Pradžňápáramitá a mahájánová filosofie Pradžňá – poznání a) jako konceptuální, přesné poznání prázdnoty jevů, poznání, že věci nemají své vlastní bytí b) nekonceptuální, přímé poznání Páramitá a) „dosáhnuvší druhého břehu“ b) dokonalost Pradžňápáramitá a) dokonalost, cíl b) prostředky vedoucí k realizaci cíle (bódhisattvačárja) c) texty a sútry, které obsahují specifickou nauku d) Pradžňápáramitá personifikována do podoby božstva Podstata poselství pradžňápáramit Šúnjatá – prázdnota všech jevů Abhidharma – pojmová jsoucna jsou prázdná, základní jsoucna tvoří „stavební kameny“ existence – svábhavá Historický kontext vzniku pradžňápáramit Místo vzniku: a) sever, severozápad Indie – doklady archeologické nálezy, obliba p. za vlády krále Kanišky (E. Lamotte) b) jih – doklady v textech Dva proudy v rámci raného mahájánového myšlení: a) texty hovořící o dosažení probuzení prostřednictvím uctívání bódhisattvů a buddhů b) texty rozvíjející koncept prázdnoty Mahájána jako výsledek mísení těchto vlivů? (Paul Williams, Paul Harrison) Čtyři fáze vývoje pradžňápáramitové literatury a) 100 př.n.l. – 100 n.l. vypracování základních myšlenek b) 100 – 300 n.l. rozvedení materiálu do různě dlouhých traktátů Pradžňápáramitové texty jsou často nazvány podle své délky – počtu veršů: Aštásáhasrikápradžňápáramitásútra – „O osmi tisících slabik“, Šatasáhasriká – o 100 000 slabikách, atd. c) 300-500 n.l. rozpracování a přestylizování nauky do kratších súter a vzniká mnoho komentářů Diamantová sútra (Vadžraččhédikápradžňápáramitásútra), Sútra srdce (Hrdajasútra) d) 600-1200 n.l. pronikání tantrických prvků, zbožštění textu samotného i konceptu dokonalosti moudrosti. Madhjamika Zakladatel Nágardžuna, hlavní text Múlamadhjamakakáriká - koncept „konvenční“ a „absolutní“ pravdy Jógačára/Vidžňánaváda Asanga, Vasubandhu - álájavidžňána – zásobové vědomí