Konspekt na 18.4. 2007 

   

   Sylabus
   omylů                                                                                             
   Petra Svačinová

   

   

   Sylabus omylů je seznam 80 tezí, které vydal papež Pius IX. Roku 1864, v tezích rozebírá
   hlavní bludy, dle jeho názoru v 19. století rozšířené – teze moderních filozofických i
   ekonomických směrů, které jsou v rozporu s křesťanskou naukou či moderní názory na morálku a
   chování lidí. Zamítavě reaguje i na dobové zasahování státní moci do církevních záležitostí a
   ztrátu moci církve ve státě.

   Text je sestaven do 10 paragrafů, teze jsou v nich rozděleny tematicky.

   K tezím není přidán žádný komentář, tím vyniká jasný distanc církve od nich.  Církev tedy
   odmítá:

   

   I.                    Panteismus, naturalismus, absolutní racionalismus

   -         panteistické pojetí Boha (Bůh jako příroda, veškerenstvo, Bůh skrytý v člověku) (1)

   -         dostatečnost rozumu místo Boha, škodlivý vliv víry (2., 3., 4.)

   -         nedokonalost Božího zjevení (5.), nepravdivost Písma (7.)

   II.                 Zmírněný racionalismus

   -         rovnost filozofie a teologie (8.)

   -         církev jako překážka pokroku a vědy (9., 12.)

   III.               Indiferentismus, Latitudinarismus

   -         pravost každého náboženství (15.) a možnost spásy u každého (16.) i protestantismu
   (18.)

   IV.              Socialismus, komunismus, tajné spolky, biblické společnosti,
   duchovensko-liberální spolky

   V.                 Bludy o církvi a jejích právech

   -         církev má být podřízena státní moci (19., 20.)

   -         církev nemá vlastnit majetek (26.)

   -         církev se nevymanila ze středověkých zásad (34.)

   -         mohou existovat národní církve oddělené od Říma (37.)

   -         za rozdělení církve může Řím (38.)

   VI.              Bludy o společnosti občanské i samy v sobě i ohledně poměrů jejich k církvi

   -         neomezená moc státu (39.), může zrušit smlouvy s církví bez jejího vědomí (43.), smí
   mluvit do rozhodnutí církevních činitelů (44.)

   -         školy mají být vyňaty z církevního vlivu (47.)

   -         světská moc má navrhovat biskupy (50.), odvolávat je (51.), či měnit církevní
   předpisy (52.)

   -         králové stojí nad církví (56.)

   -         odluka státu a církve (57.)

   VII.            Bludy o mravouce přirozené a křesťanské

   -         morálka nad církevními zákony (56.), není třeba, aby lidské zákony byly ve shodě
   s církví

   -         autorita není věc Boží (60.)

   -         v zájmu vlastenectví je možná zrada atd. (64.)

   VIII.         Bludy o manželství křesťanském

   -         shazování posvátnosti manželského svazku (65.)

   -         rozlučitelnost manželství (67.)

   -         církev nemůže dávat manželství překážky, to je v moci státu (68.)

   -         sňatek patří před světskou moc (74.)

   IX.              Bludy o světském panství Římského papeže

   -         má být zrušeno světské panování církve (76.)

   X.                 Bludy vztahující se k nynějšímu liberalismu

   -         křesťanství nemá být nadále nazýváno jediným náboženstvím

   -         přistěhovalci mají v katolických zemích vykonávat své náboženství (78.)

   -         papež se má smířit s pokrokem a liberalismem (80.)

   

   Text je strohý a jasný, papež jasně ukazuje stanovisko své, potažmo církevní. Sylabem omylů se
   církev přihlásila k poměrně zpátečnickému postoji k modernímu světu a zakonzervovala, čehož
   využily protestantské církve ke svému rozvoji v 19. století, kdy katolická církev ztrácí na
   přitažlivosti. Tento trend byl ještě potvrzen I. Vatikánským koncilem. Obrat nastává až v 2.
   polovině 20. století II. Vatikánským koncilem, kterým se katolická církev zásadně
   modernizovala a přizpůsobila moderní realitě.