Artur Závodek^ DRAMA JAKO STRUKTURA ( Ideově - esteticky rozbor tří dramat ) Krajské kulturní atředlsko v Brně 19 7 1 ÚVODEM Drama je stavebně nejsložitější literární ütvar. Není snadné podat jeho ideové estetický rozbor. Obecný výklad o teorii dramatu napsal jsem v práci DRAMA A JßHO VÝSTAVBA, kterou vydalo r.1971 Krajské kultur -ni středisko v Brně. Připomněl jsem v ní, že každé drama je svou strukturou dílo osobité, dílo, které má neopakovatelné rysy a uplatňuje poatupy zpravidla toliko jemu vlastni. V této práci (DRAMA JAKO STRUKTURA) jsem se odhodlal doložit obecně teoretické" vývody svého textu Drama a jeho výstavba ideově-estetickýra rozborem konkrétních dramat* Jsou to tM hry různých slohových epoch a tudíž i různých myšlenkových a tvárných kvalit. Proto si každé z nich vynutilo při osvětlování své problematiky jiný přístup. tru &'"^y '■ ,1 'íl Podkladem pro rozbor tohoto dramatu je Poklad Ferdinanda Stiebltze, zveřejněný v knize ANTICKÉ TRAGhDIi, (Praha, Odeon, 1970). • , Báje o Oidipovi ______________________a jeho potomcích Oidipův příběh Je znám v řecké slovesnosti půl tisíciletí před Sofoklem (asi 496-406 př.n.l.) z Thébekého cyklu povésti ( "Thébeký kyklos" ), do něhož patřily básné Oidi-podeia, The ba i e a Epigonoi. Oidipodeia vypravovala o Oidipovi, který neznal svůj původ, usmrtil nešťastnou náhodou krále Láfa, svého otce, sbavil mést o Théby obludy Sfinx a oženil se s královnou, vlastní matkou. Thebais podává historii synů Oidipových Eteokla a Po-lynelka, kteří se znesvářili. Vy puzený Polyneikes přivedl potom k hradbám Théb spojenecké vojsko sedmi řeckých vůdců. Ve válce zahynulo všech sedm vůdců a navzájem se prokláli oba bratři. Báseň Epigonoi sledovala druhou-výpravu proti mostu Xhéby, kterou podnikli synové zabitých vůdců. Tato výprava •končila rozbořením Théb. - 3 Rozdílné pojetí báje _________________________u Aischyla a Sofokla V řecké drsmatice zpracoval mýtus o L á i* ovi a jeho potomcích poprvé Aischyloe. Z jeho tetralogie se zachovalo jenom drama Sedm proti Thébám. Stejnou látku o rodu Labdakovců, z něhož pocházel Oidipús, nacházíme ve třech tragédiích Sofoklových, které jsou na sobě nezávislé, vznikly v nižních údobích dramatikovy Činnosti a na jejich trilogické spojení autor nepomýšlel. Nejstarší z nich je Antigoné (z r.442), někdy po r.430 (po smrti Periklově) vznikl Král Oidipús, tragédii Oidipús na Kolonu poznalo obecenstvo r. 406-405. Aischyloe traktuje báji o Oidipovi jako řetězec provi-néní, který začíná u La braková syna Láia. Ten se dopustil bezpráví na Pelopově synu Chrisippovi. Zato mu předpověděla věštba, že ho syn, kterého bude mít s manželkou I okas-tou, zabije a že se ožení s matkou. Aby se věštba nenaplnila, dali rodiče dítě - Oidipa - utratit v horách. Dítě vsak bylo nalezeno a vyrostlo mimo domov, u královských manželu Polyba a Meropy v Korinte. Podezření stran původu hnalo Oidipa po letech do Delf* Zde se ve věštírně dověděl, že zabije svého otce a že pojme svoji matku za manželku. Oidlpús považoval Pol y ba a tier opu za svoje rodiče a proto se do Korintu, aby ee věžtba nenaplnila, nevrátil. Cestou z Delf střetl se Oidipús na rozcestí ee starším mužem, který jel e doprovodem a pohanil ho. Oidipús neznámého zabil. Potom se dostal do Théb, které ztratily krále a byly sužovány Sfingou. Tato nestvůra kladla hádanku, a kdo ji nerozlustll, - 4 - toho svrhl« do propasti. Když Oidipús na hádanku odpovědöl správně, Sfinx zvolila smrt skokem do propasti. Odměnou za osvobození Théb dostalo se Oidipovi tri nu; s ovdovělou I o kastou se oženil. Ľôl s ni dva syny (Polynelka a Üteokla) a dvě dcery (Antigonu a Ismenu). Po letech se Oidipús dopátral, 2e cizinec, kterého zabil na rozcestí, byl jeho otec a že pojal za manželku vlastni matku. Iokaeté pak spáchala sebevraždu. Oidipús, mučený Er i ny j e mi, vládl v Thébóch do smrti. Pohana n svými syny, proklel je. Kletba se projevila tím, že Polynei-less a Steokes se dostali do sporu. Za tažení eedmi proti Thébám ss oba bratři utkali a vzájemně se zabili. Kletba ee naplnila. Báj pokračuje tím, že vlády se ujal lokaetin bratr Kreon. Zakázal Polynelka jakožto nepřítele státu pohřbít. Antigone zákazu neuspolechla a pykala za to uvězněním. V kobce ss oběsila a její milý, Kreontův syn Halmon, se proklál mečem. Krsontova manželka, zdrcena synovou smrtí, vzala ei život. Sof oklee nezachycuje v Králi Oidipovi celou starořeckou báji v Jejím postupu, drží se ji toliko v obrysech a podává ji osobitým způsobem. Nejvýznamněji zasáhl do báje tím, 2* nepripomína Oidipovu vlnu, která vyplývá z jeho původu. 