Geografie náboženství Posvátné stavby I. Náboženství a sídla velkolepé chrámy, katedrály, mešity, ... schémata, struktury a souvislosti vesmíru budovy odráží - představy o kosmu; povaze bohů; způsobu, jakým pobývají ve vesmíru; jak provádějí rituály ... nejstarší městská centra - kultovní komplexy - střed světa - formování obrazu celého sídla vzory - prostorový řád, jeho vývoj a využití náboženské motivy - názvosloví sídel Posvátné budovy kontinuita mezi budovami různých teologii přejímání stylö die místních náboženství trvanlivé materiály - touha po věčnosti v r orientace a vnitrní struktura primární náboženství - přírodní svatyně sekundární náboženství - vysvěcené budovy Posvátné budovy starovek - napodobování přírodních útvaru - megality, lesy sloupů, umělé jeskyně,... - labyrinty - funkce iniciačních zkoušek - zikkuraty = stupňovité pyramidy ■ Mezopotámie, později Babylónie a Asýrie ■ spojení s nebem a s bohy ■ Babylonská věž - budovy jako přístřeší pro božstva, pro jejich vyznavače - funkce, velikost, stavební styl, materiál, stupeň zdobení a názvosloví Egyptsky chrám pahorek souse - zrod prvního boha Atuma symbol znovuzrození trámová konstrukce dlouhá vzestupná cesta k vnitřní svatyni vchod (pylon) - nádvoří - brány - sály -.., chrámový komplex v Luxoru, Amonův chrám v Karnaku, Chrám Ramsese II. u Théb 90 TYPY A TRADfCE Amónův chrám v Karnaku EGYPT SAUDSKÁ ARAB IE TftEDozEMNi hoae m Théby byty v ob- JORDÁNSKO dgbí Nové me Káhira. (asi 1539-1075 př. Kr.) hlavním městem Egypta Karnak. % a ÍeJich centrem byl chrám boha stvořitele Arnóna. Amónův chrám tvořil součást rozlehlého chrámového komplexu v Karnaku, hlavní pokladně státu bohatého z daní a kořisti z faraónových výbojů. Masivní pyJon čili brána u vchodu je první z průvodu šesti bran na cestě otevřeným prvním nádvořím k druhému pylónu se dvěma sochami Ramesse II. (1279-1213 pt Kr.) vpředu. Tento pylon vede do hypostylové síně s kolonádou obrovských sloupů. Velká síň, která bývala patrně zastře- šená, působí spíše dojmem chodby než komnaty, etapy na cestě chrámem. Tento dojem jeStě zvyšují dve řady mohutných sloupů tvořící ústřední cestu v protikladu k menším sEoupům za nimi, které s nimi nejsou v zákrytu. Prostor po obou stranách cesty byl Šerý a rozbíjely jej nepravidelně rozhozené sloupy, zatímco ústřední cesta byla vySší. ostře vymezena a osvětlena z okenních Štěrbin těsně pod střechou. Cesta vede dál soustavou temnějších vnitřních síní přes tři dalSí pylóny, z nichž některé měly původně zlate dveře a stříbrné podlahy, do svatyně boha slunce vybudované Thutmosem L (1493-1482 pf. Kr.). Tato komora, ohnisko celého chrámu, obsahovala ve schráně ze zlata a drahých kamenů Amónovu sochu. NAHQjfcE Kněfísé rituálně očišťovali v posvátném ckHJbnavém j&eřě. Obelisky z lomu v Asuánu jsou popsány hiemgtyfy, vpravo Obraz hypostylové Mne namalovaný v 19. sudctí Davidem Robert sem. Sloupy-21 metrít vysoké a 0 prihni/u .16 metru -jsou ozdobeny reliéfy zmizonntjúimijaratmtny triumfy a jsou nahoře zakončeny \y tesanými kvéry papyru. NAUOftE Kprvnimu vstupnímu pylónu vede ruda sfing s hero tum i Ida vami; heron hyl symbolem AmÓttiL DOLE Pilíře byly tesány ve tvoru rákosí u Itftnstfvých neha papyrových kvčtů či poupat, aby připomínaly mýtus o stvoření, podle nihoi zůstal po opadnutí zátopy prapůvodní ostrov {viz Sír. tftf-yj; podle široce zastávaného názoru je ztélesnénim itdutto mýtu celý chrám. vpravo Když návštevník projde podél řady sfíng {At a prvním pylonem, ocitne se na prosluněném ^4 y \ nádvoří, kontrastujícím se ^^H/ 5 X t i onou ttypastylavpit síni tlil, do ■ ',' které vede druhý pylon. Dalšími r[. pylóny. 