•ubon me, žt JenosT laobi ■án vii-, ně, alt ia byl; . Jejicí abulkí tku ve kupině ontáln; rolnírr-nu, 2C kupiny li? 3 Pozorování nepozorovatelného transformace informací konstruovaná validita zkreslení v interview mínění skupiny soudcü validita výčet obsahu kauzalita zjevná validita kontrola validity členství ve známé skupině prediktivní validita 55 Kapitola 3. Pozorování nepozorovatelného Od doby, co Američané vynalezli Richarda Nixona, neměl nikdy nikdo tolik trablů. Richard Condon, BANDICOOT Tohle bude krátká kapitola, ale obtíže, na něž tu narazíme, by stačily na celou knihu. V předchozí kapitole jsme hovořili o našem hlavním problému, o tom, že díky velikosti "přirozených systému" v sociálních vědách není možné, docílit úplného popisu a úplné analýzy reality. Redukce je naším nejdůležitějším, ne však jediným epistemologickým problémem. Tím druhým je problém transformace informací. V tomhle typu nepříjemností nejsme sami. Naprostá většina věd nedělá závěry přímo z analýzy reality, ale na základě záznamu, popisu této reality. To platí i pro přírodní vědy. Představa vědce, který zatřepe zkumavkou, obsah zkumavky změní barvu a vydá dramatický kouř a vědec začne tančit radostí, že jeho teorie byla potvrzena, patří dnes spíše do světa televizní fikce. I zde jsou konečné závěry navrženy na základě popisu, na základě protokolu o mnoha experimentech či pozorováních. A popis nutně znamená transformaci, překlad reality do symbolu jazyka. Cvičení 3.1. Některé vědy se obejdou bez tohoto kroku, bez transformace reality do jejího popisu. Zkuste jmenovat nějakou takovou slastnou vědu a vysvětlete, proč nemusí analyzovat pouhý popis. Problém je v tom, že transformace informací je v různých vědách a pro různé pozorované problémy různě obtížná a různě spolehlivá. Určit pohlaví respondenta není obvykle obtížný problém. Ale mnohé důležité sociologické koncepty nejsou dostupné přímému pozorování, například koncept odcizení. Jiné jsou dostupné pozorování, a přece je sledujeme obvykle jenom nepřímo. Jistě by bylo možné zjistit přímým pozorováním bydliště respondenta, počet dětí, povolání, vlastnictví auta, pohlaví atd., ale my se většinou na tyto věci respondenta jenom ptáme, prostě proto, že přímé sledování by bylo příliš časově náročné a nákladné. 3.1. A proč se neptat? Většinou nám nezbude nic jiného, než se zeptat. Jenom nesmíme zapomenout, že každé nepřímé měření zvyšuje riziko zkreslení, a to tím více, čím více je kroků mezi zkoumaným fenoménem a naším protokolem, záznamem o tomto fenoménu. I v něčem zdánlivě tak jednoduchém, jako je proces odpovědi na otázku je těch transformací požehnaně dost. Podívejme se silným zvětšovacím sklem na následující transformaci: otázka --> odpověď Mnoho kroků mezi těmito dvěma body má pro nás dosti důležitý význam. Měli bychom je mít stále na mysli, když kupř. připravujeme otázky pro interview nebo (nedej bože) pro dotazník. (1) Především, zkoumaná osoba musí naší otázce správně porozumět. To není vždycky tak jednoduché. "Správně porozumět" znamená, že respondent pochopí otázku přesně tak, jak to měl výzkumník na mysli, a dále to znamená, že všichni dotazovaní musí pochopit otázku naprosto stejným způsobem. Jde nám přece - alespoň v kvantitativním výzkumu - o srovnatelnost dat. 56 57 Cvičení 2.2. Je s následující otázkou všechno v pořádku . - Jaký je nyní Váš příjem? Zamyslete se nad tím na chvíli. Častým hříchem při konstrukci otázek je, že mylně generalizujeme náš specifický okruh znalostí na celou populaci. Můžeme si být jisti, že opravdu každý ví co je HZDS? Můžeme si být jistí, že opravdu každý používá určitý termín ve stejném smyslu, jako my? Někdy můžeme být opravdu překvapeni: Pohádka pro odrostlejší děti 2 Egri Bikaver aneb Jak ío nevyšlo. Před mnoha a mnoha lety jsme dělali výzkum v jedné malé horské obci. Velice chudá obec to byla, s tak špatným JZD, že v nčm nebylo ani co ukradnout. Byl to kvalitativní výzkum. Mimo jiné nls zajímal životní styl obyvatel. Ptali jsme se také: "Co nejčastěji pijete?" Odpověď prvního družstevníka nás lehce překvapila. Odpověď druhého, třetího, desátého nás prostě šokovala. Všechny odpovědi byli stejné. Všichni dotazovaní odpověděli, že nejčastěji pijí Egri Bikaver. To byl pro nás šok: tohle víno, maďarská Býčí krev, bylo v té době pěkně drahé. Rozhodně nad poměry lidí v téhle obci. Ovšem jsem si