Sylabus omylů

   

   

   

   Je soubor 80 tezí sastavený papežem Piem IX., vydaný jako příloha encykliky Quantum cura
   (1864).

   Jedná se o z modernismu vycházející teze, se kterými papež nesouhlasí. Celý text nemá
   charakter dogmatu, jedná se pouze o výčet omylů, které jsou podle papežovy interpretace
   v rozporu s učením katolické církve, nejde tedy o nařízení, ale „pouze“ o doporučení.

   

   Jedná se v zásadě o reakci na nové myšlenkové prostředí 19. století. „Omyly“ jsou zde shrnuty
   do devíti tematických oddílů zahrnujících např. politické postavení církve, která má být
   nadále podřízena státu; teze zpochybňující samotnou koncepci pojetí křesťanského Boha (jeho
   ztotožnění s přírodou aj.); modernistický „kult rozumu“, který obecně zpochybňuje potřebu
   božského řízení společnosti a zdůrazňuje nezávislost lidského myšlení; odmítání katolické
   církve, jako jediné cesty ke spáse a zrovnoprávnění protestantismu nebo napadání instituce
   papežství a jeho obvinění z rozkolu západní a východní církve.

   Obecně lze tento dokument označit za dobrý zdroj pro poznání toho, co znepokojovalo církev na
   sklonku 19. století.

   

   Celý text je velmi strohý výčet tezí bez dalšího komentáře, který by upřesňoval proč je která
   teze považována za špatnou. Tato forma podle mého názoru vyjadřuje odstup, který vůči daným
   výrokům katolická církev chová a předem zamítá jakoukoli debatu o nich.

   

   Radikální dokument tohoto typu byl jednou z možných reakcí na situaci 19. století, ve které se
   katolická církev zjevně necítila příliš pevně. Toto striktní odmítnutí modernistických
   myšlenek a následné přijetí dogmatu o papežské neomylnosti, vnímané dnes jako „krok zpět“,
   bylo ve skutečnosti do jisté míry logickým pokusem ubránit se desintegraci a všemožně se
   snažit zachovat monopolní postavení katolické církve v Evropě i její vliv.

   Z této „reakční reakce“ katolíků nakonec paradoxně těžili spíš protestanté, jejichž
   přizpůsobení se době se ukázalo jako životaschopnější. Nicméně i katolická církev nakonec
   2.Vatikánským koncilem prokázala svou flexibilitu.

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Anna Kvíčalová