Geografie náboženství

                                       Posvátnost prostoru I.

                                          Posvátná krajina

n    vliv náboženství na architekturu, vzhled a funkci osad, na zemědělské postupy → fyzický
vzhled

n    důkazy o minulosti – proměnlivá krajinná mozaika

n    představy o světě

n    snaha o přeměnu krajiny

n    vliv přírody na náboženství

n    typy náboženských krajin

                                        Posvátnost prostoru

n    M. Eliade – Posvátné a profánní

n    označení místa

  –   hierofanie (manifestace božstva)

  –   teofanie (přijetí zprávy od božstva)

  –   přírodní objekty (kameny, stromy, řeky, hvězdy, ...)

  –   „umělé“ objekty (kostely, chrámy, svatyně, ...)

n    hranice mezi profánním a posvátným

  –   brány v prostoru a v čase

n    poutní místa

                             Vnímání a interpretace posvátného prostoru

n    orientace v prostoru

  –    polarita (nahoře-dole, vpředu-vzadu, vpravo-vlevo, ...)

  –    světové strany

    n   východ – světlo, teplo, život

    n   západ – temnota, chlad, smrt

    n   jih – světlo, slunce, život

    n   sever – noc, zima, nemoc, smrt (svět mrtvých, svět démonů)

    n   analogie s barvami, symboly evangelistů, s rameny kříže

n    body, linie a plochy

  

                             Vnímání a interpretace posvátného prostoru

n    citově zabarvené vjemy

  –    východ a západ slunce

  –    meteorologické jevy

  –    atypičnost, zvláštnost

  –    estetické vnímání

  –    abstraktní impulzy – náboženská zkušenost

  –    genius loci – duch místa

    n   J. Sádlo - genius loci je duše krajiny i způsob, jak krajinu vidět

    n   Ch. Norberg-Schulz - místo znamená něco víc než jen polohu

    n   paměť krajiny – přírodní a kulturní složka (V. Cílek)

      → návaznost na historické události



Svatý prostor neexistuje přirozeně, ale je určen svatostí tak, jak ho člověk definuje, vymezuje a
charakterizuje skrze svou kulturu, zkušenost a cíle.

    (Jackson a Henrie, 1983)

                                           Posvátná místa

n    snaha definovat, klasifikovat, třídit, ...

  –   mysticko-náboženská

  –   rodné země

  –   svatá místa historická

n    množství obrazových publikací

n    přírodní a kulturní

n    přirozená a umělá

n    trvalá a dočasná

n    existující (reálná) a neexistující (nereálná)

n    ...

                                           Posvátná místa

n    hledisko religionistické

  –   náboženství, náboženský systém

  –   symbol uctívání

    n  život a působení svatých postav, zjevení, ...

    n  kámen, hora, pramen, studánka, řeka, bylina, strom, les, hvězdy, slunce, stavba, krajina, ...

  –   svaté písmo

  –   náboženské zásady (svátky, poutě, ...)

  –   účel (obřady, poutě, hřbitovy, školy ...)





                                     Geografie svatého prostoru

n    bod

  –   znamení zářící do všech stran (vrcholky hor, místo historické události, ...)

  –   kosmický význam

  –   památné místo (menhir, pomník, náhrobek)

  –   odznak moci a práva

  –   cíle poutí

                                     Geografie svatého prostoru

n    linie

  –   cesta (dráha slunce, běh času a života)

  –   architektonické (labyrinty, aleje sfing, cesta od portálu k oltáři, křižovatky cest, ...)

  –   poutní trasy

  –   svaté průvody a obcházení

  –   mystická cesta (ke spáse)

  –   hranice

    n   hraniční kameny (terminálie)

    n   dveře, brána → průchod mezi světy

    n   klíč



                                     Geografie svatého prostoru

n    plochy, prostory

  –   přírodní (lesy, háje, pohoří, ...)

  –   umělé – kultovní stavby

  –   kruh

    n   symbol jednoty, celistvosti, dokonalosti a harmonie

    n   symbol kosmu, nebeské klenby a slunce; věčnosti

    n   kombinace se čtvercem – mandala

  –   místa posmrtného života (podsvětí, ráj, ...)



                                         Mytická geografie

n     interpretace užšího životního prostoru

n     kosmologické a kosmogonické ideje a symbolické obrazy → představa celku světa

n     místo zrození a posmrtného života

  –    podsvětí a peklo, nebe a ráj

n     antika – západní moře → ostrovy blažených

  –    hluboké sluje a jeskyně s hraniční řekou

  –    nebe podpírané sloupy

n     stupňovité hory světa → Atlantida

n     „za sedmero horami, ...“

                                                Ráj

n    různé představy dle okolních geogr. podmínek

  –   oáza v poušti, ostrov v moři, zahrada, Český ráj, ...

n    místo blaženosti → svět hojnosti, bez práce a bolesti

n     mapy - bájná země na konci světa

n    kvetoucí zahrada se 4 řekami

n    pokušení a selhání prvních lidí

n    pravěký ráj a ráj na konci času

  –   nebeský Jeruzalém

  –   mariánský symbol





                                          Představy světa

n    antropocentrická

  –   svět uvnitř a vně

  –   kruhový horizont → nebeský hřebík

  –   obydlí, sídla, sakrální stavby = obraz kosmu

n    geocentrická – Země středem kosmu

  –   církev podporovala ptolemaiovský systém

  –   symbolika středu, , axis mundi, pupek světa

  –   Jeruzalém

  –   omphalos (Řecko - Delfy)

  –   umbilicus urbis (Řím)



                                          Představy světa

n    heliocentrická

  –   4. st. př. Kr. – Aristoteles

  –   2. st. po Kr. – Ptolemaios

  –   11. st. – al-Birúní

  –   16. a 17. století – Koperník, Galileo a Kepler