STŘEDOZEMÍ středozemní povodí: horké klima - silné emoce a vášnivá vyjádření různorodé typy hudby od Mauretánie po Turecko společné prvky jihu Evropy (andaluské flamenco) a severu Afriky (berberská hudba, marocká hudba bratrství Gnaoua) - loutna a kastaněty, rytmická hra na strunné nástroje, perkusívní tanec, rozněcující vokál vliv Řeků žijících v Turecku na městskou hudbu Řecka 20. a 30. let 20. stol. včetně tzv. rembetiky (hudba podsvětí Atén a Pirea); hudba v slangu zpěváků o láskách, zápasech, hašiši... rebelská tradice a inspirace regionální lidovou hudbou ... nová vlna hnutí néo kíma (v aténských klubech od počátku 1960. let, 1967-74 zavřeno militaristickou vládou) některé důležité výrazy amanédhes proletářská kavárenská hudba počátku 20. stol. v Řecku, okupovaném Turky andalous marocká klasická hudba odvozená z tradic vzniklých během maurské okupace Andalusie (jihu Španělska) arabesk turecká populární hudba, v níž převažují arabské melodie a styly nad tureckými ashik (= zamilovaný) turecký trubadůr cante jondo /kante chodno/ (hluboká píseň), hluboce procítěný styl flamenko zpěvu chaabi široký mix stylů arabské populární hudby dhimotiká všeobecný, hlavní výraz pro řeckou lidovou hudbu fado (= osud, úděl, záhuba) portugalské městské "blues" fasil poloklasická lehká turecká vokální hudba flamenco tanec a vokální hudba, zpravidla s kytarovým doprovodem a tleskáním, z velké části cikánského původu, z jižní španělské provincie Andalusie gnoaua marocké náboženské bratrstvo, jehož členové jsou zpravidla potomci afrických otroků halk (= lidé), turecká lidová hudba obecně (halk müzigi) iggawin mauretánští hudebníci Maghreb (= západ), v arabštině západní pobřeží arabsky mluvícího světa, tj. od Tuniska po Mauretánii, protilehle ke Střednímu Východu: Maroko, Alžírsko, Tunisko a Tripolsko mevlevi klasický turecký styl spojený se sektou mevlevských Sufijců (s pověstí výřívých dervišů) se stejnými mody a instrumetnací jako otomanská (turecká) klasický hudba milhun poloklasický forma zpívané poezie vztahující se k Andalusii moussem marocký populární náboženský festival néo kíma řecká nová vlna 1960-80. let, opozice vůči vládě, inspirace v latinské nueva canción nuba marocká klasická hudební suita ozan hudba tureckých ašiků ozgun (= ryzí, upřímná hudba) progresivnější křídlo turecké populární hudby rai alžírská rebelská hudba, původně akustický lidový styl z okolí přístavu Oran, v současné době s elektrifikovaným (elektronickým) zvukem, s texty v rozporu s konzervativními islámskými hodnotami rembétika styl městského "blues" Řecka z počátku 20. stol. se drogovou subkulturou a tureckými vlivy sevillana styl flamenkové písně a tance, rozšířený ze Seville po celém Španělsku smyrneika styl ze Smyrny (nyní Izmir) türkü turecká městská populární hudba s lidovými vlivy wahrani alžírská hudba, přijatelnější mix vlivů egyptských, andaluských i alžírského raie hl. nástroj: loutna z arabského al úd (= dřevo) důležitá pro arabskou hudbu, užívána i filozofy a matematiky pro definování stupnic apod. do Ev. přes maurské Španělsko v 11. stol. z ní se vyvinula kytara subsaharská loutna gimbri řecká loutna buzuki, marocký buzuk v Maghrebu a Středním Východě rabab, jedno-, dvou- i třístrunné v Řecku lyra (třístrunná laděná v kvintách /G, D, A/), citery a cimbály dechové: hoboje, flétny klarinety - jednopíšťalový egiptský mizmar (kontinuální dýchání), arabský dvoupíšťalový arghul (zní jako dudy), šíření s tureckými vojenskými oddíly (viz dnes tárogató v Maďarsku) bicí: nejobvyklejší arabský buben - darbuka (z keramiky a kůže, hra oběma rukama, obvykle nutné nahřátí pro správný tón) egyptská tabla oboustranný