0 proviněni Láia, Oidipova otce, vůči Chrisippovi se v So-f oslově tragédii Král Oidipús nemluví. Oidipús není subjektivně vinen. Udělal všechno pro to, aby zmařil naplnění hrozné věětby - nevrátil se k Polybovi a tteropě, jež považoval z« svoje rodiče. Jestliže zabil cizince, který ohrožoval jeho, byl to sice čin unáhlený, ale podle tehdejších názorů nikoli neoprávněný, že si bere za manželku vlastní matku, nemohl Oidipús ovsem ani tuait. Sof oklee Je přesvědčen, že božská síly, fátum, řídi chod světa rozumně, spravedlivě a Se před nimi je člověk pouhé nic. U vědomí suverénního pů- - 5 - Bobení božstev nabývá tragické utrpení člověka smyslu mrav-ní ho. Idea tragédie _____________________________Král Oidipús Autorská Idea Sof o kle e žil v 5. století před n.l. Byl současníkem sofistů. Ále neztotožňoval se s Jejich názorem na Slováka, na Jeho schopnosti, nepřijímal Jejich mínění o tom, že človék Je tvůrcem a měřítkem mravních hodnot. Sofisté důvěřovali v sílu lidského rozumu, ve schopnosti Člověka. Sof okles naopak Je přesvědčen, že bohové řídí běh světa; oslavuje jejich autoritu i autoritu jejich hlasu: delfské věštírny. Autorskou ideu Krále Oidipa, myšlenku, že vezdejší život je nic, Že štěstí človeka v tomto světě je pouhé zdání, vyslovuje Sof okles ve 4. pí sni sboru: " HÓ, hól Jaké to nic, synové smrti, jaké to nic je tento vezdejší život! Který, který že lidsky tvor získá ze všeho blaha víc než pouhé zdání, že blažen jest, a náhlé zhroucení snC svých?" Tuto obecné vyřčenou pravdu demonstroval Sof okles konkrétně na životě Oldlpově. V závěru tragédie oslovuje Oidipue svoje spoluobčany takto: - 6 - " Občané mé vlasti thébské, hleďte, zde jest Oidipús, který hádanky znal luštit, nejmocnějším mužem byl, k jehož štěstí kdekdo v obci vzhlížel zrakem závistivým: ejhle v jakou propast hrůzy srazila jej sudba zlá! Proto tvora smrtelného, který ještě hledí vstříc poslednímu dni své sudby, neblahoslav nikdo dřív, pokud nedosáhne cíle života, zlem nedotčen!" Jiné výklady ideje- Krále Oidipa Íí25§9í i]ř2y.#.» zejména stoupenci myšlenky osudové tragédie, spatřovali v Králi Old i povi osudové drama, tragédii zoufalého, leč marného boje Člověka a vševládným a neúprosným fátem. Někteří klagÍŽií-ÍUSl262íé 19. a <>0. století (Friedrich Nietzeche, Ulrich von tfillamowitz - llölen-dorff) aj. osvětlovali Krále Oidipa jako historii nadprůměrně nadaného jednotlivce, který musí padnout, aby nebyla snížena autorita bohů a nebyl narušen řád světa. Sigismund Freud, lékař a psycholog, tvůrce psycho-analysy, vyšel z lokaetina výroku, že "již mnohý ve snách s matkou cpal" (třetí scéna). Stanovil tzv.oidlpov-ský komplex, počle něhož se vztahy k matce vybíjejí se- - 7 - xuálním pomörem. Tomuto výkladu dal do značné míry za pravdu režisér K.H. Hl^ar, když r.1934 expresionistický inscenoval v pražském Národním divadle Krále Oidipa jako drama krve-smilstva. Uéě výklad ideje dramatu Král Oiäipús Pojímáme Krále Oidipa jako drama hrdinova zápasu o záchranu vlasti. V Sof oklově tragédii se několikrát zdôrazňuje vztah mezi osudy Oidipovými a mezi osudy Théb. Hned na počátku tragédie poznáváme Oióipa jako vládce, který trpí pohledem na bídu vlasti, na dtrapy lidu, a který se rozhodl osvobodit zemi op moru. Když přijde Teiresiás, vyzývá ho Oidipús, aby vyjevil vrahy Láľovy a zachránil Théby: "Nu2 věšti nám tea1 z letu ptačího, neb znáš-li jiný způsob věštění, a zachraň stát i sebe, zachraň mne a sprost nás skvrny vzešlé z vraždy té!" Když Teireeiás odmítá věštit, apeluje Oidipús na Jeho občanskou povinnost: "Toť proti právu, proti vlasti tvé, že nechceš k věštbě otevřít svých úst!" ________________________________Déj tragédie Děj Králo Oidipa se odehrává v Thébách pred palácem Oidipovým. Poznáváme Oidipa na vrcholu moci a slávy. V ciěs-tě zuří mor. Oidipúe chce vlast zachránit. Poelal svého švagra Kreont« do Delf. Věštba sděluje, že teprve vypátráním vraha dřívějšího krále Lala bude město zbaveno hrůz. - 3 - Oidipúe se vrhá s celým zápalem do hledání vraha. Krok za krokem se blížíme k rozluštění hlavního tajemství, Iokae-té, Oidipova matka a manželka, prohlédne dříve nežli Oidipúe a spáchá sebevraždu oběšením. Důvtipný a byetrozraký Oidipús se ukáže nakonec jako nevědomý a slepý. Pátral po vrahovi, ale vrahem je sám. K tomuto poznání dochází však až po důkazu, který podal starý pastýř, někdejší sluha Lái'ův( (ten, který měl Oidipa kdysi utratit). Poznav pravý stav věci, odsuzuje se Oidipús k treetu slepoty a přijímá vyhnanství, k němuž byl sám na počátku hry odsoudil vraha Krále Lái'a. Dominantním rysem tragédie Král Oidipús je neustálá proměna záměrů a .jednání postav v jejich opak. Královští manželé Lái'os a Iokasté odevzdají svému sluhovi - paBtýři dítě (Oidipa), aby je v horách pohodil a tím způsobil jeho zkázu. Sluha dítě z lítostí neutratí, ale odevzdá pastýři z Korintu. Oidipúe vyroste v korintské královské rodině* Když se doví pochybnosti o svém původu, hledá pravdu u delfské věštírny. Ta mu odhalí jeho budoucí osud. Oidipús se chce vyhnout tomu, aby zabil otce a oženil se s matkou, opouští