Caput 4 Prvotní kmenotvorba a její sémantika. Konjugační typy 187 4.2 Kmenová rozšíření Za kmenové rozšíření pokládáme souhlásku nebo skupinu souhlásek, jež se zapojuje do finálního úseku a vytváří tak nový, příznakový kmen. Podstatné je, že příznakový kmen nezískává další slabiku (právě slabikotvorností v následujícím oddíle 4.3 odlišíme od kmenových rozšíření kmenotvorné sufixy). Ve struktuře lemmatického trojkmení poznamenávají kmenová rozšíření vždy příznakově kmen prézentní oproti kmenům préteritnímu a infinitívnímu — a právě vazbou na prézentní kmen odlišujeme kmenové rozšíření od epenthetického -j-, jež brání hiátu mezi vokalickou iniciálou koncovky a vokalickou finálou kmene jak prézentního, tak pré-teritního. Již v předchozím oddíle jsme se setkali s kmenovými rozšířeními jako s morfologickým jevem doprovázejícím některé periferní případy ablautu. Nyní předvedeme, že rozšíření je samostatným prostředkem lemmatické kmenotvorby, přičemž vedle případů synchronně neproduktívních existují i případy panchronně produktivní. 4.2.1 Neproduktívni pomocná kmenová rozšíření jsou celkem dvě: -d-, -n-. V kmenovém schématu je umisťujeme do pozic T5 a R7. Při gramatické kmenotvorbě nenesou žádnou sémantickou informaci a vyskytují se jedině v prézentním kmeni. Morfologickou funkcí obou rozšíření je zabránit hiátu mezi samohláskami na konci kmene a na začátku koncovky. Na rozdíl od standardního a produktivního protihiátového prostředku -j- připouštějí rozšíření -n-a -d- ablautové jevy. Rozšíření -d- se uplatňuje jenom ve třech případech: vér-d-a «* (vir-é et vir-ti) 'vařil, vřel' dě-d-cuŤ* (de-j-o et de-ti) 'kladl' dúo-d-á ** (däv-é et dúo-ti) 'dal' U slovesa vérda vytváří rozšíření -d- uzavřenou slabiku se smíšenou dvojhláskou VR, tedy prostředí odpovídající centrálním případům kvalitativního ablautu Id ** lil. U sloves děda a dúoda umožňuje -d- napojit vokalický začátek koncovky na vokalický konec kořene, leč pouze v kmenu prézentním. Ve kmenu préteritním se u dě-d-a **■ {de-j-o et de-ti) uplatňuje epen-thetický konsonant -j- (navíc dochází ke kvantitativnímu ablautu), kdežto u dúo-d-a ** (däv-é et dúo-ti) dochází ve dvou krocích k permutaci a disociaci kořenové finály, cf. /uo/ > /au/ > /a-v/. Rozšíření -n- se uplatňuje u ablautových sloves vzoru káu-n-a ** (kóv-é et káu-ti), jež jsme vyložili výše (4.1.2 sub 2ß), u ablautového slovesa eí-n-a ** (éj-o et eí-ti) 'šel', rovněž již vysvětleného (ibidem sub 2a), a u dvou sloves neablautových: gáu-n-a *» (gäv-o et gáu-ti) 'dostal' aú-n-a •** (äv-é et aü-ti) 'obul' U všech těchto sloves brání -n- hiátu mezi vokalickou finálou kořene a vokalickou iniciálou koncovky. S výjimkou slovesa eí-n-a je uplatnění -n- vázáno na kořeny zakončené na -au-. Kořenové au se ve kmeni préteritním disociuje podle vzorce /au/ > /a-v/, přičemž ve vzoru káu-n-a kóv-é káu-ti složka /a/ navíc podléhá kvantitativnímu ablautu. Ve všech výše zmíněných případech interpretujeme kmenovou pozici -n- jako R7. To proto, že dvojhláskové vrcholy au i ei pokládáme za segmenty _V-R\ kde se polosa-mohlásková sonora (R4 =j, v) kontextově vokalizovala. Rozšíření -n- přidané v pozici R7 nemění intonaci výchozí dlouhé slabiky, ať již akútovou, cf. káu-n-a **■ káu-ti. 188 Verbum Liber II gáu-n-a ** gáu-ti, nebo cirkumflexovou, cf. aü-n-a **aü-ti, eí-n-a **eí-ti. Tím se, jak uvidíme ve 4.2.2, nápadně liší od rozšíření -n- přidávaného v pozici R4. Rozšíření -d- lze ve všech třech případech, kde se vůbec uplatní, intepretovat v pozicích jak T5, tak T7. A protože výkladový systém nás nutí se pro některou z pozic rozhodnout, volíme T5 — podle zásady, že pozice se (pro výklad!) obsazují v pořadí (4-5-6-7). O epenthetickém -j-, což je další prostředek bránící hiátu, jsme psali už v 2.3.1 a zmíníme se o něm ještě v oddíle 4.3. 4.2.2 Panchronně produktivní plnovýznamová kmenová rozšíření jsou rovněž dvě: -n-(v pozici R4) a -st-. Vyznačují se komplementární distribucí a stejnou funkcí. • Morf -n- rozšiřuje kořeny obsazené krátkou samohláskou a zakončené explozívou (T) nebo sonorou (R); frikatíva může takový kořen uzavírat pouze v komplexu s guturálou (X). Schématicky jeho zapojení popíšeme P V-n_C- «* P_V_C- (C = T, R, X), což se nápadně shoduje s kmenovým kontextem kvantitativního ablautu. Rozšíření -n- zaujímá v kmenovém schématu pozici R4, takže rozšířený kmen končí obecně stejnou souhláskou, jakou končí kmen nerozšířený, cf. aňk-a äk-o äk-ti 'oslepl'. Rozšíření -n- vytváří v prézentmm kmeni dlouhou slabiku. Tato délka je vždy intonována cirkumflexově. • Morf -st- rozšiřuje kořeny obsazené dlouhou samohláskou nebo dvojhláskou a zakončené libovolnou souhláskou nebo skupinou souhlásek. Někdy rozšiřuje i kořeny P_V_R4-, cf. Infrä 4.2.4. Ve většinovém případě, kdy rozšiřuje kmen slabičné již dlouhý, ponechává morf -st- vždy původní intonaci kmenové slabiky, cf. álk-st-a álk-o álk-ti 'hladověl' vs. alp-st-a alp-o alp-ti 'omdlel'; pokud však rozšíření -st- slabičnou délku teprve samo vytváří, je výsledná slabika akútová (shodně s intonací druhotné délky vzniklé v infinitivu), cf. /'tém-st-&-at'těm-&-o 'tém-ti/ s tém-st-a těm-o tém-ti 'setmělo se'. 4.2.3 Víme již, že rozšíření -n- se podílí na kmenotvorbě o obecném schématu P_V-n_C- «* PVC- (C = T, R, X). Rozepišme nyní podrobněji, jak daný morf v jednotlivých případech působí. • Pro C = T5 vzniká v prézentním kmeni smíšený diftong PVnT-. Je prosodickou charakteristikou morfu -n-, že dlouhá slabika, kterou vytváří, je intonována cirkumflexově. Její intonace nijak nesouvisí s intonacemi délek, jež příležitostně vznikají v jiných kmenech. Jde především o préteritní kmen PVC- pro V = l&l, lži, kde se středové samohlásky pod přízvukem dlouží a slabičná délka jimi utvořená je cirkumflexová, ve shodě s obecnými pravidly pro dloužení pod přízvukem (1/3.2.2-3), cf. 'připadlo' teňk-a ** (těk-o et těk-ti) vs. tiňk-a<* (tik-o et tik-ti) 'hodilo se'. Dále pak vzniká smíšený diftong z kořene PVC- pro C = R ve kmeni infinitívním, kde se za sonoru přidává další souhláska, explozíva či frikatíva. Takto utvořená délka je akútová, cf. šäl-a «*■ (šäl-o et šál-ti) 'ochladilo se'. Před T5 = b, p se R4 projevuje alomorfem -m-, cf. kimb-a ** (kib-o et klb-ti) 'zavěsil se (kde pevně), ulpěl (na čem)', tamp-a ** (täp-o et täp-ti) 'stal se'. • Při C = X = S6T7 rozšíření R4 = n zaniká s náhradním dloužením kmenové samohlásky podle vzorce VnS > VS. Ze systémové potence se v kořenech na X uplatňují pouze krajní samohlásky (V = /, w); litevský pravopis v tomto případě novou délku zaznamenává {y, ü}, cf. /'dri-ň-sk-a/ > drysk-a «* (drisk-o eidriks-ti < /'drisk-&-ti/) 'trhala se (látka)', /'pu-ň-šk-a/ > pušk-a «* (púšk-o et púkš-ti) 'naběhly (komu kde) puchýře'. • Při C = R se rozšíření -n- uplatňuje pouze pro R = j, v, r, l (chybí tedy sonory na-zální). Rozšíření R4 = n opět zaniká s náhradním dloužením kmenové samohlásky, tentokráte Caput 4 Prvotní kmenotvorba a její sémantika. Konjugační typy 189 podle vzorce VnR > VR. Aktualizují se všechny možné podoby V. Musíme myslet na zvláštnost litevského pravopisu, že krajní fonémy /I, u7 se píší {y, ü}, kdežto středové /ě, ä/ se píší {e, a.