Editor a text - ne každý textolog musí být nutně i editorem, ale každý editor musí být textologem (s. 6). Příprava na hodinu n Odborná literatura: - Editor a text. - Textologie. Teorie a ediční praxe. - Kritické a ediční zásady pro vydávání autorů (1947). - K edičním otázkám souvislé školní a mimoškolní četby. n Ukázky z beletrie: - Zeyer: Nové básně. - Legenda o sv. Prokopu a sv. Kateřině od Hrabáka. - Legenda blahoslavené Anežky a čtyři listy sv. Kláry. - Fučík na oprátce (staré vs. nové vydání). - Malý Bobeš – 2 různé konce; - Honzíkova cesta – družstevní vajíčko ap. Editor – základní cíl jeho práce n Editor – tj. textolog připravující vydání literárního díla; n Povinností editora je: - znát všechny textové prameny; - vytvořit z nich kanonický text. Terminologie n Vydání poslední ruky = poslední knižní vydání za života autora. n Kritické vydání = viz níže. n Autorova konečná tvůrčí redakce díla = základ, z něhož se vychází při kanonizování textu. n Tedy = výchozí (základní) text. n Vědecké vydání – je doplněno kritickým komentářem (aparátem), který objasňuje vznik a vývoj textu a uvádí různočtení. n Různočtení = místa, na nichž se jednotlivé redakce nebo znění textu od sebe liší. Textové prameny a dokumentační materiál n Je potřeba velké opatrnosti při zařazování neidentifikovatelných rukopisů, opisů, otisků a někdy i knižních vydání mezi textové prameny. n Např. pohádky Boženy Němcové zpracované jako oprava domácího úkolu (Týden pohádek Boženy Němcové. Vimperk: Papyrus a České Budějovice: Jih, 1994, sv. 2 – celkem 7). n Proč se to nesmí dít? Protože např. v případě, že z nějakého důvodu zaniknou stávající knihovny, a zbude jen ona neadekvátní verse textu Boženy Němcové, tak příští generace budou pokládat tento text za autentickou Boženu Němcovou a vyvozovat z toho mylné závěry. (U Boženky by to nebylo ještě tak hrozné, ale u textů T.G.M., Jana Patočky, nebo Václava Havla by důsledky mohly být mnohonásobně horší... Srov. inspiraci nacismu v Nietzschově filosofii u vědomí, že Nietzschovy texty upravovala jeho sestra, nadšená stoupenkyně nacionalistických myšlenek...) n O zařazení sporných nebo problematických pramenů může rozhodnout jen všestranná analýza textu, tj. vnitřní i vnější (materiálové) stránky pramene. Typy vydání a jejich uspořádání n Kritické vydání vědecké vs. čtenářské: n Vědecké – vypracováno kritickou metodou a opatřeno podrobným literárněhistorickým i textologickým komentářem (kritickým aparátem), popř. též studií vykládající a hodnotící dané dílo. n Z tohoto druhu vydání mohou vycházet další vydání. n Také z něj lze rekonstruovat jakoukoli podobu textu, vč. rukopisu. n Např. Knihovna klasiků. n Juvenilie (prvotiny); Čtenářské vydání (oproti vědeckému) n Čtenářské vydání – vychází z vědeckého. n Rozdíl: - neobsahuje juvenilie, varianty, zlomky, náčrty, překlady; - nemá kritický aparát. Vydavatelská (ediční) poznámka n Podrobnější zpráva: - o vzniku a osudech díla, - o pramenech textu a o jejich hodnotě, - o historii textu (= první bod?,ne; rozdíl dílo vs. text!), - o jazykové stránce díla, - o provedených úpravách textu. n (emendovat = opravit); Text - definice n Jednoduchá definice: „Text je jazykové vyjádření záměru jeho tvůrce“ (D.S. Lichačev). n K. Górski: Text je „konečný jazykový tvar daný dílu autorem v tvůrčím procesu a vyjadřující takovou realizaci tvůrčího záměru, kterou umožnily podmínky při vzniku díla a spisovatelské schopnosti téhož autora“. Text – v praxi n Pojmenováním „text“ se rozumějí jednotlivé textové prameny, z nichž v každém je obsaženo totéž dílo, často ovšem s většími či menšími odchylkami; n v tomto smyslu je text zněním; jednotlivé