4. Sociální psychologie osobnosti Sociální psychologie Mgr. Katarína Millová jaro 2007 Vztah sociální psychologie a psychologie osobnosti n mezi sociální psychologií a psychologií osobnosti jsou mnohé rozdíly n mnoho autorů nenachází žádné společné oblasti n sociálněpsychologický přístup ke zkoumání osobnosti: n orientace na sociální svět jako kontext, ve kterém a prostřednictvím kterého se osobnost formuje, ale zároveň ho svojí aktivitou spoluvytváří Pojetí osobnostního rysu 3 přístupy: n osobnostní rys jako reální a kauzální entita, která odpovídá dosud neznámým neurofyziologickým strukturám n pojetí rysu jako výlučně deskriptivní charakteristiky, která je schopná sumarizovat minulé chování osoby, není však kauzální n osobnostní rys jako dispozice Výzkumy na dvojčatech n výzkumy jednovaječných a dvojvaječných dvojčat n jednovaječné dvojčata mají stejný genetický základ, tj. podobnost v osobnostních charakteristikách by měla být velmi vysoká n výsledky: kromě vrozených dispozic má vliv i sociální prostředí n korelace 0,66 u dvojčat s denním kontaktem x 0,48 u dvojčat se sporadickým kontaktem Struktura rysů interpersonálního chování n v 50. letech 20. století se prohloubil zájem o projevy jedince v interpersonálních vztazích n předpoklad: lidské chování v sociální interakci je determinováno osobnostně n závěr: studium povahy interpersonálního chování umožní efektivní diagnostiku osobnosti Modely rysů osobnosti se vztahem k interpersonálním vztahům Big Five (Costa, McCrae):5 faktorů (rysů) n autoři vycházeli ze slov, které v jazyku slouží k označení osobnostních charakteristik n extroverze: otevřený – uzavřený n shoda: kooperativní – negativistický n svědomitost: zodpovědný – nezávislý n emocionální stabilita: napjatý – uvolněný n otevřenost nové zkušenosti: intelektuální - omezený Modely rysů osobnosti se vztahem k interpersonálním vztahům Inventář interpersonálních charakteristik (ICL, T. Leary): n cílem interpersonální diagnózy: určení strategie, kterou jedinec používá v interakci se svým sociálním prostředím n pojmové zobrazení oblasti interpersonálního chování Faktory: dominance – submisivita afiliace - agresivita Sociální kompetence n styčný bod s konceptem schopností nebo inteligence v psychologii osobnosti n v minulosti (a často i dnes) byl označován i jako sociální inteligence (L.L.Thurstone) n inteligence uplatňující se v sociálních interakcích n někdy i název sociální obratnost n obratné chování je zpevňováno pozitivními důsledky x neobratné je utlumováno neúspěchy Roviny sociální kompetence 2 roviny: n percepční: adekvátnost obrazu, který si vytváříme o jiných lidech n akční: adekvátnost techniky, kterou jedinec používá, když chce u jiných něčeho dosáhnout n nemusí být v souladu: např. vytvoříme si adekvátní obraz, ale nepoužijeme adekvátní techniky Druhy sociální kompetence n učitelská n velitelská n obchodní n atd. n v získání sociální kompetence se uplatňují zkušenosti a vlohy n korelace s obecnou inteligencí nemusí být vysoká Status a prestiž n jedním z nejsilnějších sociálních motivů je snaha po dosažení vysokého statusu a tím i prestiže n status nemá význam jen v hierarchicky uspořádaných skupinách, je to i organizační princip a determinanta individuálního chování n lidé s nízkým statusem se snaží tuto nevýhodu vyrovnat koníčky a členstvím v různých spolcích n lidé s vysokým statusem rádi nosí jeho symboly Status a prestiž n ovlivnění statusu u dětí: volba povolání/školy často podle prestiže a nikoliv podle schopností a zájmů n tendence k vyrovnávání: jedinec s určitým statusem se snaží dosáhnout svého statusu i v jiných oblastech, např. v politice Další oblasti n identita (viz následující přednášky) n interpersonální teorie osobnosti (H.S.Sullivan)