}, cf. /ska-ň-r-a/ > skqr-a ** (skär-o et skár-ti) 'roztrhala se (tkanina nošením)' /ke-ň-r-a/ > kěr-a ** (kěr-o et kér-ti) 'pukl (pupen)' /ši-ň-l-a/ > syl-a ** (šll-o et šíl-ti) 'ohřálo se' /gu-ň-r-a/ > gür-a *> (gur-o et gúr-ti) 'drolilo se' Všimněme si, že infinitivy těchto sloves, kde segment VR vytváří dlouhou slabiku, jsou - na rozdíl od prézentů - všechny intonovány akútově. Kmenové schéma P_V_R- může vzniknout též disociací kořene P_V- (týká se jedině krajních samohlásek). I v takovém případě vstupuje rozšíření R4 = n do kmene a následně zaniká s náhradním dloužením, cf. /pu-ň-v-a/ > püv-a ■** (püv-o etpü-ti) 'hnil'. Případ P_V_R-, ať již je R přítomno v celém lemmatickém trojkmení nebo vzniká jen v některých kmenech disociací krajní kořenové samohlásky, otevírá otázku, jež může někomu připadnout samoúčelná, leč přirozeně a nutně vyplývá z logiky našeho výkladu. Jaká je pozice kmenového R ve schématu -S'T2R3_V(V)_R4T5S6T7// R7- ? Teoreticky se rozhodujeme mezi dvěma krajními možnostmi, R4 a R7, a nemůžeme se držet ničeho jiného než analogického porovnávání. A právě ze systémových srovnání vyplývá, že tato pozice se při kmenotvorbě mění. Pro pozici R4 ve kmeni infini-tívním mluví skutečnost, že kmen PVR- přibírá infinitívní sufíx -ti, jehož explozíva se zapojuje do řady _R4T5S6T7// R7-. Podobnou úvahu lze vést pro všechny deriváty infinitívního kmene, jejichž specifické morfy vždy začínají souhláskou. Takže nejen v infinitívním tvaru P_V_R-rt, ale vůbec v infínitívním kmeni nemůže vyšetřovaná sonora stát v pozici R7. Zbývá tedy poloha R4. Vzhledem k formální shodě nepřízna-kových kmenů pak musíme pozici R4 postulovat i pro kmen préteritní. A tam, kde R vzniklo disociací kořenového V, je přirozené přiřadit 4. pozici už proto, že stojí nejblíž výchozí samohlásce. Zato v kmeni prézentním musíme předpokládat posun R4 -» R7, aby vůbec bylo možné vložit rozšíření -«-. Argumentujeme-li náhradním dloužením podle vzorce VnR > VR, pracujeme s kmenovým úsekem V_n-R, jejž lze do pozičního schématu _R4T5S6T7// R7- promítnout jedině v podobě V_n4-R7. Vidíme tedy, že stejný foném R vystupuje v různých kmenech téhož kořene v různých polohách. Víme již, že komplexní finála X se podle okolností realizuje S6T7 nebo T5S6, takže poziční obměny na konsonantických svazích patří do systémového chování. V části 4.1.3 (sub 2) jsme uvedli tři slovesa, kde zároveň s rozšířením -n- dochází ke kvalitativnímu ablautu. Víc takových případů není. Sloveso kreňta 'padá' má k sobě alomorf bez ablautu, se. kri-ň-t-a ** (krit-o et krís-ti). Tak to vypadá v popisu spisovného jazyka, držíme-li se DLKŽ a vyhledáváme-li příklady pomocí jeho retrográdního soupisu (AtgDLKŽ). Thesaurus LKŽ (XIII: 169) uvádí ke smi-ň-g-a smig-o smig-ti 'zapichuje se, proniká hluboko dovnitř', navíc ještě alomorfní prézens sme-ň-g-a, což odpovídá vztahu kriňta a kreňta, a nelze vyloučit, že se najdou další příklady.8 8 Z kořene SM_i/e_G vychází též sloveso sme-ň-g-a (LKŽ XIII: 142 přidává alomorf sm-ě-g-st-a) směg-o směg-ti, které DLKŽ objasňuje 'zapadají, boří se (nohy do sněhu)', 'rozpadá se, boří se (zeď)'. Lituanisticky vzdělaný rodilý mluvčí mě upozornil, že obě slovesa se v idiolektech (včetně jeho osobního) spojují do jediného o lemmatickém trojkmení smeňga směgo smigti; tato kmenová struktura se v našem výkladu dá popsat jedině jako hybrid. 190 Verbum Liber II 4.2.4 Podívejme se nyní podrobněji na kmenotvorné působení morfu -st-. • Morf -st- se podílí na lemmatické kmenotvorbě u kořenů charakterizovaných dlouhou slabikou o všech možných nositelích (dlouhá samohláska, dvojhláska vokalická i smíšená). Připomeňme, že je jeho prosodickou charakteristikou, že nemění intonaci dlouhé slabiky, k níž přistupuje. • Zatímco morf -n- vyžadoval dosti striktní konsonantické prostředí, morf -st- před sebou připouští jakýkoliv finální svah, a to i prázdný. Připojuje se za kořenový úsek svahu, do pozic S6!17. • Končí-li kořen na frikatívu (S6 = s, z, š, z), první složka morfu -st- s ní asimilačně splyne. Výsledná sykavka je neznělá (znělost se vyrovnává odzadu), leč tupá, měla-li tuto charakteristiku sykavka kořenová (S6 = š, ž; tupost převažuje nad ostrostí nezávisle na pořadí). Litevský pravopis zapisuje výslednou sykavku tupou či ostrou ve shodě se zvukem, leč znělou či neznělou podle podoby sykavky kořenové, tedy bez ohledu na zvuk, vždy neznělý, cf. /'saüs-&-st-a > ['saüsta] = {saüsta} «* (saüs-o et saüs-ti) 'usychal', /'iřz-&-st--a/ > ['iřsta] s {iřzta} ** (iřz-o et iřz-ti) 'rozčílil se',/'plTš-&-st-a/ > ['plísta] = {plýšta} ** (plýš-o et plýš-ti) 'praskl, protrhl se', /'griž-&-st-a/ > ['grlšta] = {grížta} ** (gnz-o et gnž-ti) 'vrátil se'. • Končí-li kořen na alveolárni explozívu (T5 = t, d), ta se před -st- disimilačně změní na s a následně splyne, cf. /'tuřt-&-st-a/ > /'tuřs-st-a/ > ['tuřsta] = {tuřsta} *> {tuřt-o et tuřs-ti < /'tuřt-&-ti/) 'bohatl', /'raüd-&-st-a/ > /'raüs-st-a/ > ['raüsta] = {raüsta} **(raüd--o et raüs-ti < /'raüd-&-ti/) 'zčervenal, začervenal se'. Explozívy guturální ani labiální se nemění, cf. pyk-st-a *> (pýk-o tipýk-ti) 'zlobil se', geib-st-a *» (geíb-o et geíb-ti) 'ochabl'. Jde o to, že úsek T5S6T7-, jenž v prézentním kmeni vzniká, se může uskutečnit pouze tehdy, když obsahuje; alespoň dvě dostatečně odlišné artikulační řady (obě souhlásky z -st- si jsou artikulační řadou velmi blízké). • Pokud alveolárni explozívě předchází alveolárni sonora (vyskytuje se pouze /-n4d5-/, nikoliv /-n4t5-/, ačkoliv tomu ze strany systému nic nebrání), dochází postupně ke dvěma jevům: 1° explozíva se disimiluje a splyne podle právě popsaného vzorce a 2° sonora zmizí s následným dloužením podle vzorce VnS > VS, cf. /'brénd-&-st-a/ > /'bréns-st-a/ > /'brénst-a/ > /'brěsta/ = {brésta} ** (brénd-o et brés-ti) 'uzrál, vyspěl', /iš-si-'gaňd-&-st--a/ > /iš-si-'gaňs-st-a/ > /iš-si-'ganst-a/ > /išsi'gästa/ = {išsigästa} «*• (išsigaňdo et išsi-g4s-ti) 'lekl se'. • Komplexní kořenová finála X se v prézentním kmeni před morfém -st- realizuje v podobě T5S6 a její sykavka pak podléhá asimilačnímu zjednodušení popsanému výše, cf. /'blíšk--&-st-a/ > /'blŤkš-st-a/ > /'blŤkšta/ = {blýkšta} «* (btyšk-o et blykš-tí) 'zbledl'. • Kromě kořenů s dlouhou slabikou obsluhuje -st- při lemmatické kmenotvorbě i kořeny o struktuře P_V_R- pro R = n, m. To proto, aby se kmenotvorné rozšíření -n-, jež jinak v komplementární distribuci s -st- obsluhuje právě kořeny o schématu P_V_C-, nesetkalo s kořenovou sonorou artikulačně příliš blízkou (ni), ne-li totožnou (n). Morf -st- vytváří v prézentu novou slabičnou délku P_VRj-Jř-. Tato délka je intonována akútově, stejně jako délka, jež druhotně vzniká ve kmeni infinitívním, cf. glüm-st-a ** (glům-o et glum-ti) 'upadl do rozpaků', rim-st-a ** (rim-o et rim-ti) 'uklidnil se'. Pro R = n bychom měli být svědky proměny nositele slabičné délky podle vzorce VnS > VS. To dokládá jedině sloveso /pa--'žin-&-st-a/ > /pa-'žin-st-a/ > /pa-'žTst-a/ = {pažísta} **■ (pa-žin-oetpa-iin-ti) 'znal, rozpoznal' o deaktualizovaném prefixu pa- a pak vždy prefigované /at-si-'žin-&-st-a/ > /at-si- Caput 4 Prvotní kmenotvorba a její sémantika. Konjugační typy 191 -'žin-st-a/ > /at-si-'žíst-a/ = {atsižísta} ** (at-si-žin-oetat-si-iin-ti) 'rozpoznal, zorientoval se', jež vychází z téhož kořene Ž_i_N- "ví, rozumem a pamětí dovede zařadit". V jiných případech však změna nenastává, cf. sén-st-a «* (sěn-o et sén-ti) 'zestárl, zastaral', tin-st-a ** (tín-o et tin-ti) 'otekl, opuchl', tvin-st-a ** (tvin-o et tvin-ti) 'rozvodnil se (potok)'. Uvedené příklady jsou jediné, které se mi pomocí AtgDLKŽ podařilo najít jako kořeny o struktuře PVn- přijímající rozšíření -st-. Hodnotíme je tak, že u kořenů S_e_N-, TJN- a TVJ_N- převládl ve spisovném jazyce morfonologický záměr udržet charakteristickou podobu i v kmeni prézentním; historicky a dialektálně lze ovšem doložit i sésta, tísta/ltýsta, tv(sta//tvýsta, cf. LKŽ (XII:406, XVI:390, XVII:301). Kořen o struktuře P_V_R- vykazuje i sloveso mir-št-a ** (mir-é et miř-ti) 'umíral', kde vystupuje varianta -št-. Tento tvar je oblíbeným indoevropeistickým příkladem na souhláskový kontakt r-s > r-š, nicméně uvnitř litevského systému takový výklad neplatí. Sloves zakončených ha -r a přijímajících -st- je víc, žádné jiné však po alomorfu -št- nesahá, cf. sür-st-a **■ (sür-o et sür-ti) 'stal se slaným', stér-st-a ** (stér-o et stěr-ti) 'ztuhl'. A i když se rozhodneme vykládat tvar miršta jako ojedinělý archaismus indoevropského stáří, musíme zdůvodnit, proč odolal analogickému vyrovnání. Jistě se lze odvolávat na to, že sémantika miršta je tabu, leč nemáme nic, co by dokládalo obdobné tabuické chování v jakkoli srovnatelném případě. Ponechme prostě, že sloveso miršta mirě miřti je zvláštní: má zvláštní podobu rozšíření, zvláštní paradigmatické zařazení, zvláštní intonaci v infinitivu. 