3 fnémi a 11 Úd\ 'o hm i pak *—*^ dorazí k vnitřní svatyni (C), knm směli vstoupit jediné faraón a jeho knězi. Zkttá schráno i -v k lada) \ d dru hokamy obsahovala původné Amónovu sochu, dnes už ztracenou. Věřila se, že v félo sose sídli bůh. IKK a pečovali a néj hiělt s oholenými híavaimr kteří ho třikrát denné rituálnč omývtdi. krmili a oblékali dojemného plátno. ATtf chrámovém pozemku je i posváméjezero (D)k jehož knéží používali ke své oéisté, než provedli ohrady. Následující faraóni rozšířiti chrám od vnitřní svatyni smérem ven (řattské Číslice ua plánku ozruiruji pyhtty). Řecký chrám budovy zasvěcené jedinému božstvu megaron - sál s pravoúhlým půdorysem nahrazeni dreva kamenem bůh v podobě velké sochy - sochařství obětní oltář venku před vchodem uzavřený vnitřní prostor - pohyb kolem stavitelské řády - dórsky, iónský a korintský ŘECKÉ CHRÁMY 117 TRI ftÁDY ŔECKÉ ARCHITEKTURY Stavitelské slohy ani icke a rch i te klu ry. n a vzájcm od I i Sene podle vrcholků jejich sloupů* jsou známy jako řády. Tí i hlavní Tady řeckého slavíte! s lví -dórsky, iónský a korintský -vykazují vzestupnou mini zdobeni. Všechny byly pojmenovány podle oblasti svého původu, ate rozSiřily se po celém antickém světe a staly se elementy v obecném repertoáru architektury, takže chrámy mohou obsahoval složky více ne£jednoho řádu. Nejstaríí a nej prost Si je dórský řád; vznikl v období lei 1000-600 pr. Kr. Dórske sloupy jsou zasazeny přímo do země a zakončeny hlavici ve tvaru mísy. Někteří badatelé se domnívají, že rýhování napodobuje svazky papyrového rákosí, které podpíraly rané egyptské chrámy, s hlavici jako dřevěným blokem držícím otep pohromadě; jiní zastávají názor, že rýhování představuje údery teslici zbavující kmen stromu kary. Sloupy jsou často statné a působí dojmem těžkosti a masiv nosí i, Na horizontálním trámu se střídají panely známé jako metopy s triglyľy — panely se třemi vertikálními vruby, představujícími zakončení nosných trámů z raného období dřevených chrámů. Známými dórskymi chrámy jsou Parthenon a These i on v Aténách, Poseidonův Ůórské stoupy Fosťitk ~mt> ni chrámu v Jihottalskám Páestu. Iónská hlavice ze zřícenin chrámového komplexu v Delfách \ Řecku. Korintská hlavlčé z Agrippovů Ôdeioiut v řeckých Arénách* chrám v Paestu v jižní Itálii a chrám Athény v SvFakusách na Sicílii, ř nehoř je dnes katolická katedrála (viz sir. 156-7). Iónské chrámy se objevily v polovině 5. stolelí pň Kr. Sloupy mají m liliemi než dórske a zakončené hlavicí, která připomíná úponky, beraní rohy nebo vodní vír a naznačuje vzhůru smérujicí energii. Sloupy stoji na základech a rýhováni je úzké. Melopy a triglyfy zmizely a často je nahradil mramorový vlys, takže iónský chrám je pí ně pojat i proveden v kameni. Příklady jsou Ereehtheion v Aténách a mnoho chrámů na tureckém pobřeží (hlavni iónské oblasti L například Artemídin chrám v E fezu. Korintský sloup zakončený hroznem vytesaných akantovýeh listů se nejvíc podobá stromu. Podle legendy spatřil jeho vynálezce Kal] i machos lna sklonku 5. století pr. Kfc) tylo listy ovjnuiě kolem koše se