14
LITERÁRNI      NOVINY
IVAN
Z deníku spisovatele
(D
Sen: Praha hoři. Hovoří se jen o loni - všichni známi, které potkávám, se právě vracejí od ohně. Jsou nadšeni. Chci to také vidět, také chci spatřit hořící město. Pobíhám ulicemi, požár však nikde nenacházím. Občas jako bych zahlédl jeho odlesk na střechách a na fasádách domů.dám se tím směr rem, ale nic. Jen vzrušení, rozveselení lidé.
Slyšel jsem, že v Praže se nyní zdržuje snad víc než dvacet tisíc Američanů. A prý jich neustále přibývá. Očekávají zde znovuzrození Hemingwayovo. Proč právě zde? Protože v Paříži je draho. Zatím nevypadají nebezpečně, přesto však pro nás bude asi lepší, když si jich nezačneme všímat. Zatím U Zofinského ostrova nekotví letadlová loď Spojených států a také neni vyloučeno, že proroctví o velikánově znovuvtělení se vyplní dřív, než se něco scmelc. A pak snad, až se jim ten Hemingway zrodí, oni Američané odejdou.
Všednost ne bez trestu se do poesie vztahuje, vidy lam z ni zůstane víc nei treba.
Jaroslav    Yichliv'.)'    CVdlosiavu    Ostravic-
kému
Kdysi, ještě na střední škole, jsem si povšiml, ijet.q, co připsaní vzniká.,;;<;-^ hodou", je zajímavější a nmoluh laké smysluplnější. Začal jsem se tímto jevem teoreticky zabýval, pracoval jsem dokonce na studii nazvané Náhoda jako tvůrčí sila, a tak jsem záhy (ale ne zas tak- záhy, abych se měl čím chlubil) přišel na'lo, že se mýlím, že na rozhazované papírky působí docela jiné síly. Nic takového jako náhoda neexistuje. Alespoň na tomhle světě ne. Všecko je naprogramováno.
Opice je chytrá, ale lenochod je chytřejší. Lenochod je chytřejší než opice, ale pásovec je chytřejší než lenochod. Pasovec je chytřejší než lenochod, ale veliký zelený had je chytřejší než pásovec. Veliký zelený had je chytřejší než pásovec, ale malý žlulý had je chytřejší než velký zelený had. Malý žlutý had je chytřejší než velký zelený had, ale kam se hrabe na kraba. Krab žije ve slinu pod pobřežními kořeny a poušti bublinky. Pouští bublinky a čeká, až všichni hloupější odejdou do města na trh. Když všichni hloupější odejdou do města na trh, krab vyleze, najde zlaté hodinky a zase se schová.   •
Není každá básnička, kterou napíšu, jen náčrlkem k větší práci o poezii? Anebo: neni přípravou k rozpravě, ke které nikdy nenajdu partnera?
Další německá antologie české poezie. Je v ní kdekdo, já tedy taky. A samozřejmě -jako vždycky - ze všech mých textů si vybrali právě ty, které mám obzvlášť nerad. Básně napsané před
třiceti lety trapným blbečkem, s nímž bych nejradši neměl nic společného -kdybych mohl, zapřel bych, že jsem ho znal. A skoro všechny ty vybrané texty už byly do němčiny přeloženy víckrát - vycházely také časopisecky - tuším, že jeden dokonce čtyřikrát nebo pětkrát. Pamatuji si. že poprvé ho někdy uprostřed šedesátých let uveřejnil O. F. Babler v Literatur und Kritik. A já - tedy ten blbeček - ten blbeček měl ohromnou radost.
A ti naši avantgardisté! Dokázali světu, že Němci jsou o mnoho horšími Francouzi než my? Po přečteni Chvalikovy německé antologie české modenu literatury
na začátku je pokaždé vše
čím více slov, tím méně možností
čím více slov, lim větší chudoba obrazu
spi zticha, malý zabíječi cikád, nad všemi pahorky je klid
slova jsou bez vlastností sama o sobě samosebou to pro mne platí teď •'   .
Spatnou báseň nelze vytvořit. Tzv. špatné básně jsou ty, které dávají méně možností Izv. náročnému čtenáři, omezenci, jemuž je třeba napovídat: toto je krása, toto myšlenka ušlechtilá, atp. Hergot, milý náročný čtenáři, jestli je báseň dobrá, nebo ne, to záleží především na tobě, všechno se dá číst tak, nebo onak. Velmi často, a to si uvědom, báseň, kterou čteš, neni dobrá, prolože na to zkrátka nemáš.
A já pořád, jak říci, kde začíná být překlad překradem, kde končí obyčejná zlodějna a začíná umění, a vida - tady to je: Samozřejmě museli se v tom vyznat, zaklepat zvláštním způsobem, aby se docílil vstup, což téměř všem těmto zlodějům bylo známa. (Nick Carter, největší detektiv Ameriky).
Co se lýce mé práce spisovatelské, nejraději jen tak sedím na verandě a sním o svých budoucích knihách... Mé budoucí knihy, zvláště ty se zlatými ořízkami a v lipských vazbách, vyzdobené proměnlivými secesními a ještě starobylejšími iniciálami a linkami, jsou velmi krásné. Zvlášť takhle kvečeru, když už se stmívá.-'
Vyškrtnuto z interview, duben 92
Když si ze sebe dělám legraci, když. o sobě mluvím jako o poetovi a o svém psaní jako o básnení, je ještě tu a tam někdo ochoten mne vyslechnout. Jinak ne. Musím šaškovat.
Neštěstí tu zřejmě jesti pro toho. kdo nemá štěstí.
Dnes večer se koná večer poezie. Budu říkal své verše a básně v próze. Z toho, co jsem napsal v posledních dnech, tam ssebou vezmu tak dvě tři stránky textu, ale ty pak stejně nevytáhnu z kapsy -ipřcětu jen to, co už mám na posluchačích vyzkoušeno a o čem vím, zeje to rozesmává. Při vážné deklamaci je v hledišti ticho, nanejvýš se tam po-smrkává a pokašlává, a já dnes potřebuji odezvu. Chci už zase slyšet nějakou odpověď, jedno jakou, ale odpověď. Možná proto, abych se aspoň na chvíli ubezpečil, že se pořád ještě plám,
14
literární    noviny
Co já vím, tak se mě třikrát v životě někdo pokusil zabít. Poprvé spojenecké letectvo - tomu se podařilo zasáhnout činžák, v jehož sklepě jsem se právě nacházel. Podruhé šílenec jménem Slípka, učitel tělesné výchovy na vyšebrodské obecné škole - ten mne shodil ze skály. Třetí, kdo mi usiloval o život, byl nějaký Palička, inženýr Palička, kterému jsem pohaněl básnickou sbírku - napsal jsem na ni posudek. Ono dávné bombardování prý nebylo namířeno proti mně - já je však přesto bral a stále ještě beru osobně - neboť díra ve zdi našeho domu byla tnačná. Kdybych se byl býval nachá-tel na místě, kam dopadla puma, byl riych dnes nepochybně mrtev. Vzte-•cem zaslepený Slípka do mne strčil ve :hvíli, kdy jsem pozoroval své spolu-čáky družicí se s německými pionýry i táborového ohně hluboko v údolí. V pádu jsem si otloukal hlavu o kaném', čímž se na několik okamžiků riasnilo mé vědomí. Ponurý zpěv ně-neckých dětí, stejně jako hukot ame-ických a britských letadel, mi zůstal íavždycky v paměti. Učitel Slípka měl c svému činu důvod, který bych snad iž tehdy byl schopen pochopit, kdy-lych se snažil. Nesnažil jsem se však, ícboť mé odřeniny, podlitiny a boule >y!y značné. Inženýr Palička se dosta-'il z jednoho okresního města a v hně-lém kufírku z vulkánfibru si na mě iřinesl sekeru. Mé zděšení bylo značíc. Ten malý mužík sjel po zádech ze tchodCi až k odpočívadlu a tam narazil ebkou do zdi. Sekera dodrncala za íím. Ležel bez hnuti a po dlaždicích :e pomalu rozlévala krev.
' mého psaní nikdy nevzejde Dílo. fím, že bych ani za sto životů na omlo světě nedokázal vystavět nic de-initivniho, v sobě uzavřeného a tím lokonalého. Vím, že to není možné, 'od pojmem literární dílo si mohu
představit dejmetomu román - stodolu nacpanou papírem. A celoživotní práce se nezakončuje glajchou, ale škylem a prdem.
10. října 1993. U benzinové pumpy ve Vršovicích. Vzpomínka na Vladimíra Burdu, jenž bydlíval nedaleko. Kousek od slávistického stadionu. Několik let jsme byli sousedé a možná i přátelé. Pro mne to bývalo někdy dost zlé - neuměl jsem tehdy ještě pít. Burda si na mne zazvonil, kdy ho napadlo, třeba po půlnoci, a: „Máš prachy? Pojď na pivko." Anebo jenom: „Máš?" A šlo se. Chvíli s ním bývalo příjemné poseděl, a také zajímavé - dozvěděl jsem se od nčho ledacos o lidech kolem umění -, ale pokaždé se velmi rychle opil a pak - jedna hrůza - hádky s cizími osobami, rvačky, uražené a kvílející dámy, neuvěřitelné výstupy. Burda byl zoufalec. To myslím tak, jak to říkám. Byl to zoufalý člověk. Trochu jsem znal i jeho rodinné poměry, a ani jsem se mu nedivil, že nevydržel doma. Seznámil jsem se s ním tři, nanejvýš tři a půl roku předtím, než se otrávil plynem. Tehdy už skoro nepsal - ale nepřetržitě mluvil -, vysvětloval, hádal se, odpovídal sám sobě na otázky -, nerad pouštěl někoho k řeči. Měl psa, malou černou fenku, jmenovala se Tapka - vodil ji s sebou všude, a tedy i do hospod. Zaslihl jsem ho jednou ve výčepu U Slávie, zrovna když Ťapku poučoval o životě. „Lidi jsou svině," říkal. „Studený, prašivý čumáci jsou lidi."
Tolik mrtvých, už tolik, a já... Panebože, to jsem takový nosorožec?
Večer na prvním programu film V žáru královské lásky. Díval jsem se do konce, protože jsem se prostě nemolil odtrhnout. Ještě hodinu nato se mi třásly ruce. Měl bych se nad sebou zamyslet. Normální člověk by televizi vypnul, ale já ne. Čim odpudivější blbost, tím víc mě fascinuje. A pak - pak ty sny! Proboha, který idiot režíruje mé sny?
Sen. Nádraží v Chabarovsku. Vlakzde na chvíli staví. Všichni spolucestující se hrnou ven, já však musím zůstat ve voze, nesmím se nechat vytlačit, nesmím vystoupil. Konečně jsem v kupé sám. Kufr, který zůstal nahoře v šiti, je ledy patrné můj. Měl bych se podívat, co v něm mám. Sloupám si na sedadlo, po-vytahuji kufr a zvedám jeho víko. Je prázdný. Na víku je zevnitř nalepena fo-
Kresba Paul Klee
tografie ženy se dvěma dětmi, hošíkem a holčičkou. Holčička má ve vlasech velikou bílou mašli - podle loho usuzuji, že jsou to Rusové. Tak tohle je teď má rodina, říkám si. Žena se mi docela líbí, ale kdybych si mohl vybrat, takovou bych nechtěl. Usmívá se, ale tváří se přitom ublíženě -jen se rozplakat. Hm, co se dá dělat, povzdychnu si. Vtom uslyším hlasy a dupot erámích bot. Několik vojáků nebo policistů spěchá uličkou. Jdou si pro mě. Honem vlezu do kufru - stačí, když se jen malinko zmenším - a zavřu se v něm. Najednou jsem v místnosti, v kuchyni, kde se svítí, protože venku už je tma. Na stole je talíř s koláči, tvarohovými, jaké mám rád. Voda na kávu už se vaří a já vím, že z tohoto, místa, není úniku.
Škoda, že zápisy snů nejsou zápisy snů.
Magická kvadratura:
LEBEN
E              E
B              B
E              E
NEBEL
Pakliže byste rád zanechal psaní básní, příteli, zajděte do Karlina. Naproti kostelu najdete obchod s gumovými potřebami. Projdete na dvůr, vlevo je schodiště, vyjdete do druhého poschodí. Zazvoníte třikrát krátce a tomu, kdo otevře, řeknete pouze: Sbohem navždycky. To řeknete osobě, která se objeví, a ukloníte se. Ano? Ukloníte se a odejdete.
Už se ti přece stalo, že jsi šel (šla) po ulici a najednou sis uvědomil (uvědomila), že nevíš, kam jdeš. A polekaně ses rozhlédl (rozhlédla), jestli tě někdo nepozoruje
•<    ••»-•
Je po desáté hodině večerní, jdu po Národní třídě a napadá mě-tato věta>,Fá» řinka (nevím, proč zrovna Fáfinka, ale Fáfinka) byla dívka jako každá jiná. Měla ráda slavné zpěváky, malé kočičky a pejsky, a živila se prostitu-
Z dopisu čtenářky: „Pane Wcmischi, (...) nadělal jste ze mě blbců."
14
IVAN WERNISCH
Z deníku spisovatele
(3)
Když jsem hlídal loretánský poklad, býval jsem ve velkém pokušení: což takhle popadnout některou z monstrancí, vyloupat z ní největší kamínky a frnknout za kopečky. Proč jsem to neudělal? Ans nevím. Prosté jsem to neudělal, a lak jsem pořád ještě tady,. milé děti.
Zítra nezapomenout: Při chůzi mrskat nohama. Při jídle polykat. Při ítení o-bracet stránky.
•
Básník, publicista, dramatik, překladatel (to, to, to i ono dělá slušně, tedy spíše lépe než hůře), rozšafný moderátor televizních besed o čemkoliv, muž, který se vyzná. Vyzná se ve všem, dobře ví, že to nejdůležitější, to hlavní, čeho je zapotřebí ku zdaru veškerého lidského snažení, bez čeho se neobejde vzduchopla-vecká navigace stejně jako jarní postřik ovocných stromku, je jeho dobrotivé přitakání, témbrjeho hlasu, sklon hlavy při řeči, občasné mírně, ale jen mírně pohrdlivépokrčení ramen, mžiknuti vědoucích očí za vkusnými brýlemi, jo mu známo, že svět si žádá jeho dokulata zastřiženého vousu, jeho rukou sepjatých nad konferenčním stolkem. Nikdy se neuřekně, nikdy nikoho neurazí, nic nepřežene, ve všem zná míru. Profesionální ušlechiilec. Odporný příserák, •
Jedno pěkně zrýmované dánské přísloví říká něco v tom smyslu, že nikdo by neměl pšoukat výše, než kam dosáhne prdelí, Když mi vloni udělovali Seifertovu cenu, byl jsem tak překvapen, tak zmaten náhlou slávou kolem, že jsem tohle nejvyšší české vyznamenáni za literaturu přijal v mátohách a bez mrknutí oka jako něco, co mi samozřejmě patři. Jenomže ušlechtilci mi dali okamžitě najevo, že jsem ve-
třelec, že jsem se mezi „jejich" laureáty dostal nedopatřením. Tak. A teď mi při každé příležitosti připomenou, že jsem jen Jeppe z Vršku. 2c já blbec
mezi ně lez! a pil s nimi io kajské! A to se tni už rok předtím přihodilo něco podobného - Preniio Capri. Taky ..prestižní cena™. Jakto, že jsem se nepoučil!? Člověku se přece nakonec vždycky stane jen to, co se mu podobá.
O
Nechci nic napsat, nepotřebuji mit něco napsáno, chci psát.
•
Obyčejně v noci nevyskakuji z postele jen proto, abych si mohl zaznamenat něco zajímavého z« sna, aíe dnes, asi tak ke třetí hodině ranní, se mi zdálo dvotivcrši se sedmi rýmy. Dvouvcrší se sedmi rýmy! S něčím takovým už by se v bdělém životě dala udělat dira do světa, ne? Rozsvítil jsem stolní lampu a čitelně, hůlkovým písmem', jsem oba ty verše a všech sedm rýmů napsal na čistou dopisní obálku. Jenomže ráno, ráno jsem nic nenašel. Obálku ano - ta ležela pod lampou, čistá, nebylo na ní ani ň. O
V Magazínu MF (z 21. října 1993) Rauvolfův rozhovor s Allenem Gins-bergem, „jedním z největších žijících amerických básníků". Nic zvlášť zajímavého, ale přelouskal jsem to. Byl jsem přece kdysi fascinován Ginsber-govým Kvílením. Tak jsem teď zas.
LITERÁRNÍ     NOVINY
po letech, vyhledal Zábranův překlad té básně, a - nic - kouzlo je pryč. Extatické je to asi jako Miloty Zdirada Poláka Vznešenost přírody. Polákova skladba je ovšem lepši. •
Dělával jsem básně ze slov. A nic moc /. toho nebylo. Teď už mi na nějakém tom slově nesejde - vím, že důležitější je řeč. Ale také z toho nic nemám.
řeč..Ano, ale samomluva.
O    '
při nácviku sborového zpěvu v sušárně švestek narazil jsem si žebro (Zůstala pa-seškrtání staršího. jeStC na Loretě napsaného textu. Což takhle nazval to Haiku.)
Po mnohaletém pátrání v archivech jsem zjistil, že přístroj ku sbírání bukvíc, o němž se několikrát zmiňuje Václav Klimeru Klicpera a jednou František Jaromír Rubeš, je vynálezem polního maršálka Emanuela Salomona Fried-berga-Mírohorského. Byl původněurčen k hledáni olověných kulí na italských bojištích, později odkoupen továrníkem Janovským a-po malé úpravě užíván sběrači velkozávodu pro výrobu kávové náhražky z žaludů.a bukvíc.
Ožívají jen pomalu
zásvětní světy, snad krásné;
v příšeří starého žurnálu zasvitla báseň, a hasne. (Při prohlížení Světůzora roč. 1S98)
•
Koláž z namátkou vybraných (při listováni spaiřených) vět z těchto .sešitů Knihovnicky Večerů pod lampou: Francis Rock - Čarodejnícky tanec smrti. Andrew Hathaway - Chladná smrt ze žhavých vloček, Gerald Morphy - Kat Greenocku, Gordon Walby - Pil krev svých obětí, Andrew Hathaway - Rick Masters a vraždící fantom, Arno Skinner - Zámek zotročených duši:
Pod přídi člunu zaskřípěl písek
Stíny už se prodloužily, z bažin se zvedala pára, bylo chladno a vlhko, ale aspoň už nepršelo
Popínavé rostliny se rozlezly po éervenavých cihlových zdech
Nad studnou se na řetěze houpalo prázdné vědro
Kdysi před lety letoucími, když jsem se za jarních dešťů procházel po mořském břehu někde sevenié od Fa magusty, na -šel jsem prapodivné korýtko, zněhožpili ptáci: mezi bodlák)' za pobořenou zídkou ležela na zádech socha zčemého kamene. Bohyně? Žena smrtelná? Místo obličeje měla důlek naplněný vodou.
				/ /f	
^ajL^i]		'S í	rf^ftfn^žŕSS^L	ft-jr^*-..*-	—tti
ý		^s		i-r=-	
-yTTl^'^C	^i-x	^z			
VI     '		^,v,:>-			
14
IVAN WERNISCH
Z deníku
spisovatele
(4)
Sjezd abiturientů. Mnoho nepříjemných zážitků najednou, neboť se dostavily především dámy. Žádnou z nich jsem nikdy předtím neviděl. Až si pro mě jednou přijde smrt, určitě bude tvrdit, že je má spolužačka.
Chtěl bych žit v době, jaká nebyla, ve městě, které není nic než sen. V Praže na-.přelomu osmnáctého a devatenáctého století; .;■ '\  '.   '  .--     .     >.. ,
Když jsem kdysi pro Čs. rozhlas zpa-dělal Goetha, nikdo si toho nevšiml. Ták jsem tedy složil několik básni jakoby od Morgcnstema a těšil se, že z tóno bude průšvih. A zase nic. Začal jsem tedy vyrábět podvrhy ve velkém
-  pětiminutové, čtvrthodinové i delší pořady s úvodními medailonky o „autorech" - o Cocteauovi, Reverdym, Christonianosovi, Cendrarsovi, Alten-bergovi, Haringerovi, Mombertovi, Eh-renšteinovi, Holzovi, Arpovi, Scheer-bártovi, Schwittersovi, Lerschovi, Achterbergovi a jiných, dohromady toho bylo na spousty vysílacích hodin
-  a nikdo! nikdo nepojal nejmenší podezřeni. Doufal jsem, že na mou činnost upozorní některý z posluchačů
- představoval jsem si, jak-spravedlivě . rozhněvaný středoškolský profesor v.
v. někde na malém městě sestavuje hnidopišskou stížnost -, ale ne, nic takového se nestalo. Nabyl jsem pocitu beztrestnosti a bezpečí a už jsem se ani moc nesnažil napodobovat styl těch básníků, jimž jsem podstrkoval své vlastni texty. A tak to šlo celá léta
-  až do konce roku 1988, kdy Jindra Flusser, z čistě profesionálního zájmu, aniž-měl nějaký postranní úmysl, se ke mně obrátil s otázkou: „Poslouchej, ty máš v Beráncích vlcích takové dvouverší: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, /bote, to je divnej svět. Nevzpomínáš si, jak. to bylo v originále?" - Hrklo ve mně. „Přesně," řekl jsem, „přesně
už si nevzpomínám, ale jestli chceš vědět, jaký tam byly rýmy, tak... nebylo tam vier a dir, jenomže v češtině jsem holt musel počítat do pěti." -Takto podlá byla má odpověď' bezelstnému příteli, tak podlá, že jsem se jí lekl, a teprve v té chvíli jsem pochopil, že lžu.
Darebák před dveřmi
jako jabloň stoji
kvetoucí všecka
(Konstantin Vaginov v Minařikove překladu)
•
Kdysi dávno, ještě za časů hrdinských, jsme já a Zeno Kaprál došli z Karlových Varů skoro až do Prahy pěšky. Chtěli jsme stopem, ale řidiči se lekali podivných mužů na silnici a míjejíce nás, zvyšovali rychlost svých vozidel. Cestou, jak jsme tak zvolna postupovali k jihovýchodu, čas od času docházela řeč, a tu jsem z kapsy vytahoval Apdllinairovy básně v překjadu Ko-nůpkovč.a y chůzi je nahlas četl. Ta malá žlutá knižka z padesátých let (vydaná v SNKLHU) na mne onehda vypadla z čísi knihovny, a ejhle, rozbolely mne nohy. Inu - ušli jsme pěknou štreku od dob. hrdinských.
•
Můj  milý deničku, jak překvapivé
a vzrušivé příhody jsou vzpomínky!
Když jsem byl nočním hlídačem, na
LITERÁRNÍ    noviny
každém novém stanovišti jsem přečetl knihu stráži - sešit, do něhož se zapisují hlášeni o průběhu služby. Z dlouhé chvíle jsem prostudoval všechny záznamy o odjezdech a příjezdech automobilů, o návštěvách, pravidelných i mimořádných obchůzkách, poškozených pečetích a zámcích atp. Nebylo tam nic pro věčnost. Jen jednou, na parkovišti těžkých stavebních strojů na Jižním Městě, jsem našel větu, kterou zachovávám v paměti: „Během uplynulé směny se přihodilo to, že jsem ve 2 hod. 41 min. v naprosté osamělosti spadl ze židle."
Moucha spadla do hrnce s polévkou. Napila se, najedla se, a pak se utopila. Nic zvláštního. Nic zvláštního ji přitom nenapadlo, a mne také nic nenapadá, a tak tato bajka asi není bajkou. Rozhodně není bajkou ezopskou. •
Na břehu Černého moře, někde mezi Kitcncm a tureckou hranicí, jsem při odlivu našel tak desetikilovou, možná o něco těžší zrezivělou dělovou kouli. Kulatá užnebyla, zšišatčla, když pleskla o útes. Kdy? V šestnáctém, sedmnáctém, osmnáctém, devatenáctém století? Vystřelili ji Turci? Rusové? Bulhaři? Arabové? Islandáné? Nebo Boli-vijci? V úmyslu vražedném? A na koho asi. Zvedl jsem ji, poponesl pár kroků, klopýtl o kámen a pustil si ji na prsty levé nohy. Ach běda - ta koule byla určena mně!
Básník může psát, aniž by věděl co a jak. Když je trouba, nedozví se to třeba nikdy v životě, a přitom jeho psaní nemusí být nejhorší. Samozřejmě - nikdy by nepřistoupil na to, že je médiem.- Domnívá se, že má všechno z vlastní hlavy.
O nás, co jen tak píšem, známo je, že předem nic vymyslet nedovedeni, a proto děláme to tak, že napřed píšem, přemýšlíme pak.
Dostal jsem dopisy od čtenářů, svých bývalých čtenářů, kteří teprve nyní, po přečteni Balajkovy studie o blábo-lismu pochopili, že mi nerozumějí. Konečně! Ale proč se za to na mé zlobí? Prosil jsem je snad, aby mě četli? Vybral jsem si já je, nebo oni mě?
Zdá se, že řeč je něco důležitějšího než pouhý prostředek k dorozumívání.
Poezie je jen tu a tam pro někoho. Nic pro národ a jiná lidová srocení.
Dny míjejí a teď je snad pondělí čtvrtek nebo sobota Míjejí mne a já jsem rád že je nemusím počítat do svého života
Kresba Paul Klet
14
ALEXANDR KLIMENT
Z deníku
spisovatele
(5)
PARDON/a když ještě podle vzoru kanón protáhnu -ó-, zdá se mí, že ve zhroucených kulisách Evropy je tahle omluva nejpřijatelnější. Je stručná, vylučuje nepřiměřenou cilovou účast a je srozumitelná. A: Pardon! B: Tak už o tom nebudeme mluvit- Lehkost a ironie, která chápe situaci - mohl jsem to být přece naopak já, kdo vám v té tlačenici mohl šlápnout na nohu. Jakmile spustime S omluvami česky, jsme v lyrickém dramatu nebo v epické lhostejnosti. Odpusť, jak státi se jednou mohlo, co státi se nikdy nemělo, zapomeň, můžeš-li, a nemů-žeš-li, k mé promlčené vině nepřikládej účet za svého privátního psychiatra. Co má být vyřízeno jedním slovem, byrokraticky zakládá nové náboženství, jehož síla není ve vzkříšení, nýbrž v identifikaci viníků a v nárocích na odškodnění. Svatému Kolbemu už nepomůže pět tisíc DM, a kdyby mu místo toho pyšní Poláci nabídli vojvodství, rozdal by ho chudým. My se soudíme o hospody a kostely, doktora platíme jako závozníka, a kdo by měl sedět na lavici obžalovaných, píše paměti. Děti, které se narodily ve svobodě, mluví už lépe česky než já latinsky, ale já teprve teď začínám pociťovat únavu a jakousi neosobní hanbu za půl století života v nesvobodě. Jak dlouho bude trvat bod nufa? Znovu se začínat nikdy nedá. Tedy jak pokračovat? Otázka viny? Chci tohle břemeno přesunout na druhou stranu. Z provinilce na oběť. Dopustit se zločinu? Jak snadné. Odpustit? Je to vůbec možné? Proč zabil Kain Ábela? Proč nezabil Ábel Kaina? Jen kvůli kouři z ohýnku? Jen proto, že jednomu stoupal kouř krásné k nebi a druhému se plazil stejně krásně při zemi v kytičkách? Nevěřím, že vojenské štáby ve dvou světových válkách měly jiný motiv než důkaz sily, a že fašisté a bolševici   měli jiný   záměr  než  ničit.
A proč? ptají se vysloužilci z front na východě i na západě. Lízátka, nafta, stínítka na lampy z lidské kůže, etnické čistky, copak to je nějaký rozumný motiv? A i kdyby byl nerozumný, dosáhne vytčeného cíle? Liverpool ský případ svédči o problému. Proč jedenáctiletč děti vraždí nemluvně? Proč by je nevraždily! Mají v ruce železnou tyč a dělají to. Děti nejsou odpovědné. Ale celé pátrání je chybné. Obviňování ještě víc. Není tu žádný motiv. Je tu jenom čin. Je tu jen svoboda. Proč? Proto! Kdo měl jednou někoho nebo aspoň něco rád, musí si dát pozor. Ale někdy nám ukradnou vaničku a s vaničkou vodu i dítě a dítě, tak hezké a inteligentní, ještě navíc zabiji. A to jsme také docela hezcí a inteligentní. Pardon! Mám titul rozhlasové hry. Byl bych ji tád odevzdal začátkem října, ale pointa se mi postavila vzhůru nohama a na procházce jsem zaslechl zvuk, který chce být třetí dramatickou postavou. Tedy jako vždycky - znovu! Jiný systém v psáni nemám. Držitelé mých slibů i moji přátelé mi doporučují, abych byl pilnější a abych méně chlastal. Ale já chci být stručný a nepotrebujú být střízlivý, neboť nemám, s čím bych obchodoval. S kočkami, které mi na piáh nosí myši, se absolutně perfektně domluvím po čtyřech konvích čaje zrovna tak jako po dvou litrech vína. Na všechno - kromě hladu - jsou možné nejméně dva názory.
LITERÁRNÍ     NO. VINY
POZOROVÁNÍ / to je všech pět smyslů pohromadě. A musím říct, kdybych právě těch pět Svých prstů nepovažoval za víc než za propagandu logického mozku, který chce pořád něco hodnotit, cítil bych se uražen. Z mého milovaného města se stává bordel. Kurva chce víc, než za co stoj i. To jsou tržní poměry? Kde je ten trh, kterej já ještč pamatuju? Ano, kterej, nechci bejt spisovnej, nechci bejt lidověj, chci být svůj jako dítě. Kde jo ten trh, kde se na špičce nože ochutnávalo máslo a pak tím samým nožem rozřízl hříbek, jestli není červivý? Osobni véci nejsou na pořadu, teda u psychoanalytika, což nemusí být nejlevnější. Procesí turistů. Na co hledí? Procesí tuzemců. Co chtějí? Žerou, kupujou a filosofujou o uměni. Ze někdo může vydávat takové úsilí z duše a těla, aby pak na všechno musel zapomínat na osamělém lůžku. Musel jsem tyto dny pohřbívat nebožku. Tristní nebylo, že nalezla klidu, larmoyantní byly detaily, které překryly křídla patosu smrti. Vajgly na smutečních pochodních. Spolupo2Ůstali ve frontě na objednávku uložení ostatků. V igelitových taškách popel zesnulých. Dokonáno jest. Ale kde jsi, impresionisto Antoníne Slavíčku, se smútoční nádherou pohřbu, který kráčí po hřebenu Vysočiny? Slyším muziku. Řehtání koňů. Pláč lidí. Modlitby kněze. Svist větru a nejlaskavější voyeurství otevřené krajiny, která barevnou skvrnou ladí
Kresba Jiřina Klimentová
s tichou myšlenkou, jestli není lépe se vydávat na hřbitov než do života. Ale já vím: náš život není určen obřady, nýbrž dvanácti kvadrát nimi metry v paneláku. A nostalgie nemůže nic ani hodnotit, ani vyřešit.
SLOVA / vyměňujeme stará a krásná za nová a ošklivá. Mléčná mlha -smog. Ale plíce si nevyměníme. Stromy - dřevní hmota. Ale stromy přes noc nevyrostou. Myšlenka - informace. Ale do hlavy si trychtýř neuděláš. Rozhovor - komunikace. Ale z duše do duše nikdo dráty nenatáhne. Nevyprávíme Si, co se nám zdálo, to je příliš náročné, ale komentujeme radši večerní pořady v televizi, při kterých jsme usínali. Evropa si kupuje odpustky a fiká: humanitární pomoc. Ale jsou slova, která platí, i když se ncvyslovuji. Například: Nic.
TREST SMRTI / může přivolávat jenom ten, kdo by si ho sám zasloužil. Jakpak si může být pan imunitní poslanec tak stoprocentně jist, že nezná-silní malou holčičku a navíc tak zavrženíhodným způsobem, že zoufalí rodičové nepožádají pro něho provaz jako náhradu za život, který přivedli na svět a před panem poslancem neuhlídali? Po tolika šibenicích, vraždách a justičních omylech se dovolávat absolutního trestu, když ani nevíme, co je absolutní nevinnost? Jak může někdo přijít do parlamentu s takovým návrhem? Kriminalitu nevyřeší hrozby, nýbrž prevence a úroveň občanské společnosti, která prostě nepřipustí, aby loupežník přestoupil určitou mez. Zločin je naše věc, nepatři ministrovi vnitra, ministr vnitra nám naši bezpečnost nemůže nikdy zaručit, naší bezpečnosti může jen pomoci. Dřív byli zločinci ve vládě, teď jsou na ulici. Copak to neznáme z mezinárodní politiky? Sebelepší rozhodnutí bezpečnostních grémii nezastavilo ani války, ani individuální teror. Nemůžeme házet odpadky z okna a říkat, že svinstvo je věcí obce. Ale nepodceňoval bych zločineckou mentalitu člověka. 2it na úkor je vášeň plevele a je tak silná jako umělecký talent. -."Neřekl bych, že se dá vymýtit, dá se jen omezovat, dokonce z hlediska estetického, a protože se jedná o konflikt, tedy z hlediska dramatického dá se i uznávat, ba dokonce úspěšně pěstovat.
14
LITERÁRNÍ     NOVINY
Z deníku
spisovatele
(6)
•  •••••  9  •  •
ALEXANDR KLIMENT
MELANCHOLIE / mi našeptává, k čemu se vracet, když všechno je přede mnou, a kam spěchat, když všechno se už jednou stalo. Je ještč příliš brzy umírat, ale na každou žíněmi pozdě. Ale i jen tak být, zůstávat s ozdobou myšlenky na lásku, je míň než pytel nasazovaný úplňku. Možná jen opakování s respektem k chybám mi poskytne důvod k radosti. Barevné listí padá ze stromů. Zase naposled.
SEN / jsem si nikdy nezaznamenal. Když jsem ho potřeboval do povídky, tak jsem si ho vymyslel. Jednou viděné, natož prožité nerovná se popsanému. Nejsem autentický, leda v datech a pořadí. Vím jak, nevím proč. A proč bych musel všemu rozumět. Tohle nebyl sen, nýbrž obraz, a tak myslím, že nevybočím k žádné stylizaci. Ráno. Jinovatka. Šestileté dítě, blonďáček, sedí v trávě. Nohy má v dolíku. Rukama, dlaněmi z obou stran ochraňuje zářivě žlutý, jakoby hořící květ měsíčku.
POZOROVÁNÍ / Stále postmodemis-tické fronty na klasický vozík, zboží, pokladnu. V lékárnách zoufale totéž. Dovedu to vysvětlit, aniž bych něco nebo někoho omlouval, ale radši jsem zticha. Maminku s dvěma taškami, která jde z práce, a maroda, který spěchá do postele, bych jenom naštval. Zato automobil za milión, jen jsem zvědavě nakoukl, už mi otevřeli dveře do salónu a vzápětí do automobilu a vtlačili mě za volant. Zlatníci tak vehementně prstýnky kde komu na všech pět nestrkají, zato vystrkuji až na chodník koberec. Jaké znamení doby! V každé ulici elegantní galerie. Zajímal jsem se o kresbu Josefa Šímy. Sto osmdesát tisíc. Přepočítávám: přesně mých čtyřiadevadesát starobních důchodů. A tu je český Honza milionářem a milionář českým Honzou. Tmavé kravaty, tmavé kufříky. Útrata za sto třicet dva padesát, tuzér šedesát sedm padc, občerstvení rovná dvě kila. Varianta dvě: jogurt, káva, objednáno bez cukru, ale když cukr, tedy cukr s sebou do kufříku nod kódován v
zámek. Peníze zpět do haléře. Za pultem je profesionál, usmívá se na oba stejně.
KYTKY/ nesmí ležet na mé rakvi. Copak mě to napadlo? Kdybych zitra umřel, byl bych spokojen. Ne s tím, co jsem udělal, ale s tím, co všechno mi udělalo radost. Tolik vzdělaných nebo prostě originálních lidí, tolik hudby, několik nezapomenutelných knížek, klášterní zahrady, nekonečné procházky krajinou, děti, obrazy a v nich to nejcennější, obraz mateřství, mytologické nebe antiky, gregoriánsky chorál, francouzská malířská škola. A že jsem se dožil svobody! A kytky! To, že se rozbujela spousta nesmyslu a nevkusu, to přece není doprovod svobody, nýbrž doprovod nestydatosti, která se může, když je svoboda, pohybovat kudy chce. Tak mě na našich schizofrenických bulvárech aspoň těší záplava krásných a čerstvých kytek. Že nejsou z českého skleníku, by byla chyba, kdyby v Holandsku nekupovali naše slaměnky. A tak když vidím za skleněnými portály banky jásat pestrobarevnou nádheru kytic opředenou zeleným lupením, abych si nešel přivonět! Je tu jako v kostele u svaté Voršily. Něco cinká. Něco šumí. Computcry světélkuji. Kdyby to tak takhle vypadalo v čekárnách u doktorů. A aby mě pistolníci a všudypřítomné boží oko videokamery nepřistihlo při hříchu, potajmu si sáhnu na kytku. Je dokonalá, ale je umělá. Jaká nouze donutila námořníky stvořit gumovou pannu? Jaký přebytek žene vegetaci do umělých květů?
VÝHLED / ku konci dvacátého století: Praha, panorama Hradčan a tak dále,
a tam dále: Tváříte se jako vítězové a ve skutečnosti jste dědicové bankrotu.
PATOS / není hřích, ale musí to být přesvědčivý patos. Přesto pro mnoho čtenářů bude vždycky nesnesitelný. Ať jsou si té averze vědomi, patetik i civilista. Horší by bylo, kdyby se jeden druhému chtěl přizpůsobovat nebo dokonce omlouvat.
DÁLNICE/ nestavět! Omezovat provoz! Na návrh vlády, že se má z dálnice platit daň, platí jediná odpověď: Nejezdit! Prodat auta, chodit pěšky, všichni, důsledně, trvale. To je sci-fi. Představíme si ten kolaps, kdyby se tenhle rozumný nápad uskutečnil? A tak je to se vším. Nemáme kam ustoupit. Nechceme, co chceme. Postavíme dálnici a dokážeme, že je to ekonomické, zdravější, dokonce i estetické, a já po ní budu taky jezdit, protože v tomhle světě pěšky chodit nemůžu. Goethe ještě před vynálezem fotografie: „Vůbec nepřichází v úvahu, že by rozum mohl být populární." Ze současného malířství mizí portrétní umění. Proč asi? Ale mě otravuje uvažovat o příznacích krize, když jsme půl století za katastrofou. Jen chci říct, že jsem už dlouho neviděl dobře namalovaný portrét. A slyším námitky dnešních umělců: Co to dneska vůbec znamená, malovat lidskej ksicht!
NÁVŠTĚVA/ příbuzných je vždycky otázka. Na jakdlouho? Co budou chtít? Co jim můžeme poskytnout? Nebudou zklamáni? Návštěva z Německa byla skvělá. Přijel Jiřinin bratranec Petr. Semmačtyřicet let se neviděli. Odcházel jako chlapeček smíšeného manželství
do zničeného Německa. Jak málo jsem si uvědomoval, že odsun byl také odsun dětí. Když jsem se přátel v Německu ptal, proč na významných místech je tolik vyhnanců a dnes už vlastně jejich dětí, odpovídali jednoduše: Neměli nic, museli se prosadit. Náš bratranec je odborníkem v něčem velmi důležitém a technickém, čemu nemůžu rozumět, ale my jsme si s ním rozuměli ve všem, co přesahovalo turistickou konverzaci. Nebaví je televize. Mají hodně práce a hodně peněz, ale taky dost času pro sebe. Paní není unavená a má sympatický vztah ke konjunktuře stavebnictví: Barák jsme si nepostavili, chceme mít víc svobody než dluhů. Taky bych měl mít bratrance a sestřenice někde v Rusku. Poslední dopisy z Moskvy: 1936. Když se řekne - někde ve světě, zní to vesele. Když se řekne - někde v Rusku, tak je to propadák.
PRVNÍ SNÍH / mě zastihl v Průhonicích 14. listopadu. Že Sylva Taroucca před stopadesáti lety založí park, z kterého já teprve dneska můžu mít takovou radost, jakou by měl on, kdyby se tu procházel místo mne, ale radši se mnou, to je zázrak kultury. Pamatuju, jaké to bylo překvapení, když jsem si poprvé všiml, že sněhová vločka je malá dokonalá hvězda.
Všechno už tu jednou bylo,
i smrt v cíli,
než srdce udeřilo.
Jen první sníh je první
jako sama Boží Panna.
Andělský noviciát.
Co by chtělo zářit navždycky,
nebo aspoň do konce procházky,
v čerstvé stopě začíná tát.
14
LITERÁRNÍ     NOVINY
Z
s,
(7)
©  ©   •  ©
POZOROVANÍ/města Písku změnilo se v krásné prožíváni. Jako za starých dobrých časů. Stmívá se. Sníh je čistý. Z kostela nčkolikahlasně vyzvánějí. Domy jsou opravené, barokní fasády vymodelované v barvách. Ticho. Vůně. Bez aut. I ta kulatá banka i ten hranatý Baťa jaksi už samozřejmě dotvářejí atmosféru - jakou? Normální. Hospoda U Reineríi nevyliliží jen cizince. Pan vrchní je laskavý, kapr výborný, porce ne ošizená, cena spravedlivá. Čtyři roky po změně. Nemám rád slovo revoluce. Nedovedu chodit na pohřby a všechna jubilea zmeškám. Tady v Pisku, v jeho krásném historickém oříšku je změna tak nápadná jako změna kulis z jednoho do druhého dějství. Ale co když se změnily právě jenom kulisy? Ale proč říkat jenom. Copak jedna dlouhá šťastná hodina v Písku na náměstí je málo v celém tom krátkém životě? Atmosféra jc všechno! Jako vždycky přeháním. Nevadí.
JIŘINA/jc jméno, které má v češtině dvoji povedenou vazbu: k barokní zářivé kytce a ke statečnosti svatého Jiří. Jiřina celý život maluje a kreslí. Brzy nechala užitou grafiku a vsadila, úspěšně, na svoji fantazii. U nás doma, tj. z její stránky, pořád něco vzniká. Zavadím ramenem, o polici a UŽ se sypou obrázky. Já nedovedu závidět, dovedu jen o sobě pochybovat. Malíři, ti nadaní, ti si ráno stoupnou ke štaflím - a už to jede. Já přemýšlím, koukám
z okna nebo do prázdna, v duchu si řadím poznámky, zkusím pár vět a hned jim zkusím porozumět, což není vždycky snadné, a v noci se budím hrůzou, jestli jsem zas nenapsal nějakou blbost nebo zbytečnost. Nejsem spisovatel profesionál. Ale malý rozsah mého clila a jeho jazyková úroveň vylučuji, že jsem gnifoman. Co tedy jsem? A proč si vúbcc kladu tuhle otázku? Tesaři a malíři tuhle otázku neznají. Tesají a maluji. Strýček z Turnova byl malíř. Před revolucí portrétoval v Rusku šlechtice a bohaté kup-
ce. Dožil se skoro sta roků. Říkal: dokud maluješ, dotud žiješ. Krátce před smrti si zašel koupit zelí a to zelí namaloval. Já když si koupím zelí, uvažujú, jestli ta hlávka taky přemýšlí,
BUFEŤÁCI / to byla originální branže- Už jsem je znal nejen od vidění, mnohé taky jménem. Postávali u Va-šatů, v Koruně, v Šárce. Poslední voje, zdecimované jako Francouzi po Boro-dinu, ustoupily do Metra, ale už i lam je konec. Všude jinde se transformuje na spotřební elektroniku nebo na McDonalda. Šťastní alkoholici, nadšení blázni, u kterých pultíků si vyprávějí svoje nesmysly, z kterých půllitrů slévají slivky, neštítíce se imaginárních polibků na obrubách sklenic? Hyne nejen fauna a flóra druh za druhem, hynou i lidské druhy, které byly více než jen koloritem velkoměsta. Prostě minulost. Intelektuálové a milenci si svoji kavárnu obnoví drive či později, nebo si založí novou tradici. Barokní vlastenec znovu vztyčí morový sloup. V lokálech svítí bílé ubrusy. Ale tahle derniere garde si k nim už nesedne.
BLESK / je název nové firmy nedaleko od nás. Dva ševci středního věku bleskově opraví boty. Jsou veselí, prosperují, protože na všechno stačí sami. Honorář za podrážku vyberou předem, ručni zašívání, teprve jestli se podaří, zaplatím dodatečné. Situaci mají v hrsti, žádné riziko. Jaký roždí! oproti podnikateli, který už dva roky, jak se dnes říká, rozpohybovává výrobu, která je závislá na mnoha dalších neosobních článcích. Zoufá si: -"<&JÉ8-Nic nefunguje, jen upomínky Í-<9& chodí pravidelně.
ZÁSILKY DO ATHÉN/jsou mnohé moje myšlenky. Na procházkách chytám sovy a posílám je tam, kde je jich dosti. Proč ne? Jc to jediný můj přepych. Ale přísně rozlišujú mezi filosofií a dialogem, který vedu sám se sebou, se svou horou a někdy s přáteli. Filosofie jc vysoce odborná disciplína, rozložená do mnoha vrstev, je to náročná a tvořivá myšlenková práce a taky hra. Když řeknu, že život nemá smysl, tak to není žádná filosofie, ale když už to říkám, neříkám, že si života nevážím a že mě nezajímá tajemství, které mé osobně přesahuje v kapce vody nebo na hvězdné obloze. Nebo když přemýšlím, proč tolik mých známých spáchalo sebevraždu, tak to taky není žádná filosofie. Filosofie nikomu osobně nepomůže. Ale pomoci může přítel a ten může být zrovna filosof. Citát: Jsi-li v povolání, které má co dělat s duší a svědomím, nemůžeš nevidět otevřené duchovní a mra vin rány kolem sebe, nemůžeš si zamlouvat dobovou duchovní bídu. Jeden z léků spatřován v anticky jasném a ukázněném rozumu, v jeho řádu, harmonii a humanismu. František Laichten Smysl nakladalelské práce. Úvahy selského rozumu a rafinované diskuse
také nejsou filosofii, ale to neznamená, že bych selským rozumem směl pohrdat, nebo že bych se měl bát jít věcem na kloub, Ale zrovna tak jako se nepouštím do pol itiky, dávám si pozor, abych nefilosofoval, zvláště ve svých povídkách. A že mi teď někdo vnucuje, abych slovo filosofie psal jako filozofie, to mě otravuje. Když, lak se vraťme k českému I ibomudretví, ale ono by to jaksi neznělo patřičně profesionálně na foukané, takové spojeni jako libomudretví železniční' dopravy nebo libomudretví českého bankovnictví. Budu psát filosofie a bašta. Anebo když už v té mánii všechno měnit chcete měnit i Sofii, lak jí přejte, ať se pořád jmenuje česky Žofie a pište filozofie.
NÁMET / na povídku, dneska v noci. Úplně jsem se nadchnul. Tahle bude krásná. Jedná se o skleněnou kouli, ve které sněží. Uvidíme. Chodil za prvni republiky po redakcích jeden Rus a říkal: U mena román, tolko jevo napísať. Svoji náturu jsem zdědil po svém mladším synovi Lukášovi. Čím budeš? Tulákem. Proč nečteš? Když kolem mě se děje tolik zajímavého. Co by sis nejvíc přál? Sedět v listi a skrz větve se dívat na slunce.
KONEČNĚ / mezinárodní soudní tribunál. Doufám, že se nejen ustavil, ale že bude taky soudit zločiny proti lidskosti, Konečně se začíná měnit názor, že nevměšování do vnitřních záležitostí patří ke slušnosti mezinárodních vztahů. Tuhle doktrínu podstrčili neangažovaným komunističtí vůdcové a jejich ideologové. Jen jestli takový soudní dvůr bude opravdu fungovat. A jak soudit ty, kteří násilí proti lidskosti rozpoutali?
ȧllllPiSfe
Kresba Jiřina Klimentová
14
(8)
•  ••••••••
ALEXANDR
JAK SE DĚLA CHLAPEC / o tom mi v novém románu-deníku s monotónně rozvlněnou fabulací Ludvik Vaculík moc nepověděl. Je záhada, jak se dítko sáním povinné dělá, když už tu bylo tohoto výrobního slovesa použito. Nejvíc o tom ví Panna a Duch. Ale u toho žádný svědek nebyl kromě božího oka, v němž zrovna chyběl jeden úhel. Archanděl už jen s příslušnou informaci kontaktoval postiženou. Germán zhrublý krátkým létem a dlouhou zimou jednu ze základních vlastností živé hmoty nazval pohlavním provozem. Ale víme, kupříkladu z provozu železničního, že i když výhybky ve špičkách rachotí do taktu výrazněji než Ludvíkovy autentické postýlky, z provozu samého se nedozvíme vůbec nic o pasažérovi, který cestuje odněkud někam a jehož jízdenka je nepřenosná. Bez metafyziky není lásky. Bůh stvořil ženu, matrace vyrábí průmysl. Když se pátý pánský úd mění v klacek a x-tý ženský otvor v kanalizaci, jsme v pasti nihilismu. Ivan Klíma už na tohle téma dávno poznamenal: Místo abys měl radost, taháš pytle cementu'. Kniha není tragická, je smutná jako celá naše svoboda, sobecká a ješitná. Láska k chlapci, kterého nc-„udčlaľ (L. V. 1993), nýbrž který vnikl „navzdory" (L. V. 1967), originálního žurnalistu neuchráni od samoty. Osud mu sebere všechno, i to, co neměl. Jczulátku, které se narodilo z úhoru erotiky, je třeba se klaněti, nikoli na ně hledět jako do zrcadla, jako na svěžejší obrázek sebe sama. Zajímavé téma pro hlubší úvahu: Národní moralista v Brixenu lásky. A tím mám přečteno. Beru si za povinnost jednu uměleckou knížku měsíčně. Ale románky mě otravují, myšlenek je málo, zážitků ještě míň, i když čtu pomalu, pozorně. Civilní rétorika se spotřebovává sama v sobě. A přitom patřím k lidem, kteří rádi zaplatí vstupné, když to stojí za to. Lakonický Kosík ve Století Markéty Samsové: koště ja-
kožto náhrada za poslední pomazáni. Golo Mann v Dějinách Německa: Na vítězství je vždycky něco, za co je třeba se stydět. Ale abych se ncvytahoval, že jsem tak kulturní, Kosíka i Manna mi dal pan ředitel Pochop zadarmo. Vstupné do parků a do kostelů neplatím, vstupné platím jen na záchodech, což mě uráží, ale někdy je třeba urážku přijmout se vší pokorou, to když se pravda stane potřebou. Dvojnásob mě uráží, že ženy za totéž musí platit dvojnásob. Z těch hajzltypů, už to nejsou jen hajzlbáby, ale také tváře svědčící o meditační schopnosti, snažím se lehce konverzačně vydobýt myšlenku o tom, co znamená existence v podpalubí. Zatím jsem nedospěl k žádnému objevu. Jsou to sfingy, mlčí, nebo dávají hádanky, které by ncrozluštil ani kamarád Oidipús.
KONEC EVROPY / se odehrál nepozorované, bez hlasování, bez práporů na půl žerdi, bez salutováni kapitána na můstku, bez písničky Blíž k tobě. Bože můj, zatímco Titanic jde ke dnu. Vysoký lord vyjednavač pro B and H prohlásil, že dosavadní jednání ztroskotalo a že je potřeba nové iniciativy, která spočívá y tom, že se nachází, co jc ztraceno. Nevelký úděl Evropy s pěti kulturami, čtyřmi náboženstvími, třemi národnostmi, dvěma abecedami a jedním jediným lidským nesmyslem v bleším pytli nemůže nadále existovati jakožto jedna hospoda
LITERÁRNÍ     NOVINY
se společným motivem: sedíme tu Spolu a nepsaná pravidla spolehlivě platí jako naše peníze a dluhy. Nic takového! Na Balkáně se Zase pomlátili a my musíme uznat jejich právo na se-beurěcní prostřednictvím zločinu. Prohlášení zaniklo v kyvadlové dopravě lahůdek pro pracovní snídaně diplomatů mezi ostatními deklaracemi, které nikdo nedodržuje. Světská knížata! Do polepšovny vás nedostanu, tak vám aspoň doporučím zamčené úspěšnou metodu pro jednání: Sejděte se ve studené tělocvičně na dostřel znepřátelených stran. Sedněte si na kozy, koně a švédské lavičky. K pití vodu a do kapsy jeden včerejší rohlík. A povinně s sebou po pravici stárnoucí manželku a po levici mládnoucí milenku. Ještě před polednem bude vše spravedlivě dojednáno. Jenže my už zase zasedáme v přepychu tisíc kilometrů od místa činu. Za jedním stolem zločinci s rukama od krve, s rukama od peněz. Zádušní hostina za myšlenku Evropy. V kuloárech se s pohrdáním baví ruským utrpením esteticky uspokojeni, že ten epileptik Dostojevskij je konečně na kolenou, a přitom nevidí, že carská doktrína slaví vítězství: Můj stát je tam, kde je můj bajonet. Politika bez kapky fantazie. Jako už tolikrát, jako v Mnichově: na mapě Evropy se dobře naobědváme a ke kávě a koňaku vezmeme do ruky tužku a gumu a nově usmolíme hranice podle ultimát gaunerú. Přátelé
Kresba Jiřina Klimentová
Evropy, všechno je ztraceno, nově mluvit neumíme a staré řeči nikdo neposlouchá. Právě teď, v umírajícím Sarajevu, přebírají iniciativu jiní. Položte si tu otázku - kdo? Tohle vědět je důležitější než úroková míra nakradených vkladů.
KALIGRAFICKÝ PARAZIT / zasahuje do mého pozorování. Graficky není tak dokonalý jako v Paříži nebo v Londýně, ale rozsahem už také v Praze předvádí, co liberální Západ umí cestou na Východ. Počmárané kostely, mosty, dokonce i celé vagóny metra zvnějšku. Kdo a jak to svede? Doporučoval bych v každé městské části zřídit panoramatické tabule, tam by se mohli tihle výtvarníci cvičit ve svém umění zkratek. Jenže oni chtějí být anonymní, chtějí lézt i na nedostupné komíny a chtějí konat něco zakázaného. Polehčující okolnost: tenhle plevel, který je druhou tváři reklamy, nemusí platit spotřebitel v ceně výrobku. Souboj obce s vandalem, který se naučil kreslit a psát, je beznadějný. Zato ornamenty ve sněhu, stopy zvířátek a dětí! Kam se hrabe celá postmoderna. Vizualizace niterného obsahu spontánní aktivity tu vytváří texturu zcela nových obsahových dimenzi v nejčistším materiálu, to jest sněhu, a výtvarný akt výkonu minimalizuje do pouhé stopy, jejíž pouhost můžeme nazvat univerzalitou, nezci-zitclnou komerčním zneužíváním kultury, neboť sám tvůrčí efekt počítá s vlastní anulací, to jest táním (sněhu). Srovnej: Mediteránní Picasso (ovšemže bez sněžných konotaci) jde se bosou nohou vykoupat. Jeho stopu spláchne vlna moře. Ale jedno mi na téhle jednoduché radošli vadí: červené sáňky z umělé hmoty na bílém sněhu. Sáňky mají být dřevěné a k bílé patři jiná ěervenost, červenost šípků zapomenutých na keři od léta, červenost vlněné čepice a tváře pod ní. To ovšem dětem nevadí. Tradice a vkus nejsou do určitého věku v konfliktu s legrací. Potom už je pozdě. Kupte si umělý vánoční stromeček a uznejte, že je jako živý a že je vlastně i z hlediska smetáků i z hlediska ckomoralismu praktičtější než ten padavý. Budou vánoce. Nejradši bych se zastřelil, ale jdu balit dárky. Cesta za zbrojním pasem je stejně obtížná jako lustrační cesta za čistým svědomím, od mafiánů nic nekupujú a tatínek, rozený v Sanktpctér-burku, mi z Ruska nepřinesl šlechtickou pistolku, nýbrž holou větu: Co se nám, Čechům, může stát. Jsem téhož, po mamince Čech od Jizery, polovičního míněni.
26
Z deníku spisovatele
(9)
LUDVÍK* KUNDERA
7. 12. 1993: Volá Dušan Karpatský, abych započal o měsíc dřív, než jsem byl přislíbil. Záskok za Ludvíka Vaculíka- Za Vaculíka vždy! Ať okříuá. Tak tedy to hemžení v hlavě i kolkolem budu po 4 týdny íiázct na papír. Snili se dosud drží, primrzlý přes noc. Hned půtč volá Ľubomír Feldck, s nímž morgcnstcrnujeme, že získal české občanství. Dosud žádný nápad na novoročenku. Ni čas. V poklusu telefony, průjezdní rychl o návštěva, pošta, v poslední minuté stihám autobus, byť stojí před domem, v Brně sezení Společnosti Jana Skácela, í Opclík vážil cestu. Zádrhel: [...] Rozdává se naštěstí Třináctý černý kůň, čtu si malou recenzi na našeho dávného kanárka. Pak pádíme se Zd. K. do Domu uměni: skácelovský Podvečer Q: plno, kniha se rozprodává, Řeční ušEvaný BS. Špeciálni skladbu napsal MÍ. Proválel recitují. Zpět v noční vánici - špína.na chvíli pryč. Lceos přece jen zelené jmeli - bývávalo pouze pozlacené... Pohled z okna: sneži. Do postele ve 2.35.
&. 12.; Brzy ráne odhrabávám sněhu před domem. Pak ještě usínám. Volá Alena: ztratila všechny klíče. Z Olomouce volá FV, abych své přednášky vtělil ve skripta. I tento «žánr" tedy! Korektury rečišíriích kapitol (KMT, JH a dál), spěšnosti, náhle „poštovské panáček už lróbí"> kalup, Večerní hřbitov pod sněhem, V rozhlase Naprosto lhostejné, má hra o Himmlcro-vi. Po čtvrtstoletí nová premiéra. Čistotná rečic. Pár slov do novoroční ankety. Píše JH: „...užitečné si v paměti listovat. Ale je té minulosti příliš mnoho a. svádí k sebetrýzni." I. H. z Trenčianske Teplé posílá hromádku novoroční grafiky, „poněkud slovenské", podotýká, ale: proč ne? Ošidnosti „deníku": vnučka K. V čase kdy děti opouštějí domov / zblblé novými hiiierčiky a kvasem hormonu. Mé] bych byt - po devíti měsících! - vlastně
v Praze: Mlýn aneb o překládáni. Ale - nestihl bych ráno Brno. A ve hře jsou nevypočitatetnosti sněíeni. První novoroční pozdrav: Apollinaire, Zavražděný b á s nik ~ srovnávám sestarým vydáním z roku 1925, na němž se podílel Seifert, obálka Teige - Mrkvička. Jak jazyk starne. Nový překlad úměrně mladý. Půlnoční autobus z Brna zřejmě nedojel.
9.   12.: Odměk jak hrom. V autobusu mamé pokusy číst. V Brně leje Jak ze všech světa konvi". Aula se plni samými zmoklíky - třetí z přednášek: Benn a Laerke. Minule {Morgenstern a Arp) to bylo veselejší. Začínám ben-nnvs-kýmí paradoxy: „Aristokratickou formou emigrace je armáda." A: za 13 měsíců nacismu 13 roků umlčení. A co naše generace?? Poté všeliké konzultace. Venku velkoměstská brečka. Vzpomínám si: Čím se obrnit proti bŕečce?/ Čím prať:flétničkám ? Tehdy U {70. léta) vše se hned přesouvalo v po- ■ "1 dobeíiStvL V sauně se na chvílí rozplývá tíha, „jak děti děti námi mávají",
.Jinak běžné etymologizačni hříčky, v odpočíváme pak.nás polovička pospává; .,předvánoční únava", podotýká I. Š Pražský host ET v Rosa coeli, hudební MS, malířský MSřstále uštvanější prof-prof. (tak!) BS. Málo místa.
V  autobusu vztek: za autorské  výtisky  lipské  antologie mi započítali clo a daň z přidané hodnoty. Uvědomělá akul-turnost. Odbouraly se i tiskopisy.
V  civilizovaných zemích platí „im-primé 50 %". Doma mé trápí „útvar tzv. zdravice". Spát v 1.40. Za půl hodiny se btidirn. „jakoby ráno". A pak v hodinových íntcrva lech až do sedmi.
10.   12.: Sníh z 90 % pryč. Už je těch
Brn trochu mocí Dnes naštěstí ch< málem historická: inaugurate vysokého učeni výtvarného, lichý brněnský sen se splňuje. Z lesa rektoru a děkanů v různobarevných hábitech a. s rozličnými, zčásti komickými bi-rety vyčnívají dva civilisté: odmítli kostým? Běda, jsem nestor, musím pronést „zdravici". Vzývám „chul k pokusům, byť oxlcmkrk", za pateré houfy uměn přeju „nekiid, neprizpú-SObivost, schopnost modelovat si svůj sen". Já vím: samozřejmosti... lnu. Ve tri doma, na poště Listopad: Daleko blízko. Mám vánoční dárek pio dceru. Kormutiivé telefonáty, relaxace u TV. A čaj! Osvědčuj c se dvojí večerní dar-džiiing. Napřed z první sklizně (First
LITERÁRNI     NOVINY
Flush - jí k mladé vino, skoro ještě burčák), za dvě hodinky z druhé (Second Flush -víno již vyzrálé, klasicky „tvarované"). O půlnoci jak rybička. Venku liják. K „rodinnému" p. ľ., tradičně ke grafice Ludmily Jandové, hrstečka prvních veršů: Přou se a přou se/čtvgrec a kruh / Někdy se vylomí /jak zub/ Jindy je nut (kruhu? čtverci?)/ ve vyšinutí skoro dobře.
11. 12,: Potííe s deníkem. Mimo jíně s fixací stupĎujicího se kolotání v nás i vůkol. Mnohé natolata uletí. Honíš „svetoborný nápad" a jádro věci je
Ludmila Jandová, Novoroční dsk 1993
pryč. V TV debata o TV. Zpravodajství optimistické, čí pesimistické? Potoky krve... Ani slůvko o profesionalitě - režii, kameře, Palestmsko-iz-raeiská pře smrštčná v hloučky kluků házejících kamení. Jugoslávie = sá-bčry nadšených vrahů. V Prachaticích konečně zachycen „můj nakladatel". Firma se kupodivu nepoložila,
nýbrä rozmachuje se_ %z by? Kéž by. Posezení „LI sochy" s mladými, poněkud ovíněnými kursisty, pardon: kur-zisty, louskajícími němčinu. Jeden hoch nadhodil otázku, jíik si vyložit přeplněné Staroměstské náměstí v únoru 1948 á v listopadu 19S9. Napodiv těžko se vysvětluje srpen 1968. Zájem o intermezzo 1945-1948. Poněkud tajuplné, většinou se prostě přeskakuje. Pak jsem si vzpomněl na to, jak tuhle v Berlině sedm německých básníků a jeden anglický hýřili konjunktiv- (kirne, bestünde, brach re...), ale Učitel hloučku mi vyložil, že je to tvar mrtvý, ani v učebnicích prý se už nevyskytuje, platí jen indi-kativ. Škoda tó šance německého slovesa, íé schopnosti vyjádřit váháni, pochybnosti, nejistotu... Ale i očekáváni. Marné pokusy přeložit do nemčiny jedním slovem „bývávalo". Tudíž chvála našeho vidu slovesného. Uplatnil jsem dva dávné vtípky. Nejkratší německé slovo? Aa. Je to název tuctu řek ěi říček. (V jedné z nich se kdysi utopii Tyrš.) A nejdelší německé slovo? Máte je mít: Obér-ammcrsaucrpassionsfestspielkrauter-dclikatcsscnklostcrfrühsEiJckskäsc. V Netopýru později o sudetském zauzlení: za stolem dvě třetiny Němců. Nešťastná (či typická?) volba mluvčího Landsmannschaftu: těžkopádný relikt minulosti. Maji 120 000 ělcnů, ale ohánějí se málem čtyřmi miliony. Stoupne nám hladina žluči? Sotva. Příliš chabé. Tigrid a historici však na úrovni. Tradičně zdrženlivý Přidal neodolal jemné ironii. Na dobrou noc: Kruh se rozhod!/ vyloupnouti se z obdélníku / Jak si počínal?/Nerad by ztratil renomé / o samostatném byii/ ani nemluvě.
12. 12.: V ranním snu přesuny jako-byst ředo věky c li vojsk, motám Se mezí samým plechem. V rádiu dalsi část Dcinlových Šlépějí: ano, mluvnost, jak ušité pro hlasitý přednes. Nadávat mní jak nikdo jiný. Nadávky = básne. Technika břeskného střihu. Venku poprašek. A opět Brno, hrome! Opět Společnost, tentokrát Jiřiho Mahena. Jenž pořád zneklidňuje, to je dobré zjištěni. I dost bílých mist pro badatele. V kaídé knize aspoň jedna nálož. Jen mít si kovné nůžky a dobré lepidlo. Bulletin mahenovského střihu? V autobusu zpátky další varianta: Kruh rozhodl se / obrodit svou [existenci / l vyéroíit se vyloupl/z věznice ob? dóbúku / Dosud se dere / s libým skřípěním / dosud se nekutáli! / Ani čtverec / se ještě neodhodlal / napodobit bui>tinčatQ.r. (3.05).
14
LITERÁRNÍ     NOVINY
Z deníku spisovatele
(10)
LUDVÍK* KUNDERA
13* I2+ 1993: Nejnejnej------choroba
končícího roku. Na otázku po nejmi-Icjšich básnicích mám už léta v zásobě tři jména: Arp, Halas, Ferlinghetti. Ale-do odpovědí po nejmilejších bás* nich se mi vloudil i jeden Rilke. Abend - Večer:
Pozvolna večer svoje rouchu mění, jez staré stromoví mu podává; hledíš a krajiny jsou v odcházeni, k nebesům jedna, jedna klesavá;
azbývůš, nespjat zcela s tou nis onou, pezceh temný, jak dum mlčení, nezcela jisi si véčnoviéttou zónou jak to, co hvězdou stoupá v každém
dni;, a zbývá (tterozpletitelné, vlmf) rí řívof, obrovitý v teskném zrání: je v tobě, v chápáni i v unikání, střídavě kamenem a souhvězdím.
Setkáni spřátelí po letech: Čas- drsný sochař - zapracoval. I na nás ovšem, jak čtu z jejich tvári. Když nás onehda v Berlině málem po čtvrtstoletí spatřil Rainer Kunze, pronesl s rozkošným německým přizvukem: „JeSismarjaP* Kontroval jsem po rakousku: „Jcssns-marííí;aP
14.  12.: Strach Z poryvů telefonu. [...] Je tradičné a předvánočně hustý, pilný, halekavý. Novoročenky povážlivá houstnou, aniž jsem s to odpovědět. RuSime Brno (vernisáž P. R), rušíme i procházku. Pár plynulých „ploch času1' pio Benna, Listuji nultým číslem Univerzitních novin. J. M. taktně připomíná sliby (aby nepřešly v dluhy): Lachia, Matal, Zábranský, Kxm-štátské noviny opět ohrazeny: penjze».
15.  12.: Nic než práce. Celý den překládám Benna» i dopisy jsem nechal plavat. Zas jednou nahuštěné rýmování, ale žádné - dnes tak módní - přibližné polo- či pa-fýmy. Jen provizórne kladu mírní - vyvřeliny, v korektuře se shůry jistě snese něco lepšího. Rozpaky nad významově zcela
věrným, ale otřelým osud - dosud. A pak nad stýská - stiská — rým sice gramatický, to jest laciné ráže, ale relativně nový: rozdi] ý - í... Vpodveěer jediné přerušení osjatnč vítané: V. K.ř nakladatel'ze Šumavy, kde prý je sněhu méně než v Kun&tátě. Přináší knižní dárek: Milada Součková: Sešity Jóscfíny Rykrové. Jedna z mála kntiek, které jsem si hodlal koupit. Šetřím si na mezisvátčí! S V. H. kujeme Třináct prokletých. [...] A 2. vydání Slovníku literárních pojmů, 1976 byl té knížce „pokrývačem" František Tenčík, ale vydáni se nedožil. [.,+J Cenzura ta či ona tehda knihu znesvářila: připsaná soercalistická hesla atd. Očistit! Po půlnoci tteodolávám v TV starému jazzu. A uklízím vrácené věci po výstavě Skupiny Ra. Chybí jen jedna kresba - což je vlastně úspěch, ie ano?
16.    12.: Obligátní čtvrteční Brno. Předvánočně bésnivé. V autobusu, v tramvajích^ na ulici pouze dvě témata: Rusko a vajíčka, Z prvního zřetelně čiší obavy, ne-li strach; druhé spíš vychutnává absurditu situace. Na fakultě už předsvátečni odliv. Vždycky mám přednášku delíí než daných 90 minut a musím v poslední Čtvrthodině shrnovat, Škrtat, improvizovat. Potdní nabírání zkušenostíl V sauně - bohužel nikoli na sněhu - si na nás „destruktivní lingvista" M. C. vymyslil tucet háda-nek, chytáků a podšitých otázek -dobrý trénink. Brno - maloměsto? Potkávám kdekoho. Před saunou mi už z dálky kyne podsaditý muž. Poplácáváni, citoslovce. Rozhovor jak na rosolu, abych vyluštil, odkud se známe. Z totálního nasazeni v rajchu? Z vojny? Nic Z toho nevychází. Loučím se, poněkud ukvapené, s Neznámým, Čtvero výstav. Utkvívají nehonosné, až puristické šperky Pavla Herynka. A jeho „žebříkové konstrukce". U dcery. [...] Doma nový souborný Lautréamont. Tři čaje.
17.    12.: Den všelikostí? 12 vcíSů z Benna: hlavolamy. Zpřesňování „de-fuiicí"' pro ceylonské čaje. Vánoční strom, nikoli stromek, pro Milotice. Složenky. Ryby. Pár korespondenčních Spěšností. V ledovém vichru u rybníka náhle JMT s chotí. Později sni mi sklenka milotického červeného, těkání v knižkách a záměrech, vyprávění o cestě do Němec. V jednom z parků sokl s nápisem Puškin. Socha nikde. Žena milosrdně soudí» že je „v opravě", já si myslím spíš, zeji někdo ukradl (brom?), anebo něco ještě horšího. J, plesá nad bohatou výstavbou umělých zřícenin, zřídka vídaná ultra-romantika... VMW volá v euforii po |
dvořákovském koncertu v Karlových Varech. Pokračuji v čajovém „bádáni", Pro popíjeni čaje pres den lze doporučiíi východofrizskou směs z pomezí severního Německa a Holandska. „Jen pro tVTdé muže," praví vídeňský prospekt finny Jäger (hned vedle opery). Výrazné aróma, drsnost doznívající na patru, snáší i tvrdou vodu, jakoukoli vodu. (Vodě věnovat v Knize o čaji zvláétni kapitolu!!) Dopíjím poslední šálek javánského Čaje, nejlepší je po době dešťů, v srpnu a září. Probouzí prý schopnost rozpomínání. Pro zvláštni aróma (flavour) se těžko hledá české slovo. Sladové? Pozdě k ránu / vyhlížím livězdy: nejsou /Přespocukrovaný rynk/běží toulavý pes/Na dvore vichr/klepe na všechny dvere / zatímco já / v teple / posedle strádám / slabiky.
13. 12.: Najednou aí po u&iopčtvda-daismu - v roli „historikat\ Jak udělat ze dvou knih jednu? Některá ze slov, která se vahou televize a rozhlasu podařilo znechutit: Svěžest. (Dnes jsem slyšel: „Jistota naprosté svěžesti"!} Nicméně. (Dokonce „ale nicméně" nebo „nicméně však"!) Zmiňovat. (Bez „se" - touž je prohrané...) Rodina se baví Indiánským během Terezy Eoučkovč. Musím Si to přečíst. Po dlouhé době jdeme na chatu. (25minut za vsí do kopce.) Myši hyby milosrdné /Pasti sklaplé, nic nesežráno/Pár bobulek na keři pamětníku / privoláva sníh/A ejhle: pomalu se snášejí/velké mokré vločky / Ostrý pach lužovky / však privoláva jaro / hrne proti.
19. 12., nedele: Konečně Alenin úlevný telefonát. [...] Přesně v 10 dva
ohlásení Františkové: F. M.h venkovský lékař, F. V., úředník čehosi odlehlého. Oba vášniví a zasvěcení sběratele, hlavně knih. Blízký vkus. Předkládám břitký čaj „s odborným komentářem" a dávám k lepšímu noční nález z Čínské čajové čítanky „Ch* a-su":
Vhodné chvíle, kdy piti čaj: Kdyzjsmc při myšlení vyrušeni/ Při dobrém rozhovoru za hluboké noci / Když tichounce poprchává / S příjemnými přáteli ä štíhlými konkubínami/ Když děti jsou ve škole/ V bambusovém lesíku za jarního večera/ Pod neobyčejnými skalami. Nevhodně chvíle: V divadle / Při otvírání dopisu/Když děti nejsou ve škole / Za prudkého lijáku. Při piti čaje jest se vystříhati: Nevlídné Obsluhy / Špatné vody /Peněžních starostí / Početně společnosti. Bezpodmínečně nutno se vyhýbati: Knčícim dětem / Hašterivým ženám /Žvástovým lidem / Hlučným ulicím. „VždyČ to je ta novoročenka, co ji pořád nemáš!" volá z kuchyně žena. A je to tak. Jen realizace mi dá do těla. Po obědě (bažant, synův sokolnický úlovek!) na skok v Boskovicích zhlédnout sbírku Skupiny 42. Excelantni, Oba hoste jsou jak uhranuti. (Jednim malým Hudečkem bych nepohrdl.) Porom přes Bystré a Poličku do Osiku, kousíček od Litomyšle - za Jandovými. „Nic v ateliéru nemám,1* praví malířka, „běží mi výstavy ve Zdaru a v Hradci.*1 A pak se probíráme stovkami listů a obrazů, dvěma Krizovými cestami, famózním- Zvířetníkem, skicári, které značkují ušlou cestu. Úctyhodnou. Návrat (s dary) sa monumentálního lijáku, „nevhodného k piti čaje". (Spát v 2.55.)
Pavel Herynek, Brož, 1987 - eben a ko
Z deníku spisovatele
(11)
Ludvík*
KUNDERA
20.   12. 1993: Volá lájemce o mou Knihu o čaji. Jen af biče práskají, aspoň mě úženou. Teď bych však potřeboval vymyslel „adjustaci" své čajové novoročenky. Nápad se nesnáší. Nořím se opci do dějin dadaismu. Tož tak. Na poště fronta. A houstnou přízraky takzvané adventní nervozity. Ale možná, že je to vinou toho těžkého koberce nízkého tlaku, jenž na všechny naléhá. U autobusů víc blažených.opilců než obvykle. Koledy houfně odevšad. Večer zasedáni obecního zastupitelstva. V životu jsem tolikrát nehlasoval. Nerozlišuji dosud dost dobře, co jsou osobni antipatie a co stranické protitá-bory. lnu. Lítají statisíce a miliony. Když se nakonec mluví o Kunšiátských novinách, rázný sestup na stovky a tisícovky: kultura = chudinská oblast! Učitelé abdikuji na redaktorství, sotva se naučili lámat; solva přišli na chuf řemeslu. Důvod stejný: nadělali si hrst nepřátel a rodiny se bouři. Utrhuji se k prohlášení, že nemá-li novinář nepřátele, je špatný novinář. (...) Schůze trvala 4 a půl hodiny. Uf. Mezitím mocné, ale mokře nasněžilo.
21,  12.: Den podivně pohltiksám sebe. Pochůzky, nákup,-pošta, několik přání do cizin, několik díků (za knížky). Kniha o čaji: probírám se svými náčrty i „literaturou předmětů". Nevypadá to zle. Jen básni o čaji, coi.hy měl být apendix, jaksi moc nepřibylo. .Převládá dojmologie, ve vztahu k čajovému tématu amatérštína. Rozpravy o pořádku: [ih,i a:l™. [...] Pii;: Ivan Jelínek o rukopisu svého románu Potápěči: „Poslal jsem jej Železnému na naléhání Jana Kresadla, který je;psychiátr:dosud-zde fungující v ehelmsfordu, nedaleko Londýna. On teď v Pražské imaginaci vydal velmi pozoruhodnou knížku poezie Vertikální spilání, která se mi velice iíbí." Náhoda: od téhož Kresadla na stole přede mnou leží sbírka Sedmihlá-sek a jeho Dvacet snů, vzácní přitažlivá četba! Po půlnoci šálek Keemunu. Ale v roztržitosti jsem použil'prevarené už vody a všecko jsem pokazil. Keemun (z provincie Anhvej), někdy zvaný též Imperial, je čínská klasika, čaj pozdně večerní či hluboce nočník velmi měkký, jemný, nálev temný. Obsahuje málo teinu, ale i taninu, proto jej lze doporučit i citlivcům s chabým žaludkem, ale požer: čas vyluhování je extrémně
krátký, pouze dvě a půl minuty! Porovnávám Feldekovy překlady s Híräalo-vými a hlavné s originálem. Půvaby
morgenstemovské slovenštiny! Dve fľaše stoja pod lavicou - / tenuikokrká siučnolícou./Aj by sa dali dokopy -/no kío ich túžbu pochopí?//A tak pár sklených oči hľadí / smutne na modré nebesá, / odkiaľ však nikto nehne sa/dávať ich dohromady.
22.12.: Obecní xerox, konečně vyrobena novoročenka. Chudá, ale naše. Teit zčin-ské čajové čítanky, provázený japonským znakem - kresbou. Co my vime, třeba to znamená: Vlezte nám všici na záda. Pocit stálého zpožděni: Benn pořád s mezerou, Trakl (porovnáni staréhopřekladustextem kritického vydání) toliko načat. K jedenácté v noci Honza s prozatímní jen várkou vína. Obřad stáčení. Ze šloufku chutná! Po půlnoci jako včera: Šálek Keemunu a Feldekův Morgenstern. Ve 2.05 vydýchnutí na dvorku: voní sníh. Ale nepadá.
23.  12,: Po celý den Černočerná mračna, naditá sněhem, a v řídkých přestávkách břeskně tnoucí, nepřirozeně šikmé slunce. Ach ano - jsme po nejkratším dni roku. Brno je k nepoznání, přímo běsni. Šokují staronové fronty - na vánočního kapra, na sudové víno, na ovoce a - nastojte (jak se hezky psávalo) - na knihy. Vleču syna do nábytkářství, kde mám vyhlédnutý velký kuchyňský stůl, aby se za něj vešel „celý rod". Syn mi ten kup všelijak vymlouvá, i odcházím v rozmrzení, že celoroční předsevzetí nesplním. Neschopen najit ten pravý textilní dárek, vysílám tím směrem dceru a syna (uspěji!) a sám, byť v poklusu, smazávám hřích: málem už promeškanou výstavu Václava Zykmunda. V obrazech sebrání hodně náhodné, ale malíř z rodu divých (a mistr v uměni dělat si nepřátele) je konečn ě ■ vy volán jménem,. fotograf. pak je doslova objeven, jakkoli, snímky po půlstoletí, pobledly. Kochám .•■:• záznamy našich dávných „prae-happe-ningů", pak kdosi rozsvítil světlo, i za-, stydě] jsem se, že člimim na sebe sama co mladička, a prchám. Ukvapeně. Sauna poté řízná, jak býti má, ale u bazénu bolestivě ruší decibely takzvané hudby z reproduktorů na okolním „vánočním trhu".. I prodlužujeme akt pocení a zkracujeme bazénové zchlazení. Témata předvánočně kolotají, aby se ustálila na mizerabimím jazyku popu-listů, těch ž vás ta líi ^předpokládajících (možná reálně), že zítra-nikdo už neví o slovech z dneška. Výjimečně vyjíždím z konečné.-.Zv.onařka.kormutli-vějši než kdykoli jindy.; Doma velehora práce. Vlastně prací. 3.35 - to jsem to teda přehnal. A moc. Co'a jak ráno??
24.  12.: Jsme nuceni smířit ses tím, že Štědrý večer budeb&E sněhu -v tradici nesčetných černých Vánoc. Patři ty bílé, takzvaně-klasické. Vánoček iluzím, k sebeklamu o rajském dětském věku? Prý nikoli,:pravť rovesníci; ale obyčejně hned zaváhají. Záhy .příjezd rodinného fragmentu, kabele napovídají, že tradiční slogan wLetos žádné dárky!" lüde opět natyšen, ne-li roľbit. Iíé/ny průběh: snaha o úklid (stůl nezvládnut), Symbolický občd (čaj a vánočka), rituál ochutnávám. Pendluji vertikálně i liuri-
L I TER-AR N■!■   NOVINY'
zontálnč: mezi 1. patrem (kde je smrček) a přízemím, kde je borovice (ten luxus!); a mezi přízemím a „dílnou" vzadu přes dvůr. Kdysi to byl chlév, pak elektromechanická díina, dnes „filiálka knihovny". Tradičně tam pálím papírový odpad. Na hřbitově světýlek dost, jedno dáváme na hrob, FH. Přemáhám bez komentáře olověnou melancholii - i ta je tradiční. Hromosvod verše? Nevynořme se. Večeře beze spěchu, to je novum, to trádičhi' není. U stromku dělám, opět. v duchu tradice, „moderátora". Ale vtipná kaše jaksi vyschla. Vše naštěstí napravuje •pointa: velký oválný stůl do kuchyně - vysněné staío se skutkem. Když jsem jeho prototyp včera v Brně obkružoval, byl už v Kunštátě skryt pod gaučem. Syn se mnou sehrál povedený lyátr. Všestranně pozvednutá nálada! Radosti darování, dokonce polodětský výskot. Zkoušení svetrů, roláku, košil. Svod televize, jen semotamováňí: Božena Němcová s prvky hororu, slovenská ander-senovská pohádka  (česky mluvená).
i:osi   ^mt-rickiihd   (■itíIíš   f:e!tiv   v.-;tlip),
cosi japonského, Hejmistře, Vrchlický. Zlatý hřeb: Bachova houslová fuga. Těsna (streite, Engfúlirung) - tematické nástupy těsně za sebou, „stupňováni kontrapunktické hustoty". Po tom všem za mírnosti vína četba. Žádné studium, žádné bádání, ale blažená lektůůůra za shody přítomných duší. Spát brzo: 2,05. Venku je po dešti. S veršem neuspěl.
25. 12.: František Martin.Pelcl píše, že slovo koleda je „od kolju-sekati a led - das Eis, protože se .po Vánocích seká led". Počasí se prosazuje stálé naléhavěji ve stylu starých kronik. Á la: Ten rok napadlo toliksněhu, že vlci v noci pronikali až na náves. Nebo: Ledy šly cele tfi dny a 21. začala voda opět opadávat. Pro dnešek a u nás asi takto: Ranní poprašek přešel během dne ve sníh. Hurrah. Takže: proprat si plíce procházkou. Potom jsme zmontovali stůl a za půl hodiny už na něm obědváme, vy zvedajíce jeho přednosti. Zeje tak banálni víc nehodná deníku? Popírám! Svátečně usedáme /pochva lujíce si a vy-
7, knihy Sóšicu Sen XV: Ces
mys! čaje. Pniyrmi. Pruhu Í99!
LITERÁRNÍ POŘADY V ROZHLASE
13. - 20. ). 1994
PRAHA:
Če t b 3 n a po k r a č ov i -■ i:
Čtt3,ľ»ŽSČ.15, ( 9.00a22.00) E. Whanonová: Až
■ potom    1
'   Hr 15. až Čt 20.
VLTAVA
Četba na poktačováni
Čt 13. až Út 1«.
(03.30) V. Hugo: Muž, který;: St19,aČt5D,   :    -
{(34.00) R. Tháhuf; Bůsnů posľecj-nich let , .   ...
(07.35) ČísrnePísniQ-GeriezeVI (10.30),J. .Čarveii ka: Zrazeni íuí e (10.45) J Demi: ŠlápSja " (14.30) B. Naughton: Tajemství
chvalujice/Jaká to novost í stabilita!/Co místa najednou uprostred oválu! / Jak lahodný je diagoná In í průhled m istn ostí! / Kolik náhle variant stolování! / Jaké možnosti sklenek!/ Véc jménem stúl/na-jednowvýmluvnézve. Tamtéž tedy probírka vánočními knihami: Queneau, Handke, Čep-ale ňe, žádné výčty. Jedna knižka za tucet: Milada Součková, Sešity Josefiny Rykrové. Velká, dlouho utajená Dáma íeské poezie! Roěník 1899! Plno Prahy, lidi, j men, rostlin. Jako by znávala Vrchlického.:. Roman Jakobson bystrozrace naše! v'mnohosti krátkých veršů'ten klíčový: Některé předměty jsou drobné. Mezi četbou TV, někdy jen akusticky: starý kousek o Dumasovi (autor zapřen), indiánka s betlémským motivem, Arabeia po letech ve znamení pokleslé všehochuti (jsou však dny odpouštění, promíjeni...). A pohádky, pohádky - co je v nich krutosti, lstivých pohnutek, úkladů, pletich, ba sadismu! Realismus? Ještě mezigenerační rozprava...
blahopřáním se uo poštovních schránek slétly houfy pohlednic. Na mnohých % nich se v zasněžené krajine nebo pod dvěnia sklínkami a starodávnými hodinami skvěla dvě písmenka - P. f., jiné se nespokojily jen s touto zkratkou blahopřejné formule a uvedly výslovně Pour féliciler. Jenže byly i takové, které přišly 5 testem Pourfélícité. Vzniká samozrejmí otázka, jaktože jednou je féliciler a podruhé/e-licitě? Reklamní slogan by odpověděl: To první je správně! Ovšem Jiiánkův Babek by se zeptal: A proč?
Proloíe... kdysi dávno byly (ve vyšších kruzích) v užíváni ntj. /.vlastni vicťijčdovi: navštívenky, které měly v rozleh růsné -/.králky naznačující, za jakým účelem ná-vitčvtiik princi do domu. V jednom růžku tam právě stálo p.f. (pour féliciler), což znamenalo, če dotyčný přišel blahopřát (= kvůli blahopřáni, aby blahopřál); v dalším růžku bylo'p: r. v. (pour rendre visiiej, tj, kvůli vykonání návštěvy, aid. Stačilo pak ohnout piisluŕjiý lůžek L; qioLLOmkým zvyklostem bylo učiněno zadost. - Do uncinidi 'lnu ^ zevštch léch úůelných zkratek (které se vešly do rohů navštívenky) dochovalo pouze ono p. fíP. F'.}, ov^em ve z:iaün> spcciali-zovaném užili: je to zkratka pro blahopřáni výlučně novoroční. Proto bývá zpravidla uvádéna ve spojení s novým, nastupujícím letopočtem: P. F. 1994.
Výskyt konkurenční písemné podoby Putir/iiicité svčda o tom, ic historic výchozího Pour félicaer neni ve všeobecné známostí. Záměna francouzských výrazů félici-ter (blahopřát) a félicitě (blaho," blaženost) může souviset s jejich shodnou výslovnosti [félisiťr].
■ NAĎA SVOZ1LOVÁ
14
LľTERÁRNÍ     NOVENY
Z deníku spisovatele
(12)
LUDVÍK KUNDERA
27.  12.1993: V dusich vymeteno. Ale sype se sníh. Smolný den - dvoje rozbili brýle. Ale 12 čajů za 14 hodin.
28.   12.: F. M. Pekl píše roku 1781: „Nešťastná jcsl země, kde v čele úřadu jsou lidé, kteri jsou mstiví, nespravedliví a pyšni pedanti." A roku 1783: „Protože se řa deisty vydávalo stále více lidi, anebo jich více bylo z deismu udáno» učinil císař pojednou konec tím, že nařídil: !. K.dt> se prohlásí za deistu, dostane v kanceláři dvanáct ran holí a bude poslán domu. 2. Kdo někoho udá nebo obžaluje, zeje deistou, dostane rovnčž dvanáct ran holi. Od té doby není již slyšet o deistech..." Domlouvám se s Josefem R. Ve Zlíně mocná nadílka mokrého5nčhu, stromy se lámou, doprava ochrnula. Emil S. urguje další memoárové kapitoly. Budou! Korespondenční dluhy: ochoch. Ale 30 čajových novoročenek rozesláno. L: málo kyslíku. I obcházíme za tmy - zhluboka'dýchajíce - půl zasneženého Kunstalu- Posdéji TV = dřímota. Takže k půlnoci jsem opět fit a „bádám". K dějinám dadaismu: V několika slovnících se praví, že ta dôdazá-jezdu Hausmannova, Hnelsenbeckova (a Baaderova) do Čech byl na dada-manifestací v Tep] í c ich-Saňově dne 26. února lí»20 jmenován „dadašé-fenT pro Československo muž jménem Hugo Dux. Nikde nic o něm! Usuzuji, že je to Hausmannova mystifikace. Buď náhodně vyhmátnutý návštěvník, nebo postava veskrze vymyšlená. Kloním se k tomu druhému. Jměno mohlo být odvozeno podle nedalekého Duchcova, německy Dux. Přičemž svduroli by mohlo sehrát latinské dux = vůdce.
29.   12.: Oproii 70. a SO. letům novo ročenková vynalézavost jaksi vyprchala. Kde jsou Uhdého „návodné" Slouflcy, kde jsou Susovy břeskné nad-íerty, kde jsou Skácelova korespon-dácková čtyřverší, kde patafyz-ik Ma-renčin (má asi výrobní zpoždéní), kde Laco Guderna, kde z Lisabonu Listopad...? Čest svčráznosti zachraňují: Jaroslav Klápštč, Milan Janáček, Josef Jafab (zaujimajicí s Ginsbergem a jinými vousáči v kloboucích meditatívni postoj ,.kinhin")f Magniovi, Joska Skalník (mistr azuru), Rudolf Fila (neochabujíc i mistr experimentu), Jaroslav Skarohlid... Odpoledne semestrální dýchánek s lékaři a dalšími. Kvetiny, i exotické: žena.
plesá. Hodně vina, byť Spíš pro hosty: sekt. Hodné lékařských postřehy a nio-tivfi, naštěstí se nesliji v téma. Téma je o dílech nebo spíš o dětech déli. (...) Stehujeme se o kilometr výše. Mladý .čcšlinář RV mě zvü do smíchovského gymnázia. Pro mne: 1931-32!! P;ik zas dolů a po viem bi-lém „pavuzku červeného navrch" -ivyWosC z Dolních Bojanovic. Pavuža (paveza) je silná Lyč která SC kládí na rum suna, aby ji;vítr nerozfoukal. Upevňuje se vpredu a vzadu payuz-niky (provazem, řemenem).
30.   12.: Už sedíme s Ruszclákovými
v autě, když se k nám snási jeden z posledních obrazů Jánuše Kubická: Haraburdí (Sklep) 1, olej 1985-86. Neveselý obraz, ale trvalý. Chaos chvíle i doby. duSe i .všeho vůkol". Po delším obhlíženi zvolna prostupuje kompoziční zřetel: zlatý fez? V Eme sauna na sněhu, vzácnost nad vzácnost v našem klímatu! Po prohřátí se vyválíš ve sněhu a teprv pak skočíš do vody: je teplá! To jsou mi věci. Poté v Komárové další semestrální dýchánek -se saunisty. Sešlo se nás devět (i s ma-lirem MS, jenž je saunové „ve výslužba"). Téma jako vždy hravé jazy-kolvortiě. Kdosi konstatuje ubývající frekvenci onoho masového „vole-volc", kteTČ už pozbylo funkce oslovení a nahrazuje (automaticky) mekavé „ehm-ehm" nebo vycpávkové „prostě" ci néjaký tik. Pije se výhradně sauvignon z modrých sklepu Šaldorfských, o nichž bájival Adolf Kroupa dobré paměti. Dojde i na „han-tec". Pověstná brněnská šalina, to jest tramvaj, pochází prý 7 „Elektrische Linie"! Neshoda o rčení- mně ostatné protivné - „pravé ořechově". Podnět prý nábytkársky nebo pekařský. Není to spiš od likéru? Posléze tolik anekdot, že-se spekly v jediný koláč. Snad se rozloupne za pár dní, vi v novém Toče. Do Kunštátu návrat těsně před Honzou, jenž z Mitotic přivezl tu pravou várku vína. Smčska zvaná Pálavá, prý poněkud konzumní střed, oslňuje mladostí. Veltlín jakoby nabral äíávy letně podzimního mezičasí. „Bílá ru-landa", ohlašovaná špička, diouho utkvívá, a to nejen na patru, Dovršuje, po ni už se nehodí střídat další bílé druhy. Ale sklenka klasicky „tvarovaného" vavřince je povolena.
31.   12.: Ô vrtkavosti počasí! Náhle velmi veselé náledí. Všichni v širém okolí padají, nikdo si nic nezlomil, nic nevymkl, nic aezvrtl- Poslední odeslaný dopis roku 93: Karlu Valtrovi do Tábora. Poslední dorazivší knížka roku 93: Felix Philipp Ongold: Ausge-sungen. V druhé půli knížečky překlad do (El) ruštiny. Už titul (Dozpíváno; vykřičené až do chraptivá) naznačuje mnohé, především rozchod s poezií jakožto takzvaným zpěvem, Aie moc rady si nevím, VečíT ve dvou - S „hlídáním" vnoučka Tadeáška (1 a 1/2). Všeliké pospáváni, z néhož se vylouplo několik címrmanovskýeh scén 2í Staráiho filmu Trhák. Kýč (tentokrát socialistický) vždy vděčný terč,
Víc nic, Asi jsem ustiul." Pak jsem pro-citl, abych nalil vína, a-vyslechJ jsdiri čtvrthodinku před půlnocí snůšku oplzlosti. Dokonce iniport. Nejsem prudémi, ale ehybí-li v tak vypjaly televizní čas jakýkoli lakl. jakýkoli vkus a vse jo prošlé pubertální sprosťárna, t;ik Lo tedy nevím.,Dvě minuty před 0.00 dokonce vše dovršila vele pitomá reklama („To je jisté-za milion," šeptl jsem) s pyiiitou „hovno". Mělo to být erbovní slovo vstupu do nového roku? Nevím, Buď jsou ..páni od toho" ícela nedospěli a šedi si na hlavě, nebo se prostě nenamáhají zajímal se o to, na co se máji di val miliony lidi. Jeto také možně, že se třeba zaklínají demokracii (tak nepochopenou) a pustí prosté první shovadilost, která se naskytne. Velmi přirozené a tím uí i moudré po-pulnočni slovo címrmanovce Svéráka nemohlo tu poslední čtvrthodinu napravit. To spíš následující herecký galakoncert dvojice Kaiser - Lábus... Pak jsem se do 3,50 oddával „administrativě": Papíry, papíry a marná snaha je nějak logicky rozmístit.
1. 1. 1994: Ať člověk chce, nebo nechce, musí na Nový rok rozvažovat: plus - minus; splněné záměry - dluhy; „úspěch" (vždy relativní) - prohra- [-,-1
Tadeáškovy    dva    úhlavní    pojmy:
„miko" - vSe libé k pití i jídlu, „palma" - vše zapovězené. Asi se prcce jen vrátim   k   Morgenstémrjvi,   kompletní
Palmström (z roku 1944!) volá popre-oráiií. (Joska Hiršal pochopí.) Mezi dvojím načerpá ván ňn kyslíku načrtávám pro Knihu O Čaji kapitolu o vodě. Veledůležitou! Poučka, že čaj se zalévá ,.sotva vzkypěvši" vodou, už věi-Siťiou iieplyt i. Doporučuje se vodu pře-vařir, ale: jak dlouho? To se musí prošle vyzkusit, protože stupeň chemizace vodyje všude jiný. Od deseti, vie-řín do půldruhé minuty. Pak možno tvrdit, že z nepříliš dobré chemické vody st dá připravit lepší čaj než z prvotřídní (tvrdé) vody studníčni. V TV (krom těkání) Helimadoc - konečně zas jednou takzvaný pomalý film. Žádné tempo k zbláznění,.. Lek-tůfiůra. (3.10)
2. 1,: Přijela Alena, starostí plnou hlavu. [...] Na stanici Vltava, která naštěstí přežila vlnovou anarchii a dá se dokonce vyladil, nás teprv rozesmál Jakub Demi, Však napsal (a škoda, že tůstaío jen na Chtěni): „Také o humoru musím napsati knihu, neboť humor, a docela neprávem, je tak zdiskreditován jako pověra. Vjisté době, řekneme v roce 1921, jest pověra mnohem cennější pro básníka nežli vira." Světské
Jánuš Kubíček, Haraburdí (Sklep) 2, tempera I9S6
LITERÁRNI PORADY V ROZHLASE
(20. - 27. i; 1994}
PFAKA;
Četba napakreíováni:
Čt :ů. ;ii Po 24. ( 3.00a22.QO)J.Vejrada:TQull(y
sltopcspoEvropce
Út 2Í..áí čť27. ( 9.00 b 22.00) S  Zweig: Josel
Foushá-poniót jednoho polilifca
čtio.
(02,09) Hildegards z &ir.gc-nu -
jednu ni( (J. Skáceli) (14.00) E. Bass: NéStdo se vy-
VLTAVA   .,
Četba ra pokračováni
Čt20 aPáZL, Po 24. až ČI 27.
(1)3,303 J- Haussmarin: Velkovýroba, cinosii
Ne 23.
(00,00) S- Haj: Filmová huěida
Pata! [03.QDJ F. Peönka: Ptenéry [04.0DJ A. Blok: Zelené básně [0T.35JčiÉmaPismů-GeneiBVII (10.30) A. M. Riůeilino: Má sows
Praha (10.45) Z. Kožmííi: Důbrodrtiístvi
jtiietpfeiaca (14.3-0) E. Kriseowá: Cům (17.00) V. Pischl: Setkáni (6)
'?';. :\-\\ !,' ■".-;■-:;■ íň:i !(-,!   ;<{•. :h-
14
Z deníku spisovatele
(13)
LUDVÍK* VACULÍK
4. 1. 1994: Mél jsem dnes na devátou hodinu poavání do rozhlasu k hovoru o knížce. Abych nepřišel o minulu později, přišel jsem o dvacet minut dřív a procházel se Stalinovou tíidouř jež. bývala kdysi mým denním vjemem. A tu mě oslovila dáma, jíž ten rozhovor měla se mnou dělat; já jí neznal. Sli jsme do budovy, a čekajíce na redaktora poradu, domlouvali se. Ji bylo silně do kašle, ukaaovala kapky, jež potřebuje zapít čajem, a bála se, jak Ho s tím natočíme. „Jakou to má mit stopái?" zeptal jsem se. -Patnáct minut," odjiovčdčla a já řekl: „To budeme hotovi za sedmnácti" Ona se smála.
Přišel redaktor a zavedl nás do studia, jež jsem znal: nic se tu nezměnilo za osmadvacet let, nanejvýš tu stokrát naladili klavír. Točíval jsem tu s Weinlichem, Peilarem, Němečkem, Langmiillercm.Haničincem^Tady se stala nezapomenutelná příhoda: Nosily se tehdy hubertusy, sedeli jsme sPeilarem v režii, kdoti vyslovil slovo hubertus a Pcllar, hledě do textu, bezděky pro sebe polohlasné řekl: „Hu-berfók,,." Ta charakteristická samohláska, vyslovovaná s hrtanem Spuštěným niž než při normálním ó, pochází z Horácka - a já jsem uviděl lesklivou náhorní rovinu chladného včtru a nízkého obili... Co je v každém človeku uloženo hluboko pod povrchem?
Ručička hodin odskočila z přesné devítky o minutu dál a v režii nebyl nikdo. Dáma se zeptala redaktora, muhla-lí by dostat hrnekhorkéhočajeH Poslal nás o dvě patra výš, čaj jsme tam nedostali a rychle se vrátili do studia. Tam už seděl jeden muž techniky, na druhého se čekalo a redaktor pravil, že se ještě musí sehnat pásek, na který budeme točit. A do mne vjel das. Ujistil jsem se udámy, zejeextemíStka,aíekJ redaktorovi: „Dělaljsem v rádiušesí let. Tehdy bylo nemyslitelně, že by na začátku frekvence technika byla nepřipravena. Jdu pryč." Odešli jsme. U cajes rumem na Stalinově iřidé jsem pravil dámě: „ViditCj a netrvalo to ani patnáct minut.'1
Slabé nervy - to by nebylo čím se vytahovat. Já je mám tak pevné! Jsem pevně rozhodnut nevyhovět v ničem a nijak neustoupit tě školkově generací ze socialistických Todin, která se teď rozplasuje životem.
7. 1. 1994: Vyzvedl jsem si chlapce ze školky fhleďme!) a šli jsme městem: redakce, pošla, fotolaboratoř, papírnictví. To poslední ho přitahuje jak hospoda alkoholika: „Musím něco koupit. Ty taky?" zeptal se. „Já potrebujú dopisní obálky, a ty co?" - „Já nic, ale. máma potřebuje průhlednou
.1TERÍRNÍ     N<
Jiři Kolář, z Týdeníku 1968, koláž
skočpásku." - „Ona té o to požádala?"
-  „Ne, ale já ji chci překvapit." - „A máš peniie?"* ■ „Mám to kapesné, cos mi dal. Můžeš mi dát další kapesné dopředu? Kdyby to stálo víc než deset komn?"1 -„Dal jsem ti ho na Silvestra dopředu na leden. Dávat ti ho dopředu, na iínor je moc brzo. Ale když to bude dražší o koninu nebo tři, já ti to doplatím. Napřed si najdeme nějakou hospůdku, chlapče, já už sotva lezu." Ukázal daleko dopředu: „Tamhle je asi hospůdka!" - „To není hospůdka, to je mekdonald, toho já nemám rád." No aíe vešli jsme tam, protože tam měli jasno, volno a čisto, dokonce bez „hudobnina*1" obtěžování lidi. Vypili jsme malé koly, vyšli na ulici a chlapec se zeptal: „Proč je nemáš rád?"
- „Protože se roztahují po celém světě. Jsou to Američané a vidčl jsem je v Holandsku, jsou v Německu, v Rakousku... je mně to odporné." Chlapec řekl: „Tak založte s kamaráda ma chartu a ničte jim to!1*-,, Jak si to představuješ?" -„V noci jim rozbijete sklo, koupíte jim nové, ale schováte jim ho někam. A odjedete do cizí země. A budete nevinní, protože jste jim koupili nové, jenže oni ho nenajdou." Následující větou Chlapce už do nasi charty vstoupili „A nebudeme brát telefony!"
-   Páska pro mámu stála přesně de~
8.1. 1994: Včera námvtelcvizi ukázali krvavé červená čtyrčátka, jejichž společenský životiačal násilným vyříznutím
z matky a pokračuje ponížením na hadičkách, bez minuty vědomi. Zůstanou-li naživu, bude to triumf medicínské techniky. A uplatni-li se poidéji v životě třebaslepá.chromáčibczlcdvinnijbude to navíc triumf nějakého humánního fondu. Dneska nám zasukázalisnimky z olympiády sponovou vybavených transplantovanými orgány: další úspěch téže techniky. - Ale kde je filosofie tá medicíny? Imbecilita populace roste, mladí sráčkové nechtějí na vojnu, jako by tím mohli ujít případnému zastřeleni. Pohádky pro dětisehororizují a po řady pro dospělé inřamilizuji, Od nového roku nám zblbečkovali i předpověď počasí. Zmizel ten normální muž meteorologického zjevu i vyjadřování a objevil se retardovanec jakési sekty, který nám místo zeměkoule 3 mraků předvádí okýnka s panáčky a deřtníČky.
Nemužnost, nestatečnost, lisavost a úplatnost.
Toto ovšem neni pravý deník. Je to příspěvek do novin. Jsem na řade. Možná, že Alexandr Kl iment si opravdu píše takový deník, jaký tu předvedl, a je zajímavý. DenikLudvíkaKundery vypadá! toké autenticky. Já si psávám zápisky, a nebývají denní, jenom v obdobích nějaké líže a bezmoci vůči ní. A píšu potom pravdivě, bez úvahy o zveřejněni. Ani při „Chlapci" jsem nemyslil na uveřejněni: to bych se ne mohl laknestoudně propadat a zachiaňovat. Moje zápisky nejsou nacvičeným výkonem cirkusového metače vlastního těla z hrazdy na hrazdu. Moje pády jsou pravé a hanebně. Kdybych byl z období „Chlapce" vyšel jinak, lip, zůstaly by intimní zápisy, ale knížka by nebyla. Na druhé strana a oproti tomu přiznávám, že ani nad soukromými zápisy,s nimiž nemám v té chvíli publikační zámer,nemůžu odložil svůj příliš nacvičený nárok na výbcrsJov, kompozici, gradaci, kontrastováni a pointu. Nejsem jako onen člověk, jenž mi vážně a svobodně pravil, že se necíti vázán pravidly pravopisu, když si něco pišejen tak pro sebe.
9. 1. 1994: Mívám prudkou chuť, najednou a jako v nějakém záchvatu, vidět pěkné věci, tvary a obrazy. Chtěl bych se vrátit ke svým fotografiím a udělal z nich výbor, vlastně dva: veřejný a neveřejný, ale oba moc dobré! Rád bych zvětšil ty spousty negativů, na něž jsem po vyvolání už ne&áhl. Přešel jsem, mckdonaldicky, na barevně focení s využitím minilabů. Otáčku fotek „neveřejných" řeším tak, že dávám film zpracovat pod jménem Zeman: aspoň mu ty obrázky někdy ukážu, ať má radost.
Byli jsme, já, Madla a švagrová Lina, na výstavě v Jízdárně Pražského hradu. Ony dvě spásaly tu výstavu ovčím způsobem, metr po metru, já kojím; přeletěl jsem to křižem krážem a pak se vracel k chutnějšímu křoví. U Kolářovy „Sedmé velmoci" potkala mě otravná príhoda: u Koláre patři k ideji díla, je-ii slepeno z útržků novinového tisku či rukopisného písma. Přiblížil jsem brýle na deset centimetrů k obrazu, a hlídačka na mě zavolala, že to nesmím. Řekl jsem ji, že mi otrávila výstavu, a odešel jsem ze sálu. Tu se ke mně přiblížila paní, jei nás slyšeía, a řekla; „Nedejte se tím znechuiit. Oni musejí projevit činnost." Pravil jsem, že jsou přece případy, kdy se člověk zajímá zblízka o tah štětce, a právem. Znovu mé utěšovala, a než oďe mne odstoupila, ještě řekla: „Promiňte, ale můžu si myslet, že jsem byla na výstavě s panem Vaculíkem?" - „To se tedy máte čim chlubit!" řekl jsem doražen.
LITERÁRNI PORADY V ROZHLASE
(27. 1. - 3. 2. 1994)
PRAHA
Četba na pokračováni:
Čt 27. ai Čt 3. 2. ( 9.00a 22.00) S. Zweig: JoselFou-chě - ponrel jednoho politika Čt27. (02.00) Z pradénka lasu aspoň
jednj nit.'. [A Skácel) [13.00) EiBassiNĚtoJosevyzná... (20.00) N. Skrbková: Krušnohorská rekviem Pá23.
(IS.COJ J. Havlíček: Neviditelný
St 2. a Čt 3. (13.00) G. Konráft: Spoluviník
Čí 27. [03.00) DářTva.marxýiacběserisc (04.00) j. Kpirn-anCassius: Piseň
krve flEKOO) Exlibris -Vysoká lira (11.45) F.M.DDstojevskijrTaíjana (15.00] B. Konigúvá: Čekáni na ínoucTrost
PáZB.
zjeveni
(20 00} Jan   KůFinsk z baroka
(?2.30) Pro- mne je doma mezi
dnpm a snem [nemecká lyrika
z Cech a Maíavy) Po'31. (03.00) H. Sach$: Verše ševče,
misíra pěvce (04.00) J.EsprancedaiSeranäda (11.45) M.   JíráDék:   O   krásně
Praze (13.00) Jan   Kořínek  -   zjeveni
14
Z deníku
spisovatele
(14)
LUDVÍK VACULÍK
El. L 15*94: Sel jsem větt. Dole jsem z poštovního kasiiíku vybrat obvyklou' smteoedopkkOksahovak^ pruhovaná oznámení, :jfe nejsem doma, proto si do tri draft mam pro ty dva dopisy přijrL V H til jsem se do bylii a napsal poitě Praha 7 notu, že jsem doma byl, nikam nepojdu, doneste mí to! )^:obě oznámeni do obálky a na rrjisto pro známku napsat „hradí pošla", - A toto mám« každou chvíli. Loni v néTitérých týdnech neprialo několik dní nic a potom celá zadržená dávka, Byl jsem si stěžovat, ftekJí mi, že náš obvod obsluhuje jh viwUlužba", nahlédli do její príhrady, nebylo tam nic, a druhého dne naie sebránka přecpaná. Hned jsem si představil toho křehalkti, jak si vezme po-Stu domů. a když se některého rána probudí do vojanštéjii kondice, roznese ji.
Onehdy jsem sel Belkmdkou nahoru a oslovil mé malý snědý muž, mladý, chudobne oblečený. Nerozumel jsťttttpu, nastrčil mi před očí kousek papíru s prosbou o peníze. Dá' vat -, nedávat? Jednotou dám, ostatním ne, a nikdy nejsem klidný. Zavrtél jsem Mavou: JVedám. nezipbte sc?" Muž pokrčit rameny, mímé se uklonil a řekl: „Sktiae,.," Šel jsem dál, a jak jsem tomu slovu začínal rozumět, začalo mé hryzal a hryže už nékolik dni, Kdybych včdí!, kde toho Romana potkám, jdu tam a budu dělat, ic jsme se jeité nevideli.
Evropa vyhlási různé šlechetné principy* jež není rozhodnuta dodržovat. Takže je to jenom šminka? I cela Jitunamlárni pomoc" do Bosny, Vždyť tem vriiccným řlocuicům usnadňujeme válku, zmírňujeme jejich vinu. Oni stejné nechají zabit tolik Itdí, kolik chtějí. Tam se dávno melo bombardovat. Ja na své osobni üsüne zločinců vedu ty presidenty vSecky tři!
12. 1. 1994: Pozvánky na vernisáže. vyivy k předplatnému,.. To je nový zjev v mé denní posté od Onoho listopadu. Odkládám ty nedopisy do sběru, aíe nepohrdám jimi: až hudci starý, budeš rád, že ič počítají.
ívan Klima obnovil dávná pomni: jednou měsíčné. Přisel Karel Pecka, Zdenek Pochop, Alexandr Klimeht se ženou Jiřinou a Milanové Uhde a Jung-nutnit. Karel, navštíven nejakým americkým klukem, vzal ho slušné s sebou, ale když odcházeje drtv chtěl ho slušne odvést, on se nedal, Jestli já
bych se vtíral n£kam, kam nepatrím! H to drzost generační, nebo osobné americká? Z toho, co se tam pravilo fUhde), přemýSlím o znechucujícich dějích za kulisami politiky: osobni zájmy, vztahy a násilné páky, o nichž by novináři měli védét a psát s jejich vedomím, ne však vždycky přímo o fifch: Otravuje to atmosféru, kazí prácí. Slýchám Stížnost, ie lidem chy-- beji prove takovéto schůzky- Málokdo si na bě udélá čas.
One-ni společnost a společenský íi-vot - co je to?: Páni lesklí jak jejich aute ženy jodbé sezóny,.,? Potřeba .nechat se vídat,.býí zván do určitých kruhů? Kruhy se tvorí podle majetku a mocí.-Hledím na to pohrdlivě aspodežfenim; pohrdání patři ctibaz-nosti, podezřelý jsem si já - desetiletý pofiddc školní polévky zdarma. Pražit život bez majetku, to člověk nemel píĚiežĚiosE sestrojit si k nému důstojnou filosofii.
í3, i. 1994: D&ánt cosi, nač jsem Ú>ko$tně myslel v nemocnici: otvírám šuplíky a vybírám véci, jež mým vývojem dozrály ke Spálení. Zvláštní jev: slab a zkrousen uznává ftovek za chybu a Wich skoro všecko, ca v obnovene síle a troufaiosii považuje za dobrý výkon. Správně nemocný mél jsem rukopis „Chlapce" spálit, IDobte zdravý jsem odhodlán pokračovat.
Počkal jsem. doma, abych nepropásl listonose, a potom vyrazil. Mezi poštou bylo oznámeni, že jsem zrovna (tra* nebyl doma, ptoto si mám pro doporučený dopis dojít. Letěl jsem tam a nechal si ukázat toho sevojáka, co má náS obvod. Je to inteligentní Stíhly absolvent socialistické Skolky, Školy a rodiny, odpíiaá vojenské služby z mravních důvodu, ftekl: „To je včerejší dopis, nebyl jste doma.* • „Máte pravdu, ale ten lístek jste mi přinesl až dneska. Proč jste místo neno nepřinesl ten dopis?" Odpověděl; Já jsem tu stejné dnes naposledy." Daí jsem mu do ruky lístek se slovy; ,J"íež odevzdáte zbraň, zařiďte, abych ten dopis dostal!"
A balíkl Před deseti dny mi Atlantis v Bmé poslal balík knížek, z nichž některé si chci vži* do Mnichova, Kde je ten balík?
14. 1. 1994: Chodím zásadné jen do kaváren, kde káva nestoj: přes deset korun. Ty možnosti se zužují, takže jsem přestal chodit i do Literární kavárny v Betlémské ulici. V roce 1985 jsem dvanáct žlutých fejetonů venoval pražským kavárnám: do žádné z těch, co dnes exist tiji> nemam přistup, zvlášť kdybych jeáté nékoho pozval. Ale téma dneSní schůřky s mladou ženou bylo tak naléhavě, že jsem s ní vesel do prvního doupěte, kde nebylo nahu-Icno a kde proti hostům nepoužívali „hudby", Ca rm ta žena chlela povedete bylo toto: Králové, kteří se chtéli poklonit Ježíškovi, byli ve skutečnosti čtyři. Ten čtvrtý byl z veäice daleké země. NovorOzeňatku nesl tu rubíny,
LITERÁRNÍ    KOVJNY
Cestou však potkal tfi lidi; tak bédné, že musel každému jeděn rubín dát. Přiset k moři. Veäel na loď a uvidel zuboženého otroka. Chtěl ho vykoupit, nemel už čím, proto se uvázal do otroctví místa něho. Po třiceti letech dorazil do Svaté zemí. Přišel do města, kde pravé dav lidí provázel muže vle-kouciho křiž. Nᣠkrá! šel s davem až na místo, kde toho človeka ukřižovali. Když se mu pod křížem poklonil, padly mu na ruku ifi kapky krve. - Nikdy jsem tento príbéh nesíyScĚ. „Proč mi to vyprávíš?" zeptal jsem se mladé ženy. Vysvetlila mi to. Pochopil jsem to zčásti, zbytek mé Čeká.
15. I. 1994: VezE jsem fti chlapce domů, V tramvaji mi vypravil, jak bude
s kamarády ie SkoEky vyrábét xeroxy a prodávat je za tisíc korun; nebo zadarmo. Zeptal jsem se: „Zař teöupite mafeňáf?" Odpovede! „Ten si vezmeme při néjaké bouračce z rozvráceného auta." Řekl jsem: „Ale auto se skládá z jiných součástek než xerox." Vysvělltl mí: -My to auto rozvrátíme na takové drobky, že x toho půjde sestavit i xerox." Odpoledne se díval v televizi na pohádko, potom si hrál se stavebnicí Lego, potom usnul. To nám bylo nápadné: dal jsem mu teplomer, mél třicet devét. Museí jsem ho zavézt zpátky k máme.
V dnešních novinách je pobuřující zpráva. Že vrah dvou lidí dostal jenom patnáct íet. Ten přeci nemá vůbec žít!
Jiři Kolář; Objekt - vejce
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
PRAHA
Utba na pfrtraůovÉm:
[M.0Ö a 22.«} S. Zima Jos*' Föucfti - portrét jttJr&to jHtäfca
ill B ji c; 13. (ůí.CSu:: BO) M.Fwnan-J.Nih vak: Co já wím? Č« 3-(02.00) Cesta h Danton (HOG) P-Kí»vftÍ;U»wfc
PÁ*.
(B2J)ffl J. $ep: Zatopené v« (10,30) Z. Sv&éfc Podzemná»
Čt 3. až čt to,
P&00) G Komäd: SíxMuvňrik
tu.
(OlOO) Peítf a štvete» svet (kv
(04,00) G. V. Cfttuft«: Ach, sveta (KkOO) ÉxKins-M DrrtflpOflfr-
vá: Mozart (IMS) O. Mandeätar femátfa
b*srakú (13.00) S-.-Típooon - flufto jato
ävWomŕ Západu (15.00) $Owtíwvli-3 mýcň
snů tfuiffr'-í, -KJqnaMshArtfcMita
üiwpratft» (3) (1430) P. LsHkwSfcý: Arest (17.00i 0- -tetóWc BmÔflSk* n>
maj*ca{2)
(20.00) S. UraioH: Kohout, fták
(22J0) SftffiöWvwa' Konstantin
3M>i Poľ. (Q&Offl L":raniy«aforvy (QUO) J. W. Goethe Wteda
Karzqm (11.45) ttHavftafcBorovity Co
jest otec (tUO) S Urpíth: Kohort. &ék
14
Z deníku spisovatele
(15)
LUDVÍK VACULÍK
18. 1. 1994: Tak svet odplácí: dvoj-ílehná hlídka z poíty, muž a žena, donesla mi ty dva médie pruhovaní dopisy, z nichž jeden obsahoval dodatečný předpis dané za rok 1992. Rozdělili jsme si s Madlou práci: já zkoumám, zda jsem v lom roce vytýkaný příjem opravdu měl, ona. kde ty peníze máme. Pokusil jsem se odvést její myšlenky jinam: „Nechceš si zajít na kávu do rozhledny v žižkovské věži?" Nechtěla.
zrovna ne. ale dobře. A co je toto1?" - „To jsou dvě ovce," řekl. „A jaká jsou 10 písmena?" ukázala na O-o. „To jsou dvě nuly." odpověděl chlapec. „Dobře," pravila učitelka, z čehož jsem usoudil, že v této Škole bude možná dovoleno mít na věci odlišný náior. Učitelka si všimla jeho výslovnosti měkkých sykavek: stonožka, šest... Doporučila nám logopéda. Já jsem pravil: „Ale on to umí, jenže se mu nechce. Řekni čepice.'" Chlapec ochotně řekl: „Čcpiěc." Přijali ho! Byl jsem spokojený: ukázalo se, že hodne" umí, ale škola mu bude moci jeslí hodně dát. Pozval jsem jeho i mámu do cukrárny. Když jsme vyšli na ulici, ctilapccpravil: „To bude moje smůla, la škola. Uz to vidím psed sebou."
20. - 25. 1. 1994: Než popíšu svou cestu s Ondrášem do Mnichova a svá jednání tam. chci zdůraznit, že v „Pivu zlaté Prahy" je cílit brouk potemník. A abych na to nezapomněl, poznamenávám si tu (jakoby!),íe až se vrátím, pošlu velvyslanectví Spolkové republiky Německo tázavou nótu, proč my
LITERÁRNÍ     NOVINY
Přednesl jej už Němcům i Čechům, a nie. Návrh se mi takě líbí: Výlůí.ek /. privatizace bývalého sudetoněmec-kého majetku dát na „rozvojový fond", do něhož by polom stejnou čásl-kou přispěla německá strana. Z tohoto fondu pak financovat užitečné projekty na našem území. To je přece dobré! Proě nám o tom nikdo nic ne-řekne?
S pány z bavorského kancléřství jsme mluvili také o našem dokumentačním středisku v Scheinľeldu. Pan ministerský rada Baerseptal.cosním chceme dělat. Pravil jsem, ve smyslu našeho usnesení, že bychom je rádi zachovali v Scheinfeldu, je to však věc existenční, peněžní. Ptal se. komu slredisko patří jako majelek. Řekl jsem, že spolku, který ho založil. [Viléme, čteš lo?) Ptal se dále, s kým by o tom měli u nás jednat, tedy komu ta věc podléhá. Pravil jsem v duchu Milana Uhdcho, že nikomu nežli sobě samé, neboť vznikla na německém právu ze své vůle. - Viléme, mně nemusíš říkal nic, jdi rovnou lam!
Než přistoupím k lomu, co bylo
vlastním účelem mé cesty, chle neChtí musím říct, že brouka potemníkajsem poznal i v pivu Wciss-Schwarz. Abych navedl správným směrem čtenáře,' kleří se v našich novinách s potemníkem ještě nesetkali: brouček je hnědý, asi tři mihmelry dlouhý, voní a chutná odporně po aceiortu s příchutí jakéhosi starodávného lepidla, jím/, se natíraly lapací pásy na kmenech stromů proli hmyzu. Pivovary ho pěstují ve sladu.
Přijel jsem do toho mesta, abych v režii Vladimíra Blažka vystoupil na večeru o díle Ludvíka Vaculíka: „Narážím na meze jazyka" 7.nél název večera. Ukázky z aulorových textů přečetl herec Wolf Euba a měl úspěch veliký! Šálek plný, museli přidat židlí. Přišlo i dost Čechů a hlavnč mnoho mladých Němců, studentů. Přišel i český konzul Boris Štěrbák s chotí. Aulorsám přečetl úryvek ze své knihy „Jak se dělá chlapec", klerý přeložil Ola Filip, Zazněla z kazety i jedna píseň valašská s cimbálovou muzikou Jana Rokyty; na přání přítele Blažka. Úspech byl všestranný, posluchači ani
nechtěli opustit mísinosl. Amor nenapodobitelnou němčinou odpověděl správně na několik otázek. Kdo však tu chyběl, byl zástupce nakladatelství, jež uvažuje o vydání lé knihy. V télo včci jednání zahájil loni před vánoci Ola Filip, který pravil: „Ludvíku, oni o tebe mají veliký zájem!" Autoru se teď zdálo, že to není pravda: nakladatel dal vŕdét, že mä obavu o dobrý překlad. „Jestliže oni nemají dost dobrých překladatelů, o takový národ já se ani nebudu ucházet!" hněval se. -A nechce se mi o tom dál psát, počkám na další vývoj.
Krom kaváren a pivnic navštívili jsme s Ondrášem výstavu „Mnichov -hlavm.město hnutí", která by měla být předvedena i v Praze! Budu o tom jed-' nat jinde. By! jsem také v opeře na Donu Giovannim. O přestávce jsem však odešel, dělalo se mi špatní z dámských vůní. Na pustém náměstí, v dešti, jsem uviděl černé oděnou ženu, která zvracela, Poěkal jsem opodál, a až se vzpamatovala a utřela si pusu, oslovil jsem ji. Byla mladá a krásná. (Pokračování příště)
Jiří Kolár. Panenský prs, 1973
Zima se trošku vrací. Je svěže, vzduch se hnul, to je dobře. U nás ve Veletržní je lak jedovatý, že ždéřeňý magistrát přemísti! méřidla bliž ke Stromovce, kde je jim lip. Odložil jsem bretaňský barel po nakladateli Topičovi, protože se na mne v nSin každý díval, a vrátil sek hnčdé placaié čepici. Už dvacet roků vyprušuju do šílené přesnosti Otázku, kterou bych položil Dopravnímu podniku., kdybych neměl dost jiných starostí: Proč protože v prvním voze tramvaje sedí řidič "se v ním topí, kdežto protože vdruhčm voze nesedíce v nim netopí? - Dii Lež i i čj si oiiízku však mám k panu předsedovi vlády, a až jí zpřesním, asi v únoru, položím mu ji v novinách.
19. L 1994: Když jsem mel jít do školy, přišel k nám pan řídící, maminka utřela stůl, on si k němu sedl, vytáhl složku s papíry a zapsal si mi. Dal mí tehdy násadku na péro s vypálenou včtou: „Uč se, synu, moudrým byli!" Myslel jsem na-tento varovný úkol až" donedávna.
Chlapcův zápis do Školy v ResslovČ ulici dneska by! obřadnější i yífdnéjsT Ditská služba nás od vrat školy dovedla ke dveřím třídy: třída krásná, barevná, řeklo by se vyzdobená, kdyby to všecko nebyly užitečné pomůcky a výtve-ry dití. Psaní í počiy převedeny do obrazu, tvarů a her. Škoda, že jsem si nevzal fotoaparát. Jedna učitelka spisovala s mámou list, druhá vodila chlapce po třídč a bavila se s ním o života: „TeŠíš se do školy"?" - „Estč nevím,*' Ěekk „Co je toto?" zeptala se. „Sova," odpověděl. „Které je to písmeno?" ukázala na S vddle sovy. „Dvojka," řekl chlapec. „No, dvojka
na silničních ukazatelích nepoužíváme českých jmen jako MNICHOV ä REZNO podle ríšskonĚmeckúho příkladu PRAG a PILSEN. Odpovžď poskytnu potom redakci tohoto iisiu. A Ondřeje jsem na cestu pozval, aby mi nebylo smutno a aby se také někam podíval.
V Mnichovi jsem nezabránil tomu, aby mi organizátor mě cesty Vladimír Blažek nezpůsobil setkání s několika významnými lidmi, a protože řeč byla o všem možném krom literatury, byla hlavnč o otázce, sudcionéinecké. Já na to nebyl odborní připraven, nejsem ani diplomaticky ještč zralý a moje úvaha je prostá. Řekl jsem oběma pánům z bavorského státního kancléř siví, tedy panu ministerskému radovi Rudolfu Bacroví a panu Paulovi Han-sclovi, přibližné přesně toto: Nevidím Smysl v debatách o Lom, kdo je čím vinen a do jaké hloubky v dejinách, ani v jednání o odškodnení. Pro nás Čechy je důležitčjsí jiná véc: vyšetřit a odsoudil zločiny spáchané našimi lidmt při odsunul Očelem takového soudu nebylo by zavřít pár zbylých starců doživotne na dva tři roky do vězení, ale ukázal pevnou morální vůli před novými surovci, kteří se mezi námi množí a čekají na svou příležitost k zabíjení jak jugoslávská prasata. Oba pánové uznali, že to by bylo dobré gesto, morálnč důslední, jež by českou pozici učinilo sympatickou; nebo jak to řekli, - Ale jak já mám tento názor prosadit až do parlamentu s malým p? (Velké P je špatnú!) Já přece nebudu dělat tiskovky, psát o. jedné veci pořád dokola a podobně!
Ojeden občd později mi svůj zajímavý návrh vyložil pan Rudolf HiEf.
14
Z deníku spisovatele
(16)
LUDVÍK VACULÍK
27.1.1994: To není píseň, tojcpt.ikc--vina-pravíval o některé ze svých písní Jiří Slitr.
Šel jsem tedy do opery, a protože lístek byl jenom jeden, mil Ondrái volno. Pršelo. Pozoroval jsem lidi: tu v Mnichovo se do opery chodí slávnostnej:, páni s motýlky. Dúm natffsknut do podkroví. Zafasován mezi agresivní parfémy, pocítil jsem k mozar-lovŕiní nechuť. A opravdu: hudba plytká, přlbíh i text banální. To já mám dobrodružnější život. Zpěváci píli italsky, ji siř výborně. Ale není to celé nic než památeění dobrý mrav. Tentokrát mu jeho Pražan nerozumel, možná proto, že není jeho Němec. Usoudiv, že víc se tu nedozvím a nezažijú, o přestávce jsem odešel. Pořád pršelo. Dlažba, kaluže i sklivo budov se leskly.
Když jsem uvidel tu bolestně skloněnou černou dámskou sillioueltu, obešel jsem ji zdali, ale hned jsem si vzpomněl, jak nič jednou chytl žluěník na ulicí, stál j m m nad kanálem ň všichni mč považovali za dopoledního ozralce. Zastavil j sem se a potom žení pravil: „V;im jľ äpattie..." Udělala pokroků a řekla:,,Och, to je trapně!"1- ,.Byla jste v divadle?" Přikývla. „Mně se am take udělilo Spatné, z parfémů. Vy jste něco Spatného snědla, nebo jste nemocná?" Slabě odpověděla: „Nic z toho obého," a na to třetf jsem se neptal. „Jdete asi k podzemní dráze, doprovodím vás." Sli jsme na roeiť od sebe. „Odkud jste?" zeptala se. Rek! jsem jí to. „Co tu děláte?" chtěla vídčt, pověděl jsem jí to. „Och," řekla a přiblížila se. Uvažoval jsem, hodí-li se „nabídnout jí rámä", ona mi však „s dovolením" předběhla a zavěsila se. Uvažoval jsem, hodí-li se říct „Nechcete se na chvíli někam posadit?". Tu ona řekla: „Byl byste proti tomu. kdybychom nčkam zašli a promluvili si o vašem díle? Zvu vás."
Přisel jsem do hotelu, Ondrái svítil. Četl a usnul. Vzbudil se a já mu pověděl svou příhodu. Potom jsme mluvili o- ženách. Vůbec považujú naäe rozhovory o Senách, hlavné o negativních rozkoších s nimi, za nejvřtíí užitek cesty do Mnichova; protože prvotní vec, má jednání s nakladatelem, se bohužel zamlžila. Ota, který jednání vyprovokoval, slibuje pracovat pro me dál. Také Vladimír Blažek, a ten je dost paličatý, se rozhodl, že budu mít úspěch. Slabý sloup té věcí jsem já: nemíním, pro pohodlnejší přE-iořitdnost psätprostirtce jak obyčej ný světový autor. Literatura není jen priberiem osob, ale i jazyka.
To mi napadlo i nad písemností, kterou jsem v posteli vzal do ruky, protože v tom hotelu ležela na nočním stolku: Nový zákon, Otevřel jsem ho a překládal Ondrááovi začátek Markova evangelia. Bylo to snadné a udivilo mě i to, že v němčině jsem tomu rozuměl Lip než. v Češtině. Není to tím, že oni, překládajíce Písmo furt dokola a tak, aby bylo jů srozumitelní, okleš-íujf ho o cosi?
Co toto píšu, přišla Madla s novi-nami'v ruce, co prý si myslím o nápadu přejmenovat Svermův most na Janáčkův. Řekl jsem, že já bnďa Janíčkem bych se jim na most z třetí ruky vyten-loval. Pošta mi pořád nenese balík, knih z Atlantisu, nedostal jsem dopis od Žížalu z Budějovic, pozdrav z hor od dcery, která je dávno zpátky doma, a nechávají si tam kdesi i důležitou zprávu Ke Skotska, Je to jak za esté háků, jenže ti tuto službu poskytovali za jednu korunu, Kdoví.jestli někdoz poštovního ministerstva čte tyto noviny. A ještě jedna záporná zpráva: milý čtenáři. iL';ií st:k vjiL' ;;o:;5,:ihl: pi'ího;!c s ceninu dámou a od její otázky „Odkud jste?"
30. 1. 1994: Pffu v Českých Budějovicích u Žížalu. Děcka obě lítají s jejich dítmi kdesi venku. Máme se tu dobře. Žížalům se divím, že o nás stojí. A před paní Hanou se navíc stydím. Ona uěí češtinu na gymnáziu a já ji v létě požádal, aby pro nás udělala nie/.i žáky anketu, co čtou. Výsledek byl podle mého mínění zajímavý, podle kompetentního redaktora však ne: protože odpovedi i formulace se ■často opakovaly (jak v anketě!), materia 1 by prý bylo třeba zpracovat ve zprávu, to vSak nikdo neudělal, Já ho považoval za užitečný pravé v té syrovosti: mohl po kouskách probíhat celým Číslem nebo dvěma, o nuž by pak v Budějovicích byl nevšední rájem a rodiče i studenti by UvidĚli, o čem ty Literárky vůbec jsou. Lidí v těchto novinách nemají moc novinářského smyslu, krom D. K. a O. V. Jsou to aestheti, jichž si i vážím, ale s nimiž se ničím nehne, zvláště nákladem těchto novin nahoru ne.
L 2. I994r Poslouchám televizní zprávy a čistím rezavou sekyrku. Vedle mne se omamně vypařuje milá Sanscvicra Rampcpurda latou svých lepkavě smyslných kvítečku. Proč to na mne působí slastne, zatímco vůní dam v opeře opačne? Protože dámy voní jedna přes druhou a výsledek je odpuzující i zdraví Škodlivý jako křížící se rachot kolotočových Jlampačů,
A to mi připomíná, že jsem lesknou sólovou vůni zacítil v icďnr. mnichovské kavárně i vedlejíf kóje, odkud ke mně mřížkou dolčhal intimní hovor, myslel jsem, íe o obchodech, netaof opakovala se v r.en: slova o zisku a ztrátách (Gewinn, Vertust), aí na zá-včr jsem slySel, jak runa pravila ,.Dej mi čas, abyeh ie zat, nasia!" Muž pravil: „Až se tedy najdeš, hledej mne."
Sekyrku, kterou čistím od rzí, jsem dostal od Jiřího Hanzelky. Pochází tuším ze Sumatry a tam ji kdosi vyrobil z péra od nákladního auta. Je malá, má kostěnou násadu. Míním ji u sebe nosit jako nástroj právní reformy. Smířlivost se zločinci mě uráží. Počet zločinců dá se snížit jenom snížením počtu zločinců. Budu-li napaden, ta zrůda ode mne zdravá neodleze. Rád bych si to vyzkouSeL A když mi pak nějaký bňupský sudí bude něco vytýkat, veřejní ho poplivu. Zločinec se má bát o život! Možná, že v dnešním rozpadu všeho budeme muset každý okolo sebe obnovovat civilizací od začátku.
2. 2. 1994: Poštovský pán nám donesl důchod. Z mých tří a půl tisíce korun Si hned dva a čtvrt vzal na inkaso. Ptal jsem se na dopis ze Skotska: má to být odpověď na mou žádost o stipendijní pobyt v Hawthurndcn Castle v březnu. Muž odpověděl, že museli vyhodit už několik lidí civilní služby, těch posranců svědomí.
Ale ještě k Mnichovu: Viděli jsme krom obrazáren i výstavu „Mnicliov - hlavní město hnutí", rozumí se nacistického. Výstavu by měli přeněst potom do Prahy. Uvědomil jsem si to podle účinku na Ondráše: psaný dějepis se mu tu proměnil ve skuteřnost dosahující až do přítomnosti. Válka, zkáza, krize, republika rad v Bavorsku, nacistický puč, porážka sociální demokracie a Hitlerovo vítězství... jak souvislý je 10 děj ä jednolitý žánr! Bylo tam hodně lidí, většinou mladých. Sem tam si dvojice starých pánů cosi šeptala nad fotografiemi. „Vidíš! Ti jistě vzpomínají na své svazácké mládí," pravil jsem.Ondráíovi,
A pozval mě na večeři Vlastimil TrešiYik. Přijel pro mne autem! (Půjčeným.) Překvapení: byli tam ir.anSelé Schulzoví, Rakuäanovi a Binarovi. Zastyděl jsem se z toliké pozornosti! Proč nepřišli na můj literární večer? Pověděli mi svůj delikátní důvod, který neuvádím, protože je delikátní. A Milan pravil, cituje někoho: „Jaký národ, takový exil." Potom, později jsem si uvedomil, jakou životní kapitolu mají ti lidé za sebou. lak jim asi vycházejí „ztráty a zisky"?
3,  2. 1994: Včera večer se mě tenký Ženský hlásek1 ze Skotska ptal, proě jsem se vzdal pobytu v jejich zámku, když mi tiž dávno napsali, že mě čekají.
Z deníku spisovatele
(171
VÁCLAV JAMEK IV
2.4nora.- Trochuse divím, že si naäe veřejnost zatím dost naléhaví neklade tuto drásavou otázku; Je možno nakazit sě AIDS zušního mazu pH společném užívání walkmanu?
Evička nás dnes pozval a na «bíd. Podávat se pokrm polévkové soudržnosti, jemuž se v její rodinu, nezdolném to kmeni statečných trpaslfčků morav-skéhopůvodu, říká kapuslč-nf. „Prialo na me veliké kapusténi." K tomu pfikuso-vali jsme sýrové housky zakoupení u fy Pronto^apoté přiSel ita stůl pokrájený Spaiík zmrzliny, pro každého samostatný dflck na zvláštním talířku, Sypána bytu ta dobrota tzv. Čokoládovou rýží. Evička si väak nelibovala, dávajíc přednost tovaru opravdu českému, umelou chuf výrobků zapaditídinenapodo-Bujfefma. Koneční vařila se turecká kávadosti htuoozmni, kterou jsembez-vyslední crdítpťes nepropustný papírový ubrousek,proto byla tni nabídnula kiri ji!u. iateti ]ižrKHSÍkuda>c*níji. Kávu jsme spláchli výborným givZín-■-■-". m brandy, pod jehož vlivemdtnud
3. února. - Kdvf pan fandit, „herce politik a podnikateľ. pspouäkujc v lísku nesmysly o intelektuálech, jak je pochytí! kdesi od Kohosi, je zřejmé, lé by sam potřeboval neien trochu vie pneli; tnu .[i, ale proste trochu víc pře« myslet, Vždyť co je to intelektuál:? Strašidle-, kterc neexistuje Kdypak v jjĚsto zemi naposled někdo intelek* tualana Mastníoři spatřit? Pan Jandák hovotf o pře! ti dee h, jse IFäem u i1 ' ' i piachýeh. .■y>irsven\eh u nás jií ÍS kr.ilť Ki.iek.i vp.-iu >.   irniní OSVÍceU-
k\»t ppViítarní.; VMibí praskáni,
v^á^k.-^ůátSitSirjtíi $e ňamnoíe pfť-i ľ"; n. .s: 11: telektuáia za vinu Äí, tzé přeci vysvŕílit x příčin přirozených, h.,!-,«! i,,    wnirůzpoínateinýcb,)
Ä? ivišítní, jak velikou okUkoune^ kdy slow aojmetwvjivá jevy a kvality čisté, btittó a celistvé:, Nejeo preto, že slovo benfväe sama: s tím jsme už dosuteíní sroeumíiví: níkďy vSak skivo üvym ustrojením jako by chtělo milení popíít smysl, jejž má postih-
nout. Tak napr íkiad. jeilnwäuclié" po-stihujeme slovem složeným; a jakým dlouhým myšlenkovým pochodem proháníme představu skutečností co nejtésnéji blízkých, když je vyjadřujeme slovem „bezprostřední"! Připadá mi to jako domlouvat se přes telekomunikační družici s nikým, kdo mi sedí na klíní: nejprve si představit všechny kabely, páky, převody, antény, a teprve pak stanovit, že to, o čem mluvím, je praví bez toho všeho - neboli % odvozeného odvozovat základ. A není „lehkovážné" vlastní těžkopádné, a tedy vynalezené myslí nudnou pro její vnirřnf potřebo? Naíe my-{lenf možná trpí víc. než tuSíme. když nás tento svár (spor i spoj) zkušenosti se slovy víc nezajímá, když jsme si nechali v/,l't onen jemný smysl, jímž můžeme zkoumat hladkost či tuhost tohoto svu. Na tom přece záleží, získá-li naie myílení pevný a zřetelný obrys, čí rozbředne-li. Také ja/ykn-vídcům by vétSí zájem o tento rozmer jazyka jen prospíl: koneční by se odnaučili bezhlaví kodifikovat kdejaký rozmařte nechutné modly zvané Úzus.
Jazyk, jakým je psána třídílná akademická Mluvnice Češtiny, by měl stačil k tomu. aby se jejím autorům zakázalo o čeStimi se byť i jen slävkem jeĚté nékdy otřít. Na Richterové stupnici otřesnosti dosahuje promoření zbytečnými cizími slovy a odborníčkou hatmatilkou hodnot doposud ne-narafřených. Kdopak by zazlíval najím novinářům, že nás zahrnují zprávami o „vrcholných šumí těch", když i ctihoďaí páni gramatikové jsou st'hopnibezuzaidérlí BOjCdnivat o ja-íjkovýcři jevech, kt*ní jsou „pevní U-Kované" (Čéšky: ustálené), nebo se alespoí „aproxiinauvnř blížP'.
4.února.-!strategieslabäího vůči silntjäím může být: Rozdéluj vlivy, * panuj- Pryč jsou duby, kdy byly Francie a Nemecko ochotny válčit kvůli Maroku. Dneíní obři jsou křehcí a píecitiivřlí. Kdýí na to přijde, živí se planktonem.
Poslanec Žírinovskij je politický chuiigän. V Rusku se k moci nedoslané, protože na rozdíl qd výmarského Hétneéka Rusko není tak docela demokracií, i když se % taktických důvodů máme tvářil, jakožeje. Mule me se tedytaké tvářit, jako leŽirinovskij je politik, ale nesmíme tomu vířit, přijetí, jaké svét tomuto provokatérovi uchystá, dá. v každém případ* pona-učeňf tím, kdo ho po stíní postrkují. Tím, te k nám ho pozvali Säädkovi republikáni, se jen posiluje podezření, že oba výtržníci pocházejí z jedné výrobny. Sládkovci tímto tahem nesporné získávají velký volební trumf.
Heslo: „Volte republikány - zvolíte KGB!" bude pro českého voliče jisté neodolatelně- Žírtrtov&kij ovšem naši zemi urazil. Proto u nás není vítán a naše úřady by mu mely vstup odmítnout. Demokracie neznamená nechat si všechno líbit- Pokud by úřady přece selhaly, existuje ještě jeden způsob. jak hulváta zneškodnit: informační bojkot. Žádná televize, žádný rozhlas, žádné citáty- Postavit pro jednou hrdost nad morbidní novinářskou zvědavost a škodolibé potěšení z blábolu. Žirínovskíj je možná jedním z těch extravagantních zjevô z rodu Lžidimit-rije či Rasputina, jež matička Rus odnepaměti produkuje ve svých pohnutých dobách. Jeho cílem je snad oživit v Evropanech obavy z Ruska; ale spolu s nimi by mohl ožít i jiný ala-vický pocit • pohrdání Ruskem.
5. února, - Zaznamenávám, že v probíhajících sporech o sochu Jana Švermy neobjevuje se vůbec argument, po mém soudu jediný pádný. Že je to socha ošklivá. Nepochopitelné gesto ošuntělého úředníka v splíhléra balóniku, natahujícího paži s rukou natočenou hřbetem vzhoru, je pražským lidem odjakživa interpretováno jako „sypání ptáčkům". (Možná jen zkouší, zda venku pršf, než vyrazí do hor.) Osobné doporučuji sochu ponechat, jen nataženou ruku obrátit o 180 stupňů, nahoru dlaní. Takto napravená
socha nesla by název: Památník padlým v tržním boji.
S velkým uspokojením jsem přijal vyjádření našeho ministerského předsedy, podle něhož bude vbrzku úloha státu omezena nato! t k, Že po roce 1996 bude možno zrušit ministerstvo financí. TrŽni ekonomika, všeobecná a upíná privatizace postarají se o všechny stránky našeho života daleko lépe. než by to dokázal stát. Ty nepatrné dané. které stát bude ještě vybírat, budou investovány téméř výhradně do kultury, a tafeptáci druhdy rozložitého fmančniho viaxäkct-
nisíéirstvakultury , v nějž bude transformováno. „Počítáme s vyčleněním je4né kanceláře u správy budov," řekl předseda vlády.
6. února. - Odejít dřív, než začnu v cokoli doufat: zásada, která se ukazuje jako dost účírmá.
Vývoj podpůrných figur, jež račí za soudržnou výstavbu díla v jéno obrazivé (obsahové) slovce: Hybrid Narcise a Minotaura se ústatuje v podobě Kentaura, A jak si predstaviť Dona Juana, který by měl kontemplativnf sklony? Don Juan je tvor žijící jen přítomnou vteřinou. Kontemplatívne založený Don Juan je ovšem Faust: ten» jehož okamžik fascinuje natolik. Že by jej chtěl zastavit.
14
Z deníku spisovatele
(17)
VÁCLAV
JAMEK/2/
9.  února. - V Sarajevu je prý naprostý nedostatek kvalitního materiálu na výrobu protéz pro zmrzačené obyvatele, zato je tam zřejmí dokonale vybavená, provozovna schopná vyrábět z umrlé hmoty zohavená lidská ičla, jež se od skutečných mrtvol nedají témčř rozeznat a jež lstiví mohamedáni nenapadni rozhazují do tamních tratolišť, aby před kamerami co nejvíc nafoukli sebeméníf masakr, který by jinak ani nestál za poväimnutí. Surovinu na tyto figuríny dostávají nejspíš jako součást humanitární pomoci z Hollywoodu. Kdoví, jestli nakoneci muslimské ženy nebyly znásilňovány takovými nastrčenými gumovými panáky. Je znepokojivé a jistĚ trž značně postmodern!, že jakákoli zpráva z Bosny, i ta nejneho-ráznější, připadá už jako dost dobře možná. Na sarajevské tržiště stříleli možná Srbové. Možná Muslimové, Možná nudící se zpravodajové televize CNN. Možná italští lovci kvfčal. Možná Dolnosaské zemské sdružení vý-robtů rakvi. Možná Řecký konzervatívne socialistický spolek pro dobili Turků. Možná Žirinovskij ze své tajné zbranč, dalekonosného velkoruského moždíře. TJ těch balkánských raplů už nás nic nepřekvapí. A tak se blíží okamžik, kdy začneme přijímat jako dost dobře možná i ta nejhorší východiska.
Nikdy mí napadá, co asi mohl být Karadzic za psychiatra, když v rozporu se svým závazkem tišit hluk a zuřivost lidských duší do kázal z důvodů jakkoli pro nřho spravedlivých stanout v cele takového bésnénf. Nebo si představuji: Nejakým kouzlem nastává v Bosně mír, a dobrý doktor Karadžič může si konečné znovu zařídit psychiatrickou pra-^ xi,";M!ioho, přemnoho duševních poruch všude po tom velikém vraždení, a o ty všechny láskyplné pečuje pře-dobrý doktor.
Na jeho místČ bych se cítil jako ztracený človék.
10.  února. - Bantustanizacc Bosny a Hercegoviny, jež se připravuje, nemůže snad v nikom budit iluzi, že jde o trvalč řešení. Státečky, které" tak mají vzniknout, nemohou být nikdy životaschopné; stačí se podívat do mapy. Jde tu jen o nakrájení soust, aby se lépe polykala. Srbům se tedy nejen agrese vyplácí, ale ještě se jim do budoucna strava chutné upravuje. Sotva lze očekávat, že bude Evropa víc než dnes ochotna bránit nové uspořádání vojensky, a pro svou neochotu bude mit stejné důvody: téžko nastanou povětrnostní jevy tak mohutné, aby za pár let Bosnu zplanýrovaly v Kuvajt. Ledaže by vyspělé zemé mezitím ještě pokročily v tlačítkovém vedení války, jež by jim umožnilo držet si třetí svčt už dokonale'od těla.
Potíž je ovšem v tom, že „Jugoslav, cům" je Jugoslávie souzena. Budou tam spolu muset žít ještč mnoho let; k nové integraci budou potřebovat nové Vůdce a přísné u platné ni občanského principu. Zatím na Balkáne bčsnf archaičtí dčmoni; smutně tu dodélává poslední, velmi sešlá a pokleslá romantická chiméra - panslavismus. Doufejme, že se její agůnie nepřenese do Ruska.
Oprava. Dodatečné zjištěno, že tajnou zbraní Zirinovského nenf moždíř, nýbrž, dalekonosný velkoruský tlampač. Žirinovskij donČj zařve, a tisíc kilometrů odtud to roté vojáků vyrazí ušima mozek z hlavy.
S velkým uspokojením jsem přijal vyjádřeni našeho ministerského předsedy, podle nčhož bude u nás vbrzku úloha stáfu omezena natolik, že po roce 1996 bude možno zruäit ministerstvo národní obrany. Vždyť kapitál dnes už nemá národnost, kapitálové společnosti jsou nadnárodní. Bylo by proto absurdní, aby se války vedly i nadále mezi státy. Když budou v tržním, plně privatizovaném prostředí dvě soukromé společnosti chtít spolu válčit, obrátí se na trh práce a samy si zvednou vojsko.
Stát bude dohlížet jen na to, aby k bitvám nedocházelo na veřejných prostranstvích. Ti nepočetní vojáci, kteří státu jeätč zůstanou, budou plnit funkci výlučné kulturní jako okrasa úřadů a zpestření cestovního ruchu, a tak práci druhdy rozložitého ministerstva obrany hravč zastane obyčejný odbor ministerstva kultury, v nčjž bude transformováno. „Bude jich tak málo, že je při eventuální zteči budeme s to krýt zlatem a ostatními aktivy České národní banky," přislíbil předseda vlády na závěr svého výkladu o tom, co Friedman nazývá liberálně tržním feudalis-
11.  února.-HudebnídivadloFranze Kafky v Nuslích uvádí první český laserový muzikálAío:ar(a Tarzananeb Kde nechal tesař díru. Tryzna se zpěvy. Rušný děj v Praze i v pralese. Unikne sympatická dvojíce mladých dezertérů nástrahám planetární civilizace? Podaří se jim sestoupit až k tajemným kořenům tenisu? Kdo bude první v cíli na cestě odnikud nikam? Z Čech až na konec svéta! Z Terezina do Teheránu! Jedinečné spojeni grácie s akrobacií! Volně podle Kouzelné flétny, Satanských veršů a Kafkova Procesu nastudovala Opera Mortadela a Skupina podpraho-vŕho divadla „Horké potrubí": „Dalekáf cesta má, marné voláni!" {F. Kafka)
Představa Posledního soudu j ako hypotéza v rozměru časovém, nikoli absolutním: potřeba srovnával se dnes a denné se světem podle jistého mčřítka lásky, podnčcovaná vědomím, že náS čas může být v každém okamžiku definitivně sečten. Takový Poslední soud prostupuje každou vteřinu. Naopak nemohl bych mít důvěru v příslib záhrobního totalitarismu, který by spočíval ve věčné kontemplaci a zbožňování toho, co si představujeme jako nejvyšší podobu "Vládce. Neživí se snad z této vize veškeré totalitní sny lidských megalomanů? (Nebo obráceně: Nepromítá se v této věčnosti jen potřeba totality, kterou člověk v sobě nosí? Kolik lidi zakládá svou víru jen na představě, že se jim dostane velitelské funkce v posmrtném koncentračním táboře? Proto jsem asi tak alergický najehovisty.)
12.  února, - -Václav flavel se setkal s indickými intelektuály. S dalekými, Lidickými iľiteiekľjdly, v duli/kŕ, exotické zemi. Má už zkrátka takové libůsE-ky. a v cizině ho za to majf rádi. U nás se s intelektuály setkává j ako soukromá osoba a veřejnost se to nedozvfdá. Nevím, jaká služba pro styk s veřejnosti tu propracovává presidentův obraz tak, aby ho přiblížila srdcí dacanů, základní to podle všeho složky národa. Filtrováni návštěv na líbivé, přiznané (Hai-ley) a podivné, nepřiznané (Ginsberg). Veřejný život - pro dacany, a pak náročný život soukromý a skrytý, aby si vzdílanl lidé nemysleli, zeje v této společnosti snad někdo oficiálně podporuje.
13.  února. - Václav Klaus je obezřetný hospodář: když se mu řekne: „Žirinovskij", on hned slyší: „Nafta"; když se mu řekne: „Rushdie", zase slySÍ: „Nafta". Když se mu řekne: „Bosna", nejsem si jist, co slyší, ale nejspíš zase: „Nafta". Tento sklon k vytvářeni nezvyklých synonym má oväem zvláštní politické následky. Lzejenupřímněsou-hlasit s tlm, že citové vzrušení není v politice dobrým rádcem, že potřebná je tu střízlivá věcnost, ale- nevím, jak by se to premiérovi ješté dalo ve vší slušnosii vysvetlil: snad kdyby nčco z téch citů, jimiž v hojné míře zahrnuje sám sebe, přelil na zemi, kterou v našem zastoupení spravuje, pochopil by, co mám na mysli. Bude-li naše zeménavenek působit jako stát sebevédomý, hrdý a statečný, nenf to zbytečný sentimentální luxus, nýbrž cenný politický kapitál, jim ž realistický politik neopovrhuje, Vyjádřit energický mravní postoj je někdy i z praktického hlediska to nejlepäí, co může pro svou zemi udělat. Náš premiér bohužel budí neodbytný dojem, že nedokáže rozlišit politiku nese nt i men tál ni od politiky bezcharakterní.
Nevím, zda by soukromé z důvodů sebedjplomatičtejíích pozval k sobě na večeři někoho, kdo by mu předtím pomazal kravatu hnojem. Nevpustil k nám Žirinovského mu nicméně připadá jako „extrémní opatřeni", a obává se, zda by mu tlm neudělal přílišnou reklamu. Může být klidný: žádná reklama nemůže být vetší než ta, kterou si dělá Žirinovskij sám. Má přece svůj velkoruský llampač: zařve do něj, a hranice se bort f, Indický oceán do Ruska se valí, ruský voják onuci v něm máchá.
Takže zbývá ten hnůj.
14
Z deníku spisovatele
(19)
VÁCLAV JAMEK/3/
15. února. - Dnes byl sváteční den. Evička se neudržela a přinesla mi vánoční pečivo již v únoru místo obvyklého března. Bylo zabaleno v krásném modrém ubrousku a ani jeden kousek nebyl žluklý. Slunce prozařovalo naši přetopenou kancelář, seděl jsem u psacího stroje a zasněně hleděl vstříc budoucí prosperite Odeonu. V lu chvíli mohl jsem pro ni udělat pramálo. Také Evička, jindy takové Sídlo, jata byla vůkolní zádumčivostí a přišourala se do mé zásuvky pro starožitnou sladkost. Závratné kilometry zpomaleného filmu odvíjely se ve výši, a ze zvukového pásu dál zaznívalo tiché broušení zubů. K polednímu musil jsem si povolit opasek, od sametové revoluce už dobře podesáté, jako by mne omrzel můj luzný zjev.
16.  února. - Jsem přesvědčen, že vysocí hodnostáři bývalého režimu měli být souzeni a vsazeni do vězení. Oni přece sami se ve své zvůli stavili nad zákony, které utvářeli podle své libosti tak, aby jim zaručovaly bezpečnost. Může a musí se nčkdy stát, že ten, kdo tvoří zákon, bude souzen podle jiného práva: odporuje spravedlnosti, aby tyran navždy unikl trestu, protože by bylo možno jej soudit jen podle zákonů, které si pro výsměch spravedlnosti sám vydal. Zákaz ret-roaktivity musí mít tedy výjimky; absolutné platí v právnč stejnorodém prostředí. Je pro naši společnost vlastně ponižující, když se dnes snažíme usvědčovat z náhradních, například hospodářských deliktů osoby, které by měly stát před soudem prostě za to, že jednaly jako darebáci podle darebáckých zákonu, NaSf justici se tak dává podobný úkol, jaký mela už proti disidentům: najít proti nim cokoli, když trestat je za to, co jim opravdu zazlívala, si moc nemohla dovolit. Toto pokrytectví nám vůbec neprospívá.
Uvědomuji si ovšem, jaká tu hrozila úskalí; s démony pomsty není dobré si zahrávat. Jeäté více než u majetkových restitucí by tu hrozilo, že bude
prolomena hranice, kterou by si společnost pro výkon takové spravedlnosti musela stanovit. Hrozilo by to tím spíš, že taková hranice by se vymezovala velmi složité, byla by křehká a křivolaká: už proto, že jde o čtyřicetileté období, které nebylo tak jednolité a jednoznačné, jak by si nčkteří z nás přáli. Lustrační zákon pokládám za vhodnou normu, která oväem vymezuje jen dolní hranici „pomstychtivosti"; to, že chybějí další normy, které by sméřovaly účinněji k bývalým mocenským špičkám, však zcela opodstatňuje námitku o „malých rybách". Bylo by asi zapotřebí nějaké nadmíru jemné právní vědy, aby tato opatření nebyla jen kulhavá a neúplná, a tedy vlastně neprospěSná.
Mám podezření, že silicí hlasy, které dnes v Německu zpochybňují zločinný ráz nacistického režimu, jsou povzbuzeny právě tím, že vůči bývalým komunistickým pohlavárům nebyla uplatněna opatření odpovídající logice norimberského procesu.
17.  února. - Dlouhá, tříhodinová debata, proložena muzicírovaním, kolem několika témat: český barok, barokní hudba, ale také dnešní potíže v komunikaci mezi umělci různých oborů, spisovateli, hudebníky, výtvarníky. To všechno se skupinou francouzských gymnasistů z Bordeaux, s jejich profesory a několika mladými Českými a francouzskými muzikanty, kterým jsme s Vlastou trochu záško-lácky otevřeli dveře Odeonu. Tito studenti (většinou dívky) si vybrali kulturu baroku jako volitelný předmět, který jim nabídl jejich profesor filosofie. Říkám si, že bych něco podobného rád někdy zažil s gymnasísty českými; získal bych tlm trochu víc důvěry v naši budoucnost.
Je zvláštní, že v našem politickém spektru se nerýsuje ani náznak jistého typu pravice, jakou představuje například „gaullismus": pravice seriózní, demokratické a vlastenecké, jejímž cílem by nebylo nejaké velíkáäské národní se beu plat není, nýbrž sebevý-stavba hrdého, vyspělého národa, který by v „koncertu národů" hrál důstojný part. Skutečná konzervativní strana by se snad ncmčla chovat pouze jako Spolek odhodlaných soukromníků (SOS).
18.   února. - Snad zapracovat do knihy (k tématu erotického neklidu): „Ale možná že byl jenom frustrovaným obchodníkem, který by byl rád prodal tisíce kartáčků na zuby tisícům chlapců, a to tak, aby každý z nich
LITERÁRNÍ     NOVINY
věřil, že tento jedinečný kartáček byl vyroben osobně pro nčho, ba vůbec že teprve tím byl doopravdy stvořen svět,"
19. února. - Obtížné, a vlastně jen násilné dosahuji toho, abych přestal sám sebe zevnitř vnímat jako mladého muže a včas bral v potaz i zjev, jejž zvenčí nastavuji druhým. Znám ovšem sedmdesátileté muže, kteří se mnou jednají jako s mladíčkem; ale na opačném věkovém svahu dobře zaznamenávám ony nepřítomné pohledy, které mě řadí k těm, v nichž je život už pomalu na odchodu. Být připraven na setkání se smrtí - neboli na setkání s čímsi jiným, protože smrt taková nevyhnutelně bude: čímsi jiným, než na co si budu myslet, že jsem připraven.
Literární noviny obviněny z šíření poplašných zpráv. Zvěstí o chystaném zrušení ministerstva vojenstvf, jež zavanuly před týdnem ze stránek tohoto nechvalně známého časopisu, vyvolaly mezi veřejností veliký neklid. Na před-
sednictvu vlády se zavařila ústředna pod náporem telefonátů, v nichž tisíce rozhořčených občanů důrazně protestují proti tomu, aby jejich úspory byly použity na kryti nějaké pochybné zteče. Premiér k tomu prohlásil: „Moje slova byla opět zlomyslně překroucena. Hovořil jsem pouze o eventuální zteči, kterou bychom v krajním, ryze hypotetickém případě, čisté v rovinčúvah, byli eventuálně s to krýt aktivy České národní banky. Ale ve skutečnosti nic takového v dohledné dobé vůbec nepřipadá v úvahu. Naše vojáky bychom nasadili v nějakém konfliktu jen tehdy, pokud by NATO předem zaručilo jejich úplnou bezpečnost." Za zkreslenou informaci se omlouvám a věřím, že po tiskové opravéspadnenašim zneklidněným voličům kámen ze srdce.
20. února. - Opravdu mi u nás chybí -ne snad ona pověstná „vládní vlnka", ale přinejmenším úřední tiskový orgán, který by zveřejňoval úplnou oficiální informaci. Je síce v pořádku, když mi novináři zprostředkují to, co
v určité informaci pokládají za podstatné. Přesto by měla mit veřejnost snadný přístup k textům úplným, af už jde o vládní či parlamentní usnesení a dokumenty, nebo třeba přesné údaje o hlasování v parlamentu nebo detailní rozpis jakýchkoli volebních výsledků. Občan by lak měl snáze přehled jak o Činnosti vlády, tak o objektivitě sdělovacích prostředků, V zavedených demokraciích plní tuto funkci jednak Úřední věstník, jednak některé seriozní (a objemné) deníky, které by to u nás zřejmě finančně neunesly. Něco by se s tím však dčlat mělo.
21. února. - Obávám se, že dnešní volání po volnosti učebních osnov a po konkurenci ve školství má vést nakonec k tomu, že přístup ke vzdělání bude závislý nikoli na přirozené nerovnosti vloh, jak bylo po zkušenosti s komunistickými měřítky žádoucí, nýbrž více než zdrávo na nerovnosti majetku. Místo abychom proměnili školství v co nejúčinnější nástroj, jak pomáhat našim nejlepším mladým mozkům v rozvoji, mohli bychom je proměnit v pouhý nástroj k udržování společenských hierarchií. Může se stát, že základní vzdělání bude pro většinu dětí sice bezplatné, ale nehod-notné, a za hodnotné bude třeba platit. Rozpuštění pevných Školních osnov například na úrovni středních škol může zase vést k naprosté nesoumčři-telnosti diplomů, jež budou jednotlivé ústavy vydával; institučně by se tak zakotvilo hodnocení studijních výsledků podle jiných kritérii, než jsou jen schopnosti a úsilí studenia. Skutečná konkurence mezi Školami může být založena pouze na kvalitě přípravy, která by umožnila studentům lepí! Školy lépe obstát ve srovnatelných zkouškách - tedy v rovné soutěži. Školními osnovami je nutno stanovit jednotná měřítka hodnocení studijního výkonu. Stejně nezbytné se mi jeví vypracování pružného systému stipendií: a za ten může ručit jedině stát (ochránce společných zájmů obce); soukromý sektor může k němu lvím podílem přispět, nemůže ho vSak vytvořit. Systém, v němž stejně nadaní jedinci, af bohatí, či chudí, nemají stejnou Šanci získat vzdělání obdobné úrovně, je systém hanebný, af je socialistický, kapitalistický či bůhvíjaký. (A v těch, jež poSkodil, si chystá vlastní zkázu.)
Hans Eellmer. Be: názvu, 19J4
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(10. -16. 3.1994)
PRAHA                                  I      st16                                 I (03,00) P.zJizbice: Panence
Četba na pokračování            (rj8.30) Z. JirotKa- Saturnin       (04.00) V. FiSar recituje L. Fi-
_  čtlO.ařNelS.           j       KvtJtmii            l_Äi«.       ..    '       .
LITERÁRNÍ PORADY V ČESKÉM ROZHLASE
(10. - 16. 3. 1994)
St16. (08.30) Z, Jirotka: Saturnin
Jak dnes
14
Z deníku spisovatele
(20)
VÁCLAV JAMEK/4/
22. února. - Nikdy jsem neměl velkou důvěru v kulturní vůli tohoto národa, a nemám ji ani dnes- Žádný jiný národ pod komunistickým jhem se ne-zřckl tak ochotné a tak snadno vytích forem kultury jako národ český, žádný nesnesl nad sebou vládu tak nevzdelané a sprosté politické skupiny jako náš. Ani Poláci, ani Maďaři, ale ani Slováci nenechali si svou kulturu tolik zplundrovat. „Kulturní Biafru" jsme dopustili samí tím, že v kritické chvíli rozhodující většina národa nepociťovala zničení kultury jako ztrátu. Dnešní pohrdání kulturou ukazuje, ie tento stav trvá. Společnost odmítá pochopit, že kulturní úpadek není soukromým problémem několika rozmazlených a dotěrných umělců, nýbrž že je to její obecný problém a její Skoda. To, že si „lidé od kultury11 za lhostejnost společnosti mohou sami, aťuž pro svou samolibou výlučnost (klasický argument), nebo pro zhoubné lidu zavedení do náruče zločinné utopie (argument nejnovější), je pravda jen dílčí a možná ne zcela podstatná. Pokud takto argumentují dokonce politikové, jde o účelové zneužití předsudku, jehož účinnost je známa. 2a starého režimu měla prý kultura privilegované postavení. To je lež: privilegované postavení mělaoficiálnf a služebná pseu-dokultura, kdežto tvůrci skutečných kulturních hodnot bylí ponižováni a deptáni způsobem, jaký naše novodobé dějiny nepamatují - a pokud vím, společnost je v jejich vzdoru proti krutovláde nijak zvlášť nepodpořila; ani předtím nebylo ostatní málo kulturních osobností, které proti pokušení .sociálně motivované diktatury vystupovaly, a to, že společnost naslouchala raději hlasům sladších sirén, jen potvrzuje známou věc, že společenství vidy přijímá a vyzdvihuje ty umělce, kteří se nejlépe trefí do jeho snů. Seřazení příčin a následků je přesně opačné. Ohlas má ten. kdo vystihne obecný pohyb a splyne s ním: nevytváří jej ledy. Ti, kdo rezonují proti duchu doby, obvykle hned nic nezmo-hou; jejich vliv se může projevit jen postupné a slabčji. Protože se však
společnost tak často dokáže houfně hrnout špatným směrem, záleží tolik na tom, aby v ní zůstal uchován nezávislý hlas kultury, uchráněný většinových tlaků, a do jistě míry tedy i rozmarů všeliké nabídky a poptávky. Pravé komunisté mílí pro zotročení kultury ekonomistní eufemismus „sociální poptávka" či „sociální objednávka" (neboli: nařízení strany). Když teď kultura přestala být děvečkou politiky, mám dojem, že mnozí naši politikové nevědí, k čemu jinému by ještě mohla být; možná to souvisí s tím, že ještě ne zcela dobře chápou poslání demokratického stálu.
23. února. - Silná v zoologii Stanislava Mráze, v Divadle Na zábradlí; tento text je bezděčné a přímo v jádru toho, čemu nž dlouho říkám podivná poezie pozitivismu - ona poezie, kterou pozitívismus tahal na svět pôrodníckymi kleštěmi a tímto odborným zákrokem ji pohmoždil a pochroumal tak, že z toho docela zblbla a často o sobě vůbec neví. Řadím sem ony blouznivce, jazykové puristy, ale i vážné přírodovědce, jejichž pracemi jako by cloumal nepříčetný jazykový běs a kteří by jistě upoutali Henri Mi-chauxe, protože i za jejich podivínským úsilím se rýsuje jakási hrůzná fraška bytí. Spadá mi sem i Čapek-Chod se svým nepřístojně šroubovaným stylem a vizionářskými popisy, a na vyšší, vědomě poťouchlé rovině patafyzika a výmysly spřízněné, od Váchala k Cimrmanovi, včetně mého Kalendáře. Oběti pozitivismu, onoho nízce priklopeného, zatuchajícího duchovního obzoru, který stavěl svou úzkoprsou vědu za měřítko lidství, jsou ve svých racionálních svěracích kazajkách jaksi mrazivě dojemné. Stanislav Mráz, kterého jsem dosud neznal, zdá se mi v tomto ohledu nejdál: stlačení života vlivem pokleslého racionalismu je přímo tématem jeho piecy o lásce scienlické. inscenace dobře vystihuje souhru zdrojů racionalistických a symbolistních (na pozadí vlastenském), prvotně vyživujících vypjatou výstřednost slovní, z níž pak vykřesána výstřednost divadelní. Drastický humor udržuje v nás až do konce podezření, zda není původně nedobrovolný. Tak se vnucuje sblížení s jiným soudobým manýristou, Alfredem Janym, a s jeho Nadsamcem; autor jednoho z nejpůsobivějších zosobnění Sprostoty byl sám klaunem bílým a mrazivým, ale také vážným i záludným hermetikem a heraldikem; jeho Ur)« je loutková fraška s živými herci.
25. února. - Zánik nakladatelství Odeon, který se nyní zdá neodvratný, mé naplňuje značnou hořkostí. Pro mě je Odeon osmnáct let profese, neboli
celý můj profesionální život. První významné kulturní zařízení, které zbankrotuje: řízené přímo ministerstvem kultury, Katastrofální hospodaření, ale také mnoho licomčmosíi: vleklá agónie, zvaná čekání na privatizací. Tajemství neúspěchu: dům na Národní třfďé. Kdo ho koupí, má prý zachovat značku Odeonu, hodnotnou knižní produkci a „archiv". Vsadím se, že vím, co bude v dome" na Národní 36 za půl roku: banka.
Peněžní ústav je i míslo automatu na Václavském namésti, kam jsem léta chodil na obéd nebo na párek; blíží se doba, kdy se najíme přímo peníz.
27. února. - Když se mi nístr Dlouhý nedávno vyjadřoval k navštíve Sal-mana Rushdieho u nás, použil přitom nechvalné známý argument o zcela odl iäném typu společnosti, jejíž kultúrni rozdílnost a zvláštnost je třeba respektovat {zde míněn fundamentalistický Írán). Máme v živé pamíti, že stejné zdůvodňovali západní politikové v sedmdesátých letech svou „reálpolitiku" vůči sovětskému bloku. Onou prostí jen „odliSnou" kulturou, kterou bylo třeba respektoval, byl tehdy komunistický systém, z čehož
muselo nutnč vyplýval, že my, kteří jsme v tom systému žili, se ve své „kulturní odlišnosti" cítíme jako ryby ve vodí a není proč se kvůli nám znepokojoval. Bral jsem tuto argumentaci jako osobní urážku.
Je sice pravda, že pomáhat lze jen tomu, kdo si chce pomoci sám; pokud se však politikové chtějí opíral o takový kulhavý argument, když je v jejich zájmu udržet dobré vztahy s lumpy, ar tak proboha činí, když jsou s těmito lumpy mezi čtyřma očima, a nesnaží se jím balamutit veřejné mínění ve vlastní zemi. Argumentace je falešná z několika podstatných důvodů:
1, Není naším posláním neomezené „respekiovat" jiné „kultury", protože sami nejsme v civilizačním vzduchoprázdnu. Máme svou vlastní civilizaci a její hodnoty máme hájit. Musíme dobře zvažovat, jak silné napití ve vztahu k jiné kultuře nám ještě dovoluje s ní spolupracovat, a jaké už ne.
2. Není jisté, zda respekt k takovým stránkám cizích kultur, jako je například islámský fundamentalismus, není ve skutečnosti urážkou tčehto kultur. Jinak řečeno: p. Dlouhý vístarou belu, co má v nějaké cizí kultuře vlastně res-
pektovat, a ani ho to nezajímá, protož jeho uvažování je účelové.
3.  Určitý minimální fond polřeb \ všem lidem společný; existuje ted lidská univerzalita. Úctyhodné rozdíl mezi kulturami spočívají v rozman tosti forem, jež různé společnosti v; tvářejí k uspokojování tčehto potřel Pokud by nčjaká společnost uspokojí vání néjaké z tčehto všelidských pt třeb znemožňovala neboje reguloval způsobem mimoíádně krutým, jd o společnost zvrhlou, a žádný civil začni respekt nemůže omluvit ani j ani nás.
4.  Je zvláštní, že kultury, které pr řád chceme respekiovat, jsou kultur agresivní, které se respektováním na: vlastní kultury nijak nezatěžují. Ku tury, které by se s námi dobře snesli naopak většinou ve jménu pragma tismti bezohledné ohrožujeme sami.
1. března. - Obrys Československ na mapě mi vždycky připomínal jaké hoši nezvyklého mořského koník; a třebaže jsem nakloněn politicky rs cionálníniu uvažování, stále si nemoh zabránit v tom, aby mi současný tva česk čh o státu nepřipom ína 1 on o ho pře seknutého koní v znaku Pardubic.
14
Z deníku spisovatele
IGOR BLAŽEVIČ
lil
Je celkem známo, že Thomas Mann kouřil rád doutníky. Mčnt je známo, že si je v Mnichové až do odjezdu do protifašistické emigrace kupoval vždy ií malého pana Friedemahna. Chce-li to Človék zjistit, must sáhnout po Manilových denících z roku 1932. Tam se třetího únorového dne l.fčí.jak si spisovatel, po noci, kdy překvapivé" dobře spal, vyäel na protha'/kü, přilákal k sobi psa a pohladil jej, v aleji potkal dámu v kožichu a při návratu se zastavil h malého pana Friedemanna, zapálil si u núho doutník a pustil se s ním do dlouhého povídání o tom, co právĚ zažil. V denících z let 1933-34 se pan Friedemann několikrát nakrátko objeví v Luganu, Basileji a Bandolu a pokaždé s sebou přinese něco z včcí, jež přátelé a děti vynesli z mnichovského Mannova domu, dřív než byl dán pod plnou kontrolu nacistických úřadů.
Přestože byl pan Friedemann obchodník, vědĚl dobře, kdo je pan
Mann, byl hrdý na přátelství s ním, přečetl všechny jeho knihy a i jinak si velice vážil jeho míním', Svědčí o lom například to, že přestože se příliš nezajímal ani o umční, ani o politiku, rozhod] se po nékolika návštěvách u Mannú v exilu zavřít svou mnichovskou trafiku a připojit se k nim. Jenže zatímco Mann psal texty, jež budily pozornost, a občas jezdil na přednášky, pan Friedemann nevčděl, co dělat. Po devíti měsících, po druhém ncúspěSném pokusu otevřít si v Cury-chu obchod s holandskými doutníky a tabákem, rozhodl se vrátit do Nemecka. Na hranicích ho zatkli, zbili a obvinili  z  protinčmecké  ěinnosti
Vystřídal několik vězení, vyslýchali ho čím dál méně, už dávno ho nikdo nebil, a pan Friedemann si pomalu zafial zvykat na své postavení, takže mnohem víc než úvahám o sobě věnoval pozornost svému sousedovi, homosexuálovi Maurici Sachsovi, inteligentnímu a vzdělanému, ale jinak ubohému, amorálnlmu a protivnému chlapíkovi, kterého nepřestávali tlouci, což pan Friedemann svým způsobem schvaloval.
O dalším vězni, Hermannu Brocho-vi, se pan Friede man n dověděl, až když tento muž byl už osvobozen, a tohle zjištění zcela změnilo dosavadní průběh páně Friedemannova života. B roch byl Rakušan a Žid a dlouho úspěšný průmyslník. Když už byl v letech, začal zniěehožnic studovala psát a záhy si získal věhlas mezi literárními znalci. Román z římských dějin, který měl rozepsaný, v ä ich ni netrpělivě očekávali jako dílo mimořádného významu. Kdvž. sj juhij liicrární přátelé dověděli,'že je ve vězení,, nedali pokoj, dokud mu nevymohli propuštění a souhlas k odjezdu do Ameriky, Když pan Friedemann přemýšlel o tomto případu a vzpomínal přitom i na Manna, jednoho večera konečné pochopil, že v lidském životě je nejdůležitější m;ÍL sc spisovatelem. I /.ač;il psát. Zároveň využíval každí příležitosti, aby o sobě dal vědět Mannovi, a posílal mu i své rukopisy s prosbou, aby je někde uveřejnil a dal literárnímu světu na vědomí, že v nacistických žalářích úpí jealě jeden spisovatel, kterého je třeba zachránit. Bohužel, jeho vzkazy a rukopisy se k Mannovi nikdy nedostaly, protože je pan Friedemann posílal na Mannovu poslední Švýcarskou adresu, zatímco spisovatel byl už dávno v Kalifornii. Jak pan Friedemann skončil a kdy, se už nikdy nezjistilo. Po dvaartyřicátém roee po ním mizí veškerá stopa. Znovu se objevuje až jednoho večera, kdy Mann začal psát třicátou kapitolu Doktora Fausta a poznamenal si: Vypukla válka. Osud, který se lak dlouiio vznášel nad Evropou. Objevil sejako stín, jako nezvaný host, který spisovatele vyru-
Jcdna ze série pohlednic navržených Sttta
šil z práce, nesouvisle se dožadoval, aby Matin vyhledal nějaké rukopisy, uveřejnil je a tak ho zachránil. A od té doby nepřestal za již zestárlým Mannem docházet. Když psal Mann Jak jsem psal doktora Fausla. vjednč chvíli se zarazil a ptal se, nemčl-li by se zmínit i o té audiovizuální poruše, jež se mu zjevila krátce poté, co načrtl později hodně dopracovávanou návštěvu Adriana Lcverkiihna ve veřejném domČ. Upustil od toho. Ale Frie-demannův slin, jak jej nazval, za ním docházel ještě dloulio a dotíral na něj pořád týmž absurdním přáním, aby mu pomohl stát se spisovatelem. Dokonce se s ním několikrát pustil do polemiky, má-li vůbec smysl být spisovatelem. Katje nikdy nic neřekl, protože by se jistě začala obávat o jeho zdraví a víc by ho nutila odpočívat. A Mann spěchal, aby ještě než umře, přepracoval a dokončil Felixe Kiulla.
Tak měla vypadat kostra povídky. Můj poslední deníkový zápis z února 1992 zní: Po Podivné a nepřirozené události v R-ské gubernii by malý pan Friedemann měl být první věcí, do které je třeba se pustit. Zbývá samozřejmě spousta práce se studiem německých dějin čtyřicátých let. Určitě několik knih o Němcích uvězněných v nacistických žalářích.
Ptám se, nebyla-lí by nejlepším řešením kompozice povídky montáž. První linie by měla „fejetonisticko-žurnalistickou" povahu - lidé, tváře, hesla, projevy a slova, události, obrazy, hudební motivy, filmoví hrdinové, sportovní události, pouliční výtržnosti. Fotografie, i fotografie by se mohly použit! Druhá linie - emigrantská - by představovala jakousi směsici chronologie Mannova života (cesty, místa, kde koná přednášky, hotely, setkání, výlety a výletní místa) a ranního sezení v posteli (nebo v kupé, v jídelním voze, po recepci) a úvah, podobných Goethovým meditacím určeným Lottě (konstruovaných z Mannových deníků, esejů a přednášek a z hockheime-rovsko-adornovské levě orientované literatury). Třetí linii by měl tvořit příběh o malém panu Friede mann ovi, vyprávěný větami citovanými z Mannových literárních děl. Jestli se všechny ty linie prolnou a spojí, nevím. Zatím by se daly klást jen hrubě vedle sebe.
Pondělí 2. března 1992, Zprávy ze Sarajeva": Charakteristické nepokoje, barikády, blokáda mCsta, ozbrojení ci-vilisté, přestřelky, první ranění, mno-hohlas hrozeb a lží. Znovu se vrátily všechny otázky. Odejit a být tam, anebo si hledat nějaké jiné místo (zůstat takhle bez místa)?
Neděle 5. dubna 1992. Už není pochyb, začalo rozhodující střetnutí i v Bosně. Někteří lidé v Sarajevu, kteří se: mezitím stali mými přáteli, když Se vzpamatovali z prvního Soku, pokračovali v psaní - aby se nezbláznili a aby se ubránili. Já jsem zůstal v Praze a dočista přestal psát a začal dělat něco úplně jiného. Rovněž abych se nezbláznil.
Malý   pan   Friedemann  je   první z mých nenapsaných povídek. Praha 13. 3. 1994 ■ Přeložil D. K.
IGOR BLAŽEVlC (1963) je bosensky charvátský spisovatel, který už dva roky pracuje v Praze v Helsinském obra ns kom shromáidřní. Literární noviny s ním přinesly rozhovor v íísle 7/93.
14
LITERÁRNÍ    NOVINY
Z deníku spisovatele
(22)
IGOR" BLAŽEVIČ
lil
Během lích několika měsíců, kdy jsem psal Otce, bratry, rozpoutala kýčovitá, nic dobrého nevěstící propaganda teror lži a všechno nakonec vedlo ke zločinům, strašnejším než válka. Zběsilý vír nemravnosti, bezcitnosti, mýtomaiiie, násilí a čím dál hroznějšího ničení vrhal kolem Sebe stále íirĚÍ stín tragiky myticko-osudových událostí. Román jsem prepracovával v pauzách, mezi leteckými poplachy a nakonec jsem jej stejně nedokončil, když jsem v říjnu 1991 zvolil odjezd.
Praha mi po několika měsících připadala jako „mé místo", jako město, kde lze najft prostor vyznačený magickým křídovým kruhem, v němž neexistuje žádný jiný Čas než čas volby a příběhů, Trávil jsem celé dny v Klementinu a Četl knihy v cizích jazycích, o nichž jsem si myslel, že je napříště budu nazývat svým jediným domovem. Cítil jsem, že se co nejdřív pustím do vyprávění o obrane a posledních dnech Wernera K.
Werner H., někdejší Spolupracovník Nielse Bohra a už slavný videc, neměl v sedmatřicátém roce Sebemenší důvod pomýšlet na odjezd ze své vlasti. Jaderný výzkum se rozběhl lak, že ví nepřipouštěl žádné pochyby; nový zdroj energie byl na dosah rukyř zůstávala už jen otázka způsobu a technologie užití. Samozřejmě že šlo i o to, kdo bude první. Werner H. mel znovu příležitost přinést do moderní fyziky něco převratného, a nehodlal ji promarnil. Tím spíš, že mu na minis-
SARAJEVO^ it SHOULD HAVE BEGUN J BULITŽ
terstvu v Berlíne" řekli, aby se neohlížel na náklady. Připomeňme také, že Freiburg byl malé provinční mestečko, kde nikdy riebylo nie kromě slávne univerzity, a že o událostech ve světě se Werner H, dovídal proti sve" vůli jen cestou do Berlína, kam jezdíval dvakrát měsíčné přednášet.
V okamžiku, kdy Werner H, potkal na Alexanderplatzu svého bývalého berlínského asistenta Hanse Eulera> na jaře roku jedenačtyřicátého, poskyll freibursky" ústav iStočiSi-č před mobilizací už skoro všem alespoň trochu nadanějším teoretikům a badatelům, kteří podle Wernera H, představovali bezpečnou záruku, že ani v budoucnu, aŕuž se události v Německu a"v Evropě budova vyvíjet jakkoli, nebude mít německá mládež nouzí o dobré profesory fyziky. Euler byl jedním z mála, kierý se jeítíS nestal členem tohoto privile-govančho a chráneného kroužku, -H. s&'Ste setkání s ním neobyčejné" zaradoval, považoval je i za potvrzení shů> ry. Že jedná správně a že exist uje jiný Fád včcí, podle něhož je péče o budoucnost vidy důležitější než cokoli jiného. Hned nabídl Eulerpvi místo v ústavu a nemohl pochop», proč mladík odmítá. Důvod, který uvedl, že se totiž musí za deset dní hlásit u jednotky a odjet na front«, připadal Wernerovi nicotný. Stačilo zavolat ráno na ministerstvo a upozornit, že mozky, jako je Eulerův, patří rozhodně Spíš do Freiburgu než někam do zákopu. Euler nicméně znovu odmítl a přiznal, že se do wehrmachtu přihlásil sám jako dobrovolník. H. si vzpomněl, že Euler mluvil svého času proti nacistům S takovým zanícením, že ho podezíral ze sympatií ke komunismu. Připomněl mladíkovi jeho slova. Odpo-vĚď mu vyrazila dech. Euler byl proti nacistům jeStě víc než předtím, byl proti ním tolik, že už nenacházel ani důvod zabývat se dál fyzikou, a prává proto, že už netoužil po ničem jiném, než se jim postavit na odpor, přihíásil sejako dobrovolník do wehrmachtu. O dva měsíce později přišlo psaní z Řecka: Euler líčil, jak tráví dny koupáním a opalováním na ostrůvku zaznamenaném jen na vojenských ä námořních mapách. ,,Nenf tu. nic než věčný dnešek," psal, „a jeatě nikdy jsem se necítil tak šťastný. Zbaven veškeré viny a odpovědnosti. Jednou provždy." Přišlo jeäténé-kolik dalších psaní ve
stejném tónu: Euler psal o moři. kamení, vůních, plachtení, koupání a nezměrném slunci. Čtvrt roku po doručení prvního dopisu Hans Euler, nadaný mladý německý vědec, padl při svém prvním průzkumném letu. když se jeho kluzák bez vysvčtlitelnčho důvodu zřítil do moře,
V šestašedesátém roce se zestárlý a unaveny Werner H, už v lecčem zřetelně podobal Mannovu von Aschen-bachovi. Neodjel však do Benátek, nýbrž strávil tři dny v uprášených Athénách na vědeckém sympoziu, kde přednesl referát a-Vědča principu odpovědnosti, a pakse pochopitelně neuchýlil na písčité Lido, nýbrž na málo známý řecký ostrůvek v Egejském moří. Ačkoíiv athénské sympozium znamenalo další jeho úspěch, opustil Werner pireuský přístav velmi podrážděný. Už od těch dvou poválečných týdnů, kdy jej Briiové- a Američané drželi spolu s dalšími zavřeného a bez. vysvětlení jej vyslýchali, zvykl si Werner H., že ho.takřka v pravidelných intervalech vždy znovu nikdo obviní z kolaborace s nacisty. Vždy to nespravedlivé, nezasloužené, zlovolné a ošklivé nařčeni dokázal odrazit, ba každá jeho obhajoba nakonec vyústila v jeho intelektuální a morální triumf, protože mu poskytla příležitost vyslovit zas cojí nového o vztahu moci a vědy, dějin a pravdy a podotknout, že „morili vyrobit bombu, ale-záměrně to protahovali'1. V Athénách přišel útok.od jednoho zjeho někdejších freiburských spolupracovníků, který tvrdil, že H. při své nebetyčné jeSitnosti nemyslel na nic jiného, než že bude první, kdo zvládne jadernou reakci, nezajímaly ho ani poměry v Německu, ani válka v Evropě, a bomba by byla v Nemecku určilo vyrobena, kdyby nedoälo ve výzkumném prístupu freiburské skupiny k jisté chybe, kterou lze vysvětlit jen tím, že H. byl silný v teorii, ne však v experimentech. Vědci shromáždění v Athénách nařčení však s pohrdáním odmítli, a když se H. chystal pronést svou přednášku o vědě a odpovědnosti, uvítal ho nabitý sál bouřlivým potleskem.
Přesto se ve starém vědci usadil neklid, který ho spolu se stále sílícím nejasným pocitem viny. a. hloupými a zbytečnými pochybami, zda jednal v letech 1937, 1941, 1944 a 1945 správně, nutil vzdor stále většímu horku k dlouhým procházkám podél moře, Vpodvečer, se vracel do .penzionu vyčerpaný a ještě neklidnější.
Při procházkách objevil písečnou zátoku, kde den co den vídal mladšího muže, který nemel na opáleném těle nic kromě vyrudlých kalhot od uniformy wehrmachtu. A přestože to bylo naprosto nemožné a nepravděpodofane, Werner H. ani v nejmenším nepochyboval, že ten muž je Hans, který ani trochu nezestárl a vypadal přesní tak, jak musel vypadat po prvním měsíci válečné služby v Řecku. Vyprávěl Werneru H, totéž, co mu kdysi psával: o mori, plachtení, vůních, o nezměrném slunci a O věčném dnešku, zbaveném odpovědnosti a viny. A starý, světově proslulý vědec za ním chodil do zátoky den co den a snažil se sám sobe odpovědět, proč bylo přece jen třeba přežít, a ne raději zemřít. Snažit se mladíka zaujmout tím, co vše se ve fyzice a ve vědě vůbec mezitím udalo, protože měl pocit, že to je to nejlepší ospravedlnění, aíemládence tylo novinky vůbec nezajímaly, a tak' se i Wernerova obhajoba míjela účinkem. Dokud nepochopil to poslední zbylé ospravedlnení, že je jen život, a ne i smrt, Ze smrt existuje, jen pokud existuje život, a že právě ten opálený mladík na pláži řeckého ostrůvku, před kterým se cítí vinen, je tím posledním a dostatečným důvodem, proč bylo třeba přece jen přežit.
Středa 8: 4.1992. Mamě se pokouším psát. Jsem vylekaný, bezradný. Abych jen pořád nepřemýšlel a netrávil hodiny a hodiny u rádia, přepisuji na stroji Otce, bratry, román ze .šestnáctého století o bratrech Linardovi a malíři Angelovi a o otci Erincllim, jenž se ceíý život utíkal k víře, aby utekl strachu z potopy, a který nakonec přece jen před Angelovýma očima zmizel v zahradě, jež se v jeho stařecké poloslepoté už dávno proměnila ve věčný pohyb říční trávy. Amerika a Evropská společenství uznaly Bosnu. Srbská demokratická strana vyhlásila svou Republiku srbskou. Armáda udělá zřejmě z Osijeku další Vukovar. Vyrazili do nového totálního útoku. Hercegovinu ostfeLují z letadel a dalekonosných děl a v Mostaru probíhají pouliční boje kolem letiště. V Sarajevu předsednictvo (bez srbských zástupců) vyhlásilo výjimečný stav. Sarajevskými ulicemi krouží obrněné transportéry a Sarajevané se ptají, jestli je armáda okupuje, nebo hájí. Srbové z Pal celou noc ostřelují Staré město.
IS. 4.1992. Přicházejí zprávy o ne-
■ QRHTINOS fROM SARAJtVO   ■ TANti SACUTI DA SARAJEVO If
■  UJEP POZDRAV IZ SARAJEVA   ■ CREETINOS FROM SARAJEVO   ■
Z deníku
spisovatele
(23)
IGOR" BLAŽEVIČ
/3/
Několik dni po masakru na trSíti, tři dny po vyhlášeni ultimata NATO
Po sedmi měsících znovu v Sarajevu. Den ode dne je jasnějSí, že tragédie Bosny pokračuje: svetoví státníci se spolu se svými balkánskymi kolegy znovu uchylují k falešným alternativám a na hlavu postaveným prioritám. Zatímco se sebechválou v televizi snažili co nejvíc vytčžit z toho, že na občany Sarajeva pár dní nedopásaly granáty, a zatímco ruští vojáci sjížděli od Slavonie ke Grbavici, aby tu na nékolik následujících desítiletí upevnili násilné a obludné rozdelení města na dvě etnicky oddělená ghetta, moji sarajev-Ětí přátelé mi na otázku, co očekávají, že se stane po vypršení ultimáta, odpovídali trpcea vztekle, že nevědí a že jim na tom ani v nejmenším nezáleží. Sestra řekla: Jen kdyby už byl konec strachu. Všechno ostatní se dá... nějak... vydržet.
Sedmou noc od vyhlášeni ultimáta
Stále bylo iřejmějSí, že navzdory vítězoslavným fanfárám generálů NATO, evropských diplomatů a ruských zvláštních vyslanců, tomu jen zdánliví rozpornému souzvuku Špinavých machinací, pokračuje stále stejné nekonečné délení nedělitelného, zmnožující be zee t nos t, zločin a totální
pád do rozvratu. Cítím se bídně, připadám si podvedený, poražený, marný a ponížený. Víc - bezmocný. Mám ehursi přiznat, že užnemohu dál, praštit se vším a zmizet někam daleko, kde všechno může být i jinak a kde mč nikdo nezná. Nikam, kde bych snad znovu mohl uvěřit, že sedá žít i takový život, v nímž na ničem tolik nezáleží jako na tom, aby člověk každé ráno vystoupal po schodech ke skriptoriu a pokračoval v životopise, který předchozí večer zanechal rozepsaný na stole.
Odkudsi ze zákoutí vědomí se mi tu bezesnou a neklidnou čtvrtou sarajevskou noc vrátil do vzpomínek, poprvé za více než dva roky, stařec El Greco. Sedčl ve svédílně a pořád ještě netrpělivě čekal, kdy už konečně nastane průtrž mračen a bouře. Na syna už zapomněl, toužil jen. aby se přehnaly první, nejprudší poryvy větru a deště, a on se pak mohl vykrást z domu a jít na návštěvu k zlatníku Izákovi. Ještě jej trochu tísnilo, že i jeho vlastní dítě se přidalo k štvanici proti nčmu, ale nebral si to příliš k srdci. Syn byl Toleďaň jako ostatní ToleďanÉ. Jen El Greco hned nepochopil, že jsou jeden pro druhého cizinci. Jinak by se tolik ne d i vi i, že právě jeho ctižádostivý syn šíří po městě fámy, že El Greka je třeba zbavit místa hlavního stavitele katedrály, poněvadž nechodí do kostelaa nevěří v Boha, v něhož věří všichni Toleďané.
Jako chlapec zažil Do m e ni eo na Krétě nenávist krajanu k Benátčanům a Turkům. Turci je porazili a vyhnali, Benátčané zklamali a zradili, a starci nacházeli jakési zvrácené uspokojení v se neponižování, s nímž rozněcovali zlé vzpomínky i nenávist, aby je učinili věčnými. Líčili cařihradský masakr a vyprávěli o sedmi tisících ženách znásilněných za jedinou noc, odsuzovali i trvající nestoudnou pýchu Benátek, založenou na moci a bohatství. Domcníkova rodina žila jako ztělesnění mumifikované hrdosti na ně-
kdejší slávu. Rituál paměti se musel dennodenně obnovovat, protože všichni věřili, že kdyby jen na nejmenší zlomek času zapomněli na Carihrad, rozplynuli by se v nic. Řecká kolonie potomku cařihradských vy-hnaneů neznala jinou skutečnost než prízračný, upíří svčt vzpomínek starců. Pro Domenika měl tento svět ještě jeden rozměr: touhu dospalých mužů po jeho těle. Ve svých sedmnácti letech zažil už tři starší milence, přesto se jednou odpoledne béhem obvyklé sobotní projížďky vzbouřil, když se jakýsi ohyzdný silén sápal po jeho hýždích, a aby mu unikl, lehce rozhoupal člun a sklouzl z přídě do vody.
Dva měsíce po této příhodě se nalodil na benátskou loďa odplul do Benátek. Ubytoval se u strýce v tamní řecké kolonii a vstoupil do učení v manufaktuře vyrábějící ikony. Octl se mezi řemeslníky, kde se pracovalo a žilo bez otázek. Jejich uzavřené společenství mčlo jako každé ghetto zasvěcenců do jistého vědění své zásady asvá pravidla chováni, svou hierarchii i svá tabu, a ovšem i své konflikty, žárlivosti, závisti, podřízenosti, přátelství, oddanosti, lásky azrady. Kdesi nedostupně mimo a nad ním plynul i blouznivý, závratný, opojný život benátské aristokracie a neméně prostopášný a zběsilý život jejích oblíbených malířů. Domenico neměl rád žádný z těch dvou světů. Oba mu byly cizí. Ten zářivý, svobodný a povznesený, protože mu byl nedostupný, ten druhý, každodenní, reálný a přísný
svět umělců a učenců v dílně na ikony, protože byl tak chudý a skromný.
Po několika letech opustil Benátky a vydal se do Říma, kde ho spíš pra jeho krásu než pro to, jak maloval, přijali do paláce kardinála Fanieseho. V Římě se však Domenico Theotoco-puli necítil o nic lépe než na Krétě nebo v Benátkách. Tentokrát byl důvodem umělecký konflikt, v němž byl Domenico předem odsouzen k porážce. V okamžiku, kdy poprvé vstoupil do velkolepého paláce Farncse, byl jeho velký římský sok, slavný Michelangelo, už šest let mrtev, avšak celý tehdejší Řím zaplavila spousta talentovaných mladíků, kteří donekonečna napodobovali velkého mistra a vytvářeli hromadu děl, jež se překonávala v kráse, výraznosti a síle. Domenico Theolocopuli tím uctívaným Miche-langelovým epigonům vůbec nemohl konkurovat: trpči oční vadou, která způsobovala, že se mu celý svět zdál protáhlý a nejistý, navíc měl malířsko návyky špatného a vzpurného žáka benátské manufaktury ikon a hlavně v něm hlodal nepokoj, plný neustále :ic obnovující touhy odejít.
Z Říma odjel do Španělska, kde nějaký čas bloudil od místa k místu, maloval portréty velmožů a prelátů, až se nakonec, aniž vlastně chtěl, usadil v Toledu. Marii Louisů potkal jednoho dusného podvečera a zanechala v něm dojem čehosi poddajného a rozpustilého. Pohlédla mu totiž přímo do očí a její oěi, jak se mu zdálo, měnily barvu a přecházely z jantarové žluti do zeleni Taja a jiskření obzoru. Jeden její pohyb - anebo to byl možná jen zrakový klam, vyvolaný bolením hlavy a namáhavým celodenním malováním - rozevřel černé atlasové šaty a v soumraku, před oknem, v pokoji, kde jinak všechno dýchalo melancholií a svátečností, objevila se nejprve její alabastrová šíje, pak ňadra a nakonec Šaty samy od sebe sklouzly ještě níž a odhalily břicho...
Když El Greco ten večer opouštěl dům, kam už měsíc docházel portrétovat hlavu rodiny, byl přesvědčen, že potkal démona. Nazítří, když opít spatřil dceru pána domu, ale za dne, mezi sestrami a průvodkyněmi, nemohl věřit, zeje to táž žena. Ani teď se neostýchala, netajila se s tím, že ho zná, achovala se, jako by se mezi nimi večer předtím stalo něco zvláštního a významného. Nyní však Maria Louisa představovala ztělesnění důstojnosti a ctnosti, a to se stejnou neochvejností, s jakou projevila svou vášeň. Nadarmo v následujících měsících a pak i po dlouhá léta společného života hledal v Marii Louise vzrušení smyslů, aspoň trochu podobné vášnivé
LITERÁRNI PORADY V ČESKEM ROZHLASE
(7, - 13. 4.1994)
PRAHA
Četba na pokraíoi/áni
Ct 7. ai St 13. (9,00 a Z!,00) F.  Rachlik: Po zdrav pámbu, pane Randah
Čt7. (02.001 Slovek pro jeden íívo! (14.00] Povídka pro... (S. Moll) (20.00) Zelené peří
PÍ 8. (0Z.00) V, Vančura: F.C. Ball
(03.00) Básník a překladatel I.
(Q4.00) O. von Linde: Svátek he-
lynkú (10.00) El libris - P. Levi: Polo-
(03.00) J. Seifert: Na VnchTSF (04.00) M.    Friedl    recituje   J.
Vrchlického (07.35) Cteme Písmo - Ganeza
XVIII (10.30) Stránky z deníků (3) (13.00) Starorlíská audienca (14.30) F. Hasol: Na krtiím kopečku
(17.00) J. S. Machar: Kontesa literáta (6) (20.00) OPrazyzdejinčeskélita-
touze Z toho předbouřkového podvečera. Vždy znovu u ní nalézal jen snahu, aby byli spořádaná a důstojná rodina jako ostatní Toleďané. El Greco mil pocit, že po boku lakové ženy zkrotí v sobč nepokoj a nestálost a už nikdy nebude muset nikam odejít. A opravdu ho to už nikam netáhlo, získal dům s velkou dílnou a po léta by! přesvčdéen, že se vedle Marie Louisy stal Toleďanem, měšťanem jako ostatní.
Až nyní, už jako stařec, namaloval poprvé podobu Bohorodičky podle modelu Izákovy dcery a navykl si poslouchat celý večer Izákovo vy prävčn í o dalekých krajích, kam ještě nikdy nepřišli, ale kam nčkdo, dítě jeho dcery, nebo díle dítěte jeho dcery, určitě jednou dorazí. Poslouchal Izáka, díval se na krásnou tvář jeho dcery a přemýšlel o tom jejím dítěti, nebo o dítčii jejího dítěte, jež jednou bude někde jinde, snad stejně daleko od Toleda, jako je Toledo vzdáleno odKandie na Krétě, a přál si. aby byl ještě živ. až k tomu nadejde čas, aby se spolu s židovskou rodinou vydal do nového vy-hnanství, nčkam dál, k severu. A čím víc se ve mčstč Í v jeho vlastním domě vzmáhalo nepřátelství proti němu, tím víc Ľ1 Greco přemýšlel o severozápadní cestě, kterou se jednou vydá do neznáma s Izákovou rodinou.
Ráno po probdělé čtvrté sarajevské noci jsem zatoužil dokončit tuhle povídku a vyvést starce z města, souzeného nesnesitelným dusnem před bott-
Jak dnes
Takt v dncíiiim sloupku přicházejí na protřes předložky. V naší první ukázce se hřcíí
proti obyčeji, /ľ s jedním pod^tat:i\m jiííĺ-iwiii sc pojí jen jedna předložka
■<:■<■ prm^.l
,j*.j.:™í mi;;,;
svčdilépral. héliím u<b<> králce po porodu. (Lidovenoviny22.7.1an2)-Tadyj5ouhned předložky tři. nadto jtítukaždápro jiný pád. Nedopatření vznikají i při rozhodování, zda opakovat. Či neopakovat stejnou před-I.v.m: v [/u.[i;i.(ii]kjr!j.,«ljriyt]l výrazech lij. při souřadném spojení předložkových pádů s rour predložkou). Obecni lu platí (mluvnice ovsem uvádějí i speciální zásady), Je předložku nemusíme opakovat, nchrozf-li moí.nost dvojího výkladu. A ta praví v ná-sLĽduiiíich ůvmi phkliLdccb hrozí:
- Střet inttd ptlwdtič profesionálni smeká se postupne až na úroveň osobních invektív a neplnení pracovních přikuti, což vede k jeho dalSímu vyostrovaní a propouštím. (Lidové noviny 22. 1. 1993) - Tady samo-zřejmé vzniká spojení ...co; vede k jeho dalšímu vyostrovania (k jeho)propouStíní, čili k propouštění onoho střetu. Tak to ovSem není.jde o propouštím zaměstnanců. - Předložku í tu ledy bylo třeba zopakovat.
-  K zákonu o protiprávnosti komunistického reiimu a odporu proti nemu (titulek v Lidových novinách z 24. 7. 1993) - Na tento zvláälč výrazný případ mí upozornil
nýčlenái pan Odd
Kli:
.pakoval.
:de předložka odpor proii komunistickému reiimu nen protiprávní (podle citovaného znční ovíer jako by byl). Titulek tedy opravíme takle K zákonu o protiprávnosti komunistickéh.
Jeden předložkový problem máme vliver slovenštiny: zejména v „reportážní" česlin se objevuje na misi č předložek v. do a nč
Z deníku
spisovatele
(24)
IGOR BLAŽEVIČ
I AI
Praha 28. 3. 1994
V našich pohádkách se vyskytují i takové bytosti, nejčastěji zlé a jen zřídkakdy dobré, ale nékdy ani dobré, ani zlé, jen prošlí jiné. jaksi osobité a své. na které je člověk krátký. Ať proti nim zkusí cokoliv, lest, nebo násilí, nedostane se jim na kobylku, dokud nepřijde na to, kde a v čem je ukryta jejich tajná síla. Obvykle se ně-kde na nějaké vyvýaenině rozprostírá planina obklopená těžko průchodným lesem, na Lé planině je jezírko, uprostřed jezírka ostrůvek, na ostrůvku rozkvetlý keř, o lo krásnější, oč je dotyčná bytost ohyzdnější, anebo strom s hnízdem a v hníidé pták, o tů nevin-nřjaí, oč je ta pohádková bytost obludnější. A v jednom květu na tom keři, nebo tam, kde jinak mívá pták srdce, se ukrývá ta tajná síla. Oddélenost a samota, klerou některé bytosti potřebují pro svou sílu, mě vždy lekala i přitahovala. A stej nč mČ lekal i zlobil objev, že něěi silu, jak je vidít, lze o-chromit i tak, že člověk zabije zcela nevinného a bezmocného ptáka, nebo že utrhne včiev z jeítě nevinnějšího a bezmocnějšího keře. Připadalo mi nespravedlivé, nesmírná nespravedlivé, že nčkdo má být zbaven síly bez přímého střetnutí, bez možnosti se bránit.
Zprávu o tom jsme dostali později, ale stalo se to osmého dne po zaěátku války.Tri mladíci nasedli do auta aod-jeli k naší horské chatě v okolí Sarajeva, vloupali se dovnitř, ukradli, co se jttif líbilo, a rozbili, co se jim nehodilo nebo co nemohli odvézt, a odjeli. Dům po nich zůstal otevřený, vystaven zkáze. A nebylo tam bůhví co cenného. Kib, nyní rozbitý, několik mých zim strávených o samotě v lese při psaní, hromada knih, nyní poroz-hazovaných a ztrouchnivělých, pár dopisů, navždy ztracených, a jedna naprosto bezcenná vče, kterou bych rád dostal  zpátky  - sklenčná koule, do
které ona vložila pár suchých polních kvítků, jeden citát z Blakea o lidské touze a nekonečnu a tří laciné pohlednice s reprodukcemi grafik Egona Schielcho. Nepamatuji se, že by tam nahoře bylo cokoli jiného, co by mohlo upoutat pozornost zlodějů. A přesto od chvíle, kdy jsem se dověděl, íe tri mladíci sedli do auta a odjeli k naší horské chatě, v niž jsem před vílkou strávil několik zim při psaní, a rozbili dveře, které pak zůstaly otevřené, aby dům chátral, od toho okamžiku už nedokážu psát ani o malém panu Friede-mannovi.ani o Hansu Eulerovi a jeho zestárlém, znepokojeném a zviklaném profesorovi Werneru H., ani o El Grékovi a rodině jeho přítele Izáka.
Záhřeb 30. 3. 1994
Já jsem přestal psát. Co se mezitím stalo s ostatními? Amir H. se ani trochu nezmínil. Dávno, jeítě na samém začátku, podplatil, koho bylo třeba, a přeběhl rozjezdovou dráhu. Naštěstí Amirův otec. jeítě před tím, než ho roztrhal, granát, stačil rozprodat všechno zboží a peníze převést do Záhřebu. S těmito penězi dnes Arnir hazarduje v Praze, někdy s větším, někdy s menším štěstím. JCdyžjsem se naposled ptat, jak se mu vede, řekl, že je „na svém", což znamenalo, že nic netratil.
Ncnadovi S. se podařilo pár měsíců před válkou dosáhnout osobního rekordu, když zabčhl sto metrů za jedenáct vteřin a sedm desetin. Nějak ve stejné době bez velkého uvažování hodně spal s Májou. Tanja R. se to dověděla a nechala ho. 7. srpna 1992 ho zasáhl do hlavy Ěrapnel o průměru dvou milimetrů. Umřel v koševské nemocnici 11. srpna: nepřežil druhý výpadek elektrického proudu ten den. Na pohřbu na shromážděné lidi střílel ostřelovač. Tanju B. kryl vlastním tělem otec a ona mu to nikdy nezapomene. Nenadově matce bylo jedno, jestli je krytá, nebo ne. Maja už dávno v Sarajevu nebyla. Nenad se občas zastaví, vidí, že se Tanja líbá s Davorem Š., a tváří se uraženě. Je otázka, jestli vůbec někdy pochopí, že to není jejich vinaažesiobazaslouží,abyjenechal na pokoji.                                     .   ;.
Miroslav D. se bčhcm té doby s.tal pro Safeta zrádcem. Jednu noc slezl do řeky Miljacky au Vrbanjského mostu přeběhl na srbskou stranu. Tam ho zatkli a tří měsíce musel kopat zákopy. Společně se sto padesáti Charváty, kteří před ním dezertovali ze sarajevské Charvátské rady obrany. Měli od Srbů slib, že když přejdou řeku, bude jim povolen volný odjezd do Maďarska. Ukázalo se, že slib byl falešný.
LITERÁRNÍ    NOVINY
Miroslavovi neslíbil nikdo nic. Pustil se přes vodu na vlastní pěst, třeba proto, že ho v Sarajevu nechala dívka a řekla, že její příští chlapec bude určiti1 Muslim.
Beban přiScl o zrak, když doprovázel raněné při převoEU z Dobrinje do měsia. Začali po nich pálit z Nedariče a jedna střela ho zasáhla do hlavy. Jeho matka řekla: „To nevadí, že nevidí, hlavně že žije." V nemocnici byla po celou dobu s nim. Dovolili jí i spát v jeho pokoji, takže se ani večer nemuseli loučit, a už si začali i povídat, když jednu noc vletěl právě do jejích pokoje tankový granát. Jeho zabil a ji těžce zranil. Když se probrala z bezvědomí, řekli jí, že Bebatia evakuovali do Nčinecka. Uvěřila tomu.
Ranko M, pracoval v rozhlase jako redaktor zpráv a míval prý občas skvčlé komentáře, které všichni ve městě rádi poslouchali. Přesto ho po jednom a pül roce odvolali z redaktorské funkce, protože patřil k nežádoucímu národu. Ranka to rozhořčilo, využil novinářské legitimace a letadlem UNHCR odlctéE z města. Až když se octl venku a jeho hněv nad urážkou poněkud splaskl, vzpomnčl si, že mu v Sarajevu ještě zůstali otec a žena. Právě tak pochopil, že ho nežádouc-nost provází životem jako stín. kamkoli se vrtne, jen venku na něj doléhala ještě hůř než v Sarajevu. Tak se rozhodl vrátit. Poněvadž je naštěstí ještě
stále novinář, může znova využít letadla a nebude muset dlouho čekal.
Davora S. pronásledují tváře lidí, které zabil při střelbč naživý štít. Nemůže kvůli tomu už kolik nocí spát a kvůli nespavosti mu lékaři dali potvrzení, že nemusí zpátky k jednotce. Nemusel s ní tudíž ani odejít z města, když ji převeleli jinam. Mohl zůstat S Tanjou R- A i j i n ak, dokonce , když je příměří. Davorovi Š. záleží hlavně na tom, aby už nemusel obléci uniformu. Hned se cílí líp, a daří se mu to. proiože pořád trpí tou nespavostí a lékař mu prodlužuje platnost potvrzení.
Safet T. je vyšším inspektorem u státní bezpečnosti, Nenávidí všechny, kteří uprchli z mčsta anebo v něm nebyli, když začala válka, rád vypráví o hrůzách uplynulých dvou let a zlobí se, když někdo řekne, že navzdory všem obětem nemá nikdo právo prosazovat jenom svůj národ. Nějak jsme jeden druhého ztratili z oCľ, a tak měl radost, když jsem ho při poslední cestě do Sarajeva navštívil. Nevěděl o mně nic, než že jsem v Čechách, Nevěděl třeba, jestli jeítě píšu, nebo ne. Teď je, pokud jde o mne, klidný, dověděl se vše, co potřeboval, abych mu napříště nemohl uniknout. Jsem si jist, že se Safet dříve či později podobně doslané na stopu i všem ostatním, aby tu už zůstali navždy.
Rozpoznátc-li v následující dvojdílní přě-smyice jméno význačného Českého spisovatele ajedno jeho dílo(zn;;hoí otiskujeme i malou ukázku), napiäte lozluätíní na korespondenční lístek a pollute do 2i. dubna 1994 na adresu redakce (Literární noviny, Národnfll, 110 00 Praha 1). Tři úspOíní luSlitelé dostanou peknou, knihu.
OBZOR NATI A REK. DEN JE TAK MALÝ
Znamení duše
Mystické znamení duše, potkání spřízněných paprsků dvou,
tvůj úsměv, umdlený, zemřel dávno před smrtí tvou;
jsou rytmy zádumčivých písní, jež po leta v duši rni zní,
a úsměv tvůj, svatá, uhasne jen se zářením teskných mých dní.
Tvůj ú'sŕnev! V něm smutek a rozkoš se zJíbaly v omamujícf žeh,
na cest» tvých; po hledů lilie házel a tušení vonný dech
z něj sálal, duše zardíval touhou a světla jak jiskřivý pel
v slov tajemném šeru a v myšlenek prodloužených stínech se chvel.
Nikdy nezřel jsem ženy, jíž z tváří svítil by úsměv jak z tvých,
a kdybych ji uzřel, květen bolestné lásky v má okna by dych,
z něj přijal .bych úzkost tvé duše, bloudící v neznámou dál,
jak. otráven sladkostí polibku, jej ž bych se utrhnout bál.
Trogir2.4. 1994, večer před odletem, do Sarajeva
Válka zastavila čas. První den se změnil ve věčnost. Dokonce ani sedmý den před ním, či jedenáctý, neznamenaly už nic jiného než jeho předzvěst. A o kterémkoli následujícím dni jsem vždy znovu mohl napsat, ic už není sebemenších pochyb, že střetnutí, při němž jde o lebensrairm a konečné řešení, o krev a půdu, jeatě stále trvá, bez vyhlídky, že kdokoli zůstane uíet-řen. A pořád stejná otázka: odejít tam, anebo zůstat - bez důvodu a místa?
Místo týdne toho ěi onoho, dne čtrnáctého v šestém městci íi prvního dne v pořadí ve Čtvrtém měsíci nového léta Páni, místo této soboty íi tamté středy začaly být mnohem důležitější některé jiné věci, jako strach, nebo naděje, něčí smrt, zrada, zločin, útěk, opětovné shledáni či návrat. A podle toho se začaly naše dny lišit jeden od druhého. Pokud se kdy vůbec lišily. Každý z nás měl a počítal nějaký svůj čas, své výkřiky, své obavy a svůj vztek. A i když se zdá, že by mohl nastat konec, my, nedůvěřiví, jakými jsme se stali, nadále počítáme dny, jako by ještě stále byly válečné. A to nejen z poverčivosti,.ale i proto, že bychom po com všem mohli zjistit, jak strašně jsme vlastně poraženi a podvedeni. ■ Přeložil D. K.
BRANÁ
I jazykem  I
I otevíraná I I      (8)       I
IANUA PER LINGUAMKESERATA
Psíjmŕno v jazyce a společnosti
TakjakpaktobylostouFifínkou.jižjsme poslední opustili v chicagském parku? Inu. j,i :l litinou paničkoujsme se absurditě okolí i okolrm.-'í spalŕíní /iíináli, načri mi krajanka z Chicagská záhadu vysvetlila: Fifince «% řrkávalpoíwDlichoiivřchořtrdámy.kitrý. . jim ví,i!, před dvěma lery zemřsU-V (Iui:bu
J >■.-[! 1  id]
íflra:i rozjásala; tfcbaby mí pak tarif dáma chlčäa
[ manlelo
■-■üY.ik.!
Zvláštní kapitolu - íi dokonce knihu typu Průvodce jmenoslovím naSich psä ti Psi jméno v jazyce a spokínostiby lasluhovala aktuální oláika terminologie a psychologie psího pojmenovávání. Jak vznikají psí jména na betonových sídlištích prosliho lidu.'cí v přepychových vilách eisoudrahů, na statku, čiv cbaloupce. kdo jím je přidrluje-dřti.
Z deníku spisovatele
(25)
ALEXANDRA BERKOVÁ
111
...již jsem do tebe dlouho nepsala, můj milý deničku, kal aby (o spral, ten lidskej svě! je ale divnej...
Na Slovensku jo uzavřen spor f-'cl-dek : Slobodník, totiž spisovatel: politik, jinak trž demokrat : faSista. Fašista, pardon, bývalý fašista vyhrál. Demokrat odsouzen k uhradí soudních výloh plus masivní pokutč plus veřejně omluvu cle přán i žalující strany, to jest dejme tomu třeba i prostřednictvím CNN anebo celostrany v Ti-mesech, bude-li si to žalující strana přát. Skvělé.
Žirinovský je pozván na Slovensko - nejmenovaná osoba mu bude hradit IA cestu plus IA hotel plus IA všechno ostatní. Ještě lepäf. Dokud budou moci nejmenované osoby bez kontroly financovat cokoli, nebude na světí mír.
Slovensko; to mi připomíná jeden mocný kulturní záiiiek: plný kongresový sál Paláce kultury před vzpomínkovým promítáním Fclliniho Sladkého života. Několik Fclliniho přátel krátce hovoří. Za ěeskou stranu kráčí na forbínu Deana Horvátová a bez varováni předčítá obsáhlou slohovou práci J. Jakubíska na téma Já a Fellini, „Pamatuješ, Federico, jak jsme se spolu procházeli, ty ses zajímal o mou práci, já jsem se zajímal o tvůj kufřík..." Setkání dvou gigantů - muselo to být dojemné... nebohý Federico je bezesporu celý nesvůj, že s ním t nahoře jeho Juraj není.
Mír: ano. Mír začína v rodině, říká Satirová - pár lidí to po ní i opakuje - ale rodič je zvěř nehájená - singl rodič pak i mlčky odsuzovaná a z milosti trpěná, je-li ženou...
Bulimic: chorobná žravost až do zvracení. Mentální anorexie: úplné ncduueristvi". Dobře í.ivený doktor na obrazovce konstatuje, že obojí je projevem strachu z tloušťky. Ale „to není ten obyčejný strach z tloušťky, jímž trpí celá ženská populace - vysvétluje ten doktor - to je chorobný strach..."
V odborných kruzích se tedy ví, že ženy trpí buď běžným, normálním strachem z tloušťky, anebo tím chorobným, který je zabije. Protože jen čtvrtinu z těch mnoha případu se podaří vyléčit. Ty. které nezemřou, a my všechny ostatní pak trpíme .jenom tím běžným strachem". Je život ve strachu néco běžného, sakra??? Žít ve strachu není běžné! Týmy vědců se lopotí nad záhadou velrybích sebevražd - zabýval se už někdo příčinou hromadných sebevražd anorektických dívek?
A když už jsme u toho, který hovězí mozek vymyslel, že žena má snížený práh bolesti? Protože nevyvádí jako píchnuté prase, jen dosedne na zubařské křeslo, protože neomdlívá při pohledu na injekci, znamená to, že bolest necítí?
To muselo stát hodně přemejalení, tahle teorie...
Za první republiky bylo běžné, že se koncem roku plnily zadní strany denního tisku podrobným vyúčtováním nejrůznějších dobročinných institucí, spolků a nadací. Do posledního pětníku. Jakýsi veřejný berňák. Divívala jsem se, proč. Už chápu.
Jc-li něco schopno ovlivnit běh věcí k dobrému, pak je to průzračný, plně kontrolovatelný pohyb peněz. Protože peníze jsou droga a drogy musejí být pod kontrolou. Tvrdé, měkké, tekuté i papírové. Jedině legalizace drog může zastavit ten strašný černý trh, který si sám tvoří klientelu... Jsem pro
...udělalo se mi smutno na duši. „Noc byla temná jako hloupost lidská a jako hoře byla zoufalá...," praví autor Lodě mrtvých. Odevšad na mě zírá jen ni nost, tíha, povinnosti. Ze všech mých dobře míněných aktivit /byly jen úkoly, povinnosti a břemena; „Boj se duchů, které jsi vyvolal...," praví klasik.
Udělala jsem, co už dávno ne: šla jsem sama do vinárny. Když jsem usedla, přikráčel jakýsi starec mého věku s otázkou, jestli je tu volno. Řeklajscm, že ne. On z toho usoudil, že Čekám na něj, ale stydím se to přiznat, tak přisedl. Řekla jsem, že tu volno opravdu není. Na někoho snad čekám? Nečekám, ale chci být sa. Soustředil všechnu svou ochab los t a otázal se sarkasticky: „UŽ ti někdo íek, že ses strašně vošklivá?"
Řekla jsem: „Ne, budeš první," Zamyslel se, vzdychl a odešel. Ani na chvíli nezapochyboval, že když jsem si vyšla „bez pána", jen tak bez vodítka, že jsem se určitě někomu zaběhla. Nebo nějakého pána teprve hledám. A že ze mí vyrazí nějaké peníze anebo aspoň slzy - když ne vděku, tak zou-
Otázka: jaká je üloha intelektuálů v postkomunistické společnosti? Odpověď: ano, jaká?
Skini už zmapovali terén a přecházejí ze stadia živelnosti do existence institucionální. Povšimněme si, že i oni mají nejmenované mecenáše, nejmenované leadry a „zákon mlčení". Bez toho by se to totiž neobešlo. Ono se nedá dost dobře hlasitě deklamovat: pojďte, uděláme válku, zavedeme teror, bude sranda! A ta strašlivá nejistota skinů-jednotlivců, kteří pookřívají až v houfu a v mocně početní pře vaze- jako fašisti, jako komunisti, jako všechna další vtěleni Velkého Kolektivu čili totáěe, A co potřebuje totáč? Silné, tupé, hysterické mládence, kteří budou oddáni věci, totiž pocitu moci odměnou za poslušnost,.,
...a teď k tomu role intelektuála... ach jo.
Otázka: a co je to vlastně intelektuál, co je to za zvíře? Neužíváme náhodou terminologie pár set let staré? V systému, který je pár set let pasé? Pokud vím, IQ testy zjišťují pohotovost a kreativitu ducha na obrazcích, liniích, skvrnách a čarách - krom řad Čísel - nikde se tam nezkoumá suma informací. Jsem přesvědčena, že masová kontrola IQ v řadách tzv. inteligence a Izv. dělnické třídy by přinesla překvapivé výsledky. Ona totiž práce s materiálem vyžaduje pružnost úvahy a pohotovost v rozhodování... a skupina obyvatel zahrnovaná pod pojem inteligence tváři" v tvář prudce se měnícímu světu žádnou moc velkou pružnost ducha nejeví...
Nádherný obraz; Honza Spurný, elký a vášnivý programátor před Hospodinem, sedí u počítače, a zatímco PC plní jeho příkaz, on hraje na flétnu...
Velikonoce: se sakrální tematikou seroztrh pytel. Myslím na člověka Jo-Šuu, kterého velebili, ukřižovali a poté prohlásili synem Božím. Beránek Boží - snímá hříchy světa? Jako „sejmu tvé hříchy, budeš-li mě poslu-Sen?" Něco jako Cosa Nostra?
A zemřel za nás: to jako i za mě? ...inu... zní to lákavě, ale obávám se.
Roipozndte-li v následující dvojdílné pře-
sni vice jiní ko vvznaiiuiho českého spisovatele a joťln» jeho dílo (/ ni'hcŕ otiskujimu' i malou ukiLíku). nnpiíle rozlil i'.On i nakun-.s-])Ou(kn;i-.í lístek a poi lete clo 2Ü. duhna IW. na adresu redakce ÍLirerám: rnv.-iav. Nai-ixini 11. 110 00 Praha 1). Tři úspeSni luštildó do-st.^ii'->'.: i'.kuoü knihu.
BOŽE, RÁNO V DAVOSU! MÍR! SLEČNY CIVÍ...
Filip, jeden z onoho druhu mužů, o jejichž lásce žena zví, jenom když mají úmysl zavražditi ji ze žárlivosti, přiložil pušku na její srdce a řekl:
„Ježíš Marja, Anče, já tě musím zabít! Dovím-li se co na tebe, takhle ti položím pušku na prsa a spustím!"
Stála proti němu bledá, s očima se lesknoucíma, bez pohnutí, a pronesla ledva pohybujíc rtoma:
„Můžeš!"
Kdyby byl Filip tušil, co se udalo na plesu mezi partií jeho taroků, co se odehrálo před chvílí v této síni, kdyby byl měl zdání o zlých probuzených touhách své ženy, byl by pochopil, kolik hluboké lhostejnosti it životu, a hlavně k životu v mysl i v ně na samotě, sním, bylo v jejím slově. Ale on toho nevycítil, zazdálo se mu, že tak mluví nevinnost, a svěsil pušku.
Ko/luštěni tu:n;u-.:.:é s-.-uiIJ/t: CV.ká U.L.i!., v ;-■ ivnW Lidi i 1-i) /. 14, Čísla; VLADISLAV VANČURA: Luk královny Dorotky.
Knihy, venovaní knihkupectvím FiSer a nakladatelstvím Český spisovatel, posíláme Haní Hnízdové z Prahy 6. PhMr. Ladislave Ma-.Ojkovi / Liberce a Kvč Valentové z Brna,
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(21. - 27. 4. 1994)
Schlemihla Pá 22. až St 27, (9.00 a 22.00) L. Procházková:
Oční kapky ČI 21.
(0! 00) :;. riolý; Občan Themis-
toklés (14,00) B.KutwšováiBráchaJeny Pá22.
(02.00) -y.;;]slila dobradiuistvl
So 23. (02.00) Dekameron
(09.-Í5) ■■.■■T-cis: Nephrozená rul-
isla (livi-1
2.O0) Mali
na slrach (23.30) Malý zázral-ii"-. ruíi ai-
lerstiny
(00.45) Zä2ilky a meditace (7) Út 26.
(14.00] Vermis: Nepřirozená zvŕ
lata (zával) (21.40) Pianissimo
Si 27. (02.1») M. Wagnerová: Kandiíäli (20.00) I,  Vazov:  Přimluvte  se
VLTAVA
Četba na pokračování
fit«. (08.30) H. de Balzac Diet G.j-o:
Pá 22. ■ Po 25. až St 27. (DSJJ3) E. Vale ma: Jdi la zeleným
svällem
(18.00) A. Fiance; P:.-. Ih-ncc:
v Paře i
Ne 24. až St 27. (18.00) V.Sliborov&Kdobyspal,
když hofíTnSia 0121. (03.00) Básnik a překladatel - H.
Vibová {Oä.00) Turovy ;i:ii':a:y (M3-
:■-- !>*'::■■š'-.jtli Rornú) (IC.Mj Ex:í:i;;-J Si'arVS'jdm
listú Melínovi (11.46) A.   Breiíký;   Bjuc'c jtc. demaskovaný
(lá.COi J.írrsr. :VK:.-.vi!.-"i ■■::■■:!
Pá 22. (03.00) F. Nemec: Zelené demon-
(04.00) Z. Omest recituje V. Dýka, J h:.i-;.ŕ~o s p. Kalasa
(11.45i A h-.-!:ii0:š:;.'. Okn: i.a-
likatuiy (15.00) J.  Hais-Týntciv:  í'-^i-
Etc-:;!:.™ (21.00) Pátečnlvečar-Opusmu-
SoZJ. (01.55) Sen M. HoMové (03.00J Basnfe a pjekladalel F.
(08.45) Z. Lorenc: Prali konečnu (10.16) J.AustenováiPýctiaapŕed-
ľU.OO; .-, ;;!r.ndberg:Hrasohně™ (14.40) 0.  Nu« - J.  Vejwcä:
f-i-. '-■ ■-■ ■■■>-■ ■:!':-,■,■ <;siy siííla (17.12) M. Paííková: Slečna mala
smtilnej (19.151 Poezioksmfchu (23-OOj Sny o stíši; íkT,:-s ?■;!-.-
dí-rvo-j. V'crlickího a S. Pod-
lipské) Ne 24, (00.00) H. J. Ch. non Grimmel-
shausen: Dobrodminý S::v.-I-
(03.00) G. Plteger-I/::t;■,;•■,■; Cvp-
fiše (04.00) P. Haničinec recituje R.
Jelfaise (07.35) ČI
(10.30) i.
rozsudok, smrti (14.30) c. Brahmsova ■ N. Sher-
r.i: '.'ozn'-ra si také sherry? i17.CS) Víiu-,  PNiíioiarvcr-s-
tó-fi) (2!.05i ;■  Kirrent: Viilsetfome"
prostor (22.30) -;■;■■? srdce (anonymové
nemeckého baraka) Po 25. (05.00) E;s-,k a překladatel J.
Pelán (04.00) R. Triäkur: Posík'-ii :šr (11.45) 0. SasiBodapole (13.00) A Klimeni: Ulil se do mé
prostor (15.00) H.   Piaíéková:   Väichni
jeho blbci. Svedomí (1MB! n:..-ámivýiočl-W. Shakespeare (22.45) J. Janalka: Praráslánl
m 26.
(03.00) M.  Pmchááo.j:   Vit-: svetla
iOVOOi J ::-'ä!■■<;■■■■:d v,:iva (10.00) Literárni výročí -'.*.'. Si\i-
kespeare (11.45) J.KioulvorPotiíestřednl
Evropy (5) (13.00) M. PařikovE: S'c-M.5 rra1!':
smutná) (15.00) P. Sabach: Drak (21.30) H.   LoĚíáfc   Stín   bledé
Elekliy Stí7. ((1.45) F. Nialísche: Nase po-
sledni vdéíncsl (15.00) E.Bass:Ženskéimužské
hielorie (10.45) ■,. i i-.:s-3. Cľ-.!;.i1: Ui? (2030) Syrapozion - Čas básne,
čas hlas
14
Z deníku
spisovatele
(26)
ALEXANDRA BERKOVÁ
111
„Bárte? Jak dlouho se každý den díváš na televizi?"
„Osm hodin. .Nčkdy devířt, když je něco heakýho!"
Pás jasnĚ modríliD nebe - a za nfm, nad obzorem, nakupené čemofialovč mraky. Nízké slunce jesle pár chvil mčkee, zhce svftf. Světlo na listech je po krátkém deäti stříbrné. Tak lo měli rádi impresionisti.
Tak uí je to tu: VlasienecEcá liga. ZašLítčnä ideou pořádku, jako váechny miliíantrif organizace, shromaŽdVtje nepřília probudilé, aväak fyzicky zdainc mládence, vybavené dle vlastních slov k boji: Skin nemá vlasy, aby ho £« ně nikdo nemohl chytil, má okované boly, aby mahl do jiných dobře kopat, a různé zbraně, jichž rád použije ve jménu pořádku. Budou snad skini zametat ulice? Odvážet odpadky? Shrabovat lisif? Nikoli. Pořádek, její hod lají vzít kožené hlavy do vlastních rukou, jest pořádek rasový; totiž rasová čistota, a co je ío za čistotu, kterou hodlají střežit? Inu, v tom není zatím moc jasno: první jsou na řade cikáni - Rómové prominou, ale gádža taky není lichotivý výraz - pak nejspíš Vietnamci a s nimi se zřejmé svezou väichni, kterým se to nebude líbit. No - a pak se uvidí. O tom, kdo je čistá rasa, a kdo smetí, rozhoduje skin. Přesněji řečeno - má na to lidi, Ješté přesněji řečeno: jsou lidi, kteří na to majf skiny. A nyní vlasteneckou ligu. A spásonosná hesla, podobné jako mél kdysi Gottwald. A Hitler.
Jsouc původem z Teplic, chápu, jak je lidem žijícím naneštěstí v cikánských čtvrtích. Ale taky vím, že sociální rakovina (jakákoliv centrální moc) si neomylné vybírá oslabené organismy: pevná ruka rovná se vize pořádku. Někdy se pevné ruce troäku pomůže, když se pořádek předem trochu naleptá, Unavení jednotlivci, kteří už-mají vScho dost, pak houfné spoléhají na spasitele, aby mu přenechali svou
vůli: kočena hlavo, vem to za mé... A hned vedle, jako sestřička, nesměle vystrkuje nevinnou hlavinku další organizace; VSeslovanský svaz (doufám, ze cituji dobře) - mám na mysli tu organizaci pana Pltidka, která se chce stát členem Žirinovskčho velkolepého projektu. Onoho kolektivního ustájení pro vSechny Slovany pod jednou střechou, V podstatě je to návrat k samoderžaví. Uvážíme-li, jaký majetek je v rukou bývalé nomenklatury, která sc sice zaklíná demokracií, ale nade vši pochybnost je Moskvou vy-dfratelná, vyjde nám, že by u nás nejmenované osoby onen všeslovanský nesmysl klidné financovat mohly - aspoň na li rovni kampaní. Jde o to, jestli jsou tak hloupé, aby ňévidĚIy strašlivou odpudivost podobného projektu, a jestii seženou dosi Šílenců z řad obyvatel. Vyplatila by se možná taková malá cestovka; venkov - Praha; nákup - demonstrace - a domů.
Vzedmula se vlna austroslavijmu: romantici zasnčné črtají obrysy Cesko-Rakousko-Slavinska na okraje novin a kdekdo se honem rozpomíná na keltské předky, I pan ministr Bau-dy£, I já.
Miloš Zeman říká: Je dobré si uvedomil, že každý z nás je potenciálním členům nějaké ohrožené skupiny. - To stojí za samostatnou studii... Inu -je konec tisíciletí.
Lidem je iřeba pomoci! volá další spasitel z obrazovky... No: kdo trochu zná situaci ve Školství, ví, jakou Šikanou byli učitelé vláčeni. Učil-Li někdo na vnitru, to už musel bejt ale sakra hodnej...
Mäm chuť znárodňovat: znárodnila bych majetek rezidentu KGB na našem lízemí-    .
ft
Čtu titulek Svatý Vít hledá majitele a vlastním očím nevěřím,,. Že by gotická katedrála, Symbol éeské státnosti, náhle zešílela z vichru tritiích vztahů? Nikoli v-to se jen církvi katolické, chudé neveste Kristově, náhle zachtělo majetku. I vydalo se pár vzdělanců s peticí požádat, aby matička církev nechtěla chrám jen pro sebe -vždyť ho užívá, tak proé ho mermomocí' vlastnit, žeano, - ale matička s nimi prostřednictvím pana arcibiskupa vyrazila dveře. Zrovna jako léty ztuhlá panna, vedomá si své nepřitaž-livosti. Je to chrám, musí patřil církvi - ten argument zní trochu jako půda paiříiěm, kdo na ni pracují. Ale to už tu bylo a neosvedčilo se to. Národní
LITERÁRNÍ      NOVINY
divadlo také nepatří hercům, jakkoli tam provozují svč kejkle. Chtílo by se- zvolat: Nepečujte o život svůj, co byste jedli a cp pili, (...) hleďte na ptactvo nebeské, žel nesejí ani inou, ani shromažďují do stodol.' - ale tohle už kdysi připomínal jakýsi Jan z Husince - & tohos nám upálila, matičko,
*
Zabíjet v zastoupení je velmi snadné... Míli Indiáni své generály? Schované ve stanu nad mapou?
Jak začneš - ntmáš dost! - jestli je tohle pravda, tak nabízejí drogu, ne? Ale ne: je to nakrájená pečená brambora v krabičce s víčkem, to celé za
skoro čtyřicet korun. A budešchtít jes-ti. Harlequin to taky nezastírá: Jen se jednou zaČiete - a nebudete duh přestal... Oblbcné čtenářky leží v haldách přečtených schémat a hltají další; Slej-né. Hrdina se objevuje vždy na téže straní - Je to lepší nez život! - vždy na stejné strane přijdou komplikace a na jiném fixním místě se dostavízá-chrana. Kdyby se lo pcruSilo, čtenářky by se zlobily. Žít je nudno, pojďme do biásku, vtipkoval už Karel Čapek. Jedna droga stihá druhou: povzbuzo-vadla, unikadla, náhražky: kare, alkohol, cigarety, jízda autem, kino, video, sex, romány do kapsy - neodtrhneš
(28. 4. - 4. 5.1994)
více - a to nejsem ani u marjány. Žilo se někdy bez toho? Honím dčti od televize stejní, jako mé kdysi honili od knih. a kdysi dávno možná: Sakra, neposlouchejte porád toho Homéra a běžte něco dělat! - a už se slyaím nad vnoučaty: Dčii, nečuchejte pořád to svinstvo a. nepíchejte si to do žil, víte, Že 10 není zdravý, pusťte si radSi video, ať se vám rozšířej obzory...!
Půjdu si dát néco k jídlu místo jídla: nejaký vitaminový krmivo v piksle,
*
Tolerance - tohle slovo ilustruje mizeru současného světa. Neznám pyšnějšího slova: tolerance; tollere: nesu, snažím, spojeno s břemenem. Vymysleli ho katolíci - kdo jiný. Nenajdeš d\-é stejné vločky snehu, nevstoupíš dvakrát do téže řeky - jen církev obecná čili katolická se prohlásila jedinou a pravou - není divu, že to muselo být břemeno, vyrovnat se s Šokujícím faktem, že jsou i jiné cesty na týž kopec.,, Tolerance je Štědrost, která přiznává druhým právo na jejich vlastní názor a na jejich vlastní zvláštnost... praví letáček v mé ruce. Přiznává druhým právo... - co je ta? Toleruje kapr cejna? Je tolerantní kopretina k jeteli? Jak strašné tuhá pýcha musela být v počátku, potfeboval-ü nikdo zvláštní štědrost, aby se vyrovnal se samozřejmou pestrostí světa...
Rozpozuátc-íi v náíledující dvojdílné pŤe-
imy£ce jméno význaind ho íeskÉiio spisovatele a jedno- jeho dílo (z tiíticž otiskujeme i malou ukáíku), napiäte rozIu5tCtií na kores-pondeniní lííieka pořlele do 5, kvftna 1994 fla adresu redakce (Literárnf nowiny.Níiíodni 11,110 00 Praha 11. Tři ůspcSní Lisuteié dostanou pĚfcnou knihu.
MAŘÍ JIHNE:
V KOLČAVY I HAD
Hora: Pane Piláte, dají si říc: já už mél jednou takového starého, jako je tenhle, laky nebyl lakový zlý, ale raději jsem tím praätil a Sel. (Pauza.) Když si tak pomyslím, ze jenom jednou za tisíc let (slyšeli už o tom?) je člověk člověkem a že ten druhý, který taky zrovna náhodou je člověkem (nekoukají tak na mne, cožpak to nechápou?), toho prvního jenom sekýruje a kouká, kde by co dobrého udélal (vrak to znají - ne? - pro jedno písmenko dovede takový jemnostpán rozházet kancelář!) - tu je tni tak divné a (pauza) div že se nedám mezi ryby! Ty aspoň nemluví, nehrají komedii, krmí se to nebo žere jedna druhou, jak to káže jejich život, ale nevymýälejf si nic na sebe, nepošŕuchují se, nežerou se po kouskách...
Rozluštění rieniřskč souičže Česká kJaiika v pít;smyčkách (15) z 15. ítstá: OTOKAR BREZÍNA: Tpjemné dálky.
Knihy, venovanÉ knihkupectvím Fiier a nakladatelstvím Česřý spisovaiet, posílíme
Dr, Miladt Bláhové t. Prahy Ŕ.Jaromíru Adimkovi z Ostravy a dr. Olze Tvrdofiovri a Lomnice
n. Popelkou.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
Z deníku spisovatele
(27) •••••••••
ALEXANDRA
BERKOVÁ
73/
Romská otázka- sakra - dokud se oni bude mluvit, bude existoval.Kdy už se přestane s tčmi „národnostními otázkami", které nejsou než záminkami k rozeätvání? Je na. £ as e po nechat je národ op i scům a soustředit se na otázky zákonů a práva. Tu máme co činit s odpovědnosti'jednotlivce vďěí státu - ne s „lidskými právy" skupin. Krade-li cikán, budiž zavřen dle práva jako kdokoli jiný, krade-li ve skupino,
Síťové TV stanic jednohlasní tvrdl, že úroveň poradu, filmů a reklam vy. cházf jen a pouze z úrovné diváckého vkusu. Well. Proč se Kdy diváci všech TV slanic naopak shoduji v tom, že jediné, na co-se dá koukat, jsou Simp-
Deprese, sebevraždy, úmrtnost, to väechno je nejsilnější na jaře. (Logik má zde jasný důkaz, že jaro je toxické.) Má na jaře deprese ptactvo nebeské? Mají je sediaci? A co říkají národopisci: bývají jarní slavnosti oslavou depresi? Ztráta smyslu, energie, pocit smutku, marnosti, vlastní zbytečnosti a bezvýchodnosti, to jsou výsostné atributy města - betonové civilizace. Citlivějaí jedinci už mají diagnózu: CFS, totiž chronic fatigue syndrom. Chorobná únava. Organismus to proste zabalí a chce jenom spät, než to všechno přejde. Především je třeba odhodil stres, nedůlat víc, nel na kolik stačím, nikdy, stačí prostě vyjel na zdravý vzduch... (LrJ 21.4.) Ano, vynést Motánu je třeba.
Kresba Vladimír Novák
je to organizovaný zločin, nikoli národnostní problém. Kiade-li většina cikánů, znamená to, že se jim to vyplatí. Skutečným problémem tu nejspíš bude přezírání tzv. drobné kriminality. To je ta, při níž jsou okrádáni občané. Na rozdíl od té „velké", při níž jsou okrádány instituce...
...absurdita vezdejäíhobytí mne holívá nejvíc na jaře; neomylne jako berňák zasáhne jaro vždy to poslušné a zkrotlé ve mnč, takže mi to na dně lebky procitne a reptá: pioŕ chodia po betonu anepotrávě?pročbrečlí?proé nezpíváš? Podívej v ulicích, téch lidí pohromadě - tak rychle se míjejí, aniž se objali - a tihle jsou jeden druhému tak blízko - proč si nezatančí? Nuže - milé jaro, žijem ve světě profesionálů, já na to mám lidi: já zpívám prostřednictvím HradiSfanu, za mne tančí Uno, vaří Vitana a milují se krásné dvojice v Playboy night...
Ach, tykrásnémodelby...jednanamě Špulí líbeznou zadničku a přes rameno mikádo kamery, olizujíc si zvolnahomí ret; dívčí hlásek mi k tornu říká: „Někteří lidé s i my slf, že jsem nedotknute! ná, jako nejaká bohyně, ale já jsem úplně normální d Ivka - ráda se sama sebe dotýkám -ja mi ctí, že jsem byla vybrána jako mazeldvacátého století..." Uvažujú, co je těžSf: vymyslet text k téhle burze bílého masa, anebo k reklamě na prací prostředek? Nedotknutelná bohyně se zatím rozkročmo tře o nový model Peu-geota - končině taky něco pro mě...
Hoäi, kteří by se nikdy nenarodili, protože by jejich rodiče 51i do plynu hned po cikánech a židech, chtěli oslavit stopá té výročí narození masového vraha. Policie tentokrát naštěstí nespala - ale protoíe známe své pappen-heimské, mužem vbrzku čekat novou strategii: sázím na odklon od fašismu a příklon k lidovosti, masovosti, pořádku, sociální spravedlností apod. Gottwald to dělal taky tak.
Má první cesta na samostatné Slovensko, Neuvěřitelné dlouhé území nikoho mezi občma celními budkami - je to možné? - na nádraží za sto Kč sto deset Sk- vrbám se s jakousi otázkou na mladíka, co s námi jel: áno, išiel s nami týmto autobusom, Nie. Nepatrí k žiadnym spisovateľom. Poker face. Pohled: dvé rampouchů ledových. Kde máš Gerdu, Káji?
Komárno m ám bůhvíproč zaži to j ako průmyslovou oblast - zřejmě kvůli loděnicím - avšak je to město vzdušné, prostorné, Širokých ulic, právě omítaných domů a oíiStěných pískovcových skulptur. Cesty jeho lemovány alejemi kvetoucích sakur, jejichž velká růžová kulovitá květenství hfadují ve větvích jako velké růžové kvetnaté slepice. (Rí-mér o ml adé nevčstč v růžovém krajkoví by byl sice případnější, ale vLiterárkách by neseděl.) Dýchá se tu volně - i řidiči k chodcům se tu chovají podstauiěohle-duplněji než ve vytemperované, toxické
LITERÁRNÍ     NOVINY
Praze. Česká strana zřejmějevípodvědomou chuť tady zůstat prostřednictvím olomouckého teoretika L.Machaly, jemuž ujel autobus na večerní návštěvu sklípku, a Petra Kovaříka, jemuž ujel autobus při zpáteční cestě do Bratislavy, Ovšem, přátelé, ono se řekne: „ujel". Nepředstavujme si žádný kl us. přecházející ve cval a řícný trysk -nikoli: autobus plný spisovatelů jeví kvality dvou zámků plných spisovatelů. Ujíždí důstojně a cílevědomě: L.Machala se ukázněně dostavil k autobusu, uložil si tašku na sedadlo, řekl nejblíže sedícímu I iterátovi, že hned přijde, že si skočí jen támhle do lékárny, načež vystoupil z autobusu. a ten nastartoval aodjel. Přítomní literáti se začali divit a hlavama kroutit až na místě. Druhého dne nastoupil do autobusu Petr Kovařík, položil si tašku na sedadlo, popošel až dopředu k řidiči, nahlas a artikulovaně oznámil všem přítomným, že si jde jen pro níco támhle do lékárny, načež vystoupil z autobusu, a ten nastartoval a odjel. Přítomní spisovatelé se začali divit a hlavama kroutit ai na pětašedesátém kilometru pfedDunajskou Stredou. Takto, důstojně a bez zbytečných ne dorozumění, ujíždí autobus plný spisovatelů.
Gabčíkovo: veliká, drahá a zbytečná stavba - ale je tu, tak co s ní? Tráva už obrůstá hráze a Činí je přirozenějšími, k okolním ramenům se stahují vodáci, rybačka je tu bohovská... lužní les si zřejmě už zvykl a zvířena taky. Vzniká enkláva exkluzívni rekreace. A jeleni mají v hrázi Schůdky, tak co.
Ach to sebevědomí...! Bratři Slováci se intenzívne a zbytečně vysilují neustálým srovnáváním - <co svět a jestli nás berou dost vážně ajsme-li dost viditelní) - žádný obdiv z české strany není dost veliký, aby zakryl tuhle nejistotu, žádný potlesk dost hlučný... (tárajú o tom, ako poznajú našu literatúru, ale nepoznajú nič) ...chlapci zlatí, budiž vám toto väe lhostejno! - autoři čeští skoro nečtou sebe navzájem - někteří se čtou pouze v angličtině - proč odečítat svou hodnotu z takto kalného zrcadla? ■ svít na nás kašle - a není Boha, který by nám dal jedničku - ale to je ů leva.
Vrátila jsem se po třech dnech z Komárna a manžel mě radostně uvítal: „Konečně seš tady a já můžu vypadnout do ateliéru - jo, vyšel ti ten deník - byl jsem zvedavej, co tam bude - ty v těch novinách vždycky tak bloudí?...'1
LITERÁRNI PORADY \
Č15.
(9.00 a 12.00) L. Procházková: Oinl kapky Pé 6. až St 11.
(9.O0a22.O0) V.Neff:Marieaza-hrsdnk
CtS. (02.00) Dámaakuchaŕka (14.00) PovMka pro...
Pá S.
(02.00) Lársňská. elégie (J. W,
(09.45) W. Colins: Žana v bitím
(SI (12.00) Malé recenze J. Skácela
- na antiku (23.30) Víálka se zavfela... (K.
(12.00) A. Sova: Jatril (15.50) Benefice proJ-.Kemra (20.00) Ó. von hforváth: Figarův rozvod Po 9.
(00.45) ZáäitKy a medliace (9)
ÚtTO.
(«.00) W. Collins: Žstia v bllŕm
(01,00) K. Paustdvs- :!--;í:i (20.00) D. Fischerova: Tri rozhlasová minidramala
C1S.,Pá6.aPo9.síSt11, (09,30) E- Valenta: Jdi 2a zele
ným světlem Ď 5. (1B.O0) V.SIibDrtraá:Kdobyspal
fcdyž horlTroja
Pá E. až St 11
(18.00) B. Hraba
CtS. (03.00) Básnik a
Forbelský (04.00) O. Chajjá (10.00) E*  libris
Psané skály (11.45) M. Torna
určuje můj kufr
(15.00) J.   Krale
(23.00) Dalslnek.
vadlo Vizila) PaS. (Q3.00) V. Hélek
dotýkané (04.00) A,Slre|íí
(11.45) J. Sinají
přírody (15.00) K.  Schu
mrtvém hlktaSi So 7. (01.55) Sen C. C (03.00) Básnik í
(04.00) K.Sthwil (08.45) A. Barlu
poltebuje v tře: (10.15) J.    Ausl
a ptedsudek (4 {11.45) Ch. Pégi (13.M) l.Aäken (14.30) O.  Nutz
Kdyby vsatliny. (17.10) K.Taiel: (19.15) Krídla na
Českého exilu: Ms 8. (00.00) V. Vaní
14
Z deníku spisovatele
(28) •••••••••
ALEXANDRA
BERKOVÁ
/4/
Počasí je stále krásnější, můj milý deníčku, zítra budeme pálit Čarodäjni-ce... Hezká kratochvíle: nelze nevzpomenout pátera Jindřicha Františka Bobliga, jenž v letech 1678 až 1692 pilní sloužil Bohu tím, že nechal upálit vfc než stovku lidí. Celou věc por jímal tržně: oběti platily za každý den pobytu v žaláři nejen nocležné, ale iza jídlo, ostrahu a soudní proces. Rodiny odsouzených byly pak povinny zaplatit za provedení exekuce soudní stolici i katu - včetně zvláštního poplatku za dřevo v množství, jehož bylo tľeba k řádnému upálení obíti. V roce 1696 osmdesátiletí inkviziior tik zmizel v ústraní - aniž byl potrestán... Nakonec: myslel to dobre - držel lajnu -a chybička se vloudí. Co lidi • lidí je - a zadarmo...
Geniální chlapec, který skrze počítač okradl banku (on to sice všechno vrátil - až na lo, co mu při přepadení ukradli), takten chlapec dostal Šest let. Stejně jako pětinásobný vrah (poslední vražda byla sadistická), který půjde letos na svobodu... Vybil rodinu - no co - byla to jeho rodina - ale okrást BANKU?? No to je ovšem drzost!!
Úloha inteligence, ano: úloha inteligence...
Na Tepličku domlouvala jakási vy-máhací firma podnikateli, který čekal a stále nedostával slíbenou půjčku -i domluvili mu k sebevraždě - a na druhý den půjčka od banky přišla • legrační. Že? A ti domlouvači? Inu - li nejsou společensky nebezpeční: vždyť dělali jen svou práci... A jede se dál, kaňonem černým kolem bílých skal...
...a jeden lakovej chlápek, co mu nebude nikdo nic povídat, povídá v autobuse sto (řičet šest: Hele, co chceš, nebyl vochotnej si platit ostrahu, tak ho podřízli, moh si za to sám...
Ráda se dívám na plynoucí vodu a jedoucí schody. Milují to i zvířata. V Brehmovi se praví, že mnohé zvíře při povodni,zmámené valícise vodou, nedokáže včas odejít a utone. V TV byla vidět laková opička - sedící na větvi - voda jí pomalu stoupala ke krku... (že ji potom zachránili? že ji nenechali přeď kamerou utopil...?...!)
Ano: úloha intelektuála: jednou se taky sešli, aby rozhodně odsoudili paint--ball, takovou tu terénní hru na vojáky. Vídyt oni pobíhají po lese a střílejí po sobě! Od toho je uí jen krůček koupit si nějakou pravou bouchačku a zkusit to naostro...! Ano-jt to agresivní- a!e je lo hra. A myslím, že třeba šachy nejsou zrovna hra milostná - a taky jsem zatím neslyšela, že by například některý šermíř neodolal a vyšel si občas někoho zapíchnout...
Manja je Chorvatka a k slzám jí je Kto, že límít nikdo • včetně České strany • nepřijel na Chorvaty přípravo-
L i T E r Á R N f    NOV INÝ
vaný kongres evropských Penklubů. „To si myslíte, že nepatříme do Evropy?" To ne, řekla jsem, ale převážily hlasy: No přece tam nebudeme jezdit na kongres,. kdyí padesát kilometrů odtamtud umírají lidé...! „Ale nám by to bylo udělalo takovou radost, potřebovali jsme vaši podporu..." Té úvahy ovšem nebyla naše většina mocna. Té empatíe totiž. Povez mi, zrcadlo, kdo je na světě nejmorálnějíí?
Miss ČR dostala kožich. Pravý. Ze zabitého zvířete. Vzhůru do Evropy!
Make up sluší - všem! V Ypsilonce naNčkdo to rád horké si opět můžeme potvrdit, že úsměv, dekolt, havrani oko a rudý ret nesluší jen ženám, ale i například Marku Ebenoví, jakkoli má chlupatou hruď; působí stejně přítulně, sladce a líbezně jako kterákoli děva - ne-li tip. Když se muž převlékne za ženu, to nikdy nezklame; snad proto, že se převlékl za něco „nižšího"? - ale převlečen za medvčda vůbec není tak roztomilý - nebo Že se pitvoří? Ale jako šašek přece... možrá to bude tím, že z muže v ženských šatech na chvíli opadá ta umělá vážnost, strohost a vnitřní zcepenělost. Najednou je svobodný - může být milý - a není to jen lovecký trik - uleví se mu a vysílá pozitivní signály, jichž ve své programové zachmuřenosti běžně není scho-
pen. A nezdá se, že by se ženám v pánském kostýmu nějak zvlášť ulevilo -čerti vědí, proč a kdy se muži rozhodli mračit se, neusmívat a vůbec pouštčt hrůzu. Mají z něčeho strach? Anebo si mysli, že ta hrozná, ne laskavost, ta kolmá vráska mezi obočím jim dodá dejme tomu na důstojnosti? Nevím. V dětském vĚku jsou muži přirozeně usměvaví a na sebeprosazení jim to neubfrá... V každém případě tím, že se jako dospěli zřekli úsměvu, si nejen zkracuji život, ale snižuji počet úsměvů na zeměkouli nejmíň o polo-
Smrt - tolik se o ní mluví! - jako by poslední opona byla tím nejpodstatnějším na celám kusu. A paradoxní je, že nejvíc hluku, nejvíc tyjálru se nadělá, když už je po všem: když duše opustila tělo, tehdy oslavujeme její hnijící masovou konzervu - neboť takový je u nás zvyk: pompézní obřady, - ale není koho se držet za ruku, když je třeba... úzkost je za plentou.
Není rule bez trní... Co je to za nesmysl? Je těžiště této maximy vkonsta-továnf, že růže má trny, jako má vůl rohy a slepice zobák? Anebo je to onen neláskavý vztyčený ukazovák, varující; Moc si nevyskakuj, bídný červe, neboť jsem ti vše krásné lalem stigmatize-val.'...? h to ona stará dualistická hra na rub a líc? Na dvě strany jedné mince? A kolikstran má déšť? anebo lípa? Jaký je rub řeky? Troufám si tvrdit, že z faktu, že růže má trny, se nedá vyvozovat vůbec nic. Tím méně závěr, že každá radost musí být nutně něčím zkalena. Nemusí: každá radost jednou končí, to ano, ale jen proto, aby mohla hned začít jiná, ještě krásnější. Jako je to třeba s tímhle deníkem,..
To je led/ ohromně úctyhodný lid, mravenci, li vám nejsou nic než rozum, pro ty ja vSecko jen početní přiklad, a vždycky jim vyjde. Pracoval a klást vajíčka, říkají, lo zra" mená ii v čase a starat se o budoucnost, a lak to laky dĚlaj í. Déií se na m rave rice či sté a špinavé. Hodnosti mají podle Ěisla, mravenčí královna má číslo jedna a její názor je ten jediný správný, ta totiž sežrala veškerou moudrost. Říkala takových veci, a tak chytrých, až mi to připadalo úplně pitomé. Tak třeba Tíkala, že jejích mravenišlé ja úplná nejvyšší na tomto světě, alehned vedle mraveniště rostl slrom, a ten byl vyšší, mnohem vyšší, to se nedalo popřít, a tak se o tom prostě nemluvilo. Jednou večer na nSj jeden m rave necek zabloudil a vy lazl p o kmenu, ani ne až do koruny, ale přece jen výš, než kam se kdy nějaký mravenec doslal, a když se obrátil a vrátil se domů, začal v mraveništi vykládal, že venku je něco mnohem vyššího. Jenže ostatní mravenci usoudili, že to je urážka celé společnosti, a lak byl mravenec odsouzen k náhubku a doživotní samovaz-bě. Ate zanedlouho po ném došel ke slromu další mravenec a vykonal tutéž cestu a učinil tentýž objev, a dokonce o tom i hovořil, jenže, jak říkali ostatní, rozvláčně a nejasně, a jelikož to ještě k tomu byl mravenec vá-ženýa patfil mezi ty čisté, všichni mu věřili, a když umřel, postavili mu na památku skořápku od vajíčka jako pomník, protože vědy
P:;;n/;1 FRANTIŠEK FRÖHLICH
BRÁNA
I jazykem  I otevíraná I (10)
jazykem
otevíraná
(10)
IANUA PER LINGUA M RESERATA
Psaní coby trivium
- Spolu s ítením a poiitánfm bylo psaní kdysi, vzhledem k počtu zvládáních disciplin, specialitou Skol triviálních. Praví tato zdánlivá iri vial ita schopnosti psát vedla k teoriím, podle nichž psaní není jazyk a jeho existenční zdůvodnčnl spočívá v co nejdokonalejším vystižení toho. co už ve zvukové (fonetickí) podobí pfedifm existuje. Variantou
těchto teorii, pestovaných donedávna mj. též v Americe, je představa, že jejich apJikačr v praxi se jazyk demokrat i/.itjľ: k;i/.tE>" rini/ po zvládnuti näkolika desítek znaků, cuS je práce na dva tfi dny, se může pustil do psaní bez obav, že by narazil na nejakí váŕnčjsl překážky. Zdá se vSak, že tento druh trívia-lizované demokracie, jakkoliv známý i u nás, je spojitelnji pfedeväím s kulturami, jejichž nositeli (nebo alespoň jejich viiäina) sc psát teprve nedávno učili či učí; na českém kulturním území se tedy musí jevit jako ne-iíspääný import či přinejmenším exotický
anaůhrůnismus.
Jií Josef Dobrovský (1753-1829) svým pravopisem analogickým exemplární potřel zásadu piš, jak slyšíš. V podstate zjistil, že například rozdíl mezi tvary jako had-i a had-v, a dále hoj-i a dlvk-v plall i v pfí-
n.-íli-rh. kdvhaneslvšl
14
Z deníku
nakladatelské
redaktorky
EVA SLÁMOVÁ
Vracela jsem se domů přes Náméstf Republiky. Z práce! Na chodníku stál, sotva se držel na nohou, stařík s takovým lim završeným platem na bfile, jak to teď nosí spousta pouličních prodejců. Měl na něm rozložené losy a roztřeseným hláskem vyvolával: „Nepracujte, máte Tutovku!" Zakroutila jsem hlavou nad lim skvělým heslem - ten na to koneině přišel -, a pak nič zamrazilo. Říkala jsem si v duchu: „Nepracujte, máte Odeon."
Budu už nejspíš postižená, ale všechno, co kolem sebe vidím a slyším, si dávám do souvislosti s Odeonem. Chodím do zamestnaní, kde nemám práci. Veškeré nevydané překlady leží 'navršené na neuspořádané hromadí v místnosti šéfredaktorky a mají být uloženy do prázdné kanceláře pod zámek. Skoda, ít věci někdy nemají rozum, pomáhaly by nám. Časovaná nálož v překladu detektivního románu Sue Graftonové E jako exploze (rukopis se v Odeonu válí už druhým rokem, přestože jde o výborný komerění titul) by dávno stačila vzteky vybuchnout a celý Odeon, se vším zamřelým harampádím a malo-myslnými zamestnanci, by vyletěl do nebe.  ,
Jediná práce, kterou jsme v redakci za poslední měsíc dostali, bylo vypracování seznamu překladatelů a peněžních Částek, které jim dlužíme. Kdybychom prý dali výpověď, tak by se i-naiich uaetrrtiycb mezd mohly za-platit některé dluhy nejpostiženějším autorům. Kdepak, na takové hraní na city nás nikdo nenachytá. Oběť splácet obětí? Dostala by moji květnovou výplatu skutečně Alena Jindrová-Špila-rovú, které u nás už víc než čtyři roky leží tři překlady? Náš zaměstnavatel, nemá-li pro nás práci a má-li tyto ušlechtilé záměry, by nás měl propustit; nedčlá-li to, musí zajisté dobře vědět proč a z jakých důvodů si nás, ne zrovna lacino, vydržuje!? Je to jeho starost. Přicházíme ho samozřejmě dost draho. Do Odeonu stále denně dochází přes sedmdesát zaměstnanců! Na co asi myslí, když jdou ráno do práce? Že by bylo mravnější najít si zaměstnání, kde se pracuje, a nechat Odeon jeho hlemýždímu osudu, zanechat ho napospas myším, aby spadl na hlavu ministerstvu kultury a af si s ním spán e m bohem dělá, co chce? To by museli aspoň tušit, co se vlastně děje.
V kancelářích s okny na jižní stranu pěstujeme ibišky. Stříháme je a rozsazujeme odnože. Říkáme tomu ibiš-ková farma, Ibišek je národní květinou Havajských ostrovů. Dostanou je překladatelé jako část odškodného na znamení, že tu teď máme havaj. Ibiš-kům i jiným květinám se na Národní třídě 36 na rozdíl od knížek daří. Mají tu teď volný prostor. Rostou jak divé a nádherně kvetou. Máme na ně Čas a ony nám tu péči oplácejí. Plazí se po stolech a splývají po knihovnách. Přece jen je to v tom domě zmaru živoucí naděje. Někde se tu něco nového rodí. Odeon prorůstá zelenými výhon' ky.
Jedna záležitost v souvislosti s Odeonem šla rychle. Ministerstvo hospodářství zabavilo naši rekreační chatu v Labské u Špindlerova Mlýna a dává ji do veřejné dražby. Rychlá práce. Ještě před měsícem si tam užívali hosté.
Jestliže se komunikace v Odeonu v posledních letech Stále zhoršovala, není v současné zlé době o nic lepší. Informace sek nám dostávají, mnohdy
zkreslené, z druhé ruky, což samozřejmě zvyšuje naši podezíravost. Panuje ve věci Odeonu jakási schizofrenie. Současné vedení, které tu už pracuje ve výpovědní lhůtě, nevidí z reálného stavu věcí jinou cestu, než podnik zavřít, zatímco Ministerstvo kultury s Odeonem v oficiálním stanovisku stále počítá.
A co my s tím? Připadám si už jako figurka ve vitríně. Jako hadrový paňák, který si chodí sednout do kanceláře, bere telefony a jakékoli informace vyřizuje stylem: „Obraťte se, prosím, na paní šéfredaktorku." Jako by nás tíha dluhů, neodvádčné práce a únavy zbavovala práva o sobč rozhodovat. Necháváme sebou vláčet. Už byl dávno Čas d č lat si taky nepřátele.
Zašla jsem si do zoologické zahrady. Zvířátka se línč povalují za mřížemi a ohrádkami a na každé kleci je cedulka se jménem jednotlivce nebo instituce, která na jejich chov přispívá. Takhle laicky si predstavujú grantový systém, který má začít fungoval v české kultuře. Už když jsem se procházela po zoo, líčila jsem svému příteli, jak by to bylo pěkné, kdyby každá odeonská kniha, která čeká netrpělivé na vydáni, našla svého sponzora. Unikátní ediční řada MECENÁŠ. V románu Johna Irvings Modlitba, za Owena Meanyho by na titulní straně stálo: Výrobu a dislribuci financoval JUDr. Tomáš Vejnar, soudce městského soudu v Praze, zlásky ke knihám i amorovi. Chtěl si to konečně přečíst. Ana Katedrále od Raymonds Carvcra by bylo: Vychází zásluhou překladatele Jiřího Hrubého, který veškerý honorářza překlad R. Fulghuma převedl na zaplacení tiskárny t> Českém Těšíně. Carvera přeložil ješlé před Fulg-humem.
#
Redakce Odeonu má v tuto chvíli přece jen malý sen. Chtěli bychom urychleně vydat překlady připravené na tento rok, uložené v místnosti pod zámkem, a to v koedici s jinými nakladateli, jmenovité Argem, ERM a Torstem. Tito vydavatelé už z Odeonu několik titulů převzali a zatím se zdá, že navazují na jeho tradicí. Je to jediná užitečná práce, kterou můžeme ještě zastat, máme-li oficiálně předstírat, že fungujeme. A nic by nás to nestálo, což je důležité, protože nejsou peníze. Ministerstvo kultury však údajně trvá na zmrazení stavu rukopisů.
Má-li být „privatizace Odeonu dokončena" (na tuto větu jsem v novinách už doopravdy alergická) v příští sezóně, ještě si počkáme. Rýsuje se mi jedno řešení. (Tcďsi budu nemístně utahovat.) Nedá se nic dělat, v Odeonu se musí najít nejaký světec, nejlépe mučedník. Na jeho svatořečeni přijede do Odeonu papež. A přesně to potřebujeme. Na obnovu historického centra knižní kultury, kterým bude muset papež procházet, bychom mohli od ministra kultury vydyndat nějakou dotaci, jako to přislíbil Olomouci. (Ta Olomouc má ale z pekla štěstí.) Do Odeonu zatím přijede jen bývalý uni-tářský pastor Robert Fulghum a ten chce naštěstí lézt po stromech.
*
Nevydržel to a ozval se na můj Článek Vladimír Justl. To je dobře. Jen af je takových ohlasů víc. Je to zase z jeho pohledu. Napomíná mé, že konce Odeonu jsme si zavinili my sami v Odeonu. Hm. A nepsala jsem snad o tom?
Mám před očima takový obraz. Odeon minulostí - dobře zapražené zvíře, hora masa, která se vítězně valila přes kamenitá pole. Za to už má svůj pomník. A teď - zmordovaná a zdivočelá bestie, která se nenechala v době svobody ochočit, setřásla ze sebe pět ředitelů a čtyři šéfredaktory a nechala se roztrhat na kusy.
Kolik lidí tu v Odeonu za poslední čtyři roky uskutečňovalo nejrůznějším způsobem své sny a ambice, své řídící povinnosti! Kolik vládců a vládkyň jsme tu poslouchali! Bylo to docela pestré. Co si asi mohu o té škále fleků a stinů myslet. Všichni, co byli v Odeonu u moci, ředitelé i šéfredaktori, náměstkové   i   zástupci   šéfredaktorů.
!      1  .        K     V     ŕ.     T     N     A       I   ■ 1
vstoupili v určitém okamžiku do začarovaného kruhu: přestali sdílet své starosti, zájmy a plány se svými zamestnanci, jako by se zapojili do nejakého tajného společenství. A my nezasvěcení jsme je při tom nechali. Taky
jsme jim přestali říkat, co trápí nás. A to byla chyba. Človek nemá nechávat podezřelé véci spát.
Abych  nepsala jen  v jinotajích.
Foto Pavel Hudec. Z MUZEA HRAČEK Ivana Steigeret.
Včera jsme möli setkání s překladateli s vyloučením veřejnosti. Drze se do sálu vecpal jen jeden novinář, ale byl okamžitě vyveden. Ze setkání vyplynulo asi toto: Současná ředitelka In"g_ Jarošová funguje v našem nakladatelství jen provizorní^ do ničeho nezasahuje a všechno vyřizuje Šéfredaktorka Anička Kareninová, Jako právní poradce z oboru autorského práva byla přizvána naše bývala ředitelka dr. Anna KokoSková. Její působení v Odeonu se mi líbilo, byla vždycky vecná a říkala věcí narovinu, situaci Odeonu zná dobře, přesto na včerejším setkSnrnedoká-žala vystupovat nezaujatč. Pozvaní překladatelé, naši věřitele", se po setkání rozcházeli spíš zmatení. Mne bylo jasné toto: V Odeonu leží obrovská hromada rukopisů a nejrůznějších zakázek - starých, prošlých, zredigovaných, nezredigovaných, ztracených, na filmech, v korekturách... A tato hromada se dělí na dvě skupiny; o jednu není žádný zájem, tu si mohou překladatelé rozebrat a odnést domfi, a o druhou, která je z velké části vázána i autorskými právy, je zájem z více stran.
Být v Odeonu začíná být vzrušujícím dobrodružstvím. Už se téšim na jeho další osud-neosud, jehož jsem, dokud zůstávám v Odeonu, stále jcíte i já smutným strůjcem.
6, května 1994
14
Z deníku spisovatele
(29)
ADOLF BRANALD
lil
Tajný život Salvadora Dalího byl nám Čechům odtajen až leď. V knize, známé svitu už asi Sedesät let, prozrazuje Dali původ a půvab falešných vzpomínek. Konkrétní vzpomínka se rozbíhá do abstraktních obrazů. Číšky s mlékem se ztotožňují s mocnými stehny Napoleona. Skutečné splývá s neskutečným a pamef všechno svařuje do homogenní a nezničilelné slitiny. Za pár let je to všechno pravda. Tak bezostyšne vzpomíná Dali i na svůj nitroděložný život. Byl prý to ráj. Říká, že mezi falešnými a pravými vzpomínkami je stejný rozdíl jako u šperků: ty falešné vždycky vypadají opravdovější než ty pravé.
Stejnou zkušenost udělal už Hilar, když angažoval do jedné francouzské komedie opravdového Číšníka z Ciu-□u de France. Francouz si poíínal na jevišti jako liftboy v pralese. Hilar ínéchucen zavolal do kulisy Pane Za-liranda, jdou sem a udělaj mi gareo-ria! S'il vous plais, mon chef, řekl san Zatiranda a bylo to pravé ořechové.
Pan Zatiranda souvisí s Dálím jen joftem.
Stylem falešných vzpomínek, pábil už Hieronymus Bosch. A pábí, svým >vsem způsobem, Bohumil Hrabal. Podobnost čisté náhodnou vidím ■v zálibě v banketech, zabíjačkách i drobech, což svedčf o tom, že oba ie snaží dostat co nejhlouběji. Obdi-ŕúji oba.
Už jako dítě
sem mél příležitost vjíet, že andčl je ilečna Ciprová a čerta ze sebe udčlá iravč pan Šmíd, když opálí nad svíč-;oti äpunt a natře si tvář. Scéna předvádí.faleSné vzpomínky. Zákulisí vy-wétluje nepochopitelné. Scénoujsem >kouzlen. Zákulisí věřím.
ifše mné Mirek ze Zlína, ie se pusti! s kamarády - a se souhla-;em radnice - do kácení vyhnilých to-)olů. Měly pětadvacet metrů a ohromovaly barák a silnici, Jirka mi uí iávno kladl na srdce poraz to, jednou i rozčísnou barák na dvě půlky. Teď i itmlš představit tu paseku. Mám iřed očima pantok a dva obrovsképa-■ezy. Ješič bych je chtěl zlikvidovat, lei odjedu do Austrálie. Obdivuji se rfátelům, kteří se v pŕtasedmdesáti lovedou ohánčt pa mokem, pak si pře-ílíknou košili a jedou do Austrálie, obdivuji je a závidím. Kácejí stromy i já už nedokážu ani naštípat polínka. JtSĚuje mé, že já už chodil za holka-na, když-on teprv drandil káču.
Ie mi smutno z Obce. správa z konference j e věcná, ale mezi ádky proniká marné volání po ztra-;ené autorite. Tři sta padesát spisova-elú na jednu socialistickou kulturu lylo až dost. Sedm set na tržní je pře->ych. A to ještě všichni neplatí přípěvky a důchodci jen stovku. Nadace, ondy, sponzoři jsou ušlechtilé vyná-ezy, jenomže 1 ileratura vzniklá z přímé a milosti nikdy nebyla tak dobrá äko literatura z trucu a volnosti. Tak )íůi to nerozpustíte, když na lo nemá-e?'zeptal se.prý někdo shora. Protože O' nejde. S rozpouštěním máme imutné zkušenosti. Do houfu nás žene ouria i pud. Touha zvaná Wahlver-vandtschaften, pud sdílet společnou laiketu, mít hlas, tvořit prestiž, která ií'byla a dál by mčla být této zemi : něčemu užitečná, prosté nechceme ■tratit, co jsme v rozličných podobách, ičkdy s aplausem, jindy s hanbou, af e lo jmenovalo Svatobor, Máj, Syn-
dikát, Svaz nebo Obec, udrželi nad vodou.
Literárky upozorňují, že od smrti Emila Vachka uplynulo třicet let. Byl jsem v jeho smutné vile Nad Mlynářkou s delegací spisovatelů, když mu bylo sedmdesát. Nedčlal dojem suveréna, který se vyzná v citových zmatcích svých Chámů Dyny-bylů a jiných Nepřátel v těle. Vypadal spíš schl íple. Pak jsme se dozvěděli, že má trápení s mladou dívkou, které se ujal. Ale když jsme se ho zeptali, co nám napíše - tahle otázka dovede postavit spolehlivě na nohy i autora po mrtvici - rozkvetl, nadechl se a vyjmenoval asi deset titulů. Aby ukázal, že nemluví do větru, pustil se do vypravení dějů až nemravné šťavnatých na svých sedmdesát let. Tenkrát jsem si myslel, že se tak utešuje, že tomu sám nevěří. Dnes jsem o třicet let starší než tenkrát. Dnes vím, že Věřil.
Pan president se otevřeně rozhořčil na Homolku, ministr Baudyš navrhl otevřeně sbratření mezi pravoslavnými a muslimy, ministr Tigrid slíbil Šlechtě hrady a zámky, ministr Rubáš zvýšit platy doktorům, a ještě mnozí a mnozí jinf vzrušili svými výroky sdělovací prostředky a ty zase, s čilostí holuba, který našel zrno, vzrušovaly dál. Já si v takových momentech připomínám Raymonds Chandlcra: -Člověk se vždycky nedostane do basy proto, co proved, ale proto, co se z toho dá udělat před soudem.
Otevřenost je v módč, ale pozor na ni. Známá herečka se na tiskové konferenci o AIDS svěřila přítomným, že pravidelně navštěvuje AIDS-testy, což považovala zřejmě za příkladné a hodné doporučení. Statečné prohlášení ocení lidé bez skrupulí. Pomluvače svádí k dohadům o početnosti styků a k všetečným otázkám, proč je dáma tak nedůvěřivá k stálému partnerovi. Či jde snad o nedůvěra k partnerům střídavým? Totéž se děje politikům, chytání za slovo a volný výklad je oblíbené hobby - a nejen reportérů. Otevřenost je starší sestra zprůhlednění. Svědčí o tom krásná ěeská úsloví. Dřív se lidé obviňovali, že v hrdlo Ihou (též vrdloužou), klamou tělem, lžou jako když tiskne, a žádali po sobě přiznat barvu, nalít čistého vína a kápnout božskou. Doba si žádá své. Teď se zprůhledňuje a zčitelňuje. Zní to intelektuálnej i.
Život znamená snít, vyšlo mně v první tajence kruhové sí-řovky. V druhé autor: Friedrich Schiller. Až jsem se polekal. Pocítil jsem neslušnou touhu odporovat klasikovi. Opravdu to řekl? Chvíli jsem podezíral autora křížovky Josefa Doležala a zaváhal jsem, mám-lt zavolat expertku na křížovky Lenku Tršic-kou, známou v literárních kruzích pod přezdívkou Karel Šiktane, a zeptat se, kdo je Doležal. Při naprosté úctě k Schillerově velikosti zapochyboval jsem o praktické hodnotě citátu. Sám potřebuji občas snít, patří to k mé profesi, ale co pak? Představil jsem si Schillera, nesporně chvilku snil, pak si ale sedl, vzal brko a psal a psal - co ten toho napsal! • a psát brkem nebyla žádná lahoda. Musel se starat o rodinu, docházet do redakce, musel se hádat s vévodou, s kritiky, s tiskárnou a spoustu jiných věcí - ne, to opravdu není jen snění. Řekne-li ovšem něco Schiller, může takové apodiktické prohlášení znamenat pro někoho vzor, zákon. A to je setsakra nebezpečné. Nedovedu si představit řidiče autobusu nebo pekaře nebo vlastní ženu, jak se kdy chce zasní a na výtku prohlásí Život je snění! Nejsem proti tomu, aby se zajímavé citáty, když už někoho napadnou, pouštěly do lidu, ale přimlouvám se za to, aby každý slušný citátor, zejména pak politik, pro všechny případy připojil doložku „podle mého názoru". Podle mého názoru je život spíš bdění než snění, podle názoru pana Wericha je život vůl, ale krásnej. Pan Werich ovšem nemusí přidávat „podle mého názoru", protože se pozná, že tohle mohl říct jenom pan Werich.
14                                                                                                                                             LITERÁRNÍ     NOVINY
Z deníku spisovatele
(30)
ADOLF BRANALD
111
Život je seti.
Torek] Calderóa, ale já s ním souhlasím. Citací zápisu Jaroslava Durycha do pamětní knihy syna Jiřího uvádí A. C. Nor své vzpomínky, které pravé vycházejí. Protože má na Život opačný názor než Calderon, Durvch a taky Schilter, dat knize titul život nebyl sen, Četl jsem ty vzpomínky asi před dvaceti lety v rukopise. Dovolili mu snít, ale zarazili tnu vydávat. Měl užasnou vůli uchovat svědectví. Vědí!, že nemá naději vidět těch tři tisíce stránek vytištěných. Když dopsal, odnesl strojopis do Památníku písemnictví. Aby se nezapomnělo. Bohužel, zapomnělo. Zapomnělo se na to, že „Nórovi po Únoru zůstala nálepka vůdce protikomunistické opozice", jak napsal v pamětech jeho ideový souper. Přispěl tedy svým postojem k slušnému jménu naší společnosti, která mu míla projevit dík alespoň vydáním poslední knihy, když předtím musel etyřicet tet mlčet. Neprojevila- Jak zní upozorněni v tiráži: „Kniha vychází s láskavým přispěním dědiců", musel seotátovu rehabilitacipostarat ažsyo. Výstava o pívkyni Jarmile Novotné otevřeli v Jindřichové Hradci. Dost možná, že tam bude i pohlednice z Tousene, kde jsem se loni s paní Jarmilou setkal. Protože mám Lázní TouSeĎ a paní Jarmilu moc rád, nemohu jen tak nechat padnout pod stůl tuhle loňskou historku. Vyprávěla mní ji lázeňská sestřička asi takhle: -Když jsem jf připravovala bublinky, zeptala se, jestli se tady smi zpívat. Já řekla, že jo. Tak já vám něco zazpívám. Vklouzla do vany a zeptala se, co chci. Já se v hudbé moc nevyznám, ona to asi poznala a začala Vérné naSe milování. Pak zpívala dál, moc krásné, bylo ji slyšet celými koupelemi, lidi poslouchali a holky zapomnély tofiil vodu. aby ji nerušily. Když se oblékala, zeptala se, jak se mné to líbilo. Moc. - Škoda že jsem si nezapsal datum. Kdy se stane, aby miliónová hvězda z Metropolitan a Scaly zpívala obecenstvu v bublinkách. A zadarmo. Na setkání presidente v Litomyšli vznikl nový pojem. Lidská dimenze politiky. Může být jiná
Kresba Jiřího
Suchého
z jeho
knihy
Med
ve vlasech
(Západočeské
nakladatelství,
Í99I)
\
politika než lidská? Může. Nelidská. Počátkem padesátých let řekl Déda Bambus, vlastním jménem Herrmann Taussig, že socialismus je pro lidi. proto má být lidský, a šel do ťurmy. Domníval jsem se. podobné jako Déda Bambus, že politika, stejné jako kultura uebo náboženství, je tady pro lidi. To jest buď lidem prospešná, nebo Škodlivá. Nic mezitím. Socialismus s lidskou tváří je pleonasmus. Možná že někdy na samém počátku byla všechna přikázání jasná a jednoznačná. Časem se dobrá předsevzetí zvrtla -jako ten socialismus - a lidé dobré vůle se teď snaží dostat stará přikázání znovu do latí povlovnou inovací. Dávám přednost lapidárnímu pojetí. Buď, anebo.
Jednou za mísíc Jdu na IKEM. Jsem tam štamgast už äest let, Provedou odber, Qdélají testy, mám toho víc. O dva dny později si jdu pro výsledek. Můj pan doktor Filip má testy před sebou, dívá se do nich jako do křišťálové koule a pod elegantním knírkem mu vychází spokojený úsmév. Pak vydá nález: - Pane Branalde, já vás pěkní técftn. vida, vida, já vás tak pékné léčím... Pan doktor Filip je ideální lékař. Testuje sám sebe a já vím, že se „v tom nenechá". Na rozdíl od jiných, jistěže zdatných, ale ne tak prozíravých lékařů, kteří ujiSfují, že „vás v tom nenechaj f.
Duševní se letím
ú Jitky Molavcové a Jiřího Suchého. Když na mí padne Chandra, pustím si video. Nahrál jsem si nesmrtelný duet .Pardon, madam!" Výrok majitelky psíčka Leo „To je hrozný!" stal se naším rodinným sloganem. Od letoSka jsem podnikatel a dost mé to mrzí. Degradovali nás.
Už nepriznávam daň z literární činnosti, ale z výnosu podniku. Platím si nemocenskou a sociální péči, dokonce platím nijaké procento na nezamestnané, ačkoliv mně je čtyřiaosmdesát a péči o této si předplácím od svých devatenácti let. Nevadí. Nedělám sice nic jiného, než co jsem détal do ne-
výpisky
['četby
Mirý doktore.
PryätWi eiovffitu krev » sebemenší tepny, dostává básnické nálady, zvláště, ja-S tepna pomněna střepem ouSka míšeňského por-(stanového hrnečku ze soupravy, kterou dostala mflovartá manželka jako svatební dar od rodičů. - Stejné zraňující, jako strep porcelánu, je pocti samoty. Jsou lo pocity, rovnající se vodním vírům, které svou sihi pro-marftujív Nubtrto, zatíncodwék na břehu vkS kikJrtou hfadtmi řeky. Stanu se knézem steti-ství. Budu chodrt uSeemt a trhat zářící květy neonových reklam. Aby mi kytice neuvadla a neztratila barevnost, propůjčím jí mízu svých nervů. - Svůj Itvěunářský stánek umis-tím doprostřed nejžwějěí križovatky a duhou barevných reflexů zkrášlím karoserie aut atóřKHČŮ.
Dopis Vladimíra BowhrJka Bohumilu »N.milfn! psan% krvi, IW.1 (VLADIMÍR BOUDNIK: Z korespondence li. Pražská imaginace, Prah» 1994)
dávna, totiž že občas něco napíšu, jinak bych z jedné penze dva lidi neuživil. Vadí mné, že jsem přestoupil z jednoho rizikového povolání do druhého, jeätč rizikovřjSlho. Stačí si přečíst Večerní Prahu. PřtnaSí dennodenné osudy podnikatelů. Je jim vét-íinou osmnáct až pětadvacet, začínají u bankovních přepážek s faleänými leky nebo na poštách s punčochou přes tvář a končí s kudlou v zádech nékde na parkovišti. Dřív byl podnikatel osobnost a smél si dát na náhrobek stavební podnikatel, c. k. komerční rada. Já abych jásal, když se dočkám rána. Zhanobená branže, říkal jsem si. Méli bychom s tím, my seriózní podnikatelé, rtéco udétat. Ale co? Až včera jsem vidci v televizi opravdového podnikatele, tedy podnikatele, jak by mél vypadat. Stál na můstku vysoko nad tovární halou a vysvětloval dělníkům, proč se dostali do svrabu a jak je z toho míní dostat. Jmenoval se Stehlík, přivedl do Kladna osm set mužů, obsadit Poldovku, rozjel provoz a pravé vyvezli na západ prvních třináct set tun svetoznáme oceli. Tvrdí, trochu s parádou, že zachrání rodinné stříbro, Poldovku. Bude to Šichta, ale já kolegovi véřfm a nerad bych se mýlil.
František Kožfk má pětaosmdesát a pan Smiíovský z Uherského Ostrohu mu přijde zahrát do Labyrintu Za tichu Moravu... a jeĚté jiné písničky, které složil na Františkův text. Nápad napsat
kiii/kinuylpdraskiv/n-liýi-h Mihajú prvm nájezdníkům wmkl / panicky ouiu Hradišca teče vpda žístá: ä knížka zase rozpálila lidi z Hluku tak, že'obnovili místní tvrz a zvečnili na stenu svatební síni hrdinu té knížky hejtmana šarovce. S třeží příchod svatebčanů a podává dů-kazo Feuchtwangerové tvrzení, Že bás-níciudélaliprozpopularizovánf historie víc než historici. Uherské Hradiätí mílo dokonce dechovku Šarovec a bar U hejtmana Sarovce. Možná Že jeStémá. Dol-ňácké slavností se bez Šarovce neobejdou. Sřastný to spisovatel, který dovede rozpoutat takovou parádní řetězovou reakci.
O toru, co i Obcí
iv Obci dál. padlo slovo na tiskovce s panem ministrem Tigrídem. Já tam nebyl, této nedovolilo, ale Vladimír Just napsal v Literárkách, že pán ministr striktné, plebejský i noblesné uzemnit potenciální žadatele o příspěvek na tu kterou organizací: - Nejprve mi řeknete smysl vaSÍ činnosti - a pak teprve chtějte peníze. - Kdybych mél rozdělit balík penéz na kultům, mluvil bych asi stejné trefně. Nevím, jestli se řeč týkala také Obce, kdyi ano, pak mé zaráží, že se pan ministr nezeptal dřív, co je to tu za spolek, nemohlo mu přece uniknout. Že je tady nijaká Obec spisovatelů. Připouštím, že kolegové mu zapomněti poslat stanovy Obce, je tam toho o smyslu činení na stránce sedm a dalších dost. A také mohli, to je pravda, připojit rozpočet.
.itik dnes
(74)
Kaíe sdělovací prostředky se zhusta prohřešují proti dobré ceStiní ani ne tak z neznalosti, jako spíšr z nepozornosti. Všimneme si níkotika takovjch nedopatření:
- Tojt pravý smysl cen. Budil pochváleny. (LÍJ 11.11.93, Cena cen) - Ctuélo tu ovsem bttbudle!.
-  Válení posluchači, klefi nás máře nala-d&ttetitfi'truile naladěníí naše íitrftó..,(Ra-diožmuái 17. S. 94 ráno) - Patřilo by se; ...kteň'nás máře naladínv, kieři máte naladěno, naft rádio.
-  t Václav Klaus nám při odtajeni fikal, !e snad budeme dělal zprávy méně katasiro-fičtijíí net stámi televite. {Respekt i, 31. 93. Premiéra pohlazeni) - JÍSt&e postačí zprávy měnf. katt/stroficki. - A stejní tak postačí letovisko v daiiím príklade;
- Sama Barbara v Kalifornii ■ krásné lem! letovisko pro bohaté a slavné v Hollywoodu, (PROGRAM, 4. litten 94. s. 46)
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE .2. - H.*. ltf*4i---------------------------------------------—^-------------------
PRAHA ČPímn
čt I. al Út 7
VLTAVA CetMriB
til. Pii 3. a Po 6. m SI 8. (08ao> V. f jsehl: Páti čtvrt
ČI2.ÍÍSI8.
(04.00) O. naftová recituje M. Buisie
(07.35) Čteme Pfemo- Exodus Vti
(1040) J. Zábrana; Sttáftky z (tento
(10,451 Básníci a stava 121
Nejtypičtější chybou z nepozornosti, a zá-foveä dnes snad nejíastíjSí chybo« vůbec, je porsíenf vitných vztahů a vytvoření vztahů faleíných: mťslo náležité vazby se uplatní vazba připodobněni jiné, zpravidla sousední:
-  AfláílĚ&Lsaí jsou komedii o slepoté. které vSichnl občas v bebten Svatě podlé' háme při setkáních s různýmichytrá-ty apeJ-vodníky, zneuSvajícich naši naivitu. (PRÖ--GRAM, 4. týden 94, íí.4) - Dokonce se najdou i dvě taková uíítf V jedinom odstavci (MF DNES, 16. 2..9*. Karel Teige.» domě U kamenného zvonity.
-  V útlém mládí ITelge) maloval a kreslU -ve- stylu ůsporniho, jemníno kubismu, ne ne-podobm "iu -i■tsiupuJosefa'Čepka. -Aopár m*knBe.Jehoobau\yjsůupriaademmistrné úspornéhopřístup*, stavějícím na písmu, pa-ii, toi ich barvách, apfedeyllm svetle. -Zlomyslní náhoda torna chtíti, ie jsou tu v obou pfipBíiťcft pozmínčtiy vetne vztahy kotem výrazu příftujj: v prvním případe je na misie kýženého vztahu ...kreslil ve stylu úsporného, jemného kubismu, ne nepodobném přt-smpií... užito spodoby ne nepaáotmémg;přístupu, v případe druhém mělo vyjádření mít Jeho obálky jsou příkladem mistrné úsporného přístupu, sravijiciho. na písmu...
A na závit ptfmo Čítankový příklad ana-, kotutu, tj, vybočení z vetné koastnikce iLN 16. 10. 92, Sammlson - Ekonomie):
- Katdý. kdo chce v oboru ekonomie získat iirll vzdělání, a tim i přehled o hospodářskýchvztazích mezi lidmi, tomu je táto kniha nejlepším pomocníkem.
■ NAĎA SVOZILOVÁ
M
Z deníku spisovatele
(31)
ADOLF BRANALD
/3/
Svádění při Červením osvětlenj je dráždivějšf. Došlo to Marxovi, Ga-
ribaldtmu, toreadorům, Tyršovi, výrobcům klasických rtěnek i vydavatelům Červených knihoven. Sláva a smrt je námětem výstavy, kterou otevírá
l*:mi;jlm'k lunuíiiítin piVrnnii/ívi  j.ikíi
pokračování loňského Salonu literárních kuriozit. Půjčil jsem na ten loňský Salon dopis Františka Hrabina, kterým mě poctil k mým Šedesatinám. Nebyl to ani tak dopis, spíš přátelské přiznání, které jsme si jako jubilanti Šedesátníci vymanili. Protože jsme si ilíbili, že přiznání bude upřímné, nesnažili jsme se nic předstírat ani co do nluvmce nebo rukopisu. Váltny pane spisovateli! celý život sem louiil stát se spisovatelem. Z vi-:věčeni jehožto fotokopyji příkladem ie&uue, íe to neilo. Taky to ukazuje lespravedlivost buržoázne Republiky. 'sem vnukem zedníka, synáčkové : lepíího původu zobaly rozinky. Ale ňljsem houževnatý a tak jsem hledal ■ielijaké fygle aí sem se konečné ve-řel do elity. Osobné sem poznat rmoho mynistrů a prezidentů a maliřů i zpěvců a sochařů. Dnes platím za imjetce a mám taky moc titulů. Ale 'Sechno mi skládali léna a díti a nel ■em je měl ruzne přítelkyně od Spir-■ůch a Vacilkach. Za úplatek a taky ni psaly za pivo ňúkej Pepík Horů, ne-•im cotenbyl, snad'■■výběrčiod plynu, i ňúkej Jarda Zajfrt, nevím co tam byl. válnej možná, byl lani porád. Ženě \ dětem neplatím zato nic protože ho-lorary dou rovnou do domácy kasy, Ue teď si nevím rody sesebou. Slíbil em Národní kaplyčce Zlate, íe přelo-(m Cirano. fe to hra. Ale léna je za-neslkaná vnučinkou a deti takí stáv-■ujou a tak se obracím pane Spisová-eli na vás jestli byste nebyl tak laskav r nepomohl mi. Napsal to ňákej Ros-áň. ale bude to asi mylka, asi sem patné zasleck, jakživo neni takové •téno. Nebude to ten Hostáň, len Elity a bydlí přej na Spořilově. Kdy-yste to vySetřil, tak dékuju. Sloh přej <tám dobrý, ale protole spisujú vélSi-ou strojové, nevím jak se vám Páně Iranalde, bude číst. Já bich lomu onu Hostáňovi zaplatil, jestli mi potáže, aby moje méno co sem si vydobíl ylo zachránená. Budu Vám i Valí ro-'iné Velectěné vděčný a Záplat Pán \ůh Vás o diskrétnost prosící Franli-ek Hrubln. •
'rsntiika, tak tohle Jsem nedo-riel.
á vím, íe se budeš na mí zlobit, ale lysllm na lidi, co Té mají rádi. Pro ás to byla recese, pro ni je to jako Voj úsměv. Proto jsem len dopis v Pa-tátnlku vystavil. A teď zas něco pro ebe: když bylo po výstave, volala mé iportérfca, podle hlasu mladá, dych-vá úlovku. Jméno nic neříkalo, ěaso-is ohleduplné zamlčím. Žádala mé rozhovor, O Tobé. Upoutal prý ji na alonu Tvůj dopis a ráda by znala po-robnosti. Jak to s tím Tvým psaním ylo. Že Hora a Seifert, to je prav-gpodobné, ale íe paní a deti? Opravil? Co je tou Spirkúch a kdo je Hos-;ň. Řekl jsem jí, že Hostáů je spiso-itet dětských knížek, narozen 1898, ttnřel nevím kdy, z dfta Obrázková liha o panu presidentu Osvoboditeli, ráva naše potešení. Jak byl zvolen lement Gottwald presidentem a Ry-fi z východ«. Víc jsem jí neřekl. rozhovoru nedošlo. Kdo by řekl, jak rašlivé následky mohou mfi jednou íle nevinné hrátky, když už dnes - asi n dopis áa Památníku nedám... lejně jsme neměli co brát, řekl pan lanvel z Tbéátre-Francais, když dal obespierre zatknout herce. Vhodná echa pro zkrachované nakladatele
i redaktory opouštějící své staré posty. Možná i pro spisovatele.
Vracejí se nam Forsytové.
Jako Tři mušketýři po dvaceti - nebo po kolika je to letech? Zestárli jsme my, nebo oni? Tenkrát vpadli jako Amazonka do ukázněného povodí socialistického seriálu. Stranický výklad byl jednoznačný. Mezilidské vztahy v zahnfvajícfm kapitalismu. Nebyl to asi výklad moc přesvědčující, neboť hrdinové, včetně padoucha Soamese a opilce Montyho. získávali sympatie veřejnosti. České ženy a muži, dokonce i děti, usedali nedočkavě k televizoru, aby nepřiSli ani o minutu, a páni kadeřníci ze známé oficiny umělců na Národní třídě, vedle Metra, dali si jména po rozvětveném klanu Forsyta. Mladý Jolyon stříhal Jiřího Brdečku, starý Jolyon pana Štěpánka. Kamil Lhoták nasel zalíbení v Soame-sovi a o mě pečoval Timothy, nejstarší, na Guy Fawkes Day mu bude sto. Dnes jsem namlsanější, nadšení pominulo, ale okouzlení ze vzpomínky trvá.
Obec a ministr
mi nedají spát. Pořád myslím na ten smvsl činnosti. Jaký kdy byl, jaký je a jaký by měl být, aby byl práv dnešnímu stavu společenskému, kulturnímu, ekonomickému najedná - a počtu členstva, jeho potřebám duchovním i tělesným na druhé straně. Literární Parnas? Něco jako odbory? Spolek re-prezentaíní? Výborový, nebo masový? Mluvčí národa? Demokracie? Nezisková organizace? Podnik výdělečný? Všechno dohromady, jakýsi mixed - pickles, jsme si užili v rozličných verzích. Primérní je poslání, ale vždy bylo přizpůsobeno době. A protože nás zařadili do podnikatelského oboru, nabízí se myšlenka založit Sdružení podnikatelů v lireratuH; vzhledem k p.u-ot-nosti členstva nejlépe akciovou společnost. S nakladatelstvím, tiskárnou, krámy, agenturou pro zastoupení literatury doma i v cizině. I to zde už bylo, ovšem pod patronací a k prospechu strany a vlády. Proto nemohl projekt před soudem dějin obstát. Ekonomicky podložený projekt by musel vyjít ze soutěže, předseda a výbor by nemuseli makat jako dosud pro čest a slávu, bylí by honorování, aie odpovídali by za rentabilitu statkem i hrdlem. Pane Bože, Čím jsem starší, tím rychleji ztrácím mladé ideály - ale jak jinak, když vidím, že dnes už ani kuře zadarmo nehrabe. Na perském trhu
Důvěrné známá melodie, márnivá jako purpura, zmocnila se mě při vstupu do paláce a provázela mě po celém Čtvrtém knižním veletrhu. Kdysi jsem tou melodií podkresloval - jako skrytý pianista - příběhy němých princezen Stříbrného plátna. Vyznám se tak trochu v mámení, melodiích i knížkách, a přece hledám slova, abych trefne vyjádřil pocity, jaké jsem ten pátek prožíval. Bazar hrát všemi barvami, karavana se valila velbloudím krokem od lákadla k lákadlu a já měl dost času číst jim zočí. Jsou stále ještě vyhládlí. jsou stále lační, ačkoliv jde už o čtvrtý bazar a mohli by být toho nejrůžovějšího, nejsladšího, nejtučnějšího, nejkrvavějšího přejedeni. Nejsou. Mohli by už vybírat jen z opravdových literárních delikates, ale já jim čtu z očí tajná přání, touhu po lásce a zločinu. Čtu jim tápání mezi vírou postmoder-nfch apoštolů a výrobců zázraků a sa-tanistů, zejména pak až roztouženě dychtí po literárních inttmsprejícb. po průserech politiků, po žertovných životech hercu a skandálech hvězd a princezen. Chtějí se bát. potírají tak strach. Chtějí se nevšedně milovat. kdo by nechtěl. K dětem se konečně prodral Disney. K ženám se sklánějí kuchařky všech národů. Jedinci, kteří předstírají nezájem, ba místy až opovržení, touží po experimentu. A pořád jsou ještě takoví, co si vybírají knížku jako přítele na pustý ostrov. Těm, kdo takové knížky píší, překládají, vydávají, těm držím palec až do jejich posledních kalhot, neboť zítra může z nich být princ i chuďas. Z kójí první cenové skupiny voní káva. V druhé se stydUvěkrtínatalfrkusuaenky.USIo-váků se perlí víno. Nakladatelské muezinky lákají k nákupu knížek, co zbyly na ocet, za dvě, za pět, za deset na dlaň. Někdo se zoufale snaží nahnat lidi k stánku dechovkou, trumpety perou do Ketélbyeho a karavana jde dál, ne snad rovnou do pouště, ale přece jen do mlhavého neznáma. Itinerář je
Českoshv&nskýchrmtúcyktä, 1975
Katmi UtíHák. Návrh známky z historie
znám: rychlý obrat, rychlý zisk, aspoň ke krytí úroku z úvěrů. Nejinak vznikala ku t tura už úd Sumeru. Ta falešná doplácela na tu pravou hmotní, ta
pravá m falešnou mravně. Hlavní že lidi pořád ještě í tou. Že v sobe nesou souvislost vedomí i pudy Guttenber-gov y galaxie.
14
Z deníku spisovatele
(32)
ADOLF BRANALD
141
Dík paní Ha I i uč Pawlovskí »sedám jednou za ítrnáci dní, oholen a upraven, k obrazovce a Cekám, ai me uvede do společnosti. Ne ledajaké. Dřív se lomu fikalo haute volée, smetánka, high life, horních deset tisíc. Teď se rozmnožili. Podle toho, kolik jich každoročné odjíždí na Mallorku a barmské pláže, o júcsej ani nemluvím, kdo tam nebyl, tak je dřevák, odhadl bych jích nejmíň na sto tisic. High life dnes pěstuje každé okresní mčsio. Typickým projevem demokracie je povyšování poníženého. Například putyk na boutique, holírny na salon, karbanátku na hamburger, tancovačky na disco, topinky na toast. Co by asi prohodil pan Pickwick, Oscar Wilde nebo člen pražského společenského klubu Ferdinand Peroutka, kdyby ho paní Halina uvedla do Discoklubu pana Jonáka. MĚnf se zvyk, způsob konverzace i výraz. Dřívčjší podnikatelé a jejich synkové méli v tváři napsanou tradici, ať už se iklíbili jak chLěli. Dnešní podnikatel začíná od píky nebo od taxíku i s tváří. Dřív se rauty a bankety odehrávaly diskrétné-ji. v komnatách paláce U černé růže nebo ve velkém salónu Autoklubu. Dnes j i m nestačí ani Národní muzeum. Tam všude a k tomu všemu mé prováži paní Halina - thanks! Za podívanou. Osobné bych si netroufal, jsem spokojen s Klubem důchodců na Spořilo v é - ale jedno velké tajemství bych přece jen rád poznal - kam chodí dámy v toi-lelách, které vídám na přehlídkách u Diora, Chanela a mého oblíbeného Yves Saint Laurenta. Pant Halino -prosím, prosím!
Naše milé spořilovské námřslí, myslím starý Spořilov, kde na lavičce sedával lovec orchidejí František Flos s kritikem Národní politiky profesorem Sekaninou, kde za nedélního dopoledne promenovali v živých literárních diskusích mistři pera Josef Knap, Zdeněk Kalista, František Křelina, A. C. Nor a Jan Čárek, kudy cválal s band-žem grafik Jiří Suchý a student DÁMU Ivan Vyskočil s lejstry plnými nápadů na jam session do sklepa pod kostelem, místo, kde se o majálesu lančilo a v kvčtnové revoluci houľovali muži, vyhnáni z domovů a odvedeni prchajícím, zmateným wehrmachtem do Břežan, místo tedy už historické a mému srdci milé, zapřelo minulost a mění tvář. Zapřelo Smíšené zboží pana Votrubce, restauraci U Jetoníc-kých, kde jsme bez rozdílu stranické příslušnosti slavívalí MíkuláSe, zapřelo Baru. papírnictví, cukrárnu pa:ií Hlavaté, filiálku Vinohradské spořitelny, knihkupectví pana Štěrby, drogistu Panocha i s jeho pravými rybími specialitami, řezníka Smolíka i pohřební ústav. Zapřelo dokonce i pozdější Ovoce a zeleninu. Masnu a Agi-tačnf středisko. Duch doby likvidoval zdejšímu místu potřebné viktuálie a ute nz i lie a zmčnil zahradní městečko v City. Vyhodil sklenáře a dosadil Koblitz Delia Valentu - kancelářská křesla. Zmizel holič Chlad, o image ladies and girls pečuje Salon Gloria. Tam, kde starý Doubravský čepoval smíchov přímo od čepu, nabízí AFP Import umělé květiny, vánoční dekorace a ventilátory. Místo na poštu si chodíme pro The Golden Rifle, uzeniny vystrnadil Canon. Mariáš u Je tonických si už nezahrajeme, restaurant Eureka nabízí srníí šašlik. Je povznášející bydlet najednou v City. Jen kdyby byli lidi, co kupujou eanon, ventilátory, kancelářská křesla a srnčí šašlik. Náměstí je vylidněné. Nakupovat chodíme na nový Spořilov, tam to ještě jde. Dokud se ho nezmocní Vie t-
Cyril Bouda, ilustrace k Vlastnímu Živo O Tlusťochovi vám povím všechno.
Je to chlap. Koukej, ty kripte, roztrhnu ti huhu od ucha k uchu. Umíbejt tvrdej
-  kdyl na to přijde. Jake Stiles? Ne-chtéjie ode mě vědět, jak mule takhle žít s normálním platem. Chápu, že ho někteří lidé nemají rádi. Vyšetřovatel je ale siuinej. A je můj! Geniální dialog. Perfektní vstup do seriálu. Slyším to   podvacáté   a  pokaždé   vstupuji
F. S. Fitzgerald vzdychl a prohlásil, í e v amerických životech nejsou druhá dějství. To je dost smutné vysvědčení na tak velkou zem, tvrdé muže a svůdné ženy. V českých Životech, vzhledem k úctyhodným dějinám a k množství
místních společenských události, nejsou výjimkou ani dějství pátá, šestá, dvanáctá. Co já jen zažil, kolikrát se přestavovala scéna, měnil direktor, zklamal dramaturg, vyhazoval režisér, kolikrát se jásalo, šnajdrovalo! Pamatuji nejméně šest velkých premiér v gala, bezpočet pohostinských vystoupení, velká cizí jména, objevy začátečníků, benefice na rozloučenou
-  a s každým novým dějstvím ftingl nová výprava, nové vavříny, další propadáky. A přece jsme si stýskali, že tahle země, tahle scéna je chudá a nedá se srovnávat s takovou Amerikou.
Píšu pro Bonaventuru „Sen o Pra-
Šest grafických listů Cyrila Boudy. Povídání o tom, co všechno Praha dala Cyrilovi a co dal Cyril Praze. K desátému výročí Cyrilova úmrtí. Měl jaro rád. Mčl rád žlutou. Když jsme se viděli naposled, svěřil mně, že kolem třetí s půlnoci si s ním přichází popovídat Alterko. Kdo je Alterko? Přece Alter ego. O čem si povídáte? O všem možném, já o něm, on o mně, jsou to zajímavé drby. Podepsal mně plakát Rok České hudby. Myslím že jeho poslední. Kdo je ta dívka? To je slečna mého Alterka. Pátého září se s ním přišla rozlouíit do Strašnic. V Seifertovi Básni o flétně. Bojím se bezmocnosti a nejsem sám. Dennč jsem sdělovacími prostředky utvrzován v domněnce, že navzdory rozpočtovému přebytku a zaražené inflaci jsme bezmoc -ni. Bojí se ministři, že se uřeknou a budou napadeni, bojí se poslanci, že dostanou v klubu vynadáno za nedisciplinované chování, bojí se taxikáři o štafly, matky o dčti, vkladatelé o vklady, bojí se lidé opustit kvartýr, bojí se holohlavých jinochů s pančáky, doktoři se bojí nemocenských pokladen, pokladny doktorů, bojí se policisté stoupající statistiky, západní turisté východních turistů, chlípní starci dívek s uspávadly. Bezmoc z bezmoci jde krajem. Ještě že jsme se v posled-
LITERÁRNÍ    NOVINY
na Celhniho, mědirytina
ním půlstoletí trochu otrkali, stav přechodný se mění v trvalý, takže nám to pres den ani tak nepřijde. Hlavní večer. Jen kdyby k nám byly sdělovací prostředky shovívavější a potěšily nás občas nějakým tím posilujícím soustem. Ne ale náhražky. Těch jsme si užili až dost.
Lidé si vyprávěli o každém novém podvodu, k němuž tam došlo. Hovořili o ukoristených sumách a bavili se tím, míslo aby podvody zavrhovali. Stýkali se s falešnými hráči jako s poctivci. Dávali jim přednosl. Dokonce'si jich vážii, vychvalovali jejich mazanost a neprozradili ani to nejmenší, co o nich věděli. Ze se tak vlaslně celé městečko podílelo na podvádění zavlečených obětí a že se každý, kdo o těchto lumpárnách věděl, měl -přísně vzato- považovat
Mladá fronta varuje: Na parkovištích dálnic ěihají vyděračl Z Rumunska. Obklopí vás a neváhají položil pod kola vozu i dítě. Jedinou obranou je okamžitě takový případ nahlásit policii z nejbližšího dálničního telefonu. A než se vrátíte, zmizí Rumuni i s auťákem.
Navrhované pojištění vkladů je velmi spornou věcí, řekl premiér. Čím víc bude někdo pojištěn, tím měně bude zodpovědný za své chování. Úkolem je nalézt přesně vyváženou míru pojištění, aby zodpovědnost nebyla z nikoho snímána. - Marien Dietrich měla pojištěné nohy, lhcniětí ovocnáři pojišťují třešňové květy proti mrazu. Pojišťují se šoféři, děti, lodě, domácnosti. Ve všech případech jde o pojištění rizika plynoucího z hmotných ztrát. Pojistím-li ale výstavu, která zkrachuje, mohu počítat s odškodněním hmotným, ale osiuda zůstane. Myslím, že takhle to pan premiér myslel. Strausberg, nekorunovaný Král železnic, říkal Kapitál není nic, hlavní je kredit. Když zkrachoval, zůstalo na Zbirohu dvanáct tisíc lidí na zpustošené louce. Případ i dnes aktuální. Kredit není jen finanční pojem, kredit je důvěra v lidský rozum, v lidský cit. Aktuální otázka zní: jak pojistit riziko plynoucí ze ztráty důvěry? Jak zaručit odpovědnost za vlastní jednání a chování. Jak pojistit víru, splnění politického programu, a i kdyby, jak zlikvidovat prostřednictvím pojišťovacího' ústavu výčitky svědomí? Pojištění pojištění? Jde o nekončeno důvěryhodnosti, které nelze zazdít jakýmkoliv ekonomickým mechanismem, neboť jádrem problému není ekonomika, ale etika, Skoda, že se už nedočkám dne, až se lidi začnou ptát, kdo nechal českou knihu ve štychu zrovna ve chvíli, kdy jí mělo být přáno. Kdo nese odpovědnost za dnešní neurotický slav nakladatelské kultury.
za spoluviníka, nikoho ani nenapadlo. Kdyby tehdy někdo Fekl, že loto chování svědčí o Žalostném, všeobecném morálním rozkladu, vysmáli by se mu, anebo by mu udělali ještě něco horšího. Obecný cíl pro právo byl zcela zvrácený. Lidé obdivovali falešné hráče, tak jako obdivovali Pinalda
Rinatdiniho a Himla Himlíniho ze staré výpůjční knihovny, jejíž svazky přímo hltali, protože byla jediná v obou městečkách.
Vzpomínka Karla Mave na dílstvf v dvoj-místí Hohenstein- Emslhal v Kniíných horách. Zknihy K.M. Ja. náčelník Apači,, Život adiloKarla lUayetyíctotil Jiří Šlach. Olympia 1992).
LITERÁRNI PORADY V ČESKEM ROZHLASE
(lfi. - 22. 6. 1994)
PRAHA
Četba na pokraj
Ct16, ažNo'
(9.00 a 22.00) J.
(9.00  a  22.00] C.  C. Brance:
Zhoubná láska
Ct 16.
102.00) Hušek netradiční
(14.00) J.   Kopta:   Kratochvilné deje z naší vlasti Pé17.
(02.00) Líbit se nechci (G. V. Catullus)
(10.30) J.Ubus-O.Kaiser:Zenlch Soia.
[02.001 H. de Balzac: Rozmarné povídky
(09.451 M. Bulgakov: Psi srdce (4)
(12.00) I.';.'á recenze J.Skácela na věčnost
(23.30) Dnešek v zrcadlí minu-losli (německé epigramy) Ne 19.
(00.15) M.Ht>lii>a<irČe-vrr = sedmička
(12.D0) P. FodiStesli
(20.00) E. lonesco: Lebce Po 20.
(00.45) Z prozaické tvorby V. Reell-
st 22. (02.00) M. ŠtveráOk: Filcr.:ý<y (20.00) A. Wagnerová: Csud odsunuté vzpomínky
VLTAVA
Četba na pokračování
fit 16-, Pá 17. o Po 20. (08.30) L. Alas-Clarín: Regentka
Út 21. až Et 22. (08.30) J.  Ěkvorecký:  Scherzo
Erasma Rotterdamského So18.ažSt22. (18.00) T.   de   Vnes:   Vincent v Haagu ČUB. (03.00) J. Seifert: Viji? Boženy
Némcové (04.00) E. Dickinsonová: Posel-
(10.00) El libris - V. Černý: Pa-
měli I (11.50) J. Huizinga: Hra a válka (16.00) E. Versals: JidiŠ; Bella Pá 17.
(03.00)  G. R. Déržavin: Pozváni na oběd
(Q4.0O) S.Se.krecilujeJ.Vrchlického
(11.45) J.Huizinga:Hraabäsnic-Ml
(15.01)   ľ h holandské povídky
So 18. (01.55) Sen F. Pessoy (03.00) O. NevarsilDvá: Lahvové
pošty (04.00) I. Go«: Den a noc (08.45) Je lomu snad už lisic let
(německá stredoveká lyrika) (10.15) V.  Vančura:  Rozmarné
lélo(1) (11.45) J. Kuizinga: Herní pivek
v současné kulluře (13.00) L. Aäkenazy: Třikrál dva (14.30) O.  Nulz - J.  Vejvoda:
Kdyby všechy krásy svěla (17.10) E.Svobodova: I i-a o ŕivot (19.15) V pozemském světle (nizozemské poezie) (23.25) F. Garda Lorca: Ukolébavky He 19. (00.00) A. Debí: Sebelítost (03.00) S. Mallamié: Herodiada (04,00) J. Hlaváčová leciluje M.
(07.35) Čteme Písmo-ExodusIX (10.30) J. Demi: Co je pro tebe
svět, budeä i ty světu (10.45) E. Rotterdamský: Chvéla
bláznivosti (1) (14.30) K. Steigemaid: V pátek
(17.00) V.  Černý:  Pláč  koruny české (10)
(20.00) Kamenvjsou paměfkatedrál (o moderní holandské poezii)
(23.30) Dávné p:sní lásky (sia-roegyptská lyrika) Po 20.
(03.00) Chvíle pro J.Opolského
(04.00) M.Jacob: Ve svetle snů
(11.45) V. V. Rozanov: Apokalypsa naši doby
(13.00) Kameny jsou paměf katedrál
(22.45) Z. Fischer: Lesbický sen Út 21.
(03.00) L. Kassák: Bach, Mozart, Beethoven
(04.00) J. Pelrovickä recituje J. Ortena
(10.00) Lrteiámívýročl-A.Achma-tovová
(11.45) F.Bacorcfladyobčanské a mravní (2)
(13.00) E.Svobodová:Hraozivot
(15.00) M. Hart: Muiderský zámek
(21.30) Z. Mahlec Erbovní zna-
(11.45) L.Klíma: Novost a origi-
(15.00) H.   Raes:   Benelux   -
vrcholná konjunktura; Ěarmé-rův bankrot
(16.45) Eklibns-K. Milola: Ďáblův dům
(20,30) Sympozion - Fenomény Prahy
14
Z deníku spisovatele
(33)
ADOLF BRANALD
151
Den D ■ Overlord ■ Invaze,
termfny staré půl stoletf a dotyk historie stále hřeje. Aí do lé doby jsem měl naději. Od té doby jsem mél jistotu, že přežijeme. Dokonce jsem byl ochoten odpustit Západu zradu z osm-atřicátdho. Jen ten, kdo prožil, kdo byl svĚdkem, kdo byl dotčen tak úžasnou událostí, pochopi, co je historie. Moje déti prožily rok 1968 i rok 1989; snad jeatě pochopí. Pro jejich děti splyne invaze s Bílou Horou nebo s nejakou jinou populární bitvou. Co ví d neu ní generace o Verdunu? Tém, kdo neprožili, nebyli dotčeni, zůstane historie z druhé ruky. Zpracovaný dokument. Já jsem si tenkrát představoval invazi jako ohnivý příval; možná že svou roli sehrála socha Svobody, vystoupila z bitevního kfižníku, mávala pochodní a brouzdala se vodou na zlověstnou pláž. Dnes vím, íe ten úsek se jmenoval Omaha, viděl jsem Nejdelší den. Den „D", četl jsem knihy, mluvil s letcem, jsem poučen dokumentem, ale hlavně mám lísteček z notýsku pana Frantiäka Langra a mohu tak pocit dotyku kdykoliv obnovovat. Tím chci říct, že dotyk a představa je taky dokument.
- Já vám dám něco lepšího,
řekl pan Langer, když jsem ho požádal, aby mnč napsal na kartičku pár řádků, protože jsem fetišista na rukopisy slavných, hlavně blízkých mně lidi. Dotýkám se řádků a mám pocity.
-  Já vám dám něco lepSího, řekl pan Langer a vytáhl ze zásuvky stolu zá-pisníěek rozměru 6 a půl x 10 a půl, takový zápisníček, co si dřív zapomnětliví pánové zastrkávali do kapsičky u vesty, nalistoval, našel, vytrhl lístek a podal mi jej. - Je v tom celá naše story, vysvětlil pan Langer. Nedovedete si představil, co pro nás ten den znamenal. - Stránečka obsahovala čtyři dny, 4. - 7. June 1944. U 5. Monday je tužtičkou připsáno; Regulérní kapesné 7. U 6. Tuesday Invaze. Doufám, že moje děti a jejich děti jednou pochopí, proč jim ten lísteček schovávám. Doufám, i když dnešní generace už neví, co byl Verdun. Doufám a přitom mě straší pomyílenf, že ten lísteček pohodí, zašaniroií, a tak se stane druhá světová válka, která byla i mojí válkou, zcela zbytečnou.
- Nic není na světě zadarmo,
to si pamatuj, Františku. Taky jsem míval takoví sny, když jsem by! ještě mladý. A pak přišly časy, kdy jsem ta dobrodružství m u sil prožívat doopravdy. - Vyznání strýce Bonifáce z knížky Františka Pilaře je vyznáním autorským. Ne darmo se hrdina, chlapec toužící po dobrodružství, jmenuje František. Literárky zaznamenávají jeho nedožité devadesát i ny, tři řádky poĎiaCí tak na tituly knížek, ale i za ně zaplaťpánbůh, mrtvým sluíf skromnost. Protože ale František byl můj kamarád, používám této příležitosti a zaznamenávám pro pořádek, co vlastně tím opravdovým dobrodružstvím mínil. Miloval Chestertona. maminku a moře. Napsal spoustu veselých a dobrodružných povídek, ale toužil napsat velké sci-fi. Zfotografoval celou Jugoslávii a učil se malovat u Lho-táka. Svěřil mu Dýmku strýce Bonifáce a ta knížka se stala první Františkovou i Kamilovou. Hráltenis, ale propadl hře v kostky zvané kamerun a dlužil malíři Suchému přes dva miliony. Tak poučen a vyučen, za pomoci kolegy, bývalého slatisiika Václava Řezáče, zahájil své velké dobrodružství skokem ze statistického úřadu rovnou do renomovaného nakladatelství na Národní třídě. Stal se redaktorem začínajících i pokročilých autorů, nadto pak klasiků, jakými byli
Čape k-Chod, Hašek a Mahen. Provázel nesporné současníky Řezáče, Vachka, Weisse, ale sporného Wericha, Škvoreckého a Hrabala. Po dvanáctí letech doslova pohnutých, tedy plných pohybů, úhybů, eskapád a úniků byl dán do důchodu, Obslál jako kmenový autor, patron i kamarád, kterému bylo možné věřit, a to je na onu dobu co říct. Do korektury Skřivánka na niti, která roku 1959 skončila ve stoupe, ale kterou s pietou uchovávám, připsal Bohumil Hrabal dva dny po Františkově pohřbu: Na památku Františka Pilaře, Kersko, 24 I. 1980. Aby jednou v Památníku písemnictví věděli, kdo byl jeho prvním redaktorem. Redaktoři píší předmluvy, doslovy a medailony svým autorům. Autoři by měli napsat pár řádků o svém redaktorovi. Aspoň občas. Na revanš. Proč?
Protože redaktor je povolání umělecké,
tedy kongeniální. A kolegiálni. Tak svůj úkol chápal František Pilař. Myslím-li na něho, myslím na všechny jemu podobné. Není snadné sžít se s textem, natož s autorem. Být důvěrníkem začínajících je něco jako patronát, být důvěrníkem rutinovaných je něco jako svědomí. Být redaktorem Mistrů je sladké utrpení. Být redaktorem končících je hořká povinnost. Předpokladem úspěšné práce je soubor několika nadání. Od přírody, od Školy, od života. Především talent získat důvěru. Nejde totiž jen o odhalování čárek, pih a bradaviček, ale o absolutní autorský striptýz, nebof čím jiným je první čtenář rukopisu, než ěi-hařem, přihlížejícím k projevu prvniě-ky. Dílo totiž splývá s autorem. Jsou-li pokorní, pak se alespoň trochu stydí, i když nemají zač. Nejsou-li, tím hůře pro redaktora. Stačí neopatrné slůvko a je po důvěře. Obstojí-li jeden před druhým, je potom třeba dalšího talentu k tomu, jak hýbat autorovým svědomím, jak udržovat ve varu vychládající sopku, jak mu otřást žlučí, nebo zas naopak odhadnout správnou chvilku a poplácat naštvaného lva. Tohle František Pilař uměl a totéž dokazují každodenně jemu podobní. A pak jdou se svými autory jako stín, po Špičkách, rozptýleni v mluvnici, nápadech i v tom, co se jim k prospěchu věci podařilo vyhodit. Jdou v tiráži věrně, až za hrob. Proto, dokud jsou naživu, měli by autoři napsat pár řádek o svých redaktorech.
Chtěl bych žít ještě jednou. Od začátku repete a napravovat chyby, kterých jsem se dopustil. Nevede mč k tomu ani tak kajfenost, jako zvědavost, jak bych si počínal, abych tak těžký úkol zdolal. Předpokládám, že by mnč po uzávěrce vezdejšího bytí byly dány k dispozici přesné informace o chybách, s případným vyčíslením ztrát, jak se na tržní dobu sluší. Po životě nanečisto snažil bych se životem načisto napravit omyly, které mě občas trápí, které by mně měly trápit, nebo o kterých nevím. Vzrušuje mě pomyšlení na informaci o promarněných příležitostech, stejně jako vysvětlení, co bylo chybou a co ne. Možná že přikládám přílišný význam odhalení něčeho, k čemu se sám mohu, ale obávám přiznat. Nicméně neznám nic dráždívějšího než odhalení vlastního já nějakým spolehlivým ombudsmanem, kterému bych mohl věřit.
Neutrální mcdonaldizovaný prostor je místem, kde vzniká občanská společnost z lidí, stejně vytržených ze svých tradic a ze svého životního kontextu. Věta z úvahy Václava Bělehradského Hamburger, džíny a demokracie. Úvaha se týká ochrany památek, ale termín je jako vyšitý pro obraz, který mě vyděsí, když vyjdu z krčského lesa, cestou pod Ovčínem, směrem ke stanici metra Roztyly. Tam, kde se dřív rozkládal svůdně zelený úval s jabloňovým sadem, trěí kostky pestrobarevné stavebnice, rozházené na iříšf paneláků, mezonetů, atrií a nevím čeho. Lidé v tom bydlí s potěšením a láskou, jak by ne, mají teplo, sucho a co by dup do lesa, ale já jsem pamětník, zabetonovaný do tradice, a představuji si, jak přišel do sadu první, dostat nápad a přilákal druhé, investory, sponzory, architekty, stavitele, zedníky, a dali se do toho, vzali přírodu do šlajfu a dali jí ehu-
dince zabrat* Nemá to řád, říkal jsem si. Teď vím, že to rád má+ Neutrální mcdonaldizovaný prostor.
Zá\ í r ľ ni každé hry je k I u n C ní. Úspechu napomáhá lidská potřeba klan£nft Dramatici na to hřeší. Všechno, co vyvolává dojem moci a síly, nutí k výkonu tohoto gesta. Lidé se klančli před víím možným, před klatým teletem, cčsarcm i dítěti v jeslích, klančli se u vrbiček, krásným dámám i silným mužům, z úcty i ze zištnosti* z naděje, z vděčnosti, z pokory, ale hlavně ze strachu. Klančli se béhem hry, klančli se po hře. Na poslední dé-kovačce se sejdem vSichni. Kdo se klaněli i kdo se neklaněli. Kdo hráli, co jim bylo přisouzeno, i ti> co svou roli urvali* Kdo měli úspěch i kdo svou roli zmrvili, S pugétem i bez pugétu. Klaním se všem, kdo se zasloužili o to, abych, co živ jsem byl, poznal co nejvíc. Proto jsem svou poslední knížku nazval Dekovacka. Bez pugétu, s pugétem? Nevím. Výtka, že koketuji se skromností, je nepříjemnější než výtka z přemíry sebevědomí. Knížka vyjde začátkem října.
Pohled na svět
od lože a ostatního nábytku je zajisté skromnější, než pohled světu z očí do očí. Jako vyučený faktograf dávám přednost faktům před úvahami. Bez úvah by byl život chudSf, bez faktů se nedá žít. Staří lidé žij f hlavně z minulosti. Já jsem si faktů nahamoml dost, teď jsou z nich vzpomínky. Moje pá-benf se neodvíjí vpřed a do oblak jako u Dalího nebo u Hrabala, ale vzad a při zemi. Rozhlédnu se, uvidím fakt, fakt působí jako zážeh, hrábnu do minulosti, včerejší splyne s dnešním v homo* genní a nezničitelnou slitinu * a zítra ' to vgechnq bude pravda.
SSi
V PRESMYCKÁCH
Rozpoznáte-li v následující dvojdílná pře-smyčec jméno význačného českého spisovatele a jedno jeho dílo (z níhoŽ otiskujeme í matou ukázku), napište rozlugtcní na korespondenční lístek a po Slete do 30, června 1994 na adresu redakce (Liierdmí noviny. Národní 11, lluOOFraha l).Tft" tfspčäiíluš ti tele doslanou puknou knihu,
ZNÍ VE VLTAVĚ SLZA, ALE SMUTNÁ NOC
Kdo lže ten krade a pak v is f Kdo lže ten vždycky ublíží si Lež je Šminka která hyzdí tvář Lež je účes který nesvedčí Ať podívá se do zriadia lhář Ať se sám o tom přesvědčí! Lež je maskovaná ohyzda Lhář se nejvíc obelhává sám 1 když sám se pri tom hezký zdá Je to jen chvilkový klam!
Rozluštění čtenářské soutěže Česká klasika v přesmyčkách (23) z 23. čísla: KAREL TOMAN: StoJetJ kalendář* Knihy, včitovaflč knihkupectvím FiSer a nakladatelstvím Český spisovatel, posíláme Janu Housko vi z Prahy?, Jaromíru Švarcovi z TřeSti a Haně a Pavlovi Žizkúvím z Přelouče.
14
Z deníku spisovatele
(34)
JOSEF ŠKVORECKÝ
/l/
Když jsem po válce, zachvácen Čtenářskou vášní mládí, bez ladu a Skladu konzumoval americké a sovětské válečné romány, väiml j sem si divné věci. Americké líčily hrůzu ozbrojeného konfliktu, sovĚtské jeho slávu. Dnes je vysvetlení té dichotomie snadné, ale já tenkrát, pn kuriózních cestičkách vědecky netrénovaného myaiení, do-spčt k formulaci čehosi, co jsem na^ zval Teorie zániku. Vlasmím dosud zchátralý rukopis toho nesmyslu. Nesmysl mel však poměrné racionální jádro.
Chtěl jsem tehdy studovat paleontologií, ale jako větSínu mladých lidí ne-víruíovafa mě ani tak věda jako film o King Kiincovi, který stál na počátku evoluce vyvrcholivíí zatím Spíelbcr-govým Jurským parkem. Presto jsem se donutil přeslabikovat Darwina O původu druhů v originále a v něm jsem našel magickou větu: Vývoj se (nčkdy) obrací k určité vyhraněné linii a probíhá po ní tak daleko, aiji přivede ad absurdum. Vřískají pak tvorové existence neschopní, kteří vymírají, A v bibli paleontologických učedníků té doby, v Divech prasvřta doc. dr. Josefa Augusty, jsem se dočetl o zákonu o prespecializaci amerického paleontologa 19. století Copa. Je shrnut do věty: Jednostranný vývoj v určitém smeru, nadměrná velikost, hyperirofické vytváření nebo naď «•■■ rud difemnciaců určitých ústrojů Sů stávají nositeli obyčejně záhubnýnd a vedou zpravidla k jeho zániku. Zákon se obvykle demonstroval na přebujelém pancéřování stcgosaurů, které omezilo jejich mobilitu, na rte-zkoordinovaném dvojím mozku obrovských brontosauru (jeden v hlavě, druhý v zadku) apod.
Jakým prapodivným myšlenkovým procesem jsem dospěl k aplikaci amerického zákona na sovětské romány, těžko říct. Ale moje teorie vypadala asi takhle: lidská mysl má tři schopnosti, rozumovou, citovou a volní. V rozumové Části došlo jasně k hyper-trojickému vytváření, kdežto složky citová a volní darwinské evoluci jaksi unikly. Dnešními lidmi cloumají slejnéemocejakotroglodytcm; ovšem homo sapiens (človek rozumný), chce-lí si vylít vztek na bližních, má k dispozici mnohem uŕinnojSí prostředky - plody rozumového vývoje -, než byl kyj človeka jeskynního. Přitom rozum, který moderní technologii vytvořil, je zcela jasně ve síuíbách emocí, nikoli naopak. A vole není služkou rozumu, ale citů.
V tomto mém pitoreskním líterárně-včticckciu pojednání jsem dospěl k závěru, 2e sovětský román, vzdor Svému nezdolnému oplimismu, je mnohem dekadenínější než. americký. Ten v podstate varuje proti technologickému zuření, kdežto román sovětský lakové zuření glorifikuje. Sozdíl meei válkami spravedlivými (jako byla válka S Hillerem) a nespravedlivými je impiicite obsažen i v jankejských románech, avšak dekadence je v akcentování: buď hrůzy, neho ušlechtilé slávy masového mordu. A jak bylo tehdy, po Hirošimě, módní, zakončil jsem spis chmurným proroctvím, íe atomová puma, plod rozumové činnosti, posluSna neměnných emocí, je elementem záhubným, který povede k zániku lidstva.
odliícné mozky: starý, který máme společný s plazy, mladil, jejž jsme zdědili Od primitivních savců, a nový, neocortex, specificky lidské sídlo rozumu. Kdtííio uiilťdiluviáitiíck struktur v jádře našeho mozku, píše Koes-Sler, které kontrolují instinkty, vášně a biologické pudy, se sotva dotkly hbité prsty evoluce, neocortex homi-nidů za posledních půl milionu let imohutněl výbušným tempem, jet nemú v historii evoluce precedens -takže jej někteříanatomové srovnávají s rastem zhoubného nádoru. Navíc -jak je to u jiných živočišných orgánů obvyklé - starší struktury se- nevyvinuly v mladší, nýbrž mladší vznikly súperi mpozíc í neocortexu na předchozí struktury s tím následkem, že mezi novým a starým mozkem nedošlo k dostatečné koordinaci a kontrola ncocortexu nad starým mozkem je nedostačuj ící.
Ať už se komu lépe líbí elegantní věda, nebo zkratové myšlení kandidáta múz, jenž omylem zabloudil do pravěku, jedno se mi zdá jisté: bláznivou hypotézu vynikajícím způsobem potvrdily a neustále potvrzují dejiny tohoto století.
Mezi symboly Ameriky, kdysi 2lé, teď spíše jen nekultúrni, se velice dohře vyjímají dva zlaté oblouky nad červenobíle dekorovanými prodejnami Mc Donaldových karbanátku, známých jako hamburgry. Nedávno si na tu amerikanizaci českých kulinár-ních zvyklosti stěžoval v tomto listé Ludvík Vaculíky jehož malý syn podlehl touze po zaplastikovaných pokrmech.
Nechuf k americkému jídelnímu standardu má jistou literární tradici. Na jejím začátku stojí asi Henry Miller, kterého poživatiny, jimž chuť musí dodat teprve kondimemy, přísady servírované zvlášť, vypudily do Paříže. Ludvíkův nářek má tedy renomované předchůdce. Patří však k malým ironiím dějin, že tuhle americkou nechuť nost rozšířil po světe stoprocentní Čech, Ray Kroc z Chicaga.
Příbčh tohoto Čecha je skrznaskrz americký. Dědeček padl v nějaké rakouské vojně, v osmdesálých letech minulého stoJetí přivezla energická babička své čtyři děti do Chicaga. Rayuv tatínek se vzmohl, ne však moc. Jeho syn Ray, který až do smrtí pro svou národnost s oblibou používal hanlivého Bohunk, jímž Čechy dráždili čistokrevní Anglosasové, se vzmohl víc než hodné. Kolik měl na kontě, když umřel, nevím, ale jen na charitativní tSčely rozdal v roce své smrti 7,5 milionu dolarů. Předtím vsak, než zakorneroval business s hamburgry, prošel kariérou charakteristickou pro Američany našeho století. Jako Hemingway se v šestnácti (předstíral, že je mu sedmnáct) přihlásil jako řidič ambulance na evropskou frontu, po válce hrál na piano v růjných jazzových kapelách a nakonec začal prodávat tehdejší novinky: papírové lalky na pivo a multimixéry na mléčné koktejly.
Na jedné obchodní cestě Kalifornií zašel na oběd do krámu bratří MeDo* naldů, kteří vyráběli hamburgry. Nejvíc ze všeho zaujal Kroce čistotou zářící záchodek, polom ekonomický způsob, jímž bratři pracovali, aby nic nepřišlo nazmar, a konečně láce: za pouhý čtvrťák se u nich člověk najedl hamburgra a mísy smažených brambůrků,
Nabídl jim tedy partnerství, skotští bratři přijali, ale na riskantní velko-podnikání, které měl na mysli Ray Kroc, nevěřili. Historie Krocova zápasu s jejich konzervativními metodami je dlouhá a složitá, nakonec vrak - za velké peníze - od nich odkoupil všechno od zlatých oblouků přes červenobíle uniformované prodavače až po jméno firmy, a tak dnes kazí kuli-narnf vkus dětf nejen v nekulturním Kalamazoo, ale i v Praze, v Moskvě a v Timbuktu,
Moje máti zemřela v padesáti. Zabil ji vysoký krevní tlak, na který v roce í 947 nebyly jeatě žádné medikamenty. Mně v Kanadě naměřili zvýšený tlak, když mi bylo právě padesát. Jenomže mezitím vyvinuly západní farmaceutické Společnosti celou radu prostředků na snižování hypertenze. Díky jejich nadmerným ziskům jsem dosud naživu, ačkoliv je mi už bezmála sedmdesát.
A vůbec neznám jméno člověka, jenž první tu medicínu vymyslel, ani jména pozdějších badatelů, kteří ji zlepšili. Odborníci to jistě v£dí - ale Ěiroká veřejnost? Na Torontské univerzite máme ve vstupní hale lékařské fakulty bronzovou bustu Sira Frede-ricka Granta Bantinga. Jak asi mnoho lidí, pokud to nejsou lékaři, ví, kdo byl Fred Banting? Kolík desítek milionů životů zachránil od své smrti (v pouhých padesáti letech), nespočítal nikdo. Objevil inzulín.
Člověk se neubrání srovnání s gigantickou slávou rockových hvézd a vůbec umělců, úrovně často pochybné a mnohdy nepochybně mizerného charakteru. Také se svetovou slávou velkých vrahů historie. Ti -jenom v tomhle století-povraždili možná víc lidí, než kolik jich Fred Banting stihl zachránit.
14
Z deníku spisovatele
(35)
JOSEF ŠKVORECKÝ
121
Někdejsem četl. že když umřel Salda, našly se v jeho pracovné nerozfe-zané knihy (tehdy bylo vydávání ne-rozřezaných brožovaných knih běžní)', které však mistr přesto recenzoval. Je to možná jenOm zlomyslná pomluva, historka však podtrhuje běžný jev. Z povahy recenzentství vyplývá, ze se dělá narychlo, a tedy často povrchní. Právě proto se však z recenzí člověk o lecčems poučí.
Třeba že slovajsou potutelní zrádci. Nevím, je-li' vhodní deminutivum knížka, jehož napr. použil Pavel Ko-šatík v recenzi rného téměř čtyfset-stránkového románu Nevesta z Texas« (Mladá fronta Dnes - citováno v LtN). a zda je nezvolil spíš jako hodnocení neS jako popis.
Snad se ale jenom příliš nezabýval výběrem slov. Z dalSího citátu se mi nabízí otázka, jak moc se recenzent zabýval celým románem: Výpravu-je!e-ii dlouho, začnete se opakovat, a J.'- 5- se ve svém x'tém románu opakuje: stejnou metodu nelineárního, ko-láiovitého psaní poulil uz treba v Inženýru lidských duší, tam taky nechal vyprávět příběh univerzitním profesorem, l tady je to psaní o psaní, i tady ukazuje autor sečtělost - čtenář by však fíiístů erudice radši vychutnával literaturu...
Já vím, že recenzent tísněný redakční uzávěrkou obvykle o napsaném moc nepřemýšlí a stejně malou soustředěnost" na text předpokládá i u Čtenářů novin, kde recenze vyjde. Snad ale mají noviny korektory, kteří nachytají jčn překlepy, ale taky nelogičnosti1 a nepřesnosti. Formulace tam taky nechal příběh vyprávět univerzitním profesorem logicky znamená, že Ne-vĚstu z Texasu vypravuje univerzitní profesor. V jistém smyslu je to pravda, nebor strojní inženýr já nejsem, ale tak to recenzent asi nemyslel. Cd to však znamená? Že knihu přečetl žavesem? Že Lorraine Tracyové přisoudil zaměstnání jejího manžela? I tak Ovšem Spisovatelka Lorraine vypravuje pouze necelou pčtirtu románu (76 z 363 síran) a jenom dost málo Lorraininých stránek je o psaní románů. Takže, myslím, se dobře nedá říct, že Nevřsta jü psaní o psaní,
A dále (!) lady ukazuje autor sečtělost - čtenář by však místo erudice radši vychutnával literaturu. „Ukazovat sečtělost" je v souvislostech recenze jasně pejorativní a nabízí se j iná otázka; lze historický román psát bez sečtělosti, a tedy bez erudice? Snad lze,, ale já nevím jak, ■ Čtenář^ který by radši vychutnával literaturu, znamená, že Nevisia z Texasu literárním gurmánům stravu vhodnou k zažívání neposkytuje. Možná by místo kulinární metafory byla vhodnější argumentace literami. Recenzent zde vsak patrně naráží na konstatování, že se ve svém románu opaksijíul protože jsem použil stejnou metodu nelineárního vyprávění jako v předchozích knihách. Památníku, jako jsem já sám, to připomíná zásady socialistického realismu, jenom postavené, marxisticky řečeno, z nohou na hlavu. Před lety se zdůrazňovalo, Ze hlavni - u extrémních teoretiků naprosto rozhodující - je obsah; forma má důležitost druhotnou, u radikálů zanedbale lnou. Protože „obsah" Ňe-včsty je prokazatelní jiná káva než
Tohle však není polemika, To je ve mně, spisovateli, ten profesor.
K lékům: na počátku osmdesátých let mč požádala jedna americká firma, abych pro nČ napsal článek o zdravotnické" péči v komunistickém Československu. Bránila se totiž politickým tendencím radikálne zkrátit ochrannou lhůtu farmaceutických patentů. Když patent vyprší, může, pod jiným jménem, kdokoliv vyrábět tzv generic drugs, tj. léky jednoduše opajcované rozborem léku původního.
Návrhy na zkrácení lhůty podávali levicoví politici, a jak to takoví gentlemani mají ve zvyku, motivace byla lidumilná: generické léky jsou totiž podstatně lacinější než léky původní. Skutečná motivace, jak to v takových případech obvykle bývá, byla ovšem ideologická: poškodit americké výrobce, neboť ti jsou součástí zlé Ameriky.
A jak to takoví gentlemani mají rav-ní-ž ve zvyku, o zdůvodnění zákonů o patentech se nešířili, ačkoliv ta jsou logická a snadno pochopitelná. Společnosti touž do výzkumu investují miliony - dnes v průměru 250 milionů dolarů na výzkum jediného léku -a aby se jim investice vrátila a aby měly (nadměrný? zasloužený?) zisk, potřebují ten monopol.
Samozřejmě jsou taky příliš" ziskuchtiví výrobci, kteří na dlouhé patentové lhůtě nezřízeně vydělávají. Ani výrobce generických léků nevede ovšem charitas, nýbrž dobrý kšeft. Zde se tedy hodí americký pragmatismus: radikálně zkrarte lhůtu a prostý lid si bude moct dovolit víc prásků. Ovšem když společnosti, jež platí výzkum, na výzkumu prodčlají, moc výzkumu nebude. Následkem toho nebudou ani nové prášky a vysoký tlak se bude i nadále léčit přikládáním pijavic.
Tohle väechno je abeceda a nemělo by cenu o tom psát. Jako materiál pro článek mi však tehdy ta americká společnost poskytla statistiky UNESCa o vyvíjení nových léků od druhé světové války do konce sedmdesátých let. Nevím, jestli jsem se uepřcrúúd]h ale marně jsem mezi těmi spoustami antibiotik, aut ifi y peilen zníc h léků, ana|-getik, hormonálních preparátů, prostředků proti žaludečním vředům atd., atd.,jakje na trh Chrlily západní firmy, hledal příspěvek, byť sebeskromnejSí, výzkumných ústavů v zemích bývalého moskevského impéria.
Snad je to tím, jak říká můj přítel MUDr. Fodor, že farmaceutický průmysl kapitalismu není poháněn láskou k trpícímu lidstvu, ale touhou po penězích. Tím se liší cd různých totalitních systémů, kde všechno je motivováno láskou, a kde štěstí, zdraví a blahobyt obyvatelstva jsou dokonce nařízeny zákonem a kontrolovány bezpečnostními složkami.
Navštívil jsem jednou přítelkyni matematickú v Cedar Rapids. Měla u sebe na navštíve maminku z Československa. Telefonem mě varovala, že maminka jt člověk zvláštního ražení: vítala sovětské tanky (nikoli v roce 1945) tak náruživě, že místní lékárník se ji pokusil otrávit vhodní namíchaným sirupem proti kašli. Konverzoval jsem proto se starou paní obezřetně, ne že bych se bál výměny názorů, neboť to bylo v Cedrových Rapicích, nikoli v Dobřichovicích, ale protože mám takovou špatnou vlastnost: uvádí mě do rozpaků uvádět do rozpaků jiné lidi. Tak jsem jí položil okřídlenou otásku - ovšem česky - kterou anglicky slysT cizinec na každé party: ,,Jak se vám v Americe líbí?" StaTá paní pronesla bonmot hodný, co do hloubky a významové rezonance, Chandlera, Formana, Oscara Wilda, you name them: „Inu, pro nadané lidi> jako je naše MiluSka, je to v Americe lepší. Projiné lidijetozaslepSívČes-ko slovens ku/'
rozhlásili jsme tehdejšími „kanály" v Praze, že hodláme vydávat díla, jimž se o něco později začalo říkat „ine-ditní" - ovšem pouze se souhlasem autorů. Nechtěli jsme si vzít na svědomí jejích, eufemisticky řečeno, potíže po případném vydání u nás. A tehdy, zatímco j iní ještě váhali, přihlásil se nám Karel Pecka.
Rukopis dorazil v podobě fotofil-mu, vyrobeného amatérsky v koupelně Karlovým spol umu klem, bratrem mé ženy, nakladatelky. Běz speciálního readtra, optického přístroje na luštění takových Špionážních dokumentů, se to nedalo číst, tak jsem ve fotozávedě na Queen Street West objednal zvět-šeníny. Vznikly velké černé plachty pokryté bílým písmem a z těch se sázelo.
Později se ilegální komunikace zdokonalila a rukopisy k nám přicházely jako skutečné rukopisy. Ale ten první vypadal takhle. Nad korekturami jsme taky dostali nápad použít na obálku Štípení obrazu Ladislava Guderny, jenž tehdy ještě žil v Torontu, kde děsil kupce krajinek s karibú pod měsícem v úplňku (místní varianta zelených luk, břízek a pasoucích se krav) v Kanadě málo známým surrealismem, Z toho nápadu se vy vi* nula idea udělat z obálek našich knih galerii českého a slovenského výtvarného umíní v exilu, což ovsem nemá s Peckou už nic spolčeného.
Pár výtisků jsme propašovali Švagrovi, estébáky tehdy z Prahy do Toronta ještě nevypuzenému, a ten je
Milan Kunc, Interiér, 1983, akryl
v pivnici U Pešků pod stolem předal autorovi. Jako vyhnanec mi později vyprávěl, že tak zazářit štěstím, jako zazářil Karel Pecka, když držel v ruce naše vydání, viděl jen svou pětiletou dceru Barborku, když k narozeninám dostala chodící pannu v miniživotnf velikosti. Přirozeně to polechtalo naši ješitnost.
S hodnotami románu Štěpení nemá tahle vzpomínka přirozeně nic společného. Vlastně nevím, proč jsem to napsal.
Z deníku spisovatele
(36)
JOSEF ŠKVORECKÝ
131
Kanály, Dříve mi tohle slovo asociovalo jeden z nejlepších filmfl, jaké znám, Wajdovy Kanály. V Praze film nikdy neuvedli: byl k spaiíent pouze v Polském informačním středisku a ani lam, pokud se pamatuju, se dlouho nehrál. Česká stranovláda poslala do Varšavy de marši z rodu třeh, jimiž nemecký vyslanec v Ptaze kdysi protestoval proti Katu a bláznovi.
PozdĚji, když dr. Brzorád, Pavel Tigrid, Kavan, Preřan a jiní paSovali naše knihy do Husákova, nabyly kanály metaforického významu.
Pak...
Jednou mé žena uvítala ve dveřích slovy: „To se podrž, kdo si objednal knihy!" VySlo najevo, že'Josef Hot-mar, pařížský dopisovatel pražského rozhlasu a Rudého práva. „Samozřejmé mu žádné nepošlu!" pravila žena zarputile. „Proé?" „Prosím té - ty bys mu je poslal?" „Když je zaplatí, proč ne?" odpovedal jsem pragmaticky. „Tíi j u v.o. z;í snily ni:!" řekla Zdena a zatvrdila se tak, že Hotmar (od nás) knihy nedostal, ačkoliv jsem se ji snažil presvedčil, že když mu je nepošle, protřelý Hotmar si je objedná na nějakou nevinně znějící adresu, třeba Josef Novák. - „Jakou má vlastně adresu?" zeptal jsem se a Zdena mi podala jeho objednávku.
Tam stálo: Josef Hotmar, rue Ca-
Paéerák filmu pořízeného v koupelné panelákového sídliště ve stínu pankrácké väznice, můj ävagr Lumír. Salivar, seděl mezi svým osmnáctým a třicátým rokem ve stejných vychovatelnách jako Karel Pecka. Nejlepší léta tedy ztratil a přišel taky o možnost vzdělání. Ale socialistická zkušenost v něm neudusila jeho nejvlastnější zájmy, které jsou intelektuální. Je syn malého nakladatele, odjakživa čtenář v nejlepší obrozenské tradici; v Kanadě nám po léta dělal expedici knih a zabalil jich tisíce, aniž za to vzal odměnu, aěkolivjsTneniuji- dost malou - vnucovali. Říkal, že je prosté rád, když můžcjakkol i pracovat s knihami. V osmdesátých letech redigoval Časopis kanadských muklů K 231, na koleně dělanou, ale neobvykle solidní tiskovinu, a přitom živi! rodinu na nočních šichtách v pekárně Open Window, kde se nakonec vypracoval na nočnílio menažéra. Permanentní noční šichty ponechají sice člověku ze Života víc než denní šichty v uranovém koncentráku, ale ne o moc víc. To málo času, co mu zbylo po našich expedicích, trávil ävagr četbou polítolo-gických knih, jež jsem mu většinou půjčoval z knihovny Torontské univerzity. Je to pochopitelná obsese.
Při té obsesivní četbě přišel jednou na zajímavou věc - tedy zajímavou pro ty. které vůbec ještě zajímá minulost. Ceti Kocstlcrovu autobiografii Invisible Writing (Neviditelné písmo), na niž jsem ho upozornil, protože jsem pasáže věnované procesu s tzv. spikleneckým centrem Rudolfa Slánského používal k osvite svých studentů. Poslal jsem je totiž na Costa Ga vra sovo Doznání, a protože se domnívali, že je to chytře vymyšlený film, snažil jsem se reálnost procesu dokumentovat z pramenů, jimž by věřili. Pasáž zní: Kdyí jsem (z monitomí služby BBC) četl ten hrozný záznam Otiova (tj, Otty Katze, alias André Simona) přiznáni u soudu, pocitů jsem mnohem bůlestněiSÍ Sok neí v jakékoliv podobné situaci. V závěrečném projevu citoval Otto Rubačovovu poslední řeč textově rak věrně, jak šiji dokázal zapamatovat. Otto prohlásil: „Patřím na  šibenici.  Jediná  sluiba,   kterou
mohu ještě prokázat, je, že poslouíím jako varovný příklad těm, kdo by se díky svému původu nebo charakteru chtěli dál na stejnou pekelnou stezku. Čím přísnější trest... (hlas přestal být srozumitelný)".
Protože švagr je človek mnohem odpovědnější než já, nelenil a znovu si přečetl jak závěrernou Rubačovovu řeč v Koestlerově románu Tma o po-lednách, tak její záznam v publikaci i dnes některými za vždy pravdomluvné považovaného Ministerstva vnitra Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čet e s Rudolfem Slánským (Praha 1953). A zjistil zvláštní věc.
Nejenže se Katzova závereená řeč, jak ji cituje Koestler v Neviditelném písmu, vůbec nepodobá verzi Ministerstva vnitra, ale nepodobá se ani Rubačovovu závěrečnému projevu ve Tmě o polednách. Ani v jednom, ani v druhém textu se nemluví o posloužení varovným příkladem, o pekelné stezce atd. Pilný švagr potom prostudoval jak celý text Tmy o polednách, tak celý text „dokumentu" Ministerstva vnitra a najevo vyšly další zajímavosti.
Formulace o posledníslužbě, kterou lze ještě prokázat, v románě skutečně je a - v téměř doslovném znění - je i v záznamu jednoho výslechu Otty Katze. Jenomže tu myšlenku v románě nevyslovuje Rubaeov, nýbrž jeho vyšetřovatel Glctkin. Po něm ji v jednom
LITERÁRNÍ     NOVINY
na hlasitou hudbu Zdeňka Zapletala a Knížku s řerveným obalem Alexandry Berkové. Autory jsem tenkrát neznal, ale na zaškrtnutých stránkách jsem si přečetl jejich vzkaz: Život úspěšného chirurga... Uprostřed mlín-ských luketek... Co je to vlastně iuket-ka? Někde jsem to četl... To na str. 139 v románě Zdeňka Zapletala. A: ...myslím na toho kluka, co ho potkám v Praze, sakra, kde jsem tohleto četla?, což je závér povídky Velké šuby-duby ve sbírce Alexandry Berkové. Identickou větou končí mí Zbabelci (myslel jsem... na tu neznámou holku, kterou potkám v Praze), a výraz luketa a z něho deminutivum luketka, zaslechnutý v Plzni, jsem do české literatury v několika povídkách uvedl já -je to přečeštění (jak říkávali v Chicagu) věty Look at her!, jíž američtí vojáci upozorňovali kolegy na hezké plzeňské holky, promenující kolem rohu, kde Amlci žvýkali bubble gum. Bylo to pro mne vskutku radostné poselství. Abych odesilatelům potvrdil, že došlo na správnou adresu, poslal jsem j im v článku A Translator Spills the Bean v The New York Times Book Review odpoveď, i když jsem nepředpokládal, že k nim dorazí. Ale pro klid duše. Protože jsem se ovšem obával, abych prozrazením kódu nezpůsobil jim místo radostí žalost, dělal jsem nechápavého a poučoval je (nejmenoval jsem je, ani jejich díla), že slovo luketka, které „někde"
četli, četli v povídce Konec Bulla Máchy a snění o partnerovi, jehož autor potká v Praze, v notorických ZbabĚl-
Po pádu komunismu to vedlo k malému nedorozumění, když mi Zdeněk Zapletal vyčítal, že ho pokládám za - řečeno slušně - málo sčetlčho člověka, neboř on i Berková dobře věděli, kde to četli. Já samozřejmě taky dobře věděl, že to dobře vědí, a právě proto jsem z nich udělal ty málo sečtělé osoby.
Ale vše se vysvětlilo a tenhle pozdrav těm dvěma milým lidem nemusím í-.ý. kňdovat.
Poslanec Payne si ve Washingtonu nedávno pochvaloval Úplný seznam agentů StB, protože prý pro jeho potřebu starí. Poslanec zřejmě necítí potřebu zjistit, kdo a za jakým účelem tenhle dokument vyrobil (dle televizního prohlášení Mgr. Frolíka Vnitro žádný takový seznam nepořizovalo) a pak jej da! k zveřejnění bulvárnímu tisku, ačkoliv archivy Ministerstva jsou tajné a jejich vyzrazení podléhá zákonu.
Jaká je to taky asi potřeba, pro jejíž ukojení stačí neoficiální, nespolehlivý dokument, plný neúplných dat a jiných nepřesností a docela dobře možná i falzifikací?
A jaký je to vlastně poslanec, ten Payne, kromě toho, žejeřádně zvolený?
(14. 7. - 20. 7. 1994)
Televizní fér J Eugena Brikcittse Vyšehradská drie. Foto Petr Zhoř
předběžném výslechu pronáší Rubačov a potom, rovněž v záznamu jednoho výslechu (tedy nikoli v závěrečné řeíi) ji opakuje i Katz. Pikantní je, že zrůdná myšlenka, vyslovená původně románovou postavou „renegáta" Kocstlera, se pak prakticky stala refrénem vyšetřováků v mnoha československých procesech.
Jsou tedy asi tyhle možnosti: formulaci o poslední službě Otto Katz v závěrečných slovech skutečně použil, monitorní služba BBC ji zachytila a v tomto anglickém překladu monitoringu znal Katzovu řeč Koestler. Když nějaký znalec zakázané literatury na Ministerstvu vnitra citát rozpoznal, pracovníci jej z tištěného textu brožury Proces s vedením... atd. vy-editovali. Anebo - což je výklad nejpřirozenější- Koestler vinou nepřesné paměti připsal formulaci o poslední službě Rubačovovi, a přesunul ji při psaní Neviditelného písma z předběžného výslechu do záveru.
Švagr ovšem zjistil, že přísně zakázanou Tmu o polednách znal v Praze v padesátých letech taky jeden Národní umělec. Jeho notorický požadavek Psům psí smrt! koření rovněž v Koestlerově textu. Na konci Ruba-eovova procesu říká prokurátor: Žádám, aby všichni lilo vzteklí psi byli zastřeleni! Což je oproti výroku Národního umělce aspoň logičtější: neslyšel jsem, že by se psi věšeli.
To všechno přirozeně odnes ěas, ale hlavu na to nedám, že nevrátí se nikdy zpátky. Pardon, přátelé.
Tajných poselství přes literaturu, jako bylo to Otty Katze, i když ne tragických, bylo v časech zakázánosti zřejmě víc. Dvě mi udělala radost.
Igor Hájek, který učí českou literaturu na Glasgowské univerzite, mí před časem poslal dvě knihy: Pozdě
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
PRAHA
Četba na pokra íoi/éní
Ct 14. až Ne 17. (9,00 b 22.00) Faustovské srdca
Po 18. až St 20.
(9.00 a 22.00) A. Ferencova: Ař
ž i e s:o!;-:ý nebožtík Čt14. (02.00) Vzarnaiácŕ;t.ť:Iciir-.ich
(K. Schulz) (14.02) A. P. Cech;'.- C I5s;c (20.00) Český   Waltor   Scott?
(P. Chocholoušek) Pais. [02.00) L. Fuks:Poi:=d-:cs:rcv (10.18) P. LandOŕSký: Arest
So16. (02.00) H. de Balzac: Rozmarní
povídky (10.15) G. Gieene: Lidský taktor (2) (12.00) Malá recenze J. Skácela
na kotku a myš (23.30) Mowuzek. co nás s dél-
stvíin spina (J. Skácel) Ne 17. (00.15) Tli    české    humoresky
(E. Basa. Z. M. Kudŕj, S.Čech) (14.35) M. Skála: Cesta kolem
mé hlavy za 40 dnů (20.00) J. Kainai: NeĎořtrk Nes-
UM9.
(14.00) G.Greene; Lidskýtaktor(2) (21.40) P. Rut: Pianissimo
St 20. (02.00) P. Zajíček: Ida (13.00) O peiegrinýiováni aneb
O cestováni (20,00) P. Kaivaš: Nová tvái
VLTAVA
Četba na pokračováni
Čt14.aPá15. (08.30) Ch. L de Montesquieu:
(08.30) F. Pavlfäek: Konec patriarchátu Ct 14. až Út 19.
(18,00) G.CuhameľPOlricMzpo-
vM 5! 20. (10.00) V. Slibotová: Exkurze
Ct«. (03.00) O. Fischer: Píseň života (04.00) G. Garai: Já jsem víak
tlwek (10.00) Ex libris - K. Utrio: Dcery
Eviny aneb Historie evropské
(11.45) J. Novák: Zavinil to psací
(13.00) Sympozion - Dobré dílo
(15.00) P. Karvaš: Výzkum (23.00) Na kostech Pá15.
(03.DO) Nüäi-cc pod lupou (nemecká epigramy)
(01.00) Leinl motivy v poezii
(11.45) J. Frejke: Humor je výton
společenský (13X0) i. Klima: Človék se táže (15.00) E. A. Poe: Černý kocour (21.00) Pátečnlveier-Heicioher-
So16. (01.55) Sen A. Čechové (03.00) VeraezpozůslalostiL.FI-
[04.00) Hlas peruánské poezie (0!..-15) [i.Bi.;.ií.r.ci::::Odiet5T£j (10.15) V.  Vaniuia:  Rozmarné
(13.00) Z. SľErák: Poií hyd-c-
■■■:■ co:■-_■'■:.-ickáho 0stavu (14.30) O. Nutz - J, Vejvoda;
Kdyby všechny krásy svila (16.00) Epiktélos: Myšlenky (17.10) I. Janská: Po ul nick á hůl (10.15) S. Spender: Memento (23.00) G. K. Chesterton: Obrana
pokory Ne 17. (00.00) E. T. A. HoKmann: Sleí-
(03.00) A.  Slok:  Z hudby  snů
(04.00) Letni motivy ue verších J.Hory
(07.40) K. Bochoľák: Struny, jimiž nepohne fates
(10.30) D. Jablonský: Písní mi-
(10.45) NobelovacenaanaSepísemnictví (1)
(14.30) S. Beckalt: Všichni, kdož padají...
(17.00) I. Jel Inek: Jablko se kouSa (2)
(20,00) Obrazy z di-|n ís:,<i poválečné lileratury (5)
(22.3D) W.Wbtlman:Olobé,Smrti Po1B.
(03.00) F. Halas: Verse míosti
(04.00) A. Jacinto: Chlél bysem napsal ti psení
(11.45) V. Gardavsky: Milá pani kolegyne (l)
(13.Q0) Obrazy i aejin české r»-vshír-í lileratury (5)
(15.00) J. Havtiiek: Šest oslů strýce Capriccia
(20.00) Frekvence času - Soukromý dotazník pro dr. V. Hra-
(22.45) P. Hul: Namesltný průvodce Prahou (3) Út 19.
(03.00) A. Barbier Vnitfnosri (04.00) LelníimitivyveveräiaiS.K.
Neumanna (10,00) Liteiámí výročí - F. Pel-
(11.45) V. Gardavsky: Milá pani
kolegyne (2) 113.051 i Jenská: Poutnička hůl (15.00) L Fuks: Smrt morčeta (22.00) K. Sidon: Sen o mna
SI 20. (11.45) V, Gardavsky: Milá paní
kolegyně (3) (13.00) G-Orwell: 1984(2) (15.00) J. Smetanova: Význam sedmi k rásek v zaľiradniční politice
14
Z deníku spisovatele
(37)
JOSEF ŠKVORECKÝ
í AI
Mnoho exulantů, kteří' naplněni nostalgickým nadScním přijeli na navaliv u do suré vlasti, si naříká: „Nemaj nás tam rádi!" Neláska se projevuje různými způsoby, od odmítnuli vrátit uschovaný obra? (replika zkušenosti Židů, kteří přežili Konečné ře-Sení) 2.1 po sociologické statistiky.
Nabízí se tedy oíázka: „Koho tam maj rádi?" Nezdá se, že disidenty, a ani bývalí mukli nemají lásku zaru-čenou-
Koho lam teda vlastné maj radí ti, co nils, nemaj rádi?
Taky proč'.'
Traduje se, že i velcí spisovatele se báli kritiky. Jenže io je omyl. Autoři se (oprávněnu) bojí recenzentů, nikoli kritiků. Kritika vede k autorovi lájern ojehoknihy.ancž o nich napíše, he'll do his homework, jak nepreložitelrie fikají Američani. V paměti se mi nevybavuje kritik, který by napsal celou knihu puzen Lim, co často motivuje fc-cenzenty; nikoli zajmem, ale (různí motivovanou) nechati k recenzavanč-rnu, nebo snahou stavěl na odiv břit-kost vlastního úsudku, v zásade negativního. Kritici píší o předmětu svého zájmu celé knihy naprosto bŕínä, □ snad nčkdo i napsal celou knihu, jen aby setřel autora, jehož nemá rád. AJe
'■;■;; :•
m'"f 1
ner nebo Alan Stllitoe aj.. abych nenarazil na «<sfřť recenzentské zvyklosti, jak o nich pfée Jiří Peňás v souvislosti s posledním artefatLem Ivana Klímy Čekání na llllU, čefcání na svetlo (ve výňatku recenze z üdové demokracie, LlN 21. dubna 1994).
Připadá mi, že přistup k románu je v lé recenzi parochial ní a že stčží fze o spisovateli ťfet něco mruč lichotivého, než CO říká Jiří Peiíás. Klímova kniha je šita na fHW^řř (tj, západní) míru a ani se to přilil nesnaží'zastírat. Jde ledy o druh literární podbúivosLj, nebo jak se dfive říkalo, „poklonkovaní před Západem". Klíma se pří m Západě etabloval jeko úspěšný, protože především dohře srozumitelný zprostředkovatel atraktivních, nejžasleji disidentských příběhů z jedné exotické totalitní země. Přijetí a pochopení jeho „vývozních" próz nečiní žádné včiií překážky ani míra jazykové stylizace, jež je skoro bezpřítnaková a zaměnitelná, tvkle lia překlad jako dělaná.
Nevím, co je radikálnč špatného na tom, když spisovatel myslí na čtenáře, k nimž chce promluvit, kromě toho, že dle parochialního názoru je zřejmě scesínd, jestliže spisovatel chce promluvit ke čtenářům zahraničním. Kuudera v západní vetři Umíní románu (první své knize, kterou napsal francouzsky) kdesi říká, že když dnes píSe. myslí na překladatele, což znamená, že své romány adresuje především západním čtenářům. Pro českého recenzenta je možná polehčující okolnost, že Kunderu donutili žít na Západě, kdežto Klímu touha po vlasti donutila ze Západu odjet. Před jeho návratem i, Ameriky do Husákova jsem s ním mčl dlouhý telefonický rozhovor, v nčinž se mč snažil svčst k ná-vratu. Atraktivní... disidentské pfibéhy knih, jako jsou Má veselá jitra nebo Stojí, stojí šibeníČka (v Americe vydaná jako The Judige On Trial), jsou založeny na dost neatraktivní zkušenosti disidenta-nemocničního posko-
^^^^^^^^^&
PffilPk " - :■'-■" ■■■■'■&Ě8ĚS
-' ¥.
Ill