4.2.5 U plnovýznamového rozšíření -«-jsme konstatovali, že se na lemmatické kmenotvorbě může podílet zároveň s kvalitativním ablautem (což v současném spisovném jazyce postihuje toliko tři kořeny). U žádného z kořenů přijímajících rozšíření -st- ablaut doložit nemůžeme, alespoň ne v jpodobách, jež jsme uvedli (kvantitativní a kvalitativní). Rozšíření -st- však doprovází jev, který ablaut připomíná: doprovodné dloužení prézentního kmene, cf. gesta ** (gěs-o et gěs-ti) 'uhasínal' mqžta **■ (mäž-o et mäž-ti) 'ustupoval, ubývalo ho' ýžta «* (tž-o et iž-ti) 'praskal, pukal' düsta ** (düs-o et düs-ti) 'dusil se' Kořenů s touto kmenotvorbou dokládá AtgDLKŽ ke třem desítkám. Vyznačují se schématem PVC-, jež obecně obsluhuje rozšíření -n-, leč v podobě C = S6, kterou jsme pro působeni -n- vůbec neuváděli (pojednávali jsme pouze o komplexu X). U kořenů P_V_S6- se totiž uplatňují obě rozšíření zároveň. Kořenová frikatíva splývá s frikatívou morfu -st- a morf -n-mizí za náhradního dloužení původně krátké kořenové samohlásky (přičemž na rozdíl od kvantitativního ablautu se její timbre nemění), cf. /P_V-n-S-st-/ > /P_V-n-St-/ > /PVSt-/. Všimněme si, že i po grafématické stránce se uplatňuje litevská pravopisná zvláštnost stavící vedle sebe {e, 4} a {y, ú}. 4.2.6 Slovesa, jejichž lemmatickou kmenotvorbu nesou plnovýznamová rozšíření -n- a -st-, spadají pod konjugační typ (-a-, -o-). Pro -n- to platí zcela bez výjimky, pro -st- jsou výjimky dvě, oboje typu (-a-, -é-), se. gim-st-a gim-é gim-ti 'narodil se', mir-št-a mir-é miř-ti 'umřel'. Prosodická charakteristika slovesného kmene II. druhu závisí v tomto případě na intonaci (té jediné) kmenové slabiky, jež nese přízvuk. Rozlišujeme rysy A (slabika akúto- 192 Verbum Liber II vá) vs. B (slabika neakútová, se. cirkumflexová či krátká). V jejich důsledku koncovka o prosodickém rysu \> na sebe kmenový přízvuk nepřetáhne (<= A) nebo přetáhne (<= B). Slovesa o rozšíření -n- jsou v prézentním i préteritním kmenu charakteristiky B (-n- vytváří v prézentu cirkumflexovou délku, préteritum je slabičné krátké, a pokud se jeho kmen druhotně dlouží, pak na slabiku neakútovou, cf. 4.2.3). Slovesa o rozšíření -st- se ve většině případů vyznačují kořenem o dlouhé slabice. Ta je nějak intonována a podle toho nese rys A či B. Rozšíření -st-, přidávané v prézentním kmeni, tuto charakteristiku nemění. Pokud -st-vytváří novou délku ve slabice původně krátké (jde o kořenová schémata P_V_R-), je tato délka akútová, což vede na rys A, cf. gimsta, miršta,9 sénsta, pažísta, zatímco odpovídající kmeny préteritní nesou rys B, cf. gimé, miré, seno, pažino. Intonace infinitivu nemá vliv na přetahování prízvuku z kmene na koncovku (k tomu totiž v derivačním okruhu infinitívního kmene vůbec nedochází). Nicméně i o ní se zde zmiňme. Je-li kořenová slabika dlouhá, má infinitiv intonaci stejnou jako ostatní kmeny. Druhotná délka může v infinitivu vzniknout jedině u kořenů o struktuře PVR-. V případě sloves s kmenotvornými rozšířeními - dokonce nejen plnovýznamovými (4.2.2-5), ale i pouze pomocnými - je dlouhá slabika, jež v infinitívním kmenu druhotně vzniká, vždy akútová — s jedinou výjimkou slovesa mir-št-a mir-ě miř-ti 'umřel'. Pokud se rozšíření -n- a -st- uplatňují zároveň (týká se kořenů o schématu P_V_S-), je jimi konstituovaná délka cirkumflexová: -n- cirkumflex vytváří, -st- intonaci nemění. Prosodická charakteristika slovesného kmene I. druhu spočívá v jeho schopnosti přesouvat svůj přízvuk na předkořenový morf (mluvíme o pohyblivosti kmenového prízvuku). Pomocná kmenová rozšíření -d- a -n- (v pozici R7) sama o sobě pohyblivosti nebrání, cf. pá-de-d-a 'podává, pomáhá', mohou tomu však zabránit jiné jevy, jež se zároveň vyskytují, e.g. vokalická dvojhláska v kmeni (at-ef-n-a 'přichází', ap-aü-n-a 'obouvá' vs. áp-av-ě), akútová intonace (iš-vér-d-a vs. iš-vir-é 'uvařil', ati-dúo-d-a vs. ati-dav-é 'odevzdal'), kon-jugační schéma -o- (ap-aü-n-a et áp-av-ě vs. ne-gáu-n-a et ne-gäv-o 'nedostal'). Plnovýznamová kmenová rozšíření -st- a -n- (v pozici R4) pohyblivosti kmenového prízvuku aktivně brání, a protože tato rozšíření se pojí s préteritem na -o-, což je další inhibitor pohyblivosti prízvuku, můžeme uzavřít, že slovesa příslušné lemmatické kmenotvorby svůj přízvuk nepřesouvají. Jedinými výjimkami jsou préteritní kmeny oněch dvou sloves, jež patří typu (-a-, -é-), se. i-gim-st-a (-gim-é i-gim-ti 'měl vrozené' (vs. át-geni-a át-gim-ě at-gim-ti, cf. 4.1.5), nu-mir-št-a nu-mir-é nu-miř-ti 'zemřel'. Poučné je srovnání alomorfů ät-gem-a a at-gim-st-a, jejichž lemmata shodně pokračují át-gim-ě at-gim-ti, kde jasně vidíme, že kmenové rozšíření přesouvání prízvuku brání, zatímco kvalitativní ablaut je vyvolává. A v této souvislosti si vzpomeňme na ona tři litevská slovesa, v nichž jsou oba jevy přítomny zároveň, se. skreňda, breňda, kreňta (4.1.3 sub 2). Při setkání protichůdných sil, kvalitatívího ablautu a kmenového rozšíření, převáží ablaut, takže dotyčná slovesa svůj přízvuk přesouvají (v prézentním kmeni, v préteritním tomu brání formant -o-), cf. iš-skre-n-d-a vs. iš-skňd-o 'odletěl' , pá-bre-n-d-a vs. pa-bňd-o 'kus přebrodil', nú-kre-n-t-a nu-kňt-o 'odpadl'; alo-morf nu-kri-ň-t-a výmluvně předvádí, že bez ablautu k přesunutí nedojde. 9 Pozor na intonační odlišení vůči /'miřs-&-st-a/ > miřšta miřšo miřšti 'zapomínal', kde cirkumflex charakterizuje kořenovou délku. Caput 4 Prvotní kmenotvorba a její sémantika. Konjugační typy 193 4.2.7 Jak vyplývá z porovnání jejich distribucí (4.2.3-5), pokrývají kmenová rozšíření -n-(v pozici R4) a -st-, vzata dohromady, všechna kořenová schémata.10 Pomocí AtgDLKZ, což je retrográdní soupis k jednosvazkovému slovníku moderní spisovné litevštiny, lze napočítat přes dvě stě kořenů, jež ona rozšíření přijímají (a to nezapočítáváme lexikální jednotky rozlišené prefixy). Další ještě přibudou ze starých památek a dialektálních sběrů, z nichž vychází dvacetisvazkový thesaurus LKŽ. Musíme uzavřít, že v panchronním záběru přes půltisí-ciletí textově doložené litevské existence představují rozšíření -n- a -st- produktivní prostředek, byť jej už nepotkáme v neologismech současné doby. Jaký je jeho význam? Christian Stang (1942, 1966) v indoevropeistické perspektivě svého výkladu hodnotí tato slovesa jako «mediální - intransitívní». Pro panchronní pohled vycházející ze současného stavu navrhujeme slovotvorné séma "nezáměrný děj" (podmět děje je podán jako jeho nositel bez vědomé vůle; nezáměrný děj se často pojímá coby «počína-vý») — vedle dějů podávaných jako "stavové", či "intensivní" (podmět je jejich vědomým nositelem; intensíva se často ještě upřesňují jako «iteratíva», «faktitíva», «efektíva»). Tradiční dělení sloves na «dějová» a «stavová» se odvolává na ontológii «procesu» a «ne-procesu». V našem pojetí je obsah každého slovesa dějem defínitoricky a stavové, stejně jako intensivní (či možná lépe "intensitní") podání slovesného obsahu (děje) představují jen dva příznakové - a opačně polarizované - případy, kdy v jazykovém systému (zde litevštiny) slovotvornými prostředky