9. Osobní vztahy a prosociální chování Sociální psychologie Mgr. Katarína Millová jaro 2007 Osobní vztahy: základní vymezení n okruhy: sociální percepce, komunikace a interakce, sociální vztahy, atd. n osobní vztahy (personal relationship): individuálně významné vztahy jedince k nejbližším osobám n interpersonální x osobní vztahy n osobní vztahy: n jsou ovlivněny osobními i sociálními faktory n mají vlastní vnitřní dynamiku n zpětně ovlivňují osobní i sociální sféru n týkají se rodinných a přátelských vztahů Teorie vzájemné závislosti n H.H. Kelley n vychází z teorie sociální výměny: jedinci vstupují do interpersonálních vztahů na základě zisku, který jim vztah přináší n interakce mezi partnery tvoří základ pro všechny formy blízkých vztahů n 4 vztahové charakteristiky: n stupeň závislosti n vzájemnost závislosti n stejnost chtěných výsledků n báze závislosti Měření blízkosti vztahu n Dotazník blízkosti vztahu (RCI) n H. Berscheid, M. Snyder, A.M. Omoto (1989) n frekvence n diverzita n síla n doba trvání vztahu n nejvyšší skóre je u romantického a přátelského vztahu Závazky v osobních vztazích n C.E. Rusbult, B.P.Buunk (1993) n závislost na partnerovi je subjektivně prožívaná jako závazek (commitment) n závazek: dlouhodobá orientace, která respektuje zájem partnera a zájmy zachování pozitivního vztahu k němu n 3 zdroje prožívání závazku za vztah k partnerovi: n úroveň uspokojení vlastních potřeb n intenzivnější prožívání závazku při přesvědčení, že ostatní alternativy jsou horší n míra investic Fyzikální a sociální kontext osobních vztahů n sociální kontext: konkrétní podoba osobních vztahů je podmíněna typem vztahů v rodinách a v širším sociálním prostředí n fyzikální kontext: environmentální aspekty vztahu: geografické, klimatické podmínky, atd. Transakční přístup (Altman, Rogoff) n 2 principy při zkoumání osobních vztahů: n holistický pohled na lidi a sociálněpsychologické jevy n čas, kontinuita a změna jako integrální součást psychických jevů n např. kulturní rozdíly při výběru partnera, průběh sňatku, vytváření a zařizování domova, atd. Intimita n jedna ze základních podmínek zdravého emocionálního a osobnostního vývoje člověka n pohledy na intimitu: n intimita jako překročení hranice, pritvátní zóny jedince n intimita jako sebeodhalování n intimita jako blízkost dvou lidí Teorie osobních vztahů založené na faktorové analýze Teorie výměny zdrojů (Foa, Foa): n vztah jako výměna šesti základních zdrojů: n láska n status n informace n peníze n zboží n služby Teorie osobních vztahů založené na faktorové analýze Teorie relačních modelů (Fiske): n 4 kognitivní modely, které řídí sociální vztahy dvou osob: n vztahy řízené modelem „obecný podíl“ n vztahy řízené modelem „rovnocenný soupeř“ n vztahy řízené modelem „pořadí autority“ n vztahy řízené modelem „trhové ceny“ Prosociální chování: základní vymezení n prosociální chování: skutky a činy, vykonané v prospěch druhého bez očekávání odměny nebo sociálního souhlasu Formy prosociálního chování: n darování n sympatie a porozumění n pomoc při dosažení cíle n nabídka ke spolupráci n altruismus x prosociální chování Proč pomáháme? n prosociální chování vrozené x naučené n sociobiologie: altruismus vychází z genetické výbavy n sociální psychologie: altruistické činy pod vlivem prostředí a výchovy n 3 teorie vysvětlení prosociálního chování: n teorie sociální výměny n normy sociálního chování n empatie Teorie sociální výměny n ekonomický vztah náklady – zisk n altruismus je chováním přinášejícím odměnu, dobrý pocit n zvažování, zda poskytnout pomoc: n náklady spojené s pomocí n náklady při neposkytnutí pomoci n odměna spojená s pomocí n odměna při neposkytnutí pomoci n při rozhodování je důležitá i příčina, která způsobila nepříjemnou situaci Sociální normy n norma: sociální očekávání, předepisuje chování vyžadované společností n zvnitřněné normy ovlivňují rozhodování a chování n 2 normy, které ovlivňují protosociální chování: n reciprocita (máme pomoct těm, kteří pomohli nám) n sociální odpověnost (pomáháme lidem, kteří pomoc potřebují) Aktivace norem: n posouzení nezbytnosti pomoci → aktivace pocitu morální povinnosti → vyhodnocení nákladů a odměn za poskytnutou pomoc → vykonání prosociálního aktu chování Empatie n empatie jako schopnost vcítění, schopnost vžít se do situace druhého n navození podobných emocionálních stavů včetně fyziologické aktivace jako u pozorované osoby n lidé s vysokou schopností empatie jsou více altruističtí x empatie nemusí vyvolat prosociální chování vždy n prožívání tíživé situace jiného vyvolává 2 reakce: n egoistická n altruistická Kdy pomáháme? n efekt přihlížejících (by-standers effect) n B. Latané, J.M. Darley n se vzrůstajícím počtem skupiny / přihlížejících klesá pravděpodobnost pomoci n nejednoznačnost posuzované situace: nejsme-li schopni osoudit situaci, nereagujeme na ni n objevuje se strach ze sociálního omylu, např. strach z nevhodnosti zásahu n zvažujeme svou kompetentnost pomoci Kdy pomáháme? n rozptýlená odpovědnost n když je u nějaké události přítomna jediná osoba, všechna odpovědnost leží na ní n když je přítomno více osob, odpovědnost se rozptýlí na celou skupinu n osobnostní vlivy n mnoho výzkumů, které přinesly nejednoznačné výsledky n vliv emocionálního stavu: lidé s dobrou náladou mají tendenci chovat se altruisticky, u zlé nálady je to složitější Komu pomáháme? n příčina nesnází: když je příčina spatřována ve vlastní nezodpovědnosti, je ochota pomoci menší n závazek: zvyšuje tendenci zasáhnout i v nebezpečných situacích n atribuce altruismu: rozhodování, zda si jedinec pomoc zaslouží n pohlaví: muži poskytují více pomocí ženám x ženy pomáhají stejně jak mužům, tak ženám n podobnost: podobným lidem (např. v oblečení x odlišně, excentricky oblečení) pomáhame více