1.      Přímý překlad – užíval se tam, kde pův. něm. PJ bylo jasné, a etymologicky průhledné.
   Překlad umožnil uchovat kontinuitu starého a nového jména, což bylo zárukou, že PJ budou
   spolehlivě plnit své onymické funkce (identifikační, orientační). Např. Bílá skála – Weissen
   Felsen, Weissenstein. Za přímý překlad se pokládají i případy typu U tří křížů – Drei Kreuz
   Berg, Bílý kříž – Beim Weissen Kreuz, kdy se liší pův. a nové PJ pádem a ne/přítomností
   předložky; něm. PJ byla většinou složená (kompozita), čeština častěji odvozuje: proto sem
   patří i typ Hřeben – Kammberg, Stražiště - Hutberg. Z MJ jsou to např. MJ Glasberg - Sklená,
   Valdorf - Lesná, Lichtvard - Světlá, Sandhýbl - Písečná.

   2.      PJ se však velmi často opakují a mapy přece jen vyžadují větší pestrost, protože
   zachycují rozsáhlejší území než katastr jedné obce. Proto bylo třeba volit za opakující se
   jména různé překlady – tzv. překlady volné: vychází se z významu německého jména, ale česky se
   hledá jiný způsob vyjádření. Např. časté PJ Galgenberg je překládáno nejen jako Šibeničník,
   Šibeničný vrch, ale i metaforicky, např. Na spravedlnosti; pod. Spitzberk – Špičník, Špička,
   Homole, Baba.

   3.      Rebohemizace – mnohá pův. česká PJ byla německy mluvícími obyvateli přejata a pouze
   adaptována výslovnostně. Docházelo tedy k navracení původní české podoby: Bystřice > Wistritz
   (poněmč.) > Bystřice, Hůrka - Harke; u dvouslovných názvů mohl být do něm. přeložen název jen
   částečně: např. Žižkův příkop - Žiška Graben. MJ Najfunk nahrazeno Stříbrné Hory, což je pův.
   PJ podle bývalé těžby stříbra.

   4.      Vytvoření českého pomístního jména názvukem na německé PJ, postup ojedinělý: Koppe –
   Kupa, Bílý Vrch - Bileberg; MJ Heindorf - Hejnov.

   5.      Tvoření nových jmen na předloze nezávislých se uplatňuje tam, kde bylo pův.  něm. PJ
   nesrozumitelné (Perbil – Jahodník)  nebo u PJ obsahujících VJ osoby (Franzensberg – Táhlý
   vrch), nebo kde se PJ jevilo jako příliš feudální (Kaiserberg – Srázný vrch); MJ Friedberg -
   Žulová. Nově vzniklé názvy byly nejčastěji motivovány tvarem objektu (Homole-Klunger Berg),
   polohou (Dolní cesta-Hirschweg), porostem (Bezinky-Hollerberg), blízkým objektem (Za
   cihelnou-Weinfelder)

   6.      Často se PJ tvořila od MJ, protože jejich prostřednictvím mohla jednoznačně
   lokalizovat a identifikovat (Ašský rybník - Asch Bach, Nejdecký Špičák – Spitzberg, Chlumská
   hora - Klum Berg). Zvláště se z MJ tvoří přívlastky, výhoda – přesná lokalizace a apelativní
   základy se pak mohou opakovat. Jelikož je tento model pojmenování typický a přirozený jak pro
   německá, tak pro česká jména, taková nově vytvořená jména dobře zapadala do anoikonymického
   systému.

   Mezinárodní organizace

   International Council of Onomastic Sciences (ICOS; http://www.icosweb.net/)

   

   Periodika:

   ·        od r. 1960 začal vycházet jediný český onomastický časopis Zpravodaj Místopisné
   komise ČSAV (zkratka ZMK), od r. 1983 byl přejmenován na Onomastický zpravodaj (zkratka OZ),
   od 1995 na Acta onomastica (AO)

   ·        jako jeho příloha vychází nepravidelně Onomastické práce (dosud 4 svazky)

   ·        Historická geografie - vydává Historický ústav AV ČR Praha od r. 1968

   ·        mezinárodní onomastický časopis Onoma vychází v Belgii

   

   Vybraná literatura k tématu:

   Lutterer, Ivan: K sedmdesátému výročí založení Místopisné komise ČSAV. OZ, 24, 1983, s. 10-21

   Hanzalová, Libuše: Revize pomístního názvosloví po r. 1945. ZMK, 16, 1975, s. 600-605

   Šmilauer, Vladimír: Revise českých pomístních jmen. NŘ, 40, 1957, č. 9-10, s. 260-277