Lenka Zahrádková

                                                                                           216796

   

   Konspekt k „Sylabus of Errors“:

   

   

   

               Sylabus errorum neboli Seznam bludů byl vydán roku 1864 papežem Piem IX. jako
   součást encykliky  Quantum cura. Sestává z tezí, které byly soudobou katolickou církví
   (především tedy její „hlavou“) označeny za bludné. Jendá se především o filosofické myšlenky
   stavěné na základech panteismu, racionalismu a dalších moderních směrů, které se nějak doýkají
   vnímání Boha a náboženskosti obec.

               Text je členěn do několika částí – jakýchsi tématických celků. Jsou to:

   

   a)      Část týkající se panteismu, naturalismu a absolutního racionalismu zahrnuje 7 tezí.
   Např. odmítnutí myšlenky, že Bůh neexistuje jakožto nějaká nadřazená bytost, ale je součástí
   celého univerza, a tedy podstatou všeho. Dále je zde odmítán lidský rozum jakožto jediný
   platný a schopný posouzení věcí. Odmítnuta je i myšlenka, že lidské konání je na Bohu
   nezávislé nebo to, že Kristus a děje v Písmu jsou pouze vybájené příběhy.

   

   b)       V části „umírněný racionalismus“ (opět sedm tezí) je patrná snaha nadřadit teologii
   nad vědu. Odmítáno je zde řazení obou zmíněných na roveň nebo nezávislost filosofů na náb.
   autoritě. Filosofie odporující katolickým dogmatům dle sylabu zaslouží postih,  odmítá tezi,
   že náboženství by bránilo v pokroku vědy.

   

   c)      Z názorů indiferentismu a volnomyšlenkářství odsuzuje 4 teze – svoboda ve výběru
   náboženství, spasení pomocí jakéhokoli jiného náboženství… Zajímavý je bod týkající se
   protestantismu, odmítá totiž smýšlení o něm, jakožto o rozdílné formě jediného pravého
   náboženství křesťanského, a tudíž jej odmítá považovat za bohulibý.

   

   d)      Další část nese název Bludy týkající se kostela a jeho práv a obsahuje 20 tezí. Je zde
   odmítána církev jakožto světská organizace, ale ustanovje se jako oprávněnou rozhodnout, zda
   je náboženství pravé či nikoli a přiznává círvi další odpíraná práva (zejména týkajícího se
   vlatnictví nebo správy). Staví se proti zrušení církevního soudu, proti branné povinnosti
   kněžích nebo proti tomu, že vrchní představitelé katolického Říma přispěli k roztržce mezi V a
   Z církví.

   

   e)      V odstavci týkajícím se občanské společnosti jako takové a jejího vztahu k církvi je
   představeno 17 bludů, např. to, že církev je pro společnost neprospěšná, že v případě rozporu
   je církevní moc podřízena světské; světská vláda smí zasahovat církvi do řešení náb. otázek;
   školy mají náležet pod světskou správu apod.. Celkově z textu je jasně patrná snaha navrátit
   církvi původní výsadní postavení a nadřazenost nad jakýmikoli jinými institucemi.

   

   f)         Předmětem dalšího oddílu je přirozená a křesťanská etika (9 tezí), zde je text
   ostře zaměřen proti svévolné morálce, která nevychází z Božích zákonů a proti uctívání pouhé
   hmoty. Jako špatné je zde uváděno i odmítání poslušnosti legitimních autorit.

   

   g)      „Omyly týkající se křesťanského manželství“ je název další části zahrnující 10 bodů.
   Popírá se zde zejména volná možnost rozvodu a světské právo na řešení záležitostí manželských
   a snoubeneckých.

   

   h)      Pouze dva bludy obsahuje část týkající se světské moci papeže. Světská moc – na jiných
   místech textu tolik odmítaná – je nyní kupodivu hájena. Popírá se zde, že by v katolické
   církvi panovaly rozpory ohledně užívání světské a duchovní moci, a také to, že by vzdání se
   světské moci bylo pozitivem pro další vývoj církve.

   

   i)        Poslední čtyři teze se týkají moderního liberalismu. Hned jako první je odmítána
   svobodná volba náboženství, jakožto prvek prospěšný státu a společnosti. Dílo je završeno
   nesouhlasným postojem k tomu, aby se římský papež smířil s vývojem doby a liberalismem.