vyznačujeme, že podmět slovesa se coby konatel příslušného děje musí hodně starat, aby děj proběhl (příznak intensity, včetně speciálních podob výše zmíněných), nebo naopak že se (teď) starat vlastně ani nemusí a děj běží bez jeho zjevných zásahů (příznak stavovosti). Oba příznaky vyložíme v části 4.4.1 sub (-o-, -é-). Zde si pouze uvědomme, že na uvedeném mor-fologickém zařazení nic nezmění, vymyslíme-li text, jehož hrdina usilovně leží v posteli a odtamtud ledabyle řídí chod světa. Nezáměrnost»dokládáme diferenčně. Předvedeme ji na příkladech, jejichž cílem nem «nade vši pochybnost» dokázat, že "nezáměrnost" je coby «objektivní realita» přítomna všude tam, kde se vyskytují morfy -n-ll-st-, nýbrž ukázat, jak se "nezáměrnost" - při apriorním záměru ji v jednotlivých výskytech deduktivní cestou najít - dá (a snad i má) v rámci diferenčního zkoumám jazyka interpretovat. • Slovesa gím-st-a 'rodí se', mir-št-a 'umírá' patří jistě k nejstarší a nejzákladnější slovní zásobě. Nezáměrnost jejich podání, pro niž nyní ani nevidíme zvláštní důvod, se přinejmenším dobře snáší s kontrastem k intensivnímu gim-d-o 'rodí (žena dítě)', což je faktití-vum, popřípadě ke stavovému mér-d-i 'skomírá, leží na smrtelné posteli' (všimněme si kvalitativního ablautu mezi lexikálními jednotkami a kmenotvorného rozšíření -d-). • Stejně tak už nyní nevidíme důvod vyznačovat nezáměrnost u tyj-a 'prší', ale uznáme, že déšť představuje nezáměrné podání děje ve srovnání s ablautově spřízněnými slovesy líej-a 'vylévá (kdo co kam)', liěj-a 'odlévá (kdo co z čeho)'. • Sloveso iin-u 'zná, ví' vyjadřuje uvědomělou intelektuální činnost (člověk získal jisté poznatky a teď s nimi nějak nakládá), zatímco nezáměrnépa-žíst-a, at-si-iíst-a 'pozná (člověka, jehož má před sebou, místo, kde právě je)' vyjadřuje událost, kdy «kouknu a vidím» jaksi naráz, aniž musím vědomě nakládat se svými vědomostmi. 10 Schéma P_V-, které jediné v tomto úhrnu nenajdeme, je krajně vzácné, doložené pouze v /'dě-d-a/ > dě-d-a. 194 Verbum Liber II • Oproti stavově podanému uvědomělému vnímání u sloves giřd-i 'slyší', rěg-i 'vidí' vynikne nezáměrnost sloves pra-re-ň-g-a 'prohlédne' (kotěti se otevřou oči, člověk konečně pochopí), /iš-'gifd-&-st-a/ > išgiřsta 'zaslechne' (kdo co, aniž to chtěl, ba aniž měl). • Transitivita se s nezáměrností nevylučuje, byť není běžná. Stavově podané mýl-i 'miluje (kdo koho)' označuje uvědomělý cit, zatímco pa-mil-st-a 'zamiluje se (kdo do koho)' vyjadřuje cit, který na člověka bez jakéhokoliv jeho záměru zničehonic odkudsi spadne; předmět lásky je přitom u obou litevských sloves vyjádřen v akuzativu. • Počínavost či krátkodobost, jak ji obsahují příklady pamilsta a išgiřsta, není trvalým rysem nezáměrností. Slovesa kyl-a 'zvedá se, povstává' vs. kělia 'zvedá (kdo co)', byr-a 'sype se (odkud co samo)' vs. běria 'sype (kdo co kam)' (znovu si všimněme kvalitativního ablautu mezi lexikálními jednotkami) předvádějí nezáměrný děj obecně dlohodobého trvání. • Mnoho příznakově nezáměrných sloves je spřízněno se jmény. Adjektiva bál-t-as 'bílý', šál-t-as 'studený', šil-i-as teplý' jsou formálně totožná s perfektívními deagentívními participii sloves b(il-a "vybělává (plátno na slunci)', šäl-a 'mrzne, je zima', šyl-a '(venku pěkně) hřeje, je teplo'. Adjektiva pik-t-as 'zlostný, vzteklý', sěn-as 'starý', mäi-as 'malý', raud-ón-as červený' souvisí s nezámernými slovesy pyk-st-a 'jímá ho vztek' (litevské sloveso má nositele zlosti v podmětu), sén-st-a 'stárne', rnáita 'zmenšuje se, ustupuje, ubývá ho', /'raüd-&-st-a/ > raitsta (už) červenají (jablka na stromě, mraky na obloze)'. • Podobně k substantivu rükas 'mlha' je nezáměrné sloveso räk-st-a 'valí se (kouř z komína, pára z lesů)', k löb-is 'majetek, bohatství' je pra-Wb-st-a 'bohatne, přijde si k majetku', ke skufxl-as 'bída' zase nu-skuřs-t-a < /-skurd-&-st-/ 'upadá do bídy'. Se substantivem barzd-á 'plnovous' souvisí su-bařz-t-a < /-barzd-&-st-/ 'zarůstá (muž plnovousem)'; tulž-is je 'žluč', a když širdis 'srdce' tuli-t-a < /-tulž-&-st-/, pak se 'zalévá zlostí'. Ve všech uvedených denominatívních slovesech nezáměrné, se. bez vědomé vůle a přání podmětu vzniká to, co je vyjádřeno výchozím jménem, přídavným či podstatným. Takto nezáměrný děj lze dále modifikovat předponami, jež upřesňují Aktionsart, či reflexívem, jež zdůrazňuje, že děj postihuje svého konatele, cf. kalt-as 'vinen', kalt-é 'vina' -» nu-si--kal-st-a 'proviňuje se' (na podmět padá vina). 4.2.8 Poté, co jsme předvedli, že plnovýznamová kmenová rozšíření -n- a -st- si jsou séma-ticky i prosodicky rovnocenná (10 druhé vzhledem k prosodické charakteristice kmene I. druhu), připomeňme jeden morfologický kontext, který obě rozšíření rozlišuje: výskyt -n- ve kmeni prézentním je podmínkou pro to, aby v neosobě futura mohlo dojít ke krácení kmenové samohlásky, jež je totožná se samohláskou lemmatického kmene infinitívního. Jak jsme vyložili v 3.4.3, končí-li infinitívní kmen dlouhou akútovou slabikou, pak přidáme-li k němu kmenotvorné rozšíření -s s nulovou koncovkou, čímž se vyjadřuje non-PERS FUT, změní se jistý prosodém této slabiky. Dojde buď (A) ke krácení, nebo (B) k meta-tonii. Případ (B). změna akútové intonace na cirkumflexovou, je většinový: nastává vždy, když nenastává případ (A). Případ (A) nastává při splnění dvou podmínek: 1° slovesný kořen - a jde nutně o kořen typu (i) - končí na dlouhou krajní samohlásku /í, Ü7, přičemž je splněn ještě obecný předpoklad prosodických změn, že totiž slabika touto dlouho samohláskou vytvářená má akútovou intonaci; 2° do prezentního kmene se vkládá rozšíření -n-, což vyžaduje disociaci kořenové samohlásky IV > /i-j/. /ii/ > /u-v/. Podmínka 2° vysvětluje, proč máme \ýti -> vy s 'požene', sluti -> siüs 'ušije', přestože obě slovesa splňují podmínku 1°: v prézentu sice dochází k disociaci, leč nepřibírá se -n-. Pro Caput 4 Prvotní kmenotvorba a její sémantika. Konjugační typy 195 krácení büti -> bus 'bude' se odvoláváme na prézentní alomorfy /'büva/ < /'bu-fl-v-a/ a /'büna/ s redundantním zopakováním /n/ na místě původního NI, nikoliv na yrá, ěsti (cf. 3.2.2). Krácení týti -> lis 'zaprší' vykládá zcela přímočaře prézens /'IŤja/ < /'li-ň-j-a/. Při krácení diiüti -» diiüs 'uschne, zvadne' musíme argumentovat, že na splnění podmínky 2° (prézens džiuv-a < /'3'u-ň-v-a/ opravdu existuje) nemá vliv existence konkurenčního alomor-fu dziüst-a < /'3'ü-st-a/. Výše uvedenou charakteristiku, korelující krácení ve futuru s nasálním rozšířením v prézentu, jsem v žádném popisu litevštiny výslovně nenašel. Opírá se o rozbor příkladů, které uvádějí litevské gramatiky s normativní ambicí: Ambraška et Žiugžda (1937: 103), Senn (1966: §341), DLKG (§938), k nimž nyní přidáme i LKRS (§5). Ze starších gramatik uvádějí Ambraška et Žiugžda navíc případy krácení dýgti -* digs 'vyroste', plýšti -*■ pliš 'roztrhne se, praskne', Senn a spolu s ním Otre.bski (1956: §462) k tomu ještě přidávají lüiti -* luš 'zlomí se', rügti -» rugs 'zkysne', slügti -> slugs 'ztratí se, zmizí'. Tyto příklady nesplňují podmínku 1°, protože jejich kořen končí na souhlásku, a ani podmínku 2°, protože místo -n- přibírají -st-. Futuralní tvary digs, pliš, luš, rugs jsou doloženy i v LKŽ (11:530 pouze digs, nikoliv *dýgs; VII:717-720 s variantami luš i luš; X:248-250, kde nacházíme přímo dvojici luš ar pliš 'děj se co děj, stůj co stůj' vedle tvaru neparplýš 'neroztrhá se'; XL904-909 s doklady na rügs i rügs; ve svazku XIII:52-54 jsem našel pouze futura nu-slügs bez značené intonace a nu-slügs dokonces. akutem). Soudobá DLKG se o futurech sloves dýgti, plýšti, lüiti, rügti, slügti vůbec nerpiňuje, soudobá LKRS předepisuje dygs, plyš, luš, rügs (tedy ve shodě s námi uvedenými pravidly). Příklady digs, pliš, luš, rügs, slugs nevyvracejí pravidla 1° a 2° v tom logickém smyslu, že by jejich předpoklady byly splněny, leč závěr, či následek nenastal. Upozorňují pouze, že případ (A) může nastat i za jiných podmínek, než jsme vyjmenovali. Za jakých? Ad 1° zůstává kořenový vokalismus /T, ů/ spolu s akútovou intonací příslušné slabiky, leč připouští se, aby kořen měl i konsonantický uzávěr. Ad 2° požaduje se prézens se sématic-kým příznakem "nezáměrně podaný děj", přičemž vedle -n- se připouští i jeho alomorf -st-. Musíme z toho vyvodit, že krácení přímo nesouvisí s disociací dlouhé kořenové samohlásky. 