Korint, domnívá je se, že jeho rodiči jsou Král Pol y b os a jeho manželka Merope. Při útěku do Théb zabíjí svého otce Láía, aniž poznal, koho to zabil. Láíův pastýř, který měl Oidipa - dítě pohodit, poznal šťastného rozluštitele Sfinžiny hádanky, ale mlčel. Tím, Že nepromluvil, nezabránil Oidipovu sňatku e matkou Iokastou; ť omni val se patrně, že tak vlasti prospěje. Delfská věštírna Žádá pro Láfova vraha vyhnanství. Oidipús ve vlasteneckém zápalu vede pátrání sám. Kdyby Oidipús nechal věštce Teiresia ode- - 9 - "V" '-^ÍSWSWSSHSSlp^ . .i -'. .Vffŕ ifv^ŕVŕ ^^Mr^^^mmm^ iŕsWfe^ia^aifrtSAki&MäaH«^^ jít, nebylo by došlo k odhalení pravdy. Oidipúa, rozhořčený Theiresiovým mlčením, obviní věštce z účasti na spiknutí a tím ho donutí k tomu, aby prohlásil Oidipa za vraha krále Láía. Této "chyby" dopustil se Oidipús z vlastenectví, ze snahy pomoci Thébám od moru. Kari n ta n přináší zvěst, Se odešel přirozenou smrti Polybos, a snaží se rozptýlit obavy z tone, že Oidipús má zavraždit svého otce. Korinťan se setká se starým pastýřem Láiovým, který, donucen Oidipem, potvrdí nakonec totožnost Oidipa a dítěte, které mč-l pohodit. Oidipús se dvakrát proměnil v opak sebe sama; z Člověka, který prchá z Korintu, stal se vladařem Théb a z vladaře v Thébéch stal se nakonec paancem.K obojí proměně došlo proti původním záměrům Oidipovým. Přes všechno opačné úsilí Oidi-povo naplnil se osud, předpověděný věštbou. Bystrý Oidipús se ukázal nakonec slepým, nevidomým; odsoudil se k tělesné slepotě, aby tak doložil svoji slepotu duševní. Přijal trest vyhnanství, který sám byl předtím určil pro neznámého vraha Lálova. Oidipova cesta za konečným poznáním je provázena sérií projevů tragické ironie.V základě celé tragédie Král Oidipús leží tragická ironie největší; ten, kdo zachránil vlast od Sfingy, stal se tímto záchranným aktem vlastně jejím škůdcem. A důsledek:zachránce vlasti stal se psancem. V proběhu děje tragédie Král Oidipús rozprostřel So-fokles řadu narážek na skutečný stav věci. Řecký divák, který znal osudy Oldipovy z bájí, mohl poznávat ironické proměny záměrů dramatických poetav v jejich opak krok za krokem, s napětím sledoval fakt, že čím více blížil se Oidipús k odhalení vraha, tím více připravoval vlastní zkázu. - 10 - Postavy tragédie Oidipús Je to ústřední hrdina tragédie. Jeho jednání určuje celý vývoj děje. Oidipús je mimořádná, možno říci monumentální osobnost. Je to nadaný, odvážný i krásný Človék. On rozluštil hádanku nestvůry ff ingy, která ohrožovala žívot v Thébách. Vladařem ho udělaly jeho schopnosti. V době, kdy se odehrává děj tragédie, blíží se Oidipús ke třicítce. Oidipús miluje vlast a pro její záchranu je připraven vykonat všechno. Když starý pastýř, sluha Láíťiv, nechce mluvit, dává ho Oidipús svázat a hrozí mu smrtí. V té chvíli už téměř ví, že Láiovým vrahem je sám. Přesto však chce za každou cenu slyšet rozhodné svědectví do konce« Když bylo tajemství odhaleno a Oidipús prchl v hrůze do domu, sbor rekapituluje osudy panovníka a poukazuje na jeho nešťastný las; přitom nemůže smi čet to, jak se Oidipús zasloužil o Théby: "On, který slavně zasáhl cíl a došel plného blaha! anrt jenž odrazil od našich bran, hradbou otčině mé se etal, když zahladil pannu neetvůrnou, tu věštkyni dráp5 křivýchl -Proto také jsi králem zván - 11 - vlasti, kterou chráníš jak štít, protoe d oděl nejvyšších poct, vládna ve velkých Thébách." Oidipús má vpravdě demokraticky, přátelský vztah k lidovým masám. Nechce se dovídat o utrpení spoluobčanů přes prostředníky, proto sám vyšel lidu v ústrety. Na začátku tragédie praví Oidipús ke shromáždění: "I nechtěl jsem skrz posly zvidati, mé děti, co se děje: jdu k vám sám, já zvaný všemi slavný Oidipús!" I na odchodu do vyhnanátví zůstává Oidipúa se spoluobčany. Poslední slova, která k nim pronáší, jsou smyslem tatáž jako slova sboru o marnosti světa a vratkosti postavení vůdčích osobností. Oidipús je subjektivně nevinen; udělal podle svého svědomí všechno, aby se vyhnul naplnění hrůzné věštby. Přesto váak nelíčí Sofokles Oidipa jako hrdinu bez bázně a hany, jako monolitně pevného muže výlučně kladných vlastností. Oidipús Je prchlivý, objevují se u naho výbuchy zlosti: unáhleně zabil Láía, ve hněvu hrozí starému pastýři smrtí. Podle přesvědčení Sofoklova dopustil se Oidipús těžkého provinění tím, Se se pohrdavě vyslovil o delfské vöätimö, hlasu boha Apollóna, když mu Ko-rinian přinesl zprávu o smrti Polybovg. Nicméně Oidipús v uofoklově podání za to netrpí, tak jako byl zbaven zatížení vinou rodovou. Shrnuto: Oidipús je muž velkého nadání, obrovitého úsilí o záchranu vlasti, není to váak člověk bez chyb. Jeho tragický osud připomíná osud Shakespearova krále Leero. - 12 - lokasté idanželka a rcatka üidipova, jeho spoluvláčkyně. Je dosud v plné síle (asi 45 letá). Skepse této aristokrat-ky k věštbám Apollonovýci cosahuje podoby rouhačství a ostře kontrastuje se zbožností sboru. Vlastní prospěch, prospěch vládnoucího rodu povyšuje lokasté nad blaho obce. Od konce druhé scény zná pravdu. Brání Oidipovl, aby se dobral pravdy. Nemá na mysli blaho otčiny, ale záchranu svého postavení. Kreón Bratr Iokasty, Oidipův švagr. Sofokles podal v jeho postavě mistrný portrét politika životního středu, plnícího vladařovy příkazy, neženoucíh,o se za nebezpečím dobývání nového, ale zároveň politika, který hájí svoje vysezená práva, vede si rutinérsky a nepálí si pro nic prsty. Když Oidipús nařkne Kreonta z toho, že ukládá o jeho vládu a bezživotí, brání ee Kreón těmito pro něj příznačnými argumenty: "Ted" bez strachu vše skrz tebe ir.