Eva Lukášová, 215851 Sylabus omylů papeže Pia IX. Sylabus omylů vydal papež Pius IX. roku 1864. Sylabus byl spojený s encyklikou Quanta Cura. Tato encyklika pak byla vydána deset let po encyklice Ineffabilis Deus, která určovala neposkvrněné početí Panny Marie. V roce 1870 došlo po potvrzení Sylabu k vyhlášení dogmatu o neomylnosti papeže. Vydání Sylabu omylů bylo reakcí papeže na modernizaci společnosti, která začala upřednostňovat rozum před vírou. Sylabus byl obranou a také gestem, aby bylo všem jasné, jak se k novým myšlenkám církev staví. Celý Sylabus lze chápat jako vystoupení proti pokroku a snahu udržet vliv církve v životech lidí. První oddíl Sylabu má název Pantheismus, naturalismus a absolutní racionalismus. Zde je odsouzeno tvrzení, že všechny věci jsou Bohem a mají Božskou podstatu. Dále se zde jako omyl uvádí, že by byl lidský rozum nadřazen Bohu, odsuzuje se zde názor, že Boží zjevení je nedokonalé a zázraky v Písmu jsou pouze smyšlenky. Druhý oddíl s názvem Zmírněný racionalismus odsuzuje názor, že dogmata jsou předmětem filosofie a že církev nemá právo filosofii stíhat. Také se zde nesouhlasí s tím, že by církev byla proti pokroku vědy. V oddíle Lhostejnost, Svobodomyslnost je popřeno, že by bylo možno, aby člověk vyznával náboženství dle svého výběru a že by byl protestantismus pouze jinou formou pravého křesťanství. Oddíl Socialismus, komunismus, tajné spolky, biblické společnosti, duchovensko-liberální spolky odkazuje na dřívější listiny. V dalším oddíle Bludy o Církvi a jejích právech se odsuzuje názor, že by byla světská moc nadřazena moci církevní, že by církev neměla mít majetek a že by neměla právo rozhodnout, že jedině křesťanství je pravé náboženství. Bludy o společnosti občanské i samy v sobě a poměrů jejich v církvi. Tato část nesouhlasí s tvrzeními, že stát má neomezené právo, že učení církve je proti blahu společnosti, světská moc může zasahovat do věcí náboženství (například v případě navrhování biskupů) a že školy by se měly vymanit z církevní autority. Bludy o mravouce přirozené a křesťanské se staví proti tomu, že by k potvrzení mravních zákonů nebylo třeba Boha a že důležité jsou hmotné statky. Bludy o manželství křesťanském se staví proti tomu, že by manželství nebylo nerozlučitelné a církev by jeho zrušení neměla klást překážky nebo že by manželské záležitosti měly náležet světským soudům. Bludy vztahující se k modernímu liberalismu odsuzují, že státu neprospívá křesťanství jako jediné náboženství a jako poslední, 80. blud je uvedeno: Římský papež může a měl by se smířit s pokrokem, liberalismem a moderní civilizací. Celý sylabus se tedy staví negativně k novým idejím liberalismu, přicházejících s myšlenkou svobody rozumu člověka. Staví se i proti nadváze moci státu vůči církvi a proti jakémukoli loajálnímu postoji k svobodnému vyznání víry.