4.3 Kmenotvorné sufixy V této kapitole pracujeme s dvojím vymezením kořene, (i) se striktním, omezeným na lem-matické trojkmení jediné slovesné lexikální jednotky, a (ii) s vágním, pokrývajícím všechny kmeny, mezi nimiž uznáváme lexikálně-sémantickou blízkost v plánu obsahovém a morfoné-matickou blízkost v plánu výrazovém (4.0.3). Pro vyčerpávající popis kořene při vágním výmezem nemáme prostředky. Přesto se do tohoto prostoru musíme vypravovat. Budeme se v něm pohybovat s nejvyšší obezřetností, omezujíce se na přechody od zkoumané lexikální jednotky slovesné k lexikální jednotce obecně jakéhokoliv slovního druhu, jíž lze sloveso motivovat. To proto, že chceme vyložit sufixy, synchronně produktivní prostředky slovesné kmenotvorby. 4.3.1 Za SUFix pokládáme každý kmenotvorný morf, který výchozí kmen rozšiřuje o další slabiku. Litevská slovesná kmenotvorba se opírá - nejen v synchronním, ale vůbec v pan-chronním záběru - o sedm sufixů SAMOSTATNÝch a dále pak o dva jasné a o několik nejas- 196 Verbum Liber II ných sufixů NESAMOSTATNÝch. Samostatné sufixy třídíme podle jejich morfonématických schémat: -V- -y-, -o-, -é--VV- -uo-, -au--VR- -en-, -in- Oba nesamostatné sufixy výše označené za «jasné» mají po dvou alomorfech: -tel-ll-ter- a -ul-ll-ur-. Nesamostatnost sufixu znamená, že při kmenotvorbě nevystupuje sám, nýbrž ve dvojici s jiným sufixem; -tel-ll-ter- se pojí s -é-, takže ve kmenech potkáváme soustavně -tel-é- (-ter-é-), -ul-ll-ur- se pojí s -uo- přes palatalizační prvek, takže ve kmenech potkáváme -ul-i-uo- (-ur-i-uo-). Dodejme, že sufix -/«-jejak samostatný, tak nesamostatný; nesamostatně vystupuje ve dvojici s -é-, dávaje -in-é-. Jasnost, jež se vztahuje i na -in-ě-, spočívá v tom, že ony sufixy nesou jednoznačný slovotvorný význam, což jim zaručuje produktivitu. Uvedené sufixy dále rozdělíme na stabilní a NESTABILNÍ. Stabilní sufix je prostředkem kmenotvorby v definičním oboru kořene typu (ii), vágním, takže slouží kmenotvorbě lexikální, nestabilní je prostředkem kmenotvorby v definičním oboru kořene typu (i), striktním, a slouží kmenotvorbě gramatické. Při tomto vymezení může být týž sufix jak stabilní, tak nestabilní: záleží na tom, které sloveso zkoumáme v kterém definičním oboru. Všechny výše uvedené sufixy, samostatné i nesamostatné (z nesamostatných pak jasné i nejasné), dokáží být kmenotvorně stabilní, se. jsou přítomny ve všech členech lemmatického trojkmení nějaké slovesné lexikální jednotky a svou přítomností tuto jednotku odlišují od kmene jiné lexikální jednotky, jež vychází z téhož kořene (při vágním vymezení definičního oboru). Jedině samostatné sufixy 6\ schématu -V- dokáží být též nestabilní, podílejíce se na gramatické kmenotvorbě některých sloves. Nestabilní sufixy -o-, -é- společně poznamenávají kmen préteritní a infinitívní oproti nepříznakovému kmeni prézentnímu, nestabilní sufix -y- příznakově poznamenává kmen infinitívní oproti společně nepříznakovým kmenům prézentnímu a préteritnímu. Výskyt nestabilního sufixu -y- představuje v litevské lemmatické kmenotvorbě jediný případ, kdy jsou společně nepříznakové kmeny prézentní a préteritní oproti příznakovému infinitivu (nehledíme k druhotným úpravám fonématické stavby kmene). 4.3.2 Vyložíme si nejdříve, jak uvedené sufixy interagují s koncovkami a morfy druhotné kmenotvorby (cf. 2.3.1). Připomeňme, že koncovkové i druhotně kmenotvorné morfy přidávané za lemmatické kmeny prézentní a préteritní začínají vždy samohláskou, kdežto gramatické morfy přidávané v derivačním okruhu infinitívním začínají vždy souhláskou. • U sufixů o schématu -V- není žádný rozdíl, jsou-li v daném slovese stabilní či nesta- bilní. Gramatické morfy infinitívního okruhu, začínající souhláskově, se připojují přímo a nevyvolávají žádné změny. Naopak v derivačních okruzích prézentním i préteritním, kde gramatické morfy začínají vždy samohláskově, je nutné předejít hiátu v konkatenaci -V-&-V-. Setkáváme se přitom s dvojím morfonologickým chováním. Sufixy -o-, -é-, tvořené nekrajní-mi samohláskami, přijímají v obou lemmatických kmenech epenthetické -j-, cf. /ži'n-&-o--&-o/ > /ži'no-j-o/ 'věděl', /'nor-&-é-&-o/ > /'noré-j-o/ 'chtěl'. V tomto ohledu se slovesné sufixy chovají stejně jako slovesné kořeny téhož vokalického zakončení, cf. /'I0-&-0/ > /'lo-j-o/ 'štěkal', /'sé-&-o/ > /'sé-j-o/ 'sel'. Sufix -y-, o samohlásce krajní, se disociuje podle vzorce /!/ > /i-i/ > /i-j/, cf. /da'l-&-I-&-o/ > /da'l-i-i-&-o/ > /da'Ii-j-o/ 'dělil'. Caput 4 Prvotní kmenotvorba a její sémantika. Konjugační typy 197 I v tomto ohledu se sufix chová stejně jako slovesný kořen končící na -y-, cf. /'I1-&-0/ > /'li-i-Ä-o/ > /'Ii-j-o/ 'pršelo'. • Sufixy o schématu -VV- se při konkatenaci chovají jinak v kmeni prézentním a jinak v préteritním. V prézentním přijímají jak -uo-, tak -au- epenthetické -j-, cf. /dai'n-&-uo-&--a/ > /dai'n-uo-j-a/ 'zpívá', /tar'n-&-au-&-a/ > /tar'n-au-j-a/ 'slouží'. Kořeny zakončené na -uo- se chovají stejně, cf. /'šluo-&-a/ > /'šluo-j-a/ 'zametá' (s výjimkou dúo-d-á), kořeny zakončené na -au- nikoliv. Ty totiž vždy přibírají epenthetické -n-, e.g. gáu-n-a, aü-n-a, káu-n-a, pouze pro liáu-n-a máme spisovný alomorf liáu-j-a, cf. 4.2.1,4.1.2 sub 2. Ve kmeni préteritním se sufix -au- disociuje podle vzorce /au/ > /a-u/ > /a-v/, cf. /tar'n-&-au-&--0/ > /tar'n-a-u-&-o/ > /tar'n-a-v-o/'sloužil', kdežto sufix -uo- podstupuje dvoukrokovou proměnu/uo/ > /au/ > /a-v/, cf./dai'n-&-uo-&-o/ > /dai'n-au-&-o/ > /dai'n-a-v-o/'zpíval'. Kořeny na -au- i -uo- se v préteritu chovají stejně, cf. /'gau-&-o/ > /'ga-v-o/ 'dostal', /'šluo-&-é/ > /'šIau-&-é/ > /'šla-v-é/ 'zametal'. • Sufixy o schématu -VR- se při konkatenaci fonématicky nijak nemění ani v infinitív-ním, ani v prézentním a préteritním okruhu. • Nesamostatné sufixy se sledovaných procesů pochopitelně neúčastní. 4.3.3 Vedle fonématické musíme samozřejmě popsat i prosodématickou stránku sufixů. Tam spadá jak intonace sufixů slabičné dlouhých, tak přízvukové chování sufixů vůbec všech. • Sufixy o schématech -V- a -VV-jsou všechny intonovány akútově. Při disociaci intonace zaniká, cf. dal-i-j-a dal-i-j-o dal-ý-ti 'dělil'. Krátká středová samohláska, která při disociaci může vzniknout, se pod přízvukem druhotně dlouží, nabývajíc intonace cirkumflexo-vé, cf. dain-úo-j-a dain-ä-v-o dain-úo-ti 'zpíval', tarn-áu-j-a tarn-ä-v-o tarn-áu-ti 'sloužil'. • Sufixy p schématu -VR- vytvářejí dlouhou slabiku pouze ve kmeni infinitívním, kde za ně přistupuje další souhláska. Tato délka je vždy akútová, cf. vad-in-ti 'nazýval, jmenoval', gyv-én-ti 'žil, bydlel'. • Nesamostatný sufix -tel-ll-ter- nikdy nenese přízvuk, který by jeho samohlásku mohl prodloužit, ani za sebe nepřibírá konsonant, který by v něm vytvořil smíšenou dvojhlásku, takže jeho slabika je vždy krátká, bez intonace. Vždy krátká je i slabika tvořená nesamostatným sufixem -ul-ll-ur-, ani ona totiž nikdy nepřibírá konsonant, který by v ní vytvořil smíšenou dvojhlásku. Akútová intonace je historickým zdrojem prosodické charakteristiky b (zákon de Saussurův, cf. 