I ■: ■ lljj
'■ ■■ ■■■■
v
sc ovsem níkdy dú pochopit jenom z kontextu doby. Pouze kdo zaíil utopické žvásty o odstránení vší nerovnosti mezi lidmi, sí vzpomene, jak provokatívne znělo Milošovo konstatování", týkající se jeho filmtV izjsau Itůťomosti. které sebespravedlivčjši systém neodstraní: te někdo je chytrý a jiný hloupý, někdo krásný a druhý ošklivý. Dnes to zní - řečeno současnou frází - jako nic moc. Ale když si to tehdy přečetl partajní ideolog, udolá] 2a to Milošovi čárku, nemluvě o tajemníkovi, jenž za své postavení rovnějšího mezi rovnými sotva vděčil intelektu a málokdy kráse. Mělo to taky hodnotu zmrazující připomínky umělcům, kieří se utrhli ze řetězu skutečnosti, a nebylí proto s to stvořit krásu, jako jsou Lásky jedné plavovlásky, i kdyby se - abych citoval Antonína Dvořáka - posrali.
Pro motto ke scénáři Černého Petra (viz knihu 3 1/2, Praha 1%5) si Miloš vybral pozorováni Dannyho Smiřického: Najednou mi napadlo, ie bych měl myslet na Irenu, když ji milujú, Tak jsem no ni začal myslet. Ze lačálku mi ío neslo, tak jsem si vzpomněl, jak jsem jí nedávno v lázních viděl na ňadra, a nimi ío Xfo, V pojmosloví tehdejší literární védy to byl „nechutný"" nebo snad „buržoázni natura-
lismus11. Nikoli na oplátku, ale kvůli promluvení z duse jsem sí pro Prima sefctítUL zajedno z mott zvolil jiní Milošův wisecrack: .„čekají od každého, že nová práce bude k nepoznání nová. To nejde. Člověk celý život vypráví v různých obměnách jedno a totéž. Není to možná pozorování ojedinělé - Evelyn Waugh říkal něco podobného a patrné i jiní - ale jako je připomínka o vrozené nerovnosti korekEivcm funkcionářských snů, tak je tohle rukavicí hozenou do tváře uvažovatelů o stálém experimentování, o hodnotách tkvících výlučné v novátorství a o jiných permanentních revolucích. Vždycky si nad tfrn vzpomenu na myšlenku jiného mistra wiseeracků, Ray-monda Chandlera, o lom, jak diváci na tribuně znají pravidla fotbalu stejné dobře jako hráči na hřišti. Aleje něco jiného na fotbal se dívat a fotbal hrát. Milošovy paměti Turnaround uzavírá smutný příběh, který obsahuje to, co Formana dělá Formanem: vSimnout si něéeho běžného a pak to zasadit, jak říkal Poe, do nových, tj; neotřelých souvislostí. Mél to být nový film o mladíkovi silně trpícím nadměrnou nadváhou (nadhmotností?), jenž se dozví o japonském národním sportu sumo, zápasech tlouštíků. V amerických sportech nemá mladý tlustoch
naději - ta mu najednou zasvitne ač v zemi za Pacifikem. Projekt filmu ztroskotal na překážkách podobných tem, jež zformuloval soudruh Vojtech Trap] po prvním promítání Černého Petra pro kritiky ve Filmovém klubu. Forman si prý pro svůj film záludně vybral hocha sice z dělnické třídy, ale z netypické dělnické třídy - v podstatě lajného v hokynářství -, a tím potutelným procesem vlastně dělnickou třídu zesměšnil. Film Hell Camp zakousli podobní ideologové,
Smum ý příběh pak na poslední stránce ústí v pasáž, kde Miloš opét mluví nejenom zasebe: Vmém životě se najednou objevila zvláštní věc. Jdu v davupo newyorské ulici a kazdýobli-čej. který spatřím, je někdo, koho jsem kdysi znal, každá náhodně zaslechnutá fráze zní povědomě* každá voňavka mi připomene nějakou ženu, s níž jsem kdysi něco měl. Začtu se do nového scénáře a po deseti patnáct: stránkách si vzpomenu na zbytek příběhu. Přemáhá snad moje paměť mott představivost? Možná že představivost je lak jako tak jen sciiopnost mládí* snad pouze nah ra -zuje nedostatek zkušenosti.
A to je příběh smutnější než ten o tlustém Američanovi. Jenom Forman to umí tak říct, ačkoliv nenf spisovatel.
14
Z deníku
spisovatele
(38)
MIROSLAV ZIKMUND
lil
8.3.1994 (toseslavívaf MDŽ), úterý Došel dopis od Ludvíka Vaculíka. Ozve se li fotograf jmčnem Meister, vyslechni ho. Na výstavu fotografií interiérů českých spisovatelů, jež bude zahájena v mésíci akce Praha v Mnichově, vyhledává rázovité prosítedí, ukazující osobnost obyvatele. Moje rázovité je, ale zajímavé jsou na nem jen ohrazy Vlastimila Beneäe. Vím: patřil by sem i Jirka Hanzelka, ale-poraď, hodí-li se tam jet. A nesouhlasím s tím, že bez něho ty nepůjdeš; 5els do Austrálie a jestemfm's jet dr> nějaká řiti, jen pro zářez do dřeva...
Jeítě na MDŽ jsem poděkoval. A Austrálie? Jen. pro zářez do dřeva? Tož to se mýl iS, zářezy do cestovatel-sků" hole delám jenom u zemí panenských, ne už jednou načatých. Já do té Austrálie vyrazím znovu 31. máje, lákají mé tam Franta Popov ski a Džódž Čalupka alias Jirka Chaloupka, kurátor datwinského muzea. V Oblasti Arnhemské země objevil nové jeskynß a převisy se skalními malbami aborigines, v červnu bychom tam měli jako sarančata skákat helikoptérou od jedné lokality k druhé a objevovat dal-íí, neznámí:. Tábořit budeme v jakýchsi iglú bez kotevních kolíku, protože ve skalnatém terénu se tam nedají zatloukat... Ostatní si povíme na svatého Josefa v Brně.
20. 3.1994, nedřle
Píšu to brzo ráno na viklavém stolečku pokoje 119 hotelu Kozák v liché brněnské ulíCee s poetickým názvem Moiolky. Včera js-me v Mahenově vile mŕli archivní kvartál, ctíme letitou tradici spisovatelů, disidentů z dob, kdy nim byli v patách estébáci. U2 se nerozděluje trikrát dvanáct kopií příspěvku pro Obsah, uz nekoluje papírek s datem a místem pfí£tí schůdky, který pak shoří nad sapalo-vaiem nebo se spláchne. Jsou tu jiné starosti. Třeba s přemístěním archivu Československého dokumeruníníbo střediska ze Schcinfeldu tak, aby byl přístupný tady, u nás, doma. Ale kde? Kdo uhradí Stínování apakjeho údržbu, nájemné"? Ministr kultury má všeho všudy dva miliony na dotace časopisů, které si na sebe pochopitelní nemohou vydělat. Dva miliony v dobé, kdy televize a tisk jsou plné údajů o pětimiliardovém daňovém uniku z distribuce topné
O .přestávce přisedl Ludvík. Mel bys, Mirku, posílat z Austrálie do Literátek svůj deník. Vlastné jsi ideální případ, deník si píšeš furt, nebude to práce navíc. - A to si myslia, že do té
t:;ii:il;iri'j bude VCd:C vidcr>k;lirir;"Y t;l-
bat ješié psací stroj? - VŠak nemusí?, můžeš psát jen tak, rukou.
Uvažujú o tom cestou k Chaloupko-vým do Reíkovic tramvají číslo osm-nácí. Džé-dz Čalupka tam mábraira Jana, zubního lékaře. Po telefonu jsemho poprosil, jestli by mohl vyhledat některé bráškovy fotky, jak jcíte neměl plnovous. Když jsme se ľa Jiřím předloni chystali ze Sydney do Darwinu, zeptal se Franta Pop ovský do telefonu: A jak se poznáme? - Krakonoš, pravil hlas z dvanácté ji žní rovnobežky v severní Austrálii. A taky ze jo - z letištního kolotoče jsme vyzvedli zavazadla, prošli do haly. rozhlédli se -a v ústrety nám kráčel Krakonoš, plnovous popás. Už moře let nevidí hi.i/ky. Nejpiknejíŕ pohled byl na Jirku pokaždé, když vystupoval z helikoptéry, fu-kéľ z jejích lišt mu omotával hlavu a kťk - učinčný svatý Petr před nebeskou bránou, kdy£ na něj naráz dechne dav uchazečů o dovčky azyl.
22. 4. 1994, pátek
Pro australské" visum musím do Vídně. 5 výjimkou Novozélanďanůho musí mít každý návštěvník, Američany nevyjímaje. Předloni to bylo jednodušší: Australané otevřeli ambasádu v Čínské ulici v Dejvicích, voněla novotou. Ale asi se jim nevyplatila. Než jsem se v srpnu z Austrálie vrátil, už úřad zrušili, prý z úsporných důvodů. Napsal jsem tehdy článek Modrý Mauritius, vylííil v něm, proí mné, Jiřímu Hanzelkovi a ostatním dvěma čtenům naíí asijské výpravy Australané v dvaašedesátém víza odmítli, přeložil jsem to do angličEiny a dal přečíst konzulovi. Zasmál se, vízum dal vystavit na poěkárrf - a nechcete vícerázové? zeptal se, to pro případ, že byste si odskočil na Nový Zéland a nechtěl pak ztrácet čas žádosti O další vstup...
V autobusu Zlín - Vídeň vzpomínám, že je to přesně 47 let, co jsme s tatíičkou 87 startovali do Afriky. A 35 let, co jsme si to na pít á půl let namířili do Asie.
Australané ve Vídni jsou stejně velkorysí jako předloni v Praze. Požádal jsem o vízum na tři měsíce, dali narok, opét vícerázové. Ale: nesmíš tam požádat o stálý pobyt; nesmíš se tam ucházet o práci; nesmíí selam dát zapsat na studia. Kdeže, milí protiaoíci, vfm.se svým milionem nezaměstnaných máte problémy nad hlavu a doby, kdy jste politické emigranty vítali s otevřenou náručí, jsou nenávratně pryč.
Teď tedy v autobusu Vídeň - Zlín uvažujú, jak posílat deník. V dubnu 1961 jsem v Káthmándú strávil celý večer s Edern Hillarym a s jeho kamarádem, dopisovatelem londýnských Timesů Jamesem Morrisem. Vzpomínali, jak posílali reportáže o postupu Huntovy expedice na Everest. To se reportáže spolu s poštou ostatních členů výpravy uloží do vodotěsného pouzdra a šerpský běžec s tím vyrazí přes hory a doly, rokle a bystřiny do Káthmándú - za šest dní je na telegrafním úřadě. Radioamatérskou vysílačkou se komerční správy posílat nesmějí... Vlastné nic nového, už to tu bylo přeď příchodem konkistadorů do říše Inkfi.. Tam se tem poselákům říkalo časkf, La t in earned kanci to píšou chasqui. V kečujítíne to znamená len, kdoprijimá. Poslíčci se od útlého dětství trénovali v překonávání dlouhých tratí ve vysokohorském prostředí. Navyklí běhat bosky, popadli hůl pro případnou obranu, přes rameno si přehodili pletený košík, do něho uložili depeše, povestné quipos v podobe různobarevných provázků utkaných, z viny a opatřených významové odlišenými uzlíky. Po půldruhé legut - něco kolem osmí kilometrech - střídání. Dokonalý poštovní servis v dobž, kdy Latinská Amerika neměla tušení, že existuje rýchlonohé zvíře zvané kŮrL
Teď svet ovládl fax. Fac simile, čiň podobně. Na jednom konci sveta strčíš popsaný papír do mašiny, namačkáš patřičná numera azaehvíli to z podobné mašiny leze na tom opačném. Proč to nezkusit na dvanácté jižní rovnoběžce v severní Austrálii? Místo Hillaryho Serpy tu zapracuje pilot hel ikoptéry. Do cestovních rekvizit při beru lehkou duralovou desku A 4 a pár karbonu.
13,5, 1994* pátek
Za krkem, vlastně spíš na spáncích, zalínárn pociťovat mírnou cestovní horečku. Za 1S dnu. bych měl startovat směr Singapur, Melbourne, Sydney. A mám ještě tolik nevyřízených vecí, nemluvě o příprava, itineráři, výpiscích z hromady literatury... „Hlavně
nezapomeň na čistírnu," kladla mi včera na srdce Marie, „nenechávej to na poslední chvíli - no přece ty modré manäcstrové kalhoty a pak světlý svetr, letíš do australské červnové zimy."
V rychlocistírně mi vzala paní Ho-zová man Sestro vé gate i svetr z Čisté australské vlny ochotne do práce, můžete to mít už zítra nebo s patnáctiprocentní slevou do týdne. Vida jaký pokrok, už není nač si stěžovat! A jak tak kráčím s vylepSenou náladou z kopce a míjím dvö děvčata, povídá jedna z nich: „Pane, prosím vás, povězte mé kamarádce, zeje hezká hol-
ka." „A ona snad o tom pochybuje?" stáčím se k blondýnce, která si honem cudně schovává brad ič k u do dianě. „Co hezká holka, krasavice! Kdybych byl mladší, začal bych vás tu hned svádět..." Už dávno jsem neviděl tak krásný ruměnec, snad i kořínky těch pěkných blonďatých vlasů z růžověly. „A to vám dělá kamarádka často? Nebo to máte na stříd ač ku?" „Přísahám, že mi to Jiřina udělala poprvé," upejpá se blondýnka, „nevím, co ji to napadlo!" Takže - jaro je tady. Děvčata Škádlí staré pány. Rozdávají dobrou náladu. A dovedou se ještě pýřit.
14
Z deníku spisovatele
(39)
MIROSLAV ZIKMUND
121
17. 5. 1994, úterý
V hromadě dopisů, poznámek, adres, icchnických rad přátel Filmařů, jaké filtry na prepálení australské nebe v tropech, odkazů ita literaturu u posledních ilkolůk vyřízení před odletem, začínám mít nepřehledná. Musí to dostal rád, aby každá vĚc byla po ruce na první hmátnutí. V. archivech, kde jsem před lety trávil stovky hodin nad matrikami a urbáři, pozemkovými knihami a soupisy poddaných podle víry, tomu říkají regesty. Na dvojlist A 4 stručný obsah, do pravd ho horního rohu evidenční znak.
ZL 5.1994, sobota
Do odletu zbývá deset dnů. V ložnici pro hosty vytrvale přibývají hromádky písemností, map, výstroje, po-íiiíimkových bločků, prádla - všechno o musím doslat do japonského alumi-ííového kufru, který se mnou procesoval kus sváta, a dohromady tenesmi ^áiit víc než dvacet kilo - nad pár ki-ogramy navíc na slušných IcíiStfch velkomyslná přimhuřují oko. Co čert lechlěJ - do horečných příprav přišel /ěera bouřkový Liják, na střeše jídel' lího kouta jezero, kdesi se ucpal od-.ok. Vykasal jsem džíny pod kolena, lopadl dlouhou hadici a podle prin-:ipu spojitých nádob se pokouším jezero vyprázdnit, kastrolem bych ty Hektolitry vody přeléval hodinu, A jak :ak zastrčím konec hadice dál do od-:okové roury, v jejím ohybu io zachrčí i třímetrový sloupce vody naráz ŕcucne jezero dovnitř. Ale v úžasu vi-iím, jak v sacht I á u sklepního okénka
vím, proč se po deštích objevuje voda
&SBŘ
pro svůj oblíbený sport, horolezectví. Přijel s nimi mládenec s vysokozdvižnou plošinou, kromfi lan a karabin přivezli motOTOvou pilu. Té se Chopil inženýr HouSr, jinak geolog a majitel stavební firmy.
Teď vyslechl moje SOS. „mezi třetí a čtvrtou jsem u vás," řekl věcně, „dřív to nestihnu," ProSel mokrým sklepem, obhlédl okolní terén, dal si vysvětlit „situaci vlastní a situaci nepřítele'1 -jak nás to učili na vojně, a jednal jako general „Nechte to na ranč, hned jak se mi uvolní dva zedníci, vletíme na lo. Otevřeme Šachtici, rozšíříme, instalatéra mám, a až se vrátíte, dáme se do celkové úpravy, vidíte, jak si lu stará navážka sedla, chce to vyspádo-vat od domu, tam za tím chodníčkem vykopat trativod, vodu stáhnout do jámy se Štěrkopískem a budete mít ve sklepe" sucho!" Rozhodnost alpinisly.
Jen odjel, ozval se bzučák od hlavní brány. Sešel jsem z pracovny do píí-zemku, zvednu sluchátko. „Četl jsem v novinách, že podnikáte výpravu do Austrália, mám zkušenosti, hlásím se jako člen výpravy," slyším drsný hlas neznámého, „jsem Čechokanaďan, teď na dovolené v Žatci, přijel jsem do Zlína ke známým..." „Ale já vás zklamu, nejde o výpravu autem, já do Austrálie letím.H „To je škoda, myslel jsem, že hledáte parťáka, když s vámi nemůže Hanzeíka. Z Kanady jsem provandroval pořádný kus sveta, ale v Austrálii jsem ježte nebyl.",,A smím se zeptat, kolik je vám let?" „Žádné tajnosti, pětašedesát,,."
A je to! 3ak videi, dobrodruzi nestárnou!
„Tak se nezlobte, že jsem obtěžoval . Chápu, že máte málo času, ale byl bych si s vámi rád popovídal z očí do očí.*1 „Snad někdy příště, až si zas odskočíte do Evropy."
Zdvořile poděkoval. A já si marně představoval, jak asi vypadá. Odcihlo-vého sloupku u brány a mluvítka mé dělilo třicet metrů. Treba práve odplynul do nenávratna osud neobyčejného Člověka.
31. 5. 1994, úterý
Na večerní betonové ploše ruzyňského letiště je žluto - vlastně oranžovo. Dobrá sedmina z víc než dvou stovek cestujících, kieříseposchodi&ích hrnou do útrob airbusu A 310-300 s písmeny ČSA a našimi barvami na směrovém kormidle, jsou buddhistic»" mniší, vracející se z Evropy domů, do
ThakL-a    IeHf-r> v nirVi