zádušními obétínamL Kal li mach os byl bronzotepec a hlavice skuteční píisobí dojmem díla z kovu. Na rozdíl od iónské hlavice vypadá při pohledu ze všech síran stejně, a proto dovoluje složitější symetrické vzory. Korintských sloupu použili při stavbě Chrámu Dia Olympského v Aténách. Později se tento sloh značně rozšířil a dik své bujnosii získal oblibu zejména u Římanů, Parthenon na athénské Akropoli, Hefaisteion na řecké agoře v Aténách, Chrám Dia Olympského v Aténách, Diův chrám v Olympii, Poseidonův chrám na mysu Sunion, Apollonův chrám v Delfách, Chrám bohyně Héry v Selinuntě IIX TYPY A TRADICE Parthenon, Atény jtAlie flECKO Parthenon • Atény TURECKO stredozemní uoftE Parthenon byl zasvěcen Athéně (patronce Atén) v její podobě Athény Pailhenos, Panenské. Objednal jej aténský vůdce Pcriklés a chrám byl vybudován asi v letech 447^32 pf. Kr. v nadšení nad vítězstvím nad Peršany, Je chován ve všeobecné vážnosti jako snad nejharmoničtéjší budova v Evropě, Parthenon korunuje Akropoli, vrcholek mčsta a místo s amfiteátrem, kde se poprvé hrálo klasické drama. Geometricky pravidelné budovy jsou rozmístěny nepravidelné po celé nerovné skále - dojem jednoty nevzbudí jediný pohled, nýbrž obejití celého místa. Průčelí Panhenónu tvoří osm sloupů místo obvyklejších šesti, takže oko nedokáže zachytit najednou celou jeho šířku a musí po něm opětovné přebíhat. Stejně jako bystrou bohyni Athénu neizc ani charakter Panhenónu vystihnout najednou. Ačkoli sloupy jsou dórské, působí dojmem lehkosti. S použitím rafinované maienialiky vytvořili architekti zámerné nepravidelnosti, aby vyvolali celkový dojem naprosté nerovnosti. Tyto prostředky zesilují pocit vzepětí a celý chrám jako by sledoval a dokončoval vzestup pahorku směrem vzhůru. Parthenon přežil celkem nedotčený až do roku 1687. kdy byl vážně poškozen při bombardování benátskými vojsky a proměnil se v ruiny Jak je známe dodnes. NAHOftĽ V mnoha řeckých chrámech se sloupy kolem středit lehce rotfifta% oby vyrovnaly optický klam, tepou stlačeny dovnitř, ale v ľanhenótm se naklánějí také mint? dovnitř, tiby p&déjly optickému klamu, že padaj) směrem ven. Všechny horizontální time chrámu stoupají kHce SmjFrem ke středu, aby nepůsobit y dojmem, lese hrouti NAHQftE Jezdci jedouc t do bitvy, výjev z víysu na Panhenónu. Stavitelé Panhenónu by f i podřízeni mistru sochati Feidiovi a budova sloužila jako výstavní sát skulptur. Reliéfy na vnější kohnádé zobrazovaly například bitvy mezi htdxy. Titány, Amazonkami u Kentaury a mezi Řeky a Trojany. Bylo tu také zrození Athény, která PARTHENON. ATÉNY 119 ť'sJ «mM yflmfflPNW Vyskočila plni zformována Z Diovtí Čila, Souvislý vfys na vnějších zder h vnitřní síně zobrazoval prosté řecké občany v průvodu tur počest Athény. Mnoho Čdsti rty suje dnes V Britském muzeu v Londýne- „Efginvvy mramory'' - a o jejich vlastnictví vedou Rekové spor NAHOŘE Přes svůj poškozený stav ovládá Parthenon AkmpoU a je dominantním jevem nad městem Aténami. Vlevo na snímkuje vidět zhvtky Prppyiajíi byta to brána vedoucí k celému posvátnému okrsku Akropole, Shn nostní průvody na počest Athény: začínajícíui za úsvitu, se vinuly vzburu do skalnatého kopce přes Propylaje a do posvátné oblasti, kde byly vedle velikého Panhenónu i menšit chrámy, sochy a volné stojící oltáře. NAHOftB Rekonstrukce Panhenónu v prítřězu z IV. století. Ve vnitrní síni