3.1.6). Můžeme i u sufixů o schématech -V- a -VV- mluvit o přetahování prízvuku z předchozí, kořenové slabiky, tak jako jsme vykládali přetahování prízvuku ze slovesného kmene na koncovku? Především si uvědomme, že jediný definiční obor, kde je taková otázka vůbec legitimní, skýtají nestabilní sufixy. Jenom ty se totiž připojují ke kořenovému kmeni téže lexikální jednotky podobně jako koncovky — a navíc kořenový kmen je v celém lemma-tickém trojkmení totožný. Stabilní sufix je prostředkem lexikální kmenotvorby a nová, jím vytvořená lexikální jednotka má vlastní kmen, o vlastních prosodických charakteristikách, nezávislých na charakteristikách jednotky výchozí, nemluvě o tom, že nem vždy jasné, která lexikální jednotka vůbec je výchozí. Dále pak stabilní sufixy (s výjimkou -é- a -o-) vykazují v lemmatickém trojkmení několik alomorfů, některé o slabice dlouhé akútové, jiné však o slabice cirkumflexové, či dokonce krátké, cf. -ä\v- vs. -áu-, -i\j- vs. -ý-. Prosodickou charakteristiku \> lze z nestabilních sufixů jistě připsat morfu -y-, cf. säk--o säk-é sak-ý-ti 'řekl' (kořenová slabika je neakútová a sufix si na sebe přízvuk přetáhne) Ľ I 198 Verbum Liber II vs. mók-o mók-é mók-y-ti 'učil' (kořenová slabika je akútová a sufix na sebe přízvuk nepře-tahuje). Připojíme-li však k témuž kořeni M_ó_K- sufix -é-, přízvuk na něj přejde, cf. mók--a mok-é'-j-o mok-ě-ti 'uměl'; podobně mýl-i myl-e-j-o myl-é-ti 'miloval', čiúlb-a čiulb-e-j-o čiulb-e-ti 'švitořil (pták)'. Nestabilní sufix -é- totiž nese přízvuk vždy. Mezi slovesy s nestabilním sufixem -o- pak nalezneme několik derivačné nemotivovaných, jež se chovají různě, cf. sáug-o sáug-o-j-o sáug-o-ti 'hlídal' (přízvuk zůstává na akútové slabice kořenové) vs. íešk-o iešk-ó-j-o iešk-ó-ti 'hledal' (přízvuk přechází z akútové slabiky kořenové na akutovou slabiku příponovou), a potom slovesa motivovaná, u nichž lze polohu prízvuku vysvětlit jeho přetažením z neakútové (a právě jen neakútové) slabiky kořenové na akutovou příponovou, cf. kýb-o kýb-o-j-o kýb-o-ti 'zůstal viset' (kořen akútový, přípona bez prízvuku) vs. kryps-o kryps-ó-j-o kryps-ó-ti 'zůstal nachýlený' (kořen cirkumflexový, přípona na sebe bere přízvuk). U žádného z nestabilních sufixů nenajdeme případ, který by charakteristiku b vyvracel,11 nestabilní sufixy -o- a především -é- však nabízejí případy, kdy polohu prízvuku na příponě rysem \> vysvětlit nelze. ZÁVĚR: Je zvláštní charakteristikou kmenotvorného sufixu, zda přízvuk v kmeni jím vytvořeném zůstane na slabice kořenové nebo přejde na příponovou. Dodejme nakonec, že slovesné kmeny opatřené slabičným sufixem nikdy nenabízejí svůj přízvuk předkořenovým morfům. Přesouvání prízvuku dopředu je tedy možné jedině u sloves se sufixem nestabilním, a to ve kmenech bez sufixu. 4.3.4 Zbývá vyložit to nejdůležitější, sémantiku kmenotvorných sufixů. Musíme předeslat, že kmenotvorba při širokém, jak jsme výše říkali «vágním», vymezení kořene je doprovázena řadou dalších morfologických jevů. Ve slabičném vrcholu kořene dochází k nejrůznějším proměnám vokaljsmu, a to i k jiným, než jaké jsme vyložili v oddíle 4.1, a rovněž intonace dlouhé kořenové slabiky se mezi jednotlivými lexikálními kmeny mění. Před kmenotvorným sufixem se může vyskytnout neslabičné kmenové rozšíření i nesamostatný sufix přidávající další slabiku. V obou případech přitom rozlišujeme mezi morfy «jasnými», sémanticky inter-pretovatelnými, a v důsledku toho produktivními, a nejasnými, jež sémanticky interpretovat nelze. Všechny tyto doprovodné morfologické jevy však lze doložit pouze v definičním oboru vágního vymezení; ve striktním definičním oboru, pokrývajícím jedinou slovesnou lexikální jednotku, lze vymezit jedině nestabilní sufix, nelze však mluvit o ablautu, metatonii ani o jakémkoliv jiném zvětšování kmene: dotyčné morfologické příznaky jsou přítomny vždy ve všech třech složkách lemmatického trojkmení současně. 4.3.5 Protože všechny samostatné sufixy jsou - v jistém definičním oboru - stabilní, začneme sémantickou charakteristikou stabilních sufixů. Materiálově se opíráme o to, co shromáždili a utřídili autoři DLKG (§§ 1028-1078), Jan Otrebski (1965:307-416) a Pranas Skardžius (1943), sématický popis navrhujeme vlastní. Znovu připomínáme (cf. 4.2.7), že takový popis má smysl pouze při diferenčním uchopení lexikálních jednotek, přičemž zde můžeme dát jen několik návodných příkladů. Náš sématický aparát pracuje s různým "podáním děje". Postu- " Pro vyvrácení je třeba, aby se naplnily předpoklady (přízvuk spočívá na kořenové slabice neakútové), a nenastal závěr (akútový sufix jej na sebe nepřetáhne), což potkáme u nemála sloves se sufixy stabilními, e.g. pin-a pýn-ě pin-ti 'pletl' -* pýn-io-j-a pyn-io-j-o pýn-io-ti 'splétal', keřš-t-as 'msta' -> keřš-ij-a keřš-ij-o keřš-y-ti 'mstil se'. Caput 4 Prvotní kmenotvorba a její sémantika. Konjugační typy 199 lujeme, že každé sloveso nějak označuje děj (včetně sloves jako SPÍ, je a prší), nezajímá nás dějovost samotná, nýbrž rozdíl mezi dějem slovesa odvozeného a dějem slovesa výchozího, případně vztah mezi dějem slovesa odvozeného a ne-dějem výchozího jména. Nejprve rozlišíme, jaký je "postoj konatele" ke slovesnému ději. Bude nás zajímat jednak to, zda a jak je konatel odvozeného slovesa spojen s designátem výchozího slova, jednak to, zda působí uvědoměle, záměrně, či naopak neuvědoměle, nezáměrně (cf. "nezáměrnost" děje v 4.2.7). Speciální podání obsahu přirozeně závisí na sémantických oborech výchozích lexikálních jednotek. • Sufix -in- je typickým prostředkem takového podání děje, kdy konatel působí vědomě, leč není nositelem designátu, ba přímo se od designátu distancuje, cf. plat-ús 'široký' -> plät-ina 'šíří, rozšiřuje' (=» způsobuje u čeho jiného šířku), áug-a áug-o 'roste' -» aug-ln-a 'pěstuje, vychovává' (=> ovlivňuje, jak kdo jiný či co jiného roste). Ve spojení s rozšířením -d- vytváří sufix -in- uerba causatlua, jak jsme předvedli v 3.7.2, cf. skQsta skeňdo skžsti 'topil se' -» skan-d-in-o 'po-, u-topiľ (=> způsobil, že se někdo jiný utopil, něco jiného potopilo). • Sufix -é- je typickým prostředkem podání děje při nevědomém, nezáměrném působení konatele, který nejen zeje nositelem designátu, aleje s ním navíc pevně spojen, cf. lietúv-is 'Litevec' -»lietuv-e-j-a "stává se Litevcem, ztotožňuje se s litevským prostředím" vs. lietüv--in-a ' politevšťuje (slovo, člověka) \plat-ůs 'široký' -*plat-e-j-a 'rozšiřují se (komu obzory)' vs. plät-in-a 'rozšiřuje', daüi-ia daui-ě daüz-ti 'udeřil (do čeho, aby to puklo)' -» dáuž-é-j-a dáui-é-j-o dáuž-é-ti 'rozpraskalo (co samo od sebe)'. • Sufix -uo- vyjadřuje neutralitu oproti oběma předchozím krajnostem. Konatel může působit vědomě (záměrně) i nevědomě (nezáměrně) a od designátu se nedištancuje: přinejmenším s nímlnakládá; může být i jeho nositelem, leč ve spojení spíše povrchním, dočasném. Srovnejme bált-as 'bílý' -> bált-in-a 'natírá na bílo' (konatel je s «bílým designátem» spojen v záměrné činnosti, jeho nositelem přitom není) vs. balt-é-j-a 'zbělel, vybledl (a teď je takový bílý)"2 (konatel je s «bílým designátem» spojen nezáměrně, ale pevně jako nositel běloby) vs. balt-úo-j-a 'bělá se (co ve zvláštním světle; krajina, když napadl sníh)' (konatel je zde s «bílým designátem» spojen sice též nezáměrně a jako jeho nositel, leč jde o spojení přechodné); lietüv-is 'Litevec' -»lietúv-in-a ' politevšťuje ' (konatel jedná záměrně, litevs-kosti nenabývá on sám, ale předmět jeho působení) vs. lietuv-e-j-a "stává se Litevcem" (konatel prošel vnitřním ztotožněním) vs. lietuv-iúo-j-a 'mluví, vyslovuje na litevský způsob' (konatel "působí navenek jako Litevec", což může dělat vědomě i nevědomě, záměrně i nezáměrně); did-ús 'velký' -* did-in-a 'zvětšuje (co jiného)' vs. did-é-j-a 'zvětšuje se (co samo)' vs. /di'd-&-iúo-j-a-si/ > didiiúojasi 'chlubí se čím, je na co hrdý' (činí sebe sama velkým, ale jen tak, že se hlásí k něčemu, co má za velké). Přidejme ting-iis 'líný' -» ting-úo-j-a 'lenoší' (užívá si dočasně nicnedělání) vs. ting-st-a ting-o ting-ti 'zlenivěl' (ztratil chuť či schopnost něco dělat; jde o sloveso příznakově nezáměrně, cf. 4.2.7). Sufixem -uo- se produktivně vytvářejí nová slovesa, cf. sport-as -*■ sport-úo-j-a 'sportuje' (konatel se na čas - třeba i pravidelně a opakovaně - stává nositelem designá- 12 Litevský prézens zde i jinde překládáme ad hoc českým préteritem, chceme-li se vyhnout vidovým interferencím, jimiž je české sloveso - na rozdíl od litevského - v prézentu postiženo (cf. 1.2.1-2). V celé práci se pak bráníme tomu, abychom slovesnou lexikální jednotku lemmatizovali infinitivem. 