hned vykonstruoval teorii. Krásnou a chytrou, kompenzační. Velmi nízká životní úroveň deprimuje družstevníky. Pití je důležitou součástí místní kultury, a tak se lidé snaží udržet vysoký status alespoň v této oblasti, když všude jinde je jejich status zoufale nízký. Tak jsem se šel hned pochlubit se svojí teorií osobě, která rozuměla obci nejlépe, místnímu panu faráři. Když se pan farář přestal smát - a smál se moc dlouho - vysvětlil mi jednu zvláštnost místního slovníku: Egri Bikaver se tu říká hořčáku, v té době nejlacinějšímu, příšernému ovocnému vínu. Říká se tomu tak proto, že "když se toho napijete, bolí vás hlava tak, že řvete jako bejk". A to byl zase jednou konec mé geniální teorie. (2) V dalším kroku se musí zkoumaná osoba rozhodnout, zda je vůbec ochotna odpovědět na naši otázku. Některé otázky mohou být pro respondenta nepříjemné, může se cítí jimi ohrožen, může chtít chránit své soukromí. Ne vždy jsme schopni takovou situaci předvídat. 58 Pak se náš respondent musí rozhodnout, jak odpoví. Odpoví pravdivě? Zná vůbec •divou odpověď na naši otázku? Institut für Demoskopie zjistil, že hlavní příčinou . ravdivých odpovědí v Německé spolkové republice v šedesátých letech byl prostý fakt, -» respondent neznal pravdivou odpověď (Noelle 1967). Neznalost respondenta je velice -.. stým zdrojem zkreslení; zkoumaná osoba nerada přiznává, že nezná odpověď, že nerozumí ,řkíerému výrazu v otázce a tak stejně odpoví. Přirozeně taková odpověď je pro náš výzkum neplatná, ale my o tom nevíme. Mení příliš těžké empiricky dokázat, že riziko takového zkreslení je dost vysoké. Před několika lety moji studenti provedli následující test. Do krátkého dotazníku, zaměřeného na některé etické aspekty politického rozhodování, jsme zařadili vysloveně nesmyslnou otázku. Její český ekvivalent by zněl asi takto: Domníváte se, že koncept kufanditní pumprdentnosti je: 1.-mravně akceptovatelný 2.-akceptovatelný jen někdy 3.-neakceptovatelný 4.-nevím Dotazník byl pak aplikován na malý a nereprezentativní vzorek posluchačů prvého ročníku a výsledky byly docela zajímavé. Jen menšina respondentů zvolila jedinou "pravdivou" alternativu čtyři. Nestálo by za to, vyzkoušet, zda výsledky u nás by byly odlišné od výsledku z Kanady? Ovšem někdy je nepravdivá odpověď záměrná. Obvykle proto, že určitá alternativa odpovědi je pro respondenta spojena s představou nějaké sankce. V Severní Americe může být obtížné získat pravdivé informace o příjmu a finančních záležitostech vůbec. "Co kdyby tazatel měl nějaké spojení s daňovými úřady nebo s konkurencí?" U nás, v ne tak dávné minulosti, hrála silnou zkreslující úlohu obava z politického postihu. Předpovědět možnost takového zkreslení je často nesnadné, v jednom z našich prvých výzkumů, asi v roce 1966, jsme dostali v malých vesnicích na moravskoslovenském pomezí dostali řadu "radioaktivních" odpovědí. Ale v jedné /. obcí naprostá většina respondentu odmítla říci, co měli v neděli k obědu. Proč, to nevím. Dobře to vystihuje výrok jednoho mého kanadského kolegy: "Typický respondent se spíše přizná k manželské nevěře, než by připustil, že si nečistí pravidelně zuby." 59 Zkreslení muže vyvolat i představa pozitívni sankce. Respondent volí nepravdivou odpovg aby se ukázal v nejlepším světle, nebo chce prostě tazatele potěšit. To dobře ilustruje «» pravdivá Pohádka 3. Pohádka pro odrostlejší děti 3. O vzorném tazateli a vzorné zkoumané osobě. Byl jednou jeden rozsáhlý výzkum o využití volného času ve velkém průmyslovém městě. Bylo to velmi náročné pro respondenty. Žádali jsme je, aby po řadu dnů zaznamenávali v 15 minutových intervalech, co dělali od probuzení do usnutí. Tazateli byli studenti naší fakulty. Mezi nimi Jirka. Na Jirku připadla také jedna velice stará paní. Když uslyšela, o co jde, posílala Jirku za sousedkou. "Ta je mladá, pořád je někde, chodí na schůze a tak.." Náš Jirka jí laskavě a moudře vysvětlil teorii konstrukce vzorku, význam sociologického výzkumu a nakonec babička podlehla a když Jirka po několika dnech přišel, aby odnesl záznam, byl moc překvapen. Babička byla v divadle, na výstavě, dokonce i na schůzích. Jirka ji moc pochválil a stará paní řekla: "Ale jsem moc ráda, že to mám za sebou. Já bych už víc toho chození po těch candrbálech nevydržela." Tak to je vzácný případ toho, jak výzkum může zkreslit ne odpověď, ale chování