turecký buben ramzalla ŘECKO – mody obdobné jako v Iránu nebo Turecku orientální příchuť i ve dvou hlavních stylech první pol. 20. stol. rembetice a amanédhes amanédhes Egejské moře mezi Izmirem a Istanbulem na počátku 20. stol. - hodně hudebních kaváren skupiny hrály styl café amanes (pro časté refrény aman aman, alas alas nebo mercy mercy, což dávalo zpěvákovi čas na promyšlení dalšího textu) hudba rozkošná, zpěv dovedný s prvky vokálních stylů střední Asie a Persie nástroje: housle, citera, cimbál (sandouri) a různé druhy louten zpěvačky obvykle též tancovaly a používaly kastaněty př. Rosa Eskenazi (řecká Židovka), Rita Abatsi rembetika Řekové žili v Malé Asii po tři tisíciletí a vždy byli důležitým pojítkem mezi východem a západem balkánské války – kolaps multikulturní osmanské říše 1830 vyhlášeno řecké království, nezávislé na Turecku během 1. sv. války nezávislost, později na straně Dohody 1919 - 1922 řecko - turecká válka, konflikt o pobřeží v Malé Asii, kde žila řecká menšina v Turecku hnutí Atatürka a další etnická hnutí na Balkáně strádání Řeků (mnozí zemřeli, jeden a půl milionu chudých uprchlíků návrat do ekonomicky zdemoralizované říše, místní populace je sledovala se skepsí, neb sama neměla co jíst životí v chatrčích na předměstí, na ulici, lehké ženy, kriminálníci, pobudové, hašiš...) chlapi = manges a ženy = mangisses byli trnem v oku úřadům nástroje kytary, housle, buzuki a menší varianta buzuki = baglama od pol. 1920. let mix piraeus stylu vyděděnců a hudby z Malé Asie rembetika = řecká populární píseň s tureckými prvky doprovázená buzuki a baglama, související s městskými subkulturami rembetes = hráči rembetiky (z tureckého rebet = rebel) napětí mezi hrdostí hráčů a opovržlivým pohledem na ně zlatý věk rembetiky 1930 – 1950 Vasilis Tsitsanis (1915 - 1972) uzpůsobil původní hrubý styl pro širší publikum Markos Vamvakaris (1905 – 1968) a Papaioaannou do témat i novější problematiika, 2. sv.v. nebo občanská válka 1946 – 1949 a milostné písně rembetika zakazována, nemohla vycházet na deskách průběžně obohacována o další vlivy, např. italské canzony už nejen zábava laciná, ale i pro střední vrstvy v nočních klubech Mikis Theodorakis (*1925) užil rembetiku do svých uměleckých písní 1940-1950 vliv swingu, rumby, mamby... a přidání dalších nástrojů, perkusí a dechů – buzuki už nehrálo hl. roli v instr. hudbě a nastal čas sólo buzuki virtuozů (Chiotis přidal k buzuki 4. sadu strun) umělecké formy s buzuki oslabení vlivu orientálních stupnic jeden z největších skladatelů - holičský synek Zambetas TURECKO pravděpodobně nejrůznorodější kultura Středozemí (prvky balkánské, íránské a středovýchodní, i prvky kultury středoasijských pastvin) ... kočovní básnící - hudebníci (ašik) zpívali v čajovnách podél tzv. hedvábné trasy éra Otomanů a Byzance byla časem hudebního bádání, což v kombinaci s lidovými styly (od Makedonských ze západu ke kurdským z východu) ovlivnilo současnou podobu moderní turecké hudby menší část v Evropě, větší v Asii miliony prodávaných kazet, ale nedostatek živého hraní kontakt se západní hudbou 1543, kdy francouzský král poslal darem skupinu hudebníků sultánovi, který je však poslal zpátky, neb je shledal nerozvíjejícími mužnou sílu tureckého ducha naopak vyslal s vojsky své skupiny hudebníků k branám Vídně, kde zanechali větší vliv než sama vojska (hudba typu ala Turca s trubkami, bubny a činely v klasických kompozicích Haydna, Mozarta a Beethovena) Turecká republika od 1922 (pod vedením Atatürka) - příklon k západní civilizaci střet venkovských lokálních identit s vlivy západní hudby Paul Hindemith zde založil konzervatoř, Zoltán Kodály byl zván k sběru lidové