ám; jsa pánem sám, věc mnohou nerad jen bych délat musel. Nuže, jak by mi měl býti sladáí titul královský než bezstarostná účast ve vládě? Až dotud tak slep nejsem, abych cti byl lačen, které nevynáší nic!" Kreón udržuje odstup od lidu. V epilogu zdůrazňuje, že jenom rodinný kruh smí nahlížet ťo rodinného neštěstí. - 13 - Kreon Je nnohcra staral Oidipa, je uvúžlivějSí nežli on. Ale Jeho srdce tepe pomalu a není schopno velkého citového rozkmitu. V Kreontovi se projevují sklony k mentorováni a poručnikování. Když odvádí Oidipovy děti, projeví Kreon značnou dúvku tvrdosti. Pritom však nemá odvahu poslat Oidipa do vyhnanství - bude se řídit hlasem věštírny, na nějž čeká. Teiresiás Tento slepý věštec je mluvčím osudu a tím v jistém smyslu obhájcem hlasu delfské věštírny. Je s podivem: tak dlouho žil mezi Thébany a nikdo se nezeptal, jakým způsobem byl Lál os zavražděn! Zdá ae, jako by Teiresiáa zůstával mimo proud děni. Proto mu právem Oidipús, jemuž jako vládci Théb Teiresiás podléhá, vyčte, kde že byl, když Sfinx kladla hádanku. Tento starec, důstojně klidný, teprve když je prudkým Oidipem uražen, vzkypí a vmete vládci celou pravdu do oči - ovsem zahaleně, "v hádankách". Kněz Diův Nemá vlastni tvář. Vystupuje jako reprezentant celého shromáždění lidu: prosí Oidipa, aby - jako kdysi osvobodil vlast od Sfingy - osvobodil ji nyní od moru. Korintan Starec, otrok, který pásl ovce na Kithairónu. Jemu odevzdal pastýř, sluha Láiův, dítě, které mělo být pohozeno. - 14 - Přichází do Théb zvěstovat smrt Polybovu. Dovede mluvit, vybraně pozdraví Iokastu, je pohotový. Búd by těžil z toho, Že přinesl tak radostnou zprávu, az se Oidi-pús vrátí do Korinta. Pastýř, sluha Láiův Věrný služebník někdejžího krále, starosvetsky oddaný pánům. Je bystrý. Pochopil, proč jej dal Qidipús zavolat, a snaží se naposledy odvrátit vladařovu zkázu. Posel Exangelos (muž z domu). Nemá charakterové rysy. Plní jenom funkci poslů v antických dramatech. Zpravuje diváky o tom, že se Iokasté oběsila a že se Qidipús oslepil. Sbor starců thébských Partie sboru zabírají zhruba Šestinu rozsahu díla, nicméně sbor nehraje v rozvoji dramatického děje příliš významnou roli« Sbor je vedle Diova kněze ( prolog ) mluvčím svobodných občanů město. Jeho písně jsou protiváhou dialogizo-voných scén a vytvářejí jakoby lyrický doprovod tragédie. AÍ už vystupuje jako kolektiv nebo jeho jménem mluví náčelník sboru, představuje sbor střed, průměr lidské úrovně, t.'eai sborem (představitelem Thébsnů) 8 mezi obyvateli paláce existuje přehrada, libor na jednom nístě výslovně konstatuje, ze "nevidí do toho, co páni dělají". Oidi- - V) - púa se snaží jednat a rozhodovat před tváří ThébanŮ a sboru, náčelník sboru a ním rozmlouvá; na rozdíl od toho Kreon udržuje odstup k občanům. Oidipa provází sbor sympatiemi. Zná a uznáva Oidipo-vy zásluhy o vlast. Narážku, že by Oidipús mohl bý"t neurozeného původu, sbor vítá; zpívá píseň k oslavě. Kithaironu. V katastrofě nemizí úcta sboru k Oidipovi, nahradila ji jenom lítost a hrůza nad neúprosností osudu. Jihy" je vztah sboru k lokasté. Po jejích rouhačských výrocích o pravdivosti veáteb sbor se od ní distancuje. Někdy vkládá Sofokles sboru do úst svoje vlastní myô-lenky. Je to zejména na ton; místě, kdy se pravda plně odhalila a sbor pronáší dlouhou pasáž o to?., že Člověk, je nic. Sbor plní zejména tu úlohu, že vytváří atmosféru dramatu, rezonuje náladu dozněla scény a připravuje náladu ke scéně následující. Z toho důvodu partie sBoru stavbu dramatu straelují. ______________________________Jazyk tragédie Hlavní postavy (členové královské rodiny) mluví okázalejším jazykem nešli postavy lidí služebnách. Fasáže sboru se vyznačují vítal vznosností výrazu, barvitostí obrazů a hymnickou velebností - nežli pasáže díalo^izované. V podstatě zachovává Sofokles "vysoký" ráz jazyka. - 16 - Dialogy jsou v originále psány jambickýra trinetrem (6 jarabú Čili 3 jarabické dipodie). Ferdinand Stiebitz je preklad.i deaetislabičným (občas jedeníctiolabičným) vcršen jarabickým. Partie sboru podává originál v lyrických strofách; v inscenaci byly zpívány - tím ostře