200 Verbum Liber II tu), komplěkt-as -» komplekt-úo-j-a 'kompletuje' (konatel nějak nakládá s designatem). Přitom si sufix -uo- někdy konkuruje s -in-, jak dokládají kulturní europeismy sistem-a 'systém' -» sistěm-in-a et sistem-at-iz-úo-j-a 'systematizuje', kolektyv-ús 'kolektivní' -»• kolektyv-in-a et kolektyv-iz-úo-ja 'kolektivizuje'. Poučná je distribuce kmenů: -in- se pojí s kmenem, jenž v litevštině existuje i u jiného slova (sistem-, ko-lektyv-), kdežto -uo- s kmeny, jaké jsou v litevštině morfologicky neinterpretovatelné (sistem-at-iz-, kolektyv-iz-, kde segmenty -at-iz- ani -iz- nemají žádnou vnitřně litev-skou systémovou motivaci). • Sufix -au- je prostředkem takového podání děje, kdy konatel se usilovně zabývá desig- natem, takže jeho působení je na rozdíl od případu -ě- vědomé, záměrné, na rozdíl od případu -in- se konatel od designátu nedištancuje a na rozdíl od případu -uo- nem jeho spojem s designatem jen nahodilé, dočasné. Nemálo příkladů jsme podali již v 3.7.2, cf. karäl-ius 'kráľ -» karal-iáu-j-a 'kraluje' (vykonává roli krále, což je činnost vědomá a soustavná), kár-as 'válka' -> kar-iáu-j-a 'bije se, bojuje, válčí' (zabývá se válkou vědomě a soustavně), karn-á 'lýko, lýčí' -» karn-áu-j-a 'sbírá lýčí' (sbírá lýčí vědomě a soustavně, nejspíš proto, že se jeho zpracováním živí), rék-ia rěk-ě rěk-ti 'vzkřikl, zakřičel' -* rék-au-j-a rék-av-o rek-au-ti 'křičíval, často a hodně křičel'. Doložit přímou slovotvorbu s -au- není těžké. Pozastavíme se ale nad tím, jak těžké je v současné spisovné litevštině najít přímé slovotvorné opozice mezi -au- a -uo-.13 Příklad med-us 'med' -> med-áu-j-a 'sbírá med' vs. med-úo-j-a 'potírá medem' se sice opírá o produktivní slovotvorné vzorce, leč vzhledem ke své speciální sémantice je výjimečný a sotva opakovatelný u jiných lexikálmch jednotek. Lze předvést řadu dokladů na diachrónni posuny, e.g. kjúod-as 'černý' bylo v XVI. století júod-au-j-a, nyní již jen juod-úo-j-a 'černá se (mrak na obloze)', synchronně však nemáme po ruce o mnoho víc než vymezení úsu. Diferenční rozbor -au- vs. -uo- tak můžeme opřít vlastně jenom o distribuci vzhledem k výchozím lexémům, cf. kěl-ias 'cesta' -» kel-iáu-j-a 'cestuje, putuje' (konatel se intensivně zabývá cestou, přinejmenším v tom smyslu, že se na m" vydal a teď na ní je) vs. važ-iúo-j-a 'cestuje, jede' *- věz-a 'veze, vozí' (konatel je dočasně spojen s vezením), gudr-ús 'chytrý' -> gudr-áu-j-a 'chytračí' (konatel intensivně uplatňuje svou chytrost) vs. ting-úo-j-a 'lenoší' <- ting-üs 'líný' (konatel je s leností spojen jen dočasně). Ke gudr-us 'chytrý' -* gudr-áu-j-a 'chytračí' přidejme pro srovnám opozice gudr-é-j-a '(už) dostává rozum' a gúdr-in-a 'poučuje' (radí jinému, jak na co//koho vyzrát). Poznámka metodologická. V této části naplňujeme to, co jsme ohlásili na počátku oddílu 4.3 i na počátku 4. kapitoly: pouštíme se do lexikální sémantiky. Při diferenční práci s jazykovým znakem, již jsme si v 1/1 vytkli za program, nemůžeme postupovat jinak než výlučně onomasiolqgicky — a čtenář už jistě pocítil následky. Na místo intuitivně jasných mimojazy-kových obsahů, které si s lexikálními jednotkami běžně spojujeme, musíme pracovat s často protiintuitívními apriorními pojmy, které nelze spojovat s žádným obsahem, leč pouze s rozdíly mezi obsahy. DÍLČÍ SHRNUTÍ. Vztahy mezi čtyřmi morfémy, jimiž jsme se zatím zabývali, můžeme uzavřít následujícím vymezením. Hodnotově (jde o saussurovskou valeur) nejširší a nejméně příznakové je -uo-. Vůči němu stojí z jedné strany -in- nesoucí rysy "záměrný děj" a "distance konatele od designátu", z druhé strany pak -é- nesoucí rys "nezáměrný děj" a "ztotožnění 13 Nezapomeňme na formální ztotožnění obou sufixů v préteritním kmeni. Caput 4 Prvotní kmenotvorba a její sémantika. Konjugační typy 201 konatele s designatem". V jiném rozměru pak vůči -uo- stojí -au-, jež nese rysy "záměrný děj" a "silné spojení konatele s designatem". Dále upotřebíme pojem "míra děje". Sufix -en- je typickým prostředkem pro vyjádrem míry jen malé, cf. býr-a bir-o 'sype se' -» byr-ěn-a 'od-, u-sypává se (trošičku)', ŠQl-a šäl-o 'ochlazuje se' -> šal-ěn-a 'nepatrně se ochlazuje', dulk-ia dulk-é 'drobně prší' -> dulk-ěn--a 'poprchává'.14 Zajímavou speciální podobou malé míry děje je pak pouze vydávat zvuk takového děje, cf. kal-a käl-é 'kuje' -» kal-ěn-a 'klape, cvaká'. Sufixu se hojně využívá v de-verbatívech «onomatopoických»,15 kde vytváří obecně jakýkoliv děj, jenž vyvolává výchozí zvuk, cf. plást "zvuk mávnutí křídel" -» plazd-ěn-a 'zamával křídly', čiuř "zvuk malého proudu vody" -» áur(l)-ěn-a 'teče čúrkem'; pořád je však přítomen rys malé míry děje. Míru tak malou, že se sotva dočkáme završení děje, vyjadřuje nesamostatný sufix -ur-ll-ul-, cf. dirb-a dirb-o 'pracuje' -* dirb-ul-iúo-j-a "občas trochu popracuje", sc. 'rýpe se {v čem), nimrá se (s čím)' (a výsledek pořád není vidět), láuk-ia láuk-é 'čeká' -» lúk-ur-iuo-j-a 'ještě chvilku posečká' (perspektiva kontinuity: už čeká a ještě bude čekat a kdovíkdy se dočká).16 Naopak míru takovou, že je děj naráz jednou provždy vyřízený, vyjadřuje nesamostatný sufix -tel-H-ter-, cf. láuk-ia láuk-é 'čeká' -» lúk-tel-é-j-a 'jen chvilku počká' (perspektiva diskontinuity: čekání bude mít brzy konec), pyk-st-a pýk-o 'zlobí se' -*pýk-tel-ě-j-a 'najednou se tak rozzlobí'.17 S "mírou děje" úzce souvisí i jeho "časové rozložení". Děj hojný vyjadřuje obecně sufix -o-, povětšinou ve spojení s palatalizačním prvkem či kmenovým rozšířením, cf. beg-a beg-o 'běží' -» bég-ióli-a 'běhá, pobíhá', lěk-ia lék-ě 'letí' -* lak-ió-j-a 'létá, poletuje', tik "zvuk hodin" -»tik-n-ó-j-a/ltik-č-ió-j-a 'tiká'. Důraz se klade na trvalost v opakování; že jednotlivé úkony jsou míry jen malé, k tomu přistupuje až druhotně, cf. gěr-ia gér-é 'pije' -» gěr-ió--j-a 'popíjí, upíjí'. Naopak důraz kladený na drobnost opakovaných úkonů vyjadřuje nesamostatný sufix -in-, cf. kláus-ia kláus-ě 'ptá se' -» klaus-in-é-j-a 'vyptává se' (dopodrobna), dirb-a dirb-o 'pracuje' -> dirb-in-é-j-a 'pořád má co dělat' (neustále ho cosi zaměstnává; jednotlivosti jsou drobné, často ani nestojí za řeč). Srovnejme váik-šč-io-j-a 'chodí' (je pořád v pohybu, byť nejde o jediný kontinuální pohyb) a vaik-št-in-e-j-a 'popochází' (jednotlivé dílčí pohyby jsou drobné), což oboje 14 Pokud zde u výchozího slovesa uvádíme více kmenů, pak hlavně proto, abychom upozornili na případný ablautový rozdíl mezi kořenovou slabikou výchozího a odvozeného slovesa. 15 Litevština je mimořádně bohatá na «citoslovce», obzvláště onomatopoická, ba má pro ně i zvláštní morfologii (vyložíme ve druhém svazku). Syntakticky vystupují nejčastěji jako větný ekvivalent, leckdy však i přímo jako větný a větotvorný predikát. Připomínám, že slovní druh «citoslovce» jsme záměrně nezaváděli (1/2.4.4). 