zkoumané osoby. Všimněte si, že jsem známého sociologa průmyslu, dr. Jiřího Orta vůbec nejmenoval. (4) I verbalizace odpovědi, zejména v rozhovoru, může být spojena s některými problémy. Pro respondenta muže být nepřijatelné vyslovit určitou nepříjemnou alternativu, použít neobvyklé slovo. Obvykle jsme však schopni těmto situacím předejít: i v řízeném rozhovoru můžeme u kritických otázek předložit dotazované osobě tištěný lístek se seznamem alternativních odpovědí a zeptat se, která alternativa nejlépe vystihuje jeho situaci. Pro respondenta může být příjemnější odpovědět třeba číslem 5, než vyslovit přímo, že jeho manželství je velice neštastné a že již často uvažoval o rozvodu. (5) Záznam odpovědi může také vyvolat zkreslení. U otevřených otázek a zejména v kvalitativním výzkumu proces záznamu odpovědí - a někdy potřebujeme velice přesný záznam - muže narušit přirozený charakter interakce mezi tazatelem a zkoumanou osobou. V standardizovaném rozhovoru je hlavním zdrojem zkreslení seznam nabídnutých kategorií. Neúplný soubor alternativních kategorií a kategorie, které se překrývají, patří mezi naše 60 , < wřiVhv K tomu ještě přistupuje méně častý omyl, výběr chybné kategorie, at již ^{nykie nnt-jij- !aza'teiem nebo respondentem. , „ tecjv že i zdánlivě jednoduchý proces, jako je odpovídat na otázku, představuje celou transformací, z nichž každá může být spojena s povážlivým zkreslením. Co si pak . e se zkoumáním konceptů, které nemají přímou empirickou reprezentaci? . sociologii máme takových konceptu opravdu mnoho. Odcizení, prestiž povolání, třídní '" torní autorita a stovky jiných konceptů, se kterými pracuje sociologická teorie, je téměř nemožné pozorovat přímo. 3 2. Jak nám respondent řekne to, co neví Ve většině věd jsou pozorování a měření převážně nepřímá. Studovaný fenomén je reprezentován nějakým indikátorem. Kupř. tělesná teplota je indikována pozicí rtuti na stupnici teploměru, věk zkoumané osoby je reprezentován její odpovědí na příslušnou otázku. Čím větší je vzdálenost mezi tím, co chceme studovat, a indikátorem, který jsme schopni pozorovat, tím větší je riziko zkreslení. V sociologii je tato vzdálenost značná a většinou zahrnuje dlouhou řadu transformací. Nalezení spolehlivého ukazatele je jednou z nejkritičtějších operací ve výzkumu. Dopustíme-li se omylu v této fázi, všechny následující operace budou neplatné. Měli bychom zde aplikovat rčení, populární mezi lidmi kolem počítačů od dob kdy počítače byly velké jako dům a byly jenom dva. Dnes se vlastně nepoužívá rčení, ale jen zkratka: GIGO. Znamená to "garbage in, garbage out". Volně přeloženo to znamená asi "svinstvo na vstupu dá svinstvo na výstupu". Výzkum můžeme pokazit kdykoliv, ale nezachycené omyly při konstrukci indikátoru jsou fatální. Abychom se mohli produktivně bavit o problémech s tím spojených, musíme zavést dva nové pojmy: pojem validity a pojem reliability. 61 Validní měření je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit. Reliabilní měření je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav pozorovaného objektu nezměnil. Obě definice jsou jednoduché a nezní příliš vědecky. Ale uvidíme, že jsou velmi užitečným a pro výzkum nezbytným nástrojem. Podívejme se však nejdříve na některé příklady narušení validity a reliability. Naše pohádka č.4 ilustruje takový příklad. Pohádka pro odrostlejší děti 4. O muzeu a validitě Bylo jednou v jednom krásném městě krásné Muzeum objevů vědy a techniky. Jeho ředitelem byl podnikavý a sečtělý mladý muž, a ten se jednou dočetl o studii podniknuté v jednom muzeu v Chicagu, která použila opotřebení koberce před jednotlivými exponáty jako ukazatele jejich popularity. Dočetl se také, že tato technika byla použita i jinde, a tak se rozhodl, že ji použije i ve svém muzeu. Výsledky výzkumu byly poněkud překvapivé. Jako nejúspěšnější byl vyhodnocen exponát věnovaný úspěchům Čtyřletého plánu hospodářské výstavby, skříň s uprášenými diagramy a plakáty, věcmi, o které v té době předstíraly zdvořilý zájem jen reprezentanti nejvyšších mocenských orgánů. Výzkum byl publikován, ředitel dostal vyznamenání a muzeum podstatně zvýšený rozpočet. Jenom několik set zasvěcenců vědělo, že kolem nejúspěšnější expozice vede jediný přístup k jediným toaletám v muzeu. 62 hé velké nebezpečí je v narušení reliability. Je to podobná situace jako bychom měřili