Úprava textu k vydání Ukázka: Encyklopedie literárních žánrů… 2-R-56 v knihovně OJ; Praha, Litomyšl, 2004; FF: prezenčně: 82-ENCY6-1 Muk. Varianty a stylistika. Kapitoly z české poetiky. FF: 82-MUKA1-4 Cíl textové kritiky l Vypracování textu, který: • vyjadřuje autorův poslední tvůrčí záměr (=určení výchozího textu); • je zbaven koruptel* všeho druhu a vnějších zásahů (=vypracování kanonického textu). * Koruptela, -y; - porušené místo v textu, zprav. rukopisném. (Kraus, Jiří a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.) Úprava textu k vydání l Konečná fáze editorovy práce. l Zejm. věcí určité konvence. l Jednak: normativní pravopisná pravidla (vč. interpunkce). l Druhak: respekt k stavu jazyka v době vzniku a vývoje díla l Způsob úpravy textu je stejný u všech typů edic (krom edic pro mládež školního věku). Dnešní vydavatelská praxe l Zásada: upravovat text vzhledem k současnému čtenáři. l Vč. vědeckých edic. l Nelze to však chápat jako „jazykovou úpravu“ dle současné normy. l Text musí zachovat specifickou podobu autorova jazyka a stylu. Citát Hostinského* l Představuji si, že by např. Blahoslav svůj spis diktoval dvěma písařům: současnému (tedy současnému Blahoslavovi, vl. pozn.) a písaři naší doby. Oba napíší totéž, jeden pravopisem XVI. století, druhý pravopisem naším, ale myšlenky i mluva zůstane táž v obou případech. (s. 64) * Otakar Hostinský (1847-1910) – český estetik, teoretik hudby a divadla, řadil se k českému realistickému hnutí. Učitel mj. Zdeňka Nejedlého a Otakara Zicha. Jak rozlišit správné od chybného? l Znalost celého autorova díla (nikoliv pouze vydávané části díla). l Znalost jazyka soudobých autorů. l Opora: • jazykové slovníky s dokladovým materiálem (např. PSJČ); • dobové mluvnice a pravidla (brusy); • ediční poznámky v již vydaných kritických edicích. • + viz přílohu knihy Editor a text a Věstník ČAVU 1947, str. 64) l Praktické ukázky: Knihovna klasiků, Národní knihovna, Soubor díla F.X. Šaldy. Způsob úpravy textu l Respekt k stavu jazyka v době vzniku a vývoje díla a k autorovu jazyku. l Tudíž: úprava se týká zejm. pravopisné stránky. l Důležité: aby úprava neporušila zvukovou realizaci textu. Komentáře l S přípravou textu je spojena řada úkonů, kterých si čtenář není vědom. l Editor je však povinen čtenáře o své práci na textu informovat. l K tomu slouží: Komentář – samostatná část knihy. Komentáře tvoří l Ediční (vydavatelské) poznámky. l Vysvětlivky. l Jejich obsah a rozsah – dle druhu vydání, ke kterému se připojují. Ediční (vydavatelské) poznámky l ve vědeckém vydání obsahují: • údaje o vydávaném díle; • a to na základě materiálu literárněhistorického a textologického. l Úkol ed. poznámek: • ukázat, jak dílo vznikalo; • jak se vyvíjelo. l Způsob uspořádání ed. poznámky se liší i u edic stejného typu, ptž je závislý na: • bohatství materiálu; • na celém charakteru vydávaného díla: jiný způsob u sbírky básní, jiný u souboru fejetonů, u korespondence ap. Literárněhistorické vs. textologické poznatky l Někdy je vhodnější je spojit, jindy oddělit. l Nicméně hlavní zásada je prostá: l údaje v ed. poznámce je třeba uspořádat: • přehledně; • logicky; • a v určitém sledu. Co mají ed. poznámky obsahovat? • jaká díla jsou ve svazku zařazena; co je ve svazku navíc/co je vypuštěno oproti pův. vydání; • bibliografické údaje všech pramenů; • zmínit existenci rukopisů, náčrtů... jejich popis a zhodnocení; • zmínit prameny a podnět vzniku díla, kritická interpretace materiálu (je-li jaký); • zmínit historii textu (je-li podstatná); (Co je historie textu? Viz dříve...) • zdůvodnit určení výchozího textu; • uvést zásady, dle nichž byl text připravován; charakteristika jazyka a stylu autora a proměny obého v různých vydáních; • zmínit úpravy výchozího textu! • součástí ed. pozn. je různočtení – tato část ed.poznámky se jmenuje „kritický aparát“; tedy: i celá pasáž, á ve vých. textu chybí, bude uvedena až zde; a nikde jinde! (my nebudeme uvádět různočtení, tedy jen vypíšeme veškeré opravy/úpravy – vůči výchozímu textu; viz bod výše); l emendace – oprava poškozeného textu; Navíc l Není to v knize Editor a text: • zmínit, čím se při zpracování řídíme (=platnými pravidly č. pravopisu - bibliogr. údaj; a platnými edičními pravidly – lze se odvolat na Editora a text; oporou je PSJČ); • konkr. poznámky dle potřeby díla: (viz Ed. a text (2006) od s. 113 Příloha.) (důl. zachovávat fonet. podobu díla!) • hned na začátku zmínit, že autorovy vyložené chyby opravujeme; • na závěr můžeme zařadit vysvětlivky*; (příp. rejstřík, ale to spíš u odb. lit.); • zasadit vydávané dílo do lit. kontextu; • zmínit kolikrát dílo vyšlo; • jak bylo úspěšné → přijetí soudobou kritikou; • lze vyzdvihnout důl. událost v životě autora; důl. pro vznik a vývoj díla; • poznámky důležité pro pochopení textu; l = jakýsi literárněhistorický komentář; *Vysvětlivky vs. pozn. aparát. Pozn. aparát – např. v odb. práci se v něm odvoláváme na různou sekundární literaturu. Vysvětlivky vysvětlují něco nesrozumitelného: jméno, jev, historické souvislosti ap. Když je příliš mnoho materiálu ve vysvětlivkách → zhotovíme slovníček. Takováto lit.historická studie l Nemá nahrazovat ani slovníkové heslo, ani monografii o autorovi či díle. l (→ Je potřeba „vychytat“ míru...) l Mají se zde vyzdvihnout rysy v souvislosti s textem zásadní a typické. Na závěr ed. pozn. - poděkování l Je to slušnost. l Poděkovat patřičným institucím za zapůjčení materiálů, např. rukopisu... l Poděkovat konkrétním osobám, se kterými jsme vydávání konsultovali. l → doc. Válek, doc. Kudrnáč, dr. Luisa Nováková, doc. Hoskovec;