kontrastovaly z interpretací dialogů. Verse sboru jsou tetrametry. Stiebitz je překládá různě dlouhými verái daktylotrochejskými (jeho verše nají rozlohu od 9 slabik do 16 slabik). Kompozice Krále Oidipa V originále není text hry rozdělen na výstupy, pasáže sboru nejsou rozčleněny mezi náčelníka a kolektiv sboru, chybí také scénické poznámky. V tragédii Král Oidipús projevil se sofokles jako mistr dramatické architektoniky. Vytvořil ucelený útvar s jediný ta hrdinou ve svém středu. Oidipovo jednání určuje celý vývoj děje hry, jehož linie může být považována za neúprosně zákonitou a důslednou. V podstatě jde o drama, na jehož počátku je dáno tajemství (kdo je vrahem krále Láiaí), toto tajemství resí hrdina hry, který ironicky nalezne vraha někdejšího krále v sobě samém. Při tom se několikrát objeví náznaky falešného motivování jednÁní lidí a mnohonásobně - jak jsem již uvedl vpředu - je uplatněna tragická ironie. Sevřenost dě.íe (který probíhá n§-jeánom_místŽ- před palácem Oidipovým a v reálném čase necelých dvou hodin) se stala predpoklade- pro vytvoření průzračné, velkolepě rozvržené a - 17 - stupňované kompozice hry. Podrobný rozbor jednotlivých výstupů chce tato tvrzení doložit. I. EXPOZICE Prolog a) Oidipús vystupuje z paláce a ptá se shromážděných ThébanŮ, proč přišli s prosebným poselstvím. Praví, že se to nechtěl dovídat prostřednictvím poslů; proto přiěel sám. Diův kněz Oidipovi sděluje, Že ve městě vládne mor, jímž hynou lidé i dobytek. Lid se obrací k Oidipovi, který zachránil kdysi Théby před krutou Sfingou a stal se pak vladařem. Diův kněz praví: "A jakos tenkrát blahým řízením/ nám Štěstí poskyt, tak se stan i dnes!" Oidipús odpovídá, že ho nářek lidu nebudí ze spánku, že "mnohou trpkou chvíli proplakal" v starostech. Vyslal již svého švagra Kreonta do delfské věštírny, aby se tam otázal, jak zachránit stát. Dnes je den Kreontova návratu, poselstvo by tu již mělo být, b) Objeví se Kreón, ozdoben;/ na znamení radosti vavřínem. Praví, Že nese dobrou zvěst (uvidíme, že jeho zpráva naopak atojí na začátku Oidipova neštěstí). Oidipús vyzývá Kreonta, aby mluvil přede váerai. Kreontova oupovčd" je podána stupňováním. Kreón tlumočí hlas věštírny tak, 2e jde ve - IS - své formulaci od obecného ke konkrétnějšímu a posléze ke zcela konkrétnímu: je třeba očistit zemi od poskvrny, "smýt krví krev, Jež v zkázu vrhá vlast!", najít vrahy krále Laía (v plurále vrahy Je vyslovena falešné stopa). Apollón nařizuje ztrestat vrahy krále Láfa (1. vzrušující moment). V Živém dialogu s Kře on t em dovídá se Oidipús bližší podrobnosti o Láiově smrti: král byl zabit na "pouti k bohu" od zástupu lupičů. K této falešné stopě připojuje Oidipús další falešnou stopu: "Kde by vzal lupič tolik smělosti? To jistě zlato odtud pomáhalo!" Oidipús se podivuje, proč se už tenkrát nepátralo po vrazích. Kreon vysvětluje, Se ohrožováni Théb Sfingou zabránilo tehdy osvětlit Láfovu smrt. Oidipús je odhodlán vyplnit rozkaz boha Apollóna ("Nuž já zas plnou pravdu odkryji") (2.vzrušující moment). Protože vrah by si mohl brzy troufnout i na něj, praví Oidipús, že "k zdaru vlastnímu" mstí Láia (tragická ironie). Poté dává Oidipús příkaz svolat thébský lid: "Chci zkusit vše. Bud* s boží pomocí nám štěstí svitne, nebo padneme!" (temná narážka na smutný výsledek této akce pro Oidipa). Parodos (příchod Bboru) Členové sboru jdou za pochodové písně do orchestry. Ještě nic nevědí o výroku boha Apollóna a s úzkostí hledí odhalení vstříc. Vzývají Athénu, Apollóna, Artemidu, trojici bohů, jejichž socha stojí na náměstí v Thébách. Posléze vzývá sbor Dia, Apollóna, Artemidu a Bacena o pomoc. (Těmito prosbami k bohům je navozena atmosféra nadějného očekávání Oidi- - 19 - pových příštích Činů.) II. KOLIZE 1. stupeň : Oidipús se pokouší rozluštiti tajemství prostřednictvím Telreaia a dostává se na bludnou cestu. První epeisodlon (scéna) a) P4áiPÔ2„55Q?í:2fi_ÍE_£ŕšäi?Í5„S_OiSlSS_§»Bé5SÍSÍÍFSS gboru. «6) Oidipús vychází z paláce. Praví k občanům, že nezná stopu, která by vedla k osvětlení vraždy krále Laia. Proto pátrá tak zeširoka. Vyzývá Thébany: necht mu každý* oznámí, čí rukou zhynul Lájos! Přihlásí-li se zločinec sám, nebude potrestán, Jenom zemi opustí. Ten, kdo označí vraha, dostane odměnu. Oidipús zapovídá přijímat k sobě Láiova vraha a proklíná pachatele - budiž to jednotlivec (poprvé se objevuje t.ento motiv) nebo několik lidí. Kletba necht stihne také Jej, Oidipa samého, kdyby skrýval viníka (dosud se ani nenaznačuje, že by vrahem mohl být sám Oidipús). Pátrat po vrahovi krále Lála bylo by nutné i tehdy, kdyby to ne vzkázal Apoll on. V ťaláích versích praví Oidipús, aniž si uvědomuje tragickou ironii v nich obsaženou: "A já mám vládu, kterou dřív měl on, mám Ženu, s kterou plodil on, a kdyby osud byl mu popřál dítek, ty sourozenci dětí mých by byly - - 20 - a nyní