I N D I E první z mimoevropských kultur, se kterou se Evropa blíže poznala (Beatles s Ravi Shankarem, Oregon, Shakti) přitažlivé: pojetí zvukového prostoru a toku ("dělání" hudby jako v jazzu na rozdíl od uzavřených klasických děl) a kouzelný svět neslýchaných nástrojů Indický subkontinent: vedle Indie též Bangladéš (do 1947 součást Indie, odkdy tato nezávislá na GB), Pákistán (do 1947 součástí Britské Indie), Nepál a ostrov Sri Lanka Indie přes miliardu obyvatel heterogenní pokud jde o jazyky, náboženství a kulturu severoindické jazyky = indoevropské 80% hinduisté, 14% muslimové, zbytek nejen křesťané a budhisté 3/4 populace zemědělství nejvýznamnější oblasti Indie: Kašmír (stát s názvem Džammú a Kašmír je rozdělen mezi Indii a Pákistán; K. asi 7% oblasti patří do Indie), důl. pro rozvoj trad. hudby Panžáb - území v Pákistánu a Indii, stát Indie Radžastán - stát u záp. hranic s Pákistánem, 350 tisíc km2, ke 30 mil. obyvatel hl. město Džajpur tradiční indická hudba dle tradičních indických představ věnovali lidstvu hudbu bohové, doklady o hudbě od 2.tisíciletí př.n.l., relativně neměnný ráz - lpění na tradicích, ovlivňovanání mezi hudebníky jednotlivých společenských kast; védy = 4 sbírky indických duchovních textů k náboženským účelům a nárys hudebně teoretických představ (hudební zvuk je aspektem nadpřirozena, má např. moc přinutit bohy, aby naplňovali lidské potřeby; důležitost přesné interpretace – prvotní notace, obsahující představy o nápěvu, interpretační znaménka, akcenty, čísla v textu...) rágy = ustálené modely charakteristického tónového uspořádání se zřetelným tónem výchozím, centrálním a finálním, soubor pravidel, jak vytvářet skladbu složitost a komplexnost, ustálily se do první čtvrtiny druhého křesťanského tisíciletí jsou nositeli kanonizovaných významů (užívání určité ragy je vázáno na řadu mimohudebních skutečností /roční, denní doba.../ i na zvuk určitého nástroje nebo způsob vokálního projevu); improvizační ráz - variování fixovaných modelů... hlavními pravidly jsou výběr stupnice (modu) včetně předpisů, z kterého tónu na který se může a naopak nemůže postupovat; stanovení toho, jakým způsobem se který tón zdobí (jemné intonační stínování, klouzání z tónu na tón) a denní či roční doba, v níže se ta či ona rága hraje (rozpoložení mysli člověka je jiné před usnutím, po probuzení, za letního poledne nebo za dešťů) tála = koncept opakujícího se rytmického modelu, který je východiskem hry bubeníka, přes 1000 různých pojmenovaných modelů; nutnost povědomí při improvizaci; první úder cyklu musí hrát instrumentalisté současně s tablistou (úder „sam“); každá tála má určitý počet beatů v cyklu a každý cyklus je rozdělen do množství sekcí („vibhangs“); v každé tále je alespoň jeden vibhang vytvářející kontrast („kháli“ = prázdný), hrané na menší z tabel védské texty recitovány nebo zpívány, někdy volně přechází recitace ve zpěv; nejstarší známá forma psalmodie (= zpěv žalmů v gregoriánském chorálu na jednoduchou stále opakovanou melodickou formuli, zpravidla zpěv na 1 tónu s ustálenými melodickými obraty pro začátek, střed a závěr); přenášení ústním podáním z pokolení na pokolení (text, který nebyl předán ústně nemá náboženskou ani hudební hodnotu) výuka védského zpěvu měla přísná pravidla, nepřipouštěla změnu textu a jeho dikce /nahrávání bylo proto dlouho blokováno: přednášet mohou pouze tzv. bráhmani, naslouchat jen hinduisté z vysokých kast/ mantra = rituální magická formule, symbolický, resp.meditativní význam nezávislý na lingvistickém významu slova hudba jako součást divadelního umění, resp. tanečních pantomim různé styly dle místa a národ.skupiny geograficky i etnicky lze Indii rozčlenit na 2 části: severní část hindustánská kterou ovlivnila arabsko-islámská kultura a islám, pronikající do Indie ze severu od počátku 2. tisíciletí; kultura severní Indie se vyhraňuje od 13. stol. pod jeho vlivem = aristokratické umění, náročné interpretačně i posluchačsky; sólista staví improvizovanou klenbu; melodická, tempová i technická gradace vlivem islámu potlačena tradice tance jižní část karnátacká jejím základem jsou vokální kompozice především s náboženskými texty, z nichž většina vznikla v 18. stol., provádějí se i instrumentálně rozvíjí