'■■
profesionální videokamerou, jak si
■"/-;■;>■. ^ r,:':..; -
......  •:■'.
ü:
- .. . .   .rJlĚĚgiMSmsSSm
V.? '-'..   '.-.'-.■• ■:-!•■':■■ "JV.\~. »-■'■-•£7-si*
•-.;*t „S,.; 2- .»«'S:*! Sr  <>5-*, f-u"._
■■■■■.-. '    ' ■'■                               .       '..   .'      .'                                          '■'': ..'■■■  '  .''. '
■ '*■" .'» -t-'-V á*-f ÍX'ř';, ■""-.<!$
náramky a náhrdelníky z dvaadvaceti-karátového zlata, na kapesních kalkulačkách, jež vylovili zpod svých rouch, přepočítávají kursy svatových mčn a dirhamu Spojených arabských emirátů. Namouduši, tohle jsme před ■řičeti lety na buddhistickém Cejlónu 5 Jirkou Hanzelkou neviděli!
Dali jsme se do řeči hned, jak se airbus odlepil od Ruzyní. Spustil j sem na něj anglicky, zbytečně. Pražan jak soleno, osmadvacet let. Ředitel prosperující firmy s jedním sídlem v Praze, druhým v Abu Dhabi. Tam dodávají stavební železo z Vítkovic, zpátky rozí Šrot z demontovaných rafinerií i zastaralých naftovodů, které do poušič <!adli ještě Angličané a jejichž průtok jí dávno nestačí neustále vzrůstající ičžbé. Ty ropovody proměňují na šrot většinou Indové, levná pracovní síla. Vozí se to pak přes slovinský Koper domů, jako surovina pro naše pece je :o pořád levnější než třeba vzácná ruda í brazilských Minas Gerais nebo ze Švédska...
Když jsme v květnu I960 pluli Perským zálivem s našimi osmse I pětkami v podpalubí Daressy, žilo na Abu Dhabi pár tisíc lidí. Dnes prý je jich tu na 8QQ.00Q, skoro všichni se nacpali do úzkého pobřežního pruhu, p od pč c ho váného prosperitou petrodo-larů.
„A jak je to v sousední Saudské Arábii? Ještě tam provinilcům usekávají ruku za krádež?" „Nevím, jak tam, ale před časem odsoudili v Abu taxikáře k utčtí ruky v pravém zápästí za (o, ze ošidil pasažéra, že mu napočítal víc, než bylo na taxametru..."
Panebože, myslím si v duchu, kolik
taxikářů u nás.....by asi potřebovalo
k řízení nožní pedály," Čte mi myšlenky můj soused a dopoví za mne: „Dávno už by neměli ani pravou, ani levou!"
1. 6. 1994, středa
Ráno bylo víera v Praze devčt ve s tfnu. Z palubního rozhlasu hlásí právě kapitán Česky a anglicky, že v Bang-
koku přistaneme za padesát minut, teplota třicet šest, inu, je to kousek od rovníku. Hostesky roznášejí dotazníky pro cestující, kteří končí let v Bangkoku nebo v Singapuru. Na první stránce singapurského slojí velkými červenými písmeny WARNING: DEATH FOR DRUG TRAFFICKING UNDER SINGAPORE LAW! Varování: podle singapurských zákonů je na obchodování narkotiky trest smrti!
Vzpomněl jsem si na toho osmnáctiletého amerického výrostka, který si myslel, že v Singapuru může sprejem stříkat po zdech nesmyslné nápisy jako v New Yorku. Odsoudili ho k osmi ranám ostrou rákoskou na holý zadek. V USA se zdvihla vlna rozhořčení: barbaři! Intervenoval sám president Clinton. Marně - vlastně polomami: spratkovi z osmi ran slevili na šest. Vsadil bych se, že uí ani doma po zdech sprejem cákat nebude.
Co kdyby tak parlament podobný zákon odhlasoval i u nás. A hezky brzo!
14
Z deníku spisovatele
(40)
MIROSLAV ZIKMUND
Hl
1. 6. 1994, čtvrtek
V Singapuru jsme pFepřáhli koní. Místo do airbusu leze nčco kolem Čtyř s tovck cestuj íc f c h d o boci ngu 7 47-4 00 australského Qantasu na pravidelné lince Paříž - Frankfurt - Bangkok -Singapur - Sydney. Elegantní slodola o dvou poschodích, vyfasoval jsem pěkné místo u okénka vpravo. Ze sedmi míst vedle sebe (3 + 4 + 3) zůstalo naštésií hned vedle mne jedno volné, na téch zbývajících šest hodin si aspoň udclám pohodlí. O sedadlo dál se uhnízdil sympatický Číňan z Hongkongu, jeho kamarád si hbité ustlal přes celá rtyři sedadla prostřední řady. Zaradoval jsem se: na rozdíl od Francouzů vybavili Američani své létající stodoly velkými obrazovkami, promítají se na rtě mapy, pohotové na nich naskakuji údaje o letové rychlosti, venkovní teplotě, vzdálenosti z místa posledního přistání a taky do cílové stanice. Naposled jsem tuhle vymoženost vychutnával před tremilety za non stop letu z Tokia do Frankfurtu přes Sibiř. Před chvílí se na platné objevil Malajsky poloostrov, teď už máme pod sebou jihovýchodní břehy Sumatry, tam nikde malém jedenáct kilometrů pod pravým křídlem je Palembang, s Jirkou jsme tam dělali první interview se Sukar-nem, než nás pak podruhé přijal v pre-sidentském paláci v Jakartě. Uleklo od té doby rovných třiatřicet let.
Na zápěstí si držím pořád pražský čas. Je 16.30, tady v nebi máma půl hodiny před půlnocí. Australské letušky nás nakrmily pečenou kachnou na mandlích, k tomu rýže s francouzskou omáčkou ze sojových bobů, sýr s křupavými suchárky, kokosový pudink, červené víno z požehnaných vinic v jihoaustralské Barossa Valley. Dávno jsme zatím přeletěli pobřeží In-
dického oceánu, jsme kdesi nad pouštěmi severozápadní Austrálie, jde na mö spaní. Bude rozumné zbavit se zbytečné tekutiny. Jsou tu na to perfektné vybaveni, uprostřed přepychového kolosu habadéj takových zařízení - nával žádný. Vzal jsem si s sebou už i holicí strojek, rozbřesk tu bude co nevidět...
Vyšel jsem z útulku zářícího chromém, sklem a čistotou - a nevřm kudy kam. Napravo? Nalevo? Dopředu? Dozadu? Bloudím, Z rozespalosti? Seděl jsem přece čelem ve směru letu, teď couvám. Najednou mě kdosi vezme za loket. Můj čínský soused. „Here you are at home," směje se. „Tady jste doma..."
Jsem já to pěkný cestovatel! Zabloudím už i v letadle.
Myslím na tebe, milý Egone Ervíne Kischi. Doma na pracovním stole mám tvou bustu, i koutku list ti trčí tvá neodmyslitelná cigareta. Když mi tu pěknou bronzovou hlavičku předávali lont na podzim v sídle slovenských spisovatelů v Budmericfch, řekl Milan Jungmann: „Dej pozor, Mirku, ať Egonovi tu cigaretu neulomíš, je křehká. Pak už by to nebyl Kisch!"
Ted si v duchu listujú tvým Přistáním v Austrálii. To by ses dneska divil, Egone. Už bys nemusel skákat z paluby, lámat si nohu, aby tě Aussies pustili do pátého světadílu.
Před chvílí boeing osiřel. Konečná. Kdesi po skrytých konvojerech putují tuny bagáže, my ukázněně stojíme v sedmi řadách před úředníky pasové a celní kontroly. Vedle mladé blondýny sedí v sousedním budníčku Australan stejnS černé pleti jako turista přede mnou, třímající pas souostroví Fidži. Do celní deklarace j sem přiznal, že místo povoleného litru alkoholu vezu další dva. Poctivou valašskousli-vovíci, vypěstovanou na své zahradě, má už čtyři roky, zajejf pravost ručím exlibrisy, které na zapečetěné láhve lepím od časů, kdy to na mne ve svém Snáři prozradil Ludvík Vaculík,
„How are you?" ptá se zúčastněně pasový úředník, jako by mu opravdu záleželo na tom, co odpovím (umčjí to už i naši na ruzyňském letišti?). „Fair dinkum. Dinkum oil," povídám australsky (předloni jsem io ještě neuměl). Zdvihl obočí od mého pasu, palcem přejel jeho stránky, zasmál se, aha, tenhle chlápek tu není poprvé. Mrkl do celní deklarace, moje kajícné doznání, že pašujú další dva litry slivovice (walachian pium brandy) v ceně deseti australských dolarů velkomyslně přeškrtl. „You may pass through the green gate, mate," nepře-
stal sc usmívat. „Kamaráde, můžeš jít zeleným východem, good stay in Australia!"
Zelený východ je pro ty, kdo už jsou celně odbaveni.
A je to, Egone Ervfne. Přistál jsem v Austrálii.
8. 6.1994, středa = 7. 6.1994, útetf
Středoevropský časostroj tiká ve irmč vesele dál. Vrátili jsme se ze Sydney, sháněli jsme tam graduálnf ft líry pro odstínění prepálené darwinské ob-lohy. Cestou jsem vypravil Frantovi a AnnĚ o tradičních srpnových výletech naší zlínské party k jinému Frantovi - Pavlíčkovi - na Bezmfř. Teď j sou dvé hodiny v noci. v Praze je jcäte včera, Šest večer. Přesně před týdnem jsem se Sávou a Mirkem Jelínkem ujížděl na ruzyňské letiště. Najednou jsem se probral z bizarního vatikánského snu, kolem mne preplnené Svatopetrské námestí, jak ho znám í televize. Z Chrámu vychází papež provázen svými Švýcary, dobrácky se na mě usmívá jako na starého kamaráda, přitočím se k nčmu, Švýcaři nic. Svatý Otče, pravím směle, mám vám vyřídit pozdrav od Franty Pavlíčka z Bezmí-fe. Ale, ale, kroutí hlavou otec Woj-
tyta, vždyť ten umřel, včera, v pátek! Jak mohl umřít v pátek, Svatý Otče, když je dneska středa - vlastně úterý!
Nade mnou je zimní tahmoorská noc, vytrvale pr5í, Australané si libují, že po měsících sucha spadla z nebe vláha...
Františku na Bezrníři, bude ä dlouho živ!
11. 6.1994, sobola
Nic nového: Australané jsou indívi-dualisté. Na autech v Novém Jižním Walesu vozí šestimístné poznávací znaky. Na prvních třech musejí být písmena. Místo zbývajících si mohou vybrat, co se jim zlíbí, ale stojí to 150 až 200 dolarů. Vláda si tak přijde na slušné peníze,..
Před námi zastavil nablýskaný terénní Nissan Patrol s náhonem na všechna čtyři, na žluté tabulce má COCKA 2, čili cockatoo (two - too) -a to není nic ji nčho než oblíbený australský papouSek kakadu. Jenomže v Austrálii to taky znamená Čfmana, který dává bacha a varuje před blížícími se policajty.
Ani tohle dopravnímu inspektorátu nevadí. Máš zbytečných dvě stí dolarů a chceš papouška na poznávací značce? Máš ho míti
Z deníku spisovatele
(41)
MIROSLAV ZIKMUND
141
Když loňského 23. září Mezinárodní olympijský výbor rozhodoval, kterému městu ze zúženého výbiru uchazečů přiklepne olympiádu v roce 2000, sedel y u přijfmařů desetitisíce dychtivých Australanů. Na 151. východním poledníku byly ílyfi hodiny ráno, když se do světa rozletělo jméno vítěze - Sydney. Národ vyrazil do ulic, kropil se Šampaňským, jásal daleko přes rozbřesk do pracovních hodin. Ale pak si Aussies vyhrnuli rukávy a s šestiletým předstihem se pustili do grandiózního díla. V oblasti Home-bush Bay přibývají k dosavadním sportovním halám nové stadiony, horečně se staví nové komunikace, velkolepá přemostění.
Ujíždíme po Homebush Bay Drive, na křižovatce Australia Avenue najednou v protisměru přízemní barák s bílou střechou, v oknech záclony. Co tu má co pohledávat na tříproudové síl-
Majitcli se zalíbilo na opačném konci velkoměsta, na postavení nového domu nemá dos; peněz, strhuje starý. Musí dostat povolení od dopravního inspektorátu, nahlásit trasu, obstaral si dva doprovodné vozy s bii kačkami, jeden vpředu, druhý vzadu. K ránu tu musel zaparkovat, ceká, až skončí večerní špička, peak hour, pak bude smět dál. Když je barák moc široký, rozhodne neodvolatelně dopravní inspektor: tudy, brachu, íiepro-jedeš, musíš barák rozříznout, stehovat budeS nadvakrát. V Austrálii to není problém: rodinné domy nemají sklep, stavějí se na buče, kostra ze dřeva, výplně z gyprocku, stačí odmontovat vododovní a kanalizační potrubí, elektriku a telefon - a jedem!
15. 6.1994, středa
Čekánás3600 kilometrů napříč Austrálií na lince Sydney - Darwin s mezí-přisláním v Brisbane, pak jcätč nčco přes dvč stovky po Amhem Highway do Jabiru. Vstali jsme ve čtyři, abychom cestou na letiště předbřhli ranní špičku. V 6.40 volám Marii do Zlína. „Je tu všechno v pořádku, Sáva bude do zítřka na Nivách, došla první pohlednice." „A máš nějaké zprávy ze Sedla?" „Nemám..." Slylet bylo líp. než když volám ze Zlína do Zlína. Jakási předtucha napovídá........zavoláme přímo Jirkovi
Han zel kov i," odčítá mi myšlenky František Popovský, „třeba bude sedět zrovna u televizních zpráv."
Asi jsem na svého celoživotního par-táka vychrlil Čerstvé cestovatelské novinky přilil rychle, chvíli bylo ticho. „A jak se dafí Julitice?" „Mirku, předevčírem umřela," prolomil ticho Jiřího skleslý hlas.
Myslím na něho celou cestu nad Austrálií, Zůstal tam sám, daleko od přátel. Ani ruku mu nemohu stisk-
PO ranní jinovatce v Tahmooru nás Darwin uvítal jedhatíicetistupňovým vlhkým dechnutím. A Krakonoä Jirka Chaloupka veselýma očima a chlapským objetím: „Ani nevíte, kluci, jak jsem rád, že vás tu zas mám!" Sotva půl hodiny po nás přistálo letadlo z Cairnsu, z něj se vyšvihla robustní postava Majka, Frantova spolupracovníka z Astry. V šortkách, s obrovským báglcm na zádech.
Resthouse na Mary River je téměř povinná zastávka na půli cesty z Darwinu do Jabtru. Vypili jsme vychlazené točené pivo, zjistili, že tu mají ochočeného pštrosa emu a unudeného klokánka jako předloni, po půlhodince znovu nasedáme. A mně nejdou hodinky, na vteřinu přesné Seiko. Zastavily sena 15.44, v Praze je teď 8.14.
Jiří Načeradský, Tik-lak, olej, 1994. Zníivv Kut»,} Hora - Vyšehrad, uspořádané v rámci Festivalu Musaion '94 v Jenewcinové galerií v Kutné Hoře
Vybitá baterie? Zlé znamení? Či opožděná zvěst, že Julie dodýchala, že už se nikdy neuvidíme?
18.  6. 1994, sobota
Rozbili jsme tábor na břehu čarokrásne říčky Wongewongcn ve stínu obrovitých stromů, připomínajících svými úzkými kopinarými listy eukalypty. Papíráky jim říkám z neznalosti i z pohodlnosti - paper bark trees. Ve výšce dvou metrů se do jejich rozsoch nasoukaly zulámané pahýly ohořelých kmenů a chuchvalce větvi s listím, výškomer každoročních záplav. Místo na skále jsme postavili iglú na naplavenom písku, i v něm by byly kolíky pro kočku. Při přistávání vyplašil Des Rose, pilot helikoptéry, stádečko divokých buvolů, zmizeli v buši na protějším břehu. Teď máme strach z jejich nečekané návštěvy. „Bez obav," chlácholí nás zkušený Jirka Chaloupka, „horlí by to mohlo být s divočáky, ti by nám m natropili pěknou paseku..."
Pro jistotu Franta nasekal pár dlouhých včtví, souběžně je nastrkal do vidlic. Na hambalky jsme poskládali krabice se zásobami, kus dál rozložil Jirka svou polní kuchyni, do kmene zaťal tábornickou sekyru, na topůrko zavěsil pytlík s cibulí. „A máme tábor U zaťaté sekyry! Ještě by ses mčl postarat o to hnízdo zelených mravenců, máte je dva metry od vchodu do iglú." Ulomil jsem celou větev a odnesl do řeky. Za chvílí se voda zavlnila, ryby si přišly na své. „Už jsem myslel, že učíš australské mravence plavat!"
19.  ú. 1994, neděle
Přímo za iglú nám mezi miliardami hvézd září Jižní kříž. Docela nízko nad obzorem. S přibývající nocí stoupa a zlehounka se klade na bok. Vzhlížím k nčmu s nostalgií. Dlouhou dobu býval naším souputníkem na jih od rovníku, v Africe i. v Latinské Americe. Teď se mi zdá, že takhle blízko, na dosah ruky, jsem ho nikdy nemčl. Aby se mi náhodou v té záplavě diamantů neztratil, změřil jsem si na dva prstý vzdálenost pointeru (příteli Dušane Karpatský, zavolejte Jiřího Grygara, jistojistě bude včdět, jak se to řekne česky, a dejte to vysázet pod čarou, já nejsem astronom),1 dalších šest prstů vpravo od něj mám vrchol pětice hvězd, která se tu všude po Austrálii třepetá na praporech.
„Mirku, honem, pospěl si," zve mě naléhavě od táborové lampy a poznámkového bloku František. „Jižní kříž bude mít šest hvězd!" Přiběhl jsem za iglú, právě když se k souhvězdí přiblížil zářivě lesklý satelit.
20.  6.1994, pondělí
UŽ první dva dny průzkumu v povodí Velké aligátoří řeky mě naučily pár věcí. Dívat se pořád pod sebe.
-.:.   ;■    :. '.;■.   ■ :-.'.
Chceš-li se rozhlédnout, musíš zůstat stát. Nelézt do trsů bodlavého spinife-xu, jsou mezi nimi zrádné díry, propadneš se a rázem máš krvavou odřeninu nebo holenní kost naraženou o hranu ukrytého skaliska. Nezamotal se do rákosových lián. Při prodírání houštinou si hlídat hnízda velkých zelených mravenců, schovaných ve smotcích listů. Dotkneš se nenápadného „zavináče" a vmžiku se vyrojí desítky bodajících bestií, hned jich máš plný.zátylck, vlezouďo vlasů, pod košili, tlo kalhot.
Předloni nás Aboridžinec Bill Harney na výpravě do Ingalari poučil, že mravenci byli od nepamčti součástí stravy přírodního člověka, obsahují nezbytné živiny a vitamíny. „Když si na nich mohli pochutnávat Aboriďžin-ci, proč ne já," usoudil Franta. Posbíral několik vyplašených mravenců, kteří mi lezou po videokameře, a uznale pomlaskává: „Něcorrtezi ananasem' a Citronem. Jenom musíš dávat bacha, jinak tě, žebrák, kousne do jazyka nebo do rtu!"
LITERÁRNI PORADY
(18. - 24. 8. 1994)
čt 1» llSt 14.
(9.O0a22.O0) G.SuetoniusTran-quillus: Životopisy cisafů ČUB.
(02.00) Šlépěje Jakuba Demla
(14.02) J. Czech - O. Kaiser -J. Ubus: Hovory o ničem aneb Jejich pel (3) Pí 19,
(02.00) Edda
(10.18) E. Kishon; Kanál Blau-
So20.
(02.00) ß.Boccaccio: Dekameron
(10.15) G. Gieene: Lidský lektor P)
(12.00) Malá recenze J. Skácela na hledán mlslnirm opilce
(23.30) E. Brikcius - P. Srut: Ca-dus kulatý Ne 21.
(00,15) J. Galsworthy: Devonská tragéde
(16.05) K. Pecka: DpFt|or Faust na Malé Stran S
VLTAVA
Četba na pokračováni
Čt18.,Pá19.aPo22.aŕSt24. (08.30) I. If! - J. Petrov: Dvanáct
ČM8.aíSl24. (18.00) T. Mann: Zpoväď hoch-
i:ií. era FcliieKrulla
Ct 18.
(03.00) R. Dehn (04.00) B. Okud horory
(10.00) Eí libris
mandant (11.45) 0.   Ma)
pravá o Danto (13.00) Sympozi
vuobjeveno" (ľ (15.00) K.   Stei
kroky demokra
Pá 19. (03.00) V. Vôkol (04.00) Kniha a (11.45) K. Horký (13.00) Na kone a prózy J. Hüll (15.00) A.Franc (11.00) Ch. de I
So 20. (03.00) Široká
a kečuánská p (04.00) B. Ma]; ( (08.45) C,   Jan
a jiná básně (10.15) A. Deud*
rascorai (4) (11.35) Čteme Pé (13.00) J, N. N(
Lumpacŕvagabi
r.ický 1r3;li's:ok (14.30) 0.  Nutz
Kdyby všechny (16.00) Cato: Mc (17.10) Fon 09 rar
flétnu hreje C. (19.15) J. Frift L (23.00) F. Halas;
Ne 21. (00.00) J. Hiilka: (03.00) Ll.čching
hcovniku (04.00) Sloky rad
14
Z deníku spisovatele
(42)
MIROSLAV ZIKMUND
151
Náä mořský orel přiletěl už po ránu. Neposadil se na svou obvyklou pozorovatelnu, vršek ohořelé m ale luky, aJe přímo za naším iglú. Zvědaví si nás prohlíží, není zvyklý na Človeka, co lu ten divný tvor pohledává v mím království? Nebojí se. Nebojí se tu nikoho. Náhle se plavně snesl do mäl-£Íny, popadl jednu ze saratog, které mu včera nalovil Franta, a zamířil k vysokému stromu, v jehož korunS má hnízdo s orlíčctem. Vzrušuje mí. Číhám na níj s panasonikem nastaveným na dvanácti násobné zvétšení, v hledáku vidím, jak se posadil zády k nám, bystrým, zřetelné lesklým okem pátravé obhlíží krajinu i řeku. Závidím mu, že dokáže otočit hlavu po celém obzoru, celých tři sta šedesát stupňů, a přitom nepohne tčlem.
.jMarravudi. marravtidi," volá" ho Jirkaaboridžinským jménem,,Jsi můj bratranec..." A orel se otočí, pŕeälápne z nohy na nohu, oko jako drahokam. Ano, jsou spolu spříznění tihle dva! Zkušenostmi, odklonéností od lidí, nepřístupnými kaňony a roklemi, přísným řádem zdejäí přírody. A já při tom myslím na Dominika Tatarku, na jeho orla, jehož dokázal přitáhnout silou vůle na strom těsně před sebe.
Je to peň? Je to elovĚk...?
21. 6. 1994, úterý
V sobotu musel odletét Majk. Naléhavě ho shánčl generální ředitel firmy, okamžitě je třeba vrátit se do Sydney. Byl s námi vlastně jenom dva dny. Smutně se přišel rozloučit na letiště v Jabiru. Místo něj přiletěla dnes Pina, Jirkova žena. Botanik a etnograf v jedné osobě. Celd šťastná. Kdypak se jí zas naskytne příležitost dostat se do terénu. A zvlášf když v helikoptéře zůstalo jedno místo prázdné. V buši je jako doma, účastnila se řady Jirkových objevných expedic. Zná kdejaký strom, kdejakou rostlinku, z hlavy hned sype i jejích latinská jména.
Ráno Jirka před videokamerou vysvětloval, jak Aboridžinci používali k malování nejen vlasy a peříčka ptáků, ale jak si štetce vyráběli ze stvolů rostlin, roztřepili je oblým kamenem a podle potřeby ještě dojemná požvý-kali. Teď se přede mnou zastavila. „To je ona, podívej sc!" Jak se pokoušela ulomit její stvol s okolíkem, vyškubla ji z plytké zeminy i s kořínky.
„Sorry, nature," řekla omluvné, „Odpusť mi, přírodo."
Po půlnoci mě probudil skřehotavě ostrý, jakoby zlostný zvuk. Takhle se někdy na protějším břehu řeky, mezi obrovitými polozteřelými kmeny, hašteří noční volavky s kropetiatým mimikry žlutohnědé barvy. Teď se ozvaly přímo za iglú, vydčsilý mí. Přepadla mě představa, co bych si počal, kdyby tak Jirka s Frantou odešli a nechali mě tu na holičkách, pilot helikoptéry by nepřiletěl. Pravda, nějaký čas bych tu vydržel ze zásob. Ani žízní bych neumřel. Řeka poteče jeäto pár měsíců'. Ale co dál? Nejbližší Aboridžinci prý žijí čtyřicet kilometrů odtud. Jenomže kterým směrem? A do Jabiru je to ještě dál.
Ráno jsem se s noŕní můrou svěřil Jirkovi. „Šel bys pořád po vodé," zasmál se. „Co bys unesl, naložil bys do ruksaku. Na videokameru a ostatní zbytečné krámy by ses vykašlal. Místo loho bys asi vzal to pěkné iglú, váží jenom čtyři kila. Má moskytiéru. Za den, možná za dva za tři, bys narazil na nějakou stezku. Ale nesměl bys zapomenout vzít sirky, sůl, vlasec na ryby s háčkem nebo třpytkou, ryb je lu zatím dost. Umíš vůbec rybařit? Ne-umß? Řekni Frantovi, naučí tě to,.,"
S chutí jsme pojedli pečenou bara-
Skupina hlav wonďina, malba »a skále, Austrálie
mandi, v alobalu zůstala ještě od večera příjemné teplá. Zajedli dvéma sázenými vejci, která mezi radami Jirka připravil, zapili cejlonským čajem. Za chvíli se Franta ohlédl k rozsoše, kde sedává náš orel, nastražil ucho a řekl: „A je tu Des, už ho slyším."
22. 6. 19ÍM, středa
Vlezl jsem do iglú, vleže píšu na čtyřech krabicích videofilmu, poskládaných na sebe, jen tak v plavkách, moskytiérou do mě pere slunce, ale aspoň neotravují mouchy. Občas si musím odpočinout, z té nepohodlné polohy mě bolí loket. Vtom jako bych zaslechl lidský hlas. „Slyäels?" lezu z iglú. „To se ti jenom zdálo," věcně řekne Jirka Krakonoš, „v buši se pořád něco děje." „A co když se Frantovi nčco stalo. Sel rybařit k tůní pod skalou!" „Neměj strach, ten se vyzná..."
Za hodinu se hlas ozval znova. A ježte. V tu ránu byl Jirka na nohou. ,Jdern!" řekJ velitelsky. „Neměl bych vzít lékárnič ku?" „Spíš kameru!" Obul střevíce, na sobě jen plavky, tak jak chodí pokaždé, když se vracíme z průzkumu. Přebrodili jsme řeku, dereme se houštím, které ještě nestačil uklidit oheň. „Franto, Franto, ozvi se!" „Tady su, máš s sebou kameru?" Tak to s ním nemůže být zle, když se shání po videokameře! Byli jsme na místě za polovic íasu, než když jsme se sem soukali poprvé. Franta vysoko na skále nad tůní, uondaně držel prut s napjatou šňůrou, celý zpocený. „Už vás volám hodinu. Kdybych nemčl důkaz, nikdo mi to nebude věřit. Dostal jsem krokodýla!"
Kdo se netvářil nadšeně, byl Jirka, napůl Aboridžinec. I aligátor je jeho bratranec, teď visí Frantovi na šňůře. Navíc je tu zákonem chráněn. „To víš, že ho pustím, stejně bych ho nahoru nevytáh, má přes půldruhá metru. Mirku, pospěš si!" Aligátor se v hloubce převaluje, je vidét, že je aspoň tak utahaný jako Franta. Jak Franta šňůru po-vytáhne, vynoří se z töne hlava s úzce protáhlým rypákem, pořádný klacek. Jenom se mdle otočil, na víc už nemá. „Ale měli jste vidět, jak vyváděl!" „A na cos ho dostal?" „Na hlavu černého cejna, tamhle je zbytek..."
Párkrát jsemho stačil zachytit, jak se vynořil, teleobjektivem jsem si ho pěkně přitáhl, do tčch zubisek bych mu určitě ruku nestrkal, bratranec nebratranec...
„A dost!" řekl Jirka nesmlouvavě, nůž!" Než Franta stačil šňůru přetnout, aligátor sebou škubl - a byl pryč.
„A tos včera říkal, že by niě Franta měl naučit chytat ryby!"
23.6. 1394, čtvrtek
Ve výstroji mäme nejmodernější techniku. Fotopřístroje s počítačově řízenou optikou a výměnnými objektivy . Profesionální videokamero s všelijakými stroboskopickými a jinými kejkly. Při vaření na propan-butanu si svítíme lampami, které ve dne posbíraly energii ze solárních Článků. Každé ráno se holíme - až na Krakonoše - strojkem, který bez dobíjení vydrží dva týdny. Pilot Des nám denně odváží vybité baterie videokamery na
letiště do Jabiru, kde jsme mu nechali nabíječku. Každé místo nálezu Skalních maleb určuje Jirka přístrojem namířeným na družice, jež dnem i nocí krouží nad námi, a šestimístné údaje
souřadnic, přesné na metr, zanáší do siatisfeovek stejně podrobných jako naše turistické mapy (až na to, že bys na nich marnč hledal silnice či osady, o městech nemluvě).
*£W34)
V PRESMYCKACH
Pranic víc
Trochu si zasníme, chvilku jsme šťastni, trochu se milujem, chvilku se máme, trochu si zboříme štěstí své vlastní, a potom navěky sbohem si dáme, pranic víc.
Pivpoľ.iiálo-li '-■ r..i-1 ••'-"lijící dvojdílné pfe-srnyčce jméno význačného českého spisovatele a jedno jeho dílo (z nčhož otiskujeme i malou ukííku), napije ro/luíiční na korespondenční lístek a pošlete do I. září 1994 na adresu redakce (Literární noviny. Národní 11.11000 Praha 1). Tři dspešní lustitelé doslanou pčknou knihu.
KALVODA - SEJF V LÁSCE KOŘÁN MI JÍ SÝR
Trvá to okamžik, věk mužem tíkat, koho to omrzí, může zas douřat, ti mrtví pod zem! mají čas čekat, mrtví se dočkají, až budem zoufat, pranic víc.
Rozluštění členíiríkr sniiiilc ('Ľva küsika v pÍL-smyškíih (.12) ?. 11. cfiUi JOSEF KOPTA: Ptáčník AnĚ.
Knihy, venovane" knihkupectvím t-'L.Vr. posíláme V,\-i Piívejcovť z Prahy 10, PhDr. Hjal-mam Kopřivoví z Opavy 5 a Věře Kolouehoví z ValaSskeho Meziříčí.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(25. - 31. 8. 1994)
P H AHA
Četba na pokračování
fit 25. až He 2a. (9.00322.001 G. SuelcniusTran-qi iljs: Životopisy efeafů
Po 29. až St3t.
(9,Waa.M) J. äwecky: Príbeh inienýia lidských dusí fit 25.
(02.0Ü) AbysenebelhalatR.TĚs-noinVJek.K. Capok, K. Poláček,
V. Vančura, F. Halas) (14.02) J. Havlíček: Hodiny para
Balabana Pá26. (02.00) Jaiykozpytný pľitiah {E.
Fryntal
So 27. (02.00) Noc näzných pfíbčhtj (10.15) G. Greene: Lidskýläktor(8) (12.00) Mali recen;e J. Skácela na hledáni mísuifoo abstinenla (23.30) U. Dyk: Milá sadmi loupe íraVů Ne 28. (00.15) 3i Marie Kubátová (14.35) M.Ho!man:Červenásedmička Po 29. (00.45) V. Kalina: SadmiIhárská střípky (5) Út 30. (14.00) G.Greerie:Lidskýlaklor(8)
[21.44) P, Rut; Pianissimo
St 31. (02.00) K.     Tachovský:     Pffis
vzdálená milá (20.00) L. Nowra: Létomimo;em-
Ělanů
Čt 25. a Pá 26. (06.30) I. Ilí. J. Petrov; DuanSd kresal
(18.00) I. Klima: Má veselá jit-
Čt25. (03.00) A. Achmatowa: Z půlnočních zrcadel (04.00) S. J- Nadson: Nad hladi-
(10.00) Ejlibris-H.Mulisch:Dvé řeny
(11.45)  B.    Komárkova:   Ůeská otázka v pnjbéhu století
(13.00) Sy(npoľion-6arok0!no-
vuobjevene (2) (15.00) F. Karinlhy: Chci zpátky
školné
W26.
(03.00) F. Pečínka: Plenary (04.00) Bez konce láska je (2)
(11.46)  j, Koiär. Poeüe mesta (13.00) l. Jelínek: Tam dolů. ke
kofinkOm Péči (15.00) A. Vitliarsde 1'^le Adam:
Noc pod gilotinou (21,00) Stylový večer s I. Huml-
(03.00) H.   Heine:   Nová   Jara (04.00) A.Tvardovskil; Tvá krása
(oa.45) j. gnen: Elegie
(10.15) A. Daudet Tartarin z Ta-
rascoou (S) (11.35) Ctěme Pisma-Geneze IX (13.00] I. Vyskočil: PfilBda (14.30] O.   Nutz - J. Vejvoda:
Kdyby všechny krásy svata (16.00) L.    Annaeirs    Seneca:
O krátkosti života (19.15) T.S- Eliot: Sweeney mezi
(23.00) V.  Maihesius: MySíen-
ková kultura
Ne 23. (0OÍ0) O. Henry: Kaledra lilan-
Iromalam atiky (03.00) J. Žáček: fOavzdoiy pfi-
zrakirm (04.00) Bez konce láska je (07.40) J. Cemohlávek: Štěrbiny
ke světlu (10.30) M.   Červenka:   Zrození
(10.45) I věcí spatné napsané -
i to jsem pořád |á (14.30) A.S1nndberg:Prvnívaro-
(17.00) I.   Jelínek:  Jablko  se
kouše (9) (20.00) Zemä čarodíjů (2240) Středověký anonym: Ní-
(03.00) B. Brecht: Poezie v lesném prostoru
(04.00) F. Garcia Lorca: Romance náfiiestíná
(11.45) S. Freud: BSsnfc a lidská fantazie
(13.05) Zemä čarodějů
(15.00) P.Ěvanda:PortrátpaniC.
(22.45) Barvy z Kvartu Út 30.
(03.00) J. Orten: Pro všechno na svatě
(04.00) Bez konce láska je (4)
(10.00) Literami výročí - J. Zá-
(11,45) H. Siebanscřiein: Borem
(14.00) G. Greene: Lidský taklor -záver
(15.00) M. Ibrahimtekov: Jednoho krásného dne
(21.30) V. átäoh: Habada a Jor-
(1145) V. černý: Smích a soud
i ronikúv (13.00) G. Orwell: 1984 (3) (15,00) L. ASkenazy: Osudová
14
Z deníku spisovatele
(43)
MIROSLAV ZIKMUND
161
Z výskytišf skalních maleb se vracíme helikoptérou - a je lo pokaídé návrat z doby kamenné, Z doby, kdy se slěn pod skalnimi převisy dotýkal svýmšt&tcempravčkýumeiec. Obklopen přísnou přírodou, obracel mysl do tajuplných představ o vzniku tohoto světa, skal, sironí:, bk>kú, každoročních záplav a ohňů, klokanů, ryb, krokodýlů, hadů, želv, ptáků, ježur. Jejich anatomii znal lak dokonale, že je ztvárňoval, jako by mil rentgenové oči - s jejich vnitřnostmi, tukovými té-lísky, obiatlovými Články, kostmi. Uměl namalovat svist letícího Sípu i bolest pltrosa zasaženého oštěpem či bumerangem. Maloval pod převisy lak lesnými, že se do nich musel po zádech soukat jako píďalka a barva mu přitom asi kapala do tváře i do očí. Maloval i pod převisy, o nichž musel předpokládat, že na né dosáhne záplavová voda. A tam, kde na strop převisu nedosáhl, namočil do barvy provaz či bederní opasek zholovený z vláken akácií a jen tak pro kratochvíli (určité ne pro svou slávu!) jím vyhazoval deset metrů do výšky (kdo dál, kdo výš!!!).
Otisky tam přečkaly desítky tisíc let.
Kam se htabete, nékteří dnešní taky-.umělci, kteří házíte všelijaké haraburdí máčené v barvách na plátno a pak to nabízíte svetovým galeriím nebo senzacechtívým pracháčům! Zkuste si tak krátit čas za tropického vedra, nic za to nechtít a uvažovat, kdo se na to vaše umění přijde podívat za tisíc, za deset tisíc let...
24. 6.1994, pátek
Palacký začíná Dějiny národu českého líčením pohanských Čech až do roku - nemýlím-li se tu v Austrálii r 895, od pravékosti až. dočasu Přemyslovců. Tak jsme se to ještě učívali na gymnáziu. Teď už druhý týden chodím kolem důkazů místních dějin měřených ne na stovky, ale na desítky tisíc let. Amoje sebevčdomí klesá. Jak se vůbec dají měřit takové kulturní dějiny? Ano, vím, metodou C 14. Radioaktivním izotopem uhlíku určili už vědci stáří slavných kumránských svitků. Znám to z vlastní zkušenosti, vždy f jsme ty jeskyně v severozápadním cípu Mrtvého moře s Jirkou Han-zelkou a Robeitem Vítem prolézali už v devětapadesátém, kdy ještě patřily Jordánsku. Ale tam šlo o dva, nejvýš o Iři tisíce let...
„Dnes už se používá daleko dokonalejší metody, termoluminisccnění. Mčří se čas od chvíle, kdy na předmět přestalo dopadat sluncím' světlo. Pod jedním převisem tu vědecký tým archeologa Jonese koncem osmdesátých let posbíral použité vzorky červeného okru a nepoužitý kus hematitu, který se sem musel dostat z nějakého vzdáleného místa. Hematit ležel asi dva a půl metru pod dnešní úrovní a skalní malby, na kterých se ten pigment používal, byly zavaleny sedimenty starými desítky tisíc let. A výsledek míření? Padesát tisíc let."
Sedíme pod gigantickou stěnou Djuwarru, koldokola božské ticho, i vítr, který se ráno opíral do mikrofonu a kazil jakost Jiikových komentářů, náhle ustal. Jestli se teď na nás dívá to čiperné žluté ptáčátko, které jsme vyplašili od jeho hnízda, odkudsi z římsy nad námi, musíme se mu zdát smíšnč malí, vůbec ne jako vládci světa a dějin. Stačí se jen trochu vzdálit... „Nedávno se blízko Canberry našly důkazy, že tu člověk začal pálit stromy někdy před sto tisíci lety. A z toho Palackého, Mirku, si nic ne-
dělej. Evropa je mladý světadíl. Tady v Austrálii máš kolem sebe nejdelší souvislé kulturní dějiny na světě. Na-maiované, vyryte do v-al, sľ všemi podrobnostmi. Je to román lidstva..."
O Djuwarru se mi uplynulé dva roky zdálo několikrát. Vodní ráj zasunutý mezi barevně rozpukané skály, vroubený pandíny a eukalypty, písčitou plážičkou a ševelícími kaskádami průzračně čiré vody. Naposled jsem se u nás napil z potoka před víc než půlstoletím, to když jsem po mature se spolužákem Zdeňkem Doškářem vandroval Západními Tatrami. Tady na severu Austrálie s rozkoší pijeme z každého potoka, z každé tůně, v níž se pleskají ryby (a taky aligátoři). Klekám si na způsob velbloudů a vzpomínám, jak jsme takhle s Jirkou Han-zelkou po dvoudenním žíznění v nú-bijskč poušti chlcmtali z Nilu a bláznivě se radovali z druhého narození.
„Jako správný Australan bych měl pít z klobouku," směje se ieďjiný Jir-
Malba na skále, severozápadní Ausritte
ka, Chaloupka, „a zbytek vody si nalít na hlavu. Ale to už bych neuschl. Je načase přebrodit se na druhý břeh. Des čeká."
Jsou to mistři vzduchu, ti australští piloti helikoptér! Přistávacími lyžemi div neshazuji hnízda orlů ve vrcholcích stromů, hravé se prosmýknou těsným kaňonem. Ostatně mají znamenitou průpravu i z australského sektoru Antarktidy, sednou tam na kdejakou plovoucí kru, tady na plácek mezi stromy, kde by ses' autem neotočil. Tanečně se přehoupl přes oranžovo růžový okraj ráje - a kam oko dohlédne, po celém obzoru vidíme požáry. Mraěna dýmu se převalují nad buäem, tu a tam probleskne oheň. Ale kde se tu vzal oheň na tolika místech? Ráno po něm nebylo ani potuchy.
„Piloti vládní ochrany přírody," slyším ze sluchátka Jirkův hlás. „Než buš vyschne na troud, tak pět šest neděl po skončení dešfů, shazují zápalné bombičky, aby se zabránilo velkým nekontrolovatelným požárům. Vlastně nic jiného, než co Aboridžinci dělali celá tisíciletí. Dnes o tom rozhodují meteorologové, musí být relativní bezvětří. Shoří jenom nízký podrost, ne vysoké stromy."
„Vida, správní požárníci, ne hasiči," povídám do mikrofonu. „Jak to myslíš, coje to požárník?" Teprve nazítří byl čas vysvětlit to Jirkovi, který za čtyřicet let pobytu v Austrálii přišel o komunistické metamorfózy své mateřštiny. Rychle vypnul mikrofon, rozhlíží se do všech stran, z jeho tváře je znát neklid. Des obletěl krátkým obloukem hradbu skal nad naší tůní a nalétává na přistání. Ale kde přistát? Všude dým, planoucí ohně. Co náš tábor? Neshořel?
Vyskákal i jsme z helikoptéry, vyházeli ruksaky - a už byl Des znova ve vzduchu. Co kdyby benzín... Utíkáme ke stanům. Koldokola černo, všude
saze a šupinky spálených keřů a listí, praskot ve stráni těsně nad nažfm iglú* Muse] tu být nčkdo cizí docela nedávno, obě včdra, v kterých nosíme do kuchynfi vodu z říčky, jsou převrácená, prádlo, které jsme ráno rozvěsili na Šňůru, je zpřeházené, lampy a solární články přikryl kdosi plachtou*
„Ty vás zachránily," řekl nazítří Des, když přivezl čerstvé zásoby a dobité baterie pro kameni. „Pilot helikoptéry zahlédl stříbřitou odrazovou plachtu na iglú a solární články, okamžité přistál a začal hasit..." „Takže požárník a hasič v jedné osobé," stačil jsem Jirkovi dovyprávét to filologické tajtrlíkovství některých naĚich velikánů. AJc to už nám bylo hej, ne jako předchozí noci, kdy nám za zády buš dohoříval a vpředu za řekou teprve začínal,
V noci mé vzbudila ohlušující rána. Kdesi blízko se zhroutil upražený kmen* Na nčkolika místech planuly stromy vysoko v korunách. Vyhoře-
lým vnitřkem maleluky se jako komínem žene vzhůru horký vzduch, od koniny sršívě odletují Slehance jisker -ohnivé včely uprostřed australské noci. Najednou se mi vynořila představa Emila Holuba - jeho tábořiStě v Pan-da-ma-tance vyplenili Ma&ukulum-bové - nebo to bylí Matabciové? Zničili jeho vědecké záznamy, sběry, deníky. Co když roj tČch ohnivých včel dosedne na páš tábor?
Při svitu baterky házím do ruksaku všechny poznámkové bloky, deník, naeoponované filmy, a vystrčím to spolu s videokamerou před iglú- Hodil bych ruksak na záda, popadl kameru a utekl do řeky*,*
PřevaJuju se ve spacím pytli, klenbou raoskytiéry pozorujú zadýmané vrcholky maJeluk, opčt už jimi probleskuje mĚsíc* „Můžeš psát třeba o tom, jak okolo tebe boří australský buš " sly äím Lud v u Vaculíka na tom na Sem josefovském setkání v Brně*
Je to vĚdma, tenhle Ludvík!
Z deníku spisovatele
(43)
MIROSLAV ZIKMUND
lil
25. 6. 1994, sobota
Za léta putování vfc než stovkou zemí jsem posbíral do paměti nejpodivuhodnější podoby té naší planety. Africké pouště a savany, pralesy i srazy Velkého zlomového příkopu s vyvřelinou Kilimandžára. Neskutečné Verdonské kaňony na jihu Francie i gigantická cimbuří Montserratu, jakoby nepříslušná do Evropy. Závratné propasti nejdeläího pohoří světa, Kordiller. Věčně zaledněné Štíty Himaláje, vytlačeného do nadoblačných vy ä in Dekanskou plošinou, která sem před miliardami let připlula odkudsi z jihu po rozpadu prakomineritu Gondwany a podsunula se pod nezralý ještč masív prakontinentu severního, Pangey.
AJe nikde, zdá se mi, jsem neviděl krajinu tak starou jako tady na severu Austrálie. Zem drsnou, nemilosrdnou k vetřelci, k člověku, který se nenaučil přijímat její strohost a nehostinnost. Vystavenou žáru tropického slunce a vzápětí bičovanou přívaly monzunových lijavců, rozervanou, rozbrázdč-nou, rozpukanou horizontálně i vertikálně do nej bizarnej Sic h tvarů.
Jak se téhle neobyčejné země dotýkám svými chodidly i rukou a pozorujú ji z nebe. z hlučné helikoptéry, vrací mi paměť léty nastřádané a náhle oživlé vjemy. Vidím tu tisíce staroegyptských mastab, gigantické sarkofágy Hierapolisu, obří japonské pagody, zmnohonásobená sousoší javan-ského Borobuduru, nekončící procesí kamenných beranů z Karnaku, luxor-ské pylóny, zbavené architrávů a nabodávající oblohu, zvětralé tufové jehly z tureckého Göreme a Ürgiipu s tčmí jejich šišatými širáky, indické Khadžuráho, bobtnající ne tisíci skulptur vysochaných lidskou rukou, ale miliardou let neprestajné činnosti přírody. A ježte pohádkově neskutečné hory lívanců poskládaných rukou Gul-livera, monštruózni žáby s vypoulenýma očima, zkamenělé klobouky italských bersaglierů, buldoka s při-pláclým Čenichem... A je to vSechno marnotratně barevné - ocelově modré, ticiánové, Sedavé, v místech pak, kde se masív roz loupl teprve nedávno, před tisícem let, pomerančové, růžové, rudé.
Zkouším uhodnout, jestli je tu celistvých Prachovských či AdrSpaS-ských skal. Trosek a Děčínských stěn poskládaných vedle sebe a za sebou tisíc, nebo milion - spatřil jsem zatím jen kousek lé monumentální krajiny, která je větSí než celé Čechy s Moravou a Slezskem dohromady, a přitom je domovem nějakých pčti deseti tisíc lidí. Zatím jsme nepotkali ani jediného.
Jsem z toho väeho očarován a zároveň zdrcen.
Arnhemland je co do plochy jedna Česká republika. A tčeh by se na mapu Austrálie veSIa rovná stovka.
26. 6.1994, nedele
Je to nezmar. Do bronzova osmahlý tropickým sluncem chodí v buši zásadně v šortkách, nohy ošlehané pichlavým spinifexem a trním, jen ve sportovním tričku, na hlavě měkký australský klobouk s orlími pery. „Orel je můj bratranec," řekl hned prvního dne na úzké skalní římse, když nás dovedl k malbě vyhynulého tasmánského tygra, který tu Žil před čtyřmi tisíci lety. „Ale taky klokan a aligátor, sžílí jsme se." První vyskočí z helikoptéry a otvírá ostatním zajištěná dvířka. První klestí cestu vysokým porostem, zkušeným okem se rozhlédne a volí nejschůdnější směr mezi rákosovými liánami, dosud nespálenými praskajícími větvemi mrtvých stromů, první leze do skalních převisů. Nikdy nepustí z ruky půlgalonovou nádobku s vodou, ani když nás nechá odpočinout a vydá se na průzkum, abychom se zbytečně ne-trmáceli návratem z neprostupného terénu. „Voda je iLvot," řekl věcně, když jsem mu navrhl, aby se aspoň načas zbavil jednoho zavazadla, když jeStě vláéí objemný ruksak a několik fotoaparátů. „Co kdybych někde zapadl nebo vás hned nenašel..."
Jako šestnáctiletý se krátce po „vf-tčzném únoru" pokusil přeběhnout přes hranice. Lapli ho u Aše, jako nezletilého vrátili domů. Zkusil to za pár měsíců znova, doma nic neřekl, v Sušici koupil poslední turistickou mapu, podle ni se doslal do Železné Rudy, hranice tu nebyla ještě tak ostrá. Sedmnácté narozeniny oslavil už v Mnichově, na svobodě.
Dnes patří Jiří Chaloupka mezi přední znalce skalního malířství v Austrálii. U jejích praobyvatel. Aborigines (jméno si počeštil na Aborid-žince; „Když můžeš říkat Japonec, Es-tonec nebo Filipínec, proč ne Aborid-žinec?" zvedl tázavě obočí od mapy, „nebo snad máš lepSÍ název?"), si získal nejen respekt a úctu pro znalost jejich jazyka a zvyků, ale především jejich přátelství a neomezenou důvě-
Před pár měsíci vydal skvostnou knihu Journey in Time o půltřetí stovce stran velkého formátu, s bezmála třemi sty dokonalými fotografiemi, výsledek mnohaletého bádáni. Čech otvírá Australanům a celému světu okno do mystického dávnověku v „zapomenutém" světadíle, kde se rodili umělci posedlí touhou tvořit tisíce let předtím, než divoké kmeny Evropanů našly mořskou cestu na nedalekou Krétu a Kypr. „Doku mento val jsem na dva tisíce tři sta nalezišť skalních maleb, aspoň dvakrát tolik jich tu jeStě nespatřilo oko Neaboridžin-ce," řekl zamyšleně při táborovém ohni, když přiala řeč na malované stropy v Altamiře a proslulou sluj býků v Lascaux. „Tam za těch sto let od objevení popsali vědci každou čárku, každý tah StČtcem, a víš, kolik jich za to dostalo doktorát filosofie nebo kunsthistorie? Kdybych tak mčl volné
14
Z deníku spisovatele
(45)
MIROSLAV ZIKMUND
í SI
27. 6. 1994, pondělí
Už v 8.28 jsme přistáli nedaleko hory Gilruth. Nad obzorem visí jěatě blednoucí měsíc, od nedávného úplňku mu odtála levá spodní část. Zaboha si nevzpomenu, jak úplněk začíná couvat tam u nás na severu. Jirka odešel na průzku m, honem toho využívám k doplnění véčně pokulhává] ícího deníku a poznámek. A hlavu mám plnou těch neuvěřitelných příběhů, jak je všude kolem zaznamenávali kumS-tyři zdejší doby kamenné.
Ve svých představách o vzniku světa se neustále vracejí k prazákladu plození. Minulý Čtvrtek jsme filmovali a fotografovali posvátný výjev starý desítky tisíc let: žena rodí ve vodě mytického Duhového hada, její ruce s dlouhými roztaženými prsty zřetelně vyjadřuji vzplývání, porodu jsou přítomny ryby. V rokli Anbadja-wuminj objevil Jiří Chaloupka už před loty  160 centimetrů velkou malbu
dvejpobhv ni bytosti: pr.'ivá iiolia v dynamickém výskoku je lidská, levá má „kopýtko" zadní nohy klokana. Rentgenové znázornění mohutné páteře končí nahoře u plných ňader ženy, dole u mimořádně velkého penisu. Z hýždí vyčnívá stylizovaný Duhový had, druhý leží na zemi.
Virilita hrála zřejmě v jejich životě klíčovou roli. Nádherný Namarrgon, Muž blesku, pod nízkým převisem v Madjaně (i s Širokoúhlým objektivem jsem měl co dělat, aby se mi vešel do zorného pole) se uprostřed grandiózního oblouku blesku ohání kamennými sekerami, zobrazen s realisticky velkým přirozením. Na jedné z bezpočtu maleb jsme objevili sedm souložících dvojic: Šest vstoje, další dva milenci jim leží u nohou.
Ve skalách nad říčkou Kunaweng-kayu je znázorněn další mytologický příběh: řada mužů v běhu - a jak tak kamsi pospíchaj í, asi na lov, napřaženou rukou drží jeden druhého za penis. Na dalSím snímku mám štíhlou ženu s rozevlátýma rukama i nohama -a opét ta obrovská mateřská ůadra... A další: malíř s rozpřaženýma rukama a mohutným přirozením - patrně tu právě znázornil sama sebe, jak se vstoje chystá pomilovat s ženou s hrotitým i prsy-ta se jednou rukou dotýká jeho pasu, za sebou má klokana a dalšího mužského, hubeňoura s velikánskou hlavou, vespod nic.
Copak už před desítkami tisíc let byli mezi kumštýři exhibicionistu? Žárlivci? Či naopak už měli smysl pro karikaturu?
Tohle píšu v nepohodlné rozsedlině mezi obrovitými balvany nad vodopádem Východní aligátoří řeky, studí mě skála pod zadkem, do nohou pálí tro-
Nádlierný Namarrgon, Muž blesku, se upr
kamennými sekerami. Skutečná velikost pické slunce. Ostrým kamenem jsem před sebou obkreslil hranící stínu, abych věděl, kam se postěhuje slunce, občas se podle toho posunu dál, levou niku opřenu o příčně vrásněný slepenec. Před půldruhou miliardou let to bylo mořské dno. Ty statunové balvany sem navalily dčsivé průtrže na homím toku v lednovém a únorovém období dešfů, Aboridžincí mu říkají gudíenk. To se hladina vzduje o deset patnáct metrů, s vodou se kaňonem valí smršť balvanů, teď v červnovém „chladném" období wurreng tu zůstávají jenom důkazy oné strašidelně síly: podloží nad vodopádem obrou Seno, ohlazcno do sklovitoäti. A na výčnělku útesu, pár metrů od vody, vysušená želva se zlomeným krkem.
Voda a slunce. Život a smrt. Nebo obrácení? Vždyť se, chudák obojživelník, utopila.
9. 7.1994, sobota
Hrabč Henry Balthurst byl prý státním tajemníkem, tedy ministrem pro kolonie za vlády královny Viktorie, lidsky se projevil při projednávání zákona o zrušení otroctví. Ani tady v Austrálii na nej nezapomněli. Ve spoustě mest nesou ulice jeho jméno, taky jeden z nejsevernějších ostrovů proti Darwinu a ještě město nějakých dvě stě kilometrů na západ od Sydney, na samém okraji Blue Mountains. Mají tu pěkný klub austialätí plachtaři, přes čtyřicet hangárů se sportovními včtroni - glajdry - je rozseto po okolí as nimi pohodlné karavany na přespání. Předloni v červenci jsem iu byl poprvé, v noci mrzlo, Frantova Anna mi vložila do spacanu termofor s horkou vodou, její pozornost jsem přijal s: povděkem, nohy jako led.
„Dneska té místo v Jabiru povozím v DG 500 M, pohádka, uvidíš." Spolu s dalšími dvůrna kamarády, ptloty Qantasu, si pořídili nádherný větroň s moto tem. Zvedneš párku a za kabinou se ti za letu otevře kryt, z nej se vynoří motor s vrtulí. S-liskneš knoflík a místo abys čekal, až se ukáže nadějně nosný kumulus, přistrčí tě k němu pětašedesát koňských sil.
V životě jsem padák na sobě neměl. Teď mě do něj Franta navléká. „Musí to být? Neměl jsem ho, ani když jsem letěl první v životě, v Saabu." „Tys lítal v Saabu?" „Lítal, v Addis Abebě. V sedmačtyřicátém nás tam pozval instruktor habešského letectva, Švéd, předvedl s námi pár přemetů a vývrtek, pěkný křest..." „Být to musí, ale potřebovat to nebudeš." Poučil mě, jak s tím zacházet, a už jsme byli ve vzduchu. Ani nebyl čas na úvahy, co bych dělal dřív - rozepnout Čtvero uchycení v přezce, kamerou rozbít plexiglásový
Tři Čechoslováci vArnhemskézemi, z nich dva Australané: uprostřed Východačech Jiří Chaloupka, vpravo František Popovský, Moravan rodem. Videokameru pod převisem Djuvarm opatruje 1'izcňu:: Miroslav Zikmund, Moravan volbou.
uprostred grandiózního oblouku blesku ohání >st 210 cm*
m     kryt a hned jí vyhodit - a co potom,
ii,     za co zatáhnout? Za chvíli jsem to pus-
e,     lil z hlavy. Odkudsi příjemné, muzi-
m     kálnĚ» kníkalo jakési zařízeni, hned
*-     nahoru,  hned dolů.  Prý variometr,
[o     "... nemusím koukat na přístroje, mu-
1-     zika mí hned poví, jestli klesáme, nebo
ía     stoupáme. Tamhle vpředu je Hill End,
m     koncem minulého století tam nějaký
jí     zlatokop nasel nejvčtíí valoun v Aus-
et      trálíi, velký jak koňská hlava." Kdesi
ni     za námi zůstala Cowra, „po válce tam
byl nejvétĚí zajatecký tábor Japonců v Austrálii-./* Vida» rekord za rekordem! To už jsme mířili k Modrým horám, modré prý jsou od výparxi euka* lyptových silic, blahovičníků jsou tam miliony.
Minulí jsme stožár televizní veze Conobolas - a náhle se kolem nás rozhostilo líbezné" ticho, brouzdáme se od kumulu ke kurnulu, „mnsí£ se ho takhle něžně dotknout po okraji, podojit ho* a už tS táhne vzhůru, nebo ho jen políbíš, to když se do něj zapíchneš po křídle..,"
Položil jsem kameru na klín, zavřel očí, poslouchám ty lahodné nápčvy variometru a je mi blaze.
Kdybych si mohl vybrat způsob odchodu na věčnost, pak by to byl tenhle: naslouchal bych sotva znatelnému ti-chu mezi boubelatými kumuly, přimhouřením okem bych odevzdané nahlížel do oslunéné krajiny, to jak by se křídlo nachýlilo vlevo, či vpravo, polehounku bych proklouzl rosným kruhem hýřivě barevné duhy, políbil ještě mlžný obláček nad průhlednou oblinou - a pak už bych jen zvolna splýval s vecností.
Mohlo by to být i tady nad Austrálií, v dohledu Modrých hor, provoněných eukalyptovým vánkem...
TERARNl     NOVINY
Z deníku
spisovatele
(46)
•  ••••••••
MICHAL VIEWEGH
lil
Přisahám, že psát Deník spisovatele opravdu nebyl nápad můj, nýbrž pana Karpatského, kterému v Českém spisovateli vydáváme Nostalgickou kuchařku a který se mne dneska v redakci, kde s paní dr. Novákovou konzultoval interpunkci v receptu na roí-ténky po mezimuřsku (pržolica na medjumurski), zničehonic zeptal, jestli bych si to nechtčl taky zkusit -přišel bych prý na řadu někdy po Pepíkovi Skvoreckěm.
„Souhlasím jedině za předpokladu, že jde o abecední pořadí," pravil jsem rozverné, tváře se, že každodenní psaní do deníku je pro mne věcí tak samozřejmou jako ciíténi zubů a že mim doma nad postelí přinejmenším tucet husté popsaných modrých, červených a žíhaných sešitů.
„Tak ujednáno?" řek! pan Karpatský.
Sotva jsem mu ale přikývl, zmocnila se mne panika. Jak jsi mohl! vyčítal jsem si. Podívej se, jak všední a tuctové je tvé každodenní bytí -vždyť nedosahuje ani z jedné desetiny pestrosti a zajímavosti života Ludvíka Vaculíka - o Čem chceš proboha psát? Mohl jsem se utešoval jen tím, že obdobný problém jsem řešil uzleni, když mne Jaroslav Kořán požádal o povídku do Playboyc (tehdy jsem jediný erotický zážitek, jenž po pravdé řečeno nestál za víc než za pět řádek, s úspěchem rozšířil na plných šestnáct stránek). Když to šlo tenkrát, půjde to i dnes, presvedčoval jsem sám sebe, ale už jsera začínal tušit, že simulovat smyslnost je patrné o něco snazší než předstírat intelekt.
„Ne, vážně," vymlouval jsem se opožděně. „Nebudu mít čas psát -tnám to teď hrozné razcestovaný..."
Pan Karpatský mlčel jako ryba po smederevsku (riba na sinetlerevski náčin).
„Fakticky," snažil jsem se. „Dvakrát jsem v NĚmccku, pak jedu do Dánska a do Itálie..."
Pan Karpatský se jen mírně pousmál.
„A do Anglie!" zvolal jsem už poněkud zouf3le.
Úsměv pana Karpatského se prohloubil. Stále neříkal nic, ale bylo zřejmé, že v duchu právě listuje Čapkovými cestopisy.
Chytil jsem se sárn.
Asi jsem musel vypadat poněkud sklíčeně, protože Zde nicka Nováková se mne snažila utěšil. (Zdcniéka Nováková je klasická filoložka a mluví krásným, přísné spisovným jazykem, který zedníky pana restituenta Stránského dokáže přivést do stavu blízkého náboženskému vytržení. Vycházíme spolu od začátku velmi dobře, ale když jsem letos na jaře zjistil, že paní doktorka považuje Blesk, nejznámější a nejčtenější deník v této zemi, za týdeník, moje náklonnost k ní se ještí prohloubila.)
„Velikost Člověka," pravila, „roste s velikostí jeho úkolu."
Jenomže mě pořád nic nenapadalo.
Cestou na oběd jsem na Národní potkal kamaráda Honzu Šulce, který pracuje pro známé nakladatelství Torst. Znám ho už od studijních let a vždycky ho vidím rád, avšak toho dne byla má radost ze setkání s ním přinejmenším dvojnásobná.
Jak se vede?" zahlaholil jsem srdečne, očekávaje jeho odpověď s dychtivostí, jíž očividně nerozuměl.
„Dobře," usmíval se nejistě. S ohledem na Deník mi to přišlo trochumálo.
„Hele," řekl jsem nenuceně, „co si myslíš o ruském exilu?"
Omluvil se, že strašně spěchá.
Jeho chyba.
Obědval jsem se svým spolužákem z gymnázia. Po polévce mne požádal, abych mu jako spisovatel vysvětlil, jakje možné, že ačkoliv má svou ženu docela rád, má po každém milování pouze stejný pocit vyřízené záležitosti, jako když si zakoupí měsíční tramvajenku. Kvůli Deníku jsem se snažil, aby mi to pokud možno připadalo smutné a cynické, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, připadalo mi to vcelku pravdivé a zábavné.
„Znáš ten pocit?" dotazoval se spolužák, neboť dobře věděl, kolik let jsem ženatý já.
„Já si kupujú čtvrtletní," řekl jsem.
Záměrné jsem ho šel doprovodit na tramvaj k zavřené Slavii, protože jsem si myslel, že by se tam ve mně mohlo probudit cosi na způsob spravedlivého rozhořčení, které by pak v Deníku pěkní dokládalo můj zájem o věci obecné. Nakukoval jsem dovnitř zaprášenými okny a už to vypadalo,' že se mi podaří vsugeroval si celkem použitelný vztek pražského intelektuála, jehož firma Gorin připravila o oblíbenou kavárnu, ale nakonec mi to pokazil kamarád, který se po chvíli Stra-chání v aktovce vítězoslavně vytasil s roční legitimací.
Když jsem se vracel z oběda kolem velké mosazné jmenovky MUDr. Stránský - MUDr, Bojar, napadlo mě, že bych možná mohl pozdvihnout svůj hlas na obranu české knižní kultury (neboť až budeš, laskavý Čtenáři, Číst tyto řádky, nebude jíž nakladatelství Český spisovatel sídliti na" Národní, nýbrž v ulici Ostrovní), ale opravdu jsem nevěděl, co bych k tomu po všech těch řečech ještě dodal. Nemám myšlenky, říkal jsem si truchlivě u kávy, listuje posledními čísly Literárek, což se ale nakonec ukázalo jako šťastný nápad, neboť jsem s úlevou zjistil, že se tyto noviny bohudík neuzavírají ani takovým autorům.
Cestou z red akce jsem si říkal, že snad nemusím bůhvíco vymýšlet a že bych se měl plně spolehnout na svou mimořádnou citlivost, jakož í na svůj dar vidět, takže úplně postačí, když se jednoduše otevřu nejrůznějším dojmům, jež pak postačí toliko zapsat - a ony se pak stanou onou tolik potřebnou ozvučnou deskou naší doby. To je ono, říkal jsem si vzrušeně. Domů jsem dorazil ve stavu bezmála jamkovskyvystupůovanécitlivosti,což mělomimojiné za následek, že mi trochu slzely oči.
Žena mne pozorovala s nebývalou pozorností.
„Nelži mi," pravila starostlivě, „tobě se vrátily ty hemeroidy?"
Shlížel jsem na ni s nezměrnou pře-
„Zaěínám psát Deník spisovatele," pravil jsem ponĚkud odměřeně.
Vzal
po-
slední tři týdny a p řesunul jsem se do své pracovny, zamýšleje ji - v duchu přetrvávajících požadavků na České spisovatele -na několik příštích hodin proměnit ve svědomí našeho národa. Nejdříve jsem přemýšlel, jestli souhlasím s německou přítomností na oslavách fran-
couzského státního svátku, jestli je Michael Jackson opravdu ženatý, jestli ta atomová ponorka byla opravdu dobře utěsněnaa jestli čtyři sta konin za umělé oplodnění je málo, nebo moc. Po hodině studia současného dění se mi však všechny získané informace postupně slily v jakési zmatené koláže: Deset
gotických obrazů za třináct územně správních celků. Sto tisíc zastřelených kolumbijských obránců. Šedesát procent našich generálu nedůvěřuje Švédským obchodním domům. Padesát čtyři miliónů Hurvínků. Pontifikální mše za ekonomické věrozvěsty. Majitelé motocyklů Hariey Davidson z celé zeměkoule se vylodili v Normandii. Každý pátý cizinec přijíždějící do České republiky je nespokojen s úmrtím Jana Husa, Už píšu jako Pavel Řezníček, pomyslel jsem si znechuceně.
Mimochodem: všimněte si, že jsem až dosud nepsal prakticky o ničem jiném než o obtížích s psaním. Snažím se tak dostát požadavkům post modem í literatury..
Když jsem si po sobě přečetl deníkový zápis z dnešního dne, musel jsem si s nemalou nelibostí přiznat, že se do značné míry liší od skutečnosti: hemeroidy nemám a Honzu Sulce jsem potkal jindy. Navíc jsem ve snaze udělat svůj život zajímavější vědomě vyloučil jak onu vzrušenou debatu o rodinném rozpočtu, tak i pozdější diletantské úvahy o tom, zda psi potřebují vitaminové tablety a zda ona zvětšující se piha na mém pravém rameni je budoucí melanom, neboť jsem ve své ješitnosti tyto skutečné epizody pokládal za nehodné velkého spisovatele.
Ty vitaminové tablety pes vzápětí vyblil na koberec. Vypadalo to jako brudet po bokelsku (brudet po bo-keljsku).
tj£#fc
(38)
VPRESMYCKACH
MIHOCl: [rii.íl
j ■-■ r.is;.Lírij.cí dvoióíhľ: pr\>
>/ri.L-r.::h.'i čl:s-.':i.i spisovatele a jedno jeho dílo (z iulhož otiskujeme i malou uküzku), napište rozluštím" oa korespondenční lístek a pošlete do 29. září 1994 na adresü re da kce (Literární noviny. Národní 11,110 00 Praha l^TŤi úspÄof luStitelé dostanou pčknou knihu.
Rozluštění Čtenáŕsk'J soulOio Čť*kj klasikj v přL-^nivOkácn (36) z 36, čísla:
TEREZA NOVÁKOVÁ: Jiří Smát lán. Knihy, venovane knihkup^ívim FiScr, posíláme
Františku Honzovi z vimpcFkiL, Nadu Huryovi: /. TřuSti a PhDr. Jiřinč ReĽDcrové z Bencova.
FRAJEROVI SE STAL NA KAPU MALÉR
Vzpomínka na Rudolfa Kremličku
Už je to dávno,
sli jsme vlahým ránem,
bolestnou vrásku měl jste nad ěelem.
Poslední model
čekal před stojanem.
Smrt chlĚla také státi modelem.
Jak je to leskné:
Čas v okovu ěerpá
jen žízeň. Žít a zíti ještě rád!.
Kol těla obvaz
- to je smutná serpa
pro toho, kdo chce tancoval.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(22. - 28. 9.1994)
Četba na pokračování £(22.
(9.0OO2Z.Q0) Potíže se zákonem
Pá 23. až Út 27. (9.00 a 22.00) H. Melville: Príbeh lodi San Dominick
Čt 28.
(9.00 a 22.00) J. Hašek: Osudy dobrého vojaka Švejka Ct 22.
(02.00) M. Kundars Zlaté jablko vecné touhy (cteaulor)
Pá 23. (02,00) Cesta, které říkali Tao (10.30) J.Š.KuoímiRůžepekelná
So 24. (02.00) R.Radiguet:Ďäbelvtéle (10,15) E.  Bass:  Ciitus  Hum-be no pi
(12.00) Malá recenze J, Skácela
PD :o:enc álnítio teroristu (23.30) L. Kundera: Místo a prsty XY IM 25. (00.15) K. Koievriikcvá: Povídky
pro lidojedy (20.00) P. Landovsk'.1; Hodinový hoteliér Po 26. (00.45] L Janáček: Studánky
Ďt27. (B.OO) A léta bĚží, váženi,,.
(J. Škvorecký) (21.40) P. Rut: Pianissimo
St 28, (02.00) A. Blok: Růže a křiž (20.00) V. Havel: Vernisáž
VLTAVA
Četba na pokračování
Čt22.,Fá23.aPo26.aiSt28. (03.30) H. Hanuš.: Konklave
II i 27. a St 28.
(18.00) M. Amis: Úspěch Čt 22.
(03.00} J. Hanák: Pražské noci
(04.00) J. Espronceda: Serenáda
(10,00) E> libris-W. S. Burroughs: Nahý oběd a Nova eipres
(11.45) J. Kříž: Zámek
(13.00) Symposion - Současná britská próza
(15.00) H.ŠOtová: Vtipálek PÍ23.
(03.M) Ch. Morgenstern: Šibeniční pisné
(04.00) O. Březina: Chvfe slávy
(1!.45) E. E. Kisch: Monografie průcřiodú.
(15.00) Čínský anonym: Bilévlaä-
SOÍ4.
(03.00) F. Listopad: Podzimní de-
(08.45) L Novák: Bouřková mraä-
(10.15) J. Ěkvorecký: Sedmira-
menný svícen (3) (11.35) Čteme P ismo-Geneze XI11 (13.00) J. B. Meliere: Lakomec (14.30) 0.  Nutz - J.  Vejvoda;
Kdyby všechny krásy svála (17.10) Z.   Kometová:   Amélie
a president (19,15) R.Ausländerová: V/brané
básní Ne 25. (00.00) L Blatný: Olympia Lupu (03.00) Ch. Baudelaire a C, De-
(04,00) V. Hálek: Večerní písně (07.35) Čteme písmo-Eradus XIV (10.30) P. Rul: Z poutníio míslo-
(14.30) E. Mobergoi-i. VeŕE'e-
rozloučenou (17.00) A.C, Nor:Život nebylS(