fnaos) stála obrovská socha Athény, kterou zhotovil ze slonoviny o zlata Feidiús. Představovala bohyni V přilbě a s kopím a . pnper. Julius 1Ľ aby nahradila starý kostel sv. Petra-vyítý z módy a v havarijním stavu - jako symbol papeíského Říma. Stavbu nového chrámu zahájil architekt vrcholne renesance Donato Bmmantc. kléry narýsoval půdorys symetrického řeckého křiče s velkou kopulí uprostřed nad svatyní svatého Petra. Bramanie zemřel v toče 1514a výstavba sotva pokročila, kdyí byl roku j 546 jmenován jejím stavitelem Michelangelo, Obohatil původní plán o inovace jako obří dvoupatrové sloupy, ale zachoval ideu ústřední kopule. K tomu ho inspiroval príklad katedrály ve Floren- cii s dvojitou kopulí, kterou vytvořil s elegantními segmenty a zebry už drive (1420-36) Filippo Bmnclleschi. Michelangelo zemřel roku 1564 a vztyčení kopu f e se nedožil NynSjŠi lehce zaSpi-čatélá konstrukce je modifikací poloku-lového I varu. jemuž dával přednost, a dokončil ji roku 1590 Giacomo delia Porti Roku 1607 zrevidoval plán ba/iliky Carlo Mademo, kierý pouril tradičního latinského kříže. Pfida! dlouhou chrámovou lod a ZvětSil lim objem chrámu, aby pojal VĚS! množství návštěvníků. Mademo postavit laké průčelí. Posledním architektem, který se na chrámu podepsal, byl Gianlorenzo Bernini, jmenovaný roku 1629, BemínL veliká postava baroka, navrhl mnoho architektonických a sochařských detailů interiéru i piazzu. NAHORI-; Po iťíť délce Berniniho elegantní kolonády jsou nu mishupi seřazeny sochy 140 světců. VLEVO Bernini se ttjat funkce architekta Svatého Petra roku M2V. My uZ klasická zdrženlivosta vyrovnanost renesance ustoupila dekorativnínu rozmachu barota Bťminiho mistrovským dílem v chrámu j f baldachýn SVATOPETRSKO CHRÁM, ftíM 127 v mini, kde se nad hrobkou svatého Petra stýkají čtyři ramena kfífe. Tento baldachýn i třásněmi, zdánlivě*bez vdhy, se tyči nad hlavním oltáfetn i to iVr•rudla třiceti metni, podepřen čtyřmi (fičenými sloupy, ovinutými tisfy olivovníku a korunovanými andify VPRAVO Tento pohled do itUťrittH uio: u je dlouhou, ČkrámoVQU laď s valenou klenbou a htddachýn pod velikou kopuli Celý vnitřek chromuje hima.tr vyzdoben sochaná a malbami xvčtvu a alegorických postav. NAHOŘE Pohledná baziliku a piazza. Michelangelo navrhl pred syOU smrtí pm uhrám sloupořadí a průčelí. Moderno terno návrh modifikoval, převzal průčelí a přidal putery dveře* aby do vstupní yinf mohly volně proudit zástupy Berttiní zjttčol vytvářet svou rozlehlou kolonádu toku i656. kdy ho papei Alexandr Vit, povéHL aby vytvořil piazzu hodnou tak významnělu* chrámu a dostatečnč rozlehlou* aby pojala davy poutníků. Bernini si vzal za vzor sloupy v průčelí a napodobil je krytými podloubími menších sloupli. Obě polokruhová ramena kolonády charakterizoval Bernini jako majerskou oôrnŕ církve. Mešita místo klaněni, uctívaní ■ stejný půdorys, ostatní rysy odráží kulturní a historické prostředí ■ první mešity dle vzoru domu Muhammada - Medina ■ vliv regionálních zvyklostí mihráb, quibla, minaret, studna, dikka zákaz zobrazení Alláha - geometrické vzory, abstraktní ornamenty, nápisy z Koránu ■ čistá podlaha, bez židlí a lavic ■ páteční mešity ■ madrasa = islámská škola ■ mazary = mauzolea pro islámské svaté Schéma mešity (podľa Baneka 1992, s. 198). 1 - minaret, 2 - odkryté nádvorie, 3 - arkády, 4 - bazén pre rituálnu očistu, 5 - zastrešená sieň modlitieb, 6 - mihrab. 