on byl sražen osudem: chci tedy za otce jak za vlastního zaň boj ova t ..." Poté Oidipús znovu opakuje kletbu proti tôk, kdož by nedbali Jeho výzvy. /?) Náčelník sboru připomíná, Že Foibos měl zjevit, kdo je vrahem. Jestliže tak neučinil, pak totéž, co ví Apollón, zří věštec Teiresiás. Oidipús praví, že na radu Kreontovu pro něj poslal, měl by tu již byt. Poté sděluje náčelník sboru novou okolnost ke smrti Láíově - prý byl zabit pocestnými (nikoli tedy lupiči, jak se uvádělo dříve). (Slavný výjev sporu Oidipa s Theiresiem. Živý šerm dialogický - stichomythie, silně stupňovaný). fl£f) Oidipús sděluje Teiresiovi, co vzkázala věštírna. Pln důvěry k leiresiovi a jeho schopnostem vyzývá ho, aby zachránil trpící vlast i sebe, aby označil vrahy Láiovy (opět plurál). *•%) Teiresiás žádá, aby ho Oidipús propustil domů, že to bude pro něho i pro Oidipa lepší. Oidipús nechápe,proč Teiresiás nechce mluvit. ^•J) Když Teiresiás se vysloví určitějl, adresně k Oidipo-vi ("Neřeknu ni slova již, bych nezjevil tvé zkázy"), nazve jej Oidipús zloduchem. Tehdy mu vmete Teiresiás do tváře: "Ty tupíš moji povahu, a sám svou vlastní přehlížíš..." Oidipús opět poukazuje na záchranu vlasti, ale Teiresiás odmítá - 21 - T*'-' •gWjwmWPWPWWWiMPiii ' mluvit - všechno prý přijde, i když bude mlčet. /3) Rozhněvaný" Oidipus obviní Teireeia, že zosnoval i spáchal vraždu krále Lála. Teiresiás ztrácí trpělivost a nazve Oidipa hříšnou skvrnou otčiny. Oldipús nechápe. Vyzývá Teireeiai aby promluvil zřetelně. Věštec označí Oidipa vrahem. Oidipus ve svém zaslepení nedbá Teiresiova obvinění, pokládá je za tlach, nechápe ani Teireeiovu narážku, že Oidipus obcuje s vlastní krví. Znovu uráží Teireeia: " ... jai zrakem, sluchem slep i rozumem." Připomínka Teireeia, že Apollón sám Oidipa srazí, vzbudí v Oidipovi podezření, zdali nebyl věštec ke své řeči naveden Kre on tem. Vyslovuje názor, že Kreon mu závidí vládu, že ho chce lstivá svrhnout* Kněze pleticháře získal penězi jako nástroj. (Pokus o falešnou stopu.) Znovu se Oidipus vrhá s výčitkami na Teireeia: Kde byl tenkrát, když Sfinx dávala hádanky? Tehdy "nevědomý" Oidipus zachránil vlast Nyní chce Teiresiás vyštvat Oidipa z Théb, aby ae dostal blíže k trůnu Kreontovu? /") Náčelník sboru napomíná Oidipa i Teireeia k umírně-nosti. Je třeba myslit na to, jak věštbu nejlépe vyložit. (Prodleva.) /j/) Teiresiás podruhé (gradace) vyčte Oidipovi, že je slepec, že nevidí, kde se usadil a s kým obcuje, Že nezná, jaká hrozné neštěstí ho očekává - bude vyštván ze země a stane se slepcem. Nato Oidipus v zlosti vyzývá Teireeia, aby se klidil. Leč v zápětí ho zdržuje; Teiresiás totiž řekne, Že pro Oidipovy rodiče byl moudrým mužem. Oidipus chce vědět, kdo byli jeho rodiče. Ale Teiresiás dá jenom hádankovítou odpověď: "Den dnešní zplodí tě i zahladí." Na odchodu Teiresiás ještě Jednou konstatuje, že Léíův vrah je zde, a zopakuje svoje - 22 - předpovědi: " Host cizí, zdá se, čae však ukáže, že thébský rodák jest, a štěstí to ho nepotěší. Z vidomého slepcem se stane, z bohatého Žebrákem, v zem cizí o holi se bude brát. A ukáže se, Že je spolu otcem i bratrem dětí svých, že matky své jest manželem i synem, otcovým Že vrahem jest i v loži nástupcem - " Když ee Oidipus vzdálí do paláce, zpívá sbor starců píseň. Nejprve vyslovuje myšlenku, že Láíův vrah sice prchá, ale bude Apollonovou pomstou dostižen. Teiresiás, "moudrý ten věštec", děsí sbor svými výroky. Ale sbor nic nechápe, neví, co má dělat. Pokládá Oidipa za Polybova syna a nikdy neslyšel) že by měl Polybův syn s Lab-dakovci spor (pokus svést výklad Teiresiových slov na falešnou stopu). Věštba bohů je neklamné. Ale věštec se může v jejím výkladu mýlit. Dokud se věštba nenaplní, sbor se nepřidá k ha-nobitelům Oidipa. VŽdyt Oidipus rozluštil hádanku Sfingy. "Muž bez hany: tím je mi vždy!" První stasimon představuje jistou stagnaci napětí, které vyvrcholilo předchozím sporem Oidipa a Teireeia, moment oddychu před další gradací děje.Vyvolá však pocit první rozkolí- - 23 - sanosti u diváků. Může mít Teiresiás pravdu? Vždyt Oidipův věhlas a Čestnost byly předtím tak jednoznačná prokázány! 