hudby, Margot Fonteyn (primabalerina z Londýna) zde učila moderní balet halk müzigi (turecká lidová hudba) přetrvala Atatürkovi reformy, lze ji zhruba rozčlenit: - selská muzika (oslavy jako svatby, pravidelné festivaly) - Kurdská hudba (10 milionů z 55 mil. Turků) ústní tradice dengbejů = bardů (zpívajících kurdské mýty a legendy), stranbejů = populárních zpěváků a cirokbejů = vypravěčů; dechové nástroje jako düdük, strunné jako tembur - ozan (hudba lidových básníků Anatolie, ašiků = zamilovaných; většinou sólisté, ale je zde též superskupina Muhabbet - türkü (všechny prvky tradic turecké oblasti zformovali městský folk, zkombinovaný s arabskými i západními prvky a nástroji; např. Belkis Akkale) klasická hudba jako produkt osmanské civilizace založena na modálních systémech nebo "maquam" = analogické západnímu stupnicovému systému jedna z takových tradice je spojena se súfismem (jedním z proudů islámu) a sektou Mevlevi (přibližování se k poznání boha extatickým vytržením, v tomto případě prostřednictvím rituálního vířivého tance == vířiví dervišové) - překračuje hranice Turecka do okolních zemí příklady současné turecké world music: virtuos na klarinet Mustafa Kandirah, Babazula – alternativní podoba současné turecké hudby DJ Bago, Tansu Kaner, Hakan Türkürer, Mercan Dede (žijící v Montrealu, elektronická hudba s prvky súfismu) ALŽÍR po 1492, kdy byli Arabové vyhnání ze Španělska, se uplatňují v různých místech severní Afriky andalůský styl (vznešené zpěvy pro různé hodnostáře) získává nové lokální podoby: maluf na východě v okolí Konstantina hawsi a andalous na západě v okolí Oránu nástroje: loutny, rebaby, darbuky... usazení i do lidového stylu s dvou až tříakordovými písničkami se silným pravidelným rytmem - venkovské publikum často křičelo "ja raj" == (obdoba "oh yeah" v rhythm&bluesové a rock´n´rollové hudbě) rai = řeč, rada, názor Piafka stylu rai - nebojácná Cheikha Remitti se silným drsným hlasem král raie - Khaled pokračovatel: Rachid Taha PORTUGALSKO fado == v portugalštině osud, typická píseň portugalských velkoměst původně portugalsko-brazilský tanec, lyrika balad s africkými kořeny, servírovaná jako žalozpěv s rezignující vírou v osud souvislost s Brazilskou kolonií prostitutka Maria Severa 1820 - 1844 přelom 19. a 20. st. - sociální tématika 1926 - snaha o fašistickou cenzuru Amalia Rodrigaes - 1. v TV 1958 psala nové texty, dodala melisma... Maríza, narozena v Mosambiku, otec Portugalec, matka Mosambičanka ŠPANĚLSKO 711 - 1492 většina Španělska osídlena Maury - muslimskými Berbery a Araby ze severní Afriky; 1492 vyhnání Arabů i sefardských Židů charakteristické rysy hudby: ornamentika, chromatika, rytmická živost (i polyrytmika), barvitost (i v kostýmech), erotický akcent; podupávání, tleskání zpěv, hudební doprovod, tanec typický doprovodný nástroj: kytara fandangos, alegrias (radosti), malagueňas; cante chico (malý), cante jondo (hluboký) kořeny flamenka: Maroko, Egypt, Indie, Pákistán, Řecko ad. ke smíchání vlivů a stylů zřejmě přispěli kočovní Cikáni, kteří přišli do Španělska v 15. století v průběhu 16. st. fúzování s hudbou arabskou a židovskou v oblasti Andaluských hor, kde našli útočiště pohanští Cikáni muslimové před silami křesťanských králů a církve jedna z teorií - flamenco je z arabských slov felag (uprchlý) a mengu (venkovan) zlatá éra od pol. 19. století do 1920. let, nahrávky od 1930´s 60. a 70. léta v pozadí vzhledem k rockovému boomu od 80. let revival flamenka (nuevo flamenco - fúze s jazzem, bassa novou, salsou, blues, rockem) hudba sefardských Židů (Sefarad = Pyrenejský poloostrov), na rozdíl od Židů aškenáských (německých a východoevropských)