Kateřina Telecká, 218123

   

   Sylabus omylů vydaný papežem Piem IX.

   

   Klíčové momenty:        Sbírka tvrzení odporujících učení katolické církve

                                      Tradicionalismus, konzervatizmus

   Antimodernismus

   

   Sylabus byl vydán Piem IX. v roce 1864 jakožto přídavek k jeho encyklice Quantum cura. Jde o
   výčet nejdůležitějších tezí, které odporují učení katolické církve devatenáctého století, a
   které tímto církev odsoudila. V zásadě se jedná o nekompromisní kritiku modernismu a o snahu
   legitimizovat tradicionalistické a konzervativní principy, v jejichž duchu se církev bude i v
   následujících desetiletích vyvíjet (výrazné změny přicházejí pak až s druhým vatikánským
   koncilem).

               Tento jakýsi „katalog omylů“ se vymezuje vůči racionalismu i některým věroučným
   herezím (např. panteismu), obhajuje pravdivost Písma a skutečnou existenci Ježíše Krista. Dále
   podporuje nejvyšší autoritu církve a tomistického učení, její autonomii i pravomoc zasahovat
   do světských záležitostí. Odmítá koncepci galikanismu, stojí za nedotknutelností církevní
   hierarchie, investitury a vazby kléru a řeholníků na Vatikán. Zároveň odmítá kritiku církve ze
   strany světské moci a nařčení z tmářské a zpátečnické povahy Vatikánu. Odmítá nejednotu
   katolické církve a prosazuje její univerzalitu. Sylabus se zastává dogmatu „Extra ecclesiam
   nulla salus“ a vyhrazuje pro církev exkluzivní právo na předávání teologického učení.

   Církev se zde vymezuje jako ochránkyně tradičních morálních hodnot a staví se do role duchovní
   autority, která má zabránit dezintegraci a chaosu, které s sebou nese volnomyšlenkářství a
   modernistická revoluce. Tím se na dlouhou výrazně uzavírá v konzervatizmu, který má pak za
   vinu značné odcizení modernímu člověku, tedy laické veřejnosti.