(20.00) Drahý příteli
dová a B. Reynek) (22.30) E. Díckinsonová: Svát mi
nechtSI psát Po 26. (03.00) 0. Wénzfc Život v básni (04.00) G. Valerius Catul!us:Ach,
(11.45) M. Heidegger: 0 pravdé
a bylí (1) (13.00) Drahý piiteli (S. Renau-
dová a B. Reynek) (15.00) I. Babel: Můj první honorář (16.40) Literární výročí - M. de
Unamuno (22.45) W. Ralegh: Lež
Ělt2T. (03.00) Carmina Caniabrigiensia (04.00) V. Závada: Pták (10.00) Literám! výročí - M. de
Unamuno (11.45) M, Heidegger: O pravdé
a bytí (2) (13.00) Z.   Kufnerová:   Amelia
a president (15.00) M. de Unamuno; Svatý
Manuel Dobrotivý, mučedník (1) (21.30) N. KynClová: Cesia do Pešti
(15.00) M..de Unamuno: Svatý M an ue I Oob ralivý, muče dnlii (2)
(16.40) Ei libris-A. Lustig; Dum vrácené ozveny
LITERÁRNI     NOVINY
Z deníku spisovatele
(47)
MICHAL / VIEWEGH /
111
V  kvítnu mí cekala literárni pout do Mnichova, což jsem vzhledem k přetrvávajícíma nedostatku mysle-nek vhodných do Deníku spisovatele vcelku vítal. V nejhorším můžu vždycky napsat, co jsem vidci z vlaku, říkal jsem si.
Jel jsem společni s Jáchymem Topolem, synem dramatika Topola, a Petrem Siktartcem, synem básníka Šikiance. V Mnichovi se k nám připojil Tomáš Kafka, syn překladatele Kafky, a Tereza Boučková, dcera spisovatele Kohouta. V mnichovských kavárních jsme pak společni řešili problémy díti slavných rodičů.
„Můj otce," osmelil jsem se třetího doe, aje chemik."
Ve vlaku. Tereza Boučková vypráví cosi domněle pravdivého o svých datech a o svém otci. Na vedlejším sedadle leží její knížka Indiánský béh, vyprávejfcf cosi domněle fiktivního o jejích dětech a jejím otci.
tolik k otázce pravdy a fikce.
V   Mnichovi nás provázely dvS mladí nemeckí bohemistky.
Situace: Po jednom čtení společné přit bázime kto jedné z místních hospod. Uvnitř je plno. Nemůžeme se vejít ke stolu.
„Řekni té sudetskí Nemce," Žádá mě Jáchym, «jestli by se nemohla jeSli trochu odsunout"
No dobře, no lak to netekl. Ale na každj pád je to v jeho stylu.
Tolik k otázce autentičnosti deníků.
Zážitkem přinejmenším srovnatelným s autorskými Čteními jsou tzv. pódiové diskuse. Ty mají v Německu zpravidla následující průběh: Moderátor řekne, že jste spisovatel (Schriftsteller) z bývalého východního bloku.
Ni.-rvn/TiĽ'.i-UMiiOji'k'anapijĽiofnii-
nerálky. Moderátor se ujme úvodního slova. V jeho projevu se několikrát opakují slova obrat (die Wende) a státní policie (STASI). Potom dostanete první otázku: Co fikáte výsledkům voleb v Madarsku? Napijete se teple" minerálky a řeknete, že jste spisovatel a že nechcete suplovat roli politologa. Druhá otázka: Myslite si, íe kočovníci z Balkánu ohrozí Evropu? Odpoveď: Když oni se mi kočovníci z Balkánu nesvěřují. Navrhujete povídat si pro zmírni o literatuře. Moderátor vás ujistí, že je to výborný nápad. Sklenice s minerálkou už je prázdná. Poslední otázka: Obrat (die Wende) připravil všechny spisovatele východního bloku o jejich velké téma - o čem budete psal teď? Odpověď: Konečné o čemkoliv. Zatleskají vám a dají vám 5fl0 DM. Vrátíte se do hotelu (240 DM denně) a zkontrolujete, že vám z kufru neukradli pas a zpáteční letenku (790 DM): Potom sejdete do hotelového bani, objednáte si skotskou whisky (5 DM) a vyvracíte Petru Sik-tancovi utkvelou představu, že se živíte literární prostitucí.
Veselá příhoda z jiného německého hotelu; l\>pfíjezdanat)!Mmvrecepci své nacionále. Sympatický recepční je zapisuje rovnou do počítače. V smutni tichém pokoji zapínám televizi <MTV)a jdu se osprchovat. Když vyjdu z koupelny, 2 Unlimited zrovna zpívají let the Beat Control Your Body; sotva však písni dovolím, aby ovládla mé (nahé) tílo, televizor náhle ztichne a obrazovka potemní. Namísto tančících zpěváků se objevuje velký nápis: Dear Mr- Viewegh, wellcometo our hotel!
Rwhle f.i nMiíkiíiTi säipy.
(Doufám, že jste nepřehlédli ono brilantní s p- jjeaí humoru a varovného čapkovského mementa...)
V Kodani - o týden později - byla zima a pršelo. Spolu se mnou přijeli básnířka Božena Správcová a básník Jaromír Pfží. O Správcové jsem nevěděl vůbec nic a o Pížlovi jenom to, že svou poezii nerecituje, nýbrž tančí. Měl jsem tudíž z nadcházej ícfbo pobytu trochu obavy, ale říkal jsem si, že když jsem se loni v Německu domluvil se třemi Maďary, domluvím se snad letos v Dánsku se dvěma českými básníky.
Nechtěl bych ale, aby to vypadalo, že jsem proti básníkům nijak zaujatý. Osobně jich mnoho neznám a navíc mám nejspíš na setkání s nimi smůlu a nedaří se mi je zastihnout v té správné forme. Básník Brikcius, kupříkladu, se mi při prvním setkání v někdejším Klubu spisovatelů okamžití svěřil s obavou, zda jacísi sloni svými choboty nedosáhnou na dráty tramvajového vedení.
„Chci tam mít slony - ne Škvarky." pravit doslova.
O mladém básníku Marvanovi vím pro změuu to, že se po autogramiáde své první sbírky kdesi dorazil německým plcchovkovým pivem Alkohol frei
Hie, má soukromá definice básníka: člověk opilý nealkoholickým pivem.
První den s básníky v Kodani ale proběhl celkem hladce, neboť každý se zařídil dle svých zálib: Pižl v hotelu cvičil a sprchoval se, zatímco Správcová se vydala do muzea erotiky. Já jsem šel do muzea voskových figurin.
Byli tam vSichni: dánská královská rodina, Helmut Kohl, Chaplin, Lech Wai$sa (v silonové bundě s trikolórou Solidarity), Arafat, Clinton, Niels Bobr s Einsteinem, Beatles i Clint Eastwood, Princezna Diana vypadala jako Školačka. Mezi Hitlerem a Churchillem bylo bůhvíproč umývadlo. Nejvíce vosku očividně spotřeboval hřmotný Je Sein, nejméně Toulouse-Lautrec a Oándbí. John Travolta měl chlupatá vosková prsa. Andersen byl obklopen houfem vděčných drtí, ale my, co jsme uíili Čtyři roky na základní škole, víme svoje. Ve spisovatelském pokoji spoleini rozprávěli Karen Bltxcnová. Ibsen, Shakespeare a Hemingway, což ve mně vyvolalo důvodné podezření.
že v dobi psaní Nesmrtelnosti navštívil muzeum i Milan Kunde ra. V dokonalé replice orientálního baru z filmu Casablanca se nad voskovým Humpreyem Bogartem a voskovou Ingrid Bergmanovou v horkém vzduchu otáčel dokonce i skutečný ventilátor. Postarší manželé, kteří se před figurí-
nou britské královny navzdory všudypřítomným zákazům fotografovali s použitím blesku, byli - jak jsem vzápětí zaznamenal - také z vosku.
Šel jsem pryč.
Všechno to až příliš připomínalo literaturu.
Dánské dívky jsou opálené, světlovlasé a čistotní. Všechny jezdí na kole.
Na čtení v kodaňském Digternes Saloon přišlo neuvěřitelných dvé stě udí. Na podobné Člení v pražském Rudolfinu přišlo lidí šest. Chvíli jsem byl dokonce v pokušení z toho cosi vyvc-
Parodiím na Rzounkovy lektorské posudky se kupodivu smáli. Skutečnost, Že lidská blbost je fenomén nadnárodní, mi připadala uklidňující. Jindy mi zase připadá znepokojující. Jak kdy.
V závěru Gombrowiczova deníku hledí vyděšený spisovatel okénkem letadla na rozkládající se a zmnožující se svet. Já jsem na rozkládající se a zmnožující se svit při zpátečním letu z Kodaně hledět při nejlepší vůli nemohl, protože u okénka seděl PížL
Rozpoznáte-ti v následující dvojdílní pfe-smyčce jméno význačného českého spisová* tele a jedno jeho duo (z něhož otiskujeme i malou ukázku), n ipiäJe rozlúštení aa korespondenční lístek a posicie do 6. října 1994 ni adresu redakce (Literární noviny. Národní 11,110 00 Fiala 1). Tří úspěšní luštitelé do-sianOB píknou knihu.
KOLČAVY SVINÍ SÍTKO
Vzpomínáte, jak se pan učitel plál, kolik že je jedna a jedna, a vyvolal Kusejra? A Kusejr - s dôkladnosti sobi vlastní- řekl dvě! Ano, to řekl. A polom sejestč k tomu. Že jedna a jedna jsou dvi, rozhovořil. To Kusejr míval ve zvyku, že když být tázán, tak se k tématu rozhovořil. A jak tak hovořil o tom, že jedna a jedna jsou dvě, tak jedna ponenáhlu přestávala být tak docela jednou a stala se z ní skoro jedna, bylo to, Že skorojedna a skorojedna jsou bezmĺiLi jako ch 6, pak jedničky během hovoru zmizely a bylo to, že jako trochu a trochu je trochu víc, a Kusejr státe o tom tak hezky hovořil, až vycházelo, že štipec a štipec je trochu, a když konečně dohovořit, lak / toho, o čem hovořil, nezbylo dočista nic. Proto dohovořil. A nikdo už neviděl, o Čem to vlastni mluvil a co ja to poslouchá! i.
Roziuítfrii Čtenářští soutěže Česka klasika v presmyíkícb (37) z 37. Cista:
Hl.lŠkA KHASNOHORShA: \ I.Mo.iíkv.
Knihy, věnované bnhknpectvfrn Fiíer, posíláme Zdefikn Stránskému z Přibyslavi, Věře Urie
z Nejdku a Marii Zlämalové z Chomutova.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKEM ROZHLASE
i:4.l.-5. 10.1994)
OM-tíStS.
(9.0O t k.ooí J. HaSelc Osudy .-..a Švejka
Pí 30. (OZJJo) Vír ve vfasov«JScti (škótski verše a průzy) ttOJO) Ch. Catw: Amok
Sol.
{02,00) A. Daudet: Listy Z mího
mlyna
(10.15) E. Bass: Cirkus Kumbarto
(00.15) A. Gregor TTi bíáintví Robinsoni (154S) Benefice pro 0. Brooks
Po 3.
(HUS) i. Hurntc Notýsek
Út4. (21.40) P. Pul: P
(0200) Aíschytos: Prométheus (18 40» Milý, míé (korespondence K čapka) (2042) F. OúiremsX: Potucha
Ét S, P* 30 í Po 3. ti 3'F. (08.30) W M. Thackeray: Parné« urozeného pána Bairy-lynOors
UM. o SIS. (1MB)   G.   Hortta; Cy  :.--■: Jiný suit
029. (f&SO) J. Frlfc UfnUÍ kvetiny (04.00) Darm Afightert: Závěrečný zpév z Pekla («tOO} €1 lib« - A. Uistíg: Dům vrácení ozvěny
(li45)j ~,':-!ka:BožJduha(1) OSAD M. UMej Zubatom pokušení
(04^ íčeske středověké mÄ»-tní poezie
(tl-*S)J.Patočka: Boä dutia«) (15,00) Mark Twain: Podaný sen (21.00) F. Os Rojas; CeSestiwi
Sol. {03.00) V. DvoráČSavt Balady
(04.00) j. Harasymowlcz: český
mísa Theodor*
(0845) PawMna vetmácn (rnlaaé
duchovni poezie)
(10,15) i- Skvorecký SedmUa-
menný svícen (4)
(11.39) čteme Přamo - Gene»
XIV
n3.mí J -.v OrahýMt
(«JO) O. Nutz - J. Vejvoda;
Kevby všechny krásy srtta
(17.10) Fonogramy - Nes host ve
Studiu - ttr J. Moseroví
(19.1S) P. Kotovi: Boiirtuvy
(07 Jí) čmme ptamo - Exodus XV
(10 JO) A. SWIar Harmonie
(1045) Doch svobody (2)
(14.30) L Kundera - A. Přidal - K,
Tachovsky: Klatovská sonata
(17.00) A. C. «or: Žrvol nebyi sen
(5)
(2000)3. Škvorecký: Pberi tapo-
menutýcMst
(22.30) Somporytva - J. Vrchlický
(033)0) Zahradou ien
(OíJXfl H. »on HofrnannsBiat f*
(I3.0CJJ ^^eeký:Pie^zapc-
menutýcrítet
(15.00) M. KarJeökovi; óda m
radost
(1040) Mietern vyročf- V. Háfek
(20.00) časyaneiasy {fcsfldmoe-
sáläiámPeH-lifotio)
(22-45) J. ladenw: Nokturna
,10.00) ...v......    ,   -
(114í) jeme laso zerr* (13JKB Fonoflramy - Kás host vo sturBu - 6i. i. Moserové (13.80) M. E. Wäkraová-Reema-nové: Ložnice z ftaJy (21.30 F. ^: N« askéta
Stí.
(1145) M. de Mortaigne: Objev
Nového svita
(15JM) É. ValerSa: Kätevnmo ta-
(1B40) E>   ::■ i. J. Kovturr: Ta-
■■:.:■:.■   PřiJadL-HBínera
(20JO   Sympozkw   -    Nady
a úktady eoutasní americkí po
Z deníku
spisovatele
(48)
MICHAL VIEWEGH
/3/
Naše nakladatelství s-e definitiv ač prestehovalo z Národní do Ostrovní. Když jsme balili rukopisy do krabic, s Marií Langerovou jsme nahlas za-doufali, že stěhováci třeba některé ztratí, ale nestalo se.
Nedá se nic dělat.
Zřejmé je budeme muset vydat.
V rámci stahování jsme mimo jiné uřííli redakční fíkus, který po všech trch letech vypadá jako zbytnělé prvomájoví mávátko. Nyní víříme, že se vzpamatuje.
S nakladatelstvím je to vlastně dost podobné.
Ve dnešních Literárkách jsem si z.e všeho nejdříve nalistoval Deník spisovatele Josefa Škvoreckóho a koneční jsem pochopu podstatu deníkového žánru: je to místo, kde si spisovatel vyřizuje účty s kritiky a recenzenty.
Že jsem to nevčdč! dřív!
Otevřený účet mám s Michaelem Sp intern, který v Kritickém sborníku 1/94 Báječným létům pod psa vytýká, že je to kniha čtivá, příjemná, zábavná, ale že se vlastně nedd interpretovat, neboř v jejím textu je už předem obsažena návodná konkretizace, vycházející vstříc masovým společenským náladám. Všechny ty víceméně spokojené Chuchmy, Jungmanny, Janáčky, Karfíky, Lukeše a Tigridy (celkem jích tuším bylo asi patnáct) zastihlo prý jej (vydání ve slabé" forme, pro-tože se jim po netrpělivém čekání na' bidla jako tvar, nad nimi se nemohli splést... Kdy í jsem si navíc znovu při* pomnčl jinou Špiritovu zásadní staf (Všichni ti kritičtí muži a ženy v našich novinách), napadla mne tato parafráze reklamního sloganu na íistici prásek Ciltit:
Spirit - malý pomocník pro velký úklid!
Eda Kriseová to má snazší - ta kritiky nečte. Chtíl jsem od ní nějaké recenze na obálku Kiíění kůstky netopýra, ale neuspěl jsem. Vysvětlila mi, že nějaké výstřižky sice dostala, ale ani se na nĚ nepodívala a strčila je do krabice pod postelí - kterou prý rozhodné nehodlá otvírat.
Delám si o ni trochu starost - vždyť vlastné spí v patogenní zóně!
Spisovatel nepotřebuje kritiku, ale povzbuzení, napsala Gcrtruda Steino-vá. Když prý kritiku potřebuje, není to spisovatel. - Já mám ale občas problémy i s povzbuzováním. Kupříkladu v sobotu mě v sázavské samoobsluze jeden bývaly spoluobčan hlasitě chválil tak dlouho, až jsem ze samých rozpaků spadl mezi pažítkové dressingy.
Samozřejmč, že jsem do žádných dressíngů nespadl...
Pasáž pto ortodoxní odpůrce smyslených příběhů:
Během června jsem přečetl Šest nových rukopisů. Dcera měla na vysvedčení samé jedničky. Naší babičce bylo osmdesát. V Sázavě otec konečně dodělal plot a vjezd do garáže. Doma nám nainstalovali vodoměry. Žena musela se zubem na pohotovost. Švagrová odjela na chatu.
Stále trváte na svých argumentech proti sebemenší fabulaci?
Pasáž pro  stoupence smyšlených příběhů: Během  června jsem přečetl íest
skvělých, nových rukopisů.
Jakkoli  nejistý  mnohdy skutečně
LITERÁRNÍ     NOVINY

schopen prostě zapamatovat - nčjaká platná Pravidla v případe potřeby čas od času otevřít. Nejsem vSak ochoten, zakončil jsem svou úvahu, číst před napsáním slova citrón (resp. citron) časopisecké studie odborníků z Ústavu pro jazyk ěeský a novinové články jejich odpůrců. - Nazítří paní novinářka v Lidových novinách citovala zmíněný bonmot o manželské hádce a připojila vlastní dedukci o tom, že prý se zároveň opírám o „logiku vývoje jazyka a staré vydání Pra-
Pravopisně to myslím bylo dobře.
Dostal jsem 15 tisíc jako zálohu na Výchovu dívek v Čechách. Než jsem se stačil rozmyslet, co s tolika penězi udělám, žena za to nakoupila dceři nějaké dětské oblečení.
Teďpro změnu přemýšlím, jestli si Člověk může dovolit takto vtipkovat, aniž by tím riskoval, že mu sociální demokraté pošlou přihlášku dopartaje.
„Hodní a slušní lidé mě nudí," řekla spisovatelka a newyorská taxíkiřka lva Pekárková v rozhovoru pro Newsweek.
Lubomíru Martínkovi řekla v první včte jejich prvního rozhovoru, že s bíle jma neluká.
Dostanu-li se někdy do New Yorku, budu každopádně jezdit metrem.
bývám, jeden zcela specifický druh sebevědomí mne provází už od raného dětství - totiž iracionální, leč neochvějná víra, že jsem nadán jakousi blíže nespecifikovanou vyšší schopnosti
„Já se přece nebudu učit nějaké zlomky!" vykřikoval jsem už na základní äkole, s podivným důrazem na šlové já.
Já se přece nebudu učit nějaký podělaný mastný kyseliny!" rozčiloval jsem se později na gymnáziu, aniž bych byl komukoli schopen vysvětlit (natožpak jakkoli doložit), jaké tajemné predurčení mne zbavuje povinnosti studovat anorganickou chemii.
„Proč bych se já měl učit staroslověnskou mluvnicí?!" voláva! jsem (na koho?!) béhem studia na filosofické fakultě, přecházeje doma hnčvivé po prázdném pokojí.
Je zapotřebí uvést, že jsem v tč době ještě neměl za sebou nic, co by mne opravňovalo byť jen k minimální sebedůvěře.
Zlomky, kyseliny ani staroslověnskou mluvnici jsem se však doopravdy nikdy nenaučil.
Přesto to vždycky dobře dopadlo.
Jinými slovy: Vždycky se ukázalo, že jsem se to opravdu učit nepotřeboval.
Ale jak to?
Teď mě napadá, co budu dělat, až za pár let zaěnu hněvivě pokřikovat: „Já přece nemám zapotřebí psát nějaký podělaný knihy...?"
Co bych dělal: až přestanu psát, vstoupím do Obce spisovatelů.
Včera mí volala jedna novinářka z ČTK, jestli bych se nechtěl vyjádřit k současným diskusím o pravopise. Pravil jsem, že snad ani nechtěl, protože vstoupit do současné diskuse 0 pravopise mi připadá asi tak Stejně prozřetelné jako se vmísit do manželské hádky, a že se mi především celý problém Pravidel nezdá zase tolik důležitý (zejména v konfrontaci s tím, o čem a jak mluvíme a píšeme, jak to nedávno v Lidových novinách přesně postihl Karel Steigerwald), Nechci být ale potížista, pokračoval jsem, a jsem vcelku ochoten - když už údajné není možné vymyslet takový pravopisný systém, který by si vysokoškolsky vzdělaný Človík po dvaatřiceti letech každodenního   užívání   jazyka   byl
Ro-;x)zn;Uc-li v násled ujtcí dvojdílné pře-smyčce jméno význačného českého spisovatele a jedno jeho dílo (z nčhož otiskujeme i malou ukázku), napisle rozluštění na korespondenční lístek a posicie do 13. října 1994 na adresu redakce (Li Le rám i noviny, Národní 11,110 00 Praha 1). Tři ůspiinl Mittele nepeknou knihu.
VLAHE POUTKO,
CO IHNED SATANY LÁKÁ
Vrcholným ůíslcm Ilchmannova snažení bylo proslulé číslo s kurvou. Před vyřazením každého ročníku svolal SS-junkcry do kasina, kde najal zvláštní místnost. Když su všichni Kálciiti opili, velel jim vstát, rozepnout poklopce a položit přirození na ubrus. Sám šel příkladem vstříc. Pak vejla a vystoupila na stůl pěkná nahá prostitutka.
Komu se úd ztopořil, vypadl od stolu i ze hry. Druhým stupněm zkoušky byla masturbace dívky před jedním každým z nich. Třetím její objetí. Mnozí se už ze sportu předem připravovali, pili kávu s bromem a cvičili se v meditaci. Chytráci strávili noc a den před večírkem v bordelu. Přesto vydržel onoho toku krom llchmannajen Wolfgang.
Rozluštění čtenářské soulože Česká klasika v přesmyíkách (38) z 38. čísla: JAROSLAV SEIFERT: Ruka a plamen.
Knihy, včnovanč knihkcpľavíiti Kíňit. posilami' d:. Slavnii Čcrnímu z Prahy 6, Miroslavu Bednaříkovi ze Šlcrnbcrka a Janč Novákové z Českých Budějovic.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(6.-12.10. 1994)
Čt 6. až Po 10.
(OS.00a22.OOl J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
úi 11.1 a 12
(09.00B22.00] F. G. Bengtsson: Zrzavý Orrn Čt8. (02.00] F.Kfelina:r,"anáv'i'<Gs:al (08.00) A léta beží. váženi.,. (E. Hostovský) Pé7. (02.001 AuroiaCtirisceomaaCalty
Koni sova (10.30] J.AihesiNswtonOvmozek
So 6. (02.00) K.     Čapak:     Povídky
z jedná i druhé kapsy (10.15) E.  Bass:  Clikus  Hum-
(12.00) Malá recenze J. Skácela na (ne)poclivost H« 9.
(00-.15) J. Weiss: Fantom smíchu (15.55) Satisfies pro A. Ziba (20.00) M.J. Lermonlov: Maska-
(21.10] K. Nesvätá: Hosté v Hotelu Lux
(21.40) P. Rut Pianissimo St 12.
(02.00) A. Jirásek: PéniCky
(16.40) Milý.   milá   (korespondence F. X. Saldy)
(21.00) I. Humík: Klavíristé
VLTAVA
Četba na pokračováni
čt6.,Pá7.aPo10.aiSM2. (08.30] W. M. Thackeray: Paměti uloženého pána Barry-Lyndona
Čt6.aiUt11. (18.00) G.     Horiirg-Gr.dzriir:: Jiný svél St 12. (18.00) K. Pecka: Kolísavý cas předehry
ä 6.
(03.00) J. Vrohl ický: Pouti k Eldo-
(04,00) V. Eftimlu: TB sonety (10.00) Ex. libris - J. Kovlun: Tajuplná vražda - případ Leopolda
(15.00) B. HuŠic: Analfabet PÉ7.
(03.00) Povídám, inu. ja to tak... (04.00) Krajiny podzimu v íeské
poezii - A. Sova (11.45) J.Smajs:Filosoíieasou-
iasná ekologická krize (15.00) i. Tyranov: Smrt brajla-
tého vezíra (21.00) černý had visftiiúst (F.
Nietzsche] SoS. (03.00) O.Thear Hvězda života (04.00) O. Mandelšlam: Půlnoc (08.45) J. W. Goethe: Kniha Zu-
tejcina (10.15) J. 'Ěkvorecký: Sedmira-
menný svícen (5] [11.35) čteme Písmo-GeneieXV (13.00) R. Meile: Až delfín promluvili) (14.30) 0. Nutz - J. Vojvoda
Kdyby všechny krásy svéta (17.10) J.Axmanová-LMarešová; Cesta za Vřrunkou (19.15) E. Rudys arová- Mišlková: Poezie k smíchu
(00.00) V.Woolfová:Skvmanaziti
(03.00) Freidank: Z Životnimoud-
(04.00) Krajiny podzimu v České
poezii-J. Hora (07.35) Čteme písmo- ExodusXVI (10.30) J. Ryba: Zvonice (10.45) Duch svobody (3) (1450) E. A. Poe: Zrádné srdce (17.00) A.C. Nor: Život nebyl sen
(zavát) (ÍŮ.ĎŮ) Obrazy z dějin íeské poválečné literatury (22.30) J. Kostohryz: Melancho-
(03.00) S.   Renaudová:  Tušený
(04.00) R.Thákur: Osloven I
(11.45) E, Frynla: Smysl nesmyslu
(13.00) Obrazy; dějin české poválečné literatury
(15.00) J. Weiss: Zrcadlo, která se opožduje
(16.40) Lherárnlvýročl-F.Nietz-SdM
(20.00) Časy a nečasy (k sedm-desatinám PEN-klubu) (2)
(2248) H. Bonn: Zlaté kotvy h!a-
íK.ori í\!íek uletel
(04.00) Kiajiny podzimu v české
poezi - V. fiezval a F. Halas (10.00] Lrterámívýrocí-F.Nielz-
(11/15] A. Schopenhauer: O ženách (i)
(13X10) J. Axmanová - L Ma reso-vé: Cesia za VSrunkou
(15.00] J. Novák: Fotrovy fóry
(21.30] A. Sharp: Dlouhohrající
(11.45) A. Schopenhauer: O ženách (2]
(15.00) Cn. Baudelaire: Mladý Čaroděj
(16.40) ĚxIbré-J.Topol: Sestra
LITERÁRNÍ     NOV
Z deníku
spisovatele
(49)
MICHAL VIEWEGH
/4/
Nemohu přirozené pře d po klád at, že by väichni lidé, s nimiž se ve společnosti setkám, znali mé vtipné a inteligentní knihy. Chci-li je tudíž o svém vtipu a inteligenci přesvidřit (což díky jisté charakteroví vadě vétiinou bohužel opravdu chci), nezbývá mi než to délat jaksi osobné: vymýälet rychle aforismy, pokoušet se o pohotové bonmoty a na místě vytvářet originální, odvážné paralely. Vysvobozením z této vysilující povinnosti pro mne větííinou bývá teprve nčjaký průkazný signál (postačí upřímný hlasitý smích Či příslušné dlouhý zamyšlený dívčí pohled, ačkoliv p ozván f do televizní debaty je samozřejmé nejprů-kaznéjäí) o tom, že jsem byl přijat. Teprve tehdy si dovolím zvolnit tempo a odpovídat na otázku Jak se máte? slovy Celkem dobře, aniž bych už přitom cítil nutnost proložit svou odpoveď obvyklými narážkami na Camu-sův Mýtus o Sisyfovi.
Ta úleva - mít odpracováno!
Někdy před rokem jsem v televizi zhlédl dokument o setkání horolezců, skálolezců a stčnolczců. Celé se to odehrávalo na louce na úpatí jakési skály (což mi vůči střnolezcůra a horolezcům připadalo trochu nespravedlivé). Byli tam také písničkáři a folkové skupiny, spousta diváků a televizní kamery. Lezci, aby všem přítomným dokázali, že jsou opravdu lezci, lezli po skále, zatloukali skoby a smotávali lana. Taky ukazovali, jak se jim napínají svaly, jak jsou opálení, jak uméjí tancovat ve stylu country a jak jsou nenucení.
Jeden lezec nedokazoval a neukazoval nikomu nic. Ležel na rozbaleném spacáku, cucal stéblo trávy, poslouchal muziku a přátelsky se usmíval. Ostatní lezci ho uctivé obcházeli a kameramani ho stále zabírali.
Byl to Josef Rakoncaj.
Vylezl na n č kolik osmitisícovek a nyní mil odpracováno.
Na nedávném setkání spisovatelů (a nakladatelů) s ministrem kultury jsem se domý Sliv č pokusil o totéž: Mičel jsem, přátelsky se usmíval a cucal imaginární stéblo. Pak mě vyzvali, abych taky něco řekl. Vytasil jsem se s originální, odvážnou paralelou mezi dnešními čtenáři a jasnopoljanskými žáky Lva Tolstého, kterou jsem nadav ke m proložil nékolika citáty z Walt era Kcrra.
Potom, nespokojen sám se sebou, jsem rozpačité smotal své lano.
Řeč byla - jak jinak - mimo jiné o tom, zda se má všemocnou poptávkou řídit i kultura. Smí být literatura závislá na tom, co chtéjí číst řezník s mzdovou účetní? Pochopitelné že ne, shodli jsme se. Přesto mi nedá, abych onu otázku neotočil: Smí literatura řezníka a mzdovou úfietnf coby čtenáře ignorovat? Myslím, že smí, ale snad by si pak nemela stéžovat na nezájem a nízké náklady. Čtyřletá zkušenost učitele základní školy mi napovídá, že čtenářským vkusem řezníků a mzdových účetních je třeba opovrhovat tajně.
Jak ostatné napsal jistý WalterKerr: „Dlouho jsme se pokoušeli diktovat umelecké zákony shora dolů - a výsledky jsou skličující. Což se pro z menu pokusit o sprostou popularitu?" Také letošní „loď literátů" plula po brnenské přehradé pod vlajkou nakla-

nise ani dvouhodinové Teréziino zmizení nedokázalo přimet, aby odložil sportovní přílohu amerických novin US Today - a pokud se snad v jeho tváři nakonec přece jen objevila nijaká starost, vztahovala se výlučně k vysílacím iasům televizních přenosů z fotbalového šampionátu.
„To už není svobodná výchova," informoval jsem ho. „To je pedagogický nihilismus."
Přemýšlím, zda to vůbec prozradit. Moje obavy jsou pochopitelné: Mácha Sel pešky přes Alpy, Pluháček jezdil po jižní Francii, Lubomír Martínek prošel půl Asie, o Miroslavu Zikmundovi snad radčji ani nemluvo - a já se cpu do Deníku spisovatele s tím příšerným Bibione... S tou kolonií českého mčšfáka! A kupuji si tam laciné vino a nektariny, plavu v moři a ještě se přitom - no to tedy vázni promiňte - fotografujú!
Hie můj přístup k literatuře: Liáo.
Dnešní pošta: dva dopisy grafo-manü a v obálce z redakce Tvaru ponožky od Boženy Správcové.
A víc jsem toho už vážné neprožil.
datelství Petrov, jež vlastní a zdatně provozuje Martin Pluháček. Jak meteorologové předpovídali, byla na danou roční dobu nebývalá zima a básnířka Správcová mrzla, protože byla v mokrých sandálech naboso. Vlídně jsem jí vysvětlil praktický význam relace Počasí a zapůjčil jsem jí své ponožky náhradní (což píšu při plném vědomí rizika, že v očích čtenářů Ke-rouaka, Burroughse či Bukowského se svými náhradními ponožkami bezpochyby navždy kompromituj i). Přinejmenším stejně jako literátů bylo ovšem na palubě novinářů, kteří logicky využili příznivé okolnosti, že se zde díky bezplatnému podávání piva a vína mohou o ieské literatuře konečně dozvědět pravdu. Přemýšlím, zda jejich následné nestřídmé pití nč-jak souvisí s tím, co se dozvedeli.
JcštĚ před vyplutím jsme s přáteli navštívili dosti omšelou přístavní restauraci. Vrchní nám přinesl jídelní lístek, inzerující čerstvé pstruhy, kapry, úhoře a sumce v mnoha lákavých úpravách. Psal jsem v oněch dnech katalog edičního plánu našeho nakladatelství na druhé pololetí a o reklamě jsem už tudíž věděl svoje.
„Dám si vepřové medailonky," řekl jsem vrchnímu s vědoucím úsměvem.
O pár minut později jsem cestou na toalety objevil rozměrné akvárium plné živých pstruhů, kaprů, úhořů a sumců.
Předsevzal jsem si, že začnu lidem víc včřit,
Martin Pluháček je mimochodem senzitivní Člověk a takoví to nemají v životě rozhodně lehké. Celou svou letošní dovolenou musel kupříkladu bez nadsázky obětovat na to, aby se bihem jízd po jižní Francii pokusil v klimatizovaném voze svého přítele (a v přítomnosti dvou mladých společnic) konečně vyznat v labyrintu svého
Já jsem strávil dovolenou s rodinou, Denisem Vereckým a jeho devítiletou dcerou. Denis svou dceru od malička vede v duchu zásad tzv, svobodné výchovy, takže malá Terezka je dnes maximálni samostatná a své hodiny a né-kdy i dny si organizuje zcela sama, aniž by svého otce obtěžovala nijakými zbyle iným i dotazy (a jakoukoli, byf upřímnou starost ze strany dospělých označuje jako sekýrovánl). Já svou dceru naproti tomu vychovávám způsobem, který Denis Ve řecký klasifikoval jako prušácký dril. Rozdíl mezi občma koncepcemi se nejmarkantněji vyjevil během našeho spolčeného pobývání na pláži. Zatímco mne už pouhá třicet i minutová nepřítomnost dcery obvykle vyprovokovala k zorganizování rozsáhlé pátrací akce (přirozeně v součinnosti se dvěma neochotnými italskými plavčíky), De-
V PRESMYCKACH
Suchý žalm
Povaha naše záhadně je stkána: Dvé disonančních, rušících se tónů, jež zazní z každé stránky našich dojili, z našeho šumí národního žití: francouzská vznčtlivost a ruská mlha.
Jakby si stiskly Západ kdys a Východ svou pravici v nás ku véčnému spolku, a nechali v nás kus svých sympatií a nechali v nás něco ze svých povah -my lehkovznítnf rychle zaplaneme pro mnoho-, třeba iluzorní krásu, pro mnohí, třeba vybájené dobro, pro mnohé, právě narozené cíle (v jichž hledání jsme praví Kolumbové), pro řadu velikých a smělých reform,
-li v následující dvojdílní r~č-smyrrejmŕtinvýjiiaírti'.liti ínskŕ.liij ípisovj-tcle a jedno jeho dílo (z níhoí otiskujeme i malou ukázku), napište rozluštění na korespondenční lístek a poSletc do 20. října 1994 na adresu redakce (Literární noviny, Národní 11,110 00 Praha 1). Tři úspešní lušti tele dostanou puknou knihu.
CHÁPAL ATMOSFÉRU VOJSK I ÚNAVNOST MORBIDIT
v něž chceme obléct celou polokouli -však rázem klesne odkuds ruská mlha, a zapadáme v tupou rezignaci a nemáme než.trpkou svoji dumu a žalné stesky, elegícké tváře...
A v mlhu tu zas padne trochu svitla
a- rázem jak sta raket září, hraje
náš celý obzor...
A tak balancujera
do světla, do tmy po povaze naší...
A balancujem se svou sympatii
z Východu v Západ, ze Západu v Východ
s chybami obou, ne však jejich silou...
A to je koneCni to nejsmutnější...
RoiluSieni irenäii«é soutčže Česká klasika v přesmyčkach (39) z 39. čísla:
IVAN VYSKOČIL: Kosti.
Knihy, venované knihkupectvím Fišer, posíláme Janí Brezinové ze Vsetína, Jané Chlubové
z Kobéfic a Jarmile Šárkové z Prahy 3.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(13. - 19.10. 1994)
Čt 13. aiSM9. (09.00a22.00) F.G. Bengtsson: Zrzavý Orm Č113.
(02,00) Znovu Eskymo Weill
Pél4. (02.00) A. Fianos: ätäsli (10.30) K.  Poláček:  Pásky  na
S015.
(0O.15) B. Harts: Plukowife Star-bottle a krásná íalobkynä
(10.15) E.  Bass:  Cirkus  Hum-bertolD
(12.00) Malá recenze J. Skácela na to, jak umirají slova Po 17.
(0O.45) I. Humík: Notýsek (3)
ÚMS. (08.00) A léta běží, váíenl (H.
Průchová) (21.40) p. Rul: Pianissimo
(02O0) C. Goldoni: Pan Todero B tu m la aneb Starý Protiva
(16,40) Milý. milá (.<crespon-dones J. HaSka)
(21,00) J. Cocteau: Lidský hlas
VLTAVA
Četba na pokračováni
C113.aPét4. (0S.30) W. M. Thackeray: Paméti urozeného pána Barry-Lyndona
Po 17. aSt 19. (0830) J. Weil: Žřvot s hvíldou
Ct13.aPá14. (18,00) K. Pecka: Kolísavý Cas pfedebry
So 15. až St 19.
(18.00) I
Schulz:   Skalicové
Čt 13.
(03.00) A. Macek: Sonety
(04,00) P.B.Shelley:Ódanazá-padní uflr
(10.00) Ex libris - Jáchym Topol: Sestra
(11.45) A. Schopenhauer: O ženách (3)
(15.00) I. Horník: Ruce
(23.00) V.VokolelcAbsurdaiida(2) Pá14.
(03.00) I. An něnskij: Z bezesných
(04.00) Krajiny podzimu v české
poezii-V. Závada (11.45) J.    Smajs:    Ekologická

