Analýza hrobů z Lesní školky (Pohansko) a formalizovaný deskriptivní systém

   Při tvorbě deskriptivního systému není pochyb o tom, že strukturující entitou bude jeden hrob.
   V rámci analýzy však musí být definovány i jejich kvality. Je nutno vybrat takové deskriptory,
   které budou dostatečně strukturující z hlediska položených otázek.

   První skupina deskriptorů souvisí s předměty, které byly uloženy v hrobech jako milodary. O
   jejich významu pro diskuzi o sociálním rozvrstvení zemřelých a náboženských představách lidí,
   kteří milodary nebožtíkům vkládali do hrobů, není pochyb, i přesto, že hroby z Lesní školky
   jsou jen velice chudě vybaveny. Pouze dvě kategorie milodarů jsou natolik početné, aby bylo
   možné je vyčlenit jako samostatné deskriptory. Jedná se o nože (MESSER) a keramiku (KER).
   Ostatní milodary (nákončí, přezka, parohová schránka, železný či bronzový kroužek,
   proplétáček, ocílka, vědro, bronzový hrot, opracovaná kost) bylo nutno zahrnout pod jeden
   deskriptor – jiné předměty (ANDERE_F). Šperky (náušnice, korálek) se objevily pouze v malém
   počtu hrobů a nejsou dostatečně strukturující. Údaje o nich nebyly zahrnuty do deskriptivní
   matice. Přítomnost milodarů v hrobě je vyjádřena dichotomizovanou hodnotou 0 - 1.

   Další deskriptor souvisí s hrobovými jámami. Již výše bylo konstatováno, že hroby jsou v Lesní
   školce vesměs jednoduše upraveny. Mohou být charakterizovány vlastně jen svými rozměry. Jako
   strukturující byl vybrán znak, který v absolutních hodnotách vyjadřuje plochu hrobové jámy
   v úrovni podloží (AREA). Hloubka hrobu není do deskriptivní matice zahrnuta, protože v Lesní
   školce byla většina hrobů zahloubena do podloží jen minimálně (hloubka hrobu výjimečně
   překračuje 30 cm) a u mnoha z nich nebyl tento znak v terénní dokumentaci vůbec registrován.

   Poslední skupina deskriptorů popisuje kostru - její orientaci, stav a pozici. Z hlediska
   orientace kostry vzhledem ke světovým stranám lze vyzdvihnout především základní směr
   Z-V, obličejem k vycházejícímu slunci. Tato orientace, která je zcela běžná na pohřebištích
   9.-12. stol. (Hanuliak 1984, 109), se na Pohansku vyskytuje jen v omezené míře, a to jak u
   hrobů rozptýlených mezi sídlištními objekty (Dostál 1982a, 181), tak i na pohřebišti u kostela
   (Rajchl 2001, 129-131). Lze předpokládat, že zde může mít zvláštní význam. Skutečnost, že je
   hrob orientován Z-V, bude hodnotou 1 vyjadřovat deskriptor W_O. Do této skupiny jsou kromě
   přesně orientovaných hrobů zařazeny i případy s mírnou odchylkou ve směru ZZS-VVJ a ZZJ-VVS.
   Hroby označené v tomto deskriptoru 0 jsou orientovány ve všech ostatních směrech. U koster byl
   sledován i stav zachování. Deskriptor ERHALGUT hodnotami 0 a 1 vyjadřuje, zda nalezená kostra
   byla v dobrém či špatném stavu. Poloha končetin je zaznamenána dvěma deskriptory. Pro pozici
   rukou je za strukturující a zároveň i početněji zastoupený znak (k tomu i Dostál 1982a, 182)
   považováno ohnutí alespoň jednoho z předloktí, které bývá často přeloženo přes pánev
   (EHAND_BO). Pokrčení nohou (BEINE_BO) je pokládáno za podstatnou odchylku od běžného ritu, a
   to nejenom u nebožtíků pohřebných ve skrčené poloze (Dostál 1982a, 182).