21. TZV. SATIRY O ŘEMESLNICÍCH A KONŠELÍCH
(60. léta 14. stol.)
Řezník
Třeticť jáz včdfi do ňcho: ktož masa kúpi u ňcho, /c jmu prodává kozinu za najlepší skopcčvinu. a častokrát býkovi nu za najlepší hovčdinu Čivrtéhoť sč rád přijímá kdyžtoť jest najvěčšic zima, budeť vodu oblévali maso. rožny rozpicraii, aby jemu zmrzli v noci hovědina i ti skopci. Takť po jeho voli bude. tři Čicsti jemu ho přibude; mnohot' lidu oklamává kd\ / on to maso prodává
přidržuje se roztahovati na rožnč
části
22.PODKON1 AZAK
(Konec 14. štol.)
„Ty ležeš na kamnách nynic.	lehneš si
ale až bude ondy zimč.	(až nastane zima)
inhed se o to s tebú svadic	
a na kamnať více nedadic.	
Jcsčc buď tobč blaze.	
dadic-liť leči na podlaze.	lehnout si
Tu ležíš dosti nemčkcc.	
zimu se trasa a zuby ščekec	drkotaje
A k tomu % stanic ranč!	
Když se pak na tč dostane	
vše školská pracná tnedn	střídáni v práci
tepruv tobe bude bčda	
Když ty už dieš. že prost budeš.	
toho nikoli nezbude!	nezbavíš
Tu tobe vše zpósobiti.	vykonati
školu mésti i ztopiti.	
ničehož nic neminuli.	
A kde pak odpočinuti	
a léhaje velmi tvrdč?	když leháš
Ale jáť se mám od toho hrdč.	
By ty vidčl mu posteli.	kdybys vidčl
když já sobč slámy nastcli!	
Tuf já le/im v pokoji.	
4 9
Častokrát také pospini \ hnoji. toho já nečiním pro jiné. kromč kdyžť dcščem zmoknu je aby mé rúcho zscchlo k jitru Toť já vstana pčknč utni. aby na mnč stálo čistč. Toť já tobč praví jistč. žcť se mne chlapi velmi bojic. kady/ chodie nebo stojic. pokorné!' mi se klanějí, vežde:  Vítaj, panice!  ději Scdlaciť přede mnu sršic i také slepice pršie. s nimi/ já mám hroznů útěchu kteréž dosáhnu do mechu, tať se vice nepozná zase. Miicinťji s tovariši \ kvase Toť také pravi ncskryič, zeť nemám peče na bílíc. Na tomťbych mohl pfisieci, že v tomto celém mčsicci nejsem já bit pro mú vinu. kromč vyjmúc jedinú, leč kdy z, klamu po hlavici, neb za vrch. nebo po lici.
V tom já nice pána nevi ni. neb on to vše z klamu činí Mám pána po všiej svej voli, dáť mi, což poprosím koli máť mi nový kabát dán. •jiáhncť jeho jedné zedrali. Což mi se pak ncdosta\ i. když mi jedno hlava /drása'1 Však již netrpím psoty vicce Ale však. pravdu praviecc. já z mladu na svéj hlavici nosil sem IČžkú přiclbici, doniž sem rynéřem byl. Ale již sem já té psoty zbyl
V tomť se pochlubiti mohu a z toho děkuji Bohu.
žcť sem tak velmi povýšen. všea žakóm mohu býti pyšen. Sám však znamenaj cti této: sem podkonim sedmé léto a k tomu mám dobru nádeji a to jistč reci sméji: netáhneť mój pán dluhóv zbyti, mčť chce střelcem učiniti. Pakť neponesu tlumoka. ano samostŕiel u boka a k tomu suknč čistá. na niejž haklikóv na tři sta
(z jiného du\odu)
iné.
poddaní sedlati
prchají
I tou je konec při hodování
nedbám
z žertu
jen co jej roztrhá
(jen co je pravda)
dokud zbavil
jakmile se muj pán zbaví dluhu luciSlníkcm
kule
háčku
50
Kdež budu v neznámém kraji.
mčť vežde za pána mají.