(15.00) J. Tyňanov: Smrt brejla-tého vezíra
(21.00) Lermontov So 15.
(03.00) J. Mähen: Živote, bratlel
(04.00) H.Sachs:Bláinovazena
(08.45) Plseň plsnl
(10.15) J. Ěkvorecký: Sedmira-menný svícen (6)
(11.35) Cleme PÉmo- GenezeXVt
(13.00) R. Merta: Ai delfín promluvila)
(14.30) O.  Nutz - J.  Víjvoda: Kdyby  všechny  krásy  světa
(17.10) Fonogramy-Velký Výpravce V. Mení ik
(19.15) Lyrické krystaly Ne 16.
(00.00) Sh. Anderson: Sestrička
(03.00) J. Ch. Gunthar: Z dopisů
Leonote (04.00) L. Stehlík: Luneta Alšovy
(07.35) Čtemepŕsmo-Levitikusl
üC.iOi J. G, lien: Zeleň je láska (10.45) M. Brod: Zívol plný b oju(1) (14.30) M. Vargas Uosa: Krásné
oči. ohyzdné obrazy (17.00) J. Kvapil: 0 čem vím [1) (20.00) Listyodnejiirésnejälteky
(O. Pavel) (22.30) 0. Wilde: BalaOa o žalári
v Readingu Po 17. (03.00) V. Hálek:VočemlpÉné (04.00) P. de Ronsard: Lásky (1145) F. V. Krejčí: Kanec stolell (13.00) ListyodnejkrásnejSIreky
(0. Pavel) (15,00) K. Poláček: Potíže of*
(16.40) Literárni výročí-K. Poláček
(20.00) Časy a nečasy (k sedm-desátinám PEN-klubu) (3)
(22.45) Každý Clovůk ni iréro (l) - Moderní izraelská poezie ít 18.
(03.00) Ch. Baudelaire: Pel malých básní v prčze
(04.00) K.8odnáf:NaLadoi/yob-
(10.00) Literárni výročí- K. Poláček (11.45) G. K. Chesterton: Obrana
(15.00) R. Weirer: Le' vrá-y (21.30) J.Hasek-LOsvald:Si má velmoc
(15.00) L. Aäkenazy: Osudoué (16.40) Ex libris - E. Segal: Víra
a láska (20.30) Sympoiion - Antisemitismus a jeho projevy v literature
14
Z deníku
spisovatele
(50)
EVA KANTŮRKOVA
IV
Marcy Arlinová z New Yorku, když jsem jí poslala pražské zprávy a recenze o její inscenaci podle moji knihy, mi napsala, jak pro ni by lo podivné čís.t sc jako Arlín-ová, Její babická se lak podepisovala, když ještě byla spojená s původní vlastí, a Marcy připadlo legrační připomenou! si Českou příponou ruský původ. Mně zas připadlo Lara ční, když jsem se v New Yorku, mohla zařadil díkyjf. Zašli jsme s mužem do ve lev zneseného chrámu svatého Patrika, onoho, v němž Amerika uspořádala Václavu Havlovi grandiózní přijetí, zapálila jsem tu svíčku, jako ve víech kostelích v cizích zemích, a potom jsme s Marcy a Zdeňkem Křížem seděli v hospodě na Dolním tnĚstč. Marcy si dala grilovaní kuřecí křídla, levná, voňavá a křupaví, sedčli jsme na židlích každý pes jiná ves a u lozvudaného stolu, volné nebe nad hlavou, protože hospoda se rozvířila i o dvorekmezi činžáky, dvorek se stromem a opadanou omítkou. Hospoda krásnu praštená, plná pachů exotickjeh jídel, se podobala divadlu, kde se konala Maicyina premiéra, a tato bohémská exkluzivita bez pompy mi připamatovala cosi zdávna: jako malou holčičku mě maminka-bo-hémka brala do Mánesa nebo do Metla, když jeStě Metro bývalo kavái-
Histoika na ulici: na Národní třídě na štaflu volá jeden taxikář na ostatní, hele, to je bezvadný, tady ten rozdává prospektyi bordelů; ,.
Spisovateli, a nejen jemu, může skutečnost připadat jako rozprskla barevná rachejtle. A než uhasne jedna, rozprskne se druhá. Jiří Kratochvil uznal skutečnost jen jako sled situací a dovolal se při tom DavidaHuma. Neodvažuji se posoudit, do jaké míry hrůzu ze silné myšlenky a nechuť k príbehu způsobuje rozpadlost světa, bezradnost lidského mySIení anebo prosta lyp talentu. Avšak totalitní uspořádanost a přehlednost se rozlétla na tisíc kusů a zmatený obían si žádá na spisovateli, jehož je to úkol, popis toho, co se stalo. V New Yorku si člověk dobře uvědomí, že svobodný své t má řád a ten řád že mimo jiné spočíva v rozsahu Člověkových možností, v tom, odkud až kam, z jakého do jakého prostředí je mu dovoleno se pohybovat. Tmmpovu věž jsem zhlédla jen jako turista a nemela bych ctižádost poznat se s bývalou paní Trum-povou. Tam můj svět nesahá. Kdežto s Andrewem Lassem, profesorem na významné soukromé univerzite, jsem prožila právo o cen nádherný důkaz, že ve svobodé platí zásada rovnováhy mezi tím, co Slovek chce, a tím, co může. Zásada, která rozhodné; popírá Česky sklonk rovnostářství a anarchis-mu. Sešli jsme se v Muzeu moderního umčnl, Andy, jestli ho tak smím pojmenovat i veřejné, v Praze vždy trochu nesvůj z českých zlozvyků, se tam prominu v přejícího hostitelského Američana. Po Pollockovi jsme šli do muzejní italské restaurace, elegantní a drahé, raviolových plnených taštiček mi dali pčt kousků na veliký talíř, Andy jedl kozí sýr s vařenou hruškou, puding se zmrzlinou naservírovali jak obraz od Miióa. A já pak, maličko zalklá velkolepostí stánku moderny a taky vznešeností talířů, jsem pana profesora odvezla do hotelu, který pro m5 našla Marcy: tak aby byl na dobrém miste i abych ho dokázala zaplatit. Ložnice, salon s televizorem, kuchyňka, koupelna, šatna, stčny v rozích oprýskané, nábytek omšelý, větrák v okně přilepený papírovou lepenkou, a Andy dojaté řekl, tak toto je typ hotelu mých rodičů. Sám bydlel
v nesnesitelně procovském Hiltonu, a v naší hotelové jídelničce s polskou obsluhou, černošským kuchařem u kuchyňského koutu za barem a italským majitelem, který v druhém koutě mčl malý krámek, si s chutí objednal nejtypičtější, to jest nejobyčejnější americký hamburger. V řádu, řekla bych, se musí umět Člověk pohybovat, a jeho svoboda spočívá v tom, Že umí odhadnout své postavení i je přijmout. Jinak
je nutně vystaven závisti a vnitřní nespokojenosti.
Umřel Ladislav Fuks. K mému údivu na pohřeb nepřišli, o kterých bych mohla předpokládat, že jsou s to rozpoznat ve Fuksovi velkého spisovatele. Kroužil vetami a větičkami, které se o sebe třely a jejichž obyčejná slova třaskala o jejich významy, Moos-habiovka třásla taškou a pasáČek z doliny volal skřítky. Byl ale mág a černokňažník s lítostivém srdcem, i ta Mooshabrovka mĚla prý v prvotním plánu trávit dčti, pasáčkovi, aby nemohl do Školy, měli vy pí chat oči, a i pana Mundstocka zachránil od nejhoršího utrpení náklaďák. Mám v archívu nedokončenou polemiku š Karlem Peckou, který v jednom fejetonu odmítl Fuksův prý sklon k nekrofilü. Můj Článek se jmenuje Strach a smrt a snad ho jednOu dopíšu. Připoután k tomu jednomu místu, svému bizarnímu pokoji v Dejvicích, Ladislav Fuks dokázal, když mu nikdo zvnějšku násilnícky nevmika! do jeho svĚta, odvahu, s níž se dotýkal těch nejstrašnějších lidských včcí, dovést do nejzaz-ších konců. Ve Spalovaěi mrtvol, ale taky v Příběhu kriminálního rady anej-ůchvatněji v Ccstč do zaslíbené země. Teď, když se j ej samého smrt dotkla, si někteřívíc než jeho velikost připama-tovali jeho lidskou křehkost. V sedmdesátém čtvrtém, to už my byli psanci, mi venoval Návrat z žitného pole. Neodvážila bych se varovst ho, ale všiml si mých rozpaků a jemné se usmál. V sedmdesátém sedm éra mi ještě venoval Pasáčka z doliny. Křišťálový pan-toflíček už mám bez venovaní, doba nás rozdelila. A mn£ se dělalo mdlo, když jsem si představila, jací darebáci o ním rozhodují a jakým sprosťákům vychází vstříc. Ale nemohli nevydat Vévodkyni a kuchařku a velkomožné zněj udělali zasloužilého umůkc. Nebylo však kus velkomožnosti, která přepadá vítčzc, taky v tom, jakbyl jeho význam potlačen v popřev r atových letech, a taky v tom, že nekrolog o knížeti České literatury, který vyšel v Nových knihách, vyzněl jako vzdor?
Připadám si jako žebrák, svěřil se Oldřich Suleř, odpovědný v Obci spisovatelů za schůzku slovenských, moravských, polských a českých spisovatelů v Českém Těšíně, když líčil, jak shánĚl sponzory noclehů a obědů. Vrátím se jeŠtĚ k Marcy. Na premiéře předvedla první akt hiy, protože na druhý ještč peníze nemá. Všichni se ale tešili, jak si zahrají hru celou, Marcy to odhaduje do jara. Doufám, že nás tohle nečeká, řekl jeden nSš ředitel divadla. Čeká? Nečeká? Marcy by se cítila být svázána komercí, tedy touhou vydělávat, nikoli sponzorstvím. Šest herců vybírala z devadesáti přihlášených, ovšemžepouze profesionálů. Když mají angažmá na
LITERÁRNÍ     NOVINY
Broadway:, hrají tam, když nemají žádné, živí se jako číšníci. Marcy jim zaplatila tak tak vydání, která měli se zkouäkami, a oni byli upřímně nadšení, že dělají umíní. Jistěže svorné nadávali na předchozí dva presidenty, jejichž politika vedla k oslabení povinnosti státu pečovat o kulturu, ale na programu divadla byl seznam občanských nebo městských sponzoru dclSí než seznam účinkujících.
■
V New Yorku stojí za to poznat Frickovu" kolekci, vybranou sbírku z toho nejlepšího,,co měla výtvarná Evropa od 14. do 19. století. Skvělé nákupy učinil piltsburský ocelář Henry Clay Frick pro svou vilu, z níž jeho dcera udělala veřejné muzeum. Tam někde, v touze vylepšit podobu Ameriky evropským uměním, to začíná, a v občanské Americe kulturní službu na sebe nebere jen stát, ale hlavně bohatí soukromníci. Pyšnit se přispíváním na kulturu je výrazným rysem americké podnikatelské elity a sponzorství je tu tak přirozené jako nutnost mít podnikatelský zisk. Je to pro obě strany zavazující atmosféra příjemné finanční otevřenosti a současně přísných pravidel. Marcy vůbec nemusela uvažovat, že a zda žebrá. K tomu dělat umění patří i schopnost se o to postarat. Řekla bych, že zahanbující pocit v nás nevyvolává ani tak potřeba podpory, jako fakt, že u nás cítit podporu kultury jako svou prestiž nepatří ke klimatu doby.
Historka z metra: starší pln sedící v rohu upozorní odulčho mladíka nemytých dlouhých vlasů, íe jeho taSka daleko přesahuj e do pánova klína a obtěžuje ho. OduLý mladík otevře jedno oko a řekne, je tafc dlouhá. Příští stanici pán vstane a vystupuje, mladík otevře oči obě a zuřivě se za ním dívá. Tašku posune tak, že stará paní, která nastoupila, váhá si sednout.
Rozpozná«-li v následuj tet dvojdílní pfe-smyí« jméno vy^oačnriio íoskéíio spisovatele a jedno jeho dílo (z nčhoí otiskujeme i malou ukázku), napište rozlušt&ní na korešpondenční lístek a pošlete do 27. října 1994 na adresu redakce (Literární neviny, Národní 11, 110 00 Praha 1). TTi úspěšní luälitelé doslanou puknou knihu.
GOTT NÁS RUŠIL
NĚKDO HŘÁL MI VANU
Představil si zase šedou zděnou ohradu, za kterou byla plynová komora a červená budova spalovny. Ve dne v noci tu šel do nebe kouř. Bylo to jako kouř z.hadrů nebo kostí, namočených v oleji nebo v naftč; páchlo to, jako když se dělá klih nebo mýdlo.'Ale byli to oni. Seděl u zdi, když tam vedle hořela jeho sestra. Věděl, že je to sestra, poněvadž byl u toho, když ji vybrali na špatnou stranu. Držel se betonového sloupku u drátů. Pak na ně padal popel. Mčli toho plnou hlavu. Nebylo to víc než Šedesát metrů. Doletelo by to k němu, i kdyby bylo bezvětří, Nikdy se nemyl, co tam byl. Nosil to pořád v hlavé, Kdyby se to nestalo, mohl by se večer rozdělit se sestrou o ten půlbochník, co si schovat ve skříni na večer. Ale stalo se to; shořela jako papír. Nebo jako kuře, který někdo zapomněl nad ohněm.
Rozluštění čte u .-.f í k ľ ^ľIĺ.íc Česká klasika v pŕesmyíkách (40) z 40. Clsla;
PAVEL KOHOUT: Hodina taňte b lásky.
ki'h;.: vírcované knihkupectvím Fiíer, posíláme Dr. Slavoji Briclitínovi z Prahy 8, Eiiku
(jilknvi ľ. HĽmskj :i ľ.nli: Siuiiľ.ľ^käuii í.l Sadskč.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(20.-26.10.1994)
PRAHA
Celba na pokračovali
Č'. 20. až Sa 13. (O9.00o22.00) F. G. Bengtssori: Zrzavý Orm
Ne 23. až St 26. (09.00 a 22.00) J. VejVoda: Cesty
CI20.
N 21,
(02.00) A,    P,   Čechov;   Ticho
v soudní síni I (1o.3Ů)G.Laugelaan:Žeriazan-
tisvŕta
So 22. (10.15) E. Bass: Cirkus Hum-
barto (6) (12.00) Malá recenze J. Skácela na skŕŕtky Na 23. (00.15) J. Cell:  Fíloíofské  historky (20.00) G. E. Lessing; Moudrý Nathan Po 24. (00.45) I. Humfc Noty** (4)
Úl 25. (20.00) P. Kaňka: Život jg plece
jenom (21.40) P. Hut: Pianissimo
St 26.
(OSJJO) J.K.Tyl;Fidlovatkaaíieb. Žádný hnSu a žádná rvačka
(16,40) Milý, milá (korespondence J. Vrchli^éhc:
(20.52) J. Malinová: Motýlí smrt
VLTAVA
Četoa na pokračováni
Čl20.,Pa21,aFo23.aiSt26. (08.30) J. Weil: Život s hvězdou-
ČlíO.aiNaiS.
(1B.0Q) B.Eohut::S.koficOTékrámy
Po 24. ař St 26. (19J301) A. 0;: Černá skříňka
Čt20-(03/») P. BenuĎ: Jen leden král
kolem mne äla láska (04.00) Sláva, vivat dcmlnal (10.00i) Ex libris - E. Segal: Víra
(11.45) J, UdoviC; fleč poezie a casta k básni
(13.00) Sympozion - Antisemitismus a jeho projevy v literatuře
(15.00i) v.RsehkTnihaťnaäoIar (23.00) V.Vo*ulek:ArjsiJrrianda(3)
Pá 21. (03.00) E.Schiele:Kouzelné řrvř-
liny (04.QÖ) Verá a obraz (F. Halas
a J. Hora) (114S) J.Smajs:Clovekvekolo-
gickrj krizi (15.00) F.Langer: Prolinaiiýpod-
(11.00} Uménl   v   terezínském ghettu So 22-
(03.00) F.L.ČelakovskýZOhlasu
písní isských (04.00) B. Pasternak: Zastaň m du plseňnaiiyu
Í03.45-J í-"Slra Múza
(10.15) J. Štoorecký: Sedmira-

(11J15) Cleme Pfcmo - Genéza
XVII (13.00) M. Říhová: Femme fatale
(D (14,50) O.  Nute ■  J.  Vejvoda:
Kdyby víeíhny krásy svela (17.10) LJaktovaiĽchaim! (19.15) š. Ben Cŕiorin: Princ Ju-
:--.ri t .'e.iizalémé (22.00) P. Claudel: Z pence val-
(03,001 M.J. Lermointov: Z lyriky (04.00) B. Waleská recituje J. W.
Goetha <07.35) Čierne písmo- Levitikus II (10.30) V. Dyk: Nelekla jesté", co
chtěla frei
0045) M.Bfwf:ÍíľotplnýboJll(2) (14.30) E. Kishan: Sallacri (17^0) J. Kvapil: Otem vím (2) <20,00) I. Olbracht: lás-rak: s Jul-
Po24. <03.00) J. Bednár: Hvězdná tuláctví (04.00) Ch. Morgenstern: Hopla:
(15.00) V.Rschl; Píednosta slanine
(16401 Literami výroíí- F. Halas
<20.00) časy a neíasy (k seflm-
desáťnám PEN -klubu) (4) (22.45) Každý ílovSk mi jmŕna
(2) - Moderní izraelská poesie Ol 15. ijj.coi Jsi^tonoe (04.00) J. Lír recituje F. Šrámka (10,00) LHerSmí výročí-F. Halas (11.45) J. Kľiž: Kouzelný vreli (13.00) L Jaklovi Ľctiaiml (15.00) V. Rsdilr Listoiios (21.30) A. Lustig: Človík ve velikosti poílovní známky
stae.
(11.45) J. U. Tomaä; Básnikova
cestakmlíenf(l) (15.00) Š.J.A?ion;CelýbQohnKek (1640) Eilibrts-M,Vaculíková:.
Drahý pane Koíál (17.3Ú) Život - osudy - osobnosti
(E. Passerová}
OOF
Ed Riíscha, OOF, okj, 1962. Muzeum modernüio umění v New Yorku
Z deníku spisovatele
(51)
EVA KANTŮRKOVA
121
K Berlínu se vlak blíží nudnou rovinou, míjí místy opuitěnÉ továrny s rozbitými okny a pustými nádvořími, vlak je Euro City a o to je neútäälivost
výhledu horší. Berlín mi připadl ješte"
výrazněji dvojí, než jak býval před p£ti lety, a to jsem se snažila neuďe" lat nejjednodušší porovnání, totiž velko-světského Kurfürstendamm u s provin, eionálním Alexanderplatzem. V Praze nebo ve Varšava se uvolnrná energie nejviditelněji vyvalila do ulic v podobě stánků, Berlín na východ od zdi snad toto období vůbec nezažil. len u Brandenburské brány, kam chodí turisté - a těch je málo -, jsme narazili na ruské Čepiíáře s jejich olezlým zbožím a jedna žena tam prodávala prý úlomky zdi. Východní půlka města vypadá jako napadená virem netečnosti. Třída Unter den Linden je na pražské, varšavské nebo budapešťské poměry jakoby uspaná, i Kischova kavárna byla zavřená, hospodu, kde by se dalo najíst, aby pohledal. Na nákupy se dál chodí do obchodních domů anebo nejspíš na západ, butik se tu a tam mihl na předměstí. A lidé si hlavně stěžují: že zdražily činže, že je nezaměstnanost a p laty jsou nízké. Jakoby se jim ani nechtělo vymaňovat se ze zklamání, kterým jsou zasazeni nečekaně hluboko.
A současně turista narazí na velkolepé plány proměn. Blízko Brandenburské brány si nelze nevšimnout čerstvě položeného základního kamene budovy velvyslanectví Spojených států. Parcela je obehnána nízkým plotem a udržovanýrráVníkse výrazně odlišuje od široké pláně, která se táhne dozadu, zarostlá býlím, křovisky, pokrytá loužemi a blátem. Zde byla země nikoho, tudy se táhla zeď, zde se střílelo. Pláň je budoucím Fotsdammer-platzera, středem města, které se má stát i vládním sídlem. Kvůli této výstavbě bylo zbudováno mohutné nové kolejiště nákladového nádraží, které se objeví, když se vlak U-Bannu vynoří na povrch v místech někdejší zdi. Avšak naprosto ironicky vyznívá jiná zamýšlená velkorysost. Z trubek a plátna byla ve velikosti 1 : 1 vytvořena maketa královského zámku, zničeného válkou. Měla napomoci Berlí-fianům rozhodnout se, zda kvůli obnovení historické budovy zbourat obdobu našeho lidojemu, který jakoby naschvál proti všem urbanistickým zásadám postavil na místě zámku minulý režim. Vítr strhl část plátěného průěe-lí, odkryl ubohost dřevěné konstrukce a muž, který nás provázel, řekl, tahle legrace stála tři miliony marek, víte, co by za to bylo! Podobný dojem pod-vázanosti na mě letos v létě udělala Bratislava. Není pak lepší nemít staršího nebo bohatšího bratra?
Na besedě o mé knize Památník se mí v Berlíně ptali, proč jsem optimistická. A na mě pak vlna až pudového optimismu nalehla v berlínském etnografickém muzeu. Ve skvělé expozici jedinečných památek z jihovýchodní Asie, Tichomoří a Austrálie jsem stála před pazourky vrostlými do kmínlců stromů, před děsivými maskami zlých duchů, loděmi z bambusu, oděvy z kůry, modlitebnami se střechou z listí, a kromě estetického úžasu mě napadalo jediné: že člověk si poradí se vším.
S velkými rozpaky čtu zprávy o Od-ložilově procesu. Podle zákona božího je otcovražda jedním znejhorších zločinů. Před zákonem lidí se mladý Odložil brání, že otce jen odstrčil dlaní, a ten pak upadl pro nemoc svého mozku. Bez pochybnosti se mají zákony lidské ctít a je nepochybně užiteĚné moci je využívat i ke své obraně. Ale co s človékem, a s námi všemi, udělá,
když se tak lehce vzdá posvátných tabu a vymaní se z moci bytostných archetypů?
Spíše než o Schíndlerově bych po návštěvě ve Svitavách psala o Schindle rove syndromu. Významnost svých rodáků Svitavy odvozují od několika výrazných budov. Nová radnice bývala secesním sídlem podnikatelů Langrů, jejichž nehodný syn dům i všechno jmění prohrál v kasinu a obec tak přišla ke svému sídlu. Valentin Oswald Ottendorfer naproti tomu rodnému městu věnoval Červenou knihovnu, o níž průvodce praví, že byla v Rakousku-Uhersku druhá po Vídni. Mladý Ottendorfer musel po revoluci 1848, kdy prý se stýkal i s Ba-kuninem, uprchnout do Ameriky, kde zbohatl, a knihovnu sentimentálně postavil na místě chudé chaloupky svých rodičů. Po Oskaru Schindlerovi tu žádná budova nezůstala.
Slovanské osídlení se ve Svitavách připomíná jen vyvýšeným místem, kde je dnes hřbitov a kostel, kdežto celé ostatní město za potokem bylo dílem německé kolonizace a nejvíc zbo-
LITERÁRNÍ    NOVINY
mírům neodpovídající a nabízcj'icí sc k zesměšnění. Kdežto má zkušenost z Krumlova je lato: moudří mužové, ale i kariéru začínající mladíci, hovořili o nejsložitějších problémech ovlivňování, splývání, konfrontace, nepochopení a míjení se kultur i obou národů a duchem všech vystoupení, jež spolu navzájem i prudce nesouhlasila, bylo světlo kultury. Prostupovalo argumentaci, způsoby i pojetí. Sešli se lidé v německé demokracii zabydlení s domácími, kteří též touží modelovat svět otevřenosti. A já, jako ten, kdo se prakticky a denně potýká s nevrlostí trhové ideologie vůči kultuře, jsem až schizoidnč cítila rozlo-menost poměrů našich. Rozeklanost, kdy kultura není vnímána a není do atmosféry doby zabudovávána jako cosi, co poměry prorůstá, ale spíš jako společenský ornamenr, který se buď pro image vlivného muže, případně pro odlesk jeho brýlí hodí - nebo nehodí. Vrátila jsem se z Krumlova do Prahy a jako první proti mně vyrazila v novinách interpretace férovosti, jak ji chápe netrestané mocenské sprat-kovství.
LITERÁRNI PORADY V
(27.10. - 2.11.1994)
Christo, projekt k zabalení berlínského Reichsiagu, kresba, 1992. Z výstavy Christo a Jeamte-Claude: Dokumentace umileckých akcí ve Státní galerii výtvarnélio uměni v Chebu
hatlo textilním průmyslem v minulém století. Historické náměstí je pomalu tak skvostné jako v Poličce nebo v Litomyšli a celé je dneska osazeno českou kolonizací. V městě převládá pohraniční mentalita lidí, žijících tu nanejvýš ve třetí generaci. Ti přemýšliví se ptají po svých kořenech a pokud k městu lnou, tak z rozumu. A právě zde, kde se tak lehko přenesli přes minulost, postavili památník Oskaru Schindlerovi, pravda, zachránci Židů, ale Nčmci a nacistovi a nadto člověku s prašpatnou pověstí. Pomník už kdosi polil modrou barvou, sládkovci zažalovali starostu města za jeho instalaci, žalobu vyšetřuje prý policie a přemýšliví ve městě se ptají, co to bylo za člověka, ten Oskar Schindler. Zachraňoval Židy z vypočítavosti, z frajer-ství, ze špatného svědomí? Jak přijmout a vysvětlit si vděčnost, kterou k němu nikdo v městě necítí? Schin-dlcrovou první láskou, vypraví se tu, byla prý židovská dívka, a snad proto... A nikdo nejde smýt modrou barvu, pomník stojí při silnici jako připomenutí nedořešené záhady, která se nazývá my a Němci.
Rozeklaný zážitek jsem měla v Českém Krumlově, městě, které prožívá svůj ponenáhlý a viditelný zázrak. Bolianova, tedy česká a böhmisch, německá Seidlova a taky nadace Stifte-rova, jejíž duší je Peter Becher, tu uspořádaly seminář pod titulem Světlo kultury. Já bych se takto seminář nazvat neodvážila. Ne prolo, že vyznávám ideologii trhu, kde je na prodej vše, i myšlenky, ale právě protože tato dravá ideologie opanovává i vážené deníky, a já bych název cítila jako po-
PHAHA
četba na pokračováni
Čt 27. a Fíi 23. (09.00a22.00) J. Vajvoda;Cesty tam a sem
So 29. p St 2. (09.00 a 22.00) P. Uérlmée: Car-
Ct27. (02.00) Krääejvmhi
Pa 28,
(02.00) Vivat Comenius (05.00) M. Kubátová: Rozjímáni
119.30) K. Čapek: Válka S mloky
So 29. (00.1S) V.Vaniura:UsmIva]ltlse
(M.00) Pom^ívý rozkoSfl (10.1S) E.  Bass;  Cirkus  Hum-
berto (9) (12.00) Malá recenze J, Skácela
na opadávání Ne30. (00.15) J. Trelulka: Nálezy pana
Minuse (16.35) C.Goldonl-A.Hotfmeis-
tor - J. Ježek: Zpfrající Benálky (19,30) J. Sucbý; Jonáí dejme
tomu v úterý Po 81. (00.45) I. Kurník: Notýsek (5)
Ůtl (16.05) L Marešová-A, Jelínek:
Balvany <9l (14.20) Slabika' pana Nedele (2140) P. Rul: Pianissimo
VLTAVA
čel b a na pokračováni
čt27„Pá2a.aPo31.ažSt2. (0S.3O) Sólem Alejchem: Tovje vdává dcery
čt 27. až St 2. (18.00) A. Oz: Čer
ĎZ7. (03.00) V. Dyk: Ku (04.00 M. Master (10.00) Ex libris-I Drahý pene Kolá (11.45) J. M. Tom cesta k mlčeni (í (15.00) J.M.Synoa (23.00) V.Vokolefc:
Pá 28 (03.00) Okovy (fra
(04.00) K,   Housk
Šrámka (10.30) Básnikma-
(11.30) Z. Wirten
ková (14.30) J. Horák:
(18.45) Ze dvou s
o demokracii (23.15) Taková   r
(Zborov) So 29. (03JM) J. Seifert: ■ (04X0) Básnik Kal:
C. Angiolieri
(08.45) F. Halas: J;
(10.15) J.  Skvorei
menný svlcsn (z (11.35) Čteme Pd
XVIII (13.00) M. fiihová: F (14X0) O.   Nutz
Kdyby všechny I (17.10) Fonogram;
pfed mikrofonem (19.15) E.     Lask'
Modrý k lav'r (22.00) Smrt mlií
Onen) tie 30. (00.00) I,   Higusí:
proudu
14
Z deníku spisovatele
(52)
EVA KANTŮRKOVA
131
Postihuje nás myälení v suterénech. Myšlenky a úvahy jsou snovány v horizontálách tak vysokých, k jakým až (nebo jen) dosahuje osobnost dotyčného nebo jeho myšlenková ochota či lenost. Dobová hrůza z vertikály tlačí myšíenfcu níž, než si možná její autor stihne uvždoout. Vladimír Novotný otiskl článek, který podle titulu vypadal na zásadní vyjádření literárního včdce ke stavu české literatury (České literární muzeum a jeho oulsideři, Tvar č. 14J. Co jsou ony muzeální kousky, literatura přežilá, a čim naopak jsou zajímaví outsideri literaturou živou? Vladimír Novotný se rozepsal o zakázané literatuře posledních čtyřiceti let» ta prý, a2 na pár svých outsiderů, přidusila vývoj a literární kvas konce století. To je ovšem velké slovo, už se na ni ozval Jiří Peůás v Mladé frontě Dnes. Velké slovo je přesně to, co potřebujeme, čímže vsak, prosím, Vladimír Novotný dokazuje» že tvorba autorů, zejmčna tčch Spojených s osmašedesátým, zalehla kýžené tíílé konce veku? Svým duchovním zázemím? Svou poetikou? Svým společenským vyzněním? Proste" tím, že konečné po létech volně vyšla a vytěsnila čtenářským úspěchem autory vydávané před listopadem z knižního trhu. Její pozdní vydání, jestli tomu dobře rozumím, přerušilo vývojovou kontinuitu. Pan Novotný nepíSe formulačně čisté, mísí roviny úvahy, četla jsem č lán et pro jistotu několikrát, znám se, má první reakce bývá prudká, ale je:lo opravdu tak: k vyššímu obzoru svůj důkaz nedopracoval. Naopak, od každého skutečně literárního motivu uskočil okamžitě, jak se jej dotkl.
Že uvažování literárního včdce tak zcela pohltí mimoliterární aspekt, je jistě symptom doby, zvlágtč když to je aspekt trhový. Vladimír Novotný, aby podpořil svůj výklad, se dokonce optá; nechyběl v edičních plánech Milan Kundera „pfedeväím kvůli lomu, že by z hJqdíska čtenáfské poptávky
zcela zastínil tuzemské literární konkurenty"? Čilí, když to domyslím: nebyl pOpřevratový knižní boom vlastně lstivým kouskem autorů už neschopných pravého literárního kvasu konce století? Novotného otázka mčla jen len význam, že se sám Milan Kundcra proti ní ohradil.
V tiché i hlasité, presvedčivé i bezmocné kritice trhovo-relativistické ideologie Václava Bělehradského zaznívá i popis našeho popřevratového času. Málokomu se ale podařilo tak zplna potvrdit Její platnost jako Petru Čermákovi. Do obecného úžasu nad možnou tloušťkou hroší kůže pronese bezelstnou větu, že právnické spory o zapůjčení drahého auta sleduje jako fotbalový zápas. Hle, relativita fakt a soudů na nich vystavěných; pocitově zcela nevinný Petr Čermák z loze sudího sleduje dohady o své vině-nevi-ně. A veřejnost může na hrátky lela-tivnosti fakt, která jsou piece tvořena až jejich výkladem, jen koukat. Doufám, že Václava Bělo hradské ho potěšilo toto razantní potvrzení praktického smyslu jeho teorie.
Nemohu to paní Kvčtuši Veselé udělat a nenapsat o jejím Prvním českém muzeu Orbis Pictus ve Svitavách. Znám různé ženské vášně. Vařit. Žehlit. Podléhat mužům. Mýt okna. Strojit se. Dominovat. Drbat. Posílat anonymy. Nepřerušitelně žvanit, Vychovávat děti až k jejich úmoru. Štvát vlastního muže. Sentimentálníci t v jakémkoli oboru. A vím i o vášních svých. Mít dům ve Svitavách a muže v nčm a podrobit dům i muže muzeu pohlednic, to mí bylo novinkou. V přívětivém domku má rodina jednu místnost, dvě dalsi v přízemí jsou skladem, kanceláří a prodejnou a celé první patíO expozicí. Dvě stě tisíc pohlednic, jestli jsem si to dobře zapsala, pravidelné tematicky obměňovaných, Ne pošeptala jsem paní Veselé, ca j e Stě nemá: Českými turisty oblíbené pohlednice pornografické, volně dostupné na pouličních stáncích svobodomyslných měst. V jejím muzeu by byly beztak nepoužitelné, vodí sem na osvětovou výuku hlavně děti, A jestli tam zajdete vy, iázná a milá paní Veselá si vás posadí do křesla a bude brát jedno album po druhém, ať se vám to ííbí, nebo ne, a vy nakonec podlehnete prohlížecí mánii podobně, jako podlehli muzeu pohlednic dům i muž. Který mi k rozkošně pitomoučkým pohlednicím, o kterých si dobře rozmyslím, komu je poštu, vénoval pytlík sušených hub.
Kdysi vyvolala pohoršení ctnostné Společnosti Olga Schcinpflugová vydáním Českého románu. V poslední
LITERÁRNI     NOVENY
dobé dvakrát ostře napsal proti ženskému prý nevkusu ScTgej Machonin, před Časem až krutě odsoudil Edu Kri-SeOvou za knihu o Václavu Havlovi a docela nedávno výkřikem nevole poznačil knížku Evy Štolbové. Ta se taky týká slavného muže - Dominika Tatar-ky. Docela náhodou jsem knížku zahlédla v inteligentním knihkupectví v hotelu Růže v Českém Krumlově a informovaná Sergejem a taky trochu žárlívána Dominika jsem j i začala číst s podezíravým předpokladem, že co chvílí narazím na nevkus. Co to je v mužích zakódováno, že čtou nevkus tam» kde já vnímám možná trochu naivní, ale Cistou rukou tvořený obraz krásné lásky? Lásky velice vzácné, v kraji asi žádnou ženou neprežité, s mužem a k muži, který až úzkostnou uctivostí k ženě vytváří z erotického vztahu pra-bytosmou zbožnost. Eva Štolbova zopakovala, co lze, byrjistgvmisiroč podobě, ěíst v textech Tatarkových.
A když píSu o Evě a a Edě, musím dodat, že na podobný postup, když se jej dopustí muž, má i Sergej Machonin jiný metr: o Českém snári nezapochyboval. Ano, pro profesionální kritiku je nepřípustné, aby namísto díla rozebírala osobu autora. Mně na Českém snáři vadilo, že tím, že je knihou povrchních drbů, se zeslabuje literární síla knihy, protože vzrušivost nebude fungovat tam, kde obecenstvo nevnímá drby jako drby, ale jako literární součást textu. Výrazně Vaculík
rozevřel problém literatura-nclitcra-Iura až knihou o chlapci. Pavel Janoušek popisuje rozpaky kritika (Román prali romána, Vaculík v. Procházková, Tvar £. ló)nad prolínáním přímých životopisných motivů, do díla. Vaculík mistrné hraje na této hraně, vzrušující vůně senzace přitahuje Čtenáře, Čtenář ale nemůže vědět, co je životní fakt a co je smyšlenka, co je zužující výběr a co zámerný výklad faktu, Vaculík si pohrává i s touto nejistotou, prolíná figury a zaměňuje je (poprvé to udělal v Sekyře) - a tato brizantní směs působí jako literami úder. V této knize Vaculík překonal fejetonovou rozpadlost Českého snare. Čtenář se tedy ocitá ve fascinaci textem - ale jen do momentu, než Pavel Janoušek propojí úvahu o obou knihách s citátem z dopisu v knize paní Vaculíkové, který jako by románové soupeření Vaculíka s Procházkovou uzemnil rovnou do života. Co byla dosud dravá literární hra, to zívne skutečností. Ale proboha! Co bych si mohla myslet, kdybych přijala toto propojení: Že Vaculík napsáním knihy řádí jako kočí, mstí set že nebylo po jeho, a touží snad dokonce svou lepší knihou pokořit a zneuctít matku svých dvou dětí? Odložme tento metr. Daleko a od kohokoli.
Nakonec citát: Úcta k člověku za* číná tam, kde neutíkáme za jeho slova, Elias Canetti,
Rozpoznátc-li v následující dvojdílné pfc-srayčcejračne ví značné ho českého spisovatele a jedno jeho dílo (z nčhož otiskujeme i malou ukázku), napiäie lozIuSiSní na korespondenční lístek a poMcte do 10. listopadu 1994 na adresu redakce (Literární Doviuy, Náiůdnf 11,11000 Ftaba l)rTri úspíäcfluä-liielč dostanou pčkuou knihu.
KVETA V HALE SLZÍ... SMILNÍKŮ DŮKAZ: TAŠKA
Souček se dopálil:
„1 ty babo jedovatá! Že ti nechce hrom vyrazit ten tvůj poslední zub! Sedni na koště, Čarodejnice, dej do sebe nasypat prachu, zapal ho a vylef do povĚtří! Ty jedovatá oznobenino, dej se za eubku k našemu řezníkovi, pak můžeš štčkat! Copak myslíš^ ty sražený, plesnivý šindeli, že jt to maličkost, udělat dceru nešťastnou? Ty stará kobzo! Takových bysme potřebovali pár tuctů, jako jsi ty, a bude z naěí vesnice kaluž, že v ní ani Šmelíct nebudou chtít býti domovem! To si pamatuj, shnilá drachno. Až budeš potřebovat koště» přijď ke mně, můžeš mim komínem vyletět do povětří."
Rozluštěni čtenářské somčíe Českí klasika v přc&mYčklch (421 z 42. Čísla: ABJJOŠT LUSTIG: Hořká väné mandlí.
Knihy, vonůvsaé knihkupectvím Fiäei, posíláme HeJecÉ Adámkovi z Valašského Meziříčí, Petru Procházkovi z Cerčac a Oloví Šolcovi z Jablonce asd NÍSOU.
LITERÁRNÍ    NOVINY
Z deníku spisovatele
(53)
EVA KANTŮRKOVA
i 41
Časopis, který v Bratislava vydává Soňa Cechová, se příhodně jmenuje MOSTY. Jsou míněny rnosty názo-ově a politické, mosty přátelské, i paní Soňa je klene zejména po rozladu republiky. Narazila jsem ale i na nosty faktické, které maj! zástupnou oli symbolu. Už v dobachjpředlisto-jadových si nezávisli autoři z Moiavy, íech a Slovenska vypestovali tradici ietkávat se, letošními jarními hostiteli lyli Slováci, vzali nás do Komárna i do Štúrova. Dunaj tu tvoří hranici nezi Maďary menšinovými a Maďary státními a téma večerního shromáž-Jínf bylo včnováno vztahům maďar-iko-sloveaskýrn. Bylo by přehnané vidit, že most mezi Štúrovem (kde »túr prokazatelní nikdy nebyl, maďarská menšina lu má početní převahu, dc město ztratilo původní maďarský lázcv) a Ostřihomí vyjadřuje nalome-lost tich vztahů; ale symptomatický e. Jmenovával se, tuším, podle dcery císaře Františka Josefa a byl za druhé účtové války zpola zničen nemeckou innádou. Ze slovenské strany sahá do iůli Dunaje, není zdaleka tak krásný ako ten v Avignonu, ale když se i jen nálo zasvěcený člověk podívá od níz-:ého štúrovského břehu na druhou :tranu k vyvýšenému ostřihomskému chrámu, vytuší, proč rtenf a dlouho ne-lude opravený. Třebaže jej kraj políe-luje a slovenšti Maďaři už pro néj vy-vofili nadaci.
Mosty mající i jínou mluvu než ech ni cko-spoj ovací, jsou taky mezi >běma Tišiny, Českým TčSSuem i Czieszynem. Nikdy se nespleťte, va-■ovali nás oslravStí kolegové, a neřek-íčte před Polákem Polský Těšín. Hra-ričnl říčku môSly překračují úzkou, menuje se Olza, česky OlSe. Podle pojísti se tu, kde na vyvýšeném místí jývalo knížecí sídlo, seSli roku 810 po Jlouhém odloučení tři bratři, Lešck, ícsek a Bolek, polsky Leszek, Cie-šzek a Bolek, těšili se ze setkání, i proto Těšín čili Czieszyn. Místo působí spíš jako dvoumístí, obi poloniny se doplňují, polská historií, mo-■avská železnicí a výrobním zázemím, e tu jiná atmosféra než u rozpůleného Hostu pod Ostřihomí, ale i tu bublá nenšinový neklid.
Ve stejných dnech, kdy jsme se za ípisovatelské obce z Čech, Moravy, Slovenska a Polska seSli v Těšíně-Dzieszynč, nedaleko se sympozium Historiků zabývalo protichůdnými vý-dady polského záboiu Těšínská. Částí Poláků je i teď zábor vnímán jako ,osvobožení", kdežto na české straně :ěžce nesou, že na čerstvém památníku polským důstojníkům je kraj na moravském břehu Olše nazván Zaolžím. Mi Zaolží, je i Předolží a patří k sobí, dalo by se to vyložit. Taky na brožuře spisovatelů moravské polské menšiny ie čte v titulu: Zaolziaúscy ludzie piů-ra. Zaolzaflští lidé pera. Přes Otavu i Písku je most, který se jmenuje Zá-:avský, vede k vesnici Zataví, tedy Za-utaví. Název se nikdy nedotkl ani píseckých, ani zátavskycfl. Na Tčšínsku bytostná podobnost jazyka v tvorbě slova nezasáhne smířlivé do územních :řcnic. Ale polský starosta, povoláním bistoiik, s nadäením líčil každoroční ipakovanou slavnost setkání tří bratří aa středu olšanského mostu.
Provoz na mostech je přísně regulován pohraniční policií. Přes jeden se ide do Czicszyna, přes druhý do Českého Těšína, protože ve středu a v sobotu se zde nastaví mnohatisícihlavá fronta, Češi z celé republiky přijedou na czieszynské trhy a jedním mostem ie valí tam a druhým zpátky. Lidí je někdy tolik, že hraniční policie jen odevzdaní zvedne závoru. Že by snad „nevíditelná ruka trhu..."? Spíi-spotře-aitelská orgie. Vlak na Ostravu byl
Pohled na Knížecí zámek a „Dlouhý mosí" přes řeku Oizu \)Tčšíné. Detail dobové rytiny
plný překupníků a stará paní opatrovala až do Praby umělý růžový stromek a dva umělí stromky vánoční.
Žasnu nad výbuchem nevole, který vyvolala konference pořádaná Obcí spisovatelů a jedna nevinná petice. Konference položila vlastnímu spisovatelskému prostředí otázku, zda a jak literární nebo filmový popis zla zlo fixuje, a petice, která tu byla přečtena, vyjadřovala jen prostou snahu, aby se v citlivých víc ech, občany s neklidem zaznamenávaných, vytvářelo vědomí pořádku. Nebyl to dokonce aoí protest, jen slušné oslovení parlamentu. Takže proč ona nerozlíšená srostlice dalekosáhlé argumentace od Bible, Kristova ukřižování až po pohádky proti včci tak samozřejmé, jako je právo dítěte na garanci řádné výchovy? Proč ten výpad anti intelektuál i s mu? Jak zapadá intelektuál do onoho bleskově vytvořeného ideologického obrazu nepřítele svobody (!) a režimu (!)? Že porušuje horce sešívanou a mocensky naléhavě vnucovanou trhovou ideologii? Že, byf z důvodů různých, se intelektuál ocitá v odstupu vůči ideology tolerované dravosti poměrů? Že se snad tvůrci ideologie pocítili být mimo intelektuální mlsu? Proč to primitivní okřikování a hromadné značkování, jaké si pamatujeme z minula? Proč namísto věcných argumentů a klidné úvahy nad problémem hrubá demagogie? Proč ten obviňující tón? Nerozumím pozadí toho výbuchu. A jestli rozumím, tak je lo tím méně pochopitelné.
Mladý diplomat v NĚmccku se rozhovořil o tom, jak pro něj bylo nesnadné orientovat se ve vlastním postavení, když navenek měl představovat svou zem v nejlepäíeh barvách, a hluboko uvnitř se stydcí za režim, který tu vládl. Zažila jsem, jak trpká může být nemožnost ztotožnit se i s demokratickým režimem. Skvělá žena, spisovatelka Regina Kress-Fri-cke, uspořádala v Karlsruhe čtení autorek z Východu i Západu, k autorkám německým přizvala Angličanku, Francouzku a Češku. Taky nás dovezla do malých horských lázniček mezi evangelické teology a faráře, kteří zadali téma „krása a zbožnost". O mém textu jsme se ještě přeli, testy autorek z nových spolkových zemí zalehlo nevnímavé mlčení, jeden si vysloužil přezíravou teologovu radu: němčina je tak krásná, a vy se vyjadřujete nepoeticky „direkt". Ty ženy psaly o tom, co je hluboce trápí, o vysoké kriminalitě, vraždení i díti, o hrubosti policie a nespravedlnosti soudů, o děsivé nezaměstnanosti, v Magdeburku, odkud byly, prý až čtyřicetiprocentní. Hadové žaludky narazily na žaludky syté, rozrušení duše na duše samy se sebou spokojené. Heinrich Böll popsal v Klaunových názorech tuto studenou tvář církevní teologie.
Básnířka z Mnichova pak přečetla verše o dceřiném soupeření s matkou: v básni se postupně prolnul vztah k matce reálné - která deem nedostatečně kojila, způsobila jf frustraci, vy-
volala její vzdor, a pak jí byl, patrně za trest, prs pro rakovinu odejmut - ve vztah k matce Zemi, zprvu dcerou, tolik frustrovanou, nedoceněném, ale v závěru básní pokorní opraveném v životní potřebu - a ve mně zatmulo. Jestli předtím semafor blikal červeně neochotou naslouchat a slyšet, nyní se rozprava rozjela na zelenou. Mladá teoložka usoudila dokonce, že v básni rozpoznává popis Boha. Ptala jsem se pak úspěšné záp a doně m ecké redaktorky církevního týdeníku, zdali cítila tu trpkost odstrčených autorek z nových zemí. Vyložila mi v přesných formulacích, že zklamání je na obou stranách, západoněmecký daňový poplatník tížko nese, že se na nové zemí doplácí deseti procenty ze státního rozpočtu, ačkoli kancléř slíbil, že sjednocení nebude nic stát, a na Východě si zas přejí mít též mercedesy a dovolené na Kanárech, zatímco byli vrženi do svobodných západo německých ekonomických poměrů, které nejsou s to přes noc zvládnout- Na to už nebylo co říct. Svěřila jsem se Evě Bauerové, která mě provázela, že jsem šťastná, když jsem tam nadvakrát cizincem: i že mám zkušenost, v lecčems podobnou oné východoněmeckých autorek, i že pocházím z jiné země a nemusím se - jako on y - prokousávat nedostatečným pocitem domova.
LITERÁRNÍ PORADY V
(10. - 16.11. 1994)
PRAHA
Č8UM na pokračování Ůt 10. až S116.
(09.00 a 22.00) B. Obdržálkové: Bylo... čtIO. (02.00) VypravĚSaJeho pTIbéhy (Sh. Anderson) Mil, (02.00) I. Hutník: Symfónia s úderem kotlů (1030) P. Landowsky: Objlždka
So 12. (10.15) A Averfenko - J. Plela:
Divadlo podle Avertenka (11 (12.00) Malá receme J. Skácela na slova do písku Ko 13. (00.15) 3< Jan Nerada (15.55) Benefice ptoV.Ráie
Po 14. (00.45) Z. M, Kuďej: Malý cestopis (2) Út 15. (1420) Kde na Stromech harmo-
nlky mstou (2140) P. Rut Pianissimo St 16.
(02.00) J. N. Stepána«: Pivovar
v So] kove" (16.40) Milý, milá     ■ (20.50) W. Schiftar - Ch. Dürr:
Dopisy do vezeni
VLTAVA Četba na pokračování Čta.,PĚ9,apfll4,aÍSt,16. (03.30) Lčivmý: Jňjentak
C-t 10. aiSttS. (1B.0O) S. Iweig: Svedomí prali násilí
ŕi 10.
(03.00) F. L Celakovský: Toman
a tesni panna
(04.00) M. J. Lem
(10,00) Ej [fotia ■
žení šroubu (11.45) I. Klima: S
a tolerance (15.00) M. J.  Sa Dopoledne u m Chrepfaglna Pá 11. (03.00) H. Hein a: (W.00) TD básne (11.45) A. Mimem
dané téma (15.00) L Andtejs (21.00) Páteční v století So 12. (03.00) o. Brezín
(04.00) F. Garcia I
gazely
(08.45) H. Skovoi
(10.15) B.BansSo don Pedro a Vát
(11.35) čteme Pü
(13.00) Stendhal: ská (2)
(14.30) O.  Nutz
Kdyby víechny (17.10) Fonojram
Hubu (19.15) Poezie k í (23JVJ) B. Pascal:
NeU. (00.00) P. Heyse: (03.00) Epigramy (04.00) V,Furch:(
(07.35) CtemePfc (10.30) V.Obrtel: (10,45) J. Chslupi "(1)
LITERÁRNÍ     NOVTNY
Barackenbau - plakát zhotovený v Terezíně pro německé propagační účely, 1942-43
Z deníku spisovatele
(54)
ARNOŠT
GOLDFLAM
IV
NormálnČ žádný deník nevedu. Od té doby, co jsem byl osloven, přemýšlím o tom, jak k takovémuto, vlastně fiktivnímu ďenfku na čtyři pokra čová-ní, jen pro tuto příležitost, přistoupit. Mám psát o tom, co mě znepokojuje, když každý den, s masochistickou posedlostí, čtu dvoje noviny a k mnoha vĚcem, o kterých se tam píše, by se mi chtělo něco říct? A pak zase hned další den vidím, že právě lo, co jsem měl na mysli, už někdo řekl, napsal nebo aspoň zmínil, zrovna tak, jak jsem to myslel já. Tak jsem si řekl, že ten deník nakonec 'nemusí být právě z těchto dní, že může být o věcech, které se mi vracejí a kterých se nemůžu zbavit, přes to všechno, že jsem už o nich četl, a to ze víecb názorových úhlů. Deník asi má být osobní, subjektivní, nemusí snad býl ani pravdivý. Ovšem zase - jsou osobní včci vhodné ke zveřejnění? Nakonec proě ix'! Vid y t so jfômí o čisopis literární, čte-to jenom ten, kdo chce, ví, že se může nadít všeho možného, a je konečně i jakési síto redakce, která taky všechno nepustí. Tak se tím nebudu prostě znepokojovat a napíšu, co se mi bude chtít.
Dostal jsem takovou zajímavou příležitost. Pro jednoho dobrého režiséra zpracovat deník jednoho vězně z Terezína, pro divadlo. Tak jsem se do Terezína vypravil, zavezl mě tam sám ředitel divadla. Celý život Čtu s jakousi posedlostí knihy o koncentračních táborech, ani sám nevím proč. Vymýšlím si výmluvy: abych vědčl, jak to tam vypadalo..., abych byl připraven, kdyby mě to samotného postihlo..., abych zjistil, co museli prožívat moji příbuzní..., nevím, co všechno. A přece je to taková obsese, bez rozumné příčiny. Copak není dost na tom, že jsem se narodil až po válce? Není dost na tom, že 14 (a možná i víc) lidí ze své rodiny vůbec nepoznám? Nestačí, že li, co přežili, na to všechno neradi vzpomínají, nechtějí o tom mluvit, vymazali to z paměti, jako když se někdo Šťastnou náhodou vysvobodí z pekla a jenom vzpomínka mu působí nesnesitelnou trýzeĚ? Asi to nestačí.
Takže jsem přijel do toho Terezína, myslel jsem, že si ofolím deník, odvezu domů a budu na tom pracoval. Vejdu do bran Malé pevnosti, procházejí se tam návštěvníci, hlavně Holanďané, Američani, Francouzi, Dánové, Švédi, Němci, našich málo. Mluvím o tom jednom dni. Národy jsem odečetl ze značek aut. Je krásný den, pobíhají tam děti. Na lavičce sedf paní a čte knihu. Nenápadně, aspoů doufám, se shýbnu, abych viděl, co čte, a dčlám, že si zaväzujú tkaničku. Paní Čte knihu Fit pro život.
Ukázalo se, že všechno je jinak. Deník si ofotit nemůžu, ale můžu přijet, a co potrebujú, opsat. Můžu tady, v Malé pevnosti, dokonce tich pár dní spát. Připadalo mi to vzrušující. Budu tady bydlet, opisovat deník, nasaju atmosféru a bude se mi to všechno lip zpracovávat. Byl jsem vlastné rád. Vždyf je to nakonec í kuriozita, trávit čásl prázdnin v koncentráku. Ještě na odchodu jsem se zeptal: „Neprošli tudy náhodou moji příbuzní?" U nás doma se totiž vždycky mluvilo o tom, že šli rovnou do likvidačního tábora, do Osvětimi. Dokonce jsem o tom napsal hru a jedna část končí odchodem do plynu, hrála se dosti úspěšné v Ha-D i vadle a kritika právě l uhle scénu chválila. Hra se jmenovala Písek, ani dost dobře nevím proě, hrála se před převratem a dost dlouho, snad tři ro-ky.
Dostal jsem seznam všech transportu, vyhledal jména a najednou jako by mi někdo vrazil nůž do srdce. VČtšina z rodiny skončila v koncentračním táboře v Polsku, který se jmenuje právČ Písky. Když jsem se vzpamatoval, poděkoval jsem a jeli jsme zpátky do Pra-by.
O prázdninách jsem se vypravil do Terezína. Ubytoval jsem se v Malé pevnosti a vyslechl několik organizačních pokynů. Do kolika můžu pracovat, zjistil jsem si, že návštěvníci ebodí do šesti, pak se zavírá brána a já zůstanu v celém lágru sám. V devčt se pak pouštějí psi, lo už musím na pokoj. A lak jsem každý den od šesti do devíti bloudil po Malé pevnosti, procházel jednu prostoru za druhou, úplně sám. Už je to tam trochu vetché, dievo staré a padá prach. V rohu velké místnosti - podle třiposchodových paland jsem si spočítal, že tam žilo určila tak sto lidí -, je záchod, splachovací. Jeho nádržka je dřevěná, zevnitř vybitá plechem. U vchodu jsou přihrádky, samozřejmě otevřené, na osobní věci, asi šaty a boty, tak dvacel centimetrů široké a možná metr dlouhé. Trčí ze zdi jako dřevěná mříž. V jakémsi výklenku stojí dřevěný sbitý stůl, lavice a jen dvouposchoďová palanda, tak pro čtyři lidi. Pomyslel jsem si, že tu měli přece jen jakési soukromí, skoro takový pokojíček, dokonce mi vyvstalo slovo - útulný koutek, ale to bylo vskutku přehnané. Každý den jsem procházel místnost za místností, sprchy, ošetrovňu, separace, dá-li se to všechno tak nazvat. Pak takzvané úřadovny, archiv, obchody... Skoro by se mi chtělo říct, že se to během těch pár dní stalo posedlostí, každý den projít všechno, co bylo otevřeno. Vyvstala mi totiž myšlenka, že je to jakási moje povinnost to všechno projít, všude se podívat, důkladně. Myslel jsem si, že se může stát a někde byl někdo zapomenut, schovává se tam, sedí a čeká, až ho zavolají, a nikdo si toho nevšiml. Možná to dokonce může být někdo z rodiny, všechno se může stát. ZkouSei jsem spláchnout, podívám se do nádržky, je tam prach. „Jak to, že neteče voda?" pomyslel jsem si. Hledám na podlaze, neupadlo někomu něco, není tady mezi prkny nějaký vzkaz? Ne, nic.
Jednou jsem se zastavil u okna. Na motorce přijeli dva cizinci, už bylo po šesté, přijeli pozdě. Bylo zavřeno. Tak chodili za vodním příkopem a dívali se zvenčí. Stál jsem u okna s úzkostlivou myšlenkou, jestli si mě všimnou, abych   jim   mohl   aspoň   zamávat.
Uviděli mě za mřížemi, tak jsme na sebe zamávali. Pomyslel jsem si: „Vida, tak se tam venku přece jenom žije, to, co lady těch pár dní prožívám, to není celý svčl, to není všechno, co z něho zůstalo."
Jednou, to už je dost dlouho, zkoušeli jsme v divadle právě Dcery národa. Šli jsme pak do kavárny, dnes se tam prodávají látky, ale bývala to příjemná kavárna a cukrárna, venku na kachličce je ještě z první republiky nápis Kolbaba. Velkými skleněnými okny padalo sluneční svčllo, bylo to trochu kýčovitě, ale bylo to práve tak. Pili jsme kávu a dali jsme si zákusek. Sladkost na obalení nervů. Vedle u stolku seděla paní H., kterou znám od svých dětských let. Sám jsem malé postavy, ale paní je ještě menší, už jako dítč jsem byl stejné velký. Paní H. si přisedla a povídala si s námi. Mčla vídeňskou kávu a zákusek. Nabírala ho na lžičku a přišla řeč na Terezín, kde za války byla a učila děti. S rozhořčením mi vyprávěla, že právě dostala dopis od jedné žačky z Dánska, která taky přežila. Tehdejší díla - dnes už dávno dospělá žena jí vyčítala, že byla přísná. Rozčilená paní H. na svou ob"n« povídá: „A cn jsem mčla dělat? Musela jsem být přísná, vždyfoni by se neučili, když šli za pár dní do transportu, do plynu!" Zůstali jsme bez dechu. Najednou nám to všechno připadlo neskutečné. To slunce přes velké tabule skla, káva, zákusek „žluťas"..,, a přece mčla pravdu. Co jiného mohla dělat? Musela být přísná. Malinká paní H.
Z deníku jsem si vypsal, co jsem potřeboval. Taky je to podivný deník. Psal si ho člověk, který myslel, že jeho pobyt v Terezíně je snad jenom krát-
LITERÁRNÍ POŘADY V I
(17.-23.11.1994)
PRAHA
Četba na pokračování
Čt 17. ai SI 21 (O9.O0a22.0O)G. K. Chesterton: Napoleon ± Nonlng Hlllu
Ct17. (02.00) Strážce (Arne Novák)
Pálí. (02.00) B.  Hrabal:  Listopadový
uragán (10.30) V. Kalábová: Mále dceru?
So 19. {10.15) A. Averčenko-J. Pista: Divadlo podle AvBtčenka (2) (12.00) Malá tecenze J. Skácela na foukalelky do uzlů
Na 20. (00.15) Krátké povídky K. Čapka (15.35) B.  Hrabal:  Listopadový
(20,00) Vollaíre: Candida aneb Optimismus Po 21. (00.45) Z. M. KudeJ: Malý cestopis (3) (08.00) A léta baři. váženi... (L Kunde ra] m 22.
(21.40) P. Rub Pianissimo
St 23. (02.00) Lope de Vega: Fuente
Ovejuna (16.40) Milý, milá (20.50) 0, Danék: Bŕb/a na Mo-
iBvslém poli
VLTAVA
Četba na pokračováni
Ď17. (08.30) LČŕvmŕJítlentak
Pá1S.sPo2l.aiSt23. (03.30) K. Blixenová: Nesrartolný pŕíbäh
násilí
Pá 18. ai St 23. (18.00) K, Ritbjetg: nevinnost
Ct 17.
(03.00) J. Neruda: D (04.00) To sa to smi (10.00) Exlibti3-R,
ctio s ozvenami (11.45) K Čapek; O (13.00) Symposion
a Amerika, Amerik (15.00) Z. Svärák: T
(19.45) H.   86II:    1
(verše) (23JVJ) P. Unhart: P Pá 18.
(03J30) Štästijepoda (04.00) K J. Erben: (11.45) ZSatdovagl (15.00) A. Belyj: Syr (21JW) Pátainiveie
aká kaledtála So 19. (03.00) Nokturna J. (04.00) R. Thákuc F (0845) B. Bridel: C
väk? (10.15) B. Beneäová
don Pedro e Vota [ (11.35) Cleme Plsirn (13.00) M. Bulgakov
kéika(1) (1430) O.  Nut; -
Kdyby všechny klí (17.10) K. TB»t Ba (19.15) F. Thompso
podzimu Ne 20. (00.00) Voltaire: Afri (03.00) F.   G.   KJo|
zkrolné vlny
í     í     S     L     O      4     6
kou epizodou v životě, která musí brzy skončit, Snažil sc přežít. Navazoval vztahy s děvčaty, všem vypravil, že je to jenom pro tu dobu tam. Venku že má snoubenku. K ní se upnul, divil se, proč nepíše a neozvala se už dny, pak měsíce a léta. A on pořád vzpomínal a dižel se té myšlenky, že všechno bude jako dřív. Pcčlivč zaznamenával, co se děje. Kulturní události, chabé změny v jídelníčku, otcovu smrt, maminčin odchod s transportem, výborně sloužící tenisky od Bati - celý odstavec jim věnoval -, svoje milenky a družky, horlivě se snažil udržet si iluzí normálního života. Nakonec šel do transportu.
Pak jsem se zase vrátil domů, četl jsem v novinách, že osvobodili toho pána, co vydal protokoly, nakonec to přece vydal jenom z důvodů pflnanč-ních, ne že by chtěl být nebo byl antisemitou či rasistůu vůbec, místo Po-
litiky jsem si v podchodu na Florenci koupil časopis klubu Františka Ferdinanda - se stejným obsahem, kde p. Kašpárek píše o vymyšlených židov-ských obětech za války, četl jsem, jak zmlátili vědce černé pletí, o skinech a Rómech, v posledních Literárkách o knížce autorů 5VAM.
A po nív ad ž je to dcoík, tak tedy: snídal jsem Čaj a chleba s máslem a marmeládou, teďk obědu jsme mčli kuře s rýží, možná si pak na chvilku zdřímnu, pak si půjdu poslechnout, jaké písně zkomponoval skladatel H. do mé nové inscenace, skočím na nádraží, na poštu, poslat tenhle článeček a ještě nějaké dopisy, večer dojím květákovou polévku, podívám se na televizi, hlavně na zprávy, pohovořím s našima a půjdu spát. Díky Bohu za takový den. Pokud se ovšem vyvede tak, jak si predstavujú.
toto ľavel Hudec
Z deníku spisovatele
(55)
ARNOŠT GOLDFLAM
121
Zase lo samé. Ráno jsem vstal, po běžné toaletě posnídal, tentokrát housky s máslem a marmeládou, k tomu jako vždycky čaj. Nutno ovšem podotknout, že ne doma v Brně, ale ve Vídni, kde teď trávím přechodně nějakou dobu. Bydlím v malém pen-zionku blízko středu města, kde potkávám spřízněné duše z různých koutů. Tu překladatel "Musila a Čechova z Řecka, tu zase literární vědec ze Lvova, archeolog z Petrohradu, překladatel z Rumunska, historička z Maďarska. Vyměníme vždycky pár slov, když se ráno, přibližně ve stejnou dobu, setkáme v malé kuchyňce, společné pro všechny. Náš penzion je v tiché uličce nedaleko Gürtlu, což je taková okružní silnice, svírající střed města. Giirtl značí opasek a tak tomu také i v přeneseném slova smyslu je. Poněvadž se po Gürtlu většinou jezdí autem, je snadno dosažitelný, jede se po něm, když se do Vídně přijíždí, i když se Vídeň opouští, je odevšad blízko, ale zároveň i dost daleko. Je vyhlášen tím, že se tam zdržují dámy pochybné pověsti, af už postávají na ulici a nabízejí své služby tam, nebo jsou - jistě ne pod penzí - zaměstnány v některém z mnoha podniků lákajících své potenciální zákazníky barevnými, převážně růžovými a červenými neony. Jednou mi kolegové z divadla vyprávěli, jak krátce po převratu, opojeni svobodou a alkoholem, pokřikovali z auta jednoho z našich váženějších kolegů na tyto dámy, nahýbali se přes volant k okénkům na obě strany a nechtěli opustit Vídeň. Tuto příhodu mi líčili několikráte a oči jim přitom zářily a vždy litovali, že přece jen byli donuceni z Vídně odjet, aniž by zažili jakékoliv dobrodružství. A tak když mi jeden známý nabídl projíždku automobilem, požádal jsem ho, aby mě provezl po onom slavném Gürtlu, v podvečer, kdy je úplně jiný, než když jej dopoledne každý den kolem výlohy erotického kina přecházím a kdy vypadá jako kterákoli jiná, neškodná a chodci málo frekventovaná ulice.
Vyjeli jsme a můj známý jel co nejpomaleji. Neony svítily, dámy se procházely po chodníku, poodhalovaly své vnady a nabízely své zboží. Už jsme si u nás také trochu zvykli, zhusta to ovšem nebývají krasavice, které bychom mohli na ulicích vidět. Zde to bylo něco zcela jiného. Požádal jsem známého, aby zastavil. Zajeli jsme ke kraji silnice, k chodníku. Otevřel jsem dveře a vystoupil. Dámy mě obklopily, i když bylo vidět, že tak činí jen mechanicky, ze zvyku, aby učinily za-
dost své povinnosti profesní. Nic jiného jsem ani nečekal.
„Milé dámy, nepřišel jsem mezi vás, abych tu utratil poslední šilink, nepřišel jsem kupovat rozkoš," přiznávám co nejupřímněji.
Mezi dívkami to zašumělo. Nebývá zvykem, aby se tu někdo hned zpočátku přiznal, že nechce ničeho - ani platit, ale ani užívat.
„Přišel jsem mezi vás, abych vás blíže poznal. Chci vidět, jak trávíte své volné chvíle, chci vědět, Cím se zabýváte ve své mysli, jaké máte koníčky a zájmy, jaký je váš opravdový vnitřní citový život, proč jste se rozhodly pro povolání, které teď vykonáváte, chtěl bych slyšet, odkud pocházíte, chci znát, zdali vás ještě dnes něco víže k domovu, zdali vzpomínáte, zajímá mě, jak bude váš život pokračovat a jaké si činíte představy o svém stáří, které se, jak pozoruji na některých z vás, byť dosud krásných a žádoucích, neodvolatelně blíží."
Jedna z dívek zavzlykala. Z druhého konce stále rostoucího hloučku se ozval hluboký vzdech. Jedna z těch, které stály na okraji a patrně neslyšely má slova od počátku, se prodrala blíž, upřela na mě své hluboké oči, jejichž upřímnost nepopřelo ani vyzývavé líčení, a zeptala se hlubokým, trochu chraptivým hlasem, halíc se úže do svého teplého pláště a trochu se chvějíc chladem (je už přece jen podzim): „Bože můj, proč jste vlastně přišel?"
„Proč? Dotkla se vás nějak má slova?"
Dámy noci se ohradily, jako by se jim zdálo, že mě ta otázka nějak popudila.
„Ne, vůbec ne! Ale je to poprvé, co s námi někdo takto hovoří..." Ve slovech dívky, která promluvila, že ozval jakýsi dávný přízvuk, jakýsi tón připomínající venkov. Bylo v tom něco, co jsem znal.
„Odkud jste?"
„Z Moravy, od Hustopeče." To řekla a rozplakala se.
„Já to tušil. Jsem také z těch končin a trochu to tam znám. Je to požehnaný kraj. Roste tam víno a lidé jsou tam dobří." Dívka propukla v usedavý pláč. Pohladil jsem ji po vlasech.
„Neplačte, nepřišel jsem vám číst levity. Neodsuzuji vaše povolání, nepřišel jsem vás kárat, ba nepřišel jsem ani, abych vás přesvědčoval o něčem, o čem bych sám nebyl přesvědčen. Chtěl jsem s vámi opravdu jen promluvit a poznat vás. Je mi líto, že se vás dotkla slova krajana."
Dívka ke mně vzhlédla uslzenýma očima. „Nejsou to vaše slova samotná, která mne tak rozplakala a dojala. Je to vzpomínka na mé dětství. Vzpomínka na rodný kraj, strniště, po kterých jsem behávala bosá, a kouř pálící se natě, kde na dní už voní pečené brambory. Vzpomínka na stařenku, která už tu na světě dávno není... Setkání s vámi ve mně vzbudilo něco, na co jsem už dávno zapomněla. Ucítila jsem z vás opravdový, upřímný zájem o můj život..., o můj osud..., o mou budoucnost. O naši budoucnost, viďte, děvčata?"
Ozvalo se několikeré přitakání a jedna z dívek se otázala, trochu rozpačitě, nesměle, jako by o sobě sama pochybovala:   „Myslíte,   že  děláme
nčco Spatného? Je naše práce tak zavrženíhodná? Jsme tak proklety? Není pro nás už žádné záchrany? Nezlobte se, že se ptám tak přímo, bez okolků, ale tak lidsky s námi už dávno nikdo nepromluvil..."
„Ale vůbec ne," zasmál jsem se. 1 děvčata ožila a začali jsme si trochu povídat. Nčkteré vzpomínaly na svůj domov, na své dětství, stejné jako ta od nás. A byly to různé osudy, různé příběhy. Jako by se tu sešel skoro celý svět. Objevilo se více mých krajanek. Ale byly tu i dívky od Mazurských jezer, z krajiny Drákulovy, od Černého moře, z rýžových polí, z vysokých pohoří Asie i z hloubi afrického buše. Každý osud byl ojedinelý a každý príbeh račí v sobě nčco jímavého. V rukou jedné z dívek se objevila kytara, druhá zase vyňala z kabelky jakýsi jiný, mnč neznámý nástroj a nocí zazněla píseň. Napřed jedna» ta byla naše, ale pak se ozvaly další a další* Bylo jich mnoho, ze všech však znělo něco společného. Byla to jakási nevyslovená otázka* Porozuměl jsem jí.
„Ptáte se, co dělat. Rozumím vám. Tisíce lidí po celém světě se takto táže. Miliony lidí si nevědí rady a bloudí po ulicích a cestách jako ztracené ovce. Nevím, budu-li vám umět odpovědět. Ale ptejte se a hledejte se mnou."
Mezitím se náš hlouček rozrostl ve velký dav* Nevím, kolik je ve Vídni těchto nočoátek, ale vypadalo to, že se tu pomalu sešly všechny, které pod rouškou noci a ve skrytu temnoty prodávaly svou lásku.
Pokračoval jsem: „Vy prodáváte lásku* Ale kdysi dávno jste přišly lásku dávat. Nechtěly jste peníze ani rozkoš, nechtěly jste brát..."
„Chtěly jsme dávat!" vykřikla jedna*
„Ano, snad je tomu tak," Pohlédl jsem do očí dívky, která promluvila. Zářila z nich láska. Rozhlédl jsem se kolem sebe a dál. Oči všech přítomných žhnuly a v některých se zračilo prohlédnutí, jakýsi jas a dosud nepoznaný klid. Jedna z těch, co stály nejdále, si prorazila cestu ke mně. Byla to vysoká, urostlá mladá žena, inteligentní tváře a rozhodných, byť ladných rysů. Se vší přesvědčivostí pravila: „Ano, určitě je to tak. Láska se nesmí prodávat* Ta se musí dávat. Děkujeme, že jste nám pomohl* Ale poznaly jsme to samy,"
Co jsem k tomu mohl říci? Musel jsem souhlasit. „Ano, samy. Tak to má být."
Pomalu svítalo. Dívky se rozcházely a v jejich chůzi byla cítit jistota a odhodlání. Už to nebyly kněžky neřesti, byly to královny lásky.
Pohlédl jsem na svého přítele. Po jeho tvářích stékaly slzy. I on byl dojat* Ani si neuvědomoval, že vystoupil z vozu jen tak v košili. Stál tu s námi skoro celou dobu a zima, která pomalu dávala tuhnout údům, se ho ani nedotkla.
„Pojď, jedeme domů," řekl jsem mu a on v té chvíli vzhlédl. Udiveně, jako by se právě probudil. Nasedli jsme do auta a jeli, prochladlí, do kavárny, která právě otvírala* Pili jsme horkou kávu, jedli křupavé pečivo a mlčeli. Ve Vídni je hodně kaváren, mají otevřeno po celý den, j sou velmi příjemné a domácké a obsluha je výborná, rychlá a slušná. U nás takové kavárny snad ani nejsou.
14
Z deníku
spisovatele
(56)
ARNOŠT GOLDFLAM
191
Další S!ranky z mého fiktivního deníčku, kde se střídají .příhody vážné i skule čně pravdivé s vymyšlenými a mnohdy nevážnými. Je v tom jistý záměr. Na straně jedné sdfilit se svým potenciálním čtenářem to, že pisatel je Člověk upřímný a využívá této možnosti k tomu, aby lakořka splynuli v osobu jednu - tím, že je až přília osobní, soukromý a sdělená myšlenka Či pocit se stává tak majetkem obou, pisatele i čtenáře, a zároveň trochu také jejich tajemstvím. A tak si čtenář - snad - řekne: „Sdílím také tak tento pocit, nebo jsem tím roztrpčen, znepokojen, rozlítostněn, pohněvání" A tak dál.
Na straně druhé pak zase príhodou vymyšlenou, stavící autora do světla nepěkného a nevážního, je tu pokus tak trochu vlastní stav znevážit, protože mnohdy převažuje pocit, jako by si spisovatelé sami sebe vážili a cenili více, než činí druzí, zbytek lidstva. Je Io patrní jakási iluze, že spisovatel je Člověk, jehož názor musí za každou cenu zaznít, musí být slyšen a musí nebo měl by být respektován. Mnohdy tomu tak mělo být, a nebylo, a jindy tomu zase býl ne melo, a bohužel tomu tak bylo. Příklady neuvádím, doplní každý sám.
Vůbec někdy se divím, když čtu různé rozhovory a kniby - které jdou Často na dračku - že tu o svých životech a o tom, jak se vlastné má žít, často píší lidé; kteřrsCse svým vlast-, ním životem jen velmi těžko potýkali, a protože jejich vlastní život přehlušila jejich pláce, nevĚdí, jak se má doopravdy žít, ale Často si to mysli a jsou na to často také tázáni, na což pak s chutí a zevrubní odpovídají. Novináři se na tyhle víci rádi ptají a lidé to rádi Čtou. Chraň však Pán Bůh, aby se podle toho někdo řídil. Zvláště herci, soudí podle rozhovorů, životu moc dobře rozumějí a vědí si s ním rady.
Ještí jedna poznámečka, tzv. osobní, jenom mezi námi. Souhra různých okolností, podivných náhod, krátkých spojení, zkrátka celý život ukazuje, že existuje jakási vyšší moc, vyšší spravedlnost. To tu ale nechci příliš rozvádět. Zároveň se však také ukázalo, že tato vyšší süa naše kroky nevede, jak jsme se mnohdy domnívali a domníváme, nýbrž je pouze sleduje, posléze pak váží. Trest bude strašný.
Jiný den.
Počasí je pošmourné, neutěšení, a když člověk pracuje do odpoledne a skončí kolem páté, je už tma. A tak jdu po ulici a uvažujú b tom, jestli je správné, aby jeden skončil svou práci zároveň s koncem dne. Vstoupil jsem do podchodu a dok stojí Člověk, hraje na takovou foukací harmonickú s klávesami, strašně mizerní a falešně, a má na zemi před sebou čepici na almužnu a v čepici, opřený o okraj, obrázek Panny Marie. Musím říct, že mě uvedl do rozpaků, protože mí donutil uvažovat o tom, proč ho tam má. Jestli proto, aby svou mizernou hru podpořil svatým obfázkem, čili aby takzvaně dosáhl komplexního účinu, nebo aby lu špatnou hru vyvážil, to by pak znamenalo, že ta hudba je něco navíc, jakási dobrá vůle a snaha navrch k žebrání ještě něco přidat... Nevím, přiznám upřímní, že mí je lehko obalamutit, ale tentokrát jsem v tom cítil něco vypočítavého, a proto jsem mu nedal nic. Jestli jsem se mýlil, a to bude velmi pravděpodobné, aí mi odpustí.
V Praze jsem nahoře nad Nerudov-kou také pozoroval dva žebráky. Jeden seděl a měl u sebe klobouk a ten druhý měl před sebou plechovku a měl také housle. Jak známo, dosti často chodí turisté ve skupinách, vedeni vždycky zdviženým deštníkem, vlaječkou nebo
šátkem na holi, Vždycky když se zpoza rohu objevil některý z těchto symbolů, vzal pán housle a začal školsky hrát nijaký cajdák, například Nejkrásnější hvězdy planou ve Splitu nad mořem, z každé skupiny mu v průměru tři až pít cizinců hodilo něco do plechovky a jeden nebo dva i tomu druhému. Když přešli, odložil pán housle a do tašky, takoví úřednické aktovky, vysypal peníze a plechovku zase postavil. Potí se i s druhým pánem jali probírat nijaké zajímavosti a za chvíli už se objevil symbol značící, že se blíží další skupina. Pán zvolna uchopil housle a začal hrát.
Ale jsou í dojemní a mlčící nebo
LITERÁRNÍ    NOVINY
byla šťastná. Rád bych zůstal při zdravím rozumu a zdravém tile, ale jestli byla opravdu šfastná, jak si myslím... U nás v domě, kde jsem bydlel jako dítě, byl pan domácí, ještě se mu tak Fikalo, a možná, že mu ten dům ještí opravdu patřil. Měl velký byt, celou jednu stěnu haly zabírala akvária, mil ježka, straku a želvu. Sámbyl, chudák, upoután na židli, ochrnutý, ale nikdy nás, diti z celého domu, pozval a promítal nám filmy s Pepkem námořníkem a jiní grotesky. Byly Io tehdy obrovskí zážitky. Mám ho v paměti jako mohutného muže a jeho paní byla hubená a připomínala trochu družku Fepka námořníka. Z jejich bytu se vy-
cházelo na balkon, klcrý vedl podél celého dvora ve výši druhého poschodí. Paní domácí jednou vyšla na balkon, prkna se pod ní probořila a ona se jen tak tak zachytila, takže visela dolů mezi prkny, křečovitě se držela rukama, křičela a modré Šaty kolem ní povlávaly. Až po dlouhé dobĚ, tak mi to tehdy připadalo, i když pravda je, že se pak po domě povídalo, že tam visela hodinu, přinesli žebřík a paní domácí sundali. Říkalo se, že to bylo v poslední vteřině.
A ještí jinak byla ta léta podivná. Na naší ulici bydlel jeden pán, chodíval vždycky pěkně a úpravně oblečen, vlasy sčesané dozadu, a mal velmi výrazný orlí nos, dalo by se říct zobák. Vypadal přesně jako karikatury jestřábů z Wall Strcetu, jak se tehdy malovaly na plakáty a jak se maskovali jejich představiteli na alegorických vozech v prvomájovém průvodu. Měli jsme z něho strach.
Taky bydlela v naší ulici Francouz-ka, stará paní, výrazně sé líčila a měla obarvené vlasy. Mluvila špatně česky a Fikalo sejí posměšně madam Pompadour. Tehdy bylo málo cizinců u nás a každý byl divný a smilný. Co jsme neznali a čemu jsme nerozuměli, tomu jsme se posmívali. Pokřikovali jsme po ní a mysleli jsme si moc o sobě. To se možná u nás tolik nezmínilo.
V padesátých letech chodili taky potulní hudebníci hrávat po dvorech a házely se jim peníze zabalené v papírku dolů k nohám. Mnohdy nehrávali špatně. A jednou, v květnu, napadlo tolik krup, že bylo úplně bílo a trvalo několik hodin, než to všechno roztálo. A tak se liší léta mčho dĚtství od historických padesátých let, takové mám vzpomínky a zrovna dnes so vy-
ily,
ím proč.
tichounce drmolící žebráci, někteří zbědovaní a sešlí. Tím já dávám, a zase je možné, že praví ti jsou ti nepraví. Říká se, že v Praze je žebrání dobrá živnost. Jeden můj známý mi vyprávěl, že se s jedním žebrákem zastavil a pohovořil s ním, chtěje znát jeho názory na život, jeho pouť tímto slzavým údolím a tak podobně. Tak spolu rozprávěli a můj známý se otázal, proč se dotyčný neživí prací. A ten prý mu - velmi upřímně - odpověděl: v\ víte, že to mě nikdy nenapadlo?" No, tak vidíte. Ale tyto žertíky vůbec nejsou o některých nebohých lidech, pozor!
Často si vzpomenu na jednu Ole-šovu povídku. Oleša sedí v trolejbuse a pozoruje muže sedícího přes uličku. Muži se ve tváři zračí zralost, jistota, životní zkušenost, zkrátka kompletní dospělost, se vším, jak se tomu rozumí. (Vyprávím samozřejmě velmi volně.) Oleša se tomuto muži obdivuje a hlavou mu táhne myšlenka: Jestlipak budu jednou také takový?" V té chvíli si uvědomí, že sám je starší a vlastně by měl být i zkušenější a zralejší než tento muž. A přece tomu tak není. Jak je to těžké ve všem si vídčt rady. Jak je těžké být vždycky schopen učinit jednoznačné rozhodnutí, a přitom nikomu neublížit. Taká se mi stává totéž, co Olešovi. Dívám se na lidi, závidím jim jejich sebejistotu a rozhodnost a říkám si: „Až já jednou budu..." a v té chvíli si uvedomujú, že tuhle fázi jsem už dávno překonal. Čím víc Člověk stárne, tím méně jistoty mívá, aspoň takový jako já. Chodím, zvažujú všechna pro a proti, a přece se tak Často mýlím. Mám se k něicmu vyjádřit, řeknu, co se ode mne čeká, a na cestě domů lituju. Vždyf jsem udělal velkou chybu, na kterou může někdo reagovat s pocitem nespravedlnosti, ba ublížení, a bude mít pravdu. Moji milí, které potkávám a kteří si vždycky víte rady, jak vám závidím! A tak se někdy vracím do dětství. Vedle nás bydlela jedna paní, měla tři syny, chodili se mnou do školy. A jednou se paní objevila na balkoně, nahá, mávala lidem a něco volala. Byla tehdy padesátá léta, paní se zbláznila a myslela, zeje presidentová Rooseveltova. Přijela sanitka, vyšli dva muži a po chvíli vedli paní presidentovou Rooseveltovou špalírem lidí, kteří se zatím u vchodu shromáždili. Ona mávala na všechny strany, přes sebe přehozený bílý plášf, vstoupila do sanitky a už jsme jí nikdy neviděli. Jenom vím, že mávala ještě přes okno a usmívala se. Paní presidentová se přece musí usmívat. Asi
<«c
V PRESMYCKACH
Rozpoznáte-li v náslcdující dvojdílně pře-smycee jméno význačného českého spisovatele a jedno jeho dílo (i něhož otiskujeme i malou ukázku), naplité rozluítčnl na korespondenční lístek a poälcte do 8. prosince 1994 na adresu redakce (Literární noviny, Národní 11,110 00 Praha 1). Tři nspeSní luš-liido dúslanou pík n ou knihu.
MINIVALKA
A MALÉR VE STÁJI
Hleděl na postel, která teď - vyzdvižena na železných kolech - mu připadala až estvůrně vysoká. Prostěradlo, které zakrývalo zemřelou, se mu zdálo natolik splývat povrchem lůžka, že na okamžik zapochyboval, zda ona pod ním opravdu leží.
Všude kolem teď panovalo naprosté ticho. Uvědomil si, zvolna si uvědomoval, že ; konec, mohl by vstát a odejít, ale neměl kam a neměl proč, a tu se mu, aniž pochopil ouvislost, vybavila věta, kterou slavnostně pronášel jeho mistr (v dávné době před šemi válkami, v jeho učňovské dobi), kdyžbral do rukou těžkou krejčovskou žehličku, by prežeblil hotoví sako: „Konec korunuje dílo!"
Roíiuslíní čtcniíŕsfcĹ- süuii-ii- Ccskä klasika v pře s myčkách (46) z 46. čísla: JAN ZAHRADNÍČEK: La Salctta.
Knihy, vínované knihkupectvím Fišer, posíláme PhDr. Václavu Kolárov Zdenku Matcraovi z Prahy 4 a Blance Rysavé ze Spindlcrova Mlýna.
LITERÁRNI PORADY V ČESKEM ROZHLASE
(1. - 7. 12. 1994)
Čt1. (02.00) Nasredd in ovy taškařice
PáZ. (02.00) M. Viewegh: Nápady la
kavého čtenáře (10.30) F. F. Šamberk:  Hrůz.
30! F.
Irainár
katy pás (12.00) Malá raesnze J. Skácela
ad usům delphfni (20,00) Přisel po večeří
Ke 4. (00.15) 3x Jaromír-Joh n 20.00) F. Dürrenmall: Herkules
a Augiášův chlév
(21.10) V. Patočkova: Z N lioze ml
do Prahy a zpät (21.40) P. Rut: Pianissimo
Stí. (01.43) W. Shakespeara: Veselé
Sír :-»■ «indsorské (16.40) Milý, milá
VLTAVA
Četba na pokračování
Ct1, Pí 2. a Po 5. až St 7. (08.30) M. Holubová: Vic než je-
(18.00) V. Fischl: Ki.'OOÍ-lí
Cti.
(03.00) F. Halas: Nase pan
(1145) J. Burckhardl: Stát (13.00) Sympozion-Rytiřv(ry(S.
KiBrkegaard) (15.00) H. Ch. Branner: Tři mus-
(23.00) J. Ptáček: Milníky benefice Pá 2. (03.00) A. Slitter: Harmonie 04.00  K. Siktenc: Střelec (n.45) F.  Peroutka:  Budováni
státu (15.00) E. Nagelová: U zlaté holinky (21,00) Večer s Hansem Christia-
(03.00) A. Vaněček: Básnévpréze (04.00) A. S. Puskrn: Z.mní' (08.45) J. Zábrana: Ulkvélé Černé
ikony (10.15) R. L Stevenson: Podivný
případ doktora Jekylla a pana
HydalJ) (11.35) Cleme Písmo -Eiodus IV (13.00) M. Bulgakov MiiV ä Mař-
kélka (3) (14.30) O.  Nutz - J.  Vejvoda:
Kdyby všechny krásy svéla (17.10) J. Hansi: 0:i;s:ii !i mne (13.15) J. Donne: Chytej padající
hvězdu
J. Vrchlický Čteme písn
(10.45) J. Chalupeoký: česli expresionista (4) (14.30) A. Bodelsen: Dárek (17.00) D. Pecka: Z Deníku marnost'(5)      ,: (20.00) Vláda jedenácti césarů (22.30) R. Jarrell: Král Zrna kývá na královnu Jaro
(16.40) Uterámívýroti-R.L.Ste.
(20.00) Frekvence rasu [i Sctmeedorler - exilový básník v Kanado)
(22.45) R. Křížek: Predbéžnýep]-taf Út6.
(03.00) Česká znélka
(04.00) V. Hugo: Písně"
(10.00) Lilarám i výročí- R. L. Stevenson
(11.45) W.Kraus: Mezi pesimismem a optimismem
(13.05) J. Hanák: OpuslE-ll mne
(16.00) W. Sorensen: Starý dům
(21.30) G. Gorin: ...zapomeňte na Hérosiralal
[Í1.4S)'f, Katka: Aforismy (15.00) A.  Saalbachová:  Noční
cesty (16.40) Ex libris - Krajiny milosti ■- Život, osudy, osobnosti
[17.30) :
14
X deníku spisovatele
(57)
ARNOŠT GOLDFLAM
jíl
Teďjsem se po jisté dobí, kdy jsem byl flä cestách, vrátil zase domů. Naši (nejitím někde naSli zuboženého kocoura se zlomenou nohou. Postarali se o naho. nohu mu nechali ošetřit a teď ho leči. Chudák kocourek je nám vděčný, oddána se nám otírá kolem nohou a přede. Je v teple, mi cojíst a dostane se mu taky pohlazení, nemťuvč o tom, že je postupní zbavován blech. Se svou utkvělou myšlenkou, že našinec musí nevyhnutelně nakonec skončit někde pod mostem, jsem mu trochu začal závidět. V lomto světe, kde se ělověk učí být dospělý, zodpovědný a soběstačný, což samozřejmě schvaluji, mám někdy trochu obavu, CO bude s těmi slabíme Když jsem byl před pár lety šťastnou náhodou poctěn tím, že jsem se mohl podívat do Nového Yorku, stala se mi následující příhoda. Krátce před odjezdem jsem cestoval podzemní dráhou. V vchodu stál žebrák, o berlích, bez nohy. Měl jsem ještě trochu drobných, podávám mu je, on nějak Spatní napřáhl ruku a peníze se rozsypaly po zemi. Poněvadž se člověk círf trochu provinilý, že se má piece jen jakž takž. vrhl jsem se k zemi, abych peníze posbíral. Žebrák se na mě obořil, co že si myslím, že on není tak bezmocný, že mě žádal jen 0 finanční výpomoc, jinou pomťcode m£ nepotřebuje a peníze že si utni posbírat sám, a to take udělal. Zkrátka hrozne mi vynadal a já jsem zahanbené utekl, prchl jsem do hlubin podzemní dráhy. Ta hrozná zodpovědnost, ze clovĚk rriušf navíečhno stačit sám! I když je na konci svých sil, musí zachovat iluzi, že to ještě zvládne. Ta zvldStní hrdost! Zubožený člověk na* znaěuje, že malá výpomoc mu stačí, on že už si poradí. Je to jistě dobře, když chce Člověk až do konce udržet dojím, Že to ivládne, I umřít dokáže jistě sám. Je to tvrdá, výchova a tuhý život. Jestlipak budeme i my íak zacházet s našimi slabými a bezmocnými... co se z nás stane? Trochu jsem dostal strach: Neskrývá se tady někde myšlenka, Že -Človek, kterému sil nezbývá, není k ničemu, a dokud jich ještě trochu má, musí předstírat, že to tak stačí? Není tady někde základ toho, že jakási pospolitost je taky k ničemu? O pomoc íe si človek musí riet, jinak nic? Snad budeme mít Štěstí a když nám bude jednou moc zle, skoaiirne aspoň jako ten nás kocour nalezenec. Já vždycky pořád jenom melu - strach z toho a onoho, píäu o lom divadelní kusy - jak se člověk vypořádává se životem, a nakonec to možná ani není tak zlé. Ale to bych byl moc rád.
Byl jsem účastníkem takové rozpravy o divadle. Stále se - mimo jiné - ozývají náíky, ze nevznikla ještě hra, která by výsostne uměleckým způsobem reflektovala vývoj po převratu. Objevily se tu samozřejmě jisté pokusy, vznikly zajímavé texty, možná takové poznámky na okraj anebo různá shrnutí, jak ovSem slyším různé hlasy i ohlasy, skončilo všechno na půl cesty. Otázkou zůstává, jestli se takový dramatickí autor cltí povinen reago vat na to, co se stalo, tím, že o tom hned napíše hru. Byla. doba, kdy se z pera spisovatelů objevovaly různé úvahy na společensko politická či dokonce vysloveně politická témata. Jako by to byla povinnost spisovatele hned reagovat, a jak se nějaká věc objeví, hned o ní psát. Jistě, staly se v uplynulých letech věci velevýznam-né, není väakdostna tom.že se s-ta£y? Když jsem řekl, že se pokusímo tenhle deníček o čtyřech dílech, zároveň jsem se rozhodl, že to nebude o žádném z tčch velkých témat, ani o volbách, ani o korupci a občasné aroganci a tak dále, zkrátka o niícm z toho. Řekl jsem si, že by ten deníček měl být co nejosot>nějĚÍ a nejsoukromější. Ba dokonce, že by se měl podřídit okamžité náladě a rozpoložení. Mně je vlastně nemilé, že je taková tendence všechno
pojmenovávat a vymezovat, jako bychom hroznč spěchali s tím utřídit věci, které prožíváme nebo vidíme, slyšíme a čteme, do jakéhosi řádu, který už tak zůstane, nebo by tak už zůstat mak A tak se třeba vede diskus* o jistá pfedMavení, velmi vášnivě, do jaké míry jsou nevkusná, post mode mistička, ři je v nich nahromaděna spousta nápadu různého druhu, nčkdy výborných a jindy zkrátka ne tak dobrých. Zároveň mohou být tato představení i presto nebo přitom dobrá, ba výborná. Ale jakási podivní jednoznačnost doby. zvláštní potřeba soudit a zařazovat jako by bránila používat zkrátka úplné normální optiku. A tak se řekne -bác!, klipová kultura..., nebo práskl, postmoderně vystavěná věc, dnešní překotné tempo, zmatení řádu, kdc-ví co ještě, a už to tak je. Jako by kaidý nevídčí, jak je v umení těžko vybírat, volit slova, prostředky, barvy... Jako bychom nevedeli, ze vždycky zpočátku vršíme větší, pestřejší a různorodější prvky, a vůbec nám iievadí, že nemusí vždycky úplnědokonale patřit k sobě. Vybírat se naučíme až Časem, a to už se zase můžeme lehce doslat do situace, že vybíráme až příliš přísně aokleafujemevěcinakosiryapoučky. Právě TČinůrOdá S pestrá snůška je životu blíž a také blíž jeho obrazu. Směs úzkosti a euforie, strachu a nadeje, radosti a bolesti je pravdivější než variace na jediné struně. Jestli přijmu jakýsi daný slovník se zuřenými a zavádějící pojmy ana téhíe rovině vstoupím do diskuse, musí to vždycky Spatně skončit. Nikdo nikomu nic nevysvetlia lidé se pak mohou rozcházet s pocitem neporozumění, ublížení, pohrdání a se zkreslený m dojmem. A přitom si člověk váží práce toho druhého, jeti se prostě v tom všem chce vyznat, což sua d někdy - docela neblaze - začíná zjednodušením a zkreslenými soudy. Jako by tu někdy byl, asi i oprávněný, pocit, že musíme obhajovat svou práci. To by ale byla Skoda. A nyní tedy zpět ke vzniku velesou-časné hry. Patrně nejsoučasnější hra ovšem nebude v žádném případě ta, která bude, byf s výsostnými znaky uměleckými, mít ambici postihnout dnešní dobu v celé, či spíSe celistvé podobě. Umělecké dílo, které si činí ambice postihnout vše, ukáže většinou jen máto. Mnohdy však postranní proud, který -jen někde na vzdáleném pozadí doby - bude ](í it jednotlivou příhodu, zážitek nebo osud nějakého zatracence. dá podivným způsobem výraznější obraz toho, co dnes, každý jinak, prožíváme. Dokonce je možné, že se v takovém příběhu poslední léta a jejich proměny ocitnou opravdu jen mimochodem. Ta hra. na kterou čekají někteří, s tím, že je něco v nepořádku, když se doposud neobjevila, přijde zcela odjinud, než odkud ji očekáváme, a bude zcela jiná, než co jf dnes do vínku dáváme. A když se neobjeví do konce století, taky žádná Skoda. V tomhle století toho zatím nebylo málo. Možná teď budeme potřebovat několik let na to, abychom si tuhle skutečnost teprve uvědomili a nějak se s tím vypořádali, ne ovšem tak, že budeme dělat souíty a bilance a s konečnou platností rozhodovat, co s sebou vezmeme přes hranici času. To bychom se pak jednou mohli moc divit, co jsme si s sebou vzali nepotřebného a zbytečného a za jak směanĚ důležité jsme to kdysi považovali. Takže na žádnou hru nečekejme, ona přijde sama, až bude jejf čas. Ani nemusíme poznat. Že je to právě ona. Nespoléhejme na svou soudnost!
Jinak je teď ěas pošmourný, brzo se stmívá, nálady se překotně mění a taky energie nevyzpytatelně přibývá a ubývá, Spia to drahé- Člověk na sebe musí být hodný a občas si musí udělat nějakou drobnou radost, taky všem milým osobám.
Píšu u okna. Mám výhled do dvora mezi domy, nebo, jak se píše, do dvora, který je těmi domy obklíčen ze všech stran. Z mého pohledu nejblfž je dvůr vedlejšího domu. Na něm jsou přízemní garáže. Jeden ze sousedů právě vjíždí a chvilku, nevím proč. protože nejsem řidiě, túruje auto, to znamená, že zbytečně nechává běžet motor. V rohu dvora stojí jakési dřevěné palety. Na nich, rozkročen, asi patnáctiletý mladík, láme housku nebo nějakou buchtu a kousky háže dvéma potulným černým kočkám, střídavě jedné a druhé. Pak, už zase dále, je dvůr přeťat podlouhlou budovou skladu léčiv. Vždycky tam svítí zářivky a nahoře, v pravém a posledním okněje světlo slabší a vypadá to tak,
že tam někdo stoj f u nějakého stolu a něco dčlá. Vždycky jsem si mysleli že tam nějaká paní néco balí. Dnes, po osmí letech, si uvědomuji, že tam nestojí nikdo a že to jenom tak vypadá. Přisel jsem na to tak: je neděle, to se tam nepracuje. Čili tam těžko někdo může být, to za prvé, a za druhé: to, co se zdá jako osoba, se nehýbá a je jen velmi těžko pravděpodobné, jak si teď, když se tam opravdu pozorné dívám, uvědomuji, že by totiž někdo osm let nezměnil polohu a postoj. Aspoň nikdo živý by to nevydržel.
Za budovou skladu je vysoký smrk, na střeše skladu velká hromada listí a za tím kus cihlové zdi porostlé divokým vínem. Pak skleněná kopule, kde bývala dříve výzkumná laboratoř, kde studovali růst rostlin, prý tam také vznikly filmy profesora Calábka. Pamatuji si to ze školy, jak za pár vteřin vyrostl hrách, což by jinak trvalo dny nebo týdny. Bývalí pracovníci domovní správy si to prý nějak přidělili, nechali si taky ještě honem opravit byty a volné prostory využili jako soukromí obchodníci. Dobře jim tak.
Z deníku
Spisovatele
(58)
s*, m,. ■*!.•:.• • ■• • • PŘEMYSL RUT /l/
Deník má obsahovat, zopakujme si,
ílaiované 'záznamy postřehů,'dojmů, událostí ž pisatelova Života. Od deníku spisovatelova se očekává navíc ještě trocha literatury: ar už tfm rozumíme náčrty příatfeh knih, nebo umelecký úiiu záznamů samotných. '" Nuže, takový útvar je vhodné zaháji i doslovným záznamem rozhovoru, který jsme pouze opatřili nazvem Do Kutné Hory, neboť seodehrál v kupé spasného vlakujfmž spisovatel cestoval jednoho rána koneční léta. Usadil Si k ofcílU, za ntmžmrholilo.původné s úmyslem pracoval na.sc.Énári. Ale sotva přistoupili d£deéek a babička samičkou1, spisovateli nezbyto než zaznamenávat každé jejich slovo. Tím spíí, že mluvili tak pomalu, aby (0 Stačil,
(Poznámka pro reíii: délka scény musí odpovídat dobé, za kierou spéšný vlak urazí vzdálenost zPrahy do Kutné Hory, t],- asi. sedmdesáti minutám. Všechny postavy hovoří polohlasem jako z polospánku,) DÉdeček: Tady je volno. (Pauza 72 minut.)
Babička r Který slanice jsou do Kolína? "
Dědeček: už jsem to zapomněl. (Pauza 9 mimtt.)
Babička; ChceS jablíčko? Drda ti ho nakrájí.
Dčdeček: Jak se řekne jinak nula? (Pauza S minutu.) Babička: Co? Dřdeček: Nula, (Pauza 6 minut.)
Babická: Už se to tamhle vybírá. Dědeček: Dcváiá až jedenáctí rozhodne.
-Babička:-Ukaž. je Ipínav?. Dědeček: Jsem tady mél nůž, a už ho nemam.
Babička: Sis ho včera balil, DiSdeček: Mezi Pečkama a Kolínem jsou Tatce. (Pauza 2 minuty.) Babička: Tatce. (Pauza 5 minut.)
DĚdeček: Zero. Slyäelas to nikdy? (Päüza 3 minuty.)' Babička: Neříkali přeháňky. Říkali déíf.
(Pauza 2 minuty.)  : Vnučka: Já tady mám vlas. Babička: Vlas? V jabku? Ona má vlas v jabku.
(Pauza 8 minul.)
Dčdeček: Papoušek na dví. To bude pěkná blbost. Babi řka: Už bude Kolín. Vnuřka: Další vlas! (Pauza }i minut, přeniiená Mdlením nádražního rozhlasu: Ke čtvrtému, nástupišti ■ přijel spčŠný vlak z Prahy-Hlavního nádraží smčr Kutná Hora, Čáslav, SviStlä nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Brno, pravidelný odjezd v-deset hodin-jednu minutu.) Dčdeček: Tak ta blbost, papoušek na dvě.Ťt.  ■
Babická: Pt?             .     .
ĎfdeČek": To je divný. Babička: Nastydnem spis1 v létĚ než v zimě, viď? Nemáme svetry. (Pauza
LITERÁRNÍ     NOVINY
IS :S3
if
f i
3 minuty.) Ona spinká. Nespi, už tam budem.
Dědeček: Pršelo tady vůbec? Tady je sucho.    '      -    -          ■ '     ■' '■- '\
Babička; Tak jen z Prahy do" Kolína. (Pauza 2 minuty.) Oni hlásili tnísty. Ne vSude.
Dědeček: Těmhle vagónům se říkalo rakve.
Babička: Tčm vozům? Dřdeček: Nčmcí v nich vozili zbraní za Valkyr                         *'aAtňm
(Pauza 4 minuty.)
Babička: Tak jeď, Aŕ vidím ten potůček. {Pauza 1 minutu.) Tady jsme' chodívaly s maminkou (Pauza I minutu.) Nebyly tady ty viänč.?             .    .
DČdeček: Ne. To bylo na tyhle strano, BabiČkn: Sirč do ní, ať nespí.Pakji ponesem. DídeČek: Ale neponeseni. Já ji neune-
Babička: Už brzdí. Vždyť já koukám pořád.
Dtdeček: Asi jsme to minuli.. Babička:  Ty ji necháš spát, když máme vystupovat? Si ji poneseš. Dřdeček: Slunečnice jsou odkvetlý. Celý pole. To je škoda." Babička: Všecky mají hlavy dolů. DÉdeček: Na shledanou,.     , ,!,..-, Babička: Na shledanou. Vnučka: Na shledanou. Spisovatel: Na shledanou.   -. > <■>
„Když jsem jezdíval vlakem na Čer-Čany," řekl krátce pote'Josef Topol v Divadelních novinách, „prošel jsem často celou soupravu, abych si vybral kupé, kde se mi zdálo, že sedí zajímaví lidé. Sédljsemsimezi né a anonymné naslouchal." Jenomže'co jsou to zajímaví lidé? Kde a podle jakého klíče hledat hrdiny hodné dramatického uchopení? A kde je vůbec íen život, který prý předchází literatuře (a tím jí umožňuje), když se náí prostý,liij dorozumívá replikami Samuela Bcckct-.. ta? Nebyl by pak spisovatel blííe prazdroji, kdyby se nezdržoval odvozeným životem lidu a inspiroval se přímo literaturou?
Nejmučivější je na tom tušení, že vedle V kupé hráli Piiandella, ještě dál Anouilhe a v jídelním voze Frische, A což kdyby se nikde mluvilo jako v mých hrách?, říká si spisovatets pocitem, že by mu stačilo zapšanen rozhovor a naíel by se, psal by1 konečné jako on sám,
Není tedy nakonec poznávacím znamením zajímavého človeka, že z něho mluví, co já chci vyslovit? Deníčku, kam jsi mne to zaved]! A to je teprve Začátek.
kdy naí. exiňirtšií míliu Dudo*- vystavoval v Praze, naši hudební sk'adátelé budou dona provozovat svá cYla. -mihy exu n-tsWch spisovatelů budou dona znovu vydávány a kUiumí exu ?ni3kě ča^cpisy buče lze v Československu abonovat. Běda nám, nebudeme-li na tutoslavnou dobu pľipraveni a budeme-li stát v exilu zahanbeně s prázdnýma rukama a se zlobným a nemilujícím srdcem!
Utužovat nadsenívúle kduchovní tvorbě proti úpadkové kulturní indifeiencl a materialismu je ovšem úkol nejdůležitější a nejušlechtilejší* Na obou stranách železné opony je příliš'mnoho prízemnosti, sobeckosti a ubohý nedostatek idealistického úsilí spě! za něčím vyšším než jen za lepším bydlem; I ve chvalitebném protikomunistickém úsilí u mnořiaspisovatelů doma - například ve výborné Havlově Zahradní slavnosti -pozorují nedostatek lásky k chybujícím a k bližním vůbec a nedostatek schopností k qripouštĚní, který mě hrozí. Po rQ7kladLi komunistické ideologie bohužť' dosud nerozeznávám mnoho odhodlání k filosofii jiné a lepší.
LADISLAV RADEMSKÝ (Petr Den): Leloíní kulturní úkol v ěhIu. České slovo (Mnichov) Č. I - leden 1965
Rořpůinate-li v následující dvojdílné pře-simic-ĽJriiĽni: YYfnucndhoüeskrriQ spisovatele a jedno jeho dílo (z níhoí otiskujeme
'j miuou ukázku), n n ni i t c rci/luítřnl na korcs-
poTidunínf Ksi-ek a po-Sleie do 22. prosince 1994 ija adrĽju redakcí (Literární noviny, N.-rodni.ll, 110 00 Praha.I). Tři úspěSnf íujtitelé dos umou pCkncuknihu.
RUM A PIVO JĚ MANA ŽIVOTA A DCEŘIN LÉK
Ondřej vidSI pohybovat se za feii hadí jazýček a dolní ret pokrývat chvílemi
svrchní výrazem okoralého života, o nějž si iena vylámala zuby; viděl zblízka, jako nikdy, nabíhat Šlachy a žíly navychudlém, žíznivé napjatém krku; viděl zorničky úžit se chtivostí a bledé oči starého dítéte, jak žasnou nad kr&SOU úroků fl-příjmů a dojímají se pohádkami ze spořitelních knížek; ano slyšel, jak ženské äuäkají.-strojí svatby a-prodávají, a bylo mu z toho odpomo.
Růzluatřnf rtenáFstr-sůtítíze Česka klasika v přcsmyíkáeh (43} z 48; čísla:    '
IVAN KLÍMA: Má ves*lá Jitra.
Knihy, vínovantí knílikupccutm FiScr, póiílámc J. Kssilové £.Liberce, dr. N. Lupínkové
i Piomouce a.J.inJři; Rwř(ivf i Jihlavy,      ln,J.v.,„ri. «,.,^. ..,,,.,  »       -        . .  , „
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(8. - 14. 12. 1994)
PRAHA
Celba na pokračovaní
čt JS. aíSt21. ÍQ9.0D fl. 22.00) V. FiscHiľríracf.
. hodiny              ,
Ct 15. ■ . [02-00). závratná pomyálsnl E..
"(HW) K. Cap?k: Cornda ... Pí«. -■•..-.. (02.ÍM)} Or:..' >;:-,-öli-.T;'>
vat jako Con rbal (1030) H. Guumaugasonr-Doko-
ratýzloíin" -    ■.!.!■ (14^0) A. P. Čechov: Traaoaem-
(Oa.30) H. Klinsky: Filip Ót 15. 33 Si 21.
(1&.0U) Z. Winter; Rgjina seijra-- ■nec ..-.' .      ...-.,.;
fit IS. (03.00) E.Ui(io:Sen.oJétĚ' (04.00) V.FiirCh:Ob(řUrWmBnňý (10.00) Ex Iroris • M, Nápravná: .. Basné a pohyby . ;-■■-.. (11.45) S, Komártiovd! První pn-
'kázáni    . (13,00) Sympořion - Jaruíalém-, . ská bible i.   ■   , .  . (16.00) M, čepellta: Freony. (».») X.PtäÍBkĽNa5oý,, .
prolesora Wyara Ne 18. (00.00) F. Nepil: Vánoce a pled-.vánoce ■.           ■ i ....■ ■■
(nj.oo) J. Kvapil: Z lyriky -  ■ (04.001 R. Thj^r: Básne z po-' sledních let
(07.35) Clems Písmo- LevftikusX -■ "Po 19.    iV.-o« (03.00) E. A. Poe: Havran (04.00) M.   Holub:   TTi   slraíné
úvahy (11.45) O. H. Hajek: Také Jedny iaské vánoce
CTIli,    'i-     V.--.1.     .     t,,.
24
Z deníku spisovatele
(59)
PŘEMYSL RUT
121
Posledné - vzpomíná spisovatel na Iři cestující (Do Kutné Hory, LtN C, 50/94), kteří rau nezištne nadiktovali první stránky -jsme míli StEstí na zajímavé lidi. S tím ovsem nelze vždycky počítat. Namíslo dědečka a babicky s vnučkou mohli také do našeho kupé přistoupit (abychom předpokládali situaci symetricky nepříznivou) tři další spisovatelé deníků, například Mácha, Demi a Hiršal-Gioge-rová. Jak by pak vypadala celá scéna?
(Poznámka pro režii: každý ze spisovatelů cestuje samozřejmé zvlášť, jen Hiršal-Grogerová dohromady v jedná osobě. Nejpr\e se k okénku — ve stttiru jízdy-usazuji jako minule já, dále jen Spisovatel. Z šera ir dveří posléze vy-vstane nezřetelný Mácha, volné mtsto naproti Spisovateli obsadí usměvavý Demi a u sedadla ve zbývajícím koutě s& zastaví HirŠal-Grogerová, galantně si pomáhaje z kabátu. Jakmile se vlak dá do pohybu^ všichni vytáhnou deníky pro případ, že by se snad schylovalo k rozhovoru zajímavých lidí. Nastane ticho, 4o Klánovic trapné, do Českého Brodu nesnesitelné, rfe později užjen soustředěné, jak se přítomní jeden po druhém krouží do svých myšlenek. Od Pecek, je ticho dokonce zpříjemněno uklidňujícím skřípotem per jako ve staré Škole při písemné práci.)
TJeml (píše úhlednĚ, jazýček mezi zoubky): ...pioto takéjistí literární kritikové, pSouce o mých knihách; říkají: řase jen samá osobní korrespondencc, Čili podle Žida Arne Nováka, jemuž katolicismus je ze všech konfessí celkem nejsympatíčtčjäí. poněvadž kio-mě Svatého Otce Židů se nezastal nikdo: ano SOLIPSISMUS Arne Nováka objevil Jakub Demi, poněvadž kdyžje v roztoku kyselina, lakmusový papír zčervená, a je-H v roztoku zásada, ten papír zmodrá, já mám ohlední Židů jisté zásady, a proto Arae Novák
LITERÁRNÍ     NOVINY
vždycky zrudne i zmodrá, kdykoli mluví o Jakubu DemlovL (Nepřestává psát.)
Mácha (sní s otevřenýma očima): .„slečna si lehla na kanape, já na ní. (Píše): Rx9(%=fcrZBfl§! Jhdlčo4yú8h ěkl6. (Opět se zasní.) Hiržal-GrBgerova (píše): Nabídl nám nocleh v hotelu, který sám dobře zná a který pro nás ihned po příjezdu objednal a zaplatil. Malý hotel, útulny" pokoj s otevřenou bonboniérou na stole a různými specialitami - whis-kou počínaje a vodkou konče - v malé ledničce. (Olízne si rty a pokračuje.) Spisovatel (hryže násadku, ale nic za-Zrtamenáníhodného jej nenapadá.) Máchů (píše): Ksýf/9xr,")(MTo63ú-aflt§!!z8sQ. Pdjů7§bk?GdptDaŽ9. (Mlčky luStír co napsal): Líbal stehna a tak dále. Seděla mi nahou prdelí na klíne. (Ucítiv Deml&v pohled, obrátí list.)
Hiräal-Grögerova (píše): ...nás opöt pohostila svým „farizeem", kávou se skotskou ačepící Šlehačky a kupou báječných slsdkosíí... Demi (píše): ...a to jenom proto, že měch národní výhná už m£I v sobě ty židovske-syfilitické díry,.. (Detnlov-sky se zasměje.)
Spisovatel   (z nedostatku  inspirace kreslí do deníku ornament, postttSen nepředvídatelných pohybů vlaku). HirSal-GrogertjYá (píše): ...a plujeme do dalSích sálů s rozeklanými
skalisky ža m p iónových, Šunkových a rybích salátů, s oblými pahorkatinami uzených vepřových kýt, s houštinami petržele a kvčtáku... Mácha (se ovládá, abysiitepředříkával nahlas): Uvečer jsem. jipicaldvakrát po sobč. Podruhé na stolicích u okna. (Píše): MS§du-ú„aQ I5Ei8ý:"?sh8. Llllkgu tó„m nkí§! aOoP. (Zrůmčnl a otírá si Čelo truchlorouškou.)
Hiräal-Grögerova (přechází do ženského rodu): ...o tom, že jsem se na nČjaký čas dostala zas do nOimálu> svědčí, že jsem s děvčaty napekla pár plechů cukroví. (Polkne slinu.) Demi (píše): lz\& ideje husitské, jakmile zhusitštčla, stal se v legiích, tak jako v Sokole, jenom demokratický, humanitářský, socialistický, židovsko rouhavý paskvil,
Spisovatel (si konečně přizná, ze bez zajímavých lidí nic kloudného nenapíše, schová deník a sáhne popravě vydané knize svého oblíbeného básníka, sfiedou okolností rovněž sestavené z deníkových záznamů. Otevře ji náhodou nastrónce 126 a čte): „Od P. Š., který zasedá v komisi pro udělování almužen chudobným nakladatel Cm, vím, že tato komise (při ministerstvu kultury či jakém čertu) odmítla přispět na vydání výboru z díla Jiřího Karáska ze Lvovic. Rozhodující slovo v této vSci měli Ivan Klíma a Eva Kantůrkova. Jejich argument: Karásek už dneska nikomu nic neříká. 22. května 1994." (Spisovatel
svraští čelo, aby se lépe upamatoval. Hovoříksobése zavřenými ústy. Nezapisuje): Básník má nepochybné na mysli květnové zasedání literární rady, jehož jsme se kromě. P. Š. a jiných zúčastnili také. Předmětem jednání ovšem nebyl výbor z Karáskova díla, nýbrž edice Karáskových vzpomínek. A výsledkem nebylo odmítnutí, nýbrž dotace knihy částkou 50 000 Kč. Vsak užje ta kniha na pultech a v tiráži má poznámku, že vyäla s podporou ministerstva kultury či jakého Čerta. Svému oblíbenému básníkovi tedy vdččíme za poznatek, že autor deníku není odpovědný Pravdě, ale Upřímnosti, byĚ to byla upřímnost předsudku, upřímnost zloby, upřímnost banality, upřímnost pomluvy. (Žata kových úvah Spisovatel maně listuje knihou ažkzávěreČným údajům: Ivan Wernisch, Pekařova noční nůše. Knuta vycházíza podpory Ministerstva kultury České republiky a za přispění Českého literárního fondu. Spisovatel ksobě): Je tedy nejvýS pravděpodobní, že Mácha nikdy n epical, Demi úzkostlivě tajil svůj židovský původ a Hir-äal—Grôgbrôvá bylo v ciziné odkážáub na konzervy z dom ova, Jakmile aplikujeme zkušenost z Wernísche, hned jsou všichni mnohem sympatičtější.
(Sklapnuv knihu, Spisovatel si uvědomí, ie už je v kupé sám. Mácha zmizel, Demi vystoupil, eniHiršal-Grogeróvá tune* ni, zřejmě odešlo do jídelního vozu,)
R N I     NOVINY
Z deníku
spisovatele
(60)
PŘEMYSL RUT
/3/
/ kdyby* mtl (v UN e 53-W94, pravdu, říká Si Sf/tsovutel. • kdyby byl deník skuteční lim rájem sebeklamu, kde píStcí subjekt zakusí slasti a úspechy, které mu íivot odeptel, vylze se z utrpěni a nezdarů, kterých mu hvot dopřál, zahraje ji tuky jednou hlavní mil a vahou svého literárního jména zjedná význam nicotnostem, důvérv-hodnost pomtuvám a satisfakci kompletům, přesto i ty jsi redaktorovi tohoto latu slíbil tak podezřelý text l'ř, znej tedy, píSeS-h něco lakového, a ukaž. iuk to vypadá. •
Hfíbíh disidenta, respektovaného v odborných kruzích, ale neuznáva něho statou, ofklivou a hloupnu sousedkou z prkemi. která v oém vidi ne 7amŕs(nanŕho kriminálníka Po ple-vratu přijme bývalý disident vysokou funkci, jen aby konečné doíd sousedčina uznání. Zároveň se ovíero výko nem iŕ funkce znemožni v odborných kruzích. Sousedka obdivuje jeho siu žebni vůz, zásilky z dalekých zemí, fotografie v magazínech Nepjat, do kud by se to íetlo jako jinotaj na určité osoby. A ani pak nepsat jako politic kou satiru, nýbtž jako studii o iracionalitě ctižádosti: ten ncífastnik musi být zraňován kaí.dým opovržlivý m pohledem domovnice a posedlý touhou ľískatjej i úctu -tím vic. čím méné za to ta ženská Stoji. •
Pfihody oe/.námého. bezvýznamného íloveka. vypravené jako zprávy o štátnikovi. Informovat veřejnost sdělovacími ptostfedky o kaídém jeho kroku, obedy nazývat pracovními, hádky poradami, uboäáckč zájmy stálostmi o obecné blaho a nezvládnutá uřeknuti programovými prohlášeními Či poskytnutými rozhovory. (Jakítak? realizováno v televizi |listopad V4j, ale zdaleka nevyčerpáno.) •
Esej o erotice jako křižovatce krajni individuality (miluji pravé tebe s tvým jménem, tvými zvyky, tvými nezaměnitelné křivými zuby) a ktajniTin odosobnení (od ..kiásné neznámf" ai k anonymite pornografie). (Náčrt v Piamssimu, napsat o prázdninách do knižky pto Petmv.) •
Povídka o vesnickém vynáiezci. ktetý zkonstruuje pfístioj na pornografické výjevy (zvenku by to mohlo vypadat jako kadibudka se srdickem ve dveřích) Kdykoli je vsak zařízení uvedeno do ptovozu, délá rámus jako tis kárenská rotačka Divák, kletý se tam tajné zamkl, se necítí vztuíen. ale kompromitovali. Daleko v lukách je slyäet. Že to ..siatej Kubát zase zapnul"' •
Seznámení a citové vzplanuti iívnu nešfastnýcb bytostí, kleté se našly na seznamu konfidentů (vzájemné pochopení podobné tomu, jaké pro sebe mivají ledvinafi. souchotináři apod ). Hříčka ndehiávajicí se v lázních. (Operalka?) •
(jrimasy mužské tváře při holeni (aby žiletka lépe zabirala) vykládány ženskou polovičkou psychologicky (jako by chtěly ironizovat názory maníelkv) (Detail p) k Rodinnému kalendáři) •
Chlapec chod! poustel draka s nade-jí. Se se jednou vítr obrátí a namísto draka vzlétne nn sám, poután dtakem k zemi. Přáni pocbopuelné zastane ne-splnčno. Až jako dospélý jde s klukem pouítét dtaka - a nečekané vzlétne. Oproti romantickým zážitkům má během letu jen mnoho trapných suíomí: neztratit kltče, co řeknou doma atd.
/té vy]
bydlí milinnář N. Vetu z křížovky Čte jako prorockou pravdu o svém živote, pátrá po dalších znameních a muč! se jejicb interpretacemi. Propadá ta-jemnu a stává se vizionářem, •
Situace pana Junga. Po návratu do vlasti se emigrant setkává s lidmi, kletým se ve vzpomínkách na něho postupně ustálil obraz jeho chování, vý-■ >ků a skutků. Ačkoliv se tento obraz velmi liší od minulosti, jak si ji pamatuje (a jak ji má písemně i fotograficky doloženu) pan Jung, nezbývá mu, než . i přijmout za svůj, pokud chce s těmi lidmi vydržel a prožít stáří v rodném méstě. Tam se viak vrátil právě pro tu minulost, které se teď krok za krokem vzdává, (Hra.) •
Pohádka (nedělní? rozhlasová?) o panu profesorovi, který měl všechny vedomosti v malíčku, ale-jak už jsou viděianci'nemotorní- usekl si malíček pH Štípání dříví na chalupě. Co bylo dál ľ) s panem profesorem, 2) s malíčkem a jeho nálezcem? •
Jména: dívčí příjmení Jápatá, dva lesní trpaslici Justl a Friedl, první se všemi možnými vadami řeči, druhý >■ odporně dokonalou výslovností. V téže pnhádce dvě čarodějnice Švor-cováaChramostová, které se nemnhou vystát, vzájemně se zaklínají, ale jedna bez druhé je nemyslitelná. Pro děti. •
Dvojí způsob představování: muž, předsedající, „vítá mezi námi" pana Ľ , vypočítává jeho díla a funkce, zatímco žena doplňuje: to je ten, co uvádí v životopisech, že má tři děti, ih jedno vyženil a třetí má s jinou nemanželské. Mužské a ženské pojetí základních údajů o člověku. Ženská verje Who is who.
•   -
Dvojí život - konfrontace příběhu dej na příběhu životního, který s dějinami nesouhlasí: 15. března 1939 nejšťastnější den, narodila se nám Anička. 9. května 1945 propukla u manželky epilepsie. {2. řada rozhlasových Re-ncsí[jaro94].)Jetojennámětkuvaze, nebo by to mohla být fabule?    -
•                ■■'■'■■:
francouzský president Mitterarid leií ha oficiální návštěvu do Spojených států, ale při posunování hodinových ručiček před přistáním to nějak přežene a přistane v Americe roku 1898.
•         ::'\-/:'-://'-".-: ■;'■' ■'■
Adaptace Ďykova Ondřeje á draka tak, áby příběh neuhnul od tématu Hrdina-ObecktématuPřebraimijika-marád;Třeba pódnázvem Viktor a drak.
Co štím? Doporučuje se, rádíspiso-:utel zézkuíenósli, občasná bězmytlen ■
• ■ i iiá Četba. Stává sepři ní, U některá poznámka na sebe upozorní. Obyčejn č ■■: k niž zrním ve spisovateli dozrálo pok račovdní, Néboŕ všechny/ty po ■ .-■.-■imkyse týkajínámetú, í nimižšispiio-
li okamžiku záznamu nevěděl roto je nepublikuje jako umě Nie pro,;ě'přecedosud heuäe-lat Přímě vzato, ani nejsou jeho.
Z deníku spisovatele
(61)
•  •  •  •
PŘEMYSL RUT
/4/
Když jsme tedy řeku i B. tj. přijali důsledky svého slibu a uveřejnili to, co je ze všech našich texlů nejpodobnější deníku <LtN č. 1/95), vraťme se -také z formálních důvodů, které nikdy nepodceňujeme - zpět k A, totiž do vlaku. A rovnou ke skutečnému zážitku, jako na počátku.
Jedeme tentokrát zpátky do Prahy. Je měkký podvečer a v kupé jsme sami, ani knihu s sebou nemáme. Díváme se z okna, ate místo krajiny, kterou projíždíme, vidíme krajinu, kterou jsme opustili, a pořád dokola si v híaví přehráváme ten krátký rozhovor před prasečím chlívkem. Paní Hermanová (n eie kbelík s porny-jetni). ]'.,.:
Spisovatel: Kolika let se dožije prase? Paní Hermanová: Zabíjejí se tak kolem - :■
Spisovatel: Nemyslím kdy se zabíjejí. Kolika let by se dožilo prase, kdyby zemrd» přirozenou Smrtí? Paní Hermanová (zaskočena otázkou, postaví kbelík a hled! na spisovatele. Pak mávne rukou, jako by zaháněla iiuiiiiliu): To vám nikdo neřtk-
Není to podivuhodné? V našem sousedství žije tvor, -o. němž nikdo, ani stará žena, která ho krmí a uklízí mu obydlí, která ví všechno o bramborách, ovocných stromech, máku, drůbeži, dobytku, králících, orbě i počasí, nedovede říci, kolik let-mu Stvořitel na tom vezdejším světě vyměřil. Zádně prase jeíte neproběhlo celou dráha svého života, nikdo je dosud nevidel ve Věku vrásek a Šedin. Jeho pozdní doba je prázdný prostoj osvětlovanýjetii dohady a tuženími. Může byt něco in spi rat i vnějšího pro fár taz i i béletristy? Co když, co jestli, co kdyby....;,'
Představme si prasátko, které mělo Štěstí. Oblíbily si je hospodářovy děti, staraly se ó ně, hrály si s ním a vymohly si na pantátovi, že se čuník zabíjet nebude. Prasátko roste a stárne jako Člen rodiny, ví je mu sedm let, pohybuje se volně po stavení, smí dokonce i do světnice; Až jednou ráno není k nalezení. Posluäno instinktů, našlo si temný kout za dřívím v kůlně, kde by.se mohlo nerušene zakuklit. Ano, zakuklit. Pokud to zní nezvykle, pak jen proto, že prasátko bylo první, jež smělo naplnit svůj biologický úděl, Průvodčí (otevře dveře): Přistoupil,
Spisovatel (předloží jízdenku a přistihne se při myšlence, íe je na něm viděl, co se mu honilo hlavou). -Průvodčí (si toho bud'-nevšiml, nebo se-rozhodl nevyyozovat z toho ladné důsledky, třebale přepravní řád nepochybní na tukové případy pamatuje).. .Sotva spisovatel osamí, už jé to tu zas. Pn sedmi dnech se z kukly vyifhne nevídaný tvoř oduaevhělé krásy, daleko předstihující každý pomysl, natož popis. Mluví lidskou řečí, ale tak, jak« by se (okouzlujícím ä nenapodobitelným způsobem) dorozumíval, jak je v kraji zvykem, když jeho mateřštinu nikdo neovládá. Možná^ zeje tou mateřštinou hudba, kterou pn jediný ; chäpe.do.'/nejmenších významových '■. stínů. Lile jislé ti: riévímé.: Ty otyje-: muž: nebude sňádňo dát jméno dost iiřiléháýé, se vrátí do statku, kde je . .ŠĽiii přijat jak» vřiicná návatěvá. ;. tdtaktacuďnost mu nedovolíuplat->vat dávné domovsko právo, zánilíí ledy i souvislost svč nynější existence
■     vepřovou    pf i d obou,    tak    dobře
■    ěchtp zdech /námou. Ani sdk;i se .■ íininí t> iiibuhnulém pmseli. ačkoli ./ týde'ti nemyslí n;i nic jiného. [>ři-
;■ .lájí však ntmísinčohiŕíovat vv.tie-ícného hosta tak přízemními staro--tmi. Návštěvník vlídně odmítne •: :mprličku, díikkuJiičse ro/hlédue po •-. jinici. jako hy si chtíl vrýt do pa-mčti každý kus nábytku i nádobí, pak
vstane a s patrným pohnutím v hlase obřadně poděkuje, ačkoli (jak jsou všichni přesvědčeni) nemá vůbec zač. Ještě dlouho po jeho odchodu je svét-nicé naplněna exotickými vůněmi, které se, vdechnuiy, mění v hřejivý pocit životního kladu.: Mezi obyvateli statku vládne od té doby harmonie, v níž ovšem pozornější ucho zaslechne mollovou tercii stesku po zmizelém prasútku n po vzncäcném hostu. Nikdo si neumí vysvětlit, proč ty dvě nesrovnatelné bytosti ve vzpomínkách splývají v jednu.
Povést ů Vzácném Exempláři se rychle rozšířila, zvláště když se potvrdily příznivé účinky jeho přítomnosti na duševní zdraví. Zvláště ve vyšších vrstvách, povazujících se za kulturní, patřilo brzy k dobrému tůnu zvát Neznámého do společnosti, častovat jej vybranými lahůdkami a přizpůsobovat obecné mínění tomu, co se dalo uhodnout z jeho vždy velice diskrétních imínek a nápovědí. Společenský vliv této živočišné orchideje (jakékoli označení je tu však nevýstižné, a tedy nevhodné) neměl co dělat s poíérstvím či snobismem. Potřeba ukázat se před Ním v nejlepším světle byla až sebetrýznivě upřímná a mnohdy provázena bytost n v m přerodem. Kdo spatřil neuvěřitelného Tvora, znovu si připomněl závratnou krásu Bytí a nezbavil se už pocitu existenciální vděčnosti.
Průvodci (otevře dveře): Změna průvodčího: Předložte jízdenky. Spisovatel (si uvédomí, íe Průvodčí je opravdu jako vyměněný. To ovšem znamená, ie Exemplář lije, příběh se rozvíjí a žádá si pokračováni). Psát by se to dalo jako pikareskní román - LtN ě. 23 až 52/97 -. (řekne spisovatel nahlas, rozechvělou rukou podávaje jízdenku). Průvodčí (ji prohlédne a vrátí. Je tak laskáv, íe ostatní postavy přfbéhu nechá cestovat zadarmo. Před odchodem jim dokonce zasalutuje).
Jedna kapitola, nápadne spisovatelé, musí vyprávět ;ó; tom, jak byl Exemplář pozván :iiá : pravou: venkovskou zabijatiku^V Ale celé ibýc-to mělo/být ó/tóm, jak byl Protagonista samozřejmě povazován: za neopakovatelný ďár nebešV zaíjedinou bytost svého druhu i za výjimku z pravidla. Zejm-čiia po jeho smrti dii-ničLi by souvisel s tou zabijačkou'.') se - ponejprv docela opmvdove - hovořilo f> ni:náhraditdné /trálč. Nikdo si ani ve snu nupřwlstavil. í.o hy Marilo málo, aby sľ lakovými bytostmi hemžil celý kraj,Že by se snad jejich premno-ženŕiinohäo stát vážním problémem. Ta blízkost nedo.s;ii>iielněho, len (na
druhé, lidské straně} smysl provždy
zakrytý účelem, to je nejspíš téma vyprávaní.
Cestující (otevře dveře): Je tady volno? (Nečeká na odpověď, usedne a otevře kufr. Vytahuje popsané papíry a rozkládaje po sedadlech}.
Spisovatel poznává v příchozím literárního kritika Novotného, proslulého svou pohotovostí, A s ku lei nt zvedaje z podlahy list, který kritik shodil energickou poznámkou na okraj, väimne si'spisovatel, že na papírech zkufru je už celý jeho pikareskní román hotov. Zítřejší noviny otisknou přísný posudek, po němž spisovatel nebude mít důvod se k svému nápadu vracet. To už jsme v Libni? Vida, jak to uteklo.
LITERÁRNÍ POŘADY	
(12. - IS. 1. 1995)	
PRAHA	Po 16. ažSMi
Četba na pokračovaní	(17.30) M.Dufí
čt 12. ai Po 16.	iivOl
(09.00 a 22.00) J. John: Psmpo-	Ět 12
vánek	(01.00) J. Rorr
Ut 17. a St 13.	nýcf! proto
(09.00 a 22.00) E. A. Poa: Brýle	(10.00) £. libru
	
