Sylabus omylů (komentář)



               Klíčová slova: papež, katolictví, rozum, teologie

   

               Sylabus omylů je text, který vydal papež Pius IX. v prosinci roku 1864. Vydáním
   tohoto textu prezentoval papež Pius IX. svá stanoviska, která měl vůči vědeckému a
   myšlenkovému pokroku devatenáctého století. Sylabus omylů lze také považovat za jakýsi
   manifest papežské neomylnosti v otázce víry a mravů, která byla později na prvním vatikánském
   koncilu prohlášena za dogma (1870).

               Pius IX. v deseti článcích sylabu omylů zavrhuje osmdesát vědeckých, politických,
   náboženských a hospodářských doktrín a přichází s myšlenkou na opětovné podřízení státu pod
   papežskou autoritu.  Text samotný je velice autoritativního rázu. Myšlenky Pia IX. lze
   z dnešního pohledu považovat z hlediska katolické církve jako „zpátečnický“ a takto taky dle
   mého názoru musel ve své době působit.

   Pokud se pokusíme pohlédnout na to, co tehdejšího papeže vedlo k vydání takového dokumentu,
   musíme si představit tehdejší postavení katolické církve. Díky vědě a jiným v té době se
   rozmáhajícím prostředkům a v neposlední řadě také všeobecné sekularizaci náboženství se
   katolická církev a potažmo i papež samotný ocitají na „okraji“ a nezastávají již přední místo
   v životech lidí jak tomu bylo v celém středověku a také v pozdním starověku. Myslím si, že
   Pius IX. chtěl svým Sylabem omylů ukázat svou autoritu a snad i doufal, že se katolická církev
   začne navracet do světového popředí.  Nicméně se domnívám, že způsob, který papež Pius IX.
   užil, nebyl šťastný a měl přímo opačný účinek než by katolická strana chtěla.