16 Alomorf -ul- se přidává ke kořenům obsahujícím -r-, alomorf -ur- naopak ke kořenům obsahujícím -/-. Pro kořeny neobsahující ani jednu z těchto sonor nelze stanovit jasnou distribuci. 17 DLKŽ a s ním svázaný AtgDLKŽ, z něhož především získáváme příklady, užívají jenom alomorfu -tel-. Jak dokládá namátková kontrola v LKŽ, k němuž neexistuje retrográdní soupis, prakticky ve všech případech lze uplatnit i alomorf -ter-. 202 Verbum Liber II jsou sémanticky osamostatněla deriváty slovesa veík-ia veík-é 'je činný, je v chodu' (s ablautem a kmenovým rozšířením). Poučná je též konkurence sloves blus-áu-j-a a blus-in-é'-j-a odvozených od substantiva blus-á 'blecha'. Obě označují vybírání blech, sufix -au- je motivován rysem "intensivně se zabývá designátem" (cf. gryb-as 'houba' -» gryb-áu-j-a 'sbírá houby'), dvojsufix -in-ě- zase rysem "opakuje drobné dílčí úkony" — a díky tomu se právě blus-in-e-j-a používá přeneseně jako ' šťourá se (v čem) ', ' hledá (na čem) hnidy '. 4.3.6 V pojmech "postoje k ději" a "míry děje" (včetně "časového rozložení") jsme dosud podali diferenčně sémantickou charakteristiku všech stabilních sufixů, samostatných i nesamostatných, s výjimkou -y-, jehož slovotvorný potenciál se plně uplatní až v podobě sufixu nestabilního. Musíme však uznat, že pro kmenotvorné sufixy existuje vedle motivace sémantické i motivace formální. Zvlášť dobře to vidíme u sloves denominatívních. • Sufix -o- se uplatňuje u slovesných derivátů jmen, jež v litevštině odpovídají indoev-ropské ä-deklinaci (v III/2 je pak - s odvoláním na 1/3.5 - vyložíme schématem vokalického rozvoje o *» a), cf. galv-á 'hlava' -» galv-ó-j-a 'přemýšlí' (používá své hlavy), väsar-a 'léto' -» vasar-ó-j-a 'tráví (kde) léto'. Dodejme, že užití sufixu -o- vedle sufixu -uo- může být prostředkem formální diversi-fikace, když potřebujeme víc různých derivátů, cf. káin-a 'cena' -» káin-o-j-a 'oceňuje (co kolik)' (dává čemu cenu) vs. kain-úo-j-a 'stojí (kolik)' (má svou cenu). • Sufix -y- se uplatňuje u slovesných derivátů jmen, jež v litevštině odpovídají indoev-ropské í-deklinaci (později vyložíme jako schéma vokalického rozvoje i'«* i** ié), šakn-is 'kořen' -»■ šakn-ij-a 'zakořenil' (strom zapouští kořeny), dant-is 'zub' -* dant-ij-a "nějak nakládá se zuby" (bobr kácí strom, člověk spravuje zuby hrábí, ostří zuby pilky). Toto jsou ostatně právě,ony vzácné případy, kdy sufix -y- kmenotvorné vystupuje jako stabilní. Opět dodejme, že sufix motivovaný formálně se může objevit vedle sufixu motivovaného sémanticky i jen proto, aby se zvětšil derivační potenciál. K víceznačnému substantivu ak-is 'oko' máme jednak ak-ij-a, jednak ak-(i)úo-j-a. Sloveso ak-(i)úo-j-a obecně znamená "nakládá s oky, očky", třeba tak, že konatel roubuje stromy (přenáší "očka", což zná i čeština), nebo když včely zaplňují plástve medem (prázdné buňce říká litevština rovněž "očko"). Tato sémantická šíře připomíná sloveso dant-ij-a rozebrané výše, leč musíme uznat, že se zde řádně uplatňuje sémantická charakteristika sufixu -uo- (dočasné spojení konatele s designátem, neurčitost záměrnosti a nezáměr-nosti děje). Sloveso ak-ij-a pak znamená 'dělají se kde oka' (konatelem je místo, kde se ona oka, bubliny, póry, či jiné volné prostory tvoří), což je zhruba hodnota sufixu -ě-, leč toho použít nelze, protože sloveso ak-e-j-a existuje a znamená 'kypří půdu' (stále s vazbou na "oka" coby póry, vzdušné kapsy, tentokrát v tvrdé hlíně). • Sufixu -é- se nikdy nepoužívá při motivaci pouze formální, přestože litevština má zvláštní ě-deklinaci; formálně se v takových případech uplatňuje -io-, což odpovídá blízkosti iä- a ě-deklinací, cf. mešker-ě 'udice' -* mešker-ió-j-a 'chytá na udici'. Poznámka empirická. V tabulce formální motivovanosti derivačního prostředku výchozím jmenným paradigmatem lze spojovat sufix -uo- s tím, co v litevštině odpovídá indoevropské thematické ě/o-deklinaci (v našem výkladu půjde o schéma heterogenního vokalického rozvoje). Vzhledem k široké a nepříznakové sémantice sufixu -uo- však budeme těžko prokazovat, že jeho užití v tom kterém denominatívním slovese je motivováno pouze formální korespondencí morfů bez ohledu na sématický obsah morfému, cf. (1) měl-as 'lež' -» mel-úo-j-a 'lže', (2) kraü-jas 'krev' -> krau-júo-j-a 'krvácí', (3) véln-ias 'čert' (nadávka, klení)-» Caput 4 Prvotní kmenotvorba a její sémantika. Konjugační typy 203 veln-iúo-j-a 'kleje' (má plnou pusu nadávek); vždy zde jde o dočasné spojem konatele s de-signátem. Naopak analogické deriváty vycházející od substantiv jiných deklinačních tříd nás přesvědčí, že -uo- je zde všude dobře motivováno sémanticky, cf. ad (1) dain-á 'píseň' -» dain-úo-j-a 'zpívá', ad (2) vanduö, vänd-en-i 'voda' -* vanden-úo-j-a 'pouští vodu (jak je moc nasáklý)', ad (3) kal-ě 'čuba' -» kal-iúo-j-a 'nadává komu do čub'. Pozitivně lze tedy prokazovat spíše odklon od sémantické motivace k formální motivaci sufixu při uchovám sémantického vztahu, e.g. säpn-as 'sen' -> sapn-úo-j-a 'srn" vs. sva-jä 'velký sen' -*■ sva-jó--j-a 'toužebně sní', gär-as 'pára' -* gar-úo-j-a 'zvedá se pára' (to, z čeho se pára zvedá, je v podmětu, cf. čes. zapařil se) vs. ras-ä 'rosa' -» ras-ó-ja 'orosil se' (na podmetu se vy-srážela rosa).18 Přitom musíme konstatovat, že v některých (stále jen denominatívních) derivátech se objevují stabilní sufixy -o- a -y- (a právě jenom ony), které v sémantické funkci nahrazují su-fix -uo- a přitom nejsou motivovány formální shodou: läp-as 'list' -*• lap-ó-j-a 'zelená se' (zde může působit analogie k šak-á 'větev' -> šak-ó-j-a 'větví se'; spojení obou sloves vytváří folklórní topos "roste a prospívá"), baín-as 'sedlo' -> baln-ó-j-a 'sedlá' (i zde existuje folklórní topos baln-ó-j-a _&_jó-j-a "sedlá koně a jede"), keřšt-as 'msta' -» keřš-ij-a 'mstí se' (vs. keršt-áu-j-a 'vyhrožuje pomstou'), giňč-as 'spor' -» giňč-ij-a 'vede spor', krikšt-as 'křest' -* krlkšt-ij-a 'křtí'.19 4.3.7 Shrňme: • Nesamostatné (a vždy stabilní) sufixy -tel-//-ter-&-é-, -ul-//-ur-&-iuo-, -in-&-ě- jsou vždy sémanticky specifické. • Samostatné sufixy -au-, -in- (vždy stabilní), stejně jako -ě- (pokud je stabilní) jsou vždy sémantipky specifické. • Samostatný (a vždy stabilní) sufix -uo-)t sémanticky tak málo príznakový, že se v systému může uplatnit téměř universálně, a těžko se u něho prokazuje, že nemá sémantickou motivaci. • Samostatné (a zde stabilní) sufixy -o- a -y- se u denominatívních sloves uplatňují pouze jako alomorfní náhrada za -uo-. U deverbatívních sloves je stabilní -o- sémanticky specifické, stabilní -y- se vůbec nevyskytuje. • Samostatný (a vždy stabilní) sufix -en- je u deverbatív specifický (a díky tomu tvoří i četná slovesa od onomatopoií); jeho denominatívní užití je nejasné a hlavně marginální.20 18 Znovu připomínáme, že český ekvivalent slouží k výkladu morfologických příkladů, nikoliv překladu (neexistujících) textů, takže ne vždy ctíme čas a mnohdy svévolně dodáváme vid. 19 Tato formálně nemotivovaná denominatíva představují - vedle formálně motivovaných, zmíněných výše - druhou, rovněž však nepočetnou skupinu slovesných derivátů se stabilním sufixem -y-. Všimněme si, že v infinitivech keřš-y-ti, giňč-y-ti, krlkšt-y-ti je u morfu -y- výslovně popřena prosodická charakteristika \> (kterou stabilní sufix -au- respektuje, cf. keršt-áu-ti). 20 Jde o několik málo nemotivovaných, či možná demotivovaných případů: gyv-ěn-a 'žije, bydlí', cf. gýv-as 'živý'; gab-ěn-a 'shromažďuje (co kde)', cf. gab-us 'schopný, nadaný' (kdo je gab-iis, dokáže co po-chopit, u-chopit a nakládat s tím; kdo gab-ěn-a, ten u-chopuje věci a snáší je najedno místo); kur-ěn-a 'topí' (rozdělává, udržuje oheň), cf. kiir-as 'topivo'.