SYLABUS OMYLŮ

            Seznam 80 omylů vydaných v roce 1864 papežem Piem IX. představuje nesourodý výčet
   výroků, které nemají ještě nemají charakter dogmatický, ale jsou spíše zamýšlenou příručkou
   sloužící církevním hodnostářům jako orientace ve vývoji společnosti zejména v 19. století a
   postoji církve k nejrůznějším
   problémům.                                                             Dotýká se těchto
   oblastí: 1) otázka boha, náboženství, vztah boha a člověka, jeho rozumu (pantheismus,
   naturalismus a absolutní racionalismus); 2) rozum, věda a křesťanství (umírněný
   racionalismus); 3) lhostejnost a svobodomyslnost, zejména ve svobodném výběru náboženství a
   zpochybnění primátu katolictví; 4) struktura církve a její práva; 5) lidská společnost, její
   organizace a vztah k autoritám a k církvi; 6) vztah křesťanské a přírodní etiky; 7) otázka
   křesťanského manželství; 8) politická moc papeže; 9) moderní
   liberalismus.                                                      
                                                                       Evropa v 19. století 
   procházela složitými změnami sociálními, ekonomickými, politickými, ale i uměleckými. Je pro
   ni příznačný pojem moderny, která přináší rozmach průmyslové výroby, vědy  a vědeckého
   myšlení, ale i nových filozofických přístupů. Věda začíná mít podobné  postavení jako dříve
   středověká církev, která se za pontifikátu Pia IX. snaží získat zpět své dřívější historické
   postavení a funkce. Dochází také k národně-osvobozeneckému boji národů o svou samostatnost a
   ke vzniku nových státních zřízení. Tento boj, dotýkající se  i Itálie, byl jedním z důvodů
   obratu papeže Pia IX. z liberála v konzervativce. Společnost  se ještě více diferencuje a
   vzniká dělnická třída, která s sebou nese socialistické myšlenky. Katolická církev musela na
   tyto změny reagovat a snažit se je vyřešit. Ještě zde musím uvést jeden důležitý, podle mě
   možná dokonce nejdůležitější problém, kterému musela církev čelit a na který Pius IX. Sylabem
   útočil: se zrodem socialistických myšlenek totiž souvisí vrcholný vzestup ateizmu, sahající do
   doby osvícenské.
                                                                              Sylabus není zrovna
   úspěšným pokusem o vyřešení. Spíše ještě více celou situaci rozvířil a s jeho přispěním a
   s přispěním usnesení  I. Vatikánského koncilu se posílila centralistická,  izolovaná a
   stagnující pozice a vnímání katolické církve a papežství až do II. Vatikánského koncilu. Ještě
   více se vyhrotil vztah mezi církví a státem a církví a společností, zejména evropskou,
   stojících také na základech řecké filozofie zdůrazňující člověka.