Protož, hubený sagunři. i kacíťsii tvoji svá) Proti mně vtec ticrod' mluv in. nebi*jest večn* ve psi byli Vám jeď přisu/cn.i psota, byste ji mčli do života "
luěištníku (minčno pejorativně}
spory
nemluv
A když žák svú řeč vylíči, dvorákse inhed vzr hněvivě naň trasa hlavú. hroze jemu rukú pravú řka "Jižť nepře/rím toho děle, byť pak by lo i v kostele. Mluvíš na mě. jestot* nenie I zda již úfáš v své svčecnic? Dřicv než dočakáš pleše, budeš ty utopen v mčšč. jakož se i jiným děje I vlom-li jest tvá nádeje'' Dfiev ne/ ty bodel prelátem, spieše ješec budeš kaiem. neb najvicc biřici, kati. vše bývají lite rad Téhož ty také nezbudeš. po maléj chvi I i katem budeš.. Jcíccť včrnč nizi tobč: při/ři. již jest čas. o sobč. a já s dobrých lidi pomoci Fcmeslať chci dopomoci. Tudy něčso psoty pozbudeš a potom obéšen budeš." To řek. ruku naň opfcžc a žák ho k sobč za vrch dosežc. k tomu jej v hlavu udefi. Tak se dnih v druha \pcři za vrch tak nelítostivé, druh druhu hlavu křivé. K tomu pohlavci SI pleskají okolo uši Tak zároveň bez rc> dnih druha pod se tlačí, hrozný hřmet jde o podlahu, i sen i on buchá hfcn nepoddada se druh druhu. Rvášta se chvíli tak dlúhú. drúce sobč ústa rózno, až mě by hleděti hrozno. Nechtě se dívati tomu. brach se preč z toho domu, ana sč za vrch vláčila.
vypověděl
neprominu
dočkáš se tonzury
vůbec, studovaní lidé
postarej se o sebe
napřáhl ilováhl
(tak si vjeli navzájem do vlasů)
bez váháni
hřmot tento
rvali se
(až byla hrúza dívat se)
ubíral jsem se
/atímco se vláčeli za vlasv
51
Rujtaž sc. dokud ráčila! Toť jest krčemná příhoda, neb se pivo pie. a ne voda. Dnes. ktož rád do krčmy chodí, častokrát se jemu přihodí, žcť zrie příhod) nčkaké a k tomu noviny také. Mnohcmuť se tak zračí. n;ij\ icc, ktož se lam omráčí, žcť má doma co praviti Avšak seje lčpc zbaviti a v noci. jakž čas jest spáti, a doma novin dočakati
rvete M pije
ukáže se
zdrží se do soumraku
vyprávřt
vyhnout se tomu
1. Srovnejte všechny tři ukázky po stránce formální a obsahové. Pokuste se určit princip
rozvijem textu a sledujte, jakým způsobem je dosahováno satirického účinu.
2.  Na základč četby celku shromážděte důkazy pro tvrzeni, že autor Desatera a Satir
o řemeslnících byl loiožm'
3. U 6. přikázání se pokuste o jeho žánrovou charakteristiku, u 7. přikázání uvažujíc
o konkrétních motivických analogiích se Satirami o řemeslnicích.
4.  Poslední vydáni tčchto literárních památek najdete v edici Josefa Hrabáka Staročeské
satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy (Praha 1962). Starší vydaní
(s ilustracemi Antonína Strnadela) připravil Jan Vilikovský, Staročeské satiry
(Praha. 1942).
23. PŘĚČEKAJE VŠÉ ZLÉ STRÁŽE
(2. pol. 14 stol)
I.
I. Přččckaje vše zlé stráže puojduť k milé hrdlo váže. Svuoj kuoň pustím po dúbrave, sám s ni sedu rozmlúvajc
3. a řkúc: Brachku. čas jest vstáti!
Skuoroť bude již svítati
Den sč blíži, len já znaji.
všč zlé stráže v zhuoru vstávají.
5. Rozlúčenie mezi náma -kiev etnickom radost dána! Prolož, milá. bud "važ věrna, žádný zlý sok mezi náma!
2. Tiem zpievanim. licm voláním ubudich lu krásnu pani Kdy/ sč j ze snu probudila, ke mnč míle promluvila
4 Již ptáčkové vzhuoru vstaJi. vzhuoru vstávše zazpívali, zazpievavše pryč leteli, mč smutného zde nechali
52