7. Komunikace Sociální psychologie Mgr. Katarína Millová jaro 2007 Komunikace v sociální psychologii n druh sociální interakce n sdělování a sdílení významů mezi lidmi n komunikační vztah: předpokladem je spojení mezi účastníky (spojení přes média) n komunikační proces: n záměr původce sdělení n smysl sdělení pro původce n věcný obsah sdělení n smysl sdělení pro příjemce n efekt sdělení na příjemce Roviny komunikace Biologická: n intraindividuální: probíhá v organismu n extraindividuální: organismus a vnější okolí (podnět a reakce) Psychologická: n intrapersonální: povídáme si sami se sebou n interpersonální/extrapersonální: sociální komunikace Typy komunikace podle médií n verbální komunikace n neverbální komunikace n paraverbální komunikace n Mehrjabjan: 55% informací získáváme z neverbální, 38% z paraverbální a jen 7% z verbální komunikace Verbální komunikace n zprostředkovaná jazykovým znakem a významem n psaná, slyšená, viděná: knihy, rádio, televize, posunková řeč, atd. n významné uplatnění sémantického diferenciálu n etnometodologie (H.Garfinkel): zabývá se sdílenými znalostmi v kultuře n etnometody slouží k pochopení toho, co lidé dělají n odhalení kulturních nuancí a sdílených znalostí v jazyku Verbální komunikace n dramaturgický přístup (E. Goffman) n reakční zvolání: např. když nám něco upadne a jsou přítomni jiní lidé n reakční zvolání je určeno pro jiné lidi, aby viděli, že se nic neděje a máme vše pod kontrolou Faktory ovlivňující komunikaci n syntax: struktura znaků v jazyku n sémantika: významy znaků n denotát: slovníkový význam (vůl = zvíře) n konotát : subjektivní význam (vůl = nadávka) n pragmatika: komunikační vztahy n z jazykové pragmatiky vychází škola v Palo Alto (Watzlawick, Bateson), která se zabývala komunikací Komunikační vztahy n Watzlawick n symetrický vztah: obě strany jsou si rovny n obě si vykají/tykají n právo na stejný počet vysílaných informací n komplementární vztah: je asymetrický n jeden je dominantní, druhý submisivní (šéf – podřízený) n dominantní má právo na větší prostor komunikace n metakomplementární vztah: něco skryté n „nemohoucí“ babička se zdá jako nejslabší článek systému, ale ve skutečnosti jej ovládá Komunikační styly n I.Plaňava (1992): jsou závislé na kultuře n konvenční styl: potvrzení statusu quo, společenské rituály, narušován Garfinklem n konverzační styl: symetrický vztah, diskuse, výměna informací a názorů n operativní styl: asymetrický, jednání na úřadech, uspokojení základních potřeb n intimní styl: lidi jsou si nejblíže, intimní situace, ale i hádka Neverbální komunikace n prostředky neverbální povahy n tělesný kontakt, gesta, pohyby, doteky, atd. n neverbálními prostředky jsou sdělovány zejm. výrazy emocionálního stavu n zabýval se tím již Ch.Darwin: „Výraz emocí u člověka a zvířat“ Druhy neverbální komunikace n mimika: nauka o výrazech tváře n gestika: nauka o gestech n posturologie: nauka o postojích n kinezika: nauka o pohybech n proxemika: nauka o vzdálenostech n vertikála: nauka o výšce n haptika: nauka o dotecích Výrazy tváře n mimika má významné místo v neverbální komunikaci: existuje až 20 tisíc výrazů n obličej jako prvotní sídlo afektu n experiment: napodobování mimických výrazů pozorovaného člověka napomáhá empatickému vcítění do emocionálního stavu tohoto člověka n zároveň signalizujeme, že přijetím jeho výrazu jsme pochopili jeho sdělení Výrazy tváře Pohledy očí: n nejvýznamnější součást mimiky n délka pohledu může změnit význam situace n objevuje se i u zvířat (např. u boje) n kladné emoce: rozšíření zorniček n záporné emoce: zúžení zorniček n P.Ekman: zkoumal mezikulturní rozdíly výrazů Gesta n gestika n pohyby rukou, nohou, hlavy n gesta jako nositel významu: symbolický interakcionismus, G.Mead 2 funkce: n ilustrativní: když chybí slovní zásoba n zdůrazňovací: vliv osobnostních charakteristik (temperament, typ povahy, atd.) Pohyby n kinezika n slouží k regulaci interpersonálních vztahů, zejm. vzdálenosti n kulturní rozdíly: Japonci si hlídají pohyby x Brazilci jsou „roztančení“ n někdy se zvlášť vymezuje posturologie (postoje) n postoje odráží naše emoční naladění: v dobré náladě zabíráme více prostoru n využití v terapii: zrcadlení – tendence nevědomě napodobovat postoj druhého Prostorové umístnění n vzdálenosti (proxemika) n je kulturně ovlivněná: Italové x skandinávské národy n E.T.Hall: stupně prostorové blízkosti n intimní zóna (0-45 cm): intimní partneři a děti n osobní zóna (45-120 cm): dobří přátelé n sociální zóna (120-370 cm): formální společenské kontakty n veřejná zóna (nad 370 cm): přednášky, divadlo, přehánění mimiky, zvýšení síly hlasu Prostorové umístnění n výška (vertikála): n kulturně vázána n objevuje se v architektuře: trůny, koruny, katedry n člověk, který stojí/sedí níž, má pocit podřízenosti: využití u pracovních pohovorů Doteky n haptika n může docházet i k taktilní deprivaci, např. u starých lidí v domovech důchodců Typy lidí: n více taktilní: více se dotýkají n méně taktilní: menší potřeba doteku n formalizovaný dotek: podání ruky Paraverbální komunikace n vokální – hlasové projevy n rozmezí neverbálních mimohlasových prostředků a mluvené řeči n paralingvistika: věda, která studuje parajazykové projevy n práce s hlasem: intonace, hlasitost, důraz, pauzy, atd.