taneční umění Klasickou indickou skladbu provádí zpravidla alespoň trojice hudebníků: zpěvák nebo hráč na melodický nástroj, perkusista (v severní Indii dvojice bubínků tabla, v jižní buben mridangam) a hráč na velkou loutnu tampuru (2 hlavní tóny rágy, zpravidla základní tón a kvintu), na jihu ještě housle, přivezené portugalskými misionáři v 17. stol., odpovídají sólistovi nebo napodobují jeho mel. hl.nástroje: vína = nejstarší a nejváženější drnkací strunný nástroj, 2 resonanční těla /dřevěné a tykvovité/ spojené hmatníkem s pražci, 4 struny melodické a 3 struny jako basová prodleva a rytmus), nástroj starý tisíce let sitár = v podstatě druh víny, mohutná loutna se dvěma resonátory, dřevěný vypouklý korpus a dlouhý krk s přivázanými pražci (posuvné pražce jako kapodastro na kytaře, je jich kolem 20 – jejich kombinace souvisí s danou rágou), 4 struny melodické, 3 struny basová prodleva (malíčkem) + 13 resonančních strun, dodávajících zvuku charakteristickou plnost), nástroj známý cca 700 let tánpura = čtyřstrunná loutna bez pražců, drží se ve svislé poloze, doprovodný zvuk prázdných strun (v kvintě n.kvartě a dvou oktávách) sarangi = malý bezpražcový strunný nástroj s širokým hmatníkem, 3 nebo 4 hlavní střevové struny a až 40 kovových resonančních, jeden z nejobtížnějších nástrojů, hraje se smyčcem a drží se jako cello santúr = cimbál sarod = strunný nástroj menší než sitár, 8-10 strun hraných trsátkem, 4 melodické, ostatní rytmické, přes 10 resonančních esrádž = smyčcová loutna indické harmonium tabla a další bicí, údery prsty jemně odstíněné dle místa úderu flétny ukázky world music: Shehnai Ensemble, Heaven and Earth (severní Indie, klasické i lidové tradice, Rajastan), hudba Sufijců z Indie a Pakistánu, fúze s jazzem (Larry Coryel) populární indická hudba severní hindustánská oblast indická populární hudba = komerční filmová hudba na počátku 20. stol. Gramophone Company (of India, později pohlcená EMI) začala vydávat klasické, lehké klasické a regionální folkové žánry... omezený počet zájemců x Urdu ghazal ... nadregionálně oblíbená hudba Urdu = jazyková oblast ghazal = set rýmovaných kupletů AA BA CA s charakteristickými rytmy a charakteristickým slovníkem obrazů a metafor, vliv Persie (Irán) od nástupu zvukového filmu 1931 dominuje populární hudbě Indie filmová hudba filmová písnička = film git až do rozvoje kazetového technologie dominoval jednoznačně filmový pop nad ostatními oblastmi pop. hudby od konce 70. let - šíření populární hudby na kazetách (levnější, dostupnější, bezpečnější) kazetová kultura oživila regionální hudební tradice, ale i kazety se časem staly médiem původně filmové hudby filmové hudbě konkuruje od konce 80. let indi pop, indi rock a bhangra pop (bhangra = původně panjábský lidový tanec, později moderní hudba panjabských komunit ve Velké Británii) 3 centra severoindické filmové produkce: Bombaj a Pune na západě a Kalkata na východě 1. film Alam Ara 1931 === obdoba divadelního muzikálu následovala plejáda nápodob s nejrůznější mytologickou, historickou tématikou obliba kombinace dramatu, tance a hudby má v Indii dlouhou tradici (starověká klasická sanskrit dramata, náboženské hry, regionální divadla) populární filmoví zpěváci pocházeli z pódiové praxe, mnozí měli klasické školení většinou lehce klasický či náboženský styl, spočívající v sólovém zpěvu za doprovodu harmonia a tabel, rozptýleným v průběhu vyprávění některé filmové společnosti najaly skladatele filmových písní = music directors, herce a herečky instrumentální doprovod býval rozšiřován o sarangi a housle a od poloviny 30. let sitár, piano, cello, mandolinu a klarinet (hudebníci v kolonizované zemi často četli západní notaci) + lidové nástroje a regionální styly pro bilinguální až trilinguální použití od 1934 vydávány film. písně na deskách až od 40. let playback - zpívá zpěvák, zatímco herec jen otvírá pusu jedna z prvních hvězd - Noor Jehan z Bombaje, zvaná královna melodie, 1947 emigrovala do Pákistánu, nebo Lata Mangeshkar a její sestry z mužů - herec-zpěvák: Kundan Lal Saigal a playback-zpěvák: Manna Day nebo Kishore Kumar velké filmové společnosti se ve 40. letech rozpadly a objevily se malé nezávislé, rozvrstvené dle jazykových dialektů (největší Hindustani