(02.00) Hovory s K. Podešvovou	
(U.20) K.Le(jäiová:OstiOv-sluä-	(13.00) Syrnpo.
Pá13. (02.00) Hrooka milenců a' líné kralochuHe (10.30) G. K. Chestortorr. Boil	(eiatura * poi (15.00) G.    H Králka zpovä (20.30) K. Cat skladatele F(
So 14. (10.15) 0. Henry: Vepřová morálka	Pá 13. (01.06) K.Šäftí (11.45) G. K. CS
	unáhlených i
	(13.00) Černá
	
(01.45) A. Serberová: staiý píí-	(15.00) V.   Fis
	
(12.00) J Preverí: Stránka íese-■íltu  '  ' (20.00) A. S. Grlbojedov: Hore	(23.51) Sny (A.
	So 14. (09.45) v. Ho:a
	(10.45) R.L.St
	případ dokioj
(00.45) M. Briber; Chasidská vy-	H/da (záver) (11.45) Cteroe
praveni«)	
St 16.	vín
(02.001 N. V. Gogol: Hráti	(13.00) Kavbl
(16.40) Milý. milá	sveta     :
(20.50) A  Podal: Atentät v píf-	(14.30) A.Jirás
	(16.45) E.    Sv.
VLTAVA	(13.15) W. Blaí
Čt t2. a Pá 13.	kytkám na liš' (23.00) R. Mat
	kladu(2)
	(23.301 E. Slua
Po 16. ai St 10.	
(08.30) K. Poláček: Hlavni přelí-	Ne 15.
	(01.51) Sny (A.
tl 12. aiNel5.	(07.35) Cleme i
(17.30) K. Čapek:HovorysTQH	(09.00) L. Fikar
Z deníku spisovatele
(62) •••••••••
DANIELA
FISCHEROVA
tli
Deník si nevedu Ale mám sešitek (plurál: sešitky) u ten vláčím všude j sebou laku talisman. Tam.si plín útržky nluaLÍ, )ak jdou praví kolem, nápady, historky, napůl zaslechnutá slova, nepořádnou LUpaninu spěchu. Plurál znamená sešitků" osm zaposled-nlrh usmadvacet let.
Nékdynesu domů horké zboží a ještě téhodne je uži/u ..na spisovatelský způsob", u k mnohem ťastěji tam leží, zaspórované jak baktt-rie v Tutančha-mónoví hrobce, a těkají, už přijdu jejich den To mé fascinuje: když třeba v sešitku číslo jedna f ň 7—70í narazím na cár hovoru uí dávno nevím koho, a ejhle, ona je to přesně ta replika, kterou hledám v roce 94, druhohorní pohlednice konečné doručená na tu správnou odrou.
A vlastné se mi ty kousky nejvíc líbí holé. jako surovinu takřka bez doteku lidské ruky - bez slovosledu, bez pointy, ješté nevydané klatbě autocenzury. Občas, za vláčných podvečerů, si v nich čtu s lüstern fetišisty. Nejsou to korunní klenoty, jsou to suvenýry čili tretky. Není to tvorba, je to houbařina. Ale kdyby tu hořelo, nejprve vynesu všechno živé a hned pak tyhle sešitky, šekovou knlHu až zbvde-li čas.
Jednou jsem po strašné tři dny měla dojem, že jeden můj notýsek mi zmizel: chodila jsem bytem jako vrtohlavá ovce a zdálo se mi, le jako spisovatelka jsem skončila Tak se cítí vypuš-ré.-.ý rybník v lednu Pak jsem notes našla v odpadkovém koši, kam ho ne-., mohl hodit nikdo jiný než já sama. Každý si vysvetli, juk chceš.
Tedy ta písnička se zpívá asi takhle:
kdykoli pisu, cílím se jako v té ruskí íikaucc. Jiii tam, neviní kam, přines to, r.evim co. .
Heslo japonských herců: Chceš co nejlĚpe vyjádřit svou pravdu? Ukaž 7 ni osm desetin1
Porážecí klcSté na prasata. Mohutné chriapáky popadnou prase za krká om-ráíi ho elektrickým íokem. Jazykový genius lidu. kleStim se říká Hajaja!
Vetenna. statý nemocný pes, sotva chudí Panička, tlusfoíka středního věku, se vesele chlubí jeho poslušností: pcsnapDvei nastaví bříško jako štěně. Povel zní  „[.iiinko. udělej kurvu!"-:-
Domov důchodců, hluboká nuc. Stařenka na lůíku pořád volá do tmy: „Ulážo! No tak Bláio! Pojďsem! OtoC mé!" Ulážajc její [fičet let mrtvá sestra. S hekáním a sténáním se stařenkaotocf sama Vdícaévvdechne. „Dčkuju. Bláio!"
Povedlo se mi ten text proškrtat až k jakémusi protivní nepřirozenému tvaru: teď připomíná vytrhané obočí;:
Už by! PhDr. á rychle po sobí získal doktorát práv a kandidaturu. Onemoc-né! střevní virózou. Nabrali mu výtěr z konečníku. Na: leúkpplasti na zkumavce s vlastním exkrementem poprvé vitií své jméno ve vší slávĚ: PhDr. JIJDr. \Y. CSc: Směje se Celou'cestu domů. Hned poděkuje Bohu za toupo-
z vyslanectví: vzdělaný,starsí elegantní pán. Ihned se zeptá (vysokým vietnamským staccato): „A-mučili-jste-je?" Češi se urazí: „No dovolte, samozřejmě >.e ne!" Pán chápavě pokýve: „Ale-to— -musíte. My-vždycky-muéíme. Kdy;— nemučíme, oni-nic-neřeknou." Má naprostou pravdu: Čľíí nemučí, Vietname! nic neřeknou.
Zdokonalení měřicích technik vždycky zabije spoustu skvělých idejí.
Jaro 91, průřez těmito dny. L. a V„ homosexuální pár, léta spoíu. Teď V.
v parlamcntr, ze strachu z proláknutí couvá ze vztahu. Během tří dnů oba dostanou dopisy: V. pozitivně lustrován, L. pozitivní na HIV, Bouře obžaloby, se be o b haj oby, velký pláč a křik.
Spisov atelsrví je pohyb přesně opačný k pohybu stvořitelskému: ni: „slovo bylo učiněno tělem", ale „tělo slovem učiněno jest".
Řetěz štěstí. Mezi vědci koluje e-mail zhruba tohoto znění: Tento dopis uprav a pošli deseti známým vědcům, lhostejno jakého oboru. První titul uvedený v přiloženém seznamu cituj ve svém budoucím článku nebo knize, téma nerozhoduje. Jsi-li náhodou jaderný fyzik a je-ii to stář o holubím trusu, neváhej a cituj, stejně to nikdo číst nebude. Tu v opisu vynech a svůj vlastní Článek nebo knihu připiš na konec seznamu. Nepřctrhneš-li tento řetěz štěstí, budeš do roka citován asi lOOx, což tí značně přidá na odborné prestiži.
Přísudek je v této vétě podmět. Žáci, proveďte rozbor větný a hned bu-
ik".c pochopení svůtablíž.
M. (vdaná, tři děti) jede do Paříže, kde hodlá mít poměr s kolegou. Našetří si na luxusní bílou bundu. Až v autobuse zjistí, že čtyřletá dcerka jí nesmazatelným fixem napsala přes celá záda jedničku s hvězdičkou -dětské vyznání lásky, vyznamenání. Vrátí se: nemůže přece jet do Paříže v počmárané bundč. Je po avantýře.
Cuckované koberce: někam na Slovensko se posle balík hadrů ä tam z nich ucuckují pestrý běhoun. Vdovec se znovu oženil. Všude pó bytě cuckáče. Nová žena se hostům = starým rodinným přátelům chlubí svou praktičností: všechno to dala udélat ze šatů nebožky! ;:■
Odsouzen velký úplatkář. Soudci
ká."
„Baťovy daktylo." Stará dáma (skoro 90), doktorka věd, velmi úspěšný život. Jako mladá holka asi rok psala Baťovi na stroji. Dnes dementní, nepoznává ani svoje děti. Jediný základní kámen, který zůstal: Když má dojem, že jí někdo křivdí, rozkřikne se: To si ke mně nedovoluj! Via. kdo já jsem? Baťova daktylo!
ó po-
Praktické cvičení na téma etika vraždy. 1917, válka. Vojín O. je odvolán od pluku a předán civilnímu soudu jako lěta hledaný nájemný vrah. Žalobce lící nájemnou vraždu ■ zabití oběti, kterou vrah ani nezná, proti níž osobně nic nemá-jakozviáíťodporný typ zločinu. Podezření se nepotvrdí, O. je propuštěn a poslán zpět na frontu. Cestou dezertuje, zcela sdíleje žalobcův názor. Je chycen a jako vojenský zběh zastřelen.
Člověče trp
Musí se žít
Smrt bere srp
Musí se žít
(Na shledanou příště. Příště zase z jiných sešitků.)
LITERÁRNI PORADY ^
(19. -25. 1. 1995)
P HAHA
Č Blba na pokračování
C119. aiSt25. (09.00 s íí.OQ) T. Raucat: Dů
stojný výlet Ď19. (02.00) Z.  Rotrekl: Skrytá tvář
České     literatury     nsienom
krásné (2) (10.30) Host do domu (L. Feldek! (14.20) l.   Mifoi'Ská:   Stopy   ve
Pí 20.
(02.00) ffakonc silnice.. (Doezie
a próza J. Hůlky) (10.30) J.   Ptáček:  Slelny  pro
všedfí den
So 21. [10.15) O. Henry: Asyl Černého
BN!a
Ne 22. (00.15) 3x A. P. Čechov     .
Po 23. (00.45) li. Buber: Chastfsfrá vy
praveni(4}
Ú124. (08.00) Alétabäží.váženlíV.Pa-
můíefc)
[21.10) V. Patočková: Z Nizoiem ■:!;:■ 3rahy azpét.'.   .
(16.-10) '.!:lý. iTlilá" ■' ■■■.-(20.50) L.  Santucc    Dšti dejky		čaro
VLTAVA Četba na	pokračování	
Čtl9. (08.30) K	Pa 20. a Po 23 Poláček  Hlavr	pletí
Úl 24. (08.30) H	aSt2S. co;:;:: MĚsičr	paho-
život S0 21.aiSt;
(17.30) A. Kerté:
íiíst přeje Čt 13. (01.001 V. Závad
bud se ;j v:"j", (10.00) e. libris
Filosofie živé p 01.45) Stendhal: [13.00) Sympozií
v literárním jaz1 (15.00) li. E. mi
manová: ľvSíi; (20.30) L. Feuchl
Kapetova
PáíO. iai.50! Opadalé
básníci)
(11.45)  G.K.Che nonsensu
(13.00) J. Sude-s hudbou, krerc
(15.00) G. de Mo tel tvrze v Aloft
ÍÍO.CO! =s:,:;:^: -,l
(23.55) Sen Z. Br So 21.
(09.46)   Křišťálový couzskä   dívi
(10.45) R. Roliam \ü-.;> l:p-v.
(11.45) Čteme Pís
(13.00) Kdyby v sveta
(14.30) B.  Brecht
(16.45) Fon og ram
archivu J Su<
(19.15) I Divis: II
(23.00) U. Tomar
určuje ti', k;i■.i (23.30) Ch.   Perl
;::'Ctí-G:h;Ľi
LITERÁRNÍ     NOV
Z deníku
spisovatele
(63)
DANIELA FISCHEROVA
121
l.istuju svými seSilky a je to kuriózní činnost. Minule jsem psala: „Je 10 houbaftna " Seru zpátky. Houbařina je přehnané cílové slovo i e to spíSpodivné tokáni Irakern, který semtam na něčem maní utkvi - ale proĚ?
Předpéti letyjsem jela vlakemNew York - Washington Šikmo naproti mně sedéla starší trna a nervózna si krémovala ruce. Puk si navlékla několik téžkých prstenů. Takřka vzápětí je sňala a vtírala si dalSt vrstvu krému. Celý čas napjatě poztiruvala své prsty, jako chirurg při operaci To je všechno Ani bit informace navíc. Nevyměnily jsme si ani pohled, utkvěly mi vlastně jen ty ruce, mám nejasný dojem, že byla bruneta.
Tehdy jsem jí o ní udčlala spěšný zápis a ve zdraví jsem na ni zapo-
fikce, přistává kdesi na popsané stránce? -A potřetí a ui jen takdo refrénu: ale proč?
Takových zápisků mám přes dva tisíce. Při mé nimravé loudavosti nelze čekat, že by z nich takzvaně někdy něco bylo, ale to není jejich smysl. Nemají žádný speciální smysl. Je to jen vra-tiproud paměti, grunt všeho našeho psaní. - Takže dnešní porce výpisků:
D,, Chorvát, vypráví, jak pomal svou ženu. Prchá! z hořící vesnice přes minové pote. ŠřastnS přebíhl, otočil se a viděl neznámou dívku, jak utíká bosá, boty v rukou. Měla dojem, äe tak sníží riziko výbuchu. Hned se do ní zamiloval.
S V. na- výletě v naprosto neznámé krajině. Vybíráme si trasu jen podle půvabu místních jmen a vyjdeme po žluté značce, která vede k Pohodlí. Cestou narazíme na polom, plno vyvrácených stromů, lezeme přes ně, boříme se blátem, větve nás šlehají do krve... Nešlo to vyjádřit jasněji!
Moderní čínština zvolila pro pojem „katalyzátor" slovo, které znamená „dohazovač sfiatků". Přesné! Osudy slov!
Kresba Pelt
mněla. Nic jsem lim nemyslela, snad ani to kupecké „však ono se to bude jednou hodit". Po víc než čtyřech letech mi došli svévolné vešla do povídky a kohosi v tti zastřelila, což je ostatně činný slovník jiných autorů, ne můj. Nebyl to lext vzniklý studenou destilací, nikdo do něj tu dámu neprp-spekulóval, naopak, vnutila se sama, d to skrz (ďurehdemj jediný detail: hněvivou úpornost, s níž si vtírala do rukpúkrém.' ■']
Napadají mé k tomu i ěci dvě. Prvá: toho památného dne a i- onöm památném vlaku seděli vedle sebe tři autoři, tři dobře Ořezané laiky: Eýá Kantůrkova, KařeiSteigérwaldajá, Dokonce vím, íe to byla Eva, kdo si těženy všiml první a kdo do nás drcl a ukázal nám ji. V Památníku o ni nic ne.nL Pochy- '■ bujil, že si ji Vůbec pamatuje Karel. A tt mě uvízlá, jakýsi vnitřní pořadač ji hodil dó paměti, a po Čtyřech letech hibernace se přihlásila o slávo:-Podruhé se zeptám: ale proč? A co já jsem vidéja-neviděia, jaké zárodky příběhu u epicentra dějů jsem bez povšimnuli přešla, neb nebyly pro mé? A ký čert to za nás rozhoduje, když já suma o tom nevím zhola nic?';:.:.::-... A druhá věc, tibetské přísloví, které mám tuze ráda: Nikdy nevíš, kam utleli jiskra z tvého ohniště. Předpokládám, ze la žena žije: v březnu 90 lak rozhodné ještě činila. Neví, že existu-ia, nemyslím, že mní česky, Literárky nejspíš nečte. Netuší, že byla uvržena io plamenů literatury. - Kdo v tuto
7luje
dachet
Všechnu u B.: B. má drahý koberce z Tuzexu. Nikdy ho nevyndai z igelitového obalu, ve kterém ho koupil (aby se koberec neoälapal), chodí po igelitu. Igelit vrže. V teple se k némii lepí zapocené ponožky.
Citace jsou síf, která nás drží pohromadě. Stáic.víc odkazujeme jeden na druhého, píšeme jeden o druhém, vynášíme □& sebe a oslavujeme se, jako. stádo v úzkostí přimknuté tělo k tälu na samém konci výbě,bu.
Rozvedení rodiče, tahají se o sedmiletou dceru. DO péče přiřčena matce. Velikonoce. Oíľľ veze dítě na venkovský hrbiiov, na dědečkův hrob. Co to? Ná bróbě koäík s pomlázkou, jakoby od; dědečka..Mezi dárky dopis, it máma je kurvu, měj ráda tatínka, pusinku pasílí dčda. - Oba rodiče vysokoškoláci!!!
ako když fukne na
Umelecká škola. Profesor ke studentům: Ve svým veku máte právo dělat chyby. Ale i chybu musí mít dráp!
88: Mladý neznámý autor dělá pokrývače dramatikovi z disenln. Kon-spiraĽc je t:ik dokonalá, i.c Io ne\ í ani ansámbl. Hra je Spatná. Premiéra. Hoch musí dodržel všechny rituál;: dává dárky hercům, klaní se před lípo- I nou, vezme na sebe muka večírku.   I
výpisky Yčetby
Tři sta lei žil pf emoudrý Tes v nebluboké jamce, kterou si kdysi vyhloubil. Nejedl
nepil, jen z přehluboké studnice poznání sál svěží sílu. Všelicí tvorové přicházel
k němu pro radu.
Rozmlouval s červy, s rybami, s kameny, s lidmi, s divokými sviněmi, s hvězdami.
USil je pravdě smíření.
A mluvil-li s červy, stal se červem. Mluvil-li s rybami, stal se rybou, mluvil-li
s kameny, stal se kamenem, mluvil-li s divokými sviněmi, stal se divokou sviní,
míuvií-li s lidmi, stal se člověkem, a mluvil-li s hvězdami, stal se hvězdou.
Tak je učil pravdě splynutí.
Naplnil sebe tím, že naplnil sebou ostatní.
Tím poznali pravdu naplnění.
Putovali k moudrému Tesovi, aby oklikou došli k sobě.
Odcházeli od něho, aby ho v sobě nalezli.
Tak je učil pravdě o pravé cesto.
Dalších pravd jim nedal poznati.
Byly příliš pravdivé a velmi nebezpečné.
VÁCLAV VOKOLEK: Martyrium aneb Černý letopis XXI (TRIPTYCH. Vydal Petrov & Host, Brno 1995)
Opilí herci ho seřvou, že hraje blbina. On trpí, má chuf ječet, že to přece ví taky, sám píše úplné jinak. Vydrží, nepráskne to. To je občanská statečnost těchto let!
Dějiny myšlení jsou žalostnou přehlídkou předčasných závěrů.
Už by někdo měl napsat novou národní operu „Kazi". Vize české budoucnosti z pohledu sestry, která se nepropíchla do vlády.
„Necbodle tam, tam hoří!" šeptá chlapeček s prstem na rtech a pečlivě zavírá dveře do pokoje, kde pravé chytla záclona.
Stará dementní paní chce jít ráno do Školy. Hledá cvičky, pláče, že nemá úkoly, atd. Vseclmy argumenty jsou marné: že je stará, že už školu vyäla... Konečně jí řeknou, že je neděle, což je náhodou pravda. Paní se uklidní a znovu usne. V neděii přece škola není. - Jsme někdy vedeni soudnějšími důvody?
Strašný zvyk: když chce ukázat, že se diví, vyvalí oči, široce otevře ústa a staccatovitě lapá po dechu.
Honza, křehký, PhDr!, se celý týden marně dvoří Ahmedovi -(svaly, ramena). Poslední noc. U táboráku sedí už jen Ahmed a kouří. H. přijde, žádá o připálení. A. mlčky sáhne do ohně holou rukou a hodí na zem řeřavý uhlík. Gestem vyzve H., aby si připálil. H. se bojí vzít uhlík do ruky. Nezbývá mu než si kleknout a s cigaretou v ústech se sklonit až k zemi před Ah-
medovýma nohama. V těch dvou pohybech to je.
V indonéských jazycích prý je dvojí způsob, jak vyjádřit „my". Prvý je běžný, sdílený s našimi jazyky. Druhý znamená „my všichni bez tebe", „my všichni ano, ale ty ne". Indoněsan mluvící anglicky toto „we" podvědomě provází odmítavým gestem ruky. - Není hroznější slovo na světě!
Cikánská kolonie. Stará Bomka v posledním stadiu rakoviny. Noc. Romka se zkusí oběsit. Na poslední chvíii jí zachrání vnuk. Romka usne a má tento sen: „Dvě vysoké hory, mezi nimilano. Po ianě kráčejí tři starci, na hlavách koruny. Romka: Kdo jste? Starci: My jsme tři králové a pašujeme do Československa zázračný lék proti rakovině. - Ona: A co je to za iék? Starci: Kůže z jelena." Ráno Romka vypráví sen celému rodu. Vnuk nelení a vnejbližší drogerii koupí jelenici na Čištění oken. Rozstříhají na kousky a nechaje louhovat v lihu Romka líh pije a žije dalších dnes už sedm let.
Blbec. Vykládá ve filmovém klubu, jaký má úspěch u žen. Nakonec rozhodí ruce a se širokým ásmévem dodá: „Inu, jak říkají Francouzi: za vším hledej ženu - šarže dafér!"
LITERÁRNI PORADY V ČESKÉM ROZHLASE
(26. 1.- 1.2. 1995)                                                 ~~                          "~     ~~
PRAHA
Četba na pokračováni Čt 26. až SM.
(09.00 a 22.00) T, Rauest: Důstojný výlet
:   Čt 26.     .
(02.00] p« -ie|ie. kde. před Kra požárem (renesačni písní a poezie)
(10.30) Host do domu (D. Mokla-
žaloby S028.
110.15) O.  Henry:  Výkupné  za
Rudého náčelníka   ;
:Ne29.  !■ (00.15) 3xB. Hrabal: (12.00) Ch.  Baudelaire:  Krásná
(20..00) p
; is Barca
(16.40) I (21.00) ■■.	','■ mil; zftavdiv
VLTAVA Četba na Č126. (08.30) H	icfcraco Pá27.a Bosco;
Čt 26, [17.30) -	«Pá27.
[01.00) : 'M: !.:- -:■ »y.-gxz cest
(io.o;;, Ex Kbiis - J. Zadina: Pastviny bláznS
(11.45) K. Havlíček Borovský: Komunismus
(1S.O0) f. A Bunin: Strašná povídka
;aĽ.ju: J K ryNSv.X';;^.;:;;-
(11.45; S  EjzenStejn: ChapUntv
(13.00) N s. Leskov: Ruka ruko
(15.00) .i Heyduk: Žieuv prster. iřO.OOj Pátečniveíer-J. Racine:
Briiennicus (23.55) Sen F. Hrdličky    ■
■So 28.; ■:'..'':'
Rolland:'Dobrý člověk ieslez>(2)    ■..:■....■.. ;ľ.«j L,":,-.-; !"';-■;■■; - zjeijs X (13.00) Kdyby   všechny    krásy : svéte
(14.30i Ľ. Oar íl.:: :.)=■;; s .;!:;s';-
»dem del (16.45) i. Janská - Jaf. Suchý:
'!».'í:;c-í-i.:,:í-s        seäôna ivzpominky pláte J  Škvore:
(17,3» A. France: Tra*:
(10.45) Messe be; anděla (1 současný iterární Sanki-Pesér burg)     .    .
(12.05) A. Přidal: Lomy
(13.00i  p.-y.l:: ľ~ 2í. C--:.]:;!-,!-:
(14.30) 0. Daněk: Vzpomínka na
Hamleta (rO.OOi V.,,!-..>.■ ťciNdali.žernu
hráli (22.30) Semper viva-J.S: Mapo 30. (01.00) Lucebert: Tváře-'-'"'  ■ (11.45) . Smajs Clové.kakra na ÜO.OOi V.Jarnek Povídali Jemu
(22.45) '■:  Matevski: Osamělost
'■■ ÚtSI. '
(01.00) J. Vrchlický: Verse milos-
(10.00) Literární výročí - J. PaN-
(11.45) I.   Možný:  Sociologie  -
-.JlS ::■:(: virj;;i.'(j(;n
(13.00)   .Janská-Jar.Suchý Ne-
/i!r-;-f:r.jli:|-s M.-:ťi;   :■.,■.■.■;;.
■?■"■*■:■ ;!\'=!i?: J. ~i:v;-o-::;ľ;: (15.00) A. Klínem  Semá nil (21.30) J. Klobouk: Erupce  "
SM. (01.00) P. Klee: Báseň pro Eve-
(11.45) V. Cemý: Smích a soud
(16.30) Život,  osudy.
(Don Bosco) (20.30) Syrnpozion-A
Soshana, Člověka jeho osud, kresba štětcem
Z deníku
spisovatele
(64)
•     ••••©©©•
DANIELA FISCHEROVA
/3/
Sešitky, sešitky, už nad vámi trochu vrtím hlavou. Kolik cucků skutečnosti.' Kolik zárodečných louží povídek či dramat, která nikdy nenapíšu, materiál na tři pilná převtěleni -a za tady knihovna narvaná příběhy až po strop, za zády televize skrz naskrz prolezlá seriály, za zády svět už natolik pokrytý nánosem fikce, že se ztrácí. Inflační únava z vyprávění. Člověk se logicky zeptá:, k čemu je dobrá tahle hnidopiš-, ština.'■','.;
.V jednom z pradávných sešitků (trias, jura, křída, rok 69) jsem našla příhodu tak naučnou a dlouhou, zeji vysvobodím z rychlopisné stručnosti sešitkového stylu a převyprávím vám ji, jak jen svedu nejlépe. Je to názorná historka o kletbě přílišné vzdělaností, smutně kratochvilná story o tom, jak sě nevyplatí umět číst.
Bylo mi pět ä už jsem plynně četla velká i malá písmena. Jednou v létě se. vyskytla nutnost odložit mě načas do, venkovské školky: byl to baráček uprostřed polí a všude kolem rachotily žně. Moje čtenářská pověst mé předcházela, pro místní vychovatelky jsem bylá „ ta žába z Prahy, která umí číst?. Šla jsem do školky bez odmluvy a dodnes vím velmi dobře, co mě na celé .situaci vzrušovalo nejvíc. V té školce každému dítěti přidělili symbol - autíčko, jahodu? ježka a tak dále .— a ten se opakoval na botníčku, věšáčku a židličce. Trnuta jsem zvědavostí, co připadne na mě. Byla jsem . V té době trefená magickým myšlením, jako mnoho dětí toho věku (jako asi a: ně jsem dodnes, ale už to lépe so-'. cudní' kryjuj, a čekala jsem na poselství shůry jako by se mi mělo dostat znamení. Nemohlo to dopadnout lépe: bylo. mi přiděleno zářivé sluníčko s pusou nd ucha až k uchu. Dodnes ho vidím před očima: Z hloubi duše se mi ulevilo světem symbolů jsem byla vlídně přijatá: '■.
Víům vSuk vešiv jiná učitelka apt o-hlásila, žt sluníčko je pro mé moc jednoduché, tonechme „ těm. hloupějším děckům", a.mně dáme tohle: a vytáhla jakýsi naprosto nechutný obrázek, na niSmí byl Sauně hnědý čtverec a z něj trčel modiý klikyhák. Byl to kafemlej* řier s rukojetí. Vttp byl v tom, že. jsem absolutně nechápala, cq-.toási před-stavuje - hloupí venkuvňnci kufemlej-něh znali, malá inivlektuálka z Prahy. líc. Realita mi zcela unikala. Dodnes si vzpomínám na palčivé zklamáni té :hvilc: je to matku mnoha a mnohu '.klamání dalších. Styděla jsem se ho- \ ■lokali zeptat u snažila jsem se vrýt si I
| do paměti nesmyslný ikon, což se mi podle předpokladu zdařilo.
Jaké ENVOI čili POSLÁNÍ z této balady plyne, to sešitek nedodává. Ale vím, že je to Urgeschichte. Je to varovně naučná historie a kdo hodně Čte
-  kdo nedejbože dokonce" sám píše
- ten dobře ví, o čem je řeč. Přesto, i dneska, porce výpisků:
Ať píšeme cokoli, vždycky toužíme napsat Šém: několik tajných slov, která vím vložíme clo hlavy a podrobíme vás své vůii, by£ by to byla vůle aejjemnéjäí a pokorná až po samu hranici pokory.
Praha* 1993. Prostitutka, jednopo-kojový by:, Čtyřletá dcerka. Matka koupila luxusní stan, 700 DM, jasné oranžový, stojí v tom pokoji. Když má zákazníka, holčičku tam zazipováván
Nové ruské slovo pro nóbl prostitutku: intěrdevuška.
S. (IQ někde nad sfočtyřícítkou) vážně chodí s .tou holkou ze závodky, co se sotva podepíše; aneb odvěká touha bysty po torzu.
Ve dnech, kdy všude víří kau^i petice o násilí, tlusntnu narvanou velkou obálku. Rukou psaný asi stostránkový dopis. Adresáti; Havel, Klaus, vláda, -církev, já. Text paranoídně semele politiku, náboženství, vlastní hádky se sousedy atd. Pisatel tvrdí, že adresáti jsou „klamáni" a jen on jim říká čistou pravdu. Zboku tužkou připsaný vzkaz pro mě; „D. Fišerová, vystupte veřejné na obranu převtělených duší! Děkuji!"
Na ulici: Vis, co můžeš? Ty můžeš" tak leda vrhat stín!
Chlapeček (5) si schovává mrtvé múry. Babička: Proč to déláš? On: Kamarád je sbírá. On má na můry sbírku. Už má čtyři. Tři jsem mu dal já.
Pohybuje se jako staří baleťáci, zároveň nepružně i pružné, asi jako rev-
matický had.
V. Ch. Priala na pohovor pozdě. Mluví s nimi velmi arogantně a uprostřed hovoru náhle otevře kabelku (luxusní), vyndá z ní zahradnické kleště a začne si mezi řečí louskat ořechy. Agresivní zvuk louskání. Skořápky na koberci. Dosáhne svčho, jako vždy.
Kritička se jmenuje Zlata. Přezdívá se jí Zlatníka - Zlé tužka,
K. zabloudil v cizině. Stopl si auto. Řidič taky cizinec, aie má mapu, která vede k impozantní dálnici. Jedou, kolem pořád hůř pusto. K. si konečně mapu prohlédne sám. Není to mapa, ale reklamní leták jakěsi sírany - tu dálnici postaví, yyhraje-li volby. Řidič ho dostal n benzínové pumpy. Tak nějak teď všichni žijeme! .        .
Téhož roku, kdy Vatikán po více nežli po dvaceti, letech zdlouhavých církevních jeänání.: povolil  jeptiškám: zkrťitit si hábií, přišly ÜO módy maxi--sukno. Nevinný žertík Ducha svatého!
Ten zážitek mě vytáhl zpod závalu nešťastného dětství jako lavinový pes -
Zemětřesení v Arménii. V podniku povinná sbírka od&vů „na Arménce''. M.> inženýr (!), se mi s gustem chlubí, jak poslal Arméncům boty, ale naschvál jim odřezat podrážky. „Ar-ménci budou zírat jako vrány!" -Pointa Číslo dvě: celá zásilka rozkradena v Moskve na letišti, nikdy nedošla do Arménie,
„Smrt hazardní hráčky." R, (54) beliem tří let progamblovalä dům v Praze i vilu v Jevanech. Má pokročilou rakovinu. I3ez zábran, s jistým humorem. :iiluví ti loni, že do pul roku umře. Právě si nechala ucEclat p!;istiku obli-íejc. Se smíchem: ,;Žena má do rakve iít s nalakovanejma nehtama!'1
„A co vy tu vlastne studujete?" - „Telepatií." - „ftádně?" - „Ne, dál-
ÍOVĚ."
Z deníku spisovatele
(65)
DANIELA FISCHEROVA
14/
V den, kdy lain slova píšu, mi skončila práce mnoha mésícii. Spím. Bez idfinu čtu jakousi detektivku, Ňěkdeza hrudní km t i mi tuhne imolek smutku. Jako iídycky v rokovou íivoinl chvíli nemám tu nejmanU chuť psul. Psaní mi připadá jako podivná kouřová clona, která všechno jenom male. Už se. mi nechce -.ihiátit přesýpací hodiny.
Z povinnosti ví čtu ve svých sešitcích a vypadl mi z nich tento zápisek, Statv snad itvfi rolet. Cituju:
Dospělý jifÍĽ dospĚlČmu. Díle neumí psát a udila pod text äiäatí kolečko. Smysl: přesnř lady je to místo, kam ti dám aa papír pusu. - Ad k sát ten dopis skoro nečte, jeho obsah ho moc nezajímá, ale splavou dojetíai s láskou tiskne ústa k Šišatému kolečku.
To je ono. řtic lepšího seSilky.nevydají. Šišaté kolečko: nic iepífho ni-kdái nenapitu Nikdo nic lepšího nenapíše. 1'aací marasmus do týdne pfe-jde a zas roztopím kotel počítače, klopoto se vrcuvé dá do pohybu - a na--vždycky to bude ittc než marná touha propašovat do textu ten kousekprázd-na. trefpttttkt beze slov a... A už nic.
•Vapaxlrd. s ičdomím prve řečeného, porce tý/iisků:
Piaii se ho, jakvm znakem b;r drtí] byt. Cruel bych bŕt apostrof, íckl. Pis-' nieuo-nepismenci, zvuk-nezvuät, vyvanuti písmene- i zvuku pro lepší vztahy dvou. sousedních slov.
Pozoruhodně pevně uchopený osud. Malá arabské mĚsto, dnes. Důstojná, nemluvná, přísná stařena. Po"tři generacevykonavatelka tradiční společenské funkce;, přichází do radiu, kde chtčjí ydit iiceru. Prohlíží nahou ne-VĚstuod hlavy "až k pátá "a hledá skryté '. vadj. Nakonec prstem zkoumá panenství. Nu jejím posudku závisí dívčin sňatek. Gele meslo se jí bojí, každj se ji snaží získat, ona se ale s nikým nestýká. Teď zemřela: Poprvé ji nékcäo viděl nahou. Mésto je v absolutním Šoku: nebylá to žena, byl to muž.
Každá láska tkví v tom, co je vy-slovitelné běžně, s nepatrnou příměsí nevýslovného-Všechen lyrický aparát syfita cení ničím jiným než snahou vyslovit tó, »je nevyslovitelné z prin-
Dráma „Chodská ňostina'-. .FrvjiíChoiä; „První chod!"
Druhý Clincl: ..Druhý chod!".
.atd.
:'■.-; pdyoká spisovatelská touha: čtenář s .tz.V. pasivní znalostí mého autor-s kého'jazyka. Rozumí mi dokonale, ale sám by re hex nedovedl. Ano, pro toho jo radost psáti
:.. ;.:..byi
Dospelý syn a stárnoucí otec si jednou za rok najmou kurt ;i hraji spolu tenis. Říkají tomu Oidipův p-o-liár.
'■:■ Tomásek(5) si vyrobil medailí zle-penky a šel se chlubit Jitce. J: „Za cos ji dostal?" T. zmaten, netušil, že medaile bývá „za něco-1. J: „Třeba jsi něco vynalezl, nebo jsi udělal hrdinský skutek..." T. se rozzáří: „Udělal jsem hrdinský skutek! Vstoupil jseni do vlády!"
„Její itĚnka mela příchní postřiku proti royším. Ci kdo to ohlodává mladé stromky? Krici? Byla nesífbaíelfía."
defendant", obhajovaný. - Jak výmluvný jazykový posun! Jak nadéje-plná otázka!
Chanuka. Na obci velká slavnost. Máme lístky ke stolu 6. 20, ale tam už sedí jiní iidé. Pořadatel (starý Žid v jármulce a s pejzy) se halasné omlouvá, nechápe, jak se to mohío stát. Nevadilo by ním. kdyby nám dal židle navíc? Přispěchá s židlemi, všichni se smáčkneme kolem stolu. Vtom se k nám nak loni a s pýchou Špitne: „Máme 250 míst a 500 prodanejch lístků! To je, co?"
Moje vzdělání je už jen próätá záruční Ihůtadávno překonaných omylo.
m
#r§$
%\
Salvador Dali, kresba z výstavy Saivado centru Chagall v Ostrave
S čertem se soudit můžeš, alü s pek-
Třicátá léta, maloměsto. V rodině .soudce se po letech bezdetnosti koneční narodil syn. Střežen jako oko v hlavě, Chůva omylem upustí do kolíbky jehlu. Jehla zmizí. Rodiče —panika, Úprkem na kliniku.. Na malo-meste primář soudcovi nic neodmítne. NoVOrOzenĚ je prorenígendváno od hlavy'až k patě. Jehla se nenajde, ale rodiče, jsou klidní. Udělali pro dítě to nejlepší.
'..'.Ptá se mí, jestli mám nepřátele. Ovsem, ale väichnijsou vně křídového kruhu... aspoň, doei fám, snad.
Autobuse Ticha hádka matky š ďce-rou. Matka,;vyčŕtavecTo mám za to, že: se: o, tebe .staraní: dvanáct lei? - Dcera zavile kouká z okna. Pak vítězné vypálí: Jenom SeŠt! Matka; Jak to Šest, když je ti dvanáct? Dcera: Každou noc spim, a io st o mě stará Duli]
Ta vzpomínka se ak klobouk vprostři ech, kde se potopil
iilí!
loď. mkyi
„Anamnéz: Vždycky byla cílevědomá aí hrůza. Už v první třídě su učila dopředu ti při učení míval.T na bradě li ol íček aaprád-lD: věřila, ie tak získá svůdný dolíček.
Musím \
hrajete'.' MálĽ být s.ra evangelický Jár
lady i
i: Probnlia, koho to
■ I' ■ 9  -9 ■'■■S-V
J. (16) se vsadil o dost nehoráznou sumu, že doběhne do příStí stanic« dříve nežli tramvaj, coi je prakticky nemožné. Tramvaj se rozjíždí. J. vb íhá na koleje před niř Ridič bésoí, J. probe tin e üsek volným klusem. Záblesk koncepčního myŠíeníí
Zmocnil se mě nepokoj tak prchavý a letmý jako zašumění pévtĽkéhu sboru mezi dvčma hudebními vétamí.
Bylo mu deset, když matka přišla
do jíncho stavu. Nechtěl žádného sourozence. Připadala mu jako trojský kúft.
Má teta Marie (79) umírá na LDN,
Vyhublá na kost, černé třísky zubů. Chci mluvil s lékařem. Spustí velkou tomenraci, křičí na celé kolo: „Nikám nechoď, jen af už mna nelččijo, žádné patáky nedávajú, já už cheu umřít, cheu tam důle, do hrobu!" Koneční odcházím, ptám se: „Teto, a co chceS k vánocům?" Přitáhne si mě až k sobě a toužebně zašeptá: „Rtfinkuí"
Užívá argumenty podle pótfeb chvíle. Není to filosof, ale myšlenkový skořápfcáF-
Zasypaní horníci, Je zřejmé, že jsoii mrtvi, ale z pietních důvodů jsou tři dny vyproSťováni. Když je konečné najdou, jsou t£la už v takovém stavu,
že je nutné je okamžité pohřbít. Zpod zLmĚ, nad zem, pod zem zpét,
Z kvétů i z trnů zbude stejný prach a Vzkfísení je neoddelí a řekne: Vzbuď se, růže í
oO
Z rodinného deníku
MICHAL JŮZA
František Rontjvxký. Odchod, i nkaaatika, detail. 1968  (F. Hoitmíký vystavuje své souborně düo v Domé uměni města Brna)
tiž,  to  mal  tenkrát  po  Mnichovu
26.  1. 1995 - Vysoký stupeň Stefa-raovy sklerózy nikdo neuhoď], protože se ke každému příchozímu' choval z aristokratickSbo zvyku, který jej neopustil ani na smrtelné posteli, neobyčejně laskavé, a srdečně se s každým při setkání vítal a loučil, ačkoli rtevž-ážl přesná, kdo loje, ukže nikdo ne-mohl uvéřit, že ta vroucnost není určena osobné jemu. .
26.1.1995 - Když jsme byli se Stefanem na jeho posledních prázdninách ve fričovskérn dome na OodřejovĚ, prohlížej si hromadu obrázkových časopisů o cizích zemích, tec h samých, co potom matíĚka Ke hoví, Čett titulky a občas při cigaretu promluvil, sasvč-ceně prohodil třeba: „Voda místo sjez-dovky..." - Ale když jednou pršelo, stál Bedřich Stefan u Okna a řekl, „to
je zviáĚtni, jak |t run dčSť vidí-tl". Ä ještě řekl: „To je blby,"že tady ten Fric nemůže s námi bejt. To se tak umírá."
27.   1. 1995 - „Neříkej, že to není KINDER-SURPRISE, kdvž jeto KINDER-SURPRISE!" vřískalo" dítě sedící na supermarket v dm vozíčku na
25.1.1995 - Domluva s kastelánem: Hiad VaidjStejn v Českém ráji* červenec - říjen 1995, František Skala jt. :i hrnčířslvi Michal Júzíi & Eva Jůzo-víÍ, CESTOVNÍ POHÁRKY, HOLE A DENÍK PRAHA - BENÁTKY. Na zahájení výíetní výstavy v sobotu 1. července 1995 v 15.00 promluví Vera Jiiousová, Přemysl Rul a Martin C. Putna. - „Hlavní Idea.. Zá mir proti záměru stojí, takže všem se zámer zmarí, jejich oucel se nepodarí, a jen Bohu
'jedinému patří- cest a sláva." :(Kaťéi Hynek Mácha) - Na hrad se dá jít jen pääky, V ttapličce na nádvoří sv. Jan Kflitei, namalovaný podle Máchy. V předhradí klasicistní výletní hospůdka.
26. 1. 1995 - Nase sklerotická matička Řehová krátce před smrtí chtěla jít ráno do Školy, hledala tvičky, pískala, že nemá úlohy a že přijde p02.dE, Nevěřila, že už je jí sedmdesát Šest a do Školy nemusí. Konečně jsem řekl: „Mami, bereš důchod?" „Beiu!" vydechla maminka. „A dneska je neděle, žädni äkola neníl" řekl jsem, pro-tožc byl;i iiedík. Maminka se uspokojila a prohlížela si hromadu obrázkových časopisů o cizích zemích, což mĚla ráda. - Po smrti maminky, když jsme ge-lovou matraci proti proleženinám předali dulši rodine a vymalovali jsme, chtěla letitá kamarádka Daniela, aby jí sens převyprávěla celé tři roky, co jsme měli maminku Řehovoudoma jako ležícího pacienta, kvůli literárním« zpracování! Od té chvíle jsme se už s Danielou nesetkali. - Dnešní Literární noviny s Dameliným „deníkovým záznamem" (Stará dementní
' paní...) jsem před ženou uklidil. Bylo mi líto Daníny nelaskavostí, která ji musí soužit. Literární zpracování je nepravdivé, protože je neláskavé, „dementní". Musím hájit čest matičky Řc-huvč, že naopak Sklerotici mají strašně světlé okamžiky, kdy-nshlédnou svůj stav a mají soucit s těmi, kdo je opat-
! riijf,■■,-.'-.-:
;.■: 26; J; 1995 - Sochař Bedřich Stefan krátce před smrtí slávil pětaosmdesá* tiny. Během večera tiSe sedel a klimbal, ani sklenku vína nedopil. Když
:'£la Eva s paní sochárkou Hanou Wich-, terlovou mýt riádobí do maličké kuchyňky, Spatřil jsem v. zešeř e léiri. ateliéru, jak seStefan probudil, diamet-
: rälnč odliänč prudce chňapl po láhvi, "jež/zbyla na. stolku, a zvedl ji lačriS
;■. k Ustßm, „Do prdele, prázdná!" postavil ji zpátky a znovu asnui. - Naposiad dSsné chlastali.po mnichovské dohoř do, než jim to starý Frií rozmluvil, ř.a: jt Čekají jiné ukuly. • Když }Sem narozeninový vyjev vy povědí l znalci,-sochaři Karlu Neprasovi, řekl, „no jas-
svou matku jej tlačící, zatímco jsem vybíral mezi dvéma bulvami celeru. „A tohle je Michael Jackson!" povy-kovaEo vftSzosíavnĚ dítko.
27. 1.1995 - Eva se ptaia, co píšu, a převyprávěl jsem jí případ Daniely Fischerové^ a žena řekla prudce, „vás se to všech týká - tak leda z rozjetýho vagónu", utřela si slzy, vysmrkala se a umyla si v koupelní oči. Sedla si, „neřekla jsem ti, že mi vyžádali lidi, jak jim Daniela přinesla hru a řekla, Že je ,o Evine matce". Tak za prvé nemůže být ,o mojí mamince', protože Daniela videla hovno. Za druhé, jestli to necejtf, tak je chudera. Všichni kamarádi se choťíili na matičku aspoťi formálně podívat, jakjs mám v ěistoté, a pozdravit ji, Danielu to nenapadlo."
27.-28. 1. 1995 - Matička Rehová j eden čas vylaďovala kytky z vázy a hala si s nimi se zkříženýma rukama do postele, že čeká nu pollFebáky. Dlužno říct, že človék si asi není jistý, jak vypadá smrt, jestli je ještĚ živej, a tak se bojí, aby to nepropásl. Žena se lekala a rmoutila, ale jak byla k smrti unavená z neustáleho praní i vlečení, jednou, když přišla, a matička ležela a čekala S odevzdaným výrazem na pohřebáky, aby ji našli připravenou, tak to Eva nevydržela, a protože nedlouho předtím volati oá Friců, že čekali s mrtvou babičkou a vytřeštěnými pravnoučaty na pohřebáky čtyři hodiny, tak vyhrkla, „mami-, pohře-báci se na tebe vyprdnouľ' a hned věděla, £e to nemela. Maminka ztuhla, ale najednou jí začaly čutat koutky, začala se smát, pohřebácké údobí tím skončilo.
28.1.1995 - Jednou se matička Rehová mimořádné1 sama zvedla,a do-ätračhalä se dlouhou předsíni - najed-nouviďím, že Stojí za dveřmi kuchyně, ,,ji jsem vás našla!''. Sedla sE na židli u pultu. Uvařil jsem jt kafe a posadil jsem se z druhé strany pultu, Řekla, „víä, já se hrozní bojím, že to bude bolet, když odpadáva maso od kostí, Prosím te, řekni mi, bolí tq?" „Neboli, neboj se, matni,'' řekl jsem po pravde. „To jsem ráda," řekla a držela hrnek oiifrma rukama, „ani nevR jak."
28.1.1995 - Předevčírem jsem Evě ve mĚsťě koupil knihu, a .našla v j Exllintbo vyprávět o sobe. ..ťilmjse nenatočil. Mel jsem pro to dva dův. tly, 7.:-. prvč byl příbĚh příliš iiutobii grafický, i když ne na sto procent. kromě toho jsem v žádném případě ni Chtěl ZränitGiulietiu.Tö bvl ten druhý důvod," Fellini dával celý život.všanc sebe, proto znal cenu citu.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(16. - 22. 2. 1995)
PRAHA
četba na pokračováni
Čti 6. až Úl 21. (09.oa a 2í.m) i, Kraus: To na
tobě doickie
SI 22.
(09.00 a 22.00) K. Čapek Kriminální případy
ĚM6. (14.20) K. Mansfšaldfft&Uiilniu. Pá17.
(02,00} N. V, Gogol; Piäí (10.Í0} M. Slonia: Sněhurka; v es-
So1S. (10.15) 0. Henry: Katedra tilarit-
(00.15} K. Čapek: Mél jsem psa
a kočku (14.35} Benefice   pro   S.   Neu-
(00.45} H.   wn   Hofman-nsíhal: ■Málató ;";'
Stži.'  -(03.00) A.KJ:nn<ri!:Vyznánílovce
(16.40) Milý. milá (20150) H, BÄII: Haoiia v rwjnáin mfistS ■
VLTAVA
(17.30} G, Omell: Farma :v:íat
StK. (17,30) M. Pagnel: Jak w«ií ty-
ffliÍMl Č116. (91 ,D0) J. Skácel: Vtaitovkfl, ne-
siuii nás vynechat {10.00) Ex IHJiis ■ M. C. Putna; My
soš'dcní kresfané (11,45} v.  Napálil:   Paradoxe
lásky (15.00} S. Loacock: O aneb Fakta
oíatálnostilantaslantomatů (20.30) H. Bariter: Obrazy z popi 17. (01.00) O. Paz: Zeleným Ink bus-
(11.43) Ch, Baudelaire: Mo-raini
poselstvíhiaiky (13.00) J.Trnkasámdomashufl-
::■.>.,. S'siiv má lád
(15.ŮŮ) K. Poiáčtó; Povídka o tam, kterak si parr Hugo LürtSthObt   ChtSt  ví ft ^skiinu
ůrensieinovou, ale nevzal šiji (20.00} Päteŕnlvater (23.53} Sflý.E.MÍiiwra'" ■■"■';
So 18." (09.45) C. cle Casulkijc-: Zajatec
(10.45) F. M. Dustojavskij: Llrs-
íaní a poniímHí}' (11.35} Ctěme Písmo - E>odus
Xlll (13.00) Kíyby    všechn/    kiásy -'svSta:ľ'-.-:--
(14.30] Ů.Simenon: Ptístawmlie (16.45) řc-egramy - ttíä  Iwst
.". vaíchivuJ-Kaier■■■'■ (19.15f J. Gold: Mino] aurus
(22.00) J. Arp: Ns jedné noľí
(23.30) K. Michal; Kakai.
Ne 19. (01,55) Sen E. Murrera
{07.361 Cte™ Písmo - MuntůJi
Vjl J09.10J V. CoKClša: Ps-ůt verĚe
radoaiE (10.45} 0mliení(a),  : (12.05) P Rajian:,-0táika a-«l-
(13.00) Setkávání
(H.30) I.AichsngerwälKnŕfflký'
(20,00) Obraividŕiiniesképa-
váfeCné literatury (i2) (22,30) Ptemeslů ■ překlad s J,
Vladislavem-
Po 20.
(01.00) V. Hoiafl: PÍ hísiií'■ ■'.; (11.45) M. Pitarďiáaävíy    v..
(13.00) QDraiyztJějin české pe-
.á!íúieiireratuEy(t2) .-(15.00) Ch. Dickens; Hlíflaí [16.40) Lít«ám(výroSí-'-P;ČW
de!
i) j. opeisky: přadstf
(13.00} Fonogranr i/'archWii J. Kaä
(1S.00) A Christie níJtu
(21.30} K. Pflláfe!
(1&.40} Ě, libris - F, PesEoa: 2í
noci naieľio byt i [16.30} Život, osudy, esn-iäli
NOVINY
Z deníku
spisovatele
(66)
JIŘÍ , HANÁK
IV
Jakou cenu mají konkrétní jména a mravní kvalifikace jejich nositelů? Vdneanídobě? Ponechmejetedj' vje-j ich anonym i 16. Dále setrvávat v Lidových novinách však nelze, bylo by to už hanbaté. O morálce lam píše muž, který podepsal Antichartu. Špatný vtip. Aväak pozor: je ten vtip skutečně tak Špatný? A ta špatnost tak vtipná? Opravdoví sekáči v intelektuálních Lidových novinách.
Při pfemýälení o novém zaměstnání se oddávám tajnému rituálu. Ze skříně jsem vykutal vyprané a nažehlené montérky. Sentiment, samozřejmě že sentiment, dokonce sentiment jako trám. Velkého panáka a hromadu snení. Šfastná, skvelá, nádherná dobo normalizace! Národ jako jeden muž v odporu protikomunistickĽm. Dočítám se dnes. Pár disidentů, bůhví kým placených a už vůbec hanba mluvit, kým řízených, rušilo vsenárodní účinný odboj. Dočítám se dnes. Mezi nimi speciálně hnusná svorka osmašedesátní-ků, před kierýmí je třeba odplivnout si vždycky a víude. Dočítám se dnes. Jasně. Jasně. JasnČ. Správně. Správně. Správně. Vyznávám: ty nej tvrdli boje s bolševikem se vedly v ekonomických a prognostických ústavech, prostřednictvím „jak se máte, Vondrovi", ve foteiech bankovních úředníků, ti nejodvážnější dokonce v same tlamě Leviathanově. Bojovalo se zvláště lstivou metodou, totiž myším tichem. Troupe, komu daly déjiny za pravdu? No přece jim! Vždyf už v Písmu stojí: Beati miles, quia ipsí hereditabunt ler-ram. Překlad post mode mističky: lezení do vládního zadku nemůže zůstat neodměněno.
Pocit k nevy psán í, čtvrt století starý a stále „jako živý". Za čtyřicet let komunistického panství ho jistě zažily desetitisíce lidí: vypiaSený intelektuál se směšnou představou o dělnické třídě („bandaska s kávou a chleba se sádlem") vstupuje mezi ni. Za Čtrnáct dní zjistí, že se vlastníma rukama docela dobře uživí. A že mu všichni můžou. A dává to směrem nahoru najevo, A válí sudy, vykládá auta, vede řeči, rozvádí kolegy {dá se dnes bez rizika použít slova soudruhy?), píše jejich dětem diplomky a referáty posrán-kům, o nichž netuší, že budou vládnout i „po", a popíjí pivo s Platonem Karatajevem, občanským jménem Vencou Křivánkem. S mužem, kterého potkalo tolik zla, kolik málokoho, a přesto či právě proto moudrým a vyrovnaným. Když jsme jednou uříceni po složení dvou náklaďáků coca coly popíjeli pivo a já, zahleděn do hlubin budoucího času, věštecky pravii „toto jednou bude dělat Kojzar", opáčil mírně jako ovčička, avšak ovčtčka znalá: „Nebude." A dělal za mne, Ttdyž jsem \c skladu tabáku psal pro nelegální Lidovky. Sedm let uplynulo, a kdo že sedí ve správní radě Lidovek? Profesor marxismusu-leninismusu. Montérky putují do skříně. Do téže řeky se nebudu pokoušet vstoupil podruhé.
„V politice neexistuje žádná morálka, existuje jen výsledek." To si žádný muž pravé víry nevymyslel, to jen převzal. Načepuj však, ó neomylný, i další žejdlík z téže studny: „Buďte tak laskaví a nevyjadřujte své názory - nebo dovolte, abychom vás za to postavili ke zdi." Lenin stále živý. To první se iiž stalo standardní (to slovo přímo hýčkají) výbavou našich pravicových bolševiků, to druhé se u nás používá sametové: „Buďte tak laskaví a nevyjadřujte své názory - nebo dovolte, abychom nepřipustili diskusi k parlamentní zprávě premiéra Klause." Velice, velice živý Lenin.
Grafika rok
Ten génius zla a politické moci mne ponoukal ku vzteku už jako studentíka dvěma definicemi: „marxismus je vše-
iy. P'
rávný-
boda slova na Západě je svobodou žoku peněz". U té druhé definice si dnes nejsem jist: věřím, že ro není tak úplně pravda, avšak je to víra starého Tertuliána: věřím, protože je to absurdní.
Pan Otomar Krejča, jeden z největších Českých režisérskych zjevů vůbec, nemohl před čtvrt stoletím udržet divadlo, protože se nepřizpůsobil ideologicky. Pan Otomar Krejča nemohl dnes udržet divadlo, protože se nepřizpůsobil ekonomicky. Výsledek je každopádně týž: konec, Smytec, král a eso. Před čtvrt stoletím mohl pustit na jeviště Atomovou katedrálu nebo nějakou Kozákovu féerii. Měl by prázdno, hrát by však mohl. Kdyby dnes pustil na jeviště Apropo, co dělá Andula či To nejlepší z Penthousu, měl by plno a mohl by hrát také/ Tehdy i dnes chtěl dělat umění. Dnes může. Třeba křídou na vrata, a nepopsaných vrat jsou v Praze přehršle. Z toho je vidět, že Lenin pravdu neměl. Množství nepopsaných vrat zapomněl zakalkulovat.
Jako kluci školou povinní jsme si vykládali vtip o člověku pracujícím jako čichač v parfumérii. Po práci běží domů a už z dálky volá: ženo, honem tvarůžek, a hodně rozleželý! Viděl jsem jeden díl amerického seriálu Vražedné pobřeží (NOVA Čtyřikrát do týdne) a ruče jsem vyštrachal z knihovny tvarůžek hodně rozleželý. Ažajevovo Daleko od Moskvy. Překlad Sergej Machonin, vydání páté, náklad 100 400 kusů. Celkový náklad 281 900 výtisků. Mám-li volit mezi Nickem Slaughterem a Umarou Ma-gometovem, volím druhého. Blbé je to stejně, to druhé ovšem méně krvavé.
Nedělní rodinná škola na ČT 1, bůhví proč zvaná Debata, přece jenom čas od času trhne stehýnkem jako mrtvá galvanizovaná žába. Zejména když si za přítomnosti Velkého Kuchaře někdo dovolí tvrdit, Že jídlo je přesolené, přehřebíčkované a přeno-vokořeněnč. Kuchařský Olymp pak metá pavlačové urážky (říkáte snůaku nesmyslů) a kritik sám, vyveden z rovnováhy, vytasí na námořního kapitána, podivným změtením azimutu zabloudivšího do funkce ministra sociálních věcí, svůj doktorát. Chyba. Mě! zanotovat „kapitáne, kam s tou lodí?". Situace si to prostě žádala. Otázku po kvalifikaci našich ministru sociálních
věcí si nekladu. Už přece Lenin, živější, než by si dnes jeden přál, prorokoval, že jednou budou stát řídit kuchařky. Třeba ta doba nastala a nám se nic neřeklo?
Sobotní nákup u Meinla: Máte brambory? Nemáme. A cibuli? Také ne. A neviditelnou ruku trhu? Žádná odpověď. Jako u ilfa a Petrova: Buh není. A sýr je? Ani tatu žádná odpověď.
Na autobusové zastávce obdržel jsem zdvořilý dotaz: máš žváro, vole? Nemám, odpovídám po pravdě. A sirky, vole? Ani zapalovač. Tak díky, vole! NejzdvořiteljĚí vůl, jakého jsem v životě potkal.
Co je novinářské řemeslo ve srovnání s vesmírem, nevím. Co je novinářské řemeslo v očích potenciálních
Čtenářů, vím už třicet let. Přijíždím z Prahy domů na prázdniny. V brzkém ránu potkávám nedospavého strýce. (Strýc je místní oslovení pro všechny staré muže.) Dialog:
- Dobré ráno, strýců! -Tož vitaj, Juro, odkaď?
-  Z Prahy, strýců!
- A co děláš v tej Praze?
- Študujú novinářství, strýců,
- Novinárstvo? Tož to je jaksi divné. Starý Šuráň roznáša noviny už deset roků a nemá ani obecnú!
Mám na svědomí story, které nikdy nikdo nevěřil. Je z jižní Moravy a týká se pejska, který neměl zadní nohy. Místo nich měl dvě kolečka, spojená jakousi osou, měkce vystlanou, a na ni připoutaný zadek. Vesele běhal. Nedávno proběhla tiskem zprava o podobném unikátu. Ovšem ze Skotska. Víru v moji story to nepotvrdilo, nýbrž oslabilo. Jakže, na jižní Moravě že by bylo něco takového možné desítky let před vyspělým Západem'.' Budu muset příběh upravit: uberu jedno kolečko a přidám jednu nohu. To snad už bude salonfähig.
Už zase čtu sportovní stránky novin. Jak vidím v tramvají a v metru, nejsem sám. Už zase sledujú večerníčky. Určitě ani v tom nejsem sám. Měl bych dát echo novinárskemu syndikátu: něco se děje! Měl bych dát echo vládě: něco se děje! Měl bych dát echo všem: už zase přenecháváme politiku JIM! ONI jsou vždycky ONI, bez ohledu na režim. Totiž MACHŘI. Budou nás potřebovat až dva měsíce před volbami. Těch z nás, kdo budou potřebovat JE, bude určitě zas o mnoho méně než posledně. Uklidňující vysvětlení jsou však už v šuplících MACHRU: čím menší volební účast, tím pevnější, neboli zažitější demokracie. Pán Bůh s námi a zlý pryč.
Možná už stárnu. Skoro k slzám mne dojalo líčení posledních chvil Zdeňka Bořka Dohalského. Velkého intelektuála, vlastence, odbojáře, člena onoho dnes už bájného přátelského kruhu kolem předválečných Lidovek, Velitel popravčí čety se ptá:
Sind Sic /.denek Dohalsky? Odpověď vskutku d'íirlagnanovská. a česká: žádný Dohalsky, ale Zdeněk Bořek hrabě Dohalsky z Dohalic a na Mile-tínku! Proč se o tomto člověku neučí děti? Jak by mohly, vždyf ani dnešní vedení Lidových novin si na výročí Zdeňka Bořka hraběte Dohalského z Dohalic a na Mílelínku vůbec nevzpomnělo. Ještě že to zachránila sobotní příloha. Práce několika původních redaktorů je stále ještě znát.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(23.2.- 1.3. 19951
PRAHA
Četba »a pokračováni
Čt23. (09,00 a 22.00) K, ČapE rodu VoBckých
Pé24. (09.00) K, Čapek: Tajerr
:ě  JÜ-
fit 23 až S11. (09.00 a 22.00) Z. Šmíd: Cejch Čt23.
(ta.20) L. Askenazy: Mozart
fén. (02.00) !.' losüif    rozhovor    (J
Haviíeek) (to.30) J. Jist: Lésvo má, Sy ne
(12.00) i D. Cempsell Seslry (20.00) j. Žák: Na úsirité nové
doby
Ne 26. (00.15) I. Herrmann; Artur a Leon-
týna [20.00) M. Krleža; Leda
Út2fl. (00.40) T. G. Masaryk: Hlawiízá-
sady etniky humanitní (1) (21.10) C. Sovák: KHžová cesta
Stí. (00.40) T. G. Masaryk: Hlavnízá-
sady eth ky humanitní-(2) (02.00) H.aP Šoitészovy: Skryla
Po 27. a Stí. [08.30) H. Sienkiswicz; Potopa
St 23. až Po 27. (17.30) M. PagnoUak voní tymián
Úl 20. a Stí. (17.30) A. Klimeffl: šťastný život
Ůt 23. (01.00) s nach: Jen lásku chci (10.00) Eí librie - f. Pessoa: Za
noci naSeho byli (11.45) J.   Zábrana:   Pracovat
vždycky naplno (15.00) P. Saoach: Bellevue (20.30) A.aV.MiStikové: Maryša
Pá24. (01.00) I. Blatný: Romance (11.45) J. Werich: Hercům a hereckém (13.00) H. »on Weist: Michael
Hohl hass (15.00) A. Daudet: EHxfr důstojného otce Gaucheta (20.00) Páiečnlveíer- Primate parole aneb Je na začátku lib-
(23,63) Sny - J. Kroutvor So 25.
(09.45) L Dvořák: Stdeň
(10.45) F. M. Došlej evskij: Uraženi a ponlřeni (6)
(11.35) Čie™ Písmo - Exodus XIV
(13.00) Kdyby   všechny   ktásy světa
(14.30) M. LézÄovský; Zahrádkáři aneb Až se jato zeptá
(16.45) S.   Schwartz;   Osffelo-vači
(19.15) J Hejda: Advent
(22.30) V. Macura: Pes o;:;! bitva
(23.30) M.E.Wilkinsonové:Si!ny
(07.35) Čteme Písmo - Numeri vlil
(09.00) M.   Červenka:   Zrozaní duse
(10.45) Omlíenlp)
(12.05) J. Matien: Hlas mola
(13.00) Setkáváni
(14.30) J. Kratochvil: Balada o re-klamním agentovi
(20.00) S tend halová cesta životem a umením
(22.30) Semper viva - V. Závada Po 27,
(01.00) S Plamovä: Prezimovaní
(11.45) =i>.:;:rch05: Hovoiy o lidském étestí (1)
(13.00) S tend halová cesta životem a umením
(15.00) K.    Stelgerwald:    Prvni kroky demokrata
(16.40) Literárni výročí - N. S. Leskov
(22,45) N.Gurniljov:Suezskýp:ú-plav Út 18.
(01.00) K.Bodläk;Zt>ásnlvpióze
(10.00) Literárni výročí - N. S. Leskov
(11.45) Plutarchos: Hovory o lidském stéstl (2)
(13.00) S. Schwartz: Ostŕelovaci
(15.00) J. Svobodová-Ticuá: He-geíova pravnočka St 1.
(01.00) M. Jacob: Ve svetle snů
(11-45) Plutatchos: Hovory o lidském StíSIÍ (3)
(15.00) J. Hašei: Aféra s «sŕkam
(16.40) E, libris - H. Pourrat: Poklady z Auvergne
(ia.30) Život,  osudy,  osobnosti
Z deníku spisovatele
(67)
• ••«««•69
JIŘÍ HANÁK
72/
Posun hodnot: ve třicátých letech: jsi hloupý, půjdeš do dvora pohánět voly! O třicet let později: jsi hloupý, půjdea učit! JeítĚ o třicet let pozdéji: jsi hloupý, půjdea do politiky! Že by uzavřený kruh?
Slovo smysluplnost je už pasé. Nepoužil by ho dnes ani poslední zapadlý vlastenec. Místo toho nové hity: nicůt-ky, slovíčka, vlnky. Jestli otce této pit-vorSliny nedonese vlna slov do nicoty, dočkáme se třeba i vládičky, politirky, proslůvku, inteiektaálka a doktůrka. Plyšová siovíčka.
Rodiče byli slušní lidé. Ze syna je intelektuál. Ní vrh'na téma komentáře pro jedny nejmenované noviny.
íe krásné pracovat. Jeäté krásnejäí je o práci jen snít. A vůbec nejkrásnější je nepracovat. Proč si tak evidentní pravdu neradi přiznáváme? PokryT tectvi? Spíše akutní otrava tisíciletým modli se a pracuj! Je nemodlení se podmínkou nepracování, nebo nepracován ípodmínkoúnempdleníse?
Fraškovitý spor o Katedrálu. Cosi jako novodobá insigniáda, rozmeru ovSem mrňavých. Takové množství lásky ták najednou explodující je mi podezřelé. Ó> takhle povinně podložit každý podpis na petici tisícikorunou na obnovu její Zlaté brány?
Nejvyšší pastýř'všech katolických oveček v Čechách je Vlk.
V novinách zpráva o muži, který se ; už třikrát pokusil o sebevraždu. Tak předbíhat je opravdu neslušné. Vždyť přece nikdo z nás nečeká ve fronte bez naděje, na každého se dostane.
Kurt Tucholsky před dávnými lety napsal, že existují jen tři skuteční internacionální   síly:   homosexuálové,
Standard Oil a církev katolická. To bylo tehdy hodně odvážné. Dnes ostatní taky. To slovo internacionální - nesmrdí nějak bolševikem?
Vůbec musí se účinkovat vodkou, lstí a uplácením. Všechny pak ostatní prostředky, jako spravedlnost a právo, na ně nemají účinku. To není o nás, my jsme přece jiní, evropští. To si jen dánský vyslanec v roce 1709 zapsal, jako to chodí - v Rusku!
Za třicet šest měsíců budu na obtíž. Jako všichni penzisté. Abychom tak u a obtíž nebyli, oddálí nám odchod do důchodu. Co takhle místo toho debit rozumnou populační politiku? Nelze to čekat od pana Thatchers. Vždyť přece počet détí je soukromou věcí každé rodiny, nesluší se státu zasahovat preferenčními rodinnými přídavky, a už vůbec ne byty, dosažitelnými pro mladé rodiny. Jaká myšlenková veiikoiepost! A připojištění na penzi? To už je přímo myšlenkové Čimbora-so! Dříve se tomu říkávalo šetřit na stará kolena. Kdyby byli pravdomluvní, nazvali by ten průlom do sociální politiky Akcí dědeček a babička ujídaj nám z chiebíčka.
Nestačí hrát tenis nebo basket, aby byl Člověk sportovcem. Musí také umet prohrávat, Přece sportovec nenazve poslední koš či míček, kterým ho protivník poráží, snůškou nesmyslů! Tuším, že to byl král Slunce, kdo 7. ave tlí do tenisu druhý servis, když se mu první nepodařil. Ale Ludvíci jsou už dávno v prachu. Nebo že by...?
Dveře už už sé rozjíždějícího autobusu rozrazí frajerský čtyřicátník. Řidič zabrzdí, rázným krokem se vydá za oním buranem. Tam zastaví, pečlivě si ho prohlédne, nevéřícnč zakroutí hlavou a odejde, Všechno bez jediného siova. Tak sprosté jsem ještě neslyšel nikomu vynadat.
Celou sobotu čtu knihu Ferdinand Peroutka, deníky, dopisy, vzpomínky. Ta postava už skoro mytická, novinář, spisovatel, intelektuál, bojovník a vzor, to všechno s velkými písmeny, dostává člověčí šmak. Nakladatelství Lidové noviny má Šfastnbu ruku: Budování státu, Čhuŕchiliovy paměti, Ryanóvy válečné reportáže a nyní toto. To je přece paráda, Je dobře, že právě Lid ó vé noviny. Alespoň nakladatelství,
Zastřelen pro zbabělost před počítačem.
Šsnahem   podceňujerňe   důsledky
a trvanlivost rusifikace (sovětizace? zvýchodňovánn); ktm j sme byli podrobeni souvísäých Čtyřicet let, Proto nemají pravdu ti, kteří vydávají české země za všeho transformačního futrál (jsme nejlepší!), proto nemají pravdu ani ti, kdo obtížně Med a jí dobrý chlup na dnešních poměrech. Bývali jsme normální západoevropskou zemí, aie dnes jí nejsme. Dnes jsme pouze nejzápadnější zemí ze vSecb zemí východ nich. A dost možná, že hlavně geograficky. Před válkou jsme neměli nic, anebo jen málo, společného s Bulharskem. Rumunskem, Polskem etc. Dnes čí dud nes jsme jim nesrovnatelní více podobni než třeba Rakousku či Finsku. Nemá smysl si to zapírat. Psané právo je u nás v nevážnosti, nepsané (etika, cit pro to. co se prostě nedělá, i když zákon to nepostihuje) je už přímo k smíchu. Hulvátství. Že-sprosŕačení společnosti. Zlodějna jako normální způsob existence. Ohrnování pysku had vzděláním a intelektuály, Nezávislost tisku stále jeStě víceméně perestrojková. Se rvi lita vůči ni o ctí vin. Pan president nemá pravdu: my dosud jsme postkomunistickou zemí se vším všudy. Zahladit to do ztracena -jedna, spíže však ávě generace.
Pitomosti a demagogie.kolem českú šlechty. Jako by to byla nějaká homogenní vrstva. Kdo a proč by si vůbec mohl dovolit zpochybňovat Kolc-wra-ty, Schwarzenbergy, Šternberky a další? Buď si u nás protrpěli očistec, těžší než většina z nás, nebo se mohou prokázat seznamem zásluh a služeb republice, delším než jazyky pochlebo-
vačů či pomlouvat!ů dohromady. Ale Walderode? Buquoi? Ti rytíři erbu klokaní kapsy?
Prim as j e arcibiskup, který m á přednostní postavení před ostatními arcibiskupy a biskupy na určitém teritoriu. V Čechách je to arcibiskup pražský. Vědomost zřejmé titěrná v době olbřímí. A tak si čtenář mohl v jedněch novinách pravé vůíe přečíst, že jde o při-maše (opakované), v jiných se psíilo o primářovi. Na primáta nedošlo: ten to psal. Jakáž pomoc a jaký divV Vždyť i v intelektuálních novinách se psalo o jakýchsi pánech íihrenburgovi a Pic-casovi. Prý dokonce rukou komentátora, v dílech literárních, umělecký c li, zejména však dramatických neobyčejně sběhlého, Pravá vůle, levé znalostí.
Představa plakátu. Na něm muž - v jahodovém saku s kufírkem u nohou. Jednou rukou třímá Šekovou knížku, druhou agresivně napřaženou proti chodcům. Text: Už jsi se zapsal do seznamu mecenášů?
Diplomatická moudrost: nikdy neříkejte nikdy! Dotaz: může se vždycky říkat vždycky?
Neexistuje prý. režim, se kterým by dobrý komik a satirik nedovedl spolupracovat. ' Tato moudrost pochází . z Vídně. Ták přece jen jsme velmocí! Deset a půl milionu vynikajících komiků a satiriků, Snad proto u nás za padesát let nevyrostl jediný Milan Markovič.
Z deníku
spisovatele
(68)
JIŘÍ , HANÁK
/3/
OpĚt Ferdinand Peroutka. Zvláštní prožitek nad jeho deníky a pamčrnu. Nico jiného je héžná vfidomost, že to byl náš současník, něco jiného je poznání, že tento človík prožíval jeŠtĚ naděje a zklamání roku osmašedesátého, že sledoval (moh! sledovat) char-tiStícké snažení, alespoň první měsíce. Že to mohl být teoreticky můj šéfredaktor. Fuj tajbl, to je leknutí z kontinuity i nepatrnosti našeho času. Na začátku kariéry se setkal s prvním presidentem, v podvečer konce s (budoucím) posledním presidentem. Tento jediný muž spojuje sto padesát let moderní České politiky.
Dva dny jsem přemítal, mám-Ii být pyšný, či uraženy. Pan premiér Klaus ráčil mne totiž v rozhlase napadnout. Kdo všechno prý se hlásí k Peroutkovu ídkazu. ŽluČovité útoky takového aana Hanáka... Nad pýchou či urazeností zvítězil však smutek nad malostí :ak velikou: Moje „žlučovitá" věta: Je íhola nemolné představit si Ferdinanda Peroutku v předválečných Lilových novinách, jak oddaněpřeŽvy-iuje texty dodávané tam dvakrát týdně akýmsi ministerským předsedou. Jo wšem pravda, že do předválečných Lidovek by si žádný ministerský pfed-;eda nedovolil dvakrát týdně svoje exty posílat. Je také pravda, že pan Dremiér Klaus do dnešních Lidovek ÍJvakrát týdně svoje texty dodává. Ne-Dochybné je také pravda, že tam nikdo :esty páně premiérovy nepřežvýkává. Tisknou se komplet. Není totiž Perout-cß. Jen služebních duchů nadbytek.
Tři zážitky z četby tisku, nikoliv ná-lodou z Literárních novin: ŠimcČkův 'ak se pozná cizinec, Veisovo Vídáno ; Huntingtonem a zejména první Část rimothyho Ashe. Aby mohl člověk >sit jako Ash, to by asi doopravdy mu-icl nejdříve čtyři sta let střihat a hnojit inglický trávník. Náš trávník je, s při-nliouřením obou očí, starý sotva sto jadesát roků.
Aféra Jiří Wonka. Nenapravitelná iřiboudlost ducha u lidí mnohdy noudrých, charakterních a osvědče-lých. Jejich požadavek; propustit ÍVonku, protože se jmenuje Wonka. To zase mají rozhodovat politici, koho lavřít, koho ne? Coje pojem právního itátu proti duším takto romanticko-fe-řolučně rozjíveným? Je to pletení ja-tési dvojsložkoyé vánočky: z okurek i mandlí. Samozřejmě, že je odpudivé i nepochopitelné, že paní Horvátová eŠtě soudí. Jak to väak souvisí s tím, •e Jiří Wonka poruíil zákon? Václav 3enda se dokonce dal slyšet, že Won-;ova aféra je důsažiirjíí než aféra BIS. iVužjeslůvní diaré.
Mihni Uhde, předseda Parlamentu, 10 návratu ze Spojených států v tetevi-:i: pro Češkou republiku jsou dvefe JATO otevřeny! Svatá prostoto, ipravdu? Á možná dokořán? To už : tím souhlasily všechny členské zení? Ale proč ne. Máme NATO có na-iídnóut: obrovské území, Kašparovo etectvo, modernizováno husitské ce-iy, prestyž armády á proslulou schöpfst ohlídat tajemství.
Příspěvek české žurnalistiky svíto-rému jménu země: je nezávislá na ne-:ávislostil Mont Blanc vývoje!
Urputné pinóžéní některých lidí: co iC]v(cľ plesů, co nejvíce onačejších jasů stihnout. Styky s vyslanci, po-lanci íi zašiaóci. Bydlel ha dobré ad-esc li bydlet na jeitc lepií adrese. Po-
kud možno nic českého na sobe. (To v sobí se nepočítá.) Takovým lidem krutě závidím jejich víru: že spodium z jejich kostí bude dražíi, že budou hořet jasnějším plamenem, Že i ti červi v zemi uctivě smeknou, než se dají do díla. Je-)i takovému pinohovi padesát let, má před sebou ještě 240 měsíců statistického života. Doufám, že si potom nezapomene vzít botičky z krokodýlí kůže s sebou! A zlatý zapalovač! A šaty ód Bosse!
Za sázku to nestálo, bylo to příliš ložené. Jen modus operandi byl nejasný: pod jakou záminkou se premiér a jeho ministři vyhnou účasti na ka-rulinském projevu presidenta Havla? Zůstane u klasického basketu? Nebo bude vláda naléhavě projednávat zákon o vykupování lahví? Zvolená inovace, úhybný manévr do jakési Horní Dolní, kde se konala porada předsednictva ODS (říká se tomu, tuším, výkonná rada), byl také dostatečně výmluvný: co jsou Česko-německé vztahy ve srovnání s jednáním vysokého orgánu největšího pachtýře republiky?
Po deläf době výborný sloupkový úvodník v Lidových novinách o náletu na Dráždany. Napsal Karel Steigerwald.
Po rozdělení republiky nevznikl mezi námi a Moskvou nárazníkový stát. Naopak. Východ zakotvil u L;ut/.-hota. Po Cernomyrdinově náviítívě v Bratislavo o tom nelze pochybovat. I z jiného hlediska bylo to dělení byznys po sovětskomu: před ním nás bylo 15 milionů a Německo mělo obyvatel 6(1 milionů. Dnes je nás milionů deset a Německo má milionů osmdesát. Jak to říkají židé: i prodělek je kšeft!
Pohled na poslance dává vzpomenout ha klasický aforismus: kdyby je tak někdo koupil za cenu, kterou skutečně mají, a prodal.za cenu, o které si mysli, že mají, to by byl zisk!
„Nebuď blbej, novinárskej," pravil mi pří setkání starý pard z dob mon-iérkové minulosti. „Byls dobrej v kšefte, ne? Moh bys mně bodnout a vydělal by sis!"-,,????" -„No cigára a kazety." - „????" - „No v trafice, vole, ne! Ale padesát litrů býti to hodilo! Dvojitou whisky?"- „Já radši
kůtky, 1994. rybářská >:.'; zvonky.
rum!" „Nebuď labuť, dnes už prachy můžou na světlo... Pane vrchní, dva dvojily pejsky!" Nová elita a intelektuál, který jí bezmocně závidí. Aie-spoíl tak jest psáno.
Vysypalo se to bůhvíodkud. Padesát fet staré klukovské poklady. Známky s nápisy Tanganjika, Kenya-Uganda, Njasko, South Africa a - Bosna a Hercegovina, Ta poslední, to byl poklad! Měla jakýsi přetisk, o kterém jsme my, hoši, co spolu hovoříme, věřili, že je vzácný. Se! jsem si ji koupit až do Uherského Hradiště do papírnictví k panu Martincovi, Stála majlant: sedm korun, k tomu šest kilometrů
pěšky tam a šest kilometrů pěšky domů. Celou cestu zpět jsem držel ruku na kapse trenýrek, v níž jsem ji transportoval. Muselo to být někdy v létě 1949, protože ta známka u mne vyvolává asociaci rozkvetlých luk a píďa-lek. Vzácný přetisk je ještě čitelný: í:. und k. Feldpost. Jak jsem na nimohl zapomenout? Vždvť jsem bohatý člověk!
lak může někdo někomu doopravdy záviděl, když všechno máme jen propůjčené? A to na proklatě určitou dobu.
Zpráva z tisku: Aero Vodochody plánuje výrobu jakéhosi vynikajícího letadla- Mírní nadzvukového, nadmíru ničivého a rejdivího jako bacil. Co jo na tom zvláštního? Má vzlétnout v roce 2030. To jsem krvežíznivý, odkud se na ten letecký den budu díval.
Na otázku jak .ve vede odpovídá můj kolega popravdě: jsem žid a zdráv-
Když v červenci 1914 nastal válečný slav mezi Rakouskem a Srbskem, ozná-miii císaři Františku Josefovi i., že v Karlových Varech na léčenije vrchní velitel srbské armády vojvoda Pútnik, a co že s ním. „Vagón první třídy a vol
nou cestu na srbské hranice,"' opáčilo veličenstvo. Gesto zašlého světa, světa nám nepochopitelného. Je víak oprav -du tak nepochopitelný, nebo jsme jen líní ho pochopit?
Omluva
Vyhovujeme žádostí ředitele i píedscčly predstavenstva Lidových novín, a s, mg Michala Klímy a otiskujeme text, který r.ám doručil:
.Literárni noviny Č. S/1995 zveřejnily nepravdivé tvrzení, že členem správní rady Li-dovýchnovin, a. i. je profesor v oboru marxismus-leninismus. Tímto nepravdivým tvrzením Literární noviny poíkodily dobré jméno Lidových novin, a. s. a osobné se dotkly cti Členů představenstva, z nichž nikdo profesorem ani jiným učitelem marxismu-leninismu není a nebyl. Lidovým novlnám,a. s. a členům představenstva i čtenářům, které jsme uvedly v omyl, se proto tímto omlouváme."        ■•'■■■■
Omiuva
Omlouvám se čtenářům Literárních novin za nesprávný údaj v textu Z deníku spisovatele (LtN č. 8) a uvádím ho tímto na plavou mim: Keni pravda, Že ve správní radí Lidovek sedl profesor raarxismusu-leninismusu, nýbii jG pravda, že v předsednictvu Lidovek šedi bývalý lektor marxismu-leninismu Vysoké Školy CV KSČ.
■ jlftí HANÁK
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(9. -15. 3. 1995)
PRAHA
Čelba na pokračováni
Ct9. aiŮM4. (09.00 a 22.00) H. p. Thoreau: Waiden aneb Život»teefch
S115. (09.00 a 22.00) S Zweig: Strach
Cl9. (00.40) Smřjerne 59 s Klschem
iCO.40; Smí e:r,e se 5 Kiscíiem (4)
(02.00) Je mi iojž smutno bez :>-,■.- dopisu... (A. P. Čechov)
(10.30} A. Christie: Záhada Španělského Šálu So 11.
(10.15} K. Kafejida: Pnpao Karel Tučný
(12.00) A Mutis: Sonáta Na 12.
!0-.o;í J< O.Henry
(20.00) A. Jirásek: Lucerna Ůi 14.
(OD.40) J. Fooler; Život v DokluSĽ
St15.
iSOäüi . Foglar; Život v pokusu
(2) (02.00} K.  Polaček: Pásky, na
vousy  -(20.50) K. Tachovský: Kudybloudl
VLTAVA Četba na pokračováni ČI 9„Pi 10. d Po 13. aüt 14.
(09.30) H. Sienkiewicz: Po;opa St 15.
(09.30} R. Svobodové: Černi mysBvtl
Ct9.
(17.30) A. Kímsnl: Šťastný »ol
Pé 10. až SMS. (17.30} M. de Unamuno: Mlha
ČI 9. (01.00) A. Bk>k:Jamby
(10.001 ;.< libris.!. Wemisch: Pe--.;.;..■■■.■■:! noční riůšs
(11.45) Lao-c': Z Knihy o Tao a ctnosti
(13.00} Sympoiion: Španělsko -íitanice tri kultur; tóesíanské, üdovskO a musBmské
(15.00} R. Thákw; OSdeček
(20.30} J. Vrchlicky: Noc na Karlštejne Pí JO.
(01.00) PĚS milostných písni J. Seiferta
(07.50) J.W.Goethe Stolová pi
saň
(11.45) J. Válka: Naspi už ve vlastni posteli
(13.00) A sám nejsi nifcdy (J. V.
Sr-f.. a J.Zeyer) [15.00} M ova lis: Pohádka ÍJO.OOi Páteční večer ■ Oresic ;l (23.53) Sny - J. Skvorecký
So 11.
ženíaponíženHB)
(11.35) Čieme Písmo XVI
(13.00) Koyby   všechny   fcrásy evéta
(14.30} P. Landovský: Arest
(16.45) E. Svobodova; Sezóna končí v červnu  ■
(19.15} F. Hölderlin: Stepy páve;
(23.00} Epikiélos  MyšlenUy
(23.30) O.  Hen.y  Prasečí morálka
Ne 12.
(01.55) Sny-J, skvorecký (07.35) Čteme Písmo- Numeri X (09.00) I- Blalný: Tento večer (10.45} L Kur>dera:Opus0(l) (12.05) V.    Hoíer,:   Uasopustní
úterý (13.00) Setkávání (14.30} G Markov: Archanděl Michael (20.00) V Vokolek:Dvo;nicivdeš-
IJ (22.30) J. Zábrana: Samosoud
Po 13, (01.00) A. Blok: Z raných ver-
(15.00] J. Ptáček: čekaní rra Evropu (16.40) L.:- ršrnl výroči -1. Andrr£
(20.00) Z časů a nečasu  PEN
klubu (5) (22.45) P. de Ronsard: Vast! p lei, Marie...
Úl 14.
(01.00} f. wertet Udälal jsem
dobrý skutek (10.00} Literárni výročí -1 Ardrič (11.45} Lis!/ federalistu (2) (13.00} E.  Svobodová:   Sejona
konči v červnu (15.00) M. Skála: (n vino verttss (21.30) P.   Buchen  Poiirét ka-
(01.00) b Fisrei Sonety -neiie (Í1.45) USy tede<aus-í [i\ {15.00) M Skála Král -eienem (16,40) EjcHj-^.j ücre Sine
14
Z deníku spisovatele
(69)
JIŘÍ f
HANÁK
/4/
Už vím, jak se cítí pacient, když jde k lékaři s bolavou nohou a omylem si umyje tu zdravou. Sotva jsem pracně přelouskal paralelní životopisy Hitlera a Stalina v němčině, vyíly Česky. Tomi kdosi udělal schválně.
Čestně a bez postranních úmyslů smekám před statečností pana premiers Klause. Jít diskutovat do klubu Netopýr na téma morálka ve spoieč-nosti a védét, že mne tam Čeká páter Halík, to už je počin opravdového muže! Statečného .myšáka, zvednuvšího rukavici partíálovu, by mohl někdo litovat. Já väak pana premiéra obdivuji. Jít do boje vyzbrojený jen vlastní sebejistotou, to určitě neumí každý,
Dejte Šílenci břitvu a politikovi pravé vůle dejiny a dočkáte se věcí! Podle slisv výkonnú ho tajemníka Občanské demokratické siiany Nováka Československo nebyüo v druhé světové válce na straně vítězů. Ta slova by se měla tesat! Československo Stála nacistická okupace 360 000 lidských životů. Desetkrát vetší Spojené státy ztratily v téže válce 490 000 lidí. Naši spoluobčané zřejmě zemřelí nervovým vypětím u mariáše. Heydrich si to udělal sám, tisíce mužů zemřelo na Dukle na otravu muchomůrkou zelenou, v letadlech nad Británií, Německem a Bískajským zálivem umírali čeští chlapi nudou. Jakož i u Tobruku a ve slovenských horách. Pro Boha věčného, do čeho jsi to, český voliči, své; hlasy investoval? Pak už se rozumí samo sebou, že jsme nebyli osvobozeni. Nejapný pík politického embrya? Ale vůbec ne. len pokus o zpětné předělávání dčjin. Vládnoucí strany na to zřejmě mají u nás patent.
Dvé věci jsou důležité, jen dvě věci: o peníze jde až v první řadě a přírodní zdroje neexistují, proto je nel^e vyčerpat. Pokud tomuto uvěříte, dobře vám bude na.světě Českém. Pokud ovšem zapochybujete, ocitáte se ve společnosti duševních vyvrheli. Ve společnosti jakýchsi pokřivených individuí, která trpí pýchou vlastní (jiné) pravdy a která chtějí mesiášsky poučovat. Bolševik to řešil tak, že takové lidi nucené zavíral na psychiatrické oddálení s diagnózou notorický kverulant. Počkáme a uvidíme, není přece všem dnům konec. Co by se dnes stalo s masarykovskou parolou nebát se a nekrást? Už Se stalo. Vypreparovali z toho spojku a a předponu u posledního slova. A je to.
Čtu o návrzích na vysoké pokuty za nedodržování lustračního zákona* Čtu úvahy o prodloužení platností tohoto
zákona. Čtu «jištění vysoce postavených osob o tom, že například ministerstvo zahraničí je už prolustrováno jako křišťál. Pak nečtu, ale vidiny jak na letiště mašíruje k uvítání významného hosta protokolistka ministerstva zahraničí, krycí jméno Soňa, Ejhle-mýžď! Jakže to řekl president Johnson o nikaTagujském Somozovi? Jisté že je to čubčísyn. Aleje to náš čubčísyn,
„Skočím k Meiníovi," říkám exulantské návštěvě. „To si tedy žijete, když můžete nakupovat u Meinla," opáčí návštěva. „A. kam mám jít?" opáčím já. „No jinam, ke konkurenci!" Svatá exulantská prostoto. Trh bez přívlastků a bez konkurence. Ve zboží i v myšlenkách. Však se ještě svět od nás bude učit!
V televizi diskuse Miloše Zemana S ministrem vnitra Janem Rum lenu Už chápu onoho židovského běžence, který se v cestovní kanceláři dožadoval jiné zeměkoule.
Z archívu; My, tvůrčí pracovníci Filmového studia Barrandov, máme jiné starosti a jiné problémy, než jsou kampaně... Soustřeďujeme se na to, aby naše díla podporovala rozvoj naši společnosti a byla aktivním přínosem při realizaci závěrů XV. sjezdu KSČ... Nemůžeme však mlčet k útokům, které jsou vedeny průli našemu socialistickému zřízení a úspěšné mírové politice SSSR a které se v současné dobé projevily tak zvanou chartou 77... Mnozí :: jejich signatářů jsou nám dávno dobře známi, zejména z ruku 1968, kdy se pokoušeti podobnými metodami o likvidaci socialismu v naší zemi.. Na vččnou paměř hrdinů, kteří ty zatraceně- osmašedesátníky odsoudili tehdy a odsuzují je i dnes. Pto jedno a totéž, Není nad mravní zákon na pohovce, když už ho jeden nemá v sobě.
Na třech veřejných záchodcích nápisy Vrátím se brzy, Mimo provoz a Přijdu hned. Jak by pak mohly v Čechách peníze smrděl?
Podle postmodernistů je každý zákaz nemravný. Chudáci, celý život musí žítjako nemravově! Jinak by museli přecházet zásadně na červenou, skákat do bazénu bez vody, kouřit při tankování, vyklánět se z oken vlaků a dotýkat se drátů na zem spadlých. Originální (o aleje!
Na sídlišti zkrachovala videopůj-čovna a vzniklo knihkupectví. Jaro nám začíná podezřele dobře.
Krve by se ve mně nedořezal: toaletní papír zase na předních novinových stránkách! Naštěstí falešný poplach. Tyto problémy už se re£í rutinně.
„Je to dobré," říkal si muž padající ze střechy věžáku. „Už jsem jen dvě patra nad zemí a stále jsem celý." - „Je to dobré," říkává moje matka o důchodu. A má pravdu- Když před třiceti šesti lety s důchodem začínala, mohla si za nčj koupit 4S0O rohlíků mčsíčné. Dnes už skoro 3100. Je to opravdu dobré, protože to mohlo být horší. Musí to být dobré, dodávám já, protože s třemi tisíci a něco rohlíky budu Začínat.
To je všechno a už tě nechci vidět. No, ne tak doslova, ale aiespoň dnes ne.
Z deníku spisovatele
(70)
JOSEF HIRŠAL BOHUMILA GROGEROVÁ
IV
Váhání a odkládání, místo psaní cestování. Sliby - chyby, marné přání. Volá Dušan Karpatský: Tohle už je na facky! Rychle proto k papíru, než se chopí rapíru!
Kdo to kdy slyšel, aby dva psali jediný společný deník? Ďábelská to léčka! Buď člověk zapře sám sebe, nebo toho druhého. Lze si ovšem rvát pero z ruky, škrtat to, co napsal druhý, do krve se hádat a dopracovat se k infarktu. Jelikož bychom tu rádi ještč nějaký čas pobyli, abychom si mohli kupovat, pročítat a komentovat Literám! noviny, zvolili jsme na zkoušku jinou cestu, a to mystickou. Snažíme se vyměnit si kůže, případně se vejít do jedné jediné. Tak se staneme čímsi mezi on a ona, čímsi mezi singulárem a plurálem, čímsi pomnožným, pro co v české gramatice chybí škatulka, co je jednotné v rozmanitosti, rozdílné v jednotě. Neutrum z nás už vlastně předvídavě učinil pan Přemysl Rut, který s námi denně jezdí vlakem a zná nás lépe než sám sebe.
Tak se tedy pokusíme psát deník coby ono. Jde především o to, abych se mělo v hrsti a nedovolilo nitru se otevřít a péru se rozjet. Nepíšu v euforii, ale s vědomím, že jsem cosi lehkomyslně přislíbilo, a že tedy musím, chtíc nechtíc, slib splnit. Píšu tedy deník odlud až potud. Už kdysi dávno jsem si poznamenalo: Jde o to psát a hledět si přes rameno. Vysloužilo jsem si nevůli; nedalo se nic dělat, jinak jsem to neumělo. Je to tvrdší a přísnější, než se na první pohled zdá. Jsou to i ty Valéryho les gěnes bien placées, které jsem si při psaní kladlo do cesty. Volná dráha nepobaví ani střední rod. Zato překážková je stavěna pro dobrodruhy. Buď se přehoupneš, nebo si zlomíš nohu.
Co říkáte tomu neutru? Moc se nám nezamlouvá. Ubírá dokonce autorům
na patřičné vážnosti. Fuj tajksl! - Ař se pan Rut nezlobí, ale rozjedem se každý po své koleji. Téma ani styl si neurčujem, nohy nám dá chirurg do gypsu.
Deník je něco jako jezero. Ponoříš se a pak se zase vynoříš, abys neutonul při dlouho zadržovaném dechu pod hladinou. Skočili jsme tedy oba najednou. A teď pouštíme bubliny. Samá voda. Spleť vodních trav a občas kolem propluje ryba. My zatím se zavřenými ústy posloucháme, jak na jezeře bouře hučí a v bouři dítě naříká. Je to nářek našeho dosud nesplněného slibu, že napíšeme čtyři pokračování. Pouštíme bubliny. Nic naplat, už to nelze dál vydržet. Musíme nad hladinu. A rozhlédnout se po březích, spatřené proměnit v napsané. Deník je přece něco jako jezero. - A tak jsme se konečně vynořili.
Já - přiznám se, že z počátečního ostychu - do otcova deníku, který už nějaký čas pracně a zvolna opisujú. Dnes je 5. února 1995. Jsem u data 5.
února 1920. Tedy přesně před 75 lety: Čtvrtek. Stojíme celý den u Pohraničné. Nikolsk Usurijsk vlaky nepřijímá, jelikoZje nádraží přeplněno. K vederu obdržel velitel ešalonu poručík Kroutil od podplukovníka Žáka telegram, že štáb 16. února odjíždí z Vladivos-toku. Ešalon náš i 3. batterie během zítřka budou odeslány z Pohraničné do Nikolsk Usurijska. Tedy první zpráva o datu našeho odjezdu ze Sibiře domů po moři. - Deník z dálky času i prostoru. Z doby, kdy bylo nepravděpodobné, že se moji budoucí rodiče kdy sejdou a že mne dají dohromady. Maminka v Luhačovicích, tehdy ještě provdaná za jiného muže, který právě umírá na tuberkulózu, otec na sibiřské magistrále tisíce kilometrů od dorhó-: va. - Sešity v černých lepících se deskách, okraje otřepané, vybledlé řádky sotva čitelné. Opisujú je s lupou. Mezi otcovým drobným písmem občas tužkou skica krajiny, občas báseň. Denní záznamy právnicky přesné, vojensky strohé, tu a tam náčrt psaní do vlasti, matce, bratrům, překypující steskem^ citem.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(23. - 29. 3. 1995)
PRAHA
Četba na pokračo
ni
Čt 23. až So 25. (09.00 a 22.00) V. Komárek: Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu
Ne 26. až St 29. (09.00 a 22.00) K. Steinbach: Svědek téměř stoletý
Čt23. (00.40) Platón: O lásce (14.20) L Aškenazy: Beethoven
Pá24.
(00.40) Plútarchos: O přátelích a pochlebnících
(02.00) Trojice z Moravy
(10.30) G.   Simenon:   Maigret a stará dáma So 25.
(10.15) K. Kalenda: Případ Josel Tomek
(12.00) P. Verlaine: Popřejte sluchu něžné písni
Ne 26. (01.00) 3x N.V.Gogol (20.00) G.E.Lessing:M<iazBarn-helmu neboli Vojacké štěstí Út28. (00.40) A.deSaint-Exupéry:Malý princ
St29.
(00.40) A. de Saint-Exupéry: O slavnosti
(02.00) v. K. Klicpera: Hadrián z Rimsů
(20.50) R.Zimrrterová: Krásný Hubert
VLTAVA
Četba na pokračování
Čt23.,Pá24.aPo26.ažSt29. (08.30) Cervantes: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
Čt 23. až St 29. (17.30) J.Stryjkowski: Hostinec
Čt23.
(01.00) F. Halas: Do chladných růží na tvář padneme
(10.00) Exlibris:M.C.Putna-M. Zadražilová: Rusko mimo Rusko
(11.45) S. Machonin: Fenomén lázeňské sezóny (1)
(15.00) A. Christie: Zlaté pruty
(20.30) P. Barz: Mohla to být hvězdná chvíle aneb O setkání pánů 8acha a Händela v r. 1747
Pá24. (01.00) A. Kušner: Dvě básně ze
sbírky Hlas (07.50) V. Danek: Gazel s Prahou
v očích (11.45) S. Machonin: Fenomén
lázeňské sezóny (2) (13.00) Na dobrou paměf (J. Š.
Kubín) (15.00) V. Mertl: Malá smrt pana
Gromuse (20.00) Páteční večer - Herci
o hercích (23.50) Sny - E. Juliš
So 25.
(09.45) K. Bednář: Stvoř tedy svét!
(10.45) F. M. Dosiojevskij: Uražení a ponížení (10)
(11.35) Čteme Písmo-Levítíkus II
(13.00) Kdyby všechny krásy světa
(14.30) K. Čapek: Válka s mloky (16.45) Z. Bouček: Keep smil-ling
(19.15) S. Heaney: Prezimovaní pod širým nebem      '
(23.30) E. Whartonová: Semínko granátového jablka
Ne 26. (01.55) Sny - E. Juliš (07.35) Čteme Písmo-NumeriXI! (09.00) Utajený básník (F.  D.
Merth) (10.45) L. Kundera: Opus 0 (3) (12.05) J. Kostohryz: Modlitba (13.00) Setkáváni (14.30) F. J. Raddatz: Proces
Ezry Pounda (20.00) Úsměvná Morava (22.30) Semper viva - 0. Březina
Po 27.
(01.00) Za trochu lásky (milostné miniatury)
(11.45) L. Martínek: Přřlomnost minulosti
(13.00) Úsměvná Morava
(15.00) P.Karvaš: Významné jubileum
(16.40) Literární výročí - H. Ch. Andersen
(22.45) P. van Oslaijen: Mým pronásledovatelům
Út28.
(01.00) A. Holz: Mám zůstat?
(10.00) Literární výročí - H. Ch. Andersen
(11.45) J. Kříž: Druhé město
(13.00) Z. Bouček: Keep smiling
(15.00) K. D. Salmon!: Srpek runy nad hlavou
(21.30) Premiéra měsíce
St29. (01.00) J. Vrchlický:Hlas- . (11.45) S. Zweig: Génius Vidné (15.00) J. Bílý: Italské capriccio (16.40) Ex libris- L Perutz: Švédsky jezdec
14
Z deníku spisovatele
(71)
JOSEF HIRŠAL BOHUMILA GROGEROVÁ
121
Je to pokaždé stejné. Cestovat se nám nikdy nechce. Znamená to brzy vstávat, nezaspat, volat taxíka, ta bat taäky, spěchat, nastupovat, přestupovat, vystupovat, vítat se, spát v cizích postelích, předvádět se, klábosit a přemáhat únavu a co já vím. Nevůle se stupňuje až k odjezdu, často váháme, nemáme-li na poslední cbvíli odříct, ale ve vlaku, v autobuse či v letadle se'začne probouzet zvědavost a potěšení ze změny. Pobyt venku potom plyne v jakémsi jiném čase, který se nepočítá a je plný vzrušení, napětí a příjemné únavy. Po návratu cítíme zadostiučinění, že jsme to zvládli a že tó bylo fajn a kdo všecko tam byl a s kým jsme se zas po delíí době setkali - a vůbec - konstatujeme, že příště jedem zas, dá-li pámbu -
Německo mi v dávných Šedesátých a sedmdesátých letech vždycky výrazně a nezaměnitelně vonělo. Bývala to lehká citrónová vůně, kterou jsem zachytila už v Bad Schandau a jíž pak voněl německý vzduch v Norimberku, Mnichově, Stuttgartu Či kdekoli. K tomu se mísil odér, silný a houževnatý, který táhl z každé igelitové tašky s nákupem. Škoda, bývala to vzácná vůně. - Dnes po ní nezbylo v Berlíně in! stopy.
Rozkopané, rozryté^ přestavované, nepřehledné město bez centra, bez srdce, veletoky aut po proudu, proti proudu, studený lijavec v proudech. Cas na výstavu nebo do muzea. Vy-brali jsme si Pergamon z picly,ale také proto, že německá postmoderna nás neláká. Užijeme si jí dost doma. -Dobře jsme učinili, netlačil nás Žaludek ani nebolela hlava.
Řecký masakr ve vstupní síni muzea Pergamon mne okouzlil a oblažil vědomím, že žiju v neheroické době, harmonizující s mou mírnou povahou, tajnými touhami a fyzickými možnostmi. Gigantům - Héfaištovi, Apol-lónovi, Héraklovi či Hélioví - nezávidím jejich muskulaturu, hrdinská gesta ani mužné pohrdání smrti. Čeho NC víak desím, jsou lOZváSněnr lince, bojovnice Hellady Hekáte. Artemis. RhL-a, lliohč. Keto, Aslena. Jak li-l>c/ná mi nproti tomu připadá televizní Ľiiäka Balzetová, Jana Štěpánková. Hana Maciuchová ri lva Jan/iirová v nezapomenutelné Nemocnici na kraji místa! Co však na mne dýchlo závanem veční slávy, bylo průčelí fímske trŽniCĽ v Milém Můj dědeček je^dival s máslem a ve|ci do tržnice staromč>.;ské, sám léta cestuji tramvaji kolem vinohiadské, ba navštívil isem i tržnici v Holešovicích Ale kampak na tu římskou bránu z roku í20"
Jsem prostý český človék. zrozeny v malé vesničce v severovýchodních Cechách, který se z dopuštěni osudu stal jiř v mladém včku praJským občanem. Je mi proto Babylon, chrámový komplex boha Marduka i viccliny obrovité lvice na bráně lš-tařine pončk'jd cizí nejen propastnou hloubkou uplynulých staletí, ale i mystikou svých symbolů. Když opouítim to svědectví o grandiózních palácích a chrámech otrokárske společnosti, zanntuju si s ulehčením nasi: ..Stavili iĽsaii zedníkům lešení " A lě-íim se na pohled z Můstku k Niiod-
LITERÁRNl     NOV
	Ä.                                                        W'
Bfer^"''	
H&^	|fc^r:^i^fe; .;;■;.; '.,;;;;fŕ .' ?MŠ^^^m
	ytlkMkl
K>;	
	pw
P	
Václav Stratil, Z výstavy Zatoulaný pes, 1944, kresba pe
nímu muzeu či k paláci Ü hybernů. Ale, jak kdysi napsal můj přítel Kamil Bednář, „čas jde a nezastaví se, jen bledou masku vyplaví, do prachu jméno připíše a zhasí svíci u hlavy". - Sbohem tedy, muzeum Pergamon, sbohem i melancholické, sychravé, deštivé únorové odpoledne -
Než sejdeme večer do sálu Literaturwerkstatt v přízemí, dívám se z okna; liják rozšuměl a rozhýbal celou rozsáhlou už temnou zahradu, pouliční lampy blikají za holými větvemi, které o sebe dřevěně tlučou v chladném větru. - Tahle luxusní vilová Čtvrť bývala kolem dokola obehnána ostnatým drátem; slyším tu tlumený hovor původních židovských majitelů i dupot holínek nacistických uchvatitelů, po chodbách se rozléhají ruské vojenské povely velmocenského generála, který tu svého času měl hlavní stan. A po něm se sem s rodinou i.služebnictvem nastěhoval jeden z nových, už opĚt německých mocných této velké poražené země. V tomhle pokoji, v jedné z horních místností pro hosty, jsme teď my dva se svým časem, s nímž zase pozítří odjedem zpátky do Prahy. Kam zmizelo všecko minulé dění? Je tu jen teplo, pohodlí, ba luxus, z převratu, porážek a triumfů minulosti nezbylo nic. Ale čas vrší nové vrstvy. A dole se už schází publikum. O překvapení se postaralo pár dávno ztracených a znovuobjevených přátel, kteří si nás přišli poslechnout. Málem nás to dojalo.
Ráno před odjezdem snídáme s dvěma hosty z New Yorku, s operní zpěvačkou z ukrajinského Lvova, která naši češtinu kupodivu přesně identifikovala, a jejím manažerem. Hostovali v Berlíně a chystají se k odletu. Všichni jsme už duchem jinde, na cestě, je to nezávazné a osvěžující.
Doma zatím na zahradě vyrašily bledule, sněženky i petrklíče. Kočka Černuíka se cítí zrazená a opuštěná. Než mi odpustí, potrvá to pár dní. -Doháníme, co jsme zameškali: korespondenci, český expresionismus i Stra-tüovu výstavu v Nové síni. Sedíš v mírném šoku na židli uprostřed sálu: „Tuhle není přece k strávení!" Já obcházím stěny obložené obrazy. Očekávala jsem jinou, osobitější a jednotnější tvorbu, předcházející obrazům, jaké se nám tak Jíbily na výstavě u Zvonu a nedávno v Rudolfinu. Zdá se nám, jako by se tady Stratil ve svém dile ztratil. - Zato jsme se potěšili v Husovce: Ladislav Novák má hotový, výrazný profil. Jeho umělecké poselství je nadlehčováno fantazií a humorem od samého počátku.-Jeli jsme domů sušenkovou osmnáctkou, přejela jsem pár stanic a byla tma. Hned večer jsem zavolala Ladislava. Jsem ráda, že jeho rozřezaná hlava pořád dobte funguje.

nam píší
Kupuji Literárky především pro články neliterární. Ne že bych si nepřečetl dobrou povídku, ale kvalitní obecně politické články, úvahy, eseje a názory fundovaných autorů mají pro mne jistou přitažlivost, kterou v té spoustě novin a Časopisů na trhu až na výjimky postrádám. {...}
Cena novin (a nejen novin) je pro kupujícího protiváhou získané informace. Udržíte-li ve svých Článcích nezávislost, objektivitu a kulturu slova, pak zvýšen! ceny o pár korun za týden nemůže hrát u rozumného čtenáře odmítavou reakcí.
Josef Smýkal, Kroměříž
Budu si vaše noviny kupovat, i když budou stát třeba 20 Kč. Četl jsem LtN, co si vůbec pamatuji, pak Literární listy, teď zase už pět let LtN. S hlubokou úctou čtu'si články Ludvíka Vaculíka, usmívám se při čtení Vladimíra Justa, chechtám se, když čtu Jiřího Hanáka. To jsou články podle mého gusta. Je v nich humor, ale je v nich i úsilí o poctivost a pravdu. Čtu i poezii. Kolik nás ještě zbyio? Beru ji po kapkách jako lék.
Antonín Ederer, Praha
Literárky jsou mým kulturním kompasem už od 60. let, a proto se jich nemohu vzdát ani při hubeném důchodu a jsem ochoten platit za číslo o 5 Kí víc.
Dvě připomínky k jejich obsahu:
L Na str. 2 by měl být krátký sloupek, který by přinášel aktuální informací o nejdůležitějších výstavách výtvarného umění v Praze. Pro mimopražské čtenáře by to byl výborný ukazatel, kam zajít ve dvou ušetřených hodinách při návštěvě Prahy.
2, Navrhuji ubrat jednu ze dvou stran 12 - 13 informujících o cizí literatuře, věnovat ji nově vyšlým českým knihám a svěřit ji střídavě M. Junemannovi, Z. Kožmínovi, O. Krá-
Emil Gebauer, Teplice
...už byste míli rubriku Z deníku spisovatele skončit. Má pronikavě klesající úroveň. Asi už nejsou spisovatelé, že, když tam uveřejňujete leckoho. Zakončete to Eberhardtěm Hauptbahnhofem, to se jeden nejen poučí, ale i pobaví. A možná že i Jára Cimrman si vedl nějaký chlapecký deníček...
...před pěti lety platilo, Že kdo chtěl mrkev, musel brát cibuli a naopak. Já jsem si předplatil LtN a vy mně balíte do týdeníku měsíčník Přítomnost. [...] Duch většiny článků v Přítomnosti je
naprosto cizí tomu, co je v LtN. [...]
Byl bych rád, kdyby obdobně, jako píše Dušan Karpatský každý týden Literární výročí - vycházel ve vašem listě jakýsi přehled kulturních událostí minulého týdne. Hodně v tomto smyslu pomáhá i Knihovnička Literárních novin, ale za dnešní situace, kdy mnohé podražilo, je těžké zůstat informován o kulturním dění. [,.,]
Rozhodně bych vás chtěl upozornit na jednu oblast, kterou zanedbáváte úplně - a to je rozhlas. Nemyslím ty nesmyslně řvoucí a soutěžící soukromé stanice, ale Český rozhlas 1, Vltavu, Svobodnou Evropu a ze soukromých stanic Radio Clasic. Věnuji poslechu rozhlasu několik hodin denně, a tak mé mrzí, že je proti televizi u vás osiřelé dítě. [...]
Literární noviny čtu tolik lét, že se mi staly symbolem, a tak jsou i v současné době symbolem všeho toho. co se změnilo před pěti lety. Nic na tom, budou-li stát 10 a více korun. Zkuste
si na chvíli stoupnout ráno před trafiku a uvidíte, kolik korun vydají důchodci (já jsem také), naříkající na své zbí-dačování, za všechny ty Blesky, Expresy, Večerní Prahy apod. denně a celou řadu týdeníků navíc. To ty Literárky jsou vzhledem k svému obsahu ještě levné.
iBg. Jindřich Mnek. Praha - Bratislava
LITERÁRNÍ PORADY V ČESKEM ROZHLASE
(30.3.-5.4. 19U5)
Ď30. [09.00  a  22.00) K.  Steinbach:
Sví dek téméf stoletý Pá 31. až St 5.
(09.00 a 23.00) A. Berkley: Případ otrávená bonboniéry ČI 30.
(00.40) A. de S ai ní-E. up éry: Vety oevropsré civilizaci
{14.20} F. Gellner: Kalokagathía
l-E*upéry:ZemS
(10.15) K.  Kalenda: Prípad Tc-
máS Kroupa (12.00) v. Oyk: s tou písni na
(01.00) 3* Ig.nál Herrmann
út4.
(00.40) Haškův Sví! zvířat (1}
VLTAVA
Četba na pokračováni
Čt30.,Pá31.aPo3.ažSi5.
(OS.30) ľervantes: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha fit 30. až Út 4.
(17.30) J. Stryjkows-   Hostinec
(17.30) E. Kriseová: Bratři Čt30.
(01.00) 8. Pastí
(10.00) Exübrrs-LPerutz:Švédský jezdec
(11.45) J.   Oialupecký:   Umíní jest umělé
(15.00) Ch. Osträioi/ová: Hektor
(20.30) C, GtBii: Krát jelenem Pá31.
(01.00) J-.-rbásnřomfruiéBskri renesanční poezie
(07.50) J  Seifert: Jaml den
(11.45) H. Tomanová: Max Brod uvádí -Armer!" do společnosti
(13.00) i:.; sladkosti a noie
(15.00) j.    Barbey   cTAurevilry: Ní-'-rap-ŕi.:. ;:iska Dona Juana
(20.00) Páteční večer ■ Usmívej se. Zítra bude húľ. So1.
(09.45) Oživujme Bakcha
{10.45} F. M. Dostojevskfi: Ura-ženía prjniiení (11}
(11.35) Cleme Písmo ■ LevitJkus II f
(13.00) Kdyby   všechny    krásy svěla
(14.30) L  Ai,.:;iazy: Bylo to na vás účet
(16.45) :■;■■ ogra-Tiy- Brebt; z archivu
(19.15) 2. Kaprál; Ružová cesta
(23.05) G.K. Chesterton ObJana uiueínýcli irttorraaoí   ■
(23.30) A. Kuprín: Smaragd
(09.00) G. Heym: Stín a s!en
(13.00) Seikáváni
(14.30) A Muschg; Why. Arizona
(20.00) ZI 5err . ásce a radosti (J. Heydük)
!2?.30j Urr rám láskou (galicijštl trubadúri) Po 3.
(01.00) E. Dfckinsonová: Poselství
(11.45) A. J. Tairov:  Diletantis-mus a.mlstrovstvi
(13.00) Žil jsem v lásce a radosti (J. Heyduk)
(15.00) H. Alcertová: Seikán
(16.40) Literární výročí -W. Wordsworth
(22.45) P. Šrůt Koncem léta, začátkem 70. nebo 00.let
(01.00) »:   Holub:   Tři  stručné
úvahy (10.00) Literární výročí- W.Wei*.
worth (11.45) J. Drda: Svet videný ipor
maloučká (13.00) Fonogramy- Brebty z ar-
(1S.00) J. M. Vajsenberg; Otec
a synové (21.30) LM.Jár
(01.00) M Cvetajevová: Prostřel isempio šesť duí! slůť-
(11.45) 0. MandekStarn: Rozprava o Berková
(15.00) J.J.Sinoer: Sender Prager I.
(16,40) Ex irons'- B. Pasternak: Život můj bratr
(20.30) Sympozion - Masy a mas-
Z deníku spisovatele
(72)
JOSEF HIRŠAL BOHUMILA GROGEROVÁ
/3/
Po n aSich životů vplývaly postupně i Osudy mnoha přátel. Nökdy jsme si byli blíž. lak blízko, že se naše životy dotýkaly, Běbem plynoucího času se od sebe zvolna vzdalujem, až zůstává každý sám za plotem svého stárnutí. A k-sátinim si přejem už jen hodné zdraví.
Když jsme společně naposledy v niülc vídeňsko hospůdce obědvali. přivlekla Fŕitzj Siáyrockérbví objem' nou taSku a na zádech ruksářek $ Čistým prádlem, knížkami a dobrotami pro maminku, která leží v nemocnici mimo Vídeň. Taktak jsme spořádali vídeňsky řízek, jí už na kafe nezbyl čas. Pár minul po jedné odjížděl vlak. Po dlouhé mísíce to byla její denní cesta tam, po osmé večer zpátky. Bledá, vyčerpaná, uchvátaná, ale s nevyčerpatelnou nadějí, že se matčin stav zlepší - Bohužel - „Po maminčině smrti nejsem schopna se sebrat," píše. miv posledním dopise. „Těžko se sou-středuji, jsem ve stálém zmatku. Nemohu už am psát dopisy, je toho na mne pMjíi. Ta spousta oslav k mé sedmdesátce - byly to příšerné narozeniny! TěJo už mi nedopřává klidu, jsem příliš často u lékaře, stále mi něco chybí, čehosi se nedostává, zuby, krevní ílak, žaludek, oči, žíly, celková ■ únava. Navíc, jsem mela uraz -ťl
Friízi, básnířka, která „přichází zvenku, vniká dovnhf a teprve z vnitřku hledá cestu ven", patří do mého života. Byl ras. kdy jsme si psávaly pravidelně. Svěřovala se, že by chtěla dlouho, dlouho žít, že se života nikdy nenasytí, a já obdivovala její posedlost. Byly jsme si hodně blízko. Vedle skutečné korespondence vedla jsem si pro sebe fiktivní, groteskní korespondenci 2a nás 2a obě, v níž jsme si občas prohodily, osudy. Tu jsem jí nikdy neukázala. Zato jsem jí pro obveselení posílala své praštené mska-róiiské básně. Je to stále raa milá „Ne-jenalei", „BuíTjakbiiď" cl „Takčitak". Ale obávám se, že už nebude moci „pracovat bez záchranné sítě" jako dosud. Mohía by se zřítit, maičina smrr jí ubrala mnoho sil, které jí už nedodá ani její androgyn Ernst Jandl, ten „žlutý pes", ten „ídylik", který si ke konci života'napíše:
„ne, není mi líto,
byla to jen škoda Času,
jehož mí líto není."
Úprkem se blíží konec února. Tentokrát nebyl bílý a pole, ani to moje, neposí-; lil:Už je tu čtytíadvacárého, pátek, de-: niknéúprosiič vyzývá kzápisu. Proto jě
třeba, jak píše Helmut Heissenbüttel: „Vyslovitelné vyslovit / vyzvediíclne vyzvědět / rozhodnutelné rozhodnout / dosažitelné dosáhnout / opakovatelné opakovat / skoncovatetné skoncovaí." Ä uzavírá: „To nikoli skoncovatelné neskoncovat." Budu se tedy držet jeho příkazů a konečné, což není nezajímavé téma k zaznamenání, zaměřim se na dnešní situaci svého slavného prííele. Mladá léta nám předznamenaly verse zNezvalovu Edisona: „Naše životy jsou těživé jak smích." Aopravdu nás těžily v dobé, kdy jsme Helmuta překládali, v Praze i v Německu se s ním setkávali a spřátelili. Jeho Kniby textů byly dobrodružstvím a - odtnd asi ten Edison -i objevem. Proto j sem take" jako motto k jedné své knížce zvoüi jeho text: Jsem příběh. Jsem něčí příběh." - Pro léta současná platí jiný citát z lid isona: „Nase živoíy jsou smutné jako pláč," Když jsem totiž své malé dííko, které v německém překladu nese titul .,Böhmische Boheme", po dlouhém vzájemném odmocní I leissenbüttclovi poslal, odpověděl mi dopisem ze seve-roněmeckého městečka Borsfleth; „MUýJosefejSrdečnýdůízaTvůjiiejno vější opus, jímž z vod konkret ismu vy-plouváä opít na obvyklejší dráhu, přičemž rozhodující roli hraje autobiografie. Mně se vede podobně. Neboř co vlastníme Nezaměnitelní a nezvratně: vzpomínky. To je to nejskutečnější, co nakonec zbyde, a proti čemuž konkrétní triky zůstávají přece jen hříčkami. Pokračuj dálí Jsem zvědav! Tvůj čtenář Helmut. P. S. Mezitím jsem prodělal dvojí záchvat mrtvice a jsem octi nun na levou polovinu těla, pohybyji sena vozíku, případné na tzv. tříkolce (což nakonec dostačuje), na níž jezdím spolu se svou ženou. Pozdravuj, prosím, Bohumilu od nás obou. Doufám, že se Vám daří dobře. - Srdečné pozdravy í ode mne. ída."
Životy rčsivé jak smích.životy smutné jako pláč... Aco je tragičtější uežuvést poslední dva verše z osmu Heissenbiítte-lovy Knihy textů: „Ač jsem se namáhal sebevíc, jsem jenom fušer, pouhé nic."
Dopis ve schránce. Pojedeme do Vídně. Obvyklá nevůle. Zas ten tanec!
- Vlezu si do postele, Přichází Angelika s Harrym, Hil de Gard ke mně přiklání kučeravou, nakrátko ostříhanou hlavu a směje se chlapeckým smíchem. - Obrátím se na levý bok a jsem na výstavě. Postupujeme v tlačenici diváků jen krokem a stále se držíme
- nevím proč - urostlého muže v čepici námořního kapitána. Do tváře mu nevidět, registruj ti jen výrazný profil s hustým černým obočím a nakrouce-ným knírem. - Obrátím se na pravý bok. Ne a ne usnout. Ten chlap se u žádného exponáty nezastaví a jen si pro sebe mumlá: „Fešák, vi ich pin, gibt s kane cvajte!" - No samozřejmě, Vídeň j k, to se pozná! - „Co se divíš," říkáš, „jsme přece v Panenkamariahil-frštcte-rštrasn!"1 -A ten macros nás opět předešel, slyším, jak si bručí; „Pin ich a lump, plajb ich a lump." - Zastavím se v údivu. „Copak Rakousko má nějakou námořní flotilu?" Námořník se otočí a není to námořník, aje H. C, Artmann a na kapitánske čepici mu září zlatá písmena TITANIC. „Hav ich ma tenkí: sou to vonit nebo ne?" -„Jsou!" křičíme oba a rozevíráme náruč. - Artmann, ten mnohojazyčník, přece taky patří do našeho života i do únorového deníku.
14
Z deníku spisovatele
(73)
JOSEF HIRŠAL BOHUMILA GROGEROVÁ
14/
Až dosud jsme psali denní záznamy. A co noc? Copak člověk půl života neprospí? - Jen půl života? A co len bájný chazarský národ od břehů Černého moře, který sice existoval, ale nežil? Vyznával totiž kult snu a jeho příslušnicí odmítali žít v bdělém stavu. Jelikož ustavičně spali, jejich prapůvodní velice jednoduchý jazyk zanikl. Dodnes prý jím hovoří jen několik málo nejstaräích papoušků. Místo jazyka si Cházaři vypěstovali neznámý druh komunikace ve svých vzájemné sdílených snech. Jako rození bojovníci podnikali i válečné výpravy a jejich těla nesla četné stopy po zraněních, utržených v boji muže proti muži - třebaže nevylezli z postele.
Já padám do sna jak do bezedné studny, sotva se přehoupnu přes její obrubu. S rozkoší klesám, dokud se nezbavím tíhy tě!a; pak se prudce vznesu do spánku. - 3á, spavec, se jen s námahou a pozdě probouzím, ty, ne-spavec, do spánku s námahou, pozdě a jen s pomocí prášků klesáš. A přesto se občas ve snu sejdeme.
Noc z 23. na 24. února. Jsme v kupé sami. Opět na cestách. Tentokrát to nebude autorské čtení, ale cosi bez publika. Pochvala? Trest? Díváš se z okna, koukám ti přes rameno. To je přece můj dávný obzor: Tábor, Rumburk, Bradlec. A tohle: Hlavatice u Turnova. Obracíš hlavu. Ale ta není tvoje. Je to náš třídní protestor Lamač, A taky nejsme v kupé, aie v hudebně jičínského učiteláku. Sláva tobě, velký Slávy synu! A já nejsem já. Jsem spolužák Jarda Břinčil a ty jsi Hanka Sucharová. Ale už jsme zas v tom kupé. Ukazuješ mi vysvědčení s dvojkou z mravů: - A to ti doma nevynadali? -Mělyjsme dvojku všecky, celá třída.
-  Mezi dveřmi se zjevil průvodčí. Je to naše kolegyně Maří, mluví hlubokým hlasem: Jízdenky, prosím! Náhle sedím ve Slavii, Sám, dívám se na Hradčany. Smutno. Paní Perlíková mi přináší turka. Papír se zvolna plní písmem. Píšu tenhle text. Proboha, jaká banální fantomima-pan tomima-pi to-mina! - Zápis do deníku. Papír snese všecko. A sny jsou jen exkrementy ducha.
Uměli to Chazaři, proč bych to nezkusila já? Vejdu si tedy do vlastního snu, procházím se sem a tam, koukám vlevo, koukám vpravo, nic zajímavého. Vyskočím oknem rovnou do sna své vnučky Kristiny a jsem mezi cvičenci karate. Pár uskoků, prudký výkop levičkou a válím se na žíněnce. Tak tohle ne! Chci příjemné sny! Vkradu se po špičkách do divadla za tvými víčky. Stavíš stan z větví na břehu říčky, zdálky tě volá babička k večeři. Všude kolem se trousí verše a temnou zahradou se sem plíží naše kočka Čemuäka. Rázem se přehoupnu do jejího tajemného kočičího snu. Vůně, pachy a šelesty. Lízám si kožíšek. Nastražím ouška. V trávě se cosi Šustlo. Zkamením. Přikrčím se k zemi a kradu se vpřed, tam, kde se cosi hýbe: Myš! Připravím se ke skoku, strnu
-  a hopl - Prudce se probudím sě zaťatými zuby a s křečí v pravé tlapce, víastně ruce, vždyť už jsem to zase jen já - lovkyně snů -   ':
Noc z 26. na 27, února. - Druhá půlka Rphypnolu o čtvrté zrána ještě za Šerá milostný spánek trvá dosud v houští být či nebýt žít čí nežít spát či nespat být žít bohužel nespal puš-