textové varianty jsou jednotlivými zněními; (to abychom se vyhnuli zmatení pojmů); n znění = minimální, ba žádné rozdíly; n verse = větší rozdíly mezi texty – variantami textů; n redakce (variant) díla = mezi textovými prameny jsou podstatné rozdíly zasahující tematickou, syžetovou, kompoziční nebo i jazykovou výstavbu díla; Textové prameny n Lit. dílo může být dochováno v několika textových pramenech. n Otázka zní: ze kterého pramenu máme vyjít? n Výchozí text – vždy jeden z historicky existujících textů. n Textolog jej nevytváří kombinací několika textů! Tak by mohlo vzniknout nepřeberné množství variant, ve kterých by se už nikdo nikdy nevyznal! n Textolog tedy vybírá ze znění vytvořených autorem. n Tento výchozí text – podroben kritice – výsledkem: vypracování textu kanonického. n Kdy nemusíme řešit otázku výchozího textu? n Když máme jen jednu textovou variantu k dispozici. Jak vybrat výchozí text? n (Předně: rozlišíme autentické texty od neautentických.) n Pak z autentických textů vybíráme dle: • úplnosti, popř. dokončenosti textu; • kvality textu (porušení nejrůznějšího druhu); • zjištění poslední autorovy tvůrčí účasti. n Ad 1: Úplný text má přednost před neúplným. n Ad 2: Opisovačské, sazečské chyby ap. Text může porušit sám autor neuváženým zásahem do již hotového textu. n Ad 3: To se hezky řekne: „zjištění poslední autorovy tvůrčí účasti“, ale nechtějte, ať Vám to dám za DÚ. Způsoby autorovy práce na textu: • Po vytvoření díla již do něho nezasahuje. • Pracuje na díle až do jisté doby, např. do knižního vydání. Pak jej nemění. • Pracuje na textu neustále až do poslední redakce. • Upravuje text jen namátkově v některých etapách. • Pracuje na textu v různých etapách, ale jen namátkově, částečně a neúplně. Vydání posl. ruky vs. posl vydání za života autora n Vydání poslední ruky ne= poslední vydání za života autora, ale vydání poslední tvůrčí ruky. n Př. M. Kundera vydal NLB v Atlantisu. = vydání posl. tv. ruky, ptž do textu zasahoval. n Ale v případě, že to Atlantis vydá znovu bez kontroly autorem (což se nemůže stát, dokud bude K. živ) a vloudí se tam chyby (což se stává), tak to bude patrně posl. vydání za života autora, ale nebude to vyd. posl. tv. ruky. Za výchozí text nebrat: n takové posl.vydání za života autorova (byť samotným autorem připravené a schválené), které: • nejsou skutečnými posledními úplnými redakcemi textu; • jsou jako vydání nedbalé a jako připravené redakce neúplné a rozporné v úpravě týchž jevů (zvláště jazykových); • obsahují závažné úpravy motivované jinými zřeteli než uměleckými (srov. Slezské písně). n Abychom tyto neblahé zásahy odhalili, musíme bedlivě prostudovat všechny verse textu. (A teď si představte, že máte Proustovo Hledání ztraceného času v pětadvaceti versích...) Ediční práce – co s tím? n Z předchozího výkladu by mělo vyplývat, že: • jsou věci, které editor musí udělat (např. vybrat výchozí text); • jsou věci, které editor nesmí udělat (např. splichtit výchozí text z vícero znění, redakcí ap.); • jsou věci, které si editor musí rozhodnout sám! (Je totiž nekonečně mnoho možností, jak se práce na textu může zkomplikovat...) Ke správnému řešení může tedy přivést jen stálé sledování principů a hlavních kritérií... Zejm. tedy: detailní znalost konkrétního díla (např. Olgerda Gejštora). Editor a text – s. 32: Jan Maria Plojhar n Doporučení: dohledat si patřičnou pasáž v knize a přečíst. Poznámky na okraj (pro praxi) n V čtenářském vydání a ovšem ani v reedicích kteréhokoliv vydání nelze přetiskovat text základního vydání mechanicky. Vždy je žádoucí kontrola textu (s. 17). n Co mají obsahovat ediční poznámky (viz s. 76).