a Hindi film production) 50. - 60. léta - zlatý věk melodie, typické 31/2 minutové písničky formy verze - refrén pro 1 nebo 2 zpěváky a orch. (někdy až stočlenné, dle záp. symf. vzoru, doplněné indickou instrumentací; pokud vycházejí z evropské harmonie, pak je velmi prostá, orchestrace často unisono s melodií, vokální styl se lišil od tradičního indického zpěvu /vysoko položené hlasy) romantické love story, každý film 8 - 10 písní vzniklo označení Bollywood = Bombaj Hollywood filmovou hudbu distribuují i rádia (hitparády film. písniček) a gramofirmy (písně často vyšly dřív než premiéra filmu jako reklama /dnes bývají naopak klipy reklamou na desku/) koncem 60. let - hlad po inovacích - opět zahrnování klasických rag, regionální lidové hudby, západní klasické hudby, karibských a latinskoamerických rytmů 70. léta - v tématech se začíná místo romantiky prosazovat násilí a motiv pomsty celkově - spol. nespokojenost, růst chudoby menší počet písní ve filmech, rychlejší, méně lyrické, divoké taneční scény, honičky... 80. a 90. léta - pokračuje trend akčních filmů, ale též oživení love films i kombinace (emotivní drama s násilím), obvyklé jsou západní beaty a syntezátorové zvuky (+ půjčování a adaptování stylů, úryvků i celých písní) jižní karnátakská oblast jihoindická lidová hudba = důležitá součást soundu indického popu, ale i v hudbě Středního Východu, Ukrajiny, severní Afriky, Malajsie a Indonésie, Karibiku a indických komunit v Londýně, New Yorku, Torontu, San Francisku lidová (venkovský i městský folk) a klasická kultura v pop hudbě rovněž dominantní film hlavní centrum jihoindického filmového průmyslu: Chennai (dříve Madras) /od 1916!!/ různé jazyky, herci často zpívají i tančí tanec ve filmu = disco, což zde znamení synkrezi lidového, klasického i západního již v němé éře pěvecky taneční produkce před a po filmu písničky opět ve všech médiích opět do 40. let herci sami zpívali, od 40. let playback 40. a 50. léta - tématiku mytologickou nahrazuje sociální drama, indický nacionalismus doprovodné orchestry se rozšířily a absorbovaly víc západních nástrojů 60. a 70. léta vliv Hollywoodu a západní klasické hudby (nástroje jako klarinet, cello, saxofon, klavír, xylofon, konga), mnoho indických skladatelů začalo skládat v temperovaném ladění a v akordických harmoniích (např. M.S. Wiwanathan nebo I. Ilaiyaraaja, který 1988 propojil karnátakské rágy s barokní hudbou ala Bach nebo v 90. létech pracuje se syntézátory a digitálními technologiemi), ale často kombinace s tradičními nástroji rovněž šíření na kazetách Disco Bhangra, svatební orchestry z Rajasthanu dechové orchestry - důsledek kolonizační expanze evropských zemí, hlavně v polovině 19. stol. - vojenské dechovky dechové nástroje používali i misionáři místní muzikanti se (podobně jako prejazz v New Orleansu) chopili nástrojů s vl. hudebními postupy dnes prakticky neexistuje svatba bez účasti dechového orchestru (často v původních koloniálních uniformách), dodávají jim festivalovou atmosféru dnes stovky dechových orchestrů v každém městě 1. původní indický dechový orchestr na přelomu 19. a 20. st., hlavní boom od nezávislosti 1947, hudebníci jsou najímáni sezónně příklady současných orchestrů: Prakash Band (zpěv do amplionů) Choutou Band (výrazný rytmus) Gulab Panjab Band (varhany a typický indický vokál) další příklady současné world music: Mele Mitran De (otcové britské Bhangry) emigranti z jižní Asie do přicházeli do Velké Británie v 60. letech, hudba při každé spol. příležitosti (svatby, pohřby) 2. generace (narození v 60. letech) začala do své hudby přirozeně vnášet svou novou hudební zkušenost další interpreti: Panjabi MC´s, Bhangra Knights, Achanak a Achanak Afghánistán - až za Pákistánem, vzdálenější, blíž k Přednímu východu a arabskému světu Balochistan (= provincie, která spojuje Írán /Persii/, Pákistán a Indii, má vlastní systém a zvláštnosti) Nusrat Fateh Ali Khan současná hvězda world music z Pákistánu originální zpěvák, vlastní tvorba, kapela z příbuzných styl qawwali (nábožné písně Sufi v jazyce Urdu, Panjabi nebo Perštině), jehož důležitou součástí je tarana = rytmická recitace, vyjadřující esoterické religiózní ideje a perské slabiky bez obecného významu CD výběry jako Asian Grooves