2. stupeň : Oidipova zaslepenost se projeví též proti Kreóntovi Druhé epeisodion (scéna) a) Kreontův_dialog_6_nóČelníkem_sboru Kreon je zpraven o tom, z čeho jej Oidipús obvinil. Odmítá obvinění jako pohanu. Chce se dovědět od náčelníka sboru podrobnosti. Ale ten je v odpovědi zdrženlivý - prý nevidí, co páni dělají. b) 5B9r_OidiEa_s_Kreon£em •c ) Oidipús obvinuje Kreonta, že zosnoval pokus zbavit ho trůnu. Kreón je prý spolčen b Teiresiera. Proč nemluvil Teiresiás tehdy, když byl Láíoe zavražděn. /3) Kreon se brání. Poukazuje na to, že stojí blízko trůnu: « Což by mi mohl být sladší titul královský než bezstarostné účast ve vládě?" Oidipús mó poslat do Delf zeptat ae, zdali nu Kreón správně pověděl výrok věštírny. Nechí ho Oidipús zbaví Života, Jestliže Kreón kul pikle proti němu! /") Náčelník sboru vyzývá Oidipa k uvážlivosti. Oidipús Je ve zlosti rozhodnut poslat Kreonta jako vlastizrádce na smrt. Výměna replik mezi oběma je stéle prudší. Když se Oidipús dovolává vlasti, praví Kreón, že také on - 24 - je Článkem vlasti. (Druhý stupeň kolize dále stupňuje napětí, rozvíjeje dříve již připomenutou Oldipovu mylnou domněnku o spiknutí.) c) Přichází Iokasté a vyčítá Oidipovi a Kreóntovi, Že vedou osobní, "slovní" spor v době, kdy stát trpí. Vyzývá oba, aby nedělali z malé věci velkou ( pokus o bagatelizování sporu, který má základní význam pro osud Oidipa). Oidipús praví Iokasté, že Kreon zrádně ukládá o jeho život. Kreo'n se zaklíná přísahou, že Oidipús jej obviňuje křivě. Teprve na naléhání Iokasty a náčelníka sboru, který bere Kreonta v ochranu a poukazuje na to, že u Oidipa jde o neprokázanou domněnku, vládce se umírní: nechává Kreonta odejít. (Napětí ze srážky trvá, domněnka o spiknutí proti Oidipovi není ani potvrzena ani vyvrácena.) III. VYVRCHOLENÍ-KRIZE oC ) Iokasté chce vědět, co se stalo. Náčelník sboru jí odpovídá, že Slo o slovní spor a že vinu za něj má Jak Oidipús, tak Kreón. Je třeba mít spor za skončený, vždyt vlast mnoho trpí. Hněv Oidipův se utiěuje povlovně; král vyčítá náčelníku sboru, že zrazuje jeho věc. Náčelník sboru ujiětu-je Oidipa svou důvěrou. /$) Zdánlivé uklidnění netrvá dlouho. Na Iokaatinu Žádost vypravuje Oidipús, proč tolik vzkypěl hněvem: Kreon tvrdí ústy Teireeia, že Oidipús je vrahem Léíovým. Iokasté vstupuje rozhodně do hry. Aby zbavila manžela starostí, podá- - 25 - vá Oidipovi důkaz, že žádný tvor nemá věšteckou sílu. (Zde drama vrcholí: oba, Oidipúe a lokaeté, Jsou ve svém zaslepení od pravdy nejvíce vzdáleni.) Věštba předpověděla, Se Láíos bude zahuben synem, kterého mu ona lokaeté porodí. Ale zabili ho cizí lupiči. (Falešná etopa po vrahovi, uvedená na začátku dramatu, ee vrací znova*) Ale úmysl Iokastin uchlácholit Oidipa, přesvědčit ho o nesmyslnosti Teireaiova obvinění převrací se ironicky v opak. Iokaetina připomínka, že Léios byl zabit na rozcestí v úvoze, vzbudí Oidipovu zvědavost. Objeví ee v. něm první lehké tušení pravdy. IV. PERIPETIE: Oidipův osud se obrací od štěstí k neštěstí 1. stupeň : Oidipús tuší, že je vrahem Láíovým. a) Na svoje otázky dovídá se Oidipús od Iokasty, že král Láíoe byl zabit ve Fokidě, tam, kde 66 sbíhá cesta z Delf a Daulldy, že to bylo krátce před tím, nežli přišel Oidipús do Théb. Oidipús se začíná dobírat pravdy a naříká na svůj los. DalSí podrobnosti - jak vypadal Láíos, že mel první šediny a že vypadal jako Oidipúe - potvrzují Oidipovi, Že strašnou kletbou postihl sebe. Nové Iokastiny údaje o okolnostech vraždy í Láíos jel na jednom voze a měl pětičlenný doprovod) k tomu Ještě více přispívají. Toto všechno souhlasí e Oitíipovými vzpomínkami, může tedy mít Teoresiova předpovědi pravdu. Na naléhání Oidipa řekne Iokasté dále, že zprávu o Láíově smrti přinesl otrok - sluha, který se jediný zachránil. Iokasté pak, když Oidipús nastoupil na trůn, vyhověla - 26 - otrokově prosbě a poslala ho pást stáda na venkov. Oidipús ee ihned rozhodne přivolat tohoto svědka Láíovy vraždy. b) Povzbuzen Iokastinou účastí na svém zneklidnění, odhodláva se Oidipús povědět jí jednak svůj životopis, jednak podrobnosti o tom, jak zabil starce na rozcestí. Jeho otcem je korintský Polybos, matkou dorské tóeropé. Oidipús požíval v Korinte úcty. Ale jednou se při hostině dověděl od opilce, že je podvrženým synem korintského krále. Oidipa toto pohanění hnětlo. Vydal se do Delf, aby poznal pravdu, koho je synem. Apollon však ho v té věci neuznal hodným odpovědi. Sdělil však Oidipovi, že zavraždí svého otce, že se ožení se svou matkou a že bude s ní mít děti* Aby se naplnění věštby vyhnul, Oidipús se do Korintu nevrátil. Na rozcestí ho vyháněl muž ze starcova doprovodu z cesty. Oidipús ho udeřil holí a poté ho stařec sekl bodcem do hlavy, Oidipúe zabil starce i celý jeho doprovod. Zbývá jediná naděje, že není Láíovym vrahem - když přivolaný pastýř řekne, že Leios byl zabit tlupou lupičů, Iokasté utvrzuje Oidipa, že zachráněný člen Láíova doprovodu mluvil o lupičích. Připojuje k tomu svoji nedůvěru ve věštby. Láíos měl podle věštby zahynout rukou jejího syna. Ale ten se vrahem nikdy nestal, a je už dávno mrtev. (Pokus svést pátrání na falešnou cestu.) Oidipús opakuje žádost, aby Iokasté poslala pro sluhu - pastýře. V jeho výpovědi svítá mu poslední naděje. c) Druhé stasimon Sbor přednáší slavnostní zpěv. Nevyslovuje rialôí obhajobu Oidipa. Zastává se věštců a věšteb, jejichž platnost by mocní tohoto světa chtěli popřít. - 27 - "Jest popírán již co zašly1 zvuk výrok věštěny" Láíovi, nikde jiá Apollón Foibos není slavně ctěn; ta tam Jest ji2 víra!" 2. stupeň : Oidipús se