ku/dá v svěj vlastnej postaié. Ach. toť milost tu bohatí bicšc siam v šč rozbila. ež ta panna Bohu milá muože strpěli to bitie! Drahé Izaldy napitic bicše ji dři« e zavdáno, když ve snách by dokonáno jcjic slúbcnie 5 Tristranem. jenž icsi nade vši věcí pánem, mimoňž mocnejšieho ne; Ducha svatého rozžžcnic v jejie srdečku hofiešc. Protož, kakž hořce nořiešc slzy zsvújssnd očici. iů muku i lú čtici jejie srdečko v ten čásek nerozpáči sč za \ lásek, jedno o/ \ zdycháse k Bohu kaidá V sir vlastni pat/stalé. Ach. to Udat tu bohatě vSechny- stany své rozbila, ge ta /umná Bohu milá strpěti to biti! Drahé holdy napiti tím bylo ft podáno, kdyi •• < snách bylo dokonáno ■: •■lan, ni, fe nad vši viel pán a nad něji tleni dmi .lit jiskra . ftého i/a oheň roznítila. Proto, c la přehoři e : jasného oka, přes tu úzkost, přes la m je j i srdce ani málo i té zlé chvíli neváhalo, i/ta. 1 Charakterizujte obsah a umělecké prostředky obou legend 2 Ve svatokateřinské legendč hledejte vztah k jim m staročeským památkám a pokusu o komparaci textu s novočeským prebásnením Jiřího Pelána (Odeon. Praha 1983). 3. Ve svatoprokopské legendč sledujíc funkci paralelismů. Pokud jde o popis Prokopova zevnějšku, orientujíc se na názor .'osela Rrabáka z předmluvy k jeho vydáni textu (in: Dvě legend; zdobv Karlovy. Praha 1959), 4. O problematice výkladu obou stěžejních ukázek ze svaiokaicřinského texiu se do v knize Eduarda Petru i iná skutečnost (Ostrava IS 6 48) Srovnejte též úvod Jana Lehán k překladu legendy (Praha 198 19. TZ V. TKADLEC E K (Kolem r. 1407) ... Jáť jsem Tkadlec učen- bez dřiví, bez rámu a bez železa tkáti umím Cluriek můj, jimžio osnoji, jest / ptačí vlny: příze má z roziicj fal oděvu jest. Rosa, jež roli mou zkropnje. není obecná voda. ani sama o sobí ale jest s obecnou vodou smíšena, jižlo v svou potřebu jednak nahoru, jednak dolu i sem tam krůpěj podávám. A jsem z české zetni hlavou a nohama odevšad Jméno mé pravé jest sbito a otkáno z osmi písmen abecedních. Písmč první mého jména na poi nácté, a potom jest dva- cáté a potom čtvrté.a po těch jest opčt dvacáté a hned po nčm deváté a poslechu písmem desáté A již sh/š: Myť smc posel božic ruky. ke všem protiv ným kusiiom brzký jednatel. Myť jsme bič ohbilý ohebný' a holka a kyjík všeho stvorenie stvořitele Myť smc senoseč lupú a pilkovanú /zubatou kosú všech luk. všech trávnikov, tak zavadlých. jakožto mladistvých. Naše poselstvie. jenž je dějem, nikda darmo nenie. Myť sme bičík, jehož švih prudce mrsčí a po nčm velmi svědí, jehož žádného časem neminem Myť sme ta holka. 44 ješloť se o žádného nikda nepřerazí a o lidného sc nikdy neohne ani se zlámá. avšak žádný seji ujisím nemo/ bezpečně se opřít' kto seji podepře, žádnému shola za nic neslibujem •mc len senosečec. jehožto kosa jcsi pilkovaná sem i tam. avšak se nikdy vičce neztupi ni kamenem tvrdé mysli ni mékkú hnidu dobré řeči ni peském mnoho smyslóv ni kořenim travným mnoho chytrosti. Myť sme rataj /oráč/ a zahradník rozličných ščcpóv a mistr všech řemesel \4cch lidi; jedny v druhé jednámy. jedny z druhých přesazujem Myť činíme jako ty. Tkadlcčki: ;ise brdo /tkalcovsky hřeben ke všem lidem připraveno jest. Všechno, což jest na sviti, to my svú moci snošujciu snášíme/ a zosnujem. Žádných podstat /pomoc, zastání/ nepotrebujem. Nic akú přiezi netiežem /netážeme/. nic se na barvy neptámy. Tak bielá jako černá, tak nám černá jako blankytná, tak nám zelená jako Šerá. lak nam žlutá jako plavá Nic sobi i lidí jedné bány jako druhé nevážimy. anebo což se znamenajíc jich okrášleni. Když s me mocí svého protivenstvie secem. Hlť my nic neminem, nač se oddáme. Tu Holá své moci před námi neskryje svú rozkošnú barvu vSie ustavičnosti. Tuť lilium krásu svú a bilosii před námi neuteče svú dobru nádeji. Tu ruože červená svú šarlátmi barvu v hořici milosti nám se ncopne, Tuť dčtelik /jelelík/ ni břcčťan ni chvojka ni barvínek, jenž jest všic počaté milosli vuodce. nám se neskryje. Tuť rouže polská svú brunátnú barvu všeho tajcnstvic uléci se nás nemuož. Tut" vymyšlená a kradená barva šerá z mnohých složená smí vysoká mysli nad se nám se nevyzdvihuje Tuť blankylný charpený /chrpový/ neboli čakankový k\čl smí zlú nádeji nebli svú dokonalosti nám se neprotiví. Tuť také pleska /pampeliška' s\ú iniczliú -mízou/, svú žlutú barvu, jenž na haně vydána jest. proti nám nezišče. Hleď a znamenaj. Tkadlcčku: Ŕimené. velicí a nuidři lidé. a jini rozliční mistři polianščí. tit" sú nás lépe seznali a poznali nežli ty. a zvlášče mudrce pohan Aristotileš. Aj. nás. kdo sine my A potoms tázal, co sme my Slyšals tehda. Tkadlečku: My sme nic. a sme něco. Tak sine nic, neb sine ani živi, ani mrtvi, ani télo máme. ani kterů podstatu tčlcsnú. ani máme b\t /jsoucnost/, ani máme duchu, ani sme k vidční zpósobeni. ani k omakaní, ani k drženi zjednám, aniž jime. aniž pijeme, aniž spíme, aniž odpočíváme, aniž kdy ustanem /unavíme se/... I Charakterizujte umelecké prostředky textil a srovnejte jeho 1. a 2. ukázku po stránce jazy i 2. K otázce alegorie nastudujte pasáž v knize Eduarda Petrů Zašifrovaná skutečnost (Ostrava 1972), zvláštč s 122-127. Nejprve se však sami pokuste určil jméno uídřené poslední větou prv ni ukáži 3 Srovnejte symboliku barev v uvedeném textu, v legendi o sv. Katcřini a v ukázkách z milostné lyriky 4. Pokuste se o vystiženi nvdilií mezi Tkadlečkem a skladbou Ackermann aus Böhmen. ! Jaromír Povcjšil pod názvem Oráč z. Čech (Praha 1985), předtím Pavel l ■■ Oráč a smrt (Praha [938, 1974). 4S