Vladimír Polidar, 145475, Konspekt ze zadané četby – Sylabus omylů Brno, 15. dubna 2007 Autoritativní text vydaný 8. prosince 1864 papežem Piem IX. obsahuje seznam osmdesáti chyb, omylů jenž papež považoval za podstatné zachytit. Materiál je členěn do deseti oddílů a obsahuje celkem osmdesát položek. První oddíl se zabývá Panteismem, naturalismem a absolutním racionalismem: „There exists no Supreme, all-wise, all-provident Divine Being, distinct from the universe, and God is identical with the nature of things, and is, therefore, subject to changes.“ tvrdí hned první omyl. Text je plný více-či méně vhodných výčitek, z nichž většina může být chápáné jako papežovi vlastní. Nicméně při bližším studiu lze nalézt poněkud zajímavé pasáže: ve třetím oddíle čteme: „Every man is free to embrace and profess that religion which, guided by the light of reason, he shall consider true.“ tvrdí patnáctý omyl dokumentu. Nebo lépe hned následující: “Man may, in the observance of any religion whatever, find the way of eternal salvation, and arrive at eternal salvation.“. Do třetice číslo 55: „The Church ought to be separated from the State, and the State from the Church.“. Text obsahuje i poněkud světlejší pasáže, pod číslem 22 čteme: „The obligation by which Catholic teachers and authors are strictly bound is confined to those things only which are proposed to universal belief as dogmas of faith by the infallible judgment of the Church.“. Lze si snadno představit, jakou odezvu mohl bod 22 způsobit. Za opravdu zajímavý lze považovat bod 56, který tvrdí, že společenské zákony nemusí odpovídat zákonům přírodním. Při chápání těchto myšlenek je nutné myslet na fakt, že se jedná o chyby nikoliv pravdy. Některé pasáže lze totiž mnohem lépe pojmout jako pravdy, než jako omyly. S tím souvisí i připomínka, zjevnou vlastnost dokumentu, kterou považuji za ne příliš vhodnou a to, že materiál omyly pouze vyjmenovává, ale nepodává žádné odůvodnění, proč se v tom či onom případě jedná o omyl.