Michaela Kortyšová, 216968 Sylabus of Errors (Sylabus omylů) Pius IX.[1] Sylabus omylů byl předložen veřejnosti jako součást (~ doplněk) encykliky Quanta cura, vydané 8.12.1864 papežem Piem IX. (1846-1878). Osmdesát „bludných“ výroků je zde rozděleno do devíti tématických celků. Tento soubor je prací několika kardinálů, kteří tak předkládají katolické obci ta tvrzení, která by jí měla být jednomyslně odmítnuta. Sylabus omylů ve své podstatě reaguje na atmosféru v Evropě 19. století – především na myšlenky v duchu modernismu a vědeckého pokroku. Striktně odmítá např. deismus, alegorický výklad Bible nebo sekularizaci, odluku církve od státu. Z uvedených výroků naopak zaznívá konzervativní přístup jak k otázce svrchovanosti křesťanství, jakožto jediného (“pravého“) náboženství, skrz které lze dojít spásy, tak také například k otázce vztahu (poměru) církevní a světské moci. Odmítá nařčení z vlastní nepokrokovosti a vykreslení církve jako instituce, jež brání vědeckému pokroku a dokonalosti člověka. Z celého textu zaznívá těžkopádnost katolické církve a neschopnost přizpůsobit se proměnám, které byly pro Evropu této doby zásadní. Některé výroky se zdají z mého laického pohledu více než nepochopitelné (např. omyl č. 15: „Volno jest každému člověku přijmout a vyznávati to náboženství, které by kdo, veden jsa světlem rozumu, za pravé pokládal“)[2] na druhou stranu jsou i takové, které mi přišli v celku smysluplné (např. omyl č. 60: „Autorita není nic jiného, než souhrn počtu a hmotné síly“).[3] Sylabus omylů byl potvrzen na 1. vatikánském koncilu (1869-1870) r. 1870 papežem Piem IX. (spolu s přijetím dogmatu o neomylnosti papeže). Mnoho z těchto omylů je dnes již prohlášeno za neplatné. Klíčová slova: antimodernismus, konzervatismus, předložení vlastních hodnotových postojů a teologické dogmatiky ------------------------------- [1] , studijní materiály, Křesťanství II., Syllabus_Of_Errors_obr13.doc, [13-4-2007], (dale: Sylabus omylů). [2] Sylabus omylů, str.2. [3] Sylabus omylů, str.5.