Olga Karlíkova, Hudební záznam, detail.
těné oko na punčoše jedné z prvních lásek léto slunce a přece tma puštěné oko na punčoše od löbla punčošky ty padnou na nožky náhle přelet racka nad vodou krám v pražské ulici s vůní rozkrojeného melounu červená dřeň černá jádra tma a úprk obličejů zasněžená stráň v mezihoří sjezd na lyžích jak překrásně se chumelí viďbože mi-lujeme-li sněhová vločka taje pod Čelem splef veršů zvečera pustá hodina zrána bůh ti dej lilie za chvíli přelud-nou a v zemích vzdálených mých dnešních pocitů budeš ne královnou ale jen pastýřkou naproti v okně rozsvítili opět oko na punčoše co dělá Franta Roli asi umřel chytili jsme lososa chytili jsme ho chytili jsme ho chytili jsme ho v noci už zase zhasli někde bouchly dveře cosi tu syčí hade krumplující hlínu blesku trav bratře tetelivých stínů znáš táti bez obav starý Okrouhlický kosa na rameni smrt nás všecky sváže v jediný snop byl srpen čas žní a já toužil po ní oko na punčoše tma ticho nic hlava plná života bůh dej ti lilie osmapůlprocentní úrok z vkladu na dva roky pirát v lodi katedrály kpevníně cti nedopluje kouzelná lampa rezavá kosa kasa asa a ta basa u primasa za kamnama stála dát si vyčistit pravě slúchadlo firma se jmenuje Kind marná sláva chce to ještě jednu půlku-
Nedívej se do okna, nebo ten sen hned zapomeneš! Podrží si svou sílu jen, vyprávíš-li ho. Tak ti uvízne v paměti. Nezachytíš-li ho ani cípkem, rozplyne se beze stop a duše se ti nevrátí, za zády ti zbyde jen její stín. Můžeš ho po západu slunce spatřit -ten stín stínu - stočíš-Ii óči co nejdál doleva. A pamatuj si: jdi spát s čistým svědomím, vždyť spánek je denně se opakující zkouška na smrt! A v té musíš obstát.
Noc z 27. na 28. února. Ve dvě hodiny ráno po všech vezdejších vizích nelítostného polospání náhle dvě kresby Olgy Karlíkové, zobrazující ptačí zpěv. Cvrlikání, čiřikání a celou tu subtilní, jemnou kaskádu tónů a zvuků jsem do svých desíti let za žádný zpěv nepokládal. Zpěv, to byla pro mne písnička. Když jsem četl v pohádkách, narazil v básničkách Či když nám paní učitelka vyprávěla, jak ptáčkové libě zpívají, marně jsem po celé dny čekal, až některý vrabec, kós či pěnkava zanotuje Kde domov můj nebo Teče voda, teče, (U našeho baráku protékala totiž říčka, zvaná Sob-čický potok.) Ale ani vrabci, ani pěn-kavy, natož kosi nezapčli. Jen slepice kdákaly a husy na dvorku kejhaly. To ale pro mne byla domácí zvířata a žádní ptáci.
Čtvrté pokračování únorového deníku je něco jako přízraky noci. Ale je tu opět jasný den. Nastává březen, my s chutí za kamna vlezem, protože slibu jsme konečně dostáli. A zatímco my se za kamny pustíme do dalšího duetu, Literárky budou mít o čtyři pokračování Deníku spisovatele vystaráno.
14
Z deníku spisovatele
(74) ^
VLADIMÍR VONDRA
NOVINY
71/
Nezaznamenávam osobní zážitky, dojmy a udalosti, které by mohly napomoci na svět mým příštím dílům. Ve svém veku bych by] pošetilý. Myslím, že jednám docela správně, když se zajímám více O věcí lidsky obecně. Na -vesnici jsem odkázán na noviny, rádio, televizi a knihy, které si přivezu, Z nich budu soukat svou nit poznámek spííe .více formulovaných, protože uz sotva kdy poslouží k něčemu navíc. Pro pfípadnÉ psaní člověčích příběha mám v hlavě jiné deníky, které palří k tajeným recepturám. Leč i čtenářské zážitky jsou zážitky» i ta málo kotem mne, co občas uvidím a uslyším.
Užívám si důchodu. Zaslouženého? Nevím. Nevzpomínám na mužné roky S laskavou sebedůvěrou. Navatěvují mÉ lidé z knih, klcré jsem nenaps-ai, straší mě straSidla z pohádek, které dlužím svým-vnufcům.'Vnuci odrostli pohádkám', Jak j« vidět z nedostatku mé slovesné práce, neveda si deník. Přesto si řievím proč píäu poznámky na papírky, které teď posbírá vám a řadím. Sedím při tom a občas se podívám do okná. Od podzimu je za ním jenom sníh, vítr a mráz, désf a bláto. Celou zimit jsem si říkal: Starec, starec, dočkaj marec. Je konec marca a säuníčko nikde. Když vyjdu ven, pozdravím se jen se sousedovic Žolíkem a se dvěma pscudojezevčíky, kteří jsou jako já rádi, že vidí Živáčka, Pak vlezou za vrata a spí, aby se rychleji. dočkali jarního vysvobození. Jako Šípková Růženka. Jako nás" národ -spal a spal, a přece se dočkal. Pekní se mu podlomily nohy, sotva se na nĚ postavil, dodnes mu dostatečné nepomáhá ani princ Tenis, ani princ Squash. Potřebuje dlouhodobou rehabilitaci. Taky mo£ná psychologa. V něčem třeba i psychiatra. I lidský organismus má složitou strukturu, natož organismus byíosti národní.
Nové knihy jsou drahé, a tak si čtu hlavně ve starých, třeba ve Vestníku sokolském, ročník 1.928; v jistím rnĚstí pokládali základní kameny kso-kolovné z různých památných českých hor, předevšTrn 2 Řípu. Bratr vzdělávalo! při slavnostním projevu sdílil účastníkom, že se do základů klade kámen z Říma. Sestra činovnice pronesla heslo: Ve zdravém tele zdravý vzduch! Starosta sokolské obce oslovoval sokoíské pracovnice: Slečno sestro. Byl to skoro skandál. ŘJr> patřil k poíátklm České husitské slávy a Rím k nenávidenému katolictví. Bratři vzduch a duch byli nezaměni-tělní. Sestru jste nemohli tenkrát řvát paní či slečnou. Bývaly směsné časy? Kdo si dnes neplete Český Ŕíp s pahorky římskými? Kdo holotropní nedýchá, aby smog vzduchu proměnil v mužného ducha podnikatelské prosperity? Kdo neproměnil soudružku a sestru-ve slečnu a paní?
:DáleČtu,žedub, pod nímž se podle
pověsti narodil Žižka.dal v roce 1682
poiiseknout tmáíský probošt Mastera
borovanského a Žižkovu kapli opatřil
latinským nápisem:-JanŽižkazTroc-
nova slepej, zlé paměti se tu narodil.
-  Tohoto  nezapomenutelného  reka
oslavovati  bude  bratrstvo , sokolské
.30. června největší poutí...-Nevím, jak
se latinsky řekne slepej, ale probošt se
mýlil, řekl bycSi.mýätl se i autor článku,
-. když tvrdil, že tábor Božích bojovníků
pod:vůdcem.Žižkou zjednal českému
: národu Českou vládoi aby pro všechnu
: budoucnos-t byl národ „sílen, bezpečen
:a.svóbůden, aby každý jeho syn byl
:v celé vlasti doma navždy".
^ : Věstník sokolský mi vřele doporu-
i-t:jf U\:íi vydiijií spisu Jiiiiii Herncnu,
■■■"díl VI,' název: Jan Nepomucký - Spor
'.■■-českých dějin s církví římskou. Her-
.■''..■ ben tarn líčí objevení omylu a klamů,
ha jejichž náklade byía nikdy nežijící
osoba prohláäena světcem, kdežto u topený vikář doktor Johánek svatořečení nezasluhoval, neboť žil pohorĚlivé. „Ať už s politikou, nebo bez politiky římské, poznání Herbenovo už proniklo a šílí se v nejspodnější vrstvy Vořících katolílců..." praví Věstník. Nevím, CO na to katolíci, ale dneska ví přece kdekdo už ze školy, že svatořečili Jana Nepomuckáno, aby zastínil Jana Husa.
Ctu si i v publikaci Ve jménu demokracie z roku 1922 a ZiíeSka Wii-tha Památníky obětí války a naäeho osvobození: Signál daný skácením mariánského sloupu na Starotačst-ském náměstí byl zahájením obrazo-boreckého hnutí, které nemá paralely... Od pOř á Ik« roku L919 zničeno tak na tisíce znaků, soch, sloupů, božích muk, v některých okresech středních Oech dokonce soustavně a plánovitě... Obrazoborectví bylo zviáěťzaujaío ničením svatojanských soch. Roku 1919 hlášeny vokolíPrahy zničené apoSko-zené sochy Jana Nepomuckého v obcích Libeň, Božkov, Roudnice... následuje šestatřicet míst a za nimi atd. atd. A následují další desítky stran.
Copak poničená cizozemka svatá Alžběta, cizosemec Roch nit* zfackovaný Bůh Otec, než ho pokrokové české sochory shodily ze svatotrojic-kého sloupu, snad i ten Antihus Nepomucký, ale co třeba svatí Václav, Vojtěch a Prokop? Zasloužili si to asi i oní, protože nás předkovala Volná myälenka a dokoval marxistický materialismus. Pýcha lidské mysli.
Sáhl jsem po Reflexu, abych si odpočinul od oslnivého obrazu minulosti. Po číslu 9. Ale co čert nechtěl, do souvislostí mi vstoupila Alexandra Berková. Měl jsem až do této chvíle docela rád Alexandru Berkovou, vůbec jsem netušil, že může pokračovat ve svědomí národa představovaném Janem Herbenem. Píše tam, že kandidát na svatého Jan Sarkander byt vrah českých bratří. Že papež Wojlyla a Vatikán usilují o totalitu ducha. Není už čas zatemněných myslí, soudí. Jakápak křesťanská láska, když jeden mladý duchovní vysvětloval ve Sv. Mikuäáäi důležitost lásky. Blbě. To prý reprezentuje církev. Řekl bych, že co řekne kdokoli dobře nebo blbě, reprezentuje jenom jeho samotného, jeho schopnost vyjádřit se. Někdo miluje, a neumí vyznat lásku, někdo nemiluje, a vyznávají napořád. Říp není Ř.írn. Postoj Řípu k Rímu je vsak stále postoj nasi moderní civilizace k jakékoli autoritě jiné než vlastní. Dokud nepřijdou nacisti nebo komunisti, Biblistka Berková jde vsak až ke kořenům, k prvotní příčině fcíma svatořečícího vrahy: - Kdo jenom tak nepřijal obít" a dohnal k šílenství starozákonního Kaina? Kdo přinutil Abrahama, aby byl připraven obětovat vlastního syna? Kdo zkoušel Joba, jenom tak, aby se prověřilo, je-li dost silný ve víře? Na tyto pokyny existuje jediná odpoveď „Najdu si jiného boha, když jsi tak krutý!" Anebo ještě lépe; „Nebudeš mé milovat, když se ti nepodrobím? Potom jsi hlupák." A tak milý Pánbůh má prý co dělat s týráním děti as detskými sebevraždami, míní Berková. Mohla 5>y napsat knihu o Janu Sarkandrovi jako Jan Herben o Janu Nepomuckám o 223 stranách. Národ by se třeba konečně pohnul a srovnal Svatovítskou katedrálu se zemí, ten ohyzdný symbol totality ducha. Všechno je přece tak jednoduché a jasné - duch a vzduch, Ríp a Řím, slečna, soudružka i sestra. Zvláště pak nám dnes, kdy „většina populace ne-potřel>i!jo   prostřalnikiL   mvyi   whoii
a skutečností". Ale co jsme my a jaká je naše skutečnost? Přeju samozřejmě paní Berkové, aby byla sama sobě dobrou Boží autoritou „v civilizaci úžasných technologií". Buď tolerantní, říkám sám sobě, buď tolerantní i k netolerantním. Mně osobně by se líbilo, kdyby spoiečné s Janem Sar-kandiem svatořečili i Jana Husa. Koneckonců oba byli nejspíš velcí mužové. I kdys jsem někde Četl, že veicí mužové-jsou veřejné neštěstí. ■
A tak teď, kdy na stará kolena vím, že nic nevím, že j se m nedo vzděEán, že se mi nepodaří seznat tolik lidských vědomostí, abych mohl soudit, posuzovat a nedejbože odsuzovat, přes to vSecíino v dlouhých cnvílich stáří čtu a žasnu, jak požehnaný je stav myslí, které 2tiají docela jednoznačně skutečnost a pravdu nad vsi pochybnost. Obdivujú je a trochu jim závidím, ne moc, jen tolik, kolik si myslím, že Je třeba. A paní Berkovou mám docela rád.
V Literárních novinách vyhledávám: sloupek Jak dnes píšeme a mluvíme, články L. Vacuäito a O. Vaculíka, čtení na pokračování na str. 16, reprodukcí obrazů-grafiky. Začínám číst vše, ale přestanu, jestliže mě článek nezaujme.
Oželím: Kontrapunkt, Časopisy, Knihovničku, Kino v televizí, Deník Spisovatele, většinu článků Přítomnosti.
NámČty-prosby: radiji si přečtu výňatek z knihy než upovídanou kritiku o ní,
UVitíil:, bvcli ulissoiií Cluirlv 77 u Ovnis
tisíc slov L Vaculíka.
L. Dobiášová, Praha
Pláte se, co čtenáři postrádají? Potom, co zmizely programy výstav, galerií, di-vadel i koncertů, které jsem vždy pečlivé čelkbydí si přál alespoň jednou měsíčně nejaký st ručný kultura í přehled, s akcentem na události evropského formátu.
Kromě PĚN setkání by mely být předem oznamovány akce Aekermanno-vy, Stifterovy společnosti i dalších chvályhodných podniků. O kongresu u příležitosti jubilea Johanu ese U rzi díla jste se dosud nezmínili. (...)
Postrádám v Literárkách všem srozumitelné hudební texty všeobecného dosahu. Tomáš Lom, Stuttgart
Myslím, že bych oželel stránky věnované filmu, případně též rozsáhlejší texty k divadlu. Vycházej í Divadelní noviny, Svét a divadlo. Divadelní revue, Divadlo, těa časopisy věnované filmu. Proto raději víc k literatuře!
Josef Šuchman, Hluboká, p. Kdyně
Zrušit zařazení časopisu Přítomnost. [...] Proč Fřítomnost, a ne např. Prosí Omega, Česká mysl a jiné revue, které již zanikly či se pohybují na hraně bytí a nebytí? [...]
Zrušit ODSaň sírany 2. Okleštěné ohlasy na Články v LIN v této podobě nemohou splnit svůj účel. Z některých cítím spíš osobní averze než zasvěcenost do problematiky.
Zrušit Z deníku spisovatele. Není třeba komentovat úroveň otištěných výpisků, zvláště ve srovnaní s deníky Diviše. Zábrany a Hanče. Uvoínäné místo zaplnit filmovou, hudební a výtvarr ' kritikou, jež se pohybuje na dosti vysoké
Ponechat stávající prostor rubrikám Domácí kronika, Knihy- redakci zaslané, Překlady redakci zaslané, Knihovnička LtN, Časopisy, Literární výročí a Kino v televizi {zde bych doporučil dát prostor nezávislým kritikům, jelikož je nepravděpodobné, že redaktor placený ČT a Novou by pohaněl film, který sám doporučil zakoupit). [,..]
Je chvályhodné výrazné zlepšení kvality tisku. Není také nutné jakkoli měnit grafickou úpravu.
Jan Kaspar, Šumperk
...kladné odezvy se píší do novin vykle méně často než cáporné. A tak bych rád poukázal na užitečnost vaSí ni nápadné domácí kroniky. Vím, že n může být soustavná, stáží obsáhne v: sem patřící, a k upozornila mne jíž v cekrát na něco, o čem bych jinak nev děl.
A víte, kde si muže člověk spolehlivě najít vždy něco zajímavého ke člení? druhé slranéf Hutně a jasné jsou >-často vedle  sebe  nahromaděna  z! zrnka, která se musí v dalších částech pracně hledat v dvou- i vícestránkových Článcích. [...]
Josef Chalupský, Praha 4
Výjimečně čtu články ze stran 4 až 7. Podobně zacházím se stranou 10 až 13. Se zájmem čtu Olinky, které v LtN uveřejňujete pod názvem Přítomnost.Chyba - že vycházejí jen jednou za měsíc. (...) Přítomnost mám rád proto, že se vyslovuje k problém i\m, které hýbůu nasTspQ-lečnosi!,.anebo které ji pálí. Přál bych si, aby vaše Přítomnost vycházela častěji. V LtN naprosto postrádám diskusní a polemické články, Měli bysle se podíva t do starších ročníků Literárních novin z let 1961 až 1967 a do jejich přirozených pokračovatelů Literárních listů a Listo z let Í968az 1969. Z těchto ročníků byste se měli poučit a učit. Po této stránce jste svým Ctenářím hodně dlužní. [...J
V roce 195í) na druhém sjezdu čs. spisovatelů Jaroslav Seifert nebo František Hmbín řekl, že spisovatelé jsou svĚd< mim národa. Mysl ím, ie „svědomím n< roda" by měl být i jejich hlavní tiskový orgán - Literární noviny. Nebo to " dnes neplatí? To by byla škoda.
Svétloslav Malůrek, Luhačovice
LITERÁRNI POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(20, - 26. 4. 1995}
PflAHA
Úefoa na pokračovaní Ět 20. až St 26.
(09.00 a 22.00) '/. Gišsirtgová PerlíčKy dětství
Čt20.
(00.40) ZkOíBsponitórcaB. Nam
awé{3) (1Í.20) J. Podaný: Tafcové mil
'4(4)
(92,00} Paslajíróléíky (10,30) H. Beneiová: Dědictví £0 22.
(10.15) V. Hugo: Bldnfci [3) (12.00) A. Rimbaud: Mladá domácnost He 23.
(01.00) 3x Bohumil H ratal <20.00) É. Vethaeren: Filip II. Úl 26.
{00.40) S. Housle Setvinissría-St:e.
(00.40) B. Hodek: 0. tah zde mi
Ohnivou múzu (B2.M) J. DanSk- 2adrí tlesk na
sestejakp-... (20.50) I. Vysíoei; PUtioda
VLTAVA
.■^jví:,!
6t2<L>Pé21.aPc24.aŽS!26, (8.30) K.McDonaJd:Oblakavolmi Čt 20. ai &t. 86. (1730) J. Kovtun: Tajuplnä vrai-eS: Případ Leopolda Husums
čt 20.
(01.00) F. Halas: Doznání
(10.00) Ex libris - E. Hauplbah
fiof, básnik český: Nedoíuj
Sony kalarKlář na ten) o i<
a vSectiny rckypFStí (11.45) M.de Montaigne; Umí
žít (13.00) Sympozion-Arcniiektu
objektivem Kamery {15.00) K. Macisfieldová: Mcúsi
manželství {20.30) A. V. -Siicncva-KoByl
Svatba Krečinskébo
vůbody, co létá ri
..........
($7.50) FianCQuzski lidová: Slavíček
(11.45) T.Kulka:Tur!5ta,suiíf!nýi akýe
(13.00) Vlastimil B ansa sam doma s hudbou, kterou má rád
(15.00) K. Schulr: Blázen pted zrcadlem
{80.00) Mágové, spadla a Jany-rinry
So 22.
(00.00) S-iv-G Keller
(09/45) tegeiKraosvaléKateríně'
(10.45} 5.  Zwig;  Nelrpllirasl
Srdce a (11.35) items Pfemo ■ Lřvitlkvs
VI (13.00) Myty   vieeriny   krásy
Svita (14.30) V, Nerol; SohouávariS
(1645) KlNsívera: Ztracený Mina holocaustu (23.30) Ch.RJdúBlIojiiDveredo-
Mc23.
(01.52) Sny-G. Kolle? (07.36) Čteme Písmo - Deutero-
(paoo) S.T.CoIenrig8:ViaWvgsriu (10.46) L Kundera: Opus 0 (7) (12.06) P. de Ronsar* Buď Si».
(14.30) P. H. Cami: Moc orgií
v Masleské veži (20.00) Tváramaska[A.BreisKý) (22.30) Semper viua - V. Hal«* Po 24.
(01.00) Veršu J. Hory o hudbe (11.45) H, Macbiavtjili: Vlatfaf (13.00) Tvařamaska(A.BraisKý} (15.00) B. Hrabal: Podvodníci (16,40) LSerámívýfflíf-T.Tas»
(22,45) F.Ni(řtóchB:P(5nĚprin"
(13.W) K    No4v(-a    Trčeny
»lícira "-■:. íi (1E.0O) A l>a„.íet fcaCni*ara;c
(21.30) p-cn^ra mejce
St2S.
(01.00) P Bejmi Wary;*a Mag
(11.45) fi      P-e'sre-     Lďjrs
(15.00) A Rajce! Mai' na Qströveen Sai^unai« Zánt Sémillar-íy
{16.40] E**-! ■ P XajvairBeia to eelkcrr irai
(20.30) SynpO?Or>      l.a  *}>*
vat« Stent'. rakisdatsi
Z deníku spisovatele
(75)
•  ••••••••
VLADIMÍR VONDRA    \V
By! vůbec nikdy čas zatemnených myslí? Byl v starověku, středověku, není už dnes? Chtěl bych být moudrý, alespoň jako starci bývali, když jejich slova mívala cenu pro potomky. Napadá mě, že toho moc nenamiuviii, nalož napsali, protože vĚděii: blízké lidské duše, které brzy opustí, jsou neměnné jako ptáci, af už stavěli svá hnízda na Šalamounově chrámu, nebo je stávají na atomových elektrárnách; touží sice po azuru, jsou si väak nadmíru jisti správným směrem letu, kořistí i nepřítelem. Není jim rady. Nechtějí nic vědět o vymařeném čase předků.
Jsme národ ateistů, slýchávám. Jsme národ husitů, slýchávám. Jsou tu i preláti, říká pan Mahler. Jsme národ, který neví nic o ateismu, husitství ani prelátech, říkám já. Dietky, v hromadu senděme se, zpívá husitská píseň.
Co s křesťanstvím v našem světě, do kterého k nám přicházejí jogíni a gumové, svámíové a divotvorci, zvláště když se dostávají k duši přes zdravou výživu? Co takhle dneska k obědu lísteček salátu a kousíček mrkve?
Přece jen je na světĚ krásně: už i u nás létají ufoni, tu a tam se usídlili stříbrníci, vpolích máme tajemné kruhy: Je to krásnější než ušatí negři z Schcdeiovy Světové kroniky, než kdysi madagaskarský člověk s žirafím krkem hrabete Šeřina nebo parohatí zajíci císaře Maxmiliána a krále Jakuba 1. Dnes máme i horory s potvorami zrozenými úžasnými technologiemi. Jsou plodem zatemněných myslí?                             ..:...,.....
jako utkvělá melodie se mi stále vrací deklamovánka Františka Jaromíra Rubeše; - Já jsem Čech a kdo je víc, výstup a se slyšet nech, a zvolej třeba z plných plic: ha, já jsem víc, a nejsem Čech. - Asi proto, že nějací intelektuálové vydali výzvu ke smíření se sudetskými Němci. - Postavili se na pranýř, řekl někdo. - Jsou vele-zrádci, řekl někdo jiný. - Vládní strany by se dnes kontaktem se sudetskými NĚmci vystavily smrtelnému nebezpečí porážky v blížících se volbách, napsala Mladá fronta Dnes. Ó naše milá věčnosti, ptám se tě, kde je tvůj zorný úhel, abychom pod ním spatřili svět?
Kdepak se vzal náš Veliký Čech? Občan pilný, nenáročný, podnikavý, neohrožený? Původně jistě ne vraždící, protože i vraždení má svůj původ v cizině. Například třeba mafiánka Drahomiř nepatřila přece k Čechům, byla Stodoranka. Přemysl Oráč, vrah Vlasty a jejích feministek, nebyl náhodou Lemúz? Nepocházel svatý Vojtěch 2 Bílých Chorvatů, a přesto chtíl poučovat Čechy?  ,
Příští řádky jsem si opsal z Krátkého vypsaní českého království od Bohumíra Jana Dlabače z roku 1S18. Znějí mi jako voda po lučinách: - Čechově už od svého přirození jsou silní a srdnatí lidé, své milé vlasti velmi oddaní a věrní, znamenitou náklonnost a schopnost k hudbě mají, všem umĚlostem a řemeslům lehce se naučí, jakož i v učenosti všeho druhu nad jiné národy se pnou a v ní prospívají. Zvláäf za našich časů na vejnos svých statků bystře hledí, na lepíí Šat a stravu laskavi jsou, pak také z nich nejudatněji! vojsko se působí... V tomto českém království dvč řeči panují: totiž česká a německá... -
Reproduktor místního rozhlasu slyším L zavřenými okny. Svolává poradu k oslavě padesátiletí obce Čistá. Potom : informuje o výkupu králíků a o poplatcích za psy. O oslavě Už vírn^ Kamarádka, která pracuje v jedné pražské divadelní instituci, donesla zprávu, že ji někdo z obce požádal, ab v pomohla /.sijistii horce parta Beka a pána Zimu na estrádu. Ovsem, řekl

IM

Sn-5
jsem si, Bekovy vtipy jsou nejspíš k popukání a Zima tak dobře ladí s dechovkou. Ale co vlastně chtějí oslavovat? Důstojnost českého živlu na Hře-bcěsku?
Hřebecsko snad ještě je, ale málokdo o něm ví. Leží po obou stranách Českomoravské vysočiny. Nahlížím do pramenů, pokud je mám ve vesnické samotě po ruce. Profesor Ernst Schwarz mě poučuje, že kdysi liduprázdné Hřebecsko osídlili Frankové nejspíš východní, protože se v řeči obyvatel až do dvacátého století vyskytují ozvuky nářečí od horního Mohanu a nářečí sálsko-franských. Palacký uvádí obec Čistá v popisu pražské diecéze pod arcibiskupem Arnoštem z Pardubic jako ves Litrbachy v děkanátě poličském. Jaké tedy padesátiletí? Sedm set let obraceli východní Frankové svými pluhy zdejší půdu, kosili louky a přebudovávali stavení. - Přišli s rancem, s rancem odejdou, říkali po válce i demokratičtí politikové velice zvučných jmen.
Libí se mi vypsání českého království od pana kanovníka Dlabače; překládá sice slovo bohemůs slovem český, ale když říká Čechové, myslí občané. Čechové jsou prostě dvojího jazyka. Čas a megalomani z nich udělali dva nepřátelské národy a my si díky jim myslíme, že právo být občanem Čech má jen člověk českého jazyka. Vícejazyčným Čechám se říkávalo Bohemia, jejich král byl rex Bohe-miae. - jděte účtovat s Němci a nemějte slitování... - vyzývalo košické vládní prohlášení dřív, než skončila válka, A tak vítězný český národ vyhnal i válečné vdovy a sirotky z Bohemie, pro jejíž název nikdy nenasel přesný ekvivalent. Vesnici Litrbachy nazval Čistá. Revoluční koště vymetlo osudy generací jako smetí.
Zmateni slov nám zaúradovalo i ve válečné historií: co špatného dělali Čechové v Protektorátu, nebylo české, ale protektora t ní, stejně jako všechno zlé, co dělali nacisté, nebylo nacistické, ale německé. Pak přišla éra komunistické krutovlády, a nikoli Čechy budovaný socialismus.
Mám před sebou knihu Wir Sudetendeutsche Zuhaus; samé staré fotografie: sedlák brousí kosu, ženy sbírají na poli brambory, kopení sena, žně, plavení dobytka, stařenka u kolovratu, vzpomínky na idyly. Marně pátrám v paměti, kde leží místa původu obrázků, Neuhof, Mantau, Mies... Je skleróza mé paměti předčasná? Nebo v ní jen revolucionáři v české kartografii pečlivě gumovali? Možná budou letos slavit i v Neuhofu, Niemes a Mies. Možná na Hřebečsku i v Janově, Javorníku, KocliřovĚ, BorSovĚ, v Kunčině...
- Jen af se smíří s Němci, kdo chce, řekl mi někdo onehdy, - já jsem je nevyhnal. Vyhnal je stát. Chalupu po Němcích jsem zaplatil státu, i pole a les. Pole a les mi sebral stát, stát mi je vrátil. Chalupa spolkla všechno, co jsem kdy našetřil. Af si to s Němci vyřídí stát. - Stát jsem já, říkával kdosi.
Koukám z okna, sněží a cítím se dobře mezi dobrými českými sousedy v Čisté. I oni jsou tady už dlouho doma. Přeju jim estrádu s panem Bekem a s panem Zimou, tancovačku í pořádnou opici. Jen af si vzpomenou, že se
mohli srdce.
esáti lety sešil poprvé jako Na rub své radosti by však ípomenout alespoň  na dně
Nčfcdc jsem četl nebo slyšel definici národa, která se mi líbí: Národ není biologická a jazyková danost, ale cílevědomý proces s etickým cílem. Žili jsme s Podkarpatskými Rusíny, byli naši. Žili jsme s českými, německými, slovenskými a podkarpatoruskými Židy, mohli být nasi. Žili jsme s Němci, mohli být na_ši. Žili jsme se Slováky, nejsou naši. Žijeme s Rómy, a jsou naši? Slovem naši nemyslím přivlastňování, ale sounáležitost. V tom smyslu jsme samí. Zato prý nejúspěšnější v postkomunistickém světě. Nejspíš nás mají v cizině všichni rádi, nejspíše nad naším statečným osaměním žasnou. Nejspíš nenaplňujeme svůj etický cíl, ale za přítomnosti biologické a jazykové danosti bankovní konta. Pomstili jsme se za nacismus. Naše pomsta znamená trest za chyby jiných na sobě. V Koránu jsem se dočetl: Cokoli dobiého tě potká, jeod Boha, a cokoli zlého tě potkaje od tebe.
Bude jaro, bude léto, jejich příchod je už téměř slyšet, i když sněží a na kalužích praská led. Přijede sem tam nějaký bývalý Litrbašan, aby se podíval na rodnou ves. Už jich moc nežije. Loni stál jeden se svou ženou před naší chalupou a říkal česky: - Neměli bychom zaskočit k Zolflům na kafe? -Slyšel jsem ho otevřeným oknem. Než jsem stihl vyjít, byli pryč. Zölflovic chalupa je ta naše.
LITERÁRNI PORADY i	
(27.4.-3.5. 1995)	
PRAHA	Po 1. až St 3
Četba na pokrajování	(17.31)) A. de Ss
Čt 27. a Pa 28.	léčný pilot
(09.00 a 22.00) V. Glsshgová:	Čt27.
Perličky dětství	(01.00) L.   Hugl
So 29. až Pol.	Ského zpevnil
(09.00 a 22.00) E,  Bass:  Lidé	(10.00) čí Mbjris
z rnaringolek	to celkom inái
Út 2. a St 3.	(11.45) F. Pess klidu II (13.00) Symco! vatce čtenář ■
(09.00 a 22.00) Z. Vonásek: My 2 Jiráskovy ulice ČI 27.	
	(15.00) N. S. Lt
(00.40) B.HodBk:Kronikaherec-	(20.30) P.  Clai
kého života	Panne Marii
(14.20) I. Hum* Petrusové	Pá 23.
Pá2S.	(01.00) MaLj ■;
(00.40) B. Ho dek- Posledni dny	(07.50) E.   La5
Williams Shakespeara	va: Milostná i
(02.00) J. Š. Kuoír: Jiráš'i kra-	(11.45) B. Pase
savci	(13.ú:; Neiokt
(10.30) I.Humlk:Strucnärukojef	raz (J. Capek
dějepisná- Knihadruhá	(15.00) V. Fisol
So 28.	
(10-1S) V. Hugo: Bldntci (4)	(23.51) Sny-U
(12.00) J. Hora: Jaro	So 29.
Ne 30.	i.C-9.45. A.SiiSí
(15.50) Benefice oro Miloše Ne-	ioien
dbala	(10.45) S.   Zw
Ůt 2. (00*]) J.  Tomeček:  Letni mi-mjlky	srdce (3) (11.35) CitmeF (13.02; Kdyby
St3. (00.40) J. Tomeček: Pstruzi a pís-	(14.30) J.   Ma:
nička (02.00) 0 Danek: Přepadeni ná-	(16.45) Fonogr Kolár
rodní banky (20.50) W.    ANendorf:    Tomáš	(19.15) Poeüe (22.30) F. V. Kí
Adamsohn	03.30) i •• -■■
VLTAVA	
Četba na pokračováni	(01.52) Sni    t,
Ct 27., Pi. 28., Ůt 2. * St S.	(07.35; Cterne
(6.30) K.    McDonald:    Oblaka	íKBlliLim II
v ohni	(09.00) P.    Fli
Čt 27. až Ne 30.	
(17.30) J. Kovtun: Tgjjpíná vraž-	(10.45) L. Nen
da: Ptipad Leopolda Hilsnera	héry(1)
14
Z deníku spisovatele
VLADIMIR VONDRA    131
Poslední den března: za okny leží sníh, pod okny už přikryl kaluže. Jedeme do Litomyšle nakoupit, na poStu, na oběd k paní Dvořákové a k panu Dvořákovi, to je do restaurantu Charlie. Vůbec není k smíchu cizozemská patina na Ěeské maloměstské hospodě, jako vůbec není malé město na světě proto, aby posloužilo křivému úsměvu ironiků. Litomyšl je sice malé město, ale slovo malé má svůj původní význam, určuje rozměry a počet obyvatel, nikoli zatemněné myslí a zatrpklé touhy po mohutnost i velkých metropoli. Přijdeme-li k Dvořákovým, jako bychom vklouzli do bezpečné náruče paní Magdaleny Dobromily. Všechno, co nás tu může potkat, má správnou míru, jako by autorka slavné ěeské kuchařky reinkamovala do našeho postkomunistického času: můžete si dát biftek paní Retligové, plněný vejci, houbami a šunkou, i Magdaieninu omeletu s masem. Radost by měl jistě i Alois Jirásek, který si v soäné podobě sedí v parku pod zámkem. Myslím, že má radost, protože leccos z minula se vrací, a přestože už i on pravdu o minulosti zná. Kdekdo mu dneska vyčítá, že byl špatný spisovatel, navíc prý pokřivil obraz českých dějin v myslích generací. Nezdá se mi, že by byl horším spisovatelem než mnozí jiní jeho doby, nezdá se mi, že viděl národní minulost jinak, než jak ji chtělo vidět české sebevědomí, ne-li pýcha. Minulost je koneckonců věcí historiografii, ne beletrie a politiků. Občas si čítám v Palackém a stále žasnu, jak dobrou mél vůli vidět skutky předků v podobě co nejpravdivější. Kde jsou dnes historikové, kteří by nám dali spatřit celou minulost ve správných mírách, jaké znají ve své profesi v restaurantu Charlie? Není už čas zatemněných myslí, řekl by osvědčený pokrokář, i když mne by svým tvrzením nepřesvědčil ani nad kuřecím řízkem. Na žraloka či pštrosa na ty-miánusi už netroufám. Dušanu Karpatskému bych však dopřál balkánský sýr s koprem a nato srbské filé Djulbastia se zeleninou. A co teprve ve dnech jihočeské kuchyně, mysliveckých specialit či v čase fondue! Historická práce je jistě práce vědecká, ale i vědec se potácí světem mezi snídaní, obědem a večeří stejní jako králové a reformátoři lidského snažení. Jak daleko by se mohl rozprostírat náš duch, kdybychom v živote dospěli k správným mírám věcí jako paní Magdalena Dobromila v kuchyni!
Šli jsme pak reálným světem lito-myělského náměstí, jakkoli se stále víc podobu polozapomenuté kulise snu, kolem domu U rytířů, kde dnes vystavují malující senioři a kde jsme před časem zažili velkou výstavu Vladimíra Komárka, myslím, že jasnějších barev, než míval ve zvyku, i když stále zpo-dobňuje, co zbylo po lidských duších. Zapůsobilo to na mě jako barometr: delší čas bude docela hezky. Zvláště když ho zase potkám jako nedávno na tomhle náměstí. Cestuje občas ze svého Nedvěz! do druhé, slovenské vlasti a někdy se zastaví u nás. Zastavil se i tentokrát i se svou vytrvale krásnou ženou Růženou. Přinesli k nám závan velkého svita televizních kanálů, rádiových stanic, světla jmen divadelního světa, politiků a premiérů. Zdá se mi, že Komárek nepotřebuje zenit malého českého nebe se všemi jeho hvězdami, žije si v jiném zenitu, kam nedohlédnou a sotvakdy jeho dalckost pochopí. Sám pro sebe jsem rád: je totiž stále stejný, jako byl před čtyřiceti lety, kdy ještě nevěděl, jak malovat. Najeho obrázcích, které mám, se lidská duše, smutná z nepřítomnosti Boží, dosud skrývá za zdí kostela v Sedlci u Kutné Horya do zahradního domku v parku : u zdeehóvického zámku, který byl tehdy naším kasárenským pétépáckým domovem. Maloval na prkýnka vojenských skřínek pro výstroj. V inventuře nikdy nechyběly, pétépáci měli i krmiče prasat, i vozku ke koním, i truhláře.
2 čeho jiného bych mohl psát deník, ne-li ze vzpomínek, které právě dnes ožívají? I teď, kdy jdu litomySlským náměstím, za zady hotel Zlatá hvězda, přede mnou na druhem konci socha Smetanova. Jdu cestou, kterou pravé před rokem kráčelo sedm presidentů s Václavem Havlem. Byli tu i novináři až z metropole, aby se podívali na nové Havlovo absurdní drama, jak to nazvali. Přestože jsem litomyšlský patriot, jsem i Pražák a patriot pražský, znám provincionalismus tady i tam. Jistěže tady i tam dospávame svůj sen obro-zenské i socialistické slávy, nedosněný a nedovysvětlený žádným ze snářů, co jich je na světě. Václav Havel prý objevil Litomyšl při návštěvě Portmonea. Žurnalistům připadalo jako vtip, když ho v renesančních arkádách zámku napadlo uskutečnit setkání hlav států v tomhle zapadákově. Říkám si, když se dívám na konturu zámku: možná právě renesance mu napověděla, jak se rozhodnout, protože jinudy prošla po špičkách, zatímco ve světě zotviraly její blesky a hromy okna dokořán. Novináři si kupovali za tři piva tajemství Litomyšle v hospodách, za tři piva je však oekoupíä. Tady si renesance možná i zatancovala.
V jakémsi televizním pořadu jsem potom večer zhlédl spisovatele Alexeje Pludka. Z písaře egyptských faraónů se doreinkarnoval v panslavistu, v bojovníka proti Germánům a Římu, za čistotu slovanské rasy, za její nadvládu nad světem. Státní podporu na výživu a výchovu žádá jen pro psychicky a fyzicky zdravou populaci.
Zlomyslně jsem si vzpomněl na zprávičku z jednoho lednového čísla Večerníku Praha. Jistý Jason Brent, člen Mensy, a tedy oficiální génius s IQ vyšším než 132, otiskl prý v žurnálu určeném členům Mensy a vydávaném v Americe článek, v němž požaduje humánní usmrcení všech bezdomovců, invalidůa mentálně postižených. Hitler se prý podle něho dopustil omylu, když vraždil Židy, místo aby podnítil racionální diskusi, jak stvořit svět nadlidí. Vedle Pludkových teorií podle norimberských zákonů mi nápad BremŮv připadá jako televizor Sony vedle pouťového kaleidoskopu. Leč ani Plůdek není novinářská kachna - ať už Jason Brent existuje, nebo ne, jemu připisovaná myšlenka někoho napadla, někdo ji šiří, jde světem a bubnuje, už zase slyším kromě hejslovanů i jiný zu-pácký mata. Úspěšní absolventi IQ testů pochodují, páří se výhradně s úspěšnými absolventkami a vyhlazují po bezdomovcích, invalidech a mentálně postižených všechny, kteří při IQ testech neuspěli. Na rozdíl od Pludka je Brent nemíní hubit nedostatkem výživy, hladem, chce je vyhubil humánně. Humánní může být potrat, eutaná-zie i poprava. Jak daleký je skok od zabíjení nenarozených, nevyléčitelně nemocných a zločinců k zabíjení bezdomovců, invalidů a mentálně postižených? K zabíjení lidí s nižším IQ než 132? Logicky vzato, mohlo by se zdát, že s pomocí Šílenců přece jen spěje evoluce lidstva vpřed darwinovským tempem k světu nadlidí. Uspěje ve vývoji malý svět Bílých Čechů, větší svět VŠeslovanů, nebo Brentovo lidstvo s největším rozumem, přísnou logikou a všemožnými schopnostmi mozku? Myslím, že Plůdek nemá nadej i, by ŕ měl IQ vyššínež 132. Brentův program je bezkonkurenční. Co mu říká naše inteligenční elita, čeätí mensísté? Pracuje v nich kromě počítače mozku pumpa srdce?
3e tady duben. Jako když perníkář přidá medu do těsta: slunce prokluzuje holými větvemi a oknem padá na papír. Na teploměru venku je deset stupňů nad nulou, na lavici u stěny knížky, které si přivezli vnuci. Jedna z nich je western a hned na první stránce v ní jestvuje kráva skopyty místo paznehtů. V druhé hned v počátku zdědila krásná chudá sekretářka po svém zaměstnavateli vilu na italské Riviéře. Přepychovou... Kdykoli se podívám do přehledu nových knih, defilují mi před ůčima krávy s kopyty a zbohatlické dámy jedna za druhou. Kniha je zboží v kon-kurečním boji na trhu knih. V Katalogu obchodní sítě Litomyílska nenajdete ani jedno knihkupectví, a protože ho vydal živnostenský úřad, podnikají zřejmě prodejci knih, o kterých vím, docela načerno. Včera jsem hleděl do výloh tří knihkupectví, desítky knih tam ležely jedna vedle druhé, a přece se mi zdálo, Že mezi mnohými jsou propasti jako mezi neandertálcem okousanou mamutí kostí a úhořem na víně a šalvěji. Národu zmlsanému pštrosy,
Louise Bourgeoisová, Bez názvu (S nohou)
žraloky, želvami a mořskou žouželí chutná v oblasti ductw spíše jen prehis- ' torická placka, - To víte, řekl mi prodavač, - pio důchodce jsou knihy moc drahé a mladí už nečtou vůbec. Možná podnikatelky ve středním věku, ty si kupují harlekýnky...
Ze by podnikatelky, které občas projdou náměstím v oděvech pařížského střihu a v oblaku pařížské vůně, jako by právě vstoupily na litomyšlský rynek z nebeských výšek luxusních vil francouzské Riviéry?
Ale ne, to bylo včera, dnes už mne žádná ironie nenapadá: dnes už je jaro. Rtuť na teploměru stoupá. Otevře se země a z ní vystoupí všechno, na co jsme v mrazivých čusecli zapomněli. Nebem jdou ješté větry snad až od lámů z Himalájí, snad z krajin afrických šamanů a od rituálů u indiánských ohnišť. Přejdou a na čas zas bude vůně polí osívaných pod českým nebem.
Vedle mne leží na stole Magazín Praga z roku 1920. Čtu:
Kristus nevstal z mrtvých! Sukenik, profesor univerziiy v Jeruzalémě, objevil při vykopávkach na obvodu města pečlivě maskovaný hrob a v něm z vS-pence tesanou skřínku se zpráchnivě-iými lidskými kostmi. Na skřínce je dobře čitelný nápis: Jošua, bar Jeho-Šuim, tj. Ježíš, syn Josefův. Sukenik předložil svůj nález Antropologické společnosti v Berlíně. Výsledek zkou-:ii,ii:i bilde jisto smrtelnou zbraní proti Římu.
Výsledek neznám. Pochybujú, že ho někdo zná.
Kristus vstal z mrtvých!
Jsou Velikonoce. Až konečně zasejem, přijde obava o úrodu.
LITERÁRNÍ POŘADY \
(4. - io. s. m$)
Ne z. a Po 8, {09.M a 22.00) O. Pavel: Povídky
Út 9. a St to. (09.00 a 22.00! H. Koželuhova: Čapci OČIma rodiny
Čti.
(00.40} J.  Tansiak:  Polosnový
rybolov (02.00) Nszrárrv známý Dan Svě-
rák      , (10.30) K. čapek: Komisař Majzlík
zasahuje So 6. (02.30i Benefice pro Miloše Ne-
(10.15) V. Hugo: B(dnici{5) [12.00) W Bläke: Láska Na 7.       E
(01.00) ixJ.S.Baar
(15.Sri Benefice  tiro Radovana Lukawkého
(20.00) M. Storni: Hoľké letní herbicidy CoS.
(15.00) J.   Suchy:   Di.  Johann Fausi.Fraftall, Karlovo nán. JO
(20,00) Svatovítská katediäla Úl 9.
(00.40) A  Jirásek: Z dějin dvou
(00.40) .-■.. Jirásek; Nakolik vzpomínek (02.00) K. Poláček: Oleg svého
Čt 4., Pá 5., Ů (B.30) K.M-Dona
Ct4.aPá5. (17.30) A. óe Si
letný p8ot
So 6. aíSt K (17.30) R.    Gla;
slovo jak i <ä$::
& 4.
(01.00)  :'  Bezr::i (10.00)  ;.>. !::■;.
surdanda (11.45) V. Maths
a L-méni ;a: ss (13.00) Sympoz.r
vostaosskýp (15.00) J Čeo;E (20.30)    V;;.;;
Kftiny v Hbtbvl
Pa5. (01.00) To je to t (07.55i J  Prévei (11.45) 0 (13.00) S.zweg (16.00) L.   Rzev
a u co:; hvězd IPÜ.03; lysati letoch (23.50) Sny -1.!
See. (09.45) V. Nsiv:
zahrada (10.45) S.   Zwe
srdce 14)
Í--1.35i  Z':::, ■
LITERÁRNÍ     NOVINY
Z deníku spisovatele
(77)
VLADIMÍR VONDRA    I AI
Užsezdälo, zejarojetady.alezase přišel sníh, vichřice drtí větve Sip nad střechou a láme v půli stonky narciso, sotva stačily rozkvcsi. Jen tuíipänúm je hej, tém prvním, botanickým, Drží se pevně při zemi a pevnĚ se zavřou, než přijde větrný poryv Či sněhoví mrak, a vysmívají se jim ferveným rubem své švejkovské slávy. Než přijde skulenu iiirupTO ušlechtilejší tulipány. předčasní nedočkavci v pozdní zimé odkvetou. Jsotf jako my: věří, že peklo, kterému uvykly, je jej«* jedin-í správné nebe.
Odtud se ve mně asi bere pocit, že v pozdním veku netrpímjenchorobami srdce a cév, pouze stařeckou Cukrovkou, ale i paramnézií, dojmem, že co vidím a slyäím, jsem už videi a slyšel, í.i ťdkoii iiiůitu justé prožil, jsem prni.il už mnohokrát. Tuším: zd-ídil jsem vzpomínky a dojmy pícdkii, jejich životy vstoupily do mého vědomí a neubráním se jím poklesky vlastní pamé-ti,  .
Ráno jsem zaje! do autoopravny. -V motoru něco tluče, mohl by to být vefttíl, usoudí! jsem. - Není to ventil, ale vačkový hřídel, potřebují vyměnit oba dva i s vahadly, řekli mi odborníci. - Připravte si deset tisíc.
Katastrofa. Výše tříměsíčního důchodu. Musel jsem se ovládat, abych se nerozesmál.
Ovšemže je můj starobní důchod, zasloužený. Se starobou jsem si připomněl i účtu ke StíH, ohleduplnost ke starým iidem, všechno, po čem zasloužilí starci a stařeny touží, kdyžse shlukuj í do Hnutí dôchodcu la životní jistoty, když si stěžují, jak Spatná je oceněna jejich celoživotní úmorná pří« pro vlast oproti ocenení lajdácke prace poslanců, ministrů a premiéra, Šéfů problematicky zprivatizovaných závodů, mafiánských kmotrů a nájemných vrahu, zatímco se V nedohlednu ztrácejí miliardy za daní vinou dobře placených úředníku. Vzpomněl jsem si jisie i na pana učitele Falbra, protože peíe bývalčbo zaměstnance bolševického ministerstva vnitra mě zvlástĚ
Řekl jsem v opravně, že situací zvá-/Ant. ;i >uijd js^ii) (lomů, Motor r.cii-návně cvakal. Ovšem, říkal jsem si cestou, co všichni ti zasloužilí důchodci, „slušní lidé" a „poctiví pracovníci"? . Co by jeSte mohli chtít ke svým pravidelne* valorizovaným důchodům za Čtyřicetileté poslušné plnčnf stranických' směrnic a pětiletých planil? Ať i.:t:.i Jo háje, když w jim t'dchot'y ne líbí. Podle nového zákona mohou být důchody jenom lepší pro lepší a třeba i 2asloužiiej5í důchodce. Těm dnešním »enapeíe Hanbůh ani oplatky. Měli by mu podfikovat lá si rrmha jen přát, aby paratmičztc nepřivedla do jejich vědomi pocii, ic s panem Faibrem se k nim v;aceji i životni jistoty 7 minula. A tu já, důchodce'.' Nic se nedeje, snažil jsem se presvedčil sám sebe, všude, kam kdyjesié pojedu, jezdí autobusy a vjnky. Železnice poskytují dfi-Lhodcům dokonce slevu. Kdoví, jestli mi páni cuktníi dovolí jcSt£ jezdit autem A ktíyí přestanu kouřit docela, budu mit na vačkové hřídele na Velikonoce po p f esp říš tich Vánocích. A v «i jsem zadoufsl nejvíc: možná Pánbůh dopusti a stane se zázrak.
Abych se odpoutal od reality, koupil isem si cestou Weekly "World News HROM a Magazín Blesk. Doma jsem 11.11S nimi pochopil, že stáří je skutečně vážný nedostatek, protože ani netuSí, tn jako obecní mořné skýtá svoboda, na kterou js?rrt čekal pČtaSedesát iet. Cn jsou vačkové hf ídelevcdleinforma-cc, ?e se Vladimír Páral v touze po in-spiiati nechal týiat promovanou pSý-chulořkou a majitelkou :Studin Lady Aradie pio klienty se sadomasochistic-kou orientací! Cikaň, íerny cikán prevalcoval i hity Karta Gotta! Soud ne-proká2al vinu sextuiistóvi! Otrokáři lovili ve vlako! SLiPLIKS, sající vášeň na dálkové ovládáni! NEW EXTASY, masiuibacní tank s inakiním mecha-
Ivcr Přečsk, Feto fopgram, 1964. Z výstavy Foloskupiny DOFO v Moravské galeri, - Uméleckopr&myshvém muzeu v Brně
nismem! KONG DONG, 14" obrovského pulzujícího masa! "Reklamy v berných novimích nu bůžnJm novi -novém stánku, reklamy s velice realistickými vyobrazeními, před nimiž se asi červenají i dámy, které dávají přednost Velkopopovickému Kozlu- Tak. nevím. Co starostí má pan ředitel televize Nova, co jich má ředitel ČT, dokonce i parlament s ičmihle reklamami. Bude stačit sexuální výchova na sko-Sách tempu vývoje erotického artiklu? Plete si někdo erotiku se sexem? Plete SĹ někdo ücx s láskou? Milování se souložením a souložení s masturbací? Neměly by se uzákonit významy těchto slov, abychom nedopadli jako Babyloňané?
V. všem haediíř bl«hy, řekla <■■■'-dcera. - Podívej na našeho psa, taky má někdy blechu, a jak. je krásný.
- Připomínáš mi jedno arabské přísloví, odpověděl jsem. - Každý si myslí, že jeho blechy jsou gazely. A ještě jedno: V poušti zapomeneš pio žízeň i na blechy.
Slovíčka, slovíčka, slova, moje, tvoje, vSech. Jsou jich statisíce všelijak poskládaných , leccos sděluj ír leccos napovídají, mnoho nalžou, nemají hodnotu skutků. Venku leží všechno pod sněhem a dnešní den nemá zase hodnotu jara. Bůhvíodkvd se mi vybavil příběh chudáka, který šel přes hory a doly, přes trní a hloží, až došel k zavřené bráně nebe. Čekal před ní sto let, cekal tisíc let, že se jednou otevře. Za tak dlouhý čas si vždycky na chvíli zdříml sladkým snem, A kdykoli usnul, brána se otevřela a zavřela, lako bych z dálky příběhu jestĚ teď slyšel vrzůt veřejí.
Večer, než začnu usínat, říkám si: Co svět a já v nčm? Nejsem i já jako ten chudák, co se dostal k zavřené bráně? Nestojím před ní ve frontě nejméně celonárodní, ve které se dere jeden před druhého dopředu, dokud všichni neusnou? Ti, kteří vědí, jak předělat svět, plní mísu» i<íhn picdvliív;íní treiory svých bank. Ti, kteří také vědí a nechtějí plnit trezory bank, jsou k smíchu jako obecní blázni. Ui zase máme „prosté lidi", „obyčejné lidi" a „naše řadové občany". Prostí, obyčejní a řadoví občané nadávají na drahotu, na zlodějny, na nekřesťanské příjmy „tich nahoře", na nespravedl ivésOudy a bolševické akciovky, ale v koutku duše se snaží větit, zeje Čeká americký blahobyt, až se brána otevře. Že i oni budou patřit k bohaté a laskavé rnensmĚ v chudé a kruté většině světa. Kdo ne-douřá, měl by zapřemýšlet, není-ii extremista.
Vinu má asi dlouhá cesta za ríámi, která vyvolává únavu místo bdělosti. Dějiny té cesty jsqu dvojí: dějiny možností (mohli jsme) a dějiny nedostatečnosti (museli jsme). Dějiny pravdy a dějiny výmluv. Minulost můžeme zkoumat, budoucnost se můžeme pokusit ovlivnit, ale naše je jen přítomnost. Co úděiat s ní? Motá se mi domýchpredspánkových marginálií, pro jtíjichí-nípraktičiiostmDhLi být jen k smích«, možná i leccos z toho, co jsem někde
četl. Třebaže člověk musí udělat nějaké dobro pro druhé, aby vůbec nějaké dobro na světě bylo. Že láska není sex, erotika ani porno, ale odpovědnost. Ze dobré vĚci neudělá člověk tím, CO řekne nebo vykoná, ale tím, jaký sám je. Ze filosofové, ekonomové a všemožní intelektuálové mohou vytyčovat trasy, ale sílu k chůzi po nich musí najít každý sám. A co mohu ještě já? Závěr mého života by nestál za mnoho, kdybych se vyhnul samotě.
Třeba se stane zázrak, říkal jsem si včera při cestě z autoopravny. Dobrý Pánbůh ví, z jakého mě uplácal bláta, a tak mi pomůže, kde se dá; Dnes mi přišly peníze, dluh z pojišťovny. Takže se vypravím pro vačkové hřídele.
Možná''bude dnes i trochu hezky. Možná se roztrhne mrak a zasvítí slun? ce. Postavím se k němu obličejem a všechny stíny mi padne-u za záda. Na kamenech pod okny se začervenají ru-méníčci pospolní, kdepak ploätice. Skřítkové 3 dobří duchové lip, u jejichž kořenů přespali zimu,
Z modrého nebe se podívá dolů Mahatma Gandhi a řekne:
-    Znám podivuhodnou účinnost mlčení,
-  Už mlčím,.řeknu já.
LITERÁRNI PORADY V
in.
17. 5. 1995)
í RA HA
ielba na oofcratovinf Ctn.BiŮtte.
(09,00 a 22.00) H. Koískltwwá:
Cape; oíima rodiny'
riky    ■ (14.30) J. Just: Zpoždäní
Pá 12.
(00.40)  í  Jirásek: Nafte (C2.CO)  Sval je jE.ii.rn jeden (Jan
Procházka) (10.30) R. TTiomas; Zábava vyšší spoločnosti * OškuDaná hu-
So 13-
(03.00) Berúce pro Radovana
Uikanského (10.1a) V. Hugo: Bfdnfci (6) (12.D0) V. DanSk: Kvílen
He 14. (01.00) 3- Kaie! PoláĚ&K Út 1É.
[00.40) J.Kcpta;Dvajipch'.eiJ
St 17. (OO.*0)  .  KiiKa-. Druhé housle (02.00) ě vase's: Bidýlko (M.50) M. Lazřlovský: Do.Antf-
rfty (a J-ase zpátky!
VLTBVA
Četba na pokrajováni
étt1.,Pá12.aPo15.aiSt17. (6.3Q) H.8o1l:Ženy¥kra]in8sre-
fil H. a Pí 12.
(1730) R. Glaia i: Trebli nha. slovo jaH z dílské ffcanky
So 13. aŕ Po- f (17.30) R. B. Fon
reif«*
(it 16. a St 17. (ITJO) J. Kratoch
CI 11. (01 .U) Sláva, vhr; (10.00) Exlibris-;
(11,45) 0.  urban
a mitten a nj k (13.00) EyrrpoLin
nýeh států v lite (li.OO) Z.Sa«var< (20.30) H.tbseri:
PSI!. (01.00) O. B-ezirv
(07.50) Omaribn
(11.45) O. Uibari
a moderna na i
(13.00) F. Gellfie; (15,00) J, Ěkvore
FC-nsnutýctilsl (22.30) Slovuini
roharská) So 13, (Oa.45) W, Blake
vtnnosö
(10.45) S.   ZWEI
SIG-MI5) (11.35) Clŕm;P;s (13.00)  Kúvbyvä
svála
(14.30) V.  Hrads
térto I02UITIU (2 (16.45) Fofiagrari
Z deníku spisovatele
(78)
•   ••••••••
JINDŘIŠKA SMETANOVÁ
lil
Nikdy mč nebavilo psát si deník. Šinu si lo zkrátka životem bez zapisování a protože má paměť je prostorná jako venkovský ípíjľ-, vejde se do ní öd riÉ-hodnS pochytaných příbéhů,řečí, vzpomínek a početné sbírky lidí i pomyslný fcarioii od banánů, plní korespondence. Jeden '/, těch dopisů mi podstrčil sám osud. ByL od mého dávného židovského kamaráda Františka, který odešel do Ameriky hned po válce. Ozval se až v seíirrtaojittdGsátém. Jeho sáhodlouhé psaní koníilo naléhá vou vý?vou, abych si řekla o něco, čím by mi mohl udělat radost. Odpověděla js-ein mu s přátelskou drzostí:
-  Milý Františku, když tak naléháš, udělala by mi radost i maličkost. Co kdyby ses spojil dejme tomu s. NASA nebo s Pentagonem a zjistil pro mne, jaký je obsah «lstí digitální disky, kterou vynesla ke vzdáleným galaxiím sonda Voyager II? Mám totiž napsat fejeton na t dma Gramofon a já. Zamíchala jsem nejdřív hudebním gulášem ve své iilavĎ a zjistila, že od husitských chorálů přes Bacha, Beethove-na, Mozarta, Chopina, dále pak pres SiiiĽiiinu, Dvořilkii, JaiiiiOä;:!. ale i Armstronga a Chuck a Berry ho, obsahuje to „menu" téměř všechno, čemu kdy moje generace fandila. Tím pádem mám pocit, í.e se zmíněnou deskou, uhánějící na paiubĚ Voyageru s obsažným výběrem pozemské hudby, si to vlastná vesmírem hasím i já. PŤoju si tedy vroucní, abys mi co nejvítíí množství informací O ti SOfidČ Obstaral. Ani nevíš, jakou radost mi tím udeláä. Potdravuj Emu!
I. dopis x New Yorku, West, 93rd Street:
-   ...Tvoje přání jsem ehtél splnit okamžitý. Bohužel, mám smutnou zprávu. Jeden z pracujících, který tu zlatou desku do sondy ukládal, zapomněl na palubě seznam, o který se zajímají. Takže ten unikát byl spolu s deskou vystřelen do vesmíru a kopii hledá j í   marně.   .Se.kťĽl;Lfk;L   c u   sĽ/iusm
psala, přísahá, seji sice udělala, ale bohužel nikam založila. Takže zatím nic. V tomto momentě se vzdaluje seznam od naší planety a až budeä číst tyto řádky, bude ještě o pár milionů kilometrů dál. Dělá mi to starosti. Jeden technik., když jsem mu řekl, že ten seznam nutná potřebuji, mi důvěrně ■ sdělil, že NASA aatím nepoiíta" s odpáleni díiläí sondy, která by se s Voya-gerem setkala. Přesto slíbil, íe jak se něco íustne, dá mi vedet.
Pak jsem vyhledal ženu toho ne-dbalce a ona mě prosila, abych se o věci moc nešířil, že se to oficiálně dOSUd neví, poněvadž nikdo o seznam zatím nežádal. Taky se ptala, proč jej zrovna ta paní (to jsi jako Ty) chce vidět. Já jí řekl, že- to taky nevím, ale aby si s tím nedělala hlava, že ta paní (to jsi jako Ty) na to brzy zapomene. Ona mi 2 vděčnosti nabízela, abych se tě zeptal, jestli bys nechtěla místo seznamu ponožky, kterě její muž měl na nohách, když tu zlatou desku do sondy ukládal. Že vlastně jsou historické, ale manžel už je stejně nenosí. Když je nebudeš" chtít Ty, zeje nabídne Smii-nonian Institutu...
Ale dost srandy!!! Zavolal jsem Haydeti Planetarium a mluvil a panem Clintem Hatchelem. který mi slíbil, že věc vyšetří. Ani nechtěl vedět, na co seznam potrebujú, ale já mu přesto řekl, že je to pro Tebe. JNemoňl jsem vsak z jeho hlasu posoudit, jestli to na něj udělalo dojem. Asi jo. Možná by pomohlo, kdybych o Tobě víc mluvil, ale nechtěl jsem. mu bez Tvého pověření vysvětlovat, že si to vesmírem „hasíS" právě s jeho sondou, kterou předtím' pečlivě dezinfikovali. Je zajímavé, že tady v Americe, když s takovou žádostí o informaci na nikoho
jdeS, vůbec ho nezajímá, pro£ to chceä vedet, jsme asi zvyklí na nejnemožnější dotazy, žádosti, provolání, krö-
du. íiis.nl; ;. :ď.-. podobí ě Moc uinw 1 taky Ema i kocour Hamlet.
2. dopis e Ne« Yorku, West, í»3rd
Street
- ...Dobrá zpráva! Sekretářka sice kopii dosud nenašla, ale pan Clint Hatchet mě z Hayden Planetaria skutečně zavolal. Sdělil mi, že nejakej Sagan (Carl) byl na projektu aktivnč zapojenej, sebral všechna fakta a dal to do knihy, fuerc-u «mesl k nakladáte!» (Random House). Panu nakladateli se líbila nejen kniha, ale hlavně titulek: MURMURS OF THE EARTH. Mimochodem, jak jsi na tom s angličtinou? Máš jí dost, nebo si musíš chodit pu-ěovafř Přikládám pro jistotu pár přeložených výpisku, jakož i záznam o hudebních selekcích. Tady máä předmluvu, za gramatiku neručím, ěárky a háčky si dopiS. -
Siitt'ix'tn ku iivO-t!ám inly ec liiu'ľh 20. srpna a S. září 1977 odpáleny dvö neobvyklé sondy, zvané Voyager. Pa skončeni vskutku dramatické explorace vnějšího solárního systém» od Jupitera k Uranu... opustí obš sondy pomalu sluneční soustavu jako pozemští vyslanci do řťfe hvězd. V kaidém z Voyageru je pozlacená měděná deska coby posetství moSným mimo-zemským civilizacím-■ Kromětoho obsahuji }J8 fotografií JKf.fi' planety,,r Dále necelých 90minut nejlepSíltudby našeho světa, zvukový esej na téma Zvuky Země, pozdrav presidenta Spojených států, sekretáře Spojených národů a posléze pozdravy v Šedesáti jazycích (jednom velrybím)...
Hned za tuto informaci připojil Frantiäek seznam vybrané hudby a zmínku o metodě, jakou skupina mu-rikoaogů v té věci postupovala:
...jVíj palubě Voyageru jsme chtěli odeslal hudbu hodnotnou, slučitelnou se vznešeností kulturního dědictví, kterým nás obdařila, Abychom toho docílili, zvolili jsme dvě kritéria. Za prvé jsme se zaměřili na záznamy celé Skály kultur, a nejen na hudbu uznávanou v kultuře Udí, kteří sondu od-
Bylo nám jasné, ie první kritérium nesplníme beze  zbytku.   Jak straSně
chudé jfipu informace každého z nás,
jakmile se podíváme mimo svou vlastní kulturu? Kolik známe gruzínskych chorálů nebo pygmejských pís^ ní? Seznámili jsme se s virtuozitou starého pana Kuan Ping-ftu, kletý hraje ■na čínský nástroj ch'in, uíivciný uí dva tiskí hl před Kristem?
DaiSÍ kritérium ivcřily rozdílné názory na právě posuzovanou skladbu. Kaídýz těch. kteřisena výběru podíleli, čas od času přišel o dílo, které miloval. Někdo se musei rozloučit s Debus-sym a jiný oielel Bachovy fugy.
Nemáme zdání, jestli lidská hudba řekne něco mimozemšťanům. Avšakjakákoliv bytost, která se polka s Voya-gerem a rozpozná v tě desce záměr, bude moci usoudit, zeje to vzkaz, který byl odeslán, unií se doufalo v odpověď, Takové gesto může promlouvat jasněji itel hudba. Ta deska říká i lota: Ať se zdáme jakkoliv primitivní - a tato sonda ať je jakkoliv nedokonalá -přece jsme při jejím vzniku byli na takové výíi, ie jsme se považovali za občany KOSMU. Že jakkoliv jsme byli malí,.něco v nás chtělo dostihnout neznámého adresáta, i když my sami nebudem uí existovat. Ta deska prostě řekne svému příjemci: KDOKOLIV A COKOLIV JSI. UVĚDOM SI, ŽE MY JSME TAKÉ ŽILI V TOMTO DOMĚ HVĚZD A MYSLELI NA TEBE..
P. S.
Abych nepropadla patosu, připsal pod tento závĚr František doušku: -Videi jsem triěko s nápisem: Budoucnost uí není 10, co bejvaia. NemáS zájem? Můžeš si ho napřed vyzkoušet. Zve Tě jedna rodina z 93rd Street, New York, Wes-t. -
Jářku, proí ne? Takže příaté...
LITERÁRNI PORADY
(25. - 31. 5. 1995)
PRAHA
Četba napokraíMáns
čt 2S. i Pí 26. (09.00 a 22.00) S. Uacocl
kadsfcä dobrodružství tionnfch
deseti listo
So 27. si St 31. (09.00 a 22.00) M. Vtswegh: Vy-
rhůus ákěkv Cechách
Ct 2-5. (00.40) J. Cipek: Kulhavý póul-
(14.20) P. Kan/ää: Nepřítomnost Pá26.
(00.40) F. Š ráme:<: Chvála |acy*a (02,00) Človek se láía (I. Klíma) (10.30) H.  Průíkoirf: Tajamstvi
planěl Sa 27. -(10.15) K.   Steigernd:   liaise
pohyby (1) (12.00) V. Hitek: Jestiíooa [íoii-
pálekarůil Na 29. (01.00) 3x0. Henry
St 31.
(00.40) Ch, Martinů:  Mul t\vat s Bohuslavem Manina
(02.00) V. Dvoftk: Sto dukátů !B
Juana (20.50) J. Schm-d: OndJej Stel-
lig, kováf z Řasníce
VLTAVA Četba na pokračování Či2S.,P'í2fi.aPo29.aŽSt31.
[6.30) V. Vňníliia: ŮiStdo Bu-
(01.00) G.   Ci
slflOr: -:.'.;-i (10.00) Ex libii
Tovaryšstvo v Čechách
(11,45) Cice'c [13.00] :.':. ;■:■■
očakáva rozt očekává posl
(15,00) l-::-->
(20.30) K. Capi
Pí 26.
(01.00) S   Smí
vábeni
(07.50) G  Fo-.jr (1T.4S) Ci-cro:
prospěchem
tečným
:i3.07. ?-.. ■■■-.,
(15.00) iínski ski vĚmosI
;2C.rJi =.■!■-.■■-
Wikuřáška
...... Sny-E

(10-45) S.   2« (11.35) GtemeF
(13.00) <:;;.-.
svřta (14.30) V. Hra.
lelo rezurcu (16,45) Fwogti
(19.15) MÜDBC
WM Seneca
14
Z deníku
redaktorky
•••••••••
JAROSLAVA HÁJKOVÁ
Pamatuji &e» jak si na telocviku vždycky spotista spolužáků pletlo pravou- a levůu ruku, s kolika omyly se dělaĚo vpravo ä vlevo v bok. Jako úzkostné dítě jsem sice mĚEa vyvinutý smysl pro budoucí katastrofy, ale že by něco hrůzného mĚlo vsejír z lehle íegraíäií détské pople lenosti, lo jsem netuäila. Dnes cítím omylnost nSbdej-äích dětiček v otázce ptává - lová silné depresivně.
Loudaíi jsme se y jiedělnítn podvečeru s manželem Žižkovem smáiem k Ohradě a přemýšleli, zda se v tohle rja&í mafiózní etapě dějin vyskytují v Praze ješ tč figurky. jjLkĹ popisuje Rí-pellino. Vcelku jsme se shodli na tom, že Praha pořád zůstává pro vidoucího Člověka magická, jen se trochu posunuly rozměry onoho magična, a tu nám vstoupilo do cesty zjevení trpaslice, Kdyby tudy nešel kromě nás i páreček puberťáků, kteří se upřímně trpasličí babušce řehnili, rekta bych si, že ona je fantom, který nám kdosi vysílá ňa důkaz, že O magičnůSíi tohoto města netřeba pochybovat. Trpaslice mĚřiaa asi Sto Čtyřicet centimetrů, měla modré tepláky se Strašlivě vytahanými koleny a kulatým vystouplým bříškem, zelenou kazajku a pravou červenou trpasličí čepičku,
Vadí aii a užírá mne, co je ve vzduchu a V lidech, v jejich mimice, gestech, v jejích neupřímnost^ v jejich zakrnují-cich charakterech, spějících zase a zase k oportunismu. To, co se déje nytií mnS, sledovala jsem bedlivě, když například odcházel redaktor Jiří Hanák, Jak s ním jisté vspíachqvací" charaktery postupně omezovaly komunikaci, jak S-i ti, kdož předtím mČli za velkou rest, ře s nimi vôbec promluvil, odsedali k neodkladné práci, jak se z něj postupně stával Řehoř Samsa, jehož sbytky bude nutné už brzy odklidit. Oportunismus a ncsolidámost.
Aíe ani ze mne se nestal po třech letech, co pracuji v novinách, andél. Moje vztahy k lidem jsou pokřiveně, aztcadlově- totéž se stalo s tím, jak se známí chovají ke mnĚ. Nebo si to nü-mIouvám?Tt, kdo by mtic stěží pozdravili, kdybych jim poíeticiálně nemohla s tÍTTs Ěi oním píchnout v novinách, mi volají íasto idomů, nebo hlavně domů, aniž jim je na překážku, Že tím otravují někohoz mé rodiny. Naopak pozoruji, že někteří z mých dávných přátel Si spolužáku, od nichž jsem po léta dostávala alespoň vánoční lístky, se zcela odmlčeli. Nejhoršíze všeho jeto, žejá sama jsem pi-cMii In odjwvídíit na dopisy a pozdravy. Cítím to jako duševní ohavnost a hřích, je 10 horší než pouhá nevychovanou Vzpo-
mínám si na osmdesátá léta, kdyjsem se cítila ve společenském smyslu velmi osamělá a opuátčná 3 toužila jsem po epištolami komunikaci, ale ti mi adresáti najirtishi tlie íäi;dl;ij:;i]j. či spis mčli svou prácí, bylí správne" vytížení, a byďnecliá-valí mé dopisy Y>lm/. odpovedi, tak jak to dělám já dnes, nebo reagovali struSnou, nechápavou, neadekvátní odpovědí. Čas od íesu sebem gtřepínky své lepší bytost i aza&iu na všechny ty lístky, nékdy i rok staré, odepisovat, A když psk najdu už za týden odpověď, pocit viny se rozpustí v radosti-sláva, vsicfirjtjeítě nedopadli jako já.
Lidé se rně samozřejmě ptají, když jsem dala takovou ztřeštěnou výpověď z takových dobrých novin, zda už mám nějakou jinou práci. Většinou je to ze zvědavosti, vzácněji z účastí. Jen dva lidé přišli i s pomocí -jedna moje kamarádka a Jiří Hanák, i když jeho možnosti jsou omezené, nabídl mi pomoc alespoň, jak řekl, teoreticky. A to jsme se ani moc neznali, aot si netykali, aniž stáli jednoznačně na nějaké stejné politicko parketě. Od sarkasmu pana Hanáka k mému ph'Jiä. emocionálnímu zvažováni skutečnosti nachylovalo se při naáich občasných posezeních v redakci spíš k polemice o těch či oněch novinách, o tom fií onom politikovi atd. Ale zároveň tu byla vzájemná úcta k někomu, kdo má názor, a hlavně, kdo je schopen ho obhajovat i za případné proměny okolností. Nemyslím, ie by YĚichnt pravidelní a zaujatí čtenáři sloupků Jiřího Hanáka mohíi vždy se váím souhlasit, co v nich bylo řečeno, ale jistě je jako i mne okouzlovala jistota novinářského řemesla, veíký rozhled, statečnost a s tím spojená noblesa toho malého pána. Mají snad tyhle vjastnostijeho protivníci, kteří si fikají pravicoví novináři? Na náboženství určitě nechodili, marxismus, když už byl povinný. Niky asi punulnč ncpros-lu-dovali, zdravit se nenaučili, bláboEům, jako že pýcha předchází pád, nevěří. Jěou to přesně ty někdejší děti, co si pletly na tělocviku vpravo a vlevo v bok. A moc nečetly a neměly fantazii. Hodné se hlásily, takže div soudružkám učitelkám nevypíchly vidličkou prstů oči. Vy jste státotvorní hoši a já jsem ráda, že jsem už stará natolik, že si s vámi nemusím a nemám potřebu tykat.
Tyto děti Šedesátých íet, které jakoby vstřebaly nenaplněnou ctižádost svých rodičfi a derou Se za ně dnes vzhůnt (možná se mýlím a jsou to na-
literární   noviny
opak děti rodičů, jejichž ctižádosti byly po všech stránkách velmi dobře uspokojeny), jsou ještě průzračné. Chtějí být elegantně oblečenými, dobře situovanými sebevědomými Evropany. Někteří z nich jsou velmi talentovaní, siäní a schopní organizátoři. Tak se mi jevšäi někteří třicátnfei v Telegrafu, tak se mi jevi i pár.- pro mne mladíků - z Národní. Jsou vším, co se stalo v této zemi, mnohem méně zatížení než jejich o deset, dvacet, třicet let starší současníci.
Náročnéjs/í je pohybovat se mezi kolegy a kolegyněmi, kteří nedávno odložili rudou knížku, ale vlastností a návyky, které přijali s ní, odložit nemohli, nechtěli či nedokázati. Pohybovat se mezi nimi je složité, protože ani oni nejsou černí a bílí, mají však prohnilé návyky, a to kazí jejich duši. Cítím, jak se jejich sebevědomí od roku 1989 restauruje a sílí* a sílí. Máme to krásnou restauraci.
Na namlouvám si, že mám nadhled. Odkud bych ho vzala, když plavu? Nemám jinou orientaci než pohled do očí, či neschopnost tohoto pohledu, slovo, gesto lidi, s nimiž se setkávám. Tento materiál každodenního pozorování obvykíe dozraje do možnosti hodnocení až po nějakém čase. Nedělám si iluze, že teď, když to tak syrově prsu, už onen čas nastal,
JU»'*,*     \   náB
V novinách s literárním zaměřením mne naptosto nezajímá politika. Af je to politika pro vládu, nebo naopak, přenechre ji ostatním novinám, rády ú kost ohryžou. Není dne-S. rok 1965, aby se literární časopis „níU-sel angažovat" v politice. Například poslední příspěvky firmy Vaculícijsou nekorigovanou exhibicí - viz např. VäZcný pane premiere! v e. I LtN 1995. To je literární atišuS, který roztírané lidi pořádně odpuzuje. Zvýše uvedených příčin mne nezajímá ani každoměsíční mmizahrôdka Přítomnost. Pětkrát cžvýksné v tíenním lišku je lu přednášeno jako „jiný", „nový", „nezávislý" pohled, ví Litinou už neaktuální-. Výjimky by se naS3y'i zde-, avšak nezabraly by tolik drahocenného místa na papíru. Ne-zátijalé nedokážu čísi včtSinu ukázek sou-íasné poezie a prózy, jak je publikujete -i mnohé z nich bych oíclej-
ZdenEk Hosman, Holubov, p. Kře m že
Byí bych rúd, kdyby si Literárky udržely irtCEÍ osiatTiími kulturními časopisy polohu nů ližte odborníčky Orientovanou. Odbor ných, úzce zájmových časopisů je dnes spousta. Aby byly časopisem „kuliumíku" - lidí 5 väcstranným íájtncm O kulturu ksÄ-dodenního společenského života. A těch je mnoho a mají víceméně podobné myslení sc zájmem „o veci samy" především a nikoliv o ty vedtejíí, kteří bývají obvykle Stranické, ať už odbOrnS, nebo politicky.
MuseJa jsem vyzvednout na Olšanských hřbitovech urnu s popelem příbuzné. Trochu slavnostně jsem se na to oblékla a snažila se soustředit na poslední věci člověka. Bez schopnosti modlitby, bez jejího rituálu je to však těžké. OIŽanské hřbitovy při vstupu do staré Části od kaple Sv, Rocha jsou tím nejkrásnějším křesťanským pohřebištěm - pro mne pochopitelně, protože nemajíc žádné venkovské předky, považuji je v městské pustě za jakousi venkovskou krajinu. Ovsem stejně harmonicky se cítím kousek dál na hřbitově židovském. Tam možná ještě lip, protože Židé nejsou vůbec morbidní, své mrtvé navštěvují jen vzácně, courají tu jen mladí vyznavači Franzc Kafky, a tak mívám při takové návštěvě celé to nádherné mystické prostranství jen pro své snění.
Urnu jsem v klidu vyzvedla, řekla sbohem fuksovským úředníkům a nesla zbytky babičky Žižkovem, kde prožila pres Šedesát let. Žádné noviny, politika ani náboženství ji nikdy netrápily, tudíž ani žatudeční vředy a různé krvavé kolíky, nanejvýš" jí Štvaly rostoucí ceny potravin a jejích nepřímo íiměrně klesající kvalita, Když někdo kýchnul, říkávala: „Chcípni, neřáde, ať to ubejvá." Ale neřádi rtťiihejviijí, bábi, ani kdyby sme se ukejchali.
Takové zamíření Literárek muže podle mého názoru získat a udržet čtenáře.
Jiří Hofman, Liberec
...i když podražíte, jak slibuje!e, zůstanu věrným čtenářem a abonentem asi nadosmrti, tiu vás pravidelně asi od roku 1958 až do zániku 1969. [..,] Potom jsem na vás dvacet let cekal, a to už je dost dlouhá doba, neS bych se váspro pár k&run vzdal. V dnešní době, kdy vývoj po sametové revoluci kráčí lam, kde jsem lo nefekal (materialismus horSÍ než v dobách, kdy materialistická filosofie byla u nás jediná a „vSdscká"), je pra mne literatura., hudba (to je moje profese) a vůbec kultura místem, kde se dS žít.
František Žváfek, Liberec
I v případe, že by se situace natolik zhor-Sila (a ona se určíte ihorSí), ze by mé oblíbené čtení stálo 30 Kč, rád si utrhnu od úst. To každoiýdennízkropuníživou vodou v řase zákonne loupeže a duchovního marasmu mnč za to stojí. Zachovátc-li si vzácné koření nezávislosti, nemusíte SC O StCíláEskou obůe obávat. Vydržte nám! Miloslav Teplý, důchodce, Praha S
Vždy potaši j.Qcslar (o fllniii}, J, Vacková (výtvarné uměni), V. Jamek (o čemkoli). Oceňuji „drobné"rubriky: Knihovničku,Literární výročí, nová filmy (A. Prokopová). Ukázky z literatury jsou žádoucí, ač mnohdy k nečtení. Existenci anglosaské tvorby registrují Lilerárky jen díky E.SIámovca L Rejžko-vi. Nejlepší býval Přespolní bežec A. Přidala a jeho Otázka. Ukázek 2 Přítomnosti se zbavte, jinak otrávíte své zbylé čtenáře.
Jtenata Pakorná, Praha t
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
{is. -24.5. ms)
PRAHA                                                      I      Čt 16.                                                    j (u9.0D> Stopy (L Jíffltiao&vá J.
Ceu>a na pokračováni                      I (01JM) Pot rnrlostnrch básní V.        Lebeda}
Čt 15. až SI 24.                       I     Nezvala                                     j (10.45) L NĚmec: Lampy a po-
Z deníku spisovatele
(79)
•   ••*•••••
JINDŘIŠKA
SMETANOVÁ 111
Je této rotu 1989 a chystám se" do Ameriky, abych si u Senega leň p obi í ž Pátí Avepue vyzkoušela slíbené tričko s nápisem Budoucnost ni taky není \o, co bejvaia...
Mám zajištěnou i zpáteční letenku, cestovní doklady v pořádku. Aveivys-knkyni Shirley Templeove" jsem podepsala předtištěné prohlášení, že nemíním do USA převážet masné výrobky, Uüeniny a potravinářské zboží vůbec. Případná pokuta pčt set dolarů". Takže mé svédomí je Ěislé jak slza boil Tak by to řekli Rómové.
Čekám jen odpoveď na otázku, jakutu dárkem bych mohla Františka a Érou potěšit? Došla necekané brzy. Otvírám obálku a Cm: - Přivez za prvé knedEíky v prásku, za druhé knedlíky v prášku a za třetí lo samý... Franta.
Co teď? Jsem smolná ovce mezi pa-äeráky. Z jakkoliv početné skupiny turistů si celníci pokaždé vyberou mne. Neprovezu ani dolar, zašily do pod saze ní zimníku.
Vydala jsem se za jedním světoběžníkem do Benešova u Prahy s prosbou o radu. Byla kupodivu prositnká:
-.Nic nezatajuj! Přímo pod víko kufru naskládej tolik balíčku s práškovými knedlíky, kolik se jich tam vejde. Když si te celní kontrola vybere, předveď to aboží s úplným klidem, Nejdůležitější je naučit se zpaměti anglickou větu; Tuta potravu .ti včzttjen pn svou osobní potřebu. Mám pro ta náboženské důvody.
• A to je všechno"?
-  VSechno. Neumím ú predstavil, že by tamějíí celník náboženské důvody nerespektoval. Porušil by tím jednu z nejdemokratičtějších ústav. Tak lo aspoň vidím já.
-  Co když se ovšem zeptá, jakého jsem vyznání?
-  Žádný problém. Vymysli si úplně neznámou sektu, klerá jí výhradně knedlíky s přísadou burisonů.
S tím doporuřením jsem Benešov opustila. V autobuse mi těsně před Prahou napadlo, íe sekla, o které nemůže mít zatím Amerika potuchy, by se mohla jmenovat Sestry ALLANOVY. Proé ne, když existují Mnravšii braďi?
O týden později jsem přistála na Kennedyho letišti. Celník mi nečekané položil otázku, jestli nepřevážím ovoce nebo zeleninu. Protože tím ze mne sňal tíhu lži, moje NE znalo tak přesvědčivé, že vůbec nezavdalo příčinu, abych kufr otvírala. Práh Nového světa jsem prekroCiia bez úhony.
*
Čím mí New Yorkzaujal? Práve tak arehiiektonickými trháky na přídi Manhattanu, j ako úplní banálním zjištěním, že Broadway není o moc širší než Mystikova ulice. TĚžko se odpovídá i na to, jestli mě víc uspokojiäa v zasedací Síni OSN Javice, o niž tloukl CliruščQv polobotkw, nebo manifestace usilující o lepší budoucnost kočárových koní. Nic se na nf nevy-ře.íilo. Zato jsem si jako účastnice mohla docelazblízka prohlídnout Starostu N. Y.
Přiznávám, že jsem poínatky z bu-äícŕ atmosféry tohoto mesta v& své mysli třídila ještřřadu dalších mísiti, ale jedno mi bylo jasné už tam. Ve chvílích luTistické únavy mě cosi navigovalo k atriové zahradí Muzea moderního umíní, kde jsem si pokaždé přesunula lißktcroii z Kovových židliček do prostora mezi Ředinovým Bal-žákem a kozou, kterou vytvořil Picasso i krámů nalezených na smetišti. Prs.( íčkem se nič dotkla Evropa. Doma je doma...■.:
Pablo Piccasi), Koza. 1950. vita La California, Cannes
obrazy a kresbami obou Čapků. Můj tázavý pohled na dvě úplně odlišná plátna'v čekárně před ordinací zodpovedal pán domu, vyhledávaný gynekolog a porodník, strohou informací; -To první je za císařský řez a-to druhé za vysoké klcäté... - Tvůrce neuváděl. Lékařská tajemství je lékařské tajem-
Téhoř roku mĚ shodou okolností pozvali do Leningradu vynikající překladatelé řeské literatury, manželé Malevičovi. I těch jsem se napřed zeptala, jaký dárek se může hodil? -Trvanlivý salám a sýr - napsali. Koupila jsem tedy ementál s uherákem. Před obchodem m.5 potkala má dobrá známá, íedokáhká průvodkyně cizinců. Když zjistila, s čím se chystám vycestovat, pozdvihla hias i ukazovák.
-   Ten salám vám pravdepodobní hned na letišti celníci zabaví. Určitá naděje ovíem existuje. Ohánějte se tím, že vezete uherák nejaké velmi významné a vysoce postavené osobo.
-   Myslíte, že by stačil spisovatel
- Stejně bych pro jistotu zdůraznila, že Granin je děpciiai Věrchovrwvo sověta SSSR - dodala prozíravě.
Poslechla jsem. A výsledek? Celnicí jsem pronesla uherák spíš v závesu za posiancem Nejvyššího sovětu než ja jeho příjmením. A co mě v tom místí, jehož památky jsem znala už •í předchozí dávné návštevy, oslovilo tentokrát?
Především pokojík, v némž jsem u Male ví <5ů pár dnů nocovala, Byl doslova obložen mně v täch časech nedostupnou samizdatovou literaturou, vydávanou česky doma i v cizině. Leningradské noci jsem tedy prožila s Peroutkou...
Stejné se mnou zamávalo i představení Příběhu koně. Výtvarník pracoval jen s režnou pytlovinou a roztřepenými provazy. Herecké výkony na jedničku a po straně jeviště pět cikánských muzikantů. Když kflň umíral, hráli jak o život. Jeho i svůj.
Cikání jsou cikáni...
Třetího dne jsein i přes zanedbanou ťiiíidu dumu Hiiíki níkdcjíí byl Anny Aíhmatc-vové. Architekt, který ten prostor proměnil V muz-eurň, nevystavoval svou vlast ní invent i, byl ve službách poezie. V posledním pokojí, kterým musel návštevník projít, zastřel okna smutečním flórem. Nikdy předtím mí nenapadlo, jak mnohomluvná může být tma.
* Tesní před odjezdem jsem popro-
sila Olega, aby mí vyfotil na kapitánskom mostku krížniku Aurora. Ne že by to byl bezů zbytku Chápal. Čekal na vysvětlení.
-  Poířebuju ten snímek pro jednoho novináře. Neměl potřebné kádrové předpoklady, a lak byl řadu lei redaktorem úplně bezvýznamného závodního časopisu. Loni mu nařídil šéf, aby v úvodníku listopadového čísla podtrhl význam VŘSR. Nechal tedy velkými typy vytisknout na první stranu titul:
KORMIDLO DEJÍN OTOČIL VÝSTŘEL Z PARNÍKU AURORA.
Vyletěl okamžitě. Údajní pro zesměšňování minulosti a předstíranou neznalost nomenklatury válečných plavidel. Naäel si místo v kotelně tanečního sálu Lucerna. Snímek z kapitánskeho můstku mu chci poslat se vzkazem: Z parníku Aurora zdraví J. S. Bude mít radost. Pokud se nelekne, že mu shůry kyne Josef Stalin.
P. S.
Tutotí váhu ozvláštní souvislosti mezi knedlíky vprášku, uherákerna výstřelem a parníku Aurora jsem si nikdy nezapsala. Spoléhám na dlouhodobou pamér.Už slyším, co by tomu řek! Franta:
-  lenomže, holka, ona už. ani minulost není to, co bejvaia...
LITERÁRNI PORADV
(Í. - 7. ŕ. 1995)
PRÍHA
Četba na pokračováni Čt 1. až S( 7.
(09.00 s £2.00) M. VieweglK Výchova dfwk v Cectiácti Cti.
(0-0,40) Z uamštiK, Berlino
Pia,
(00,40) VasiriiřivotopiaB.Celli-
(02.00) Zapomenulé    zéintfté
díla (A. VivMlová) (10.30) P.Šolléíi: Alena
So 3. (10.15) K.   Slesgemald:   Italské
potsyby (2) (12.00) Omarřbnal Fárati: Láska
tie Ar (20.00) C. GoídCPi; NimĚslfa»
ÚtS. (00.40) J. Neruda: Panenky
St7, {00.40) J.  Neruda:   Vipůrílifky
vaiid rovni {02.QQ) F. Pavlíček: ZvFáílDl líli-
rýf pan* Hůťáika (20,50) A.CrtfiSItaPííleínívQle
VLTAVA
Cílbč napokraíívšui
Čt 1 a Pä 2. (3.30) V. Vančura: Ulék do 3u-
PoS.äľSL' (17.30) M. A. H:
Čti. (01.00) VerSe A (10.00) Ei lieris
Čechové
(11.45) M. But*
(01.00) Lone rj.
o lásce (07.5Ů) E. Ady:
mne nulnva-(11.45) K. Teige (13.O0) F. Hrab
Kŕtjlcvku
(15.00) «..Marys
mésti (20.00) Pileční
jíuii derou
(23.55) Stiy - J.
So 3.
io^A-y- -í---.i
(10.4E) S.   Zwi
stas* (?)
(11.35) Cleme I
XI! (13.0í) Kdyby
sveta (14.30) Zadán-; '   Johan doktor (16.«] 3ul ieŕ (19.1í) ú. Dani.
se velice rep, (22JOJ J.   Coc
profese (23.301 T. Dor$1
Z deníku
spisovatele
(80)
JINDŘIŠKA SMETANOVÁ
/3/
ledu'do Vídně, abych navštívila někdejší paní uCitelku z materské školy v HellichovĚ ulici. Třímala pevnou, leě laskavou rukou opratě houfu malostranských dálí. Jedno z nich bylo moje. v rakouské metropolí u stanice autobusu la paní na mne íekala. Nikoliv sama, Přišel s ní jeden z jejích: přátel, pyknicky zaobleny VíáeSák, Vysvětlila mi jeho přítomnost slovy:
- Protože zatím nevím, jak vám to-híe maslo přiblížit, vzala jsem s sebou místo encyklopedické příručky Kurta. Ne mně, ale jemu povězte, co byste chtěla viděl?
- Hundertwassera - povídám, - Jelio Gemeindehaus, Kunsthaus, galerii a možná i spalovnu odpadku... Je tc-možné?
Ku rtů v obličej pod baskickým baretem se rozzářil.
-  Friederwíich Regentag DunM-bunt Hundertwasser je müj iJovčk. Chystám se mu zrovna užít bundu, a lak T.& ním zítra půjdeme společné1.
■ Vy jsíe Mistrův osobní krejčí? ■ zajímalo mě.
-  Ne úplně, ale částeční ano. Jsem kre a t ŕ vní důchodce. Dřív jsem byl profesorem dějepisu a výtvarné výchovy, ale nejsem k zahození ani jako příležitostný čaioun/k, nedělní' malíř a obstojný znaäec Schieleho, Klimta a Ko-koichky. Mým osobním hobby je navíc Šití tich svraků Hundertwasserova image, jako jsou bundy si kĚiltovky, zvané „balónky". Rozložíme tedy svůj stan v Kumihausu- Uvítal bych 10. Bolí mě totiž kolena a počasí je pod
Samozrejmß jsem byla pro...
Sedíme v přízemí Kunsthausu na rohu Kegel- a Löwenstrasse, v okrese podobném Karlínu. Thonctovu býva-kni (liliMi fkindiThi-ii^str ;uvbilckn>-nicky přebásnil ria přívětivou kavárnu. Pijeme vídeňskou kávu a jíme Strůdi. Těsto je tenounké, navrch i vespod kůrriCka a uprostřed jablečné blaho s oříšky a rozinkami. Potom si prohlížíme katalog litografií.
-  Která z těch věcí se vám líbí? -zajímá Kurta,
Jako z forbesu ze mne vypadl žen-
- The expulsion - povídám. - Už proto, že jak lady etu. kolem roku 1966 mysl e! Hundertwasser na jakousi Martu. Byla to ČeSka.
- Neäťastná íáska - přisvědíuje Kurt. - Když- se autora zeptali, co tím názvem myslí, řekl, ř.e to bylo spis Vybídni z ráje.
Protože o biblické vyhostení z ráje se přiCinilo jablko, objednávám si z nostalgie daKí ítrůdl...
- Dal bych si i párek. Ale nedám... - rozhovořil se Kurt. - Kvflli Hundert-wasserovi. Je vegetarián. Když mu bylo jedenadvacet, stal se žákem parížske Écoledes Beaux Arts. Vydržel tam jen půl dne. Vzal ho k sobe malíř René Brß, Neměli pentee, hodně malovali a málo jedli. Hlavne syrové nebo vařeaé obilí. Přátelství je natolik prostoupilo, že občas pracoval i najeä-nom obraze společné. Vedlo to k tomu, Ze si vzájemné půjčovali výtvarne vidím svĚta. Htindertwasser přiznává, že Broovi „ukradl" jeho kuíaté obličeje s očima podlouhlýma jak Slunek. Brô si od něj zas přivlastnil stromy.
Zatímco Kurt vypráví, napadlo mě, jestli tčmt drobnými krádežemi umění vlastně nebohame a neudržuje kontinuitu?
- Škoda, že jste nepřijela do Vídně a kole - posteskl si jednu chvíli Kurt.
- Lip byste pochopila Friedens re L-chovu poetiku. On sám ji objevil v nádheře křivek a kruhů, když objíždí! Paříž na bicyklu. Presvedčil se, ze přímka je proti pánubohu. protože absolutním vina se v přírodo nevyskytuje... Až tehdy mi došlo, proč ve všech prostorách Kunsthausu je lehce zvlněná podlaha. A proč jsem hnědna začátku podložila jednu nohu viklajfcí se thonetky číslo 14 mnohokrát přeloženou jízdenkou pražského autobusu. Už je mi jasné, že Kurt musel vstát a přinést z kose od vstupních dveří nakolik dřevěných klínků, odlišných nejen barvou, ale i nápisem. Na tom, jímž podložil mou židli, byl štítek s poselstvím: NáS atialfitbelismus je v lom, ie n ejsme schopni tvofivě myslel.
Zatífflco Mistra síále jeaíě oblehali japonští žurnalisté, odskočila jsem si obnovil svou povadlou fasádu na WC, I tohle zákoutí promĚnil Hundertwasser v minšgaierii. Stěny obložené různorodými kachlíky, podlaha vydlážděná prastarým typem topinek cihlové barvy, armatury z mosazi, A to vše ve vysoce řemeslném provedení. Nahoře pod stropem namísto podpisu tvůrce jeho neopakovatelné okýnko, vyvedené jak ilustrace. Nechyběl ani lem všudypřítomné zelení listoví.
Kurt mě posléze ujistil, že do každé ze ston, stejně jako do pojetí celé fasády a interiéru domu, zabudoval Frie-densreicll několik manifestů, protest proti racionalismu a provolání, které se nás všech ptá, jestli známe své okenní právo a plníme povinnost ke stromu, A to vše - prosím - i na WC.
Friedcnsreicit Hundertwasser, HWG 95, Homo Humus Humanitas. Deiailba^ řevného dřevořezu, I9S7
LITERÁRNÍ
Večer je za dveřmi. Konečně přichází Hundertwasser. Má neobyčejné Stihlé ruce a tvář unaveného rabína. Je řeč o rozešité bundě a také o tom, jak se daří stromu, který roste z okna fasády. V prolukách meai vílami jsem se podívala pod stůl- Mistr měl dreváky a každou ponožku jinou. Barevné ladení svedčilo o tom, že byly vybrány vedomS.
Venku začalo prše!. DéSf houstl tak rychle; žejeho proud doslova linkoval večer na svislé proužky. Hundertwasser ožil a pozva! nás ven, do prostoru dvora. Nemáme deštníky, a tak cape me za ním loužemi po nerovném povrchu dlažby, Friedensreich Regentag dlančmi jako při pozdvihování hladí zeď, která má obliny namísto ostrých hran. I tuto zeď zdobí místy kachle, NejspíS ze secesního řeznictví. Tak tenhle člověk, říkám si, přestavěl kdysi nákladní člun na plachetnici, pokryl její seď barvami, doprostřed umístil obytný prostor, sloíil kapitánske zkoušky a vydal se na dalekou pouť.    Pracovat    nepřestal.    Navrhl
známky pro Rakousko i OSN, založil Výbor pro zachování staré poštovní budovy na Novém Zélandu, přednesl v televizi projev o zalesňování střech, napsal ekologický manifest s prominutím na téma Svati hovna a kultura Urania ve štýrské obci Bärenbach rozsvítil zchátralý kostelík takovou barevností, aby k němu přivábil poutníky, vyznávající jakékoliv náboženství, ale toužící po jednom a tomtéž. Každý z nás ví, po čem. Všichni potřebujeme naději...
Ajaktak dumám, najednou zjiífuju, že v lijavci témčf neprůhledném stojím už jenom já, Kurt a Táňa. Skončilo setkání. Mistr přešel vodami dojiného světa. Toho svého, kam my nemů-
P. S.
Čekáme na tramvaj, zmoklí až kůži. Mlčíme. Máme o čem. Vtom řekne nesměle Kurt:
- Jako kreativní důchodce vás zvn na palačinky s domácím meruňkovým džemem. Většího mistrovství po tom, co jsme viděli, nejsem schopen...
»IMCT^yftSSER
Wá
Friedensreich Htmderisvmsev, japonsky barevný dřevořez; (z obálky vídeňského magazínu pro současné umíní Ventissage, I98S.)
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
tS. - 14. 6. lWi)
(00.40) J. Neruda: Matry na tflici
Pás. (00.40) J. NsRKJa: Fejeton o vy-
slave starých mládenců (05.00} FC. Paláifrk: Lehká tfota
a reporte (10.30)1 Humik: Stručná njkojeí
dějepisná- Kniha třetí
50 10.
(10.15) K.   Steigen«^:   ItalfW
pohyby (3)
(12.00) J.   Kalinan-Cassítls:   Píseň krv« Útlí.
(00.40) J. Swlfl: Cesty k roilii-ným dalekým narodím sv&a
51  14
(00.40) Erasmus Rotteicfamský: Chvála bFázniuosii
(03.00) F.  M.  DoslojevEňj:  SJile
(20,50) M.AndräľNejlessfspalný
tála
VLTAV/I
ČĚlBana pokračo^ni
CtS„PÍ9,aPo12.ažSt14. (1.30) F, S. Fitzgerald: Uéžná je
(11.45) Seneca: Utřeny (3)
(13.00) Symporioh-Na okraj historické osobnosti Jana Šarkan -
(15.00) I. Olbracrit: Nejkrásnější den života
(20.30) F. x. äalda: zasupovö Pá 9.
(01.00) Z verSů K. Tomana
(07,50) V. Hrabe: Variace na renesanční téma
(11.45) M. Anton: Ctíti«!, trosec-nici a ztracený pes s monoklem
(13.00) Ch. eeuíelaire; Dopisy
(15.00) H.   Prescoltoirí-Spallar-
ttwá:íiárrod;i PO.00) Pšteírlyeier-Modemií-
rn^s český a svĚldvý (23.5S) Sny - E. Schiele
So ID.
(09.4S) C. Stampová: Poíár ve
nnŕ praská (10.45) S.   Zweig:    NelfDělives!
srdce (9)
(11.35) '::■:--; p:sno- Numeri r (13.09) Kdyby   všechny   »řásy
(14.30) A. Ědjan: Qalilewo na-
retjé ustoupí ni (16.45) Fonograitiy - Nᣠhost
v archivu Jifí Harčitfca
(19.15) Mladě W5tvkjírv¥dV (33.00) Plůtarchos: Rady  man-
íeisKé (J3.3Ů) I 5öt>et Můj pivní hofw-
rái
He It. (01.52) Spy - E. SchieiB (07.35) Cleme Písmo - Deulero-
nornkírn Vlil (09.03) P. Miira: Cssty
(10.45) Pii!iríiv5iajemsMm(3)
(12.05) F  Hrijbin: Sluneťnř les (13.00) Setkávání (14.30) ■. Knauihiženynasn&nij (ÍŮ.0O) ľ:ymi  íahradami   "■
Mertl) (32.30) V. Lmľianovä: Dům pro
mé Istsky Po 12. (01 .Cil, ■-■•. rety L LabéovĚ (11.45) J  Čapek: MalffinikAi(1) (13.00) Tcl-iý-ni  řahradani  (V.
MertL) (1S.09) P. H, Cami: Veselá vali-
kenoeearubUdOfedäh/íalaäs-

Bce
i1'j.4ff: :.:
■ Yeats (22.45) S. Antošová: Vybíralo se
Út13.
(01,00) J. VrdilicHy-KuSlíníyU
(in,05( Literami yýroíí - W. B. veats
(11.45) J. ťj^pek: Matíi.z lidu (2)
(11.00) l ,:-.3graray - NáS fiwl
.-■ :.■■:■■ ■. . Jiři Hůrčiisa
(15.00) V.  Noskova:  Spirálami vlasových totlnků
(21 30)   . Babel; Mafija
&1Í4. (01.03} Lišálc-návMiĚifupaláe
(11.45) J. Veselý: Osulcanství vouíůííHvenéanebM lady ßo-
■jék ■.'di'.'ľsírnšvété (15.00) S. Meyrink: Jak doktor Paupsrsom pilnas! své dcefi rvdě růi*
(16.40) E< :iblis - J. R SeSfl*
Mysl. r:

Z deníku spisovatele
(81) •••••••••
JINDŘIŠKA
SMETANOVÁ lil
Bůh suď, proč se už dobrých pár £el pokouäím o hru Poslední dny Adolfa Hitlera? Je to má posedlost. Vím, 0 ČEM chci psát. Nevím jen JAK. Nejspíš to neumím. Znám moře lite-latury, která se toho problému dotkla, ale jen dvou knih se drtím flpenlíve. Tu první napsal důstojník britské zpravodajské služby Trevor-Roper. Je beze zbytku autentická. Aá na ten ne-dořečený konec. Autor sice dospel k závěru, že A. H. spáchal sebevraždu, jen pro to nenašel hmatatelný důkaz.
Zato jistá Jelena Rževská, zprvu posluchačka vysoké školy a za välky pak tlumočnice Štábu armády, vydala až někdy v roce 1965 srejnĚ závažnou knihu s jediným TtKídíkni. Mů!:i v pět-ačtyřicátem v ruce originál pitevního protokolu sovětských soudních lßkarä ď příčinách Vůdcovy Smrti. Dokázala si ho včas opsat. Ale navíc se jí dostala tío téže ruky i malá kía-bieka, vyložená červeným sametem. Nebyl v ní ťlakón parterau Coty, ale Hitlerovy zyby, včetně můstku a korunky. Tak tomu říkám dar osudu.
Obracím poznámky uložené v krabici od bot na dně mé skříně a v duchu si promítám svůj vlastní film o dávných u ú á I oslech.
Je jaro 1945. Zkušební pilotka Reít-schová telefonuje 27. dubna z bunkru pod říšským kancléřstvím synovi; - Všichni:tii zešíleli. Buď jsem úplný pitomec, nebo ničemu nerozumím. Všechno je v háji.
O den později svolává A. H. fuaeb-raJní shromážděn í. Vede řeč o sebevraždě" a «bývající osazenstvo se k jeho zámeru servilné připojuje. Následuje výbuch emoci a nabízení ampulek s jedem. Je libo? Račte si posloužit... Poté Vůdce přesunuje na vojenské mapS knoflíky, namísto armád, které už neexistují. Chorus přihlížejících to ví. Tím spíí zatínají chápat dobrovolnou smrt jako jedinou možnost.
28. dubna v nocí je přiveden Hředník mestské správy a aa žVukú bitevní vřavy, která doléhá až sem, oddává A. H. s Evou Braunovou. Tase poprvé podepíše jako Eva Hitlerova. Následuje svatební snídaně, Šlehačkový dort a Šampaňské. Vzpomíná se na staré dobré časy a Eva září. Konečně vstoupila do oficiálních döjin. Bormann sedí stranou a zapisuje Vůdcovy výroky. Jejich prostřednictvím chce vstoupit do dějin také on. A. H. právě říká: - Před svou smrtí Vylučuji říšského mar-Sála Hermanna Goer: aga ze strany. - Z dějin už jej vymazat nemůže. V práběhu celé svatební osíavy snáSejí mužové SS do bunkru kanystry S benzínem. Netřeba ptát se PROČ. Vůdce se posléze odebere nadiktovat závěr.
přilitého kvétna, po dobytá Reichs-tagu, vstoupí za armádou do bunkru i Rževská se Štábem. Topifi, kterého vyslýchá, t vrčí, že byl na chodbě, když dôstojníci vynáSeli dvě mrtvoly v dekách. Kde je pohřbili nebo spálili, neví. Nebo ner-ekne.
Berlín je zahalen dýmem. NĚkolik metrů od bunkru našli Sověti ohořelé pozůstatky manželů Goebbelsových. Jejich děti leží v krytu na postýlkách. Kunze, lékař SS, vysvětluje: Přemlouval jsem rodiče^ aby je nechati žít, že se o ní postará Červený kříž. Goebbels
8. května přeci půlnocí poslouchala Rževská rozhlas a stokrát si opakovala otázku, na kterou nikdy nechta [a zapomenout. - Jsem to já, kdo ve chvíli kapitulace tiskne v dlani Škatulku se vším, co zbylo po Adolfu Hitlerovi? -Netušila, jak brzy ji bude muset i sostat-ními dokumenty zachráněnými z bunkru odevzdat zvláštní skupině, která průkazný materiál odveze do Moskvy, aby se nad ním nadloubé roky zavřela voda.
A tu Sil tehdy někdo z nás, že za náni zvonů celého svita v tichostí střídá jedna diktatura druhou?
P.S.
V tomtéž éase st v kanceláří Släbu zkoušela telegrafistkaRaja večerní Sáty Evy Braunové. Přinesl je picďtím zl kru zároveň se snímkem zubů její milý, nadporučík Kuraäov. Raju róba nenadchla. Vpředu jí zbytečné tísnila ňadra, Co s těmi háby? Svlékla je a nadporučík Kuraäov jí v tom ochotně pomáhal.
Tomu říkám lidsky konec nelidského dramatu. Jen kdybych je umí napsat, Chci, ale neumím, Chybí : k tom« potřebný' talent. A navíc těch dvacet ztracených let. No a co? Už ani nostalgie není, co bejvala...
Richard Peter sen., Březen 1946. (Mrtvý
odmítl: „Nikdy! Vždycky to budou Goebbelsovy déti!" Dokázai jsem jim dát jen injekci, aby usnuly. To ostatní už musela Volksgenossin Goebbel-SOVá sama.,. Vůdce jí prozíravě zásobil ampulkami...
Pít dévíátek mělo koäilky z bílého flanelu, jediný chlapec pyžamko. VSicbni pak růžové tváře pO Cyankáli.
Plukovníka Gorbušina trvale zneklidňuje chybějící důkaz o skutečné smrtí A. H. V takových situacích se líhnou chýry a fantazmagorické povésti. 5. května přichází gardový nadporučík Panasov s hlášením. Před vchodem do bunkru byla v jámě od bomby nalezena dvé ohořelá téla, iA-sypaná hlínou. Vedle nich Hitlerův vlčák Biondi. Na nerp byla zřejmě vyzkoušena účinnost jedu nejdřív. Nápis na psí známce: Nech mě navždy-cky
Plukovníkova radost z důkazu tak očividného byla krátká.
Téhož dne přichází povel z vyšších míst velení: - Opusfte do 24 hodin bunkr. Od příštího d ne přechází Berlín do kompetence Berzarinovy arrrtädy.
- Jenomže Hitierjenáš-dožadujese Gorbuäin. - My jsme ho našliM! -Okamžitě vydá rozkaz jakýmkoliv způsobem přepravit pozůstatky z kan-cléřství do Buchu. Rževská mezitím stačila přivézt z polního lazaretu znalce zoboru soudního lékařství, podplukovníka Škaravského, aby provedl identifikační pitvu. Závěrečný protokol po-tvrdil, že mrtvola m «že ve věku 50-60 let měla v ústech úlomek skleněné am-půlky. Příčina Smrti: Sloučenina kyanu. Podepsán: Dr. Paust Josifovič Škarav-stcij, FAUST, Jaká náhoda! Ačkoliv...
Drama ' teprve začíná. S. kvétna ohlašuje admirál Doenitz rozhlasem, že Vůdce padl v boji v čele obránců Berlína. Reuter naopak obsáhle hodnotí svědomitou práci sovětských soudních lékařů. Zato sovětské noviny zdůrazňují, že se A. H. patrné někde skrývá. Pochybnost o jeho smrti projevil i maršál Zukov. Gorbuäin nechápe, proč se Síří takové nesmysly. Ale nečekaný příkaz, aby jeho jednotka
drážďanského starého města)
byla rozpuštěna a porůznu odvelena. Je výmluvný.
- Vykašli se na všechno - říká jeden z důstojníků. - Někomu se to hodí. A vítr fouká shora, pamatuj si.
zuby A. H. - řekl, - A protože neexistují na svĚtě dva lidé se stejným chrupem, musíš okamžitě na klinice Charity zjistit jméno i adresu Hitlerova zubaře a pak ěío za každou cenu najít! Ani nevis, jak moc na torn záleží...
Zubař zmizel, ale Rževská našla jeho asistentku. Ta potvrdila, že jsou 10 Vůdcovy zuby. -Kdyžmu Blaschke nedávno rrhal šestku nahoře, držela jsem mu zrcátko, Rtg musí být ostatně v bunkru. Nedokážete ho dodatečně ukrást? - Stalo se...
Tentokrát si nad vynechanými interpunkčními čárkami trochu zažertujeme r ovšem s vědomím, že stále častější výskyt těchto chyb roahodně k smíchu
Jak se už stalo zvykem, naši „| hl ídku" absentuj ících f irek zahájí cit ál Z překladu Braut iganovaiüyj re.™ Tokio ■ Montana (JOTA, Brno 1994, s. 29):
- Na další statici vystoupil človék, kteří sedil přede mnou a uvolnil tak místo. - SouvĎtí si v léto podobě přímo říká »vtipkování, např.: len vystoupivší člověk uvolnit místo tím, že seděl před panem Brautiganem? aid. atp. V dů-* Hluttkii toho. íí' bvlu nibniiílbáiia povinnost ohraničit vedlejší větu přívlastko-vou který sedel pfede mnou čárkou i z druhé, „koncové" strany (vystoupil Človék, který sedělpřede mnou, a uvolnil tak místo), se zcela proměnila „gramatika" tohoto souvětí, porušily se Časové i odkazové vztahy, a potažmo ova-em byla postižena i obsahová stránka, Samo souvětí patří k lomu typu případů, jemuž jsme se věnovali v předchozím sloupku: dvč věty souřadné spojené slučovací spojkou a (Na další stanici vystoupil člověk a uvolnil tak m(sto) jsou „přerušeny" vedlejší vitou,' a protože ta musí být zleva É zprava Opatřena čárkami, má ta koncová čárka povinně setrval i před slučovacím c
LITERÁRNI PORADV V ČESKEM ROZHLASE
(15. - 2L 6. mS)
PRAHA
Cilte na pokračování
Čt 15. až SI 21. (09.00 a 22.00) S. Zweig: Mar
Stuartouita
iCD.-W:,;  :.i'i- :■.■':. v:? bí
(10.15) K.  Sleigemald:   Italské
pohyby (4) (12.00) LAisgprcMíl&kQ
Helfl.
prj.flO) F.  Hswevoid;  u^íka
Út2p. <0M0)P. OvioiusNaso: Prameny SI 21.
(00.10) A. France: PSu« ; Kyrné (02.00) P  Karraš: Nová tvar (20,50) H. Sachs: Z moudrost) isvqe Hsrso Sachse
VLTAVA
Četba na pokračování
Q is.aPáie. (8,30) F. S. Rtzgeiaid: Neřnáje noc
Po 19. až SI 21. (630) E   Hostovshý: Sedmkrát
v hlavni úIoís
čt 15. flPá 16. (17,30) M, A. Hansen: LMT
So 1í. až St 21. (17.30) .. Grusman; Nevasla a is,
(01.00) Dvŕ milostné básně F.
[11.15) L. MErtíner Nájezd aar-carů
[13,O0)SyíT'.pO2iOrt =íekladymí damf rakouské poaiíe
[15-M) A. Christie: Modrý Huškat
(M.30) L. Pirarweito NsM trií-Péie.
Í01.C0! C-......:.:■-, šimel
(07.50) R. Aífceriľ Byk na iraN (11.45) K Longinová: UStal ji
(15.00) G  Je Maupassant: K*d
vl? [20.00] PiteinlvťiíMkůírridesá-
tinán Jaseta Čenjinky {23.55} Sny - J. Koliř
So 17. {09.451 V. Dyk: MiB s*dmi Icu-
pe&Bfů
(10.45) S.   Zweig:   Netrpělivost srdca (10)
iit.Ji; :;-:r-; řííno ■ Numeii ľ ^031 K;.,;:./Víacrmy krásy svata
(HJO)R.B. Sheridan; Skfllapo-
(16.45) K.Brsun Petersen aneb Estetika jahoíto poiozumSni
(19.15)V h..go:TLrnčikišleJane
(íi-30)J.A.Komeriíký:Oi4íia-
uouáni nelidskosti (23.30JE Bass.rOÉJowiabrabanl-
ská
iota.
(09.00; i   Blatný:   Pokoj   hióby
(10.4S) PíibSh} S SajftrKSlvim [41 (1Í.05) H  Bar-g: Letni den (13.00) Setkáváni (14.30) D. F&cherová: Čeho se
bojíMlstr (20.00)  ACJokát,  Mary m£l réJ -
kníiky (K. ReslerJ 122.30) P Motyf: ZUeín
Pa 19. (01.00) I. sŕavlk: Piwjbuwnl (11.45) A. Schopenhauer: O spi-
sovaielswí a slyiu (1) (1Í.OS) Advokát, tterý mSi rád
^niik^ ;k. Resier) (15.00) '-. ř.iicřist Kokaš (16.10) Lil-erárni" výrcCi - J. H-(Í2.45) Lá;ka ie iako ta kapička
rosy (malajská poézia)
Út 20.
(01.00) H. von Holjnannsthal: Oi-
{!<W0} Lít#4fftf ífýrífií ■ J. Hora
(11.45) ■"■■  Schape.ihauäi. O sp;i-
sovatei5tviaälylu(2)
[13.00] K Sraün: Peter Kisnaneb
£-y.r.-:š. ;;-.-:ížío DOiozuTiŕisi [1S.r,(j; '.'  'j.vja; Mssl
(16.40) L. Slámová - Z..aou(ekľ A hrd/Ľuď, íojsiskin
(21.30) !>. lančovský   Hodinový
hoteliér
St 21. (01.00) Z drobné lyriky K. H. Má-
(10,W)LSIámwá-Z. Bouäek: Ahrdybutf, že jsi skin
[11.»i) A. SdiopRP-íiauer: Osol-
sovaieisivľastylii(3:) (15,0a) S.    Havelka:   Htsloika
o             ■." í:í!.■ ;^!
(16.40) Ex :,b„s - P. Pi Duclicmií re-vi jce v srŕc ropy
14
Z deníku spisovatele
(82) •••••••••
RUDOLF MATYS
Docela nedávno jsem se rozjel do vesnice, kde žili a na gruntu hospodařili moji předci: pradědeček, dědeček; i otec se tam ješté narodil. Po smrti mého strýce, nĚkdy na počátku 60. let, jsme byli přinuceni původni barokní usedlost (6 + 1,stodola, stáje, rozlehlá zahrada) prodat místnímu JZD za závratných 17 000 Kčs. Nikdy jsem tam nežil, aleod raného dětství až do vysokoškolských let jsem neznal skoro žádnéjiné prázdniny než ty_ pelroviclté, senové, žňové, otavové. Žádná idyla, tvrdá nádeniřina, pomoc dvěma stárnoucím dobrým lidem, aby se vůbec udrželi nad vodou ve vesnici, jež dost dlouho a srdnaté odoäávala kolektivizaci... Co jsem se tam stačil naučit (třeba kuřírovat potah, naložit fůru, podojit krávy, obsloužit mlátičku či stavét tn andělíky), je dnes už tak samoúčelně exkluzivní dovednost jako psát virtuózne v časomíře nebo utkat košiii z kopřivového vlákna. A nemíním taky podléhat vzpomínkovým klamům: vím třeba dobře, jak mě tenkrát ätvaio to přímo fantastické přízvisko, jímž mě obdařili moji venkovští vrstevníci: „vstaňbýčkuatišenaslouchej",namouduši, tak literátské bylo to včtosfovo: „vstaňbýčkuatiíe naslouchej přišel", a taky si pamatuju, jak jsem se vždycky z vesnické nudy a nepohodlí těSii na město, na kino, na tramvaje, absenci much a na koupelnu. (Ale přece jsem nikdy nezažil vetší svčžest, než když mi strýc Alois vychrstl na spálená záda plná ječmenových osin včdro plné studniční vody...)
Ale teď jsem tam jel coby potenciální restituent polí, jimž se říkalo Na těžké, Na hlináku, U Mečníka, U Lodina a Na prostřední a jejichž konkrétní topos se desetiletí beznadějně ztrácel pod abstrakty různě lomených katastrálních čísel. 'Rozhodně nikoli s majetníckou pejchou (a taky poučen o předpokládaných trampotách), ale přece jen s jakýmsi nejasným pocitem dědického „závazku" a potřebou nějak stvrdit vědom! šoupatřičnosti, která zřejmě nebyla prosta konzervativně romantizujícího nádechu, tedy naivity, ale doufám, Že aspoň postrádala sekundární vliv nedostatečně zmetaboli-zované čepovské či rurální četby...
První zastávka patřila hřbitovu a rodové hrobce, jediným to místům, která (spolu ovšem s kostelem) prošla maiströmem času intaktně. Při cestě vesnicí dolů jsem už radši jen zavíral oči: na místě krásné barokní fary se rozkocaně rozplácla zpupná hacienda jakéhosi místního exfunkcionáře s evidentními maurskými sklony, a řada skromnejších parodií na blahobyt a smutně bezradných procovin se táhla až k rybnííku na okraji vesnice-„Před našima" jsem už docela uhnul okem. To už vím: barokní brána není, kde bylastodola, stojí hangár na dvougenerační auta, úzká okna jsou proražena do skleněných ploch připomínajících spíš výklady, nic, nic. Ale stopnul jsem brzy tyhle soukromě sentimentální jeremiad y (je to přece běžný standard, jaký mi jinde tolik nevadí!) - a zastavil jsem se na pivu. Tři strejci, které jsem znal coby školáčky, se ke mně kupodivu přihlásili a řeč se roztekla. Co by od těch bývalých kulac-kých synků vyslechl pan ministr zemědělství, by si asi do vitrinky nevystavil, ale já nepolemizoval, neznalý (možná nahodilých) místních poměrů a taky nekonaje amatérský sociologický průzkum... Ale když jsem se přéče jen, mimoděčně, dověděl, co sí vesnice myslí o restituentech („paraziti, co si myslí, kdo na ně tady bude dělat. Že?"), prozíravě jsem ten katastrální výměr z kapsy ani nevytáhl, /»■ platil a sel jsem se trochu projit, ťn bych, u čeria, mil chtít na trhle galéře právě já. že.
Rozinr/elost   brzy   pieíla,  jen   co
jsem do sebe zase volně počal pouštět čas. Začal protékat sítkem paměti hned u studny, říkalo se jí svatojánská, A já si ho vybavil až po ty díry na ponožkách. Jmenoval se Joska Nováků, byl to notorik s rezatou kšticí, křížem k rázoval vesnicí a hrával přitom na housle. Stejně Sejdrem, aie s gustem, které rostlo s množstvím rumů. Vbarabizně, kterou obýval, nebyla ani podlaha, a když se občas krvavěl tupou břitvou, vídal jsem rozbitým oknem, jak se zálibně zhlíží v jakémsi vycíděnčm střepu. Introvert: prohlížel si sám sebe, kde mohl, náruživě a divoce. A tak jednou v noci, když u Va-čounků už zavřeli, obcházeje ves a jako vždy láskyplně oštěkáván desítkami vořechů, zastavil se nad svatojánskou studní, naklonil se... a ráno tta její hladině plaval jen klobouk a housle. Josefa Nováků, postavu ze Chagal-la, vsak nevylovili. I uzavřeli místo jeho nejhlubšího sebezfení betonovou skruží. Hrob Narcisův je zapečetěný a Narcis, navždy a Sŕastne, v něm vstoupil za své zrcadlo. Enigma...
Vesnický Valéry. A po něm jsem si ještě užil Prousta. Afekcionální paměť běsnila, rozeznívajíc naráz několik oktáv, jako když vykřikneš do otevřeného klavíru. 1 když to málem vždycky byla fantómová bolest. Lidi, kteří už dávno ztratili nohu, může stále ještě bolet kloub u palce na neexistující končetině; tak i já za dávno zbořenou stodolou znovu prožívám první zapamatovanou úzkost svého života. Zoufalou ztracenost snad tříletého uprostřed snad padesáti čtverečných metrů džungle z rákosu a lopuchů, přerostlé divoké vegetace, kterou protékalo sotva dvoumetrové Orinoko.
A vynořuje se další pahýl. Kousek za stájemi, ano, tam, kde se teď mezi stromy houpou dva rozjívenci, jsem jednou, asi v jejich věku, provozoval hanebný experiment: snad jsem chtĚl dokázat, že kočka vždycky spadne na čtyři, ale vymrštil jsem to nenáviděné, škrábajíc: polodivoké zvíře tak vysoko, že se zřejmě přetrhlo a po nějaké chvilce i dodělalo. I dnes je mi z té temné vyvrženiny lehce mdlo... Ale vzápětí se mi tohle zabodnut! spontánně prolnulo s jinou vzpomínkou. Jmenovala se Bohunka Ludvíkova a bylo jí jako mně, tedy asi dvanáct. Honívali jsme so zběsile po dvoře a po polích, byly žně, a tam, kde se to udalo, stály řady slastně chladivých oves-ných mandelíků. Bohunka najednou (snad jakoby) zakopla, upadla, a když jsem se k ní dořítil, čekal mě její pohled. Pohled ženy vleže. Vyzývavý, pátravě vyčkávavý, nekonečný. Kam mějím zvala, jeStě sama asi nevěděla. Samozřejmě, že dávno znám tohle tajemství nazpamEŕ, i sladkosti jeho luS-tění. Ale co si s ním má počít napoprvé dvanáctiletý kluk?! Františku Hrubí-ne, jeatě několik let jí chybělo do tvé Teriny a kolik mně do osudu! Stál jsem v trysku a neměl kam ucuknout.
LITERÁRNÍ    noviny
V naprostém zmatku j sem ji chytil a začal vyhazovat do výšky. Padala na záda, muselo ji to bolet, ale smála se. A pořád stejně vyzývavě, nahlas, divoce, výsměSně, aie i vědoucně, pro mne s naprosto nepochopitelnou převahou; chtěl jsem ji umlčet, vyčerpat, ale samozřejmě jsem dřív unavil sám sebe. Dopadl jsem vedle ní, celý rozhekaný dechem, a vůbec netušil, co bude dál. Bohunka se mě po chvíli dotkla a zeptala se šeptem: „Tobě něco je?"
Bylo, ale ještě dlouho si to neřeklo o jméno. A když si Feklo, už jako by to zároveň začínalo nebýt.
Divokost, čistota' a posměvačně soucitná něha, to je ta prudká, ale žel i nejprchavější směs, která těšení promění tak rychle ve stesk a v nic, ve smetí pálící v očích. Ale i v zářivé kruhy před nimi.
„Smyslným smíchem nesmyslným smějí se děvčata. A žádná nedá jména mému žalu. Jen krev odlévá jeho podobu. Až do hrobu, až do hrobu," slabikoval jsem si coby vskutku podivný restituent, spíše „blázen ve své vsi", definitivu dávných Kalasových veraů.
Restituoval jsem paměť. A-hrob. Přece jen nějaké úřední jednání tedy nakonec proběhlo: zaplatil jsem (si) za něj poplatek až do roku 2000.
A doma, v Praze, jsem si přečetl v Miladě Součkové: „V úzkosti vám radím: ukryjte se do jména malé vesnice. Tam vás vaši nepřátelé nebudou hledat."
Ukrývám se do jména Petrovice a nebojím se.
»HirHR1
íS9fgf:
B
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE (22. - 28. 6.1995)
(10.45) PUběhy 5 taiemslvh! i5j (12.05} v Závada: Slavnost léta (13.00) Selháváni (14.30) R.Pucher: Portrét klesáni (20.00) Nasloucháni (J. Palivem) (22.30) Semper viva - S. K. Neú-
ct 22. (09.00 a 22.00) S. Zweig: Marie Stuartovna PS 23. a; SI 28. (09.00 a 22.00) Sh, Ochová: Sůl zeme a blbá ovce aneb Můj silený život s dědečkem Ďt22. (00.401 J, P. Eckermann; Rozhovory s Goetňera Pá 23: (00.40) A. Oaudet: Listy z mélio
So 24. ai St 28. (17.30) G.vladinKwVémýRuslan Č122.
(01.00) v. Hugo: Písně (10.00) e. libris- P. Pitta
■..■.■':..
;rdci Evropy
(20.30) i.■. uhtte: Ve3icetiché c
(11.45) V. Vančur:
náruks
aid:   iliiíiké
So 24. (10.15) K.   SI!
pohyby (5) (12,00) Ztratila jsem milého
Út27. (00.40) A.  Ganlvel:   SpanélsKé
ideológia
St 26.                '    "'
(00.40) M. de Unamuno: O donn
Oiiijotovi (20.50) S. L^-orlÔfová ■ V. Dvořáčková: Myí
VLTAVA
Četba na pokračování
Čt22.Pä23aPa2SalSt2B. (B 30) E   Has'-'/íky   Sedmkrát
(13.00) .  Hera: Jan houslsta
(15.00) J. Zoíjata: Svízel
(23.55) Sny - J. UpdrRe So 24.
(08.00) Kultúrni revue - Sobotní . príloha aneb nulté vysíláni nového kullumé publicistického týdeníku.
(13.00) Kdyby všechny krásy svála
(14.30) M. KrieŽa: V tábore
(1M5) Fonograrny-Devadesátiletý Jan Wenig
(19.15) Mladé cesty- kam vedry
(23.30) E.M.MIafieidoviuSophy Masonova sa vracl Ne 25.
(05.52) Sny-J. Updike
(07.35) Ctěme Písmo - Detitero-
P0 26. fOt.00) G. Garai: Já jsem väak
člověk (11.45) R.  RehJlioer:  Definitivní
konec stredoveku? (13.00) Nasloucháni (J. Palivec) (15.00) Z.Psútkové:P03iedníve-
teie
U! 27.
(01 .M) K. J. Erben: Holoubek (10,00) Lherarnlvýročl-O. Pavel (11.49 A. Oi: Mír a láska a kompromis (1) (13.00) Fonoaramy-Devadesátiletý Jan Wenig (1S.00) A. Kuprin: Svatá lei (21.311) Premiéra měsíce
St25. (01.00) I Goŕi:Dsnanoc (11.45) A. Ol: Mír a láska a kompromis (2) (15.00) E. T. A. Hoffmann: Příběh
o radovi Krespelovi (16.40) Ex iibris - T. Rézewicz;
Jak světlo pavučinou (20.30) Sympo2ion - 0 významu cyrilometodějské mise
ľ
\ R N f     N O \
i  ľ
Z deníku spisovatele
(83)
RUDOLF
MATYS
111
Jeäté než se dnes proderu ke svému tématu, budu asi musei neeo předznamenal: rozhodně se mi nestýská po jakékoli, i té nejušlechtilejší ideové maršrutč, po vtírajících se majitelích zaručeně odřených umeleckých receptur, po samospasitelných ortodo-xifch ů la avantgardistické „církve", tím méně pak po melíoračních úřadech závazné vyméhjjících „hlavní" a „vedlejší" proudĚní a po přistříhovačích nabídky kuitumích statků (snad opravdu jen s výjimkou komerčně motivovaných kultů násilí a přilehlých fajnůvůíii}, Trochu by nič totiž mizelo, kdyby můj stesk (o němí. to všechno vfastne bude) byl podepírán z podobných nekalostí...
Jedním z Kultovních, slov současného horizontálou uhranutého sváta je jistĚ alternativa, alternatívni'. Přitažlivou se stačila stát alternativní medicína, alternativní náboženství (sekty}, alternatívni divadlo, hudba atp. Jsem asi hodnĚ zpozdilý, protože pořád jeM vnímám toto adjektivum „vztažné" a chci aspoň tušit, vřici Čemu jsou alternativou. U medicíny, náboženství (a taky u astrologie) to celkem zřejmé je - alternativní varianty se vymezují vůči jejich „klasickým", zažitým, „centrálním" podobal«; y kulturních fenoménů a artefaktů vSak takové vazby zdaleka tolik necítím, jednotlivé „alternativy" jsou totiž- v rozvolnčnérn poli většinou autonomně paralelní, lhostejné vůči čemukoli středovému, nadřazenému. Střed jako by přestal existovat, jeho dům je vystehováván bývalými nájemníky, je chápan jako neprávem am-bicioírii", vycblůné abstraktum (připadne je těch středů tolik, že žádný nestačísám za sebe generovat „okraj", hier; irc h i Mívaný kontext.)
Uvedomujú si (a to už trochu se steskem), jak jinak tornu bývalo ještě vlastné „historicky" nedávno. Ve 30. letech mohl di vík j it lani, kde bylo ofi ■ ciální, „velké" divadlo se svými zažitými hodnotami - a druhý den pak třeba do Burianova Déčka, které mu poskytlo „avantgardní alternativu", ; případně k Osvobozeným, s nimiž si I mohl ze Zlaté kapličky dělat chytrou legraci. Stejné tak dost dlouho (nevím, zda i dnes) si mohl zájemce a Čechova „in statu nascůňdi", tedy a la Stanislavsky, jet otevřít jeho zachovalou trvanlivou konzervu do moskev-skéhho MCHATu - a tomu„kdo chtél slyšet ty nejdokonalejší Radnovy ale-xandriay, je nabídlo vznešené muzeum Comédie Francaíse. (S takovou ustálenou „stylariticu" můžeme ovšem myse svým Tylům íi StroupeS-nickým soupeřit jen steří - po tolika kataklysmatech kulturní a společenské stability, ale přece jen: když se i Národní pokusí o „alternativní divadlo", není všechno tak úplne v pořádku, myslím...)
Ostatné všechny avantgardy (a lejen až orly) se vymezovaly vfj£í re-ativne stabilnímu (tedy nutne i „akaje m ické inu") pozadí, a to revoltné i polemicky (lhostejno záí vědomě, 'i „sua sponte") Řekl jsem pozadí t nazvu to jeäté oaklivějsím paséistie-cym slovem: esteticko norma, /cite za ía&ů raného Mukařovskáho (a dost Houho polom) bylo chápáno a obecní »rijímáao, že nákladní podmínkou vý-'oje je porušování této dobové este-ické normy, ale aby porušována nohla být, musí nejprve existovat.
Ach, samoířejmé žů vím, v jak ji-lém, sloiitéjäim, nepřehlednějším »olí se kultura ocitá dnes ve srovnání kultorocentrickými dobami (i třeba e 60. léty), že se musí vyrovnávat se vĚlem až překomunikovaným moder-ími medii, multikulsurálností atd. td. Že štrukturalistické abstrakce řece jen trochu znehyVjňují artefakty o podoby objektu ci preparátu. Že se pozadí" rozkomfhalo a konečné, že
sama existence vývoje v- umení bylii už m noho n á so b n ŕ zpochybněna. : I když až podivuhodní přeíív.í. Nedávno jsem se dovédči od jinak iincl-prúmčmĚ erudovaného středoškolského profesora, že renesanční umění je „samozřejmé dál a \ýi" než gotika, protože přece „ti umélci v Itálii umeii lip pojednat figuru, ta gotická je oř ece jen véšák s navléknutými šaty". Ze go
každému ortéms j iného [znak, symbol, alegorie versus napodobovací mimesis! ,; /í i^JLI \ í;LJĽI11!lč llClwdritdilLllii.
to byl fakt, který ho trochu překvapil.
uhro
i! Jcdv:,
čili poopravit a znovu zafixovat zneplatnélý" model dějin literatury, l aby si jej „postmoderna sticky" roz-olftovali!)
Docela dobře múí.u žil bez norma-vní představy o vývoji umení, ale tak se mi nepřestane stýskat. Po takových alternativách, které v sobe nentne nesou polaritu, po hrázi, hranicí napétí, které jitří, zciilivují, které nasahává tápaví znovu střed .mo ze sebe jej tvoří, po verliile, po jediném uprostřed mnohého. Po u, který souvisí s nejakým vnitŕ-závazttem. Tolik v nás i kolem se z néj vyvléká... Už dost dlouho neexistuje ani pořádný, přijatý konflikt mezi „otci a détmi" (Turgenéve, Šrámku!), jako by ani „nebyloo čem".
\ hrnouti lieroismu." zde nahmátl ko reiiy kultu snadnosti uč dávný proklíi-tce Baudelaire.) Autorprovokaiivních KvĚiůzlaby se asi divil, jak povážliví ztratila smysl a váhu jakákoli provo-kativnost. Bývá totiž okamžite pozřena a „koiiformo\ ána" převodem na chutné mediální zboí.f, pořad televize Nova Tabu by jej asi uvrhl do zoufalství.. Jak bude vypadal píjali provokaci;, příští underground, si nclrmďúm předvídat. Ate nedivil bjch se. kdyby to byl i underground destilovaného tvaru, obnovené vazby díla na individuální osud. iniroverzc, vertikality, vnitřní intenzity a podobné.
Pj-ihv sí iľióJimiLiji. ře jvoni Ion k-r-
inín použil jen jednou. Myslím na postmodern! sinus, Ale len je (jeho literárněvědný pojem, na rozdíl od výmĚru filosofického) promne tak vágní a stamní. že mi málem splývá s pojmy jako „cokoli vi srnu-," a „jeKto II v ismus". Odvolávat BQ na nej může prakticky kdeco. A „■ piim-r s.- v.,-, , pro-téovství „nezraiuicliiy, ■,■■ své (non)de!'inici uprchne jak v převleku. (Což samozřejmě není výhrada víiči ednotfivým dílům s osobnostem, které se k postmoderně hlásí, od „objektivních'" sémiologíi a karleziártů, hravých demystifikátorú, tvůrců historických palimpsestů aí. po zatvrzelé tenly osobních niýtů...) Co je :m   pozoruhodné:   navzdory   na-
faifaclKuM(knaPrairf&mjarul990.FMoZtieněkCkrapčk.Zfowg^^
Slavní citrígenri Pražských Jar v kupit ,vv. Kn& no >. nádvoří Prahkéim hradu.
prosté absenci jednotícího programu >t viae dokáže se postmoderna choval jako pravá avantgarda, ij. být zaujalo i útočná proti čemukoli domněle (ino-dernisticky) konzervativnímu ap.
Ale. Je vlasiné vždycky tak důleži ié. jak se čemu říká? Postmodernism u s bývá nékdy uvádén do souvislosti s manýrismy, ale prostoj pro postmo-dífnistické, ij. uvolnénĚ polycentrické chápání nabííejí i jiná období. Stačí ú přece trochu pohrát s a keenly, zapomenout na ,.středové" aulory a hodnoty, od nichž se odvozuje charakteristika doby a jimiž se míří autoři „druhé ligy" ap.-meziválečné období převyprávét nikou médiem vrcholků, Čapka, Vančury, Halase aj„ ale třeba prostřednictvím okrajového re^iona-listy (jako lze převyprávét Hamleta / pozice uklízečky z Elsinoru...).
Žádný strach před velkým postmodernismem, rád si přečtu ledacos od jeho koryfejů. A: nic se nejí tak horké. Víechny předs-lavy o „obecných vývojových liniích a tendencích" se vyrábějí tak jak tak dodatečně a chtějí své: odstup, A tak trochu liluju, že se asi nedožijú chvíle, kdy postmodemístra-katinti požere pořadač vté generace, néjaký ten pozitivista (ti jsou vecní) v lom „chaosu kritérií" udělá (jako ui" tolikrát) ördnung, a svou entomolotic kOu sbírkou vyzdobí dalSf dvoranu slá vy. Bude to myslím i dost legrační tenhle „paradox sekundárnosti".
Pokud ov.íem ... a to je pravé ta u/.kost, ze které to všechno dnes pí-Su .:. pokud nemela pravdu moje přítelkyně A. Č„ která mi už v lété 1972 řekla: „VSimni si, že si dnes holka může vkíi na sebe mini nebo maxi, keltský šperk, secem' broí. abstraktní náramek, prostí coke-Ii, a to viechno je zämven. pociťováno jako současné. Připomíná mi to poslední hodinu umírajících. Často ji m v tu chvíli baží hlavou nesouvisle a na přeskáčku film celého jejich života..."
Zarrnulo mi, samozřejmí i z jiných souvisí oslí. 2e by ledy postmoderni literatura níco nejen registrovala, ale i signalizovala'.* .Vsi ji- čímkoli. Tímhle ale radíi ne...
většinová vzájemná reakce bývá maximálne zdvořilou lhostejností dvou rovnocenných alternativ; dneiní psycholog řekne zpanikařenému rodiii, který hledá ueKvésmč drogující dftě; „Ustupte mu, tolerujte, rezignujte na represi i nabádaní, jinak je ztratíte úplné, nemůžete víc než se snažit udržet je aspoň na lane". V sekularizované" společnosti zaniká i sám stuím hříchu, který po stateu' nejenže dával smysl ctnosti, ale i činil sladce přitažlivou hranici pokušení - a ses bez lásky přece „br/.y unaví veselé podvodníčky", což vědél nejen divoký Ferlinghetti, ale zakouší i nejeden střízlivý sexuolog...
A mohl bych v téhle jerem iádé pokračovat, ale dobře vím, jak polevníla moralita. Ani to Dostojevského ,.neni-li Boha, je vSe dovoleno" nevzbuzuje us úzkost, pro včiäinu je to axiomatické konstatování. AlejeítĚsi neodpustím: jsem přesvědčen o lom, že kdyby mnohá cizokrajná Ji iranskullu-rální náboženská alternativa vyslovovala takové nároky na své abonenty {svědomí, odpovědnost ap.) jako „do-mdrodé"křesfanstvf, rychle by ztratila na své atraktivite...
Alternativa... Aiiernativou k životu není smrt (laje pravé jeho dramatickou konti-apojácí), ale může se jí slát droga, úprky programovou pusou a dnes už netrpělivé vyhlížená technika virtuální reality. („Civilizační, technické vymoženosti oplošfují v Člověku sráz touhy, zbavují jej po-
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(Z8. 6. - 5.7. 1995)            ~                                                 ™"
Liieriirni pořady u ČiSkém roz.
[29. S. - 5. 7,193S)
PRAHA
Četba na po kra {ování
Pá23, ailíe2. {D9.00  a  22.00) E,  T. A.  Hoffmann: uissf Blecha Po 3. aí St S. (09.00 a 22.00) J.á-BaanPaní kgmiíarka fit 29. (00.40} J. OrtĚJS y Gasse!: Ůto! naSÍ-doOy Pá 30. (M.4B) J. aeigamin: Po návratu (M,M) HrätiH  svalí posledních
Přemyslovců (I0.30J A. C. Ooyte: Strakatý pás
Sot (10.ÍS) Vercors:Nepíiroíenazví-
faia(1) (12.00) E. My: Háff tých, aby
Me Z. (ífl.35) F, Křemen; vyprávěnky
.(00.40) O.Smu!ný:Mcdiýlabiilíi<!}
S! 6. (CW.40) O. Smutný: Modrý labMín
ĽĽtbfl na Dokraiflyání Čt 29,
Ít2!
3; Bítíika
S'dce světa (10.00) E) lituis - T. núžewle::
JaK svatlo pavufinoii {11.1SJ J.Wadis-fettíkwěk.Meiý
niltam nevstoupil (13.00i Sympozion - O významu
cyrilometodějské mise (15.00) K. Michal: Pliwik dlaí-
íice Housky (20.30) W. Shakespeare: Genál-
ský hup«
PáJO. (01.00) M. H-aetsrlinok: Psné (07.50) V. Hrabe: Pá! tónů (11.45) V. Macura; Mandelinka
(13,0O> Besliatium
{15.00} Sh. Anderson: Vajca
(20,00} Pálečnl usieí k 7O0  y
:   rotí města Plztó (23.55) Sny ■ K. ElOová 50 1.
(10.^£| S.   íwelo:   fíatrpelivost
(13.00) Kdyby   váeeUny   kfáíjr
114.30) V S K'cpera:Ptd5nlk (16.45) Rskvism za Okushiri
(23.30} P. CtiocholouSek: Pan« Psíku. vS-li, co |e novétio? tie 2.
(0I.SJ) Sny - K, Eibová
(09.DD} p. gcZIUí; jen jadankrit
(10.45) Píibíliys laJemstKiro (6)
(12.05) G.Leopardí: Kíidpoboufi
(13.00) SeHiávánl
(14.30 v. Mikeä: Geniálni páde-
laíel (20.00) Neviditelný plodní íivel
(K. Marysko) (22.30) J,  Ch.  Günther:  Liché
(lí.00) NevídiieFný plodný íívol (15,00 P. H. Camí: Opilcovo dlté (16.40) Liiofírnívýraíí-J. Herr-
(22.45) C. ZloBec: Láska dvojja-
(11.45) Aľislolekís; O pŕátels-M (13.00) Rekviem la Ofcushirt (15.00) ■"■. üajäis.. Oscuramenio ,21,30} J. Peeler . ;-.   Chrislo) her: Svélalná toky kräsné Ha-
st 5.
.M) i.   Jelínek:   Báseň   ze shirk/ Kůlová skiaíba I8-00) Setkáni s Olou Pavlem (1) (10.00) V.K.KlK[H?ra;VeSŕlDrrf3
ik: fJaSi národní
(12.05) Fragment i Pronlasu
(15.00) J. Cep: PojiÍ
(19.00) F.Hrubľn: Krásná po chudoba
(20.00) F. HeFrnáneC: O ne-smrtelném regentovi
(22.00) P. Eisnee Chrám i Ivn
Z deníku spisovatele
(84)
RUDOLF MATYS  131
Mil jsem urovná naiozeniny, když mi koncem kvílná v redakci Nových kmh předali dopis od jedné své „kmenové" čtenářky. Stálo v něm mj.:
..Achich, ouvej. Vy jste obvinil Z. Kaprála í tendente k palivcovské ar-tifiticluosti! A myslel jste to pejorativní!" (Nemyslel, alt 10 nic, R. M.) „Palivce mám moc ráda a zamrzelo mě io. A neřapomeňte, >.c vy jste za totáče mil v novinách baser. „Padá deštík smrSkavec, padá za černý kopec..." Ta báseň tak piesne vyjadřovala tu hovädskou dobu, řtjsťm si ji pořád a pořad iikala a léíila se. řt až ten srnrá-kavec iapadr.c ?a tu horu,potom najdu cestu dumu. Aí řapadne vše, co není, víc, co není k vydrženi Jsem rada, že jsem se dočkala. Smrákavec je taky trosku ailificielni' Ale mne se to hrozné lihiloi Proto Vás hubuju jen maličko..." ard
Kdo mízná, snad ví, že před každou chválou spíí rozpačité ucuknu, a nehrajú to. Moc se liir. nechlubím, věda, ře je to dneska viditelný defekt a sociálni insuficiencc. Ale ten dopis., to je jiná1 Vířil se tomu málem necííce, že l)> jeítí mohla básnička někomu pomoci něco snáSct! fe v tom něco až starodávní blaíivého, i kdyby se to mílo týkat jen tední čuby,jedné básnicky a jediného Človeka... Bývávaly ovSem takové časy, kdy se nejrůznější Lilová hnu: i berné cdvulávala na básnicky, stvrzovala a zaklínala se jimi; \áni jsem v rakových osmnácti nosíval v hlavé lakovou „braSničku pro pivní pomoc": byly v ni kapky od Halase, Hol ana, One na, Shakespeara, často tim úlevnější, oí hořči... Ale má ještě diic^ nekd» :i.itícbu poezie takhle „životni"? (Pokud jde o „společenskou útechu", je ovšem asi dobře, zeji mít nemusí...) Nicméně, to, že nékdo pravidelní užíval i pár kapek ode mne, je radost náramná, a paní Ludmile Vý-chodské z Plzné z» ni zůstanu vděčný dlouho.
Říkanku samu jsem si už málem nepamatoval, stejně jako noviny, do nichž kdysi proklouzla, i lei jsem si ji osvěžit do rukopisného kompostu ze .70. let: NaSel jsem ji na polité zažlout-lině a mél z ní pocit, že si tak pěkný osud ani nezasloužila. Pod ní jsem rozluštil jinou tajoosnubninu, jakými jsem si tenkrát ulevoval casteji, Bajku o zajíci a zelí. Nabízím jt vaší shovívavosti jen proto, že byla ze stejného dne a z příbuzného roztoku: Zajíc? Nu -mózet byť. Zelí je jistota. Neboj Je, střel. Zelí tu vinu sejme. Oběžník rozešlém zaječím porotám: Že zajíc pravdu má? Zbyteční
Život je chvilenka.  My  tu budeme
Ty vity hoří. Od sebe navzájem chytly. Zatímco roste astronomicky cena zajíce v pytli.
Pak mi to najednou nedalo a začal jsem tou siláíí hrabat dál. Po letech. Žánrové se to nevymykalo běžné deníkové směsce, jakou myslím v. té době psal kdekdo, nápadečky, glosy, mikroesejíky, záznamy snů, sem tam aforismus či básnička v próze, to všechno ovsem v.tvrdém srovnání s di-: vokóu šelmou Divišem nebo do údělu zaríryznutým Zábranou o hodnĚ měkčí, útlejší, těkavější a šifrovanější: -mentálně podobne spis někomu, kdo se "chce ukryl a kličkuje dovnitř před honci.;Na;mnoha místech Čtu už jen podrobné plánky k potopeným Atlan-tidkárn, zarosili zákopy bitev nu milostné Miirní, vzkazy pro Hekubu, ošetřování kdejaké odĚrky (to :jsem byl ua;šébe tuk zvědavy? mel tolik /času."na: sebe? nic lepšího na práci? v kolika lák samozřejmých věcech jsem se to musel po večerech Utvrzoval a samonavádůt?). ledacos jo mi uí nesrozuniiielne a němé (vybily so ba-
Emilie Paličková, Kruhová pokrývka, paličkovaná krajka, len, 1937.
Z výstavy 110 let Uměleckoprůmyslového muzea v Praze - Více prostoru sbírkám
uvolnitelný pocit: nikdy jsem nerJoká-
na posteli a kdosi nade mnou rozevřel velkou knihu na způsob střechy. Byly v ní jakési znaky, snad piktogramy, a já je začal hned suverénní číst a rozuměl jim. Po tomhle zasvěcení (?) jsem vyšel do ulic, byla to Praha, lidi, známí i neznámí, tou řečí mluvili a já s nimi spontánně komunikoval, byl jsem v té řeči. Když jsem se ráno probral, rychle jsem si poznamenal pár těch divných zapamatovaných slov a obcházel s tím lístkem své známé lingvisty. Sem tam jim to néco připomnělo, ale jinak krčili rameny, systém jsem si už nevybavil. Možná jsem měl jít spis za jungiány, pan profesor Grof byl tenkrát jeStě v USA, a jeho metodiky mě tedy nemohly poslat do mé praexistence mezi Etrusky či Fé-ničany (a bylo by to stejné marné, na převtělování nevěřím a o tajemství mám poněkud jiné představy než jejich atraktivní v ý varovný „up to date") - a proto jsem tomu dál pod email neškrabal a nechal to tak. Snový signál prosté nenašel vodivý drát...
Ale teď se mi stalo něco trochu podobného za úplně bdělého stavu. Jako bych chvílemi četl texty v jazyce, který ve mně stačil vymřít, a to, co jsem držel za důvěrně blízkou svou „starou vestu", mě nepříjemně překvapilo svou naprostou cizotou. Ne tak názory, v nich bych se se sebou pořád ještě dohodl, ne tak řekněme „vkus": co se proměnilo a posunulo obzor, bylo vnitřní klima, optika. Vnitřní? Jako bych se »ploštil a zesiožitě! zároveň. Proč, nevím. Chronický abusus redundantních a inflačních informací (povrchnost)? A hektické převrstvo-váni hodnot vůkol, složitější kontext, daleko bohatší a různorodé]äí, moc rychle metabolizovaná Četba (složitost)? Ale stačí takové vysvětlení? Co když se nčkdy budu poiřeboval „vcelku", kde se najdu? (A to jsem si vždycky tak zakládal na prožitku kontinuity...) Tenhle balík textů působil jako neurovnaná pozůstalost po někom, kdo mč sice znal a zdá še i četl, ale jinak nic.
Po mnoho let jsem slýchával od nezapomenutelného člověka (a rozhodně nesklerotického pamětníka) Víta Obr-tela tolik podivu hodnost i a nikdy nepublikovaných faktů z 20. a 30. let, až jsem ho začal mít k tomu, aby napsal vzpomínky, které by sice momentálně vyjít rozhodně nemohly, ale..., a pokud by neměl ěas nebo silu, nabídli jsem se k té práci sám. Vždycky jenom mávl rukou: „Kdo vzpomíná, začíná stárnout. Stýká Sě S mnoha mrtvými věcmi a v nich se sebou." Začal jsem tomu už rozumět, i tomu, proč zničil tolik textů, projektů a korespondence, I když budoucnosti ubývá a stále víc „mrtvých je proti nám". Právě proto. A chce sé tni najednou takhle porozumět i něčemu v Ivanu Wemischo-vi. Žé si ze všeho minulého prostě udělá papírové vlaštovky. A s nimi ulítne. Do „čínského" bezčasí stálé přítomnosti.
Taky bych se někdy rád „po čínsku vyvázal": rozhodil pár slov na stránku, lehce,jakoby „vzduchemnavzduch", aby se čas rozestřel mezi ta šlová, ro-zépjál je. a nechal se jimi zachvívat..; ;■ Ale pořád mě strhává dolů, k tíze k sobě jak ke kouli n'nohy. ničím ne-'
zal odejít od sebe, od druhých, od ni čeho bez pocitu viny. I když jsem uva žovai o emigraci, trvalo to kratince připadlo mi, jako bych měl odjet od lože umírajícího, a co kdyby náhodou poiřeboval právě mne...
„Jistě, i tohle je možné: vytrhnout ze sebe list, nanečisto jej popsat, nabídnout k popsání. Ale s ním se odhodí i zmačkaná kůže, na jejímž rubu, a právě na tom místě, mohou být cenné, dávno marně hledané nenahraditelné poznámky..." (1972}
A najednou jsem žádnou takovou „nenahraditelnou" poznámku nenašel. Ze všeho je snad už dostatečně zřejmé, že jsem o tom balíku s „deníky" nechtěl mluvit jako o literatuře. (Až budu mít nějaký Čas navíc, asi v penzi, dožiju-li se, přečtu si to možná jako text, hodně vyhodím, pár věcí snad uchovám a zbytek přeložím fpre-kradu] do jazyka pro mne srozumitelnějšího..., ale to je vedlejší.) Jak vidím, je to moje psaní znova, a uí do třetice, hlavně o úzkosti a stesku. Tentokrát o stesku po sobě. Dá se ten pocit sdílet? Má ho někdo taky? Jinak by to totiž bylo jen hodně hloupé žvanění a trapně bezradná exhibice...
(A přece jen bych mél aspoň jeden dávný textík vybrat. Ale jaký - z ne-zbřeha textů k bezbrehú čtenářů? Zúžím si to a zvolím tak, aby se to mohio líbit -piávěpaní Ludmile Východskéz Plzně, kterámi tu bilanční Šlamastiku přihrála.) (Únor 1975)
Je noc. Právě tato, právě tato libovolná. Vysílačky slop pracují v prudkém větru času. Tato noc, skladiště plná odložených, otlučených gest, za okny mihotavě krovky televizních mo-
LITERÁRNI PORADY V
(6.-12, 7. 1995)
PRAHA
ČElba na pokračováni Ct 6. aí St 12.
(09.00 a 22.00) J. Š. Baar: Pani Komisárka
čta. (00,40) O. Smutný: Modrý labutln 13)
PŮ7. {00.40) O.Smu!ný:Modrýlabutín
(41 (02.110) MSsfční paprsek (G. A.
Bécquar) (10.30) V. Kaläbova: Máte dce-
5o 8. (01.40) F. KFeman: Staročeské
vyprávěnky (10.15) Vercor3:Nsplirozená zvířata (2) (sz.OD) O. íitňuiássk: Láska
Útlí. (00.40) 0. Smutný: Modrý labutin
VLTAVA
Četba na pokračovaní
Fa 7. a Po 10. až St 12. (8.3p) V.  Vctolek:  Tak  pravit
Ctfl.a£St12.     :       ■ '   " (1Í.30) 3. Němce.   ■ '■   :::':■:■
(0740) P.   Rajch
irtwcnvstá! [08.00) <:>.■■
(11.45) F
kopnlk nove dot (12.05) F. Halas: , (13.00) Küyby   v:
sveta (15.00) Zdävnýcr (20.30) -J. K. Tyl:,
Pá 7. (01.00) V. Závada (07.50) M.B.Tals
□alc-r [10.00) K Pc-láče
se osvobodil
(11.45) J. Capak: (13.00) Na krj.ii ct (15.00) L. Nemec
(20.00) Páteční v<
(23.53) Sny - R-»
(to.45) S.  Zwei(
srrjco (IS) (13.00) Kdyby   \
světa (14.30) 0. Wilde;
tervíílské (16.-15) Foíiogran
a nejstarších tr: ' Sek lij, Foglar
(23.30) A.   Stein
■ ■■■ms..-''-
(01.52) Sny-R..
V    R   .ti    C
f    S    L    O      11
14
Z deníku spisovatele
(85)
• •••••• e •
RUDOLF MATYS   141
Seděl ve známé vinárne s podepřenou hlavou nad svou obligátní dvojkou pavlovické rulandy. Bylo vidět, ze si mají co .říct, a nechtěl jsem ruSit. A!e mávl na mě, a já přisedl. Je už v letech, v „nasicn letécli", a občas jsme se střídmě bavivali kamarádskými řeěmi o politice a o vínku. Měl jsem rád jeho směsku (trochu starosvetsky konzervatiy ismus plus abso-luinč chápavé liberálno), jaká je mi milá a blízká u některých nebigotních katolíků. Takovou směsku taky asi pil ve své trochu zvláStní letité iásce k ženě o dost (ale nikoli dramaticky) mladší. Nevzali se, snad trochu i pře-diželi onen „nutkavý" ěas, a udržovali jakousi otevřenost s přirozenými tem-porytmy přiblížení a oddálení; vůči tomu vlemii - pokud vím - zachovával kamarád věrnost, nikoli ovšem bezpodmínečné' moralistickou; občas si asi přehrál nějakou tu etudu z někdejších loveckých sezón, ale jinak to bylo stáíožárné; Více jsem o tom nevěděl, vždycky jsem míval pocit, že za tou nevtíravou tajnosnubností je ukryta pýcha nějaké vzácné držby, o které raději nemluvit, protože kromě závisti by to mohlo přivolat i nějaké cizí choutky...
Ale teď u toho stolku s námi zasedlo i jakési neběžné zatvrzelé ticho, i pochopil jsem, že to dnes asi nebude o drbech, a tak jsem zkusmo začal úplně konverzačně, do neutrálu: „A co dělá Věra?"
Myslel jsem, že zaíne plánem na dovolenou nebo bolestmi zubů. Ale ozvalo se: „Ježiš, ta ti je krásná," ale říkal to ne jako Seifert, ale zubama a jakoby bezruěovsky krvavým dakty-lem, až jsem se lekl.
„Vodpusf, ale zeptal ses sám. No, to si neumíä ani představit," pokraěo-val, jako by skákal po schodech do temného sklepa, „a ječím dál tím nádhernější. Ve všem. Ale... to bycti muse! dlouho. No, ale vil... hlavně,,, mně ti to začalo odcházet, jako chlapovi myslím... To stač! na pěknej pTŮser, co?"
O takových věcech se lěžko mezi mužskými Trnluví, tyhle prestižní ar-ebetypy, že, na analýzu to moc není, a člověk neví, kdy začne mluvit taky o svém domě oběšencově. Ale provaz už ležel na stole.
Kývnu! jsem.
Jaroslav Hovadík íelczné plastiky, výtvarný doprovod Hosta do domu č. 211995
„No... a moje Věra... nezlob se, vono to začíná jako ňákej fůr, to prostě najednou nedostala..."
„Hm..., a ty to dítě chceí?"
„Jo, ale koukej, kolik mi je. A jí, A ty rizika.. Ale jsem zase katolík. A mám ji rád. Hrozně. Takže mě to pěkně sebralo. Celejch deset dní. Ono je taky něco jinýho se začít přehrávat z milovníka na charaktera než tohle. Tak jsem se začal obracet k Němu, ale nic, vůbec nic, žádná instrukce. A když to Věra viděla, to mý zmítání, už to nevydržela a prolátla to: Netrap se už tolik, víš, ty jseš vlastně... ne-jistej."
To bylo jako vzkaz z Patagonie, jistotou jsem se skuteční neskvěl, ale pak mi to došlo. Hele, Rudolfe, Věra měla už rok milence. Pravidelně, ale „dosoukromísi nelezli", bylo to „čistě o.fom" £ vyhovovali si. Ale zase, via, říkala, kdybys nebyl ty, on by samostatně existovat nemohl. Hned jsem si odečetl její útěšlivou laskavost a s oholenou pravdou vyjevující mé pravé postavení jsem sáh! po kalendáři. A ta moje „ideální polovina nejistého" se rázem smrskla na pochybné procenticko. Rudolfe, tomu se prostě nedalo uvěřit. Najednou to bylo o ně-Čem úplnč jiným. Jako když ti do Španělský mystiky vlítne kus Čistýho Pá-I rala. A ona taková není, absolutně ne,
LITERÁRNI     NOVINY
ale možná, že má na dva autonomní životy, na jeden včtší, na druhý menSí, ale taky nějak důležitý. No prostě říkala mi to nějakou ženskou řečí, já rozuměl a nerozuměl, jako v nějakým šíleným zlým snu, z kterýho se snažíš dostat, a ono to nejde. Tramvaje stojej, a ujíždějí refýže."
„Míuvils o tom s někým?"
„Jo, jeden psychiatr mi řek: to víš, už jsme zase v matriarcháte, ona si prostě založila něco jako harém a chovala se v něm k vám obéma vlastně krásně, jednoho hlavně přes duši, druhého jen pro tělo, nebejt tý situace, mohli jste bejt spokojený vSichni. Přehnal to samozřejmě, aby mi shodil prípadnej bolavěj romantismus, ale bylo to na nic a mimo. Jen jsem se usmál. Víš, ono je to vlastně na první pohled hrozně banální, na blbou povídku. Ale uvnitř to je složitější než nějaká Linhartová. A nepojmenovatelný, já pořád říkám jako, jako.,. Jinak jsem o tom vlastně s nikým nemluvil, to se nedá. A když bych si chtěl nějak ulevit, stejně by se mi vybavil jenom její telefon. A ona toho má na hrbu nalo-žíno víc než já, ona je v tom pravým uzlu. Můžu jí říct jenom, že jsem, a pořád pro ni. Ale co mě míchá, jsou ty ležérní holky, nemaj ani představu o tom, co taková věc může vnitřně obnášet. Ta moje očistcová holka si to svý prožívá; já v tom svýho mám hrozně málo, dyf jsem zvyklej, kolik roků jsem všechno cejtil, myslel a dělal v tomhle duálu, všechno jsem nosil najeji hromádku. A tak si teda teď nemůžu ani pomyslet vůbec na nic, naprosto všechno mi ji připomíná, a když ji budu muset nechat a ona mě z tý svý tajenky vyškrtne, tak vůbec nevím, vůbec ne."
Takové věty jsem nikdy od svého kamaráda neslyšel, znal jsem ho jako suveréna, který dokáže odinterpreto-vat málem všechno, tahle interpre-tační technika mi na něj připadala skutečně děravá a zkratová.
„Poslyš, kamaráde," povídám, „a nemiluješ v tom víc tu svou vnitřní investici nebo co, ta společná místa a čas? Tohle by přece mohlo přejít."
„No, kdyby mi bylo třicet. Ve třia-padesátišé už taková investice znamená: úplně vSecko. Ale promiň, je tu samozřejmě ještě to dítě. Už jsem jako ten Faust, co je tak zažranej do svýho problému, že se ve vězení Markétky nezeptá na to podstatné, Čeká přece dítě, s ním! Já jsem si tady dokonce psal takový áčty bez číšníka, koukej: ma-carát jeskynní, teoretizující o slunečních iontech!"
A ukázal mi papír, kde byly nejrůznější varianty, jak situaci řešit,
„To koukáš, jak jsem vodosobně-nej! Já jim ukážu ,blbce ve hře'! A kdyby o to stála, odpustím, stejně vlastně není co. Vždycky jsou vinni všichni, jenomže v lůznejch dobách, a já v tom řetězci taky jsem."
A mávl rukou, jako by se odháněl.
„Ale musí to k něčemu bejt! Ona to musí přežít. I kdybych v tom pak nefiguroval. Se šrámem, to asi jinak nepůjde, ale víš, já ti nějak věřím na něco jako katarzi."
To slovo nad námi viselo už dlouho. Velké závaží na tenounké niti. Ale
.Jenom jedno doopravdy ještě nevím: jestli je možný milovat jednoho, být s druhým, a nutně tím neuvést toho prvního do ponížení. Kdyby tohie šlo! Ale na to by museli být všichni tři. Jinak ty svý Viridiany dobře znám a takový ty úlevný slogánky z Niet-zscheho mě už dávno nebavěj. Ale zase nechci .bejt lepší', rozumíš, to by ji zahanbovalo a měla by to o to těžší. A já o nic lehčí."
„A co kdyby sis ten svůj příběh převyprávěl míň ,natvrdo', třeba po fran-couzsku, jak by to pojednal Maupassant, nebo po rusku, melancholický, nebo po anglicku, s kořeníčkem?"
Ale to byli jenom komáři, kteří zvedali balvany z Baalbeku.
„Co mi nabízíš, je obyčejná útě-chárna. Tam já nepolezu. Je to tvrdý. A taky nechci žádný vítězství. Jenom přežít, pronýst se tím. Ale ona taky. Ona se vlastně pořád snažila udržet aspoň ve mně tu vizi, z který to všechno vzniklo a žilo to z ní, tu vizi, kterou ona sama začala ztrácel. Takže jenom držím vartu, voják v Širým poli... bůhví, třeba i za ni, já totiž nikde nekon-
Čárce před spcjkDu a jsme už věnovali celé Iři sloupky - 89,50 a 91 (len 9). byl omylem uveden jako 90., je tedy devadesátka dvakrát, omlouvämc se!); ale jeítĚ leccos zbývá probrat. Tentokrát se zamířím na (ne)pouííviírií čárky před některými spojovacími výrazy, přesněji řečeno před víceslovnými spojkami, jejichž souiástí je spojka a: a prolo, a lak, apřezlo, qdgkgni e i Pochopitelní neuvádím všechny spojkové výrazy tohoto typu- pouze ty, u nichäso nejčastŕji chybuje.) Čárka so před nimi zásadní pfie, a lo prolo, že (jako celek) vyjadřují Jiné než slučovací vztahy (tedy např. vilahy dusledkové, přípustkové, stupňovati). Tálo zásada se väak v mnohých současných testech valně nerespektuje - časlo čteme souřadná „ncslučovaci" souvítí, kde čárka chybí:
-To Rebeka věděla a proto před ním véi-Sinu nepríjemnosti tajila... (E. Hudečkova, Bratříček Golem, Aslrál, Praha 1993, s. 41) - Osiřel ve třinácti letech, příbuzné mel slaré a nemocné a tak se o sebe musel postarat sám. (Tamtéž, s. 19)
Tré ukázek ■/. překladu knihy J. M, Sim-mela. Divím se, Se jsem tak veselý, Mclan-trich, Praha 1994:
- Byla to neurčitá touha a prolo byla všeobecná (s. 131).
čím..., ale teďuž vážně nevím, co bych ti řek dál..."
„A co jiná ženská?"
„Jaká jiná ženská?" Podíval se na mě unaveně jako na idiota: „Jedině na onom světě, a už opravdu dost,"
Skončil to. Tenhle příběh se nemohl dovyprávět jinak. Nedal se dovyprávět. Nedai se ani převést na jiný hovor. Byl nesměn i telný.
Za tu dobu, co mi jej kamarád vyprávěl, se takových příběhů odehrály stovky, AJc nepopřely jej, nevyvrátily. Byl svůj a sahal od nebe až k peklu.
Za tu dobu několikrát žvýkačky „chutnaly déle" a čtvrtek byl „šamponový den", odehrálo se několik katastrof, skutečných i mediálních, pojišťovny nabídly své vzájemně si konkurující jistoty, vůkol běžei konverzační šrumec a informační šum.
A slova mého kamaráda, říkejme mu třeba Čtvrtek, tu stála jako prastarý dolníen nebo kamenný hraniční sloup uprostřed skládek plastových obalů. Tak mi aspoň připadala.
„Už mě tady, prosím tě, nech. A promiň. Moc děkuju."
Venku měřily ěas švadrony nadějných příležitostí svýma krásnýma nohama. Já mezi nimi hledal aspoň teskné oči Niobiny, abych je poprosil o trochu úsměvu. Halas říkal „úlevný drobet".
Protože kamarádovu Věru jsem neznal.
-   Tereza Reimannová hledala slova, ladná, ji nenapadla a lak sklíčeně zmlkla (s, 226). - Psáno takto bez čárky dává vzniknou! nepravd vetn^ dvojici tsikj.k!.i<\t::. ně
■ Neznali se a přesto si pomáhali{s. 206).
A samozřejmě nemohu opomenout alespoň jednu ukázku z nevyčerpatelného zdroje, z překladu knihy R. BrautiganaEi-pres Tokio - Montana, JOTA, Brno 1994:
-  Nedovedl si nic takového představil a prolo skočil z okna (s. 61). Denní tisk se nám představí úplní „čerstvými" doklady:
- Svaz však zatím potřebuje podporu Širokých řad doktorů a lak jim luto skutečnost (=žejc nadbytek lékařů) příliš neservtntje. (LN 10. 6. 1995)
-  Stát tedy bude muset bud zvýšil sazby pojistného na důchody f Či jiné dané), nebo se bude muset na výplatu důchodů zadlu-íovat a tak neschopnost řešit včas budoucí sociálně ekonomické problémy zaplatí draze příští generace. (LN26. 6. 95) -Absence äárky před důsledkuvým spojovacím výrazem a tak tu čtenáře, vyruäí z plynulé četby, je silně maloucí: očekáváme zcela jiné pokračování, nějak ve smyslu ...nebo se (stát) bude muset na výplatu důchodů zadlulovat a tak (svou) neschopnost řešit. (Tady by pro nás lo souvSií mohlo skončit.)
A nakonec nejnovéjäí „Šlágr":
- Firma Clear's Group se tváří jako nejlepší a dokonce popírá, že by snad existoval jiný zájemce o nemocnici. (LN 3. 7. 1995, Homolka opět na scéně)
■ NAĎA SVOZ1LOVÁ
Z deníku spisovatele
(86)
BŘETISLAV RYCHLÍK/1/
, deníku R.
:í j, j K.
Toto je první den prvnih v jeho sedmatřiceti klech. H\ (Áviifi ät-nikii MoiiiVilO Ži"01-veíii v letech I96Ě až 3970, je razumiiéjSi považoval ut Utírám fikcí
V posledním rase vládne u R. touha neorganizovat si nicce.Wvního,kdyžc&Iý* rok katraijeř,dil. R.roditiauř-mela být :na
ľ,;i/.J[iiiiiii,-li ri3 Elurrocku v Javorníku. E(. /J
cely dea nemožné ncsbalií jedine zavasa-dlo. Pouze MrStfky (Rok na vsi, R. bude dramatizovat prodivadfco v MostcJaRotha (Joba, dramatizuje Manilas proHaDivadlo) položil k zrcadlu du pŕedsínE. Koupil při potulce městem Mac hon i novy parné li a dlouze, se zalíbením, hleděl naSejgíjovu. dátskou fotografii v rubášce. Začal být zvE-davýotavlu&i^aS. prostejovská léta. Sam pražil roTjitřeaĚ ifi roky mezi dvacátém divným advacátým sedmým xckeiiisveliQ itvota v tomto milom niestŕ, o nčmí se zpívá vel mi polróbíá vlastenec ká pise ft Je-ruzalém niilottčký a hezký, tak hanácky'a neochvejné český. niti/, můj PrůStčjov...! Vipomníl na paměti Edvarda Valenty, plné podivných smrtí ů krutých Žertů. Valenta popisuje, jak ho mladí p ros lojovatí dSlití-ci během biigády v želeEärnách jeho strýce nutili souteíii ve vnoření ruky do rozžhavené suusky. Jeden v té Sítina vteřiny zaváhal, už vytáhnul jenc-m spálený pahýl s kostf a omdlel. R. si představil živi tento obraz a rychle vnořil ruku do lednice a vytáhl rozpitý Portugal. Souběžní si vybavil úkol rozmrazit ledničku, aby rodina mohla skuteční odcestovat. Pro jistotu nerozmrazH nic. Musel mít pořád možitost chladit cokoli va nepohybovat ss příliš v tom nesvobodném dusnu. Volal režiséraG.. kohoG. znä r, uiilťssä. iltbio" Ivi^'.ik K. odjel si- svoji Škodovkou dojiiníchCcch. G. také nikoho, krom básnika K. s jeho Škodovkou, nezná, sám nejezdi nikam, jeden den jezdí (jiik říká) Salinou na koupäk a obden slouí.it k takřka stoletému laiovL Pak si näs má nůkdo vüäii, ani nikoho s automobilem neznáme, mumlal R., oc-loŕ.tv telefon a betí-iii.inij hlede z okna na svištící automobily cizokrajných znaSek plitá mladých úspči-nýeh li íli.
Odpoledne s architektem J. ? Kanady hosty v íivéin vysílání v rádiu na Beethovenovi ulici. Tam dotaz, co R. říkí na Werichovu velu - Kde b!b, lam nebezpečno! R. opáčil, li pro i>íj Kde chytrý blb, tam nebezpečilo, ale hned si uvčdoniil, ie musí říct neco osobního, neboť sim bývá rozzuřený na každého, kdo abstrakrni nadívá na pomery, aniä by konkretizoval, co vlastne je pfííinou jeho rozčilení. Vzpomníl na nedílvnou debatu s P. v Ostrave, a pravil tcdyt la příkladem je pořad TV Nova Volejte řediteli. Jak s M. sedeli kterousi noc zmraženi, tak jak před Sádným průhledné blbým komunistickým projevem nebylo možno sedit. M. mela slľ.y pa krajíčku, pak zoufale vydechla: „To nikdy nevyhrajem!" Přitom netouží vest íädny boj s nási líra v televizi, taková ona jako matka ani občanka nemusí by/t. To na ni jenom sáhla úzkost z tc rafinované manipulace.
Na Beethovenovu ulici přiběhl pro R. legendami huiíimk; hanl H-, nc\wi pu-slouehal rádio pri vaření kaníího guláše, a pozval R. spolu s J. domů. na MáSovu ulici. H. se svým bratrem jsou spjati s R. historii, kdy R. tata uzavřel s bratry H. v padesátých letech sázku. že přeskočí v montgomeráku bihem vystoupení slo-i enského souboru Čierny Balog na folklórních -davnostech ve Strážnici plápolající vatru. R- tata by! přeborníkem Sokolské Župy moravskoslezské ve skoku vysokém stylem „hoiaja". R.tata v montgomeráku skutečné přeskočil, Vzplál vsak i s montgomeríkem a musel skočit do jednoho í jezírek, jimir oplvvi /ániucký areäl strážnického parku. Unikl tak (R. tata} nejenom smrti uhořením (R- se mohl dnes vydávat za pohrobka Sokola upále-iirlm v"(Kidi-S;ilívll k'k'^i kíirminimy). :i1ľ
téí zmizel z očí Esenbé i rozhlasového komentátora Šmchala, který celen akci optimisticky komentoval slovy: „Diváci jsou tak nadšiti vystoupením souboru Čierny Balog. Senám sami začínají skákat přes vatm."-Tata je sviňa eh lap, zakončil vzpomínku H.
U H. výborné víno, na záver birrgunda a debata kolem sloupk u spisovatele V. v LtN otradici lidůvéíiíiumení hudby, zpĚvů,tancu a krojůjako kostře národní identity naií.H. si sloupek velmi pochvaloval, tíž R. se při pojil apochválil V. zapSknyzpéva krásný valašský kroj, kterým se v, jaksi cudní prokázal ve Strážnici letos. Zvláště R. okouzlila novinová zpráva, že spisovatel v, si nechal ušít broj nový, aby bylona světe ojeden víc. R.
Chváli] V, nikoliv ze servilní úcty. nýbrž proto, že byl vskutku dojat, a slíbil, že Apolenceiiíehäuiít nový kroj javornický, aby bylo na světí- o dva vír. Jinak už zase nedočetl (R.)daläí V. knihu Milí spolužáci!, ačkoliv si to nařídil. U posiele Icěí přikryta knihou rozhovorů s Karolem -Wojtytou-Kdy l se R. s tímto I iterlmím hříchem i vřnl Oř, který je synem svého otce spisovatele V. v íadé zásadních včcí. ale v řade jiných zasadnCch väcíjako by nebyl, pravil křesfon O. dojaie, ie to by mi jeho tata L. jistí odpustil, zsmeniL-lijsenihozapapeže. Za co R. zamĚníl nedoítený Český Sňářa Jak Ke díla chlapec nevzpomíná si již.
V noci nemel R. krom Mrstíků a Rotha stále sbaleno. Navíc pitím vína poíapo-mnel. že jsou ohláSeni si svým vínem Mamlasovi. Byli již na odchodu, kdjí se Šťastný R. po •O.i-tnr ]*nvite!i i.,lpnledut vracel domů. Dozvédeí se, že je nemoíný. Přcmýílel o tom, prútoží si mnohokrát víiml, íe je nemožné být pořad možný. Třlob) lo zvládlo, ale duše se jaksi vzpírj. Nejde vytrvale čelit jakýmsi překážkám, kterým se níKce říká životní ukply, aktivní přístup k životu. Kdyby se on R. nenechal občas bezstarostné vláčet situací, byl bj možná lepším člověkem. Ale před kým.' Manilas, kdyř.spatíií nemožnost svého Mistra R., nabídl se, že odvoz z mésta pro R, rodinu a papouäka Artura zajistí. R. se tím velmi uspokojil a provedl několik strelhbiiýeh pohybů, které od nůj nikdo nečekal, a přibalil si k MrSiíkům a Rol-hovi jeStí Dijiny Rómů, sepsané jeho přítelem Römern Bartolomějem Danielem, Maťhonina,Eisnerovoäteníolidové písni a Československou vlastivSdu z roku 1937, řadu druhou, svazek Národopis. U nej se zastavil a vyhledal kapitolu Lidové léčení, kde se pojednává o domnelých přlíinách nemocí. Domníval se. Že předkové jistotné o nemoci zvané nemať
Wi       ■*>  :
moji nččehovedí-li. ba možní znali bylinu, která by R. rodinu trápení s nemožným R. zbavila. Tedy:domnelé pFíŕiny nemocí jsou rozmanité. Například díky první informaci, které se R. od moudrých předků dostalo, zjistil, äe namáhavou práci, zdviháním nejakého břemene se může získali „polámaaiiia " nebo „wfrní". Po rychlém pohyiiu nebo tiáhtém shýbnuli se dostane ../Hfťffc" neboli „houser". R. se zalekl a přestal již vykonávat střelhbilých. pohybu- Z leknuli nebo ze zlosti vzniká též nútka, kdy' se srazí krev, ale téí pa-doitci'ice. R- si natočil sklenici vody a zhluboka se napil, aby se uklidnil, „Pre-. krečeni vody" vyvolává záchvat zimnice. lf<- zimnici dostane lél kdo požije nebo se napije něčeho odporného a polom se oifese. Zimnice - osoba ošklivá, fena veliká a zubatá - straší na křižovatkách u Velvur. R. odkráčel do koupelny a rozhodl se očistiti vodou, neboť celý den néco poííval a napájel se. V koupelní chvíli mame otáčel pákou, kohouiek cbraptčl. dávil se, nakonec na R. vyflusnul regatou vod« ze sprchy. Pokoušel se nechal vodu odtéci, a jako vidy, když se v koupelno octne, začal hulákat svoji oblíbenou píseň Stála Kačenka h Dunaja, hílé nolenky «mývala. Mutovaného synka míla, ej, hodila he do Dunaja. Byl vlídní napomenut M., že je jii pozdní noc o sousedé spí sousedským spánkem, plným ostražitého čekání na R. zpev. Kdo byl špinavou vodou postříkán. ,te utelíbí. Usedl tedy k notebooku Halikan a hoíílal poprvé v živote psát deník, neb byl o to odpoledne telefonicky poiádán redaktorem K. z LtN, Zhola nic ho nenapadalo, aby jako ve správném literárním deníku mohl být rov-nOitiíínou silou pobouřen, potéíen, posílen i pokořen. Takřka znehybnéí v té dusné Červencové noci, svetlo z elektro^ nickčbo přítele poíftače mu inteligentní
ozařovalo neinteligentní výraz obličeje. Pohnul hlavou, aby mu pouhční lampy, které svítily pod oknem, pomohly vrhnout Min ^ ]m>íilŕm «lirilin nosu nu [i!>r:i/m5iu H;iIÍIjíi:i. ľomiiluvynuVliii^wi'iMHjnpti lohn, kdy levým okem patřil na svůj slin s nosem a pravým mohliobčas zahlédnout chvení pouličních lampa noíní ulici, tak se cítil vnitrné propojen a usrňlřen s nekonečnou hloubkou vesmíru i blízkou literární povinností.
Vzpomněl na ranní Lidoví1 noviny a mohl se bouřiti, neboí se mu zdá, že na irralti medi líního filosofa V. S. mají naäi Intelektuálové (zakletí do pošetilých tradic čokrb" liberalismu) velmi neúčinný metr. U svčtského soudu se tomu říká tvrjení proti tvrzení. Novinový papír je iniM-t v/dilaniistía \\m:^m jŕdilčdt pr<*!i vzdelanosti a vkusu druhých. Mravních argumentů tolik, íe u soudu božího se Pá-nubohu musí navaloval. Nedávno sedeli R. s M. ve Veselí v ulici Padčlek. Ftao-
(i^L-k. h  tiMitltm  >,;!le/l:iiia iiltcrnuvísňéhn
v padesátých letech a duäím^ickéhočes-■kL-lsu .-.tuľokumlíkii rodu rcyiikovskčlm. si1 drží zkroucený zlou nemocí v křesílku. Najednou se behem připomínky mediál-riA.ii žvástů V. B< O mravním terorismu J a mi ľ:ivl;i II. vipiiim'. tím iicjiiíJítn. ne-agresivním hlasem, jaksi prosvítlěrij vňitř-iir ni/kíoťcri lUi té ck-ouinícilccč triutici :i dubrotlruř.ctví vírv. spilflL: ..Opravdu si pais proľosot li. uivxií. -K ■/ ck'saicra \c imwnč Lti-lal ■, v,i i^SÍv...-.'- fC"-= «■ l.v.r kit-uiiirM. kriiinifi jeho konzervativní va-ri.iiitií, ;tik ji pmlftorni'- .wj«"<j.víi v fhipi'-j. nic více. V. B., Lidové noviny, dnes ráno 7.  července 3995...} „Opravdu si, pane
i .   i-,  i    i     i   .  in            ■■•■...■......
pLisieí. klĽiviu výjimku / Jvsi!i«;r:itidčlíi'.'" obrátil se R. na M. při citátu V. B. úvahy, která hy mohla být mottem kterékoliv ko-iiniiii\(ÍĽkĽUÍebniceateismu. (Moderirost je buj m-<i!i nároku ki'l"!i'-kř i-irku- vlííil-nnut nad všemi aspekty lidského livota ä len přece nejtfonu"/. - V. B., Lidové noviny dnes ráno 7. července 1991)
Zastcsklo se R. po pozdních nočních odchodech z „nemoderních" rozprav na Púdélku v jeho rodném méste, které.P. označil za nejhnusitčjsf iiičsto na světí, ačkoliv se sám přiženil do neméně hnusného Eř-Em. Františkova mystika, která vidfilanosti umožňuje stanout v úžasu před tajemstvím počátku a konce. Nepopiratelná vzdělanost V. B.. zbavená mystiky, je pekelná pokuäitelska" chytrost bez moudrostí. Takže bez úžasu. Myslím, tedy bojuji!
Františkova žena kdysi cestou do Petr-kova vypravila R. historii básníka D.t jehož ex istene ialnť pamílct isiiekŕ paměti, plné hrúzy ze samoty a nočních můr, R. tak povzbudily. D. prostořece vypustil před panem Reynkemz huby slovo ďábel. Starý básník se mlčky zvedl ze své stoličky u kamen, a opusti v mísmosi, do odjezdu D. se neukázal. Historii mi posléze potvrdil malíř Š„ který tam D. přivedl. Postmodern! filosoř by se otäzaä, jaký je mediální obrai ďábli. Nedostav odpověď, usoudil by zřejmé, že ü"äbel nic konkrétního není,
fíuli iri'Miijf pyúit cimfcly. .vi'rHj.' dnhi z nebes; který spadl na iSrfiN, Slat re ii«í-ním duchem: kterýdv lesů, lesním duchem, vilou: kterýdo vody, vodníkem. Podobným qmsubem pcirsiiúi iniiu::!::!!durliinřiaiut raráSci, skřitči, čarodejnice, můry, Stra-íidla a jiné (Horácko, Národopis).
Který spadl do masmédií, stal se čím?
Brno - Javorník nad Veličkou,
7. íervence iw
LITERARM PORADY V ČESKEM ROZHLASE I KNIHOVNIČKA
(20. - 2Í. 7. 1995)
PRAHA
Setba na pokračování ČI 20. ai Po 24,
(t9.D0.ia 22.CD3 i-.'.. Twain; Yankee i Conaetíicutu na dvoře krále Anuse út 26. a St 26.
{C9.0G i 22.00) V, Nefl: Královny
čtzo.
(00.40) M.St»igt Kterak j*em holdoval melitésM dr-oz« řáíl.
(WJO) M. Slingl: Kterak isem se dotýkal ofirie
ifii.Qty O jednom starém («niesle 10.30) E Cí-í stiamseni-PPepadení P)
50 22.
(1(1.15) Vereois: Nepuiozaná zvírali (-4) (12JM} F,Tesfl0N»6l;:HvmmHtaa
Po 21,
(00.00) Otevři okno a postoutfiej. jak zprvám... (romsliá poeiia) Út2S.
(00.40) U.SUngřMysžíalcikíi St26.
(00.40) U-Slingl: Kterak jsem Hledal velké ysntit ,00) A,   Vostri:   Prosím,  jen
vázni
i: Napfiroziná i
VLTAVA
Četbo na nokratování
Ct3).,PS21.aP0 24 aSS126. (B.M) vWekOtekiTakprai/fl Švejk
SoM. (1ľ.30) B. Rolland: Dobrý člověk
ještě rife
Ní 21, ažStSS-(17.30) R.  T-jsrajWidĚk:   Příhody
liiky Byslrouiky
ČI 20. (01,00) Sšs:iw ^tes-iB reresarict ■
C. An0iůli«ri (1Q.&0) Es iibns - A SírSijí.CK-
rubskr pwjlnlk (13.45.) M. řroast: Sluneíni paprsek na balkoně (13.00) Symposion * Topos I (15,00) M. Bändelte: PorJiir uhodný
pft&Éh (31.30) w. Sľiatespsate: Zkroceni
Pá2l.
(01.00) J. r-J-5 r: j í rs. Kce^ ck9 pi^nt (07.50) A, G. HasJfS: Sen o ná-
(11J5) Ch.BainíalaiieiChválalBi-
del
(1J.00) íb. Flacbsr.: Prs5les:dce
[íí.00) V. Seiner: Cvoček t chlu-paWmucHii
[23.SS)  ■■■■-J.MiriEl Soü.
(W.OŮJ Pozvánka do archivu Českého rozňiasu - R. Masková
(10.45) Chariton; O vemé 1ásc* Statečného Cltóirŕa a sĚSnĚ Kal-lifrhoy'""
sadns rnľuvil pravdi (1S/S) Fonogramy-1 (23.30) H.Horfcý:ľpotuE»klaEkapo
svété hudby (23,30} W, M, Jawo?: Opičí pa-
íiika
(07.3S) G. K. Chastenon: Obrana ittfiseíisu 3.001 Verse a tasu, invoté asmrti
(staré anglické poa^ie) (10.4S) J.John: Rady siiýčkí Rc-
:iualĽa    üdlsne    sn.;i:bcn:-j:ii
Evě a Julicvř (1B.05) K. Bednái: Mladostí (13.00) Sgtháváni J'4.3A) i-. Duiríiiriiri±Pů!uCria
D.Ofl) Trojdlná   zrcadlo   (vipo-
mtnkynaJ-rfašJca) (22J0) Sernpít Wa - K. J. Erben
Po 24. (01.00) ZeiemĚiBtetiychtiDrfsla-
rokoregská l/rifca.) (11.45) V. Zykmcnd: VĚdoml soir-
iňSlMli (13.01» "rojí^iS zrcadlo- (wp»-
minky naJ- Haíia) (15.00) P.H.Cami: Návrat zpopel-
(13.00) Fonogramv ■ L Kumleia (1S.JD0) F.ämei:Casdelsh>i (2:1.30) L Hutník: Príís mnoho S-
St £6.
[01.001 " Vaňkova Cuciake ucho (11,45) M. Jelínek: čeština po listi 5.00) I. Ktaus: Víľet aulem (16,40) Eslítms-£.Har!maii:Xrá-
(20.30) Vinárna U pavouka
CHARLES FOURIER: Soustavný přehled paroháče (přelom Martin Řízek, Kia, Praha 1P95, 3cs-,s?i Kč)
TtijMiie^iaJüiiaiolumlMi'LikullOviU-ii-nach pedagogiky íí vrdeckého socialismu, ía by Francois Marie Charles Fourier (1772-1337) i.vr.i: .1 .- r - :ii r. riii -• --■■• ■ " pmpracovanýc h utopických představ ouspoíá-dáníspoleinosii uvedl do syslímu i \t\ ivaný paroháč. Když tuto knííku a nakladatelství, klcrr se soustředilo na cxkluiivity Francouzské liicratury.ítetc, mätedlouhopocíimysiiííkacc ře strany nakladatele, A pfece, wxt, který se francouzsky jmenuje Tableau anatytique du cocuagc, emruje a jeh.o úplné snänl vyälo poprvé s,í roku 1924 v Edition du Sieele. Nevím, bylo-li i toto dílko pinč upřímného i černého humoru take wjrojem vädeckäho socialismu, ate sedmdesát Ses!charakteristik mužů klama&ŕch manželkami výteťnr pobaví ivláStc lesní íEenáíky.xmuř.ůpak asi jen typ. který by e-veňtuälití splynul S Fôutierovou íbaraktcristikou i. 19: Paroháč výpomocný neboli paroháč pobočník se doma zřídkakdy sltáíe, a kdylul tam zavitá, takjennaviechny strany rozdává radost, vyplaSenýmmileticiim své feny vytkne. íe se nesméji. nepijí, a aniž by něcotuíll.přiměje jektomu. ie nakonec aiae-cnají liádekn jako správní republikáni seo víe podĚlLTemo drah pletkám.svidůf. Paroháčovi je pro néj pľíjeinnt>n procházkou.
IVAN KLÍMA: Milostné rozhovory (Hynek, Praha 1995. 225 s., 120 K£).
Któsnŕ udílaná kniha povídek, klerou zahajuje nakladatelství Hynek vydávání spisi Ivana Klímy, Obsahuje i prozy dosud nepub-I   likovanč - úplní väechny o lásce a smni, jak
LITERÁRNÍ     N O V'I !>
Z deníku spisovatele
(87)
•••••••••
BŘETISLAV RYCHLÍK/2/
„Co je pro rodinu du leží täj 5f? Abys ty psal svöj vtipný deník, nebo šel do-dčlat ío seno1?" položila M- záludnou existencia lni otázku, kdyžsiR. vynesl před senile notebook Halikan a liodlat dostát literární povinu ostí. „Samozřejmá, miiS M., Že z hlediska momentálního štčstí u klidu naší rodiny je ro-zumnĚjSÍ neklást odpor a jít to seno dodĚlat. Oväem. Poté budu muset nasednout na ko!o a odcestoval se vykoupat pod splav do Peimsské doliny. Vzhledem k tomu, že před devátou hodinou večerní se pro mne zastaví Kiu-zica Jan, který hodlá se mnou pft sli-" vovicu na loveckém posedu a ukázat mi při té příležitosti stádo divočáků, je zřejmé, že svůj vtipný deník budu muset psát v noci, nc-li zítra, kdy přede mne život zcela jistá postaví nové nečekané úkoly, Tedy z dlouhodobějšího horizontu je pro klid a atčstí naší rodiny rozumnější, když. na to seno s Jurou a Martinem pßjdcä beze mne." Tak pravil R. ke své milé a statečné zené a zcela vyčerpán se odmlce! nad notebookem Halikan. Hodiny jeho počítače ukazovaly 19:18:14, 15. 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22,23... Maličký červený pavouk mu pilné lozil po klávesnici, R. ho zaujatě sledoval a mysJel sif íe tak roztomile anevinnĚbymohl vypadat počítačový vir. Pavouk, pohrdaje kariérou, zalezl med popraskané desky starého stolu a neukázal se více. Hodiny ukazovaly již 19:12:Í9, 40, 41... R. nevydržeĚ. Zvedl se a Sel se podívat k druhému seníku, neb očekával, že svým okukováním a postáváním vyvóäá u pilné pracující ženy inspiraci, kterou hned sdělí svému deníčku. Nikdo si ho ne-vfiímal, tak se rozhodl pracující potí -Sit, „Krásně vara vonílo seno," .Zvolal lyricky. „To je slabota, tá čeština," opáčil mu Jura, „Seno nevoní. Spíí Cpi, ale ani to néni ono." R. Šokován eitern pro jazykové nuance, jaký Jura projevil s vidlema v ruce, se ihned své-ril počítači.
Ve 20:27:03 byl R. odvolán k vynášení sololitových desek do Jurova ateliéru. „Z malčřa a prasata je užitek až po smrti," citoval Jura čísi slova. „Kdy mi uděláš cusochu<iĚdy Filipa?" otravoval R. Jurova syna Martina, so~ ehaře a restaurátora. „A2 si seäeneä bronz," stroze odvetil introvertní Martin. „ChceS hlavu?" rozmluvil se za Čtvrt hodiny. „Chcu dědu, jak čtu," konkretizoval R. v nářečí. Včera cestou z koupání v ledové vodě splavu v Petrušské dofcině, v místech, kam Mahen chodil na pstruhy, pravil k M., že musí natrhat kytici zvonku a položit ji dědovi Filipovi na hrob. „Proč urču-jeä, jakou mám natrhat kytici," pokusila se M. uhájit v rodina pozici nezávislé intelektuálky s vlastním vkusem. „Protože dédeíek byli obecním zvon arem," nedal si R. zvi klát pozici závislého romantika a symboiisty, DĚ da Fi lip nebyl skutečný R.dSda, dokonce se ani nejmenoval Filip. I velkoměstský ironik básník W. si stačil vSimnout, že život na venkově je plný záhad. Skutečný R. děda je živ a stár 95 let, Je o rok starším kamarádem dědy Filipa, který se správně jmenoval Martin ■ CÍtrenčík. Byl v Javorníku obecním policajtem, hrobařem a zvo-nárem.,R.'ho velmi uctíval. DĚda do své smrti bĚhem devadesáti dvou let neopustil Javorník. R. od něj dostal (krom krojového kožichu a vlasmo-niČnČ.upEetenáho koäfku na hračky pro Apolenku) mnohoneviditelných daru, s nimiž se tnu lépe žije ve viditelné nesmyslném s včte. R. si myslí, že děda Chreněfk, i Chrenčfků\ jimž se v Javorníku odjakživa praví Filipe, byl představitelem světa, který už skončil. SvĚta lidí, kteff nepotřebovali nikdy Kft-nárj své poměry, světa velmi dostředného, jaksi samoobslužného y./kuttuře zpěvu, tance, životního sty-
Mariv Roasenová. Zrcadlo - prsa na strome, sklo, 1993
In. Svčta, který netušil nic o antropocentrickém či naturocenirickém pohledu na člověka, přírodu a vesmír, a přesto zcela přirozeně žil v tvrdých horských podmínkách v souladu s přírodou i božími přikázáními a uctě k nim. Nahrobémá děda „podobenku" ve flanelové košili s jedním límečkem zvednutým. Zvláäté R. dojalo číslo dědova domku vytesané do náhrobku. Zde v Pánu odpočívá Martin Chrenčík z čísla 125. „Este že já jsem už před lety zakázal být pochovaný jinde nez tady," liboval si R. „Jenom jestli mne sem pustí, když je to kalvínsky hřbf-tovj" pochyboval hříšný katolík R, při zavírání těžké brány s kalichem. „Ale polohu bych mčl krásnou, Petrušskou dolinu po pravici, Javorník po levici, zazády Filipovo údolí a Javorinu, před sebou Velkou nad VdiČkou a každý rok bych v čase svých narozenin kolem 23. července slyše) r.pív a dupot tanečníku z Horňáckých slavností na Strázně hilree. Já Z čísla 323," zakončil R. své předsiavy o ráji těsnč před tím, než se skutečně prizabil, neboŕ se mu plavky s ručníkem vpletly do rámu
Ve 20:53:16 Kružica Jan postal vzkaz, že pozorování divočáku se odkládá na pHsií večer. R, vyzval M. k podvečerní koupeli ve Filipově údolí. .,Málo sem se modlil, Jura má pravdu," meditoval R. pří vnoření do horské vody, R- nechal kopat vlastní studnu a odpoledne po třech metrech narazili kopáči na skalu. Před měsícem si nechal R. hledat vodu stařečkem Čajkou z Velké- Malý mužíček, mnohem meniší než režisér G., pětasedmdesáti lei ý, s vysunutou bradou a zvláštní vztyčeným kartáčem tvrdých vlasů nad červenou tváří, si k montérkám oblékl slavnostní kostkové sako a mystickými pohyby, našlapuje jako Kristus po hladině mořské, se sunul vysokou travou a kopřivami. Podhruškou se mu začala v rukou kroutit ohnutá pila. Stařečkovo čelo se prudce orosilo, bradu předsunul s podivným vzdechnutím dopředu, žíly na krku mu naběhly. Celým tčlem se několikrát poklonil nad pilu, pak vydá! hluboký a marný výkřik: „Nc-udr2iiím3!!" Pila mu s bzukotem vylétla z rukou a prosviSLĚla těsně kolem R. hlavy. „Jaj, tam bude silný prameň, bOdaj,vtakýcäi sedmi, osmi metroch," vysvětloval později při borovičce vyděšenému R, „Bude," kýval hlavou cestou domů. „Mosí tam byt!" utvrzoval se, když mu R. dal stovku nu pivo. „Tam isté voda je, alemosímesa modlit," dodal u vrat.
Dnes ráno R. popletl termín kopání studny a místo modlení ležel v posteli a čekal, jestli zpod střechy nevyleze plch, který celou noc dupal M. a R. nad hlavou. Vzpomněl si, jak včera pročítal Kritickou přílohu Revolver revue, kde sociolog B. B. pitval písmeno P v encyklopedické příručce Kdo je kdo v České republice 94/95. Říkal si, že B. B. napile o kuriozitě, kterou sám při soukromém pitvání téže příručky objevil pod písmenem
S. Jistý marxistický literární kritik, ač katolicky orientován v mládí, vstoupil v roce 1967 do strany KSC na podporu Dubčekova vedení a setrval ve straně KSC ar. do roku 1989. Mystické ři-íitky s katolictvím to zřejmě způsobily, že již rok před nainstalováním Dubčeka (lednové pjénum !968 aid.) dokázal podporovat neexistující Dufc-Čekovo vedení a statečnč, vizionářsky trvat na podpoře téhož vedení v normalizační straně KSČ bez vyloučeného Dubčeka aí do chvil, kdy se Sá-Senka vynořil ze stínu Slovenských státních lesů na světlo balkónu Melan-trichu v roce 1989. Plch stále nepřicházel, což R. rozesmutnélo, neboť si od setkání s ním sliboval velký zážitek. Rozhodně je plch krásnější než pitomý životopis marxistického estetika.
Nechutnosti upřesňování motivace pobytu ve straně KSČ vybavil si R. téhož rána jeitě jednou. Franliíkova žena B. předčítala R. na Padělku rozhovor s mladým, veleúspěšným a schopným pravicovým (nyní a zde) politikem, který prohlásil, že kdo nechtěl pěstovat gulášový socialismus či opluskávaf chaličku a chtěl v živote něco udělat, musel (jako on) po ruské okupaci vlézt do strany KSČ. „Já jsem gulášový socialismus nepěstovala, chatíčky neopluskávala, nikdy bych k nim nevlezla, a přesto nemám pocit, že bych v životě nic neudělala. Od padesátých let jsem znala desítky lidí, kíeří znali desítky jiných lidí, co znali
desítky jiných lidí, kteří obětovali mnohem víc než pitomou kariéru, nebyli lam a dokázali Sít plným, obdivuhodným životem," pravila B. v kuchyni při Šťouchání brambor vietnamským prasatům Milouši a Květeně Jakešovým. Z úst B., která se svým nadáním, vzděláním a rodinnou tradicí (B. dědeček byl prvním p řekl a datel e jn Vcrlaina, otec ředitelem Vyšehradu, matka velmi osobitou spisovatelkou) musela lepit podrážky n pásu, později mýt nádobí, to znělo mimořádně las-JsavĚ. napadlo R. toho dopoledne na Padělku. Měla by právo cítit se hluboce dotčena za zničený život (třeba těmito a jinými úspěchuchtivými napapanými mladíčky). Jenže B. si hloubku svého talentu, mimořádný smysl pro vědomí kontinuity a ironický humor udržela navzdory nositelům tradic gulášového socialismu. R. si též uvědomil, že skutečně ironický humor u žen zažil s jedinými dvěma dámami - s B. a její takřka devadesátiletou matkou. Všechny jiné pokusy jiných žen o ironii byly pouhou neobratnou jízlivostí, z které má R, husí kůži. Plch se neukázal, do podkroví vlétla babočka, R. stále nevstával z lože toho rána.
Odpoledně, R, dřepěl na okraji ar-chetypälní třímetrové díry. Dostal nepříjemný pocit, že každá studna, kterou si sám nevykope. je jeho asi tak jako kterýkoliv vodovodní kohoutek. Kupodivu se nestyděl tolik, aby mu to zabránilo shánět někoho, kdo skalu prorazí kompresorem. Jenom se pro jistotu potichu a zbrkle pokřižoval.
V noei byl úplněk: M jela před R. na kole z Filipovského údolí a svítila na cestu. Kola přeskakovala výmoly, dráty zlověstně drnčely do jímavéhů ticha, V Javorníku se rozštčkali psi. R. napadlo, jak by mohli začínat Mrštící v Mostě. Kupodivu to nikterak nesouviselo.» falešnou romantikou té chvíle. Naopak. Jenom si uvědomil, že ÄÍVOI na vesnici je nejenom plný záhad, ale především nemilosrdně krutosti. Řeči o tom. že Rok na vsí je pouhá venkovská idylka, jsou tváří v tvář jednomu z velkých existenciál-rtích románů české Literatury planým ostříkováním inkoustových skvrn, co se postmoderně rozpíjejí v kuliurních rubrikách novin. V noci si to místo nasel v Mrštících. Měl pocit, že se neplete. Plch několikrát přeběhl pod střechou a začal hryzat polystyren v izolaci. Na R. se meai dřevy Snášel bílý poprašek. Temná síla ho nutila vrazit rychle <£o těch míst křívák a nechat kapat červenou krev, M. již Spala. Žárovka prosvěcovala zbytky dokonale vysáté vosy v pavouci síti u okna. Jenom plsf jakási zbyde ze života, když. si člověk nedává pozor, mudroval R. Bylo třicet minut po půlnoci, když R. ihasl Světlo.
Javorník nad Veličkou 12. ■ 13. čep vence 1995
LLTKRÁRNÍ POŘADY V ČESKÉM ROZHLASE
(27.7.- 2,S. 1WJ5)
PRAHA
Četba na pokrajováni
Ct 27. až St 2. {09.09 a 22.00) V. Nelf: Královny nemají nohy
fit ZT,
((M.4D) M.Slingi: Kterakjsern luštil    lajemství   Velikonoíníio
Pí 28.
(O0.4D) M. Stlngl: Kterak |sein sestupová! do Jeskyně jaguárů
:í;.:jí  jsi! ;■.■'. elaiáhc kiauns (P. Bo&k)
{10.30) S. Christiansen; Přepadeni (S) SOÍ9.
(01.40) J. Mosarová: Na koho se nezapomíná
(ÍM5) J. Castle - k. Hailey: Let do nebeipečHt)
(fi.00) Cz, Milosr Ty, jenž (si ubttíii Ne 30.
<2fcO0)J.H3Š8k-E.£.KiBCh-E.A-
Lonjart: Z Kaftlna do Bratislav/ pamfcem tanna S za 365 Oni
ÚI1.
(00.40) K.Havl«ekBori
y:0c-
(00.40)   K.   Havllceľ   Borovskí:
A nemějte o rm t ■■ .-..■■ (02.00) I. S. Turgeriév: MĚsfc na
VLTAVA
Čelba na pokračováni
Čt27.,PS28.aPo31.ažStS.
(9.30) M. Hlásko: Krásni, dvacetiletí Čí 27. až So 29.
(17.30) R. TĚsncrtlíUsk: PFftody lišky BysilOli&ky Ne 30, až St3.
(17,30) J, Sletnbeck: Pláň Tortilla Čt27.
(01.00) J. Seifert: Püna p lásce
(10.00) Exlibris - E. Hartman: KrS-

i: Ostrí a
(13.ä0} Syiüpoiion - Topos li (15.40) t>. H. Lawrence: Kdysi (20.30} W.  Shakespeare: Sen
aoci svatojánská Pä2B. (01.00) P.B. ShDiley: Óda na iá-
padniviEr (07,50) J. Kí-ioar: Kuře v Jicflín-
kSíh (11.4SJJ. Trehilka: Programy, z&-
(13.00) A. VoinĚsenskij:  Aatj-
(15.00) B. Okudžaua: Soukromý
uvol Alexamira Puskina (20.00) Palec-;xeisr- Usmějte
se. Zítra bude Mí.
SozS. (D9.M)PozvánkaitoLchiYijŮss-
kéhů růlhíasu - J.S.KiM (10.45) Ctaíiiún; O věrné liste
siatĚfnéto Qhiiin a íluné
Kallirrhoy (3) (i3-0O)Kdyriyväe«hny krásy svei? (14.30) K. Čapek: Eäá němot (22.30) A. Schopenhauer Metafy-
iika lásky
(23,30) H. von Stolons'I* si. Lj-
Ne39. (01.52) Sny-I. Blatný (07.45) G.K.Ci-esterion: O důle-
Ěilosti oriorJoxče (09.00) Krásných pani milováni (10.45) A. P. Čechov: Romány
smolařů (12.05) tí. D.VatmorováiEtegäe (13,00) SetFtávárií (H.SOJA.VostráSienamíjrikrfí (20,00) P. H. Cani: Minikomedie
(1)
i - p3ekfaď<i3. h
(01.00) TiiHasnšV.Hálka-(11.45} D. Pecka: Slarý prolesof
sehlásíoslovo(i) (13.00) P. H. Cami: MiniKomedie
(1) (15.00) K. Síeigarwalč; Hospoda
všedního dne (56,40) Literami výroíf-D, Pétkí (22.45) Jeder osud-dvOctsiytf
Ponge a.R. Char) lřt1.
íti-.m -  ":::;-<   äläinwi!
(10.M) Liieiámívýročí■ D. Pecka {11.45) 0. Pecka: Slarý profesor
S9tl]áSÍ0Sk>TO(2)
(15,00) Ch. Dickens: Svíčka (21,30) L Klíma: Edgar
&t2. [01.00) J. Hora: DvakfSi nad Pra-
[11.45) D. Pecka: Starý profesor
se htásí o slova (5) [15.00) & Hale: Zavři wiííPoHer
Ratif (16.40) Eí libris - f. Křetinj: Send
nad QáBelem (20.30) Vinárna ti pavouka
Richard Konvička, Múza, akryl, sprej Z výstavy Konstanty - Vyšehrad '95
Z deníku spisovatele
(88)
BŘETISLAV RYCHLÍK/3/
ČTI,
BÁSNÍKU,
RUM
CTI!
(Na zdi železniční stařice ve Veselí nad Moravou)
Takřka stoletý R. dčda nasel Benovi pud krkem nádor. Když se bo dotkl, starý pes vydčšenä zakňučel. R. posmutnel. Apolenka je od narozeni Cleném Be novy smečky a žádných psů se díky lomu neboj í, ačkoliv byla již třikTát pokousána. (Naposledy nedávno, kdy mela prokousnutý obličej a ruku. Dosud to pyšní ukazuje/) Nazítří začal nádor krvácet.
„CJovĚk má rozum a vinu, bolest mu prospívá. Zvífe nemá ani rozum, ani vinu, prorby mčlo Upít," pravilaB.cestou a Padeiku k R. „Dejte ho utratit co nejrychleji, afľ netrpí." R. neřekl ani tak íi onak, v duchu vsak přikývl souhlasně. Usmířen s tímto iešenfm jako s nejlepším zlem., se nakřižovalce rozloučila zádumčiví   Šlapal   domů.   Byl   navštívit
pogumovaném platné, 1995.
Františka po jeho návratu z nemocnieš Koupil mu na tržišti meloun a byl pole. sen, že Františkovi chutná' (ukrojil Si temperamentné pel porcí). Především byl R, Šťasten, že Františkovi chumádu-äevne (pies viditelné fyzické trápení). Hovořilo se o Hedbávrlého Radokovi a obdivuhodné siaroniilské důslednosti a QťsáhJosti, jakí se našim postmoder-m'm časom nedostává. R., který oceňuje výrok (jejž mu Uumc-íiä katolicky básník K.), že teologie je vrcholem trojúhelníku, jehož základnu tvoří filosofie a umění, si na umeleckou kritiku tuto tezi parafrázoval. Umelecká kritika je vrcholem trojúhelníku, jehož základnu tvoří filosofie a riiúzičnost. Těž oCekávů lovnovíhu mezi presností, morálkou a velkým srdcem. Z toho důvodu R. ob-ifřní snási byt chválen blbem s tekavým vkusem i morálkou.
R. slíbil B. zapňjcit Machoninuv pfí-bäh- Manč nahlížel do níj ve vlaku a narazil (podobní jako u básníka W.) na velmi ošklivé veleloče, které prováděl pfi lámání chleba se svým charakterem a lidskou pamětí básník H. „Nikdy jsem se necítila tak zahanbena, jako při poslechu H. básní o Janu Palachoví. To přirovnání í esk^h a näroda k červflm, fctefí se mlčky plazí v Palachově popelu, to mi bralo dech. Musela jsem si kfást otázky po svých postojích a svědomí," připomínala B., která (ovšem) na podobné otázky odpovídala celým svým komplikovaným životem. „Tady při vařeni v kuchyní jsem zkraje sedmdesátých let slyšela na vlastní uäi z rádia, jak trapně a ponížene se panH. kaje. Až jsem vylítla na zahradu a křičela na Františka.
LITERÁRNÍ POŘADY V ČESKEM ROZHLASE
■(3.-9. 8.1995)___________________________________
i: Smích áiv-
(03.00 a 22.001 V. Ne'I: Královny
nemají nohy ■ PS4.aiSt9. (DS.O0 a 22,00} E. Vachek: Zlá mi-
(00.40)  K.   Havtifiek  Borovský:
Míla maminko... (Q2.00) V. Svoboda Plumfwský:
Ouřtoví trpaslíci (JÜ.30) L. Hughes: Sammy
Sc 5. (10.15) J. Castle-A. Hailey: Lei
do nebezpeč! (2) (12.00) ŕ. Šránr-v: Utni bubeník
Ke 6. (M.JOjJ.S.KiAh: Podateny párek
UIB, (00.40) Zážitky a meditace (1)
VLTAVA
Čel ba na pokra« ování
Č13., Pá4. aPo7.aií (8,30) M. Hlasito: Krásni, dvacsÉfeti
Čt 3. až Na 6. (17.30) J.Steinaer*: Pláň Tortiila
PoT.ažSIB. (17.30) V. Vančura: Obrazy 2 di-
j in národa českého
Čt3. (01.00) J. Romair
ných probuzení (10,00) Ex libris -F. Wielina: Soud
nad Bábelem (11.45) R. L Stevenson: Obrana
ľshslečú (1) (13.00) Symposion- - BaroKo ma-
vuotqevené (1) (15.00) É. A. Poe: Ligeia (2030) '.",   Shakespeare: Mnoho
povyku pro nie Pá 4. (01.00) i cejéi A. Pokorného (07.50) J. Kerouac: Vivaldina (11.45) R. L. Stevenson: Obrana
zaüalaüi (2) (13.00} N. DuTbadií: Cics^a (15.00) K. MansSaldová: U filmu [2D.O0) Laiovarehiw (23,55] Sny - V. Skaíieká
So S. (09.00) Pozvánka do arCnivU Ces-
Jteíio rozhlasu ■ Z. Siepánsk {10.45) Charitón: O verné lásce
siateiflot» Chair« s a sSicné KalFinhoy (í) (13.00)   Kdyby   všechny   krásy
(11,30)  V.  Nezval:  Veselohra
5 dvojník effl (16.45) Fcricaramy - Hŕvťi a i'.a
flétnu Hraje Cyril Bouda (23.30) F. Katka: Ponořen do noci
H* 6,
(01.52) Scy - V. Skaliek*
(07.35) 1 denil-Lu Jana Kartŕriika (09.00) V duchu Byronové (10.45) B. Harte: Stístko Tábora
křiktounů (12.05) M. Holub- Stručnáúvaha
o sve-tle
Nevzala jsero už do ruky jedinou jeho knihu. Pamatujete si! To byl jediný s-pi-sovatel, kromě Knuta Hamsuna, kterému jeho čtenáři vraceli postou knihy s de-dikací. Strach, zbabělost, všechno lidé odpustí, ale když je nekdo postav; do takového mravnííw svetla jako pan H., u pnk ú vylije kvM vlastních hoven n;i hlavu, to se neodpouští."
Nádor ukázal se být ucpanou slinnou žlázou. Šťastný Ben jako bytu tüSil. Vymrštil &e od branky na R., až z něj voda stříkala. Tata ho čerstvě vykoupal, aby při operaci nedělal ostudu. (Vem si usté trenýrky, kdyby te porazilo auto! Más Čisté ponožky, kdybys musel do nemocnice? s přítelem S. si sgustemcilovávali rady svých starostlivých maminek.)
„Všechny popadá taková lačnost pO penězích, že jsc-u jako posedlí!" Srdcem pojmenovala holka zulice Nastasja Fili-povna vDostojevskéholdiotovi nepříčel-nost, která se stává mírou mnohého lid-skéhobytí.R, na svatbě" ve valašské dědině. M.pHbuzni, kteří celá léta dokázali vzdorovití driet trosky hospodářství s krav iC kou i skonem, žení čtvrte dítě. Všem dopřáli vzdelaní, na učili je ůctékBohu,rtdirŮm, k tradici í ke svitu. Duch laskavosti a tolerance, jakéhosi si kreativního přístupu ke každé sebeobtižnějsí práci, jež je jim denním chlebem, je pro R. velkým povzbuzením mysli-Teďjím nějaký hochäsaplerdčlá svatební hostinu ve Francové Lhota aa Vsetínsku, Obklopen úděsnýma courama (ty se motají lokálem - jednous vidličkou v Tuce k polívce, jindy bez příboru k řízkům, paknáhkselžiíkoiE. víiäinnu vúhec) je okrade- Oni se nesměle ozvou. On jim vyčte údajně množství jidla, které zbylo, přestože je zape-Sítal do zlodejské ce n y, přYstitži; útlm ;il niíĽkolik lnwifi \ it, nur ^i-svatby zúčastnilo, Nakonec se domluví, že jídlo se ráno nachystá k odvozu, když je zaplaceno. Ráno nikdo tam. Odpoledne valašský ba IkáneczbabělĚUtcče. Když je nuk-iíCii.iiiidiuSoupCSvni rodičům dospělvdi deceí; do kurev. Nedovedu si ani představit, kdvbv niJ místě iľľIi niínivdi vunSu^ ■ikýrh katolíků stál náStaia. Co ta-kovýzlodějský hňup s nakradenými penězi dělá? Nejspíä koiipŕsLitclii. ľ.-.ió: i■■■■ imbitlkona Cuíí du ,:;■:!:,.li.i/:vi.::„:.vri. ki či ;.l:'ii.i. lakčuri.
VELKÁ KOBYLKA
MALÁ KOBYLKA
CVRČEK
ZELNÝ PAVOUK
PAVOUK
MOTÝL
PTÁKHNÍZDO                       ■;..,.
Z
PTÁKY
MARTIN
RADKA
DOMEČEK
(Apolencina hra na svatbě)
"Vlakem pres Pitím. Tam Cekání. Výpravčí kyne mohutnou tlapou s prsty zvláštně roztaženými od sebe. R, má pro Pílínského knihu o morových ranách, ta-tarských nájezdech, zmizení rodin i celých vesnic, úmrtích a neätäsiícb našich předku v kraji od Podluží po Luhačovické Zálesí, kde Pilin dal světu lana Antonína PitSnSkého. Kam zmizel takový Zdenek Petrželka z Luhačovic, kde tedy přebývá, je pro R. záhadou.
Po návratu potkal R. stařenku, jak jde
(13,00) Setkáváni    . [11.30) E. Lackrvá: Zuřika (20.00) P. H. Cami: Miníkomedie (2)
(22.30) Verse tajneiic bäsrüka l'H,
Ulia) Po 7.
(01 .M}Rúíwá paska
(11.45) Ch. Péguyŕ Pehsnski
(13.00) P. H. Cami: MiniXomedie
(2) (15,00) M ce Cervaities Saaved-
ra: RczvodO'JÚ sendee (16.40) Literárnívýroíi ■ M. Zoí-
[10.00) Liieráml vírcíl - M. ZoS-renke
(11,45) K. Pecka: Slamovaná civilizace
(13.00) Ponograrrry - HOvůii i ra flétnu hraje Cyril Bouda
{15.00) J. Cig&r Hronský: Tóna
(16.10) K. Tffltel: Gentleman ministrem
(2U0)    A.    Strindberg:     Hra
(01.00) S. J. Nadson: Nad hladi-
(10.00) K, Texel: Gentleman mi-
nisiiem (11^5) Cato:  Mífílní nauesní
(15.00) ,   G:ce;:. Pertio (1Í.40) Ex libris - A. UisBg: Bílé
öMüy na nodiim (20^0) Vinama U ptfouka
smorvčkiiu na pt)k v |;iv«rmci-:ern --.:;;. Vybavil si, Že Bniena Ncrnccivá si už ve čtyřicátých letech tninulího síoletí Slisovala, že v jatibořickém kostelíku neviděla takřka krojů.
Aničrin osmdesátiletý ujce Rancák navážel seno na seník. Slavil se na borovičku a pivo. „My máme ty úzké oči po tých talároch," mhouří Lujec víáka v usrttííhlém cjMiceji. I jména Turecek či Kománek jsou u ortodoxních kalvínů v Javorníku toho důkazem.
Aby pjŕekvapiL M., pročistil R. náhon kolem seníku. Náhon je od prostředku metr na kaido-u stranu majetkem mlynařil Majlánä- Několik generací. „Já su nej šťastnej si, dyä sa hrabu v zemi," liboval si Jura s rýčem. „Proio se lisím, až budu v zemi ležat!" 5. musel přiznat, Že v jeho případe se tlučení krumpáčem du kamenité hlíny zvláštním, "způsobem projeví v euforiekém sebepozniní. Například si znovu ověřil, že na každou lidskou situaci je písnička: £j, kameň, kameň, kameň, ej, eSté jeden kamefí. Ej, a na lom tetmeňu, ej, íí(r jeden kameň. Absolutní rým a absolutní pravda, od-kusoval R. kůži 2e strženého mozolu, když voda z Hrubého potoka odbočila do náhonu a před seníkem zaplnila vy-hloubírioti studánka.
Ráno, cesto« a nepovedeného pózo ro> viní divocáků (R. táhl s myslivci žhnoucí hórou, vedrem vyschlí haluze ]■■!:.skiil-. pud nohama j:iko kosti,zvčřne-hyrjnčdýchalavchladnéhtoubilesa},R. poprvé vídal šatili srnce, Bal se senti-meniälnílio kýče, až bude muset hledat jako spisovatel Hrabal do „poliusírlajících svátsl umírajícího smečka". Víechno probéhlo střídmé a chladne. Stiajpr spatřil srnce z cesty. Srnec pásl se v obili. Siiiijpt ľ.iipíiil kuiwnici s dalekohledem, zhluboka vydechl v ranním lichu, ozvalo se včené prasknuli (suchá větev v lese...). Srnec zmizel v obilí. Lekl se a čapnul si, pomyslel si naivne" R., nepntel Sovu. Smeč užbyl mrtev. Krk prostřelený, Snajpr hodil R. prázdnou patronu. Jako v Sarajevu, otřásl se R. Střídmé a chladne... chladnokrevné... krevně... (Až vyrostu, zastřelím vrahy Svých rodičů .- chorvatská sirota mává puskou před televizní kamerou. Krab. je uzavřen.)
R. takřka stolelýdčda bez jakéhokobv ekologického povedomí cäiriní vzácné plchy: naprosto unikátním způsobem. Nadrobí starý chleba do velkých hrnců na zavařování- Plch vleze otvorem pro teploměr, nevyleze už. Živého, nepora^ néného plcha odnese dÉda dva az tři ki-lometry do hoi 3 vypustí. Většinou je plch doma dříve než dĚda. Sedí na trámu a poulí černé oii. finak venkované vraždí plchy všemi možnými způsoby. „NejhorSí je byt jedmi nohú tam a druhú tady," rozhořčoval se R. dada ,; střídaví rinvil ún nebe a do zemĚ. Těsně předlím poStípal a narovnal celou Šopu dřeva, stloukl králíkírnu pro nové krátíky, napekl koláče a potom přečett Svobodné slovo. Lidové noviny a okresní list Slovácko.
Veselí nad Moravou- - Javorník nad VeliČkou 19. - 20. 7. 1995
KNIHOVNICKÁ
Dnes tolik kontroverzní pojem „neviditelná ruka"' (ithii) přinesl Adam Smith do nároóohospodařslví z icologic. Ullá mono-:■.-,.-,: |i U..i'!!\l i V *(l:uii SmitrMrifĽ klad Svaravy Rakové vydalo Argo v edici Osobnili, 107 s., Si" Xejpřinásio prorokovi ekonomického tiheralismu jí* skladní informace, ale i ly slojí jisté za pozornost. Smith povodní přednášel rétoriku a kräsnou Ütcraiuru, pozdäji logiku k metafyziku, ale nakonec zakotvil u mravní filosofie, v jejímž rámci vyučoval vedle teologie, etiky a obecných základů práva i ekonomii. Významné práce venoval teorií mravního cítení a filosofii vědy, ale vskuiku epochálni je jeho Zkoumání povahy a příiin bohatství národů. Autor v nem presvedčivé dokládä, že žädný ditŕklivnísystÉm nemůže tiýt úspešnejší než volmi hru phiuřtnýtíi >il. í ni^hŕ '<"' ^j" dynamiíiä-jSi je sobectví jedinců: předpokladem hospodářského růstu a roikvSlu je proto ochrana soukromého majetku a svoboda podnikání. Smith byl ovsem skeptika nenechal sí strlinc-ur. k vffe v bG2výhradnou platnost jakýchkoli myšlenek, ani svých vlastních. Z hlediska ekonomických ukazatelů se stal asi risjúspešnejším myslitelem dřjin -národy, které si osvojily jeho ekonomickou nauku, opravdu úžasní zbohatly.
Úspech lidstva víak vede k jeho kaiasim-K, nebof je založen na stále ■ efektívnej íím kořistím přírodních zdrojů. Konstatuje to fi' losof aekolog JOSEF SMAJSvkntaeOhro-lení kultura (Zvláíini vydání, Brno, 105 S., 69 Ke). Propast mezí lidskou kulturou a pff-riiilim'ilrOllkULhili pudlu nrj i iiluidfavu. nu'-bof vytvářeli antropocentrický obraz svila. Jejich prvořadým úkolem pralo nyní je působit na jeho ífllína a přiinat pfevaliu přírody naí kulturou. V tomto sinéru by míla působil  především   „evoluční  ontológie",
která by za pomoci přírodních vid vytvořila noví- obraz světa. Nejde oväem jen o zrninu
tiilskijl ,: vědomí « nioriilk>-, alt [iřtikviim o ekologickou politiku a legislativu. Ve vztahu k pHíudärjesmäjí politici důvěřovat
-■::i:-i ■:■:■ :i -. h li [lil >:■ ;'-n!:-i-." ľ);ir« inüvu při rozenému výběru jen zdánlivé, protože res-pektujc pouKi: jcdiniiu přirmlui h'Iu: lidiki-u práci "-, alt mčli by vycházet právS z po-znatkč Evoluční ontológie (autor u nas patří k jejím předním představitelům).
To, že áspťch je hodnotc-u značné povážlivou, vycítili bäsníci a spisovatelé UŽ dávno dnbr/i liter ilisrsi ■■ i.-: míjni Lidi-riijC iK'ús-pC-cli. ThiMv. iiVLilenv. viínt krkujid lirna-eius : RuiSli '. pikarLskiiilu.ioiüimti JOJ INA Kľ.KNKDYHO ľOOLA Spolťení ril.iiii.ij (pf.AlLidJarosku Kofániivvd^ iArElJ..\VJ s.-, 139 Ki) nese svou asoeiálnosi jako HVK'hmaniiu Ľ\i>li.l ciihi I..:._:: i=-1 -; !;■ pi i-i, ■ amity pera Amcrtíaaa: chorý hořem z civilizace, miluje Kologij, geometrii a stíedc-vík-Jitkiikcíli iiovodohčjš; 10ky odra (á, polirdj. polili kou, děsí se sexu (především toho psychoanalytičky sofisti kovaného}, vysmivS se Iti iiikk'ýiii i Jcjíra.JakobLifviiii mlivukä kritika konzumní glajclialiace poliši srdce víŕĽli kltii ňiiisíHávajísvoHoilní (rts a J. tlôj odvozcnč ctnosti, jako. Je (podle A. Smilba) pracovíliiiši, pnnííravoM :i iihcziiílosl. ; VtJIC  ŕ.íVchlĽlld  ;i  srrlujjiciho 1iíi)I;l  ■,,(,-
sobí daist anicrická bi iik a kielte«. V sedmdesátých Ictctri si RICHARD BRACTÍ-GAN, jehôž prve-tina V melounovém cukru se stala v předeš! ŕ m desetiletí kultovní knihou americké mládeže,pohrával s parodiemi k«tiiĽťínj'chí.irarii ..'l'ľKilkŕ' Willardiijŕh« kiji-clk.if^k.: InifV.ji- - Pťrvctvm luistv-ľiuín (jifťlikiíi Čtstmíra Ptlitäim vydáv j j\r-go, 149 s., EP Kí) ovšem nati představo ó parodii znséné presahuje: jde o melafom.díi-
LITERÁRNÍ
Tóny Cragg, Constellation, litografie. Z výstavy v Domé umění města
Z deníku spisovatele
(89)
BŘETISLAV RYCHLÍK/4/
NejvSťäí tragédii posledních dnů v Javorníku bylo skousnut í hejna ka-íej) Jurovým jezevčíkem. První dvě kačeny objevila Apolena, když prolézala křovím vedle potoku. Volala na i. (Jarmilo, Jarmilo, stala se tragééé-dic, mአmrtvé kačeny v koupelně). J. se myla na kamenech každého tána. Cestou proti proudu potoka uviděla J. masakr. Osm mrtvých, -chladných těl a dvŕ potrhaná, dodělávající už. Na loveckého psa se nikdo zlobit nemohl. Je to jeho přirozenost. R, si vybavil, ře v rasech, kdy byl dělníkem na kachní farroĚ, měl problémy s lidskou přirozeností. Neumel zabíjet mrzáčky a nemocna kachna ta, jakých, se v mnohatisícovém hejnu našlo- nĚkolik desítek. R. spoludélnice (li. byl jediným mužem v profesi škrabářé kachního trusu) braly vžcnä ka c hnala za hlavy a jedno za druhým utloukaly mrsknutím o betonovou podlahu. Nemocné kačeny zdržovaly od masové velkovýroby žrádla. R. zprvu ptáky útlocitné schraňoval v male ohrádce, nosil jim krmivo a vodu, hrál je pod velkou žárovkou, jako se dříve důpÉkaly nedonosené děti v troubě. Ledva se vzdálil, cynické chovatelky R.-ovy pacienty utioukly, ohrádku rozmetaly, krmivo vysypaly, vodu výpust i í y, hlupáčkovi R. se pak „na šatná" u o smi stupňového piva chechtaly, luíná ňadia se natřásala v propoceném triku. Nakonec R. neunesl psychický teror takového diuhu euthanasie, a kdykoliv se mu ve žlutkavé mase při každodenním Škrabání trusu připletlo pod nohy nemocné pláče, uchopil je (nešťastná) za hlavn a mrsknul jím o betonovou podlahu. Mrtvolky nahrnuté do hromad trusu vyvezl na hnůj. Zavíral oči (nejdříve), později (tupě) zíial na konec kachňat. Nakonec se přistihl, že v jistých chví-iĚch, kdy byt přepracovaný, podráždený z dusného smradu, kdy práci nenáviděl, v tom nalézá (hořké) zalíbení. Přitom vždy volal při příchodu do práce na hejno: lidi,.lidi, lidi, lidi!
Teror supermarketů s potravinami je (snad, udajné, jista.,.) postaven na existenci červené barvy ve spoustě obalů! Čiovék za tónů tiché hudby pohodlné tlačí nákupní vozík, po spatření kravé skvrny v designu zaslintá, neslyšné zavrčí, uloví si americkou CöCa-Cölu-, česká Marlbora, rakouskou: polévku v pytlík«, nĚmecký jogurt, italské Spagety, norské zmraiené filé, vietnamské sojové maso, zaplatí kreditní kartou a odtáhne do jeskyně, kde se svým kmenem opeĎe vse V mikrovlnné troubí a krvelačně sežere.
Poprvé v životě by i R. vyzván kvy-stoupení na Hornických slavnostech ve Velké nad Voličkou. Na úvodní zkouäce s muzikou zezelenal trémou a úzkostí, studem sevřelo se mu hrdlo. Nevydal ze sebe hlásek. Šoková! tím muzikanty a lpěváky, neb si nikdo {ani R. sám, nakonec) nedovedl představit, že R. po sedmnácti letech strávených v divadle trpí lakovou hrůzou. Pasovat se s kulturou a projevem Hoi-Ďákuje pro R.natolíkzávazrsá událost, že se S. z toho zhroutil. Později (po vypití půl litru vína) se trosku uvolnil a tóninu chytil již slušnou. Vybral si jednou v živote si yäenou písničku jednoho z nejlepSích hornáckých tenorů, mladšího z legendárních bratrů H,, jehož si R váží a ctí. Písnička je z rodu ýcfl, jimž se na Hornácku praví i. R. má převelice rád jejich drsný humor, který je zcela prost za-mindiákované sprostoty a kšeftů sexuálních uzlů našich dnů. Poezie je fo. Chlapsky cudná, sytě obrazivá, metafory vybroušené srdci a osobnostmi generací neznámých zpěváku. Kámen v řece.
Co je 10 za masárisko s tli dlúhú ocelů. Ja kéd Si on zabrusuje na Švárná děvČinu,
Ked ju pichne, nic nebolí, vytáhne, zahojí. Co je to za masárisko, ked ho nic nebolí.
Nepovídaj na mňa,
tmi já nepovím,
Í4 íů mé srdénko gúlato po tvojím.
Ncpmtdaj za mňa, na mňa na samého, bylo by ňa hanba, šokaja švárného.
R. četi Apolence před spaním Blázniví léto, příběhy o skřítcích mumi-nech, které R- zbožňuje. (Ostatně EL nikdy nečte Apolena jiaé knihy než ty, které dokola sám prožívá. Ktíyž byla M. tehotná, přikládal jí k břichu malé reproduktorky od walkmana a poušté] horMckou muziku, Janáčka, Maniera, TomaWaítse či Leonarda Cohana. Jediné dvě videokazety, které Apolena vlastní, Si nadělil R. sám. Je to první a třetí díl Vtnetua.) V noci pod scaí-kovou lampou si znovu ověřil ToJfcie-novu zkušenost, že nejlepäí príbehy pre-děti jsou takové, které jsou určeny dospělým.
Mně se to líbí, " pravila Mimlina dcera. „Vypadá (o, jaká by nic ničím nebyla."
„A je něco něčím 1" zeptala se malá
„Není, " odpověděla její sestra vesele. „ neptej se tak nemožně!"
Při čtení kapitoly, kdy se bčhem povodní zachrániv plovoucím starém domS plněni kiamajících kulis a rekvizit, jež ničemu neslouží (...Zlaté koruny neměly patričnou váhu, kvetiny byly papírové, houslím chybily síruny, krabicím dna a knihy se nedaly otevřít.), otázal m R., kdtrc se to mumínkovic rodina octnula. Apolena dostala úporný výraz, Vzpomínala, kdy sama nebo se svými mu-rnínky byla v podobném světě. „Dfe-vařství! Dfevařství," vyhrkla. „Dře-vařství, nebo divadlo." Je to namalované a vypadá to jako živé. Třeba pták," upřesnila pak Apolena na R, dotaz, proč.
M, pozdĚji v noci při popíjení sváto vavřinecké ho vína tvrdila, Se ona by po takové ukázce na to nepřišla. (Déčko mělo pravdu. Bylo to divadlo.) R. opáčil, zeje to nejpřesnější vyjádření našich Časů (...vypadá to, jako by nic ničím nebylo... a je něeo něčím...?). Podobně na R. dolčhal za komtmismu verí ze Skoumalem 2hu-debnĚného Kainara (vida); Necítím nic a cítím nic jak tiku.
Zprávaz tisku (LN,dnes ráno 27.7.): Zdravotní stav sedmnáctiletého Roma, kterého v půtek zbili, polili hořlavinou a zapálili skinové v Žiaru nad Hronom, je nadále vážný. 1 když ne kritický.
15. Června ví ZďárU nad Sázavou u tloukli mladí íeští zedníci baseballovou pálkou před zraky celé rodiny otce pěti délí, Roma Tibora Berkiho. Zhruba v téže chvíli, kdy tito naši „vlastenci" pili na posilněnou první pivečka, natáčel R. v místech bývalého sběrného tábora v Letech u Písku
prvui niťirj sveho dokumentu inspirovaného knihou Dušana Holého a Ctibora Nečase o genocide Rómů. Žalující píseň. Na místech bolesti a ponížení jedněch a zvěrstev druhých vesele chrochtají prasata z velkokapacitního prasečáku, který údajně zruSit nelze (z bolševického soukromý majetek). Hlavně: vepřo-knedEo-zelíčko, ...a je něco néčfm? A£ nám to vepřové v hubé zhořkne, pozdě bude.
Žďái: původ slova od žďáření, vypalování (lesů). Žiar?
Zpráva z lišku {LN, dnesíSno 27.1): Utečenci ze Srebrenice po příjezdu dc Tuzly vyprávěli o popravách, týrání o znásilňování, jichž se na nich dopouštěli srbští vojáci, Z původních asi 42 tisíc srebrenickýchobyvatet zmizelo* !) při přesunech 7 tisíc lidí.,. Vypadlá to, jako by nic ničím nebylo. 7 tisíc lidí, kam asi může zmizet?
Nepoučitelnost, stará jako svčt, rodící do každé další generace Ábely í Kainy, zdá se být pro R. děsivým motoiem lidského světa na konci milénia. Ovšem: CoS bylo, jest totéž, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; anií jest co nového pod sluncem. Jen zákeřné zbabelosti přibývá. Zbabělost smečky skinů, která utluče jediného Ronma, pak ho v bezvedomí (r) politéhobernínem zapálí. Zb-abélost krutosti po zuby ozbrojených vojáku pluti neozbrojeným ci-vilisrum. Nejpodlejší, hanebná zbabělost anonymního teroristy, odpalujícího bomby mezi nevinné. Touto vývojovou větví člověka R. opovrhuje naprosto. Nestvoří! Pánbůh na světě tvora, který by byl schopen větší Špinavosti než hovado 1 idsM-1 e toto trest za naše hříchy?
Zpráva z tisku (LN, dnes ráno 27.7.): Paříž. Nastražená bomba, kterácxpto' dovála během dopravní špičky, na místě usmrtila tňcestující. Čtyřilidézemřeli na následky zranění během včerejška, stav dalších deseti je nadále kritický-Nejméněpadesát lidíbylo zraněno lehce. „Bylipotrhaní, popálenia Špinaví, jakoby sv vracet i : války (!l " říká Číšník z restaurace SoleilďOr, která se nachází tt výstupu ze stanice 5a int-Michel v centru Paříže. K výbuchu došlo o pot šesté večer uprostřed dopravní Špičky, kdy v této stanici přestupují desetitisíce lidi.
V Hrubé Vrbce na Hoiňácku složil kdysi starý pan Martin Holý (řečený Ujec) píseň, jejíž jedna sloka zní:
Rozpomeň sa, 6 Člověče, na to, že nic nejsi, len popel a blato. Až ty přijdeš na súd k Pánu pána, nepOmože ti výmluva žádná.
Nejlépe je zpívat tichým, nejtišším hlasem. Jako modlitbu. Za koho, ovšem?
V Javorníku nad Veiičkou 27.7.1995
LITERÁRNI PORADY V ČESKEM ROZHLASE
PRAHA
Četba na pohračovánl Ct10. aiNí 13.
WM a 32.M) E. Vach9k:Zia mi-
Po 14, až 5116.
{[19.00 a 23.00) J. Svátak: Pamäti
katovské rodiny WfdiáJfívPraie
Ctm
(00.40) 2äi% a rHédilics (3)
Pí 11. {0040) Žertíky a meditace (4) (P?o:: ;,' ■, ::ine;nalffi(C.9cLida;-(10.30) G Simeran: Matgialapti-
píá Naftou:
So12-
(01.401  ■ Š-KĽbírt:Podjel ^parek (10.1 SI J.Castle-A.Hailay:L8tÜ0i net>e£oeSi (3}
(13.00) i  MBÍlaimě: Azur M4 13.
(M.aQ) V. Vančura: Josefina
Po 14. (01 .PO) K.EoiWri«.\laowjse dívaj, a fid 61;
Út1S. (00.40) Zsime rneíilace (5í
5116, (00.40) Záiilky4rltedittt6(e) (02.00) H. NflborouA: Na podilm
se ptáci houfuj!
[20.50) .  .■.'iä1le-A.HailBy:LM(fo
neoezpečl (3)
VLTAVA
Cetoa na pokračováni ČUD. a Pá 11.
(8,39) W.KI^OiKrfflhJ.dvawMi Po 14. až SMS.
(8.30) Z. Saiivaiová: Hanzlová .
Pá 11. 33 £1 16. 117.30) C.   Qreene;   Monsignore
ČtIO. (01_00>J. V.  SlárM:  Verze  do-
(10.00) Es libris - A Lusüg: Bí:é
Of try na pod n m (11.45) V. Wert: Heroisws umfr
(13/10) Sympozior) ■ Saioko znovuobjevené (Z)
O5-0ÍJT. Nabsinikovová: Alinin
(OUXft Cti,   Morganslern:   Hopla
{11.45) K.     Čapek;     Generální
zkouška (13.0I>)V.   Puehel»   sim   doma.
s hudOou, kletou má rád (1Í.MJW. KohlttaaraVyrálBZfa-
(09.00) Pozvánka do archivu Ces-Äétra rozhlas - F. Halas
(10-45} Charítůri: O větté 31SŮ5. statečr.éna Chairea a si iCrá Kai-llrrtwy {5}
(13.00] ■'.i.-.L-yvíecrin/kiäsyBíätai
{1430) N. Macfiiavelli; Mandragora
(16.45) E E-sBo<Jová:VBínamm[ divadla
(23.30) I. A nťric. Prázdniny na jihti ■N««."'
(01.S2) Sny-M:Medak
íOT.íSj   . Jetreü: Ghudoba a bida («J0) České irfAováiky (10.45) P.  Šaoaeh: Jak potopit Austral»
[1i OS) H Hesse; Psáno co ps'<u (13.00) Srä! káva n i
(14.30) h . Städmň ■ L. KunOsra-P. OsFitf - P. ScrwFliautar; Ctta-
(30.00) I.OIsracntľLMalOEtvirtkve (22.30) Posila srdca
Po 14. (01.00) F X.Jaida; Tři mosty (11.45) v. Gardavský:  Miirj parf
kotegyne (1) (13.0(1)1.     OlbracH:     Událoat
(30.00) FrukugnCB íasu' (J. Hor-"
(32.4í) Návrší k humanismu ÚI15.
(01.00) Milostná  bás-ní  !fi  Fran-
coumIi 14. a 16. stoleflí
<10.0-Oi Lftefární v/roCí - Ď. S. We-
reikouskij (11j1S(V. SardavskÝ- Milá pani
Kolegyní (2) {13JMJ E- Svobodovi: Ve ínamem
St IS. .
(01.00) J. Vrchlický:Hlas '.. (11.45) V.  SarUavský-  Milá oar.i'
kolegyne (S) (15.00) L. Pewte Malí Biabariöo (16.40) Ex liQris-j; Kaunsn:.Ten
■ drahý Isamíí  -  '
(20.30) Vinárna U pavouka ■'
KNIHOVNÍCKA
ZDENÉK ROTREKL: Barokní fenom6n v souíasnosli (Torst, 232 s„ 118 Kí).
Zdsník Rotrckl je barokem:nádhernů posedlý. V cs«jích,jeZ psal kdysi i do Obsahu, spiiifiijí jeho pr^ky v lliíratuFe tehdy vzni-kající, a pokaídí ni« to vychází. Takto.se labůvá třeba Klimenlovou Nudou » Cechách, kdo nacbízí barokní m-eiafůririiost,. fistetizaei gest a utrpení, spajení lásky a smrti, barokně roaiamické vidéni krajiny ryze české proven ience, v níi se však pohybujú přelévají, přešlapují postavy uvízlé mimo antór$v zárair... Takto- zkoumá KKÍni kůstku aeiopýia Eúy Kriseovč, v níispalřuje danse macabre, mluví o romantismu jako o přímÉm potomku baroka ve smyslu vS'domí hllchu a odpověJnosti za néj. Baroko pc-IkSvá Rotrekl i u Trofulků« kniäce O btéz-neth jen dobré, v motivu lásityasnirti. Zabýva sc Palivcem, jmeniije KJiliťS^, Gruíiii Divis«, mluvío pováleenÍEi lilerámím Brau: S údivem si uvädomuju, in io rozaiřuje i Sic-ndfův viástíií obrai bátijka.   :   ■ ■
JAN TREPULKA: SveíenJ a opuäiční {Atiamis. l3?s,.MKc).?r.'ni,üriii/.(liiuni)ii verzi napsal autor yr. 1981, poslednír. 1994. Podfvini-li se. na .dšsifpjnou kicsbú VJadi-míra Kokolij jia 'ů>'alce,z'(iSj»rňující tři mu-Oen:- píisiavy i- fú>.viianyuh ňííkích.íuSt*-:. vuje sé mí pero v", race:: Niemíně picbldni svírajíce lu-jKllu, JintĚficiia DvoMka, iiíkd^j-äílio sludujícílio teologie,pale redakto ia ä pö-siŕzeskäadovťthôdeíníka, irýznivýje: jěpří-lahována svadili Bohem t ženami žäróveB - mají to b^t-jeho..dv£ uvolní-pevniny/ Na íľrdii <i(l „šibla" Rmlulta. svťho vcdóiicíbo a svinke, j L- vylirivfri nccírii, tciim si nhÁ svždomf, odpovědnosti poctivosi k solií sa-: mCmu'. K« svjm'iivtitn im posloJTäm sŕ iřico