Šárka Poláková                                Sylabus omylů

   

          

   Klíčové pojmy: Syllabus errorum, Pius IX.,

   

           Syllabus errorum je součástí encykliky, kterou vydal papež Pius IX. roku 1864. Je to
   seznam 80 "omylových" tezí, které odmítá. Tento list rozeslal všem biskupům. Sylabus byl
   potvrzen na Vatikánském koncilu konaném v roce 1870. Tím vlastně začal boj katolické církve
   pro vědeckému a myšlenkovému pokroku 19. století.

           Sylabus je rozdělen na několik částí. První je: Panteismus, naturalismus a absolutní
   racionalismus. Píše se zde mimo jiné o tom, že rozum není jediné měřítko, podle kterého se
   pozná "pravé a nepravé" jednání člověka. Odmítá také tvrzení, že zjevení Boží bylo nedokonalé
   a proto stále podléhá vývoji a pokroku.

           Další část je Zmírněný racionalismus. Týká se filozofie, filozofů a vztahů mezi nimi a
   církví. Zde se vyvrací teze, že všechna náboženská křesťanská dogmata jsou předmětem filozofie
   a rozum člověka může sám od sebe přijít ke známosti o všech dogmatech.

           Třetí paragraf se jmenuje Lhostejnost, svobodomyslnost. Zde se odmítá, že lidé mohou
   nalézt věčné spasení u vyznávání kteréhokoliv náboženství. Také se obrací proti protestantismu
   - vyvrací, že by to byla pouze rozdílná forma pravého křesťanství.

           Krátká část je věnována socialismu, komunismu, tajným spolkům, biblickým společnostem
   a duchovensko-liberálním spolkům. Zde jsou vyjmenovány listiny, napsané a vydané již dříve, na
   které se má čtenář obrátit.

           Bludy o Církvi a jejích právech je název další části. Zde se vyvrací blud, že církev
   nesmí vykonávat a používat své pravomoci bez povolení světské moci. Ukazuje také, že katolická
   církev má právo rozhodnout o tom, zda je jediným pravým náboženstvím. Je tu ukázáno i právo
   církve nabývat majetku.

           Dále šestá kapitola a Bludy o společnosti občanské i samy v sobě i ohledně poměrů
   jejich k Církvi. Základem je asi to, že církev odmítá tvrzení, že stát má neomezené právo.
   Tedy se může plést i do věcí, které jsou příslušné církvi. Odmítá se právo světské moci
   jmenovat biskupy a další.

           Bludy o mravouce přirozené a mravouce křesťanské se probírají v sedmém paragrafu.
   Odmítá se teze, že mravní zákony nepotřebují potvrzení Boží. Odmítá se také oprávněnost
   špatných činů z lásky k vlasti.

           Následují "Bludy o manželství křesťanském" a v kapitole jedenácté Bludy o světském
   panství Římského papeže. Na konci jsou zařazeny Bludy vztahující se k nynějšímu liberalismu.
   Římský papež je proti pokroku a modernizaci. Řekla bych, že nevidí důvod, proč by se měl
   smířit nebo dokonce shodovat s pokrokem a novými názory.