9S TYPY A TRADICE Isfahan, Irán íflAK Isfahan KUVAJT SAUUSKA ARÁBIE \ ■Tenerán v míse vytvořené vyprahlými horami dnešního Íránu írán se tyčí pečlivě naplánované měs-\ to meŠiL paláců a pavilonů, vrchol perského umění a architektury 17. století. Zahradní město Isfahan, osíavované perskými básníky jako „polovina světa", založil šáh Abbás, vládce říše s obchodními styky, které sahaly od Číny až po Švédsko, Na obrovském Šáhově náměstí (Mej-dán-i Šáh) vybudoval dvě navzájem kontrastní mešity, pokryté leštěnými dlaždicemi odrážejícími svetlo v odstínech tyrkysové, kobaltové a barvy lazu-ritu, Vzhledem k numosü orientovat míhráb směrem k Mekce nejsou mešity spojeny s náměstím venku a vstupuje se do nich důmyslnou chodbou zahnutou jako Joket*. Mešita šejcha Loťíolláha bylo postavena asi v letech 1603-17 a dostala jméno po Sáhově tchánovi, velikém islámském učenci. Je malá, s jedinou modlitebnou a bez nádvoří. Nádherná kopule je lehce zploštělá; odráží ranější seldžukovský sloh s rostlinnými úponky vyvolávajícími představu islámského ráje a vyvedenými v černých obrysech na pozadí, které se podle osvětlení zdá bérové nebo růžové. Tato mešita byla však příliš skromná pro vzrůstající nádheru Sáhová dvora, a tak začal roku 1611 stavět Šáhovu mešitu (Masdžid-i Sáh) s nápadně modrou kopulí. Její brána uzavírala jižní stranu námestí a současně zdůrazňovala Šáhovu moc. MeSitu dokončili v roce 1638, devět lei po šáhově smrti. N'AHO&t- Interiér LofioUáhovy mešitý; míhráb je zasazen do levé zdi a obrácen k Mekce. Podlahu je z mihotavé modrých dhtUUc. vlevo Jeden z minaretů Sáhový mešity a mírně zašpičatělá tyrkysová koptíte, pokrytá točitými vzory podobnými ľtponkum. U zakladu kopule jsou napsány v hile'arabské kaligrafii ttapdsu tmůvšf modře posvátné texty. ISFAHAN, ÍRÁN 99 HLAVríl OBRÁZEK NAHOŘE Sáhová mešita* dvě . r čtyř podloubí (ej ván ů} kolem nádvoří V pozadí je vidčt mejdan (rUftn&tt). Lofiolldhovu mešitu vpravo, řŤAHGftE Stalaktity (makáme^ nad vchodem do Lctftoltahový mešity. P f cist i 'i rvi \ vy' i změkčuje přechod od pravoúhlých Zdi ke kruhové kopuli a symbolizuje krysíulizaci nebeského éteru v pozemskou formu. NAHOŔF. Vnitřek kopule LofioUáhovy mešity. Fascinující vzor měl představovat sestup božského, pohyb od jednoty Rolta VB středu k mnohosti jeho tvorby na okrajích. ■f *i ■'■:' m minarety - Sýrie a severní Afrika ^H ■ hranaté a poschoďové I -írák ^Hi ■ spirálovité ^H - Irán a Turecko ^H^ ■ úzké, válcovité s balkony ^ĚĚ - Mekka - 7 minaretů i...... l_ 1 II i ^:íi!:5-/.ľfi i MĽŠ1TY V PODOBE „MRAVENIŠTĚ" V mnohu Částech západní Afriky sc vesnické m c Si ty stu vej í často z hliny na rámu z tyŕí podepřeném teŕkými podperami. Věcičky mohou být zvčtšcnou ľormou sloupu předků, ti místných před vchody mnoha místních domů. a celá mešita take nápodobou velkých icrmitičf, kieráse nacházejí po celé oblasti . Hlinená merita vyžaduje siejne jako terminate* Časté opravy a tyCe slouří Bíle natřenu „mraveniŠtní" mešita v čevěriú Chatte bei kopáte a S minarety, charakteristickými pro me fit y na Středu in i výr hodě u v eťíttrtihu Afrit e. jako trvalá ležení. Vzhledem k omezením stavební ho materiálu je interiér malý u temný. Vetší mčstské me Sily nezřídka reprodukují tento tvar. i když se sta věj í z cementu. Humphrey C, Vitebsky P. (1998): Posvátné stavby. Praha.