dovídá, že nepochází z Vo-lyba. Iokasté prohledá vSechno. a) Iokasté vyjde se služkami obětovat v chrámě, aby Apollon přivodil smírné rozřešení případu. Její chot Oidipús se prý rozrýva podezřením a nejistotou. oĹ) Korintan oznamuje Iokasté, že přináší radostnou zvěst. Korintský lid chce zvolit Oidipa králem, Polybos zemřel. (Chvilková úleva v napětí.) Iokasté zdůrazňuje falešnou stopu svou otázkou ke Koriníanovi: "Je mrtev otec Oidi-püv?" Vidí v Koriníanově zprávě nový důkaz o nicotnosti výroků božích. Věštby se ukázaly nepravdivými. Zavolaný Oidipús získává tímto obratem na chvíli novou naději. Vysloví se s pohrdáním o delfské věštírně. Polybos tedy nebyl jím zabit, leda že by zemřel steskem po Oidipovi. Lei Oidipús nemůže zůstat zcela bez starostí, jak ho k tomu přemlouvá Iokasté. Znepokojuje ho myšlenka na druhou část věštby, že se totiž stane chotěm své matky. Marně snaží se Iokasté zbavit Oidipa této starosti - prý mnohý již ve snu s vlastní matkou obcoval. Ale Oidipa přece jenom svírá myšlenka na to, Že jeho matka žije. - 2U - /3) Korintan zpozorní a chce zbavit Oidipa starostí, že by vladař mohl spát s vlastní matkou. Chtěje Oidipa uklidnit, připraví cestu ke zvratu jeho štěstí (tragické ironie). Vypoví, že Oidipús není - jak se domnívá - syn Polybův a Méropin, Že jej dal korintským vladařům, když ho dostal jako dítě s probodenými kotníky v roklích kithaironských od jiného pastýře, od sluhy Láiova. Oidipús je rozhodnut odhalit tajemství za každou cenu. Ptá se shromážděných, zdali někdo zmíněného sluhu zná. Náčelník sboru mu připomíná, Že je to onen člověk, pro něhož Oidipús již poslal. /") Iokasté všechno prohledá. Snaží se dalšímu pátrání zabránit. Chce ještě v poslední chvíli ponechat věci v klidu. Jejím slovům "Kéž nepoznáš kdy, ubohý, kdo jsi!" rozumí Oidipús nesprávně» Pokládá je za projev Iokastinu strachu, že Oidipús je nízkého původu, a trvá na tom, aby se pastýř dostavil. Iokaeté prchá se slovy: " 6 hrůza! Synu bídy!" Oidipús nedbá slov ani zmateného odchodu Iokastina, i třeba si jich povšimnul i náčelník sboru. Oidipús se domnívá, že se Iokasté stydí za jeho sprostý původ, a chce za každou cenu zvědět pravdu. c) Sbor zpívá veselou taneční píseň (hyporchema). Dal se svést hrdou sebedůvěrou Oidipovou. Vyslovuje naději, že Oidipús je snad synem nějaké nymfy. Prohlásil se přece za děcko Náhody. Kithairón je snad Oidipovou kolébkou. Thébekým starcům se zdá, Že tak je možno záhadu smírně rozřešit. (Jde o moment posledního napětí. Katastrofa, která se zanedlouho neúprosně dostaví, bude působit tím drtivéji.) 3* stupen : Qiíipús se doví väechno. a) Pastýř, kterého Oidipús tak nedočkavě vyhlíží, přichází. Sbor i Korintan ho poznávají. Oidipús pastýře vyslýchá. Ten vypovídá, že byl ve službách Láíových a Se pásl stáda na Kithairónu. Pastýř si uvědomuje, proč byl k Oidipovi předvolán, a proto zahajuje zdržovací taktiku. Praví, že si nemôže vzpomenout, zdali Koriníana zná. Korintan mu připomene, že pásli kdysi spolu a že mu tehdy dal dítě. V té chvíli pastýř Korintana okřikuje, aby mlčel. Oidipús poznává, že pastýř chce dítě zapřít. Hrozbou mučení ho donutí, aby mluvil. Nakonec pastýř poví, Že dostal dítě od lokasty s rozkazem, aby je usmrtil. Obávala se véštby, že dítě zabije své rodiče. Pastýř dal dítě Korintanovi ze soucitu. Oidipús prohledá celou strašnou pravdu, všechny jeho naděje byly tímto svědectvím zmařeny, on je původcem moru, sám sebe proklel a odsoudil. £ výkřiky hrůzy prchá z domu. (Pro Oidipa poznávací scéna.) b) Třetí etasimon Je to odchod (exodos) sboru. V této závěrečné písni vyjadřuje Sofokles autorskou ideu díla: "HÓ, hóí Jaké to nic, synové smrti, jaké to nic je tento vezdejší Život!" Kaje před očima Oidipův Život, nic nemůže sbor nazvat na světě štastným. Oidipús odvrátil smrt oa fhébských bran, byl - 30 - vladařem v Thébách, stal se manželem své matky a upadl do neštěstí . Čas se dlouho vzpíral sboru odkrýt zločinný sňatek Oidipův. Nářek a zdrcení nad Oidipovym osudem končí však úlevným konstatováním, že pravda přece jen byla odhalena. 0 peripetii Sofoklova Krále Oidipa vhodně připomněl Frank Tetauer : "To je peripetie v nejvlastnějším slova smyslu, neboí je to vlastně několik následujících, jeden z druhého vyplývajících obratů a změn z bolesti v radost a z úlevy v hrůzu a propast beznaděje. Je to vlastně celé hrůza peripetií, kterými jsou uvolněna všecka sjtavidla hrůz a děsů, takže následující katastrofa je jen jejich nezbytným důsledkem." V. KATASTROFA a) Posel ÍExangelos) přináší zprávu o tom, co se udalo v paláci: Iokasté se oběsila, Oidipús si zlatými sponami z jejího roucha vypíchal oči. b) Otevírá se brána. Vstupuje zkrvécený Oidipús. Zaznívají jeho nářky. Na otázku náčelníka sboru, jak měl odvahu se oslepit, odpovídá Oidipús: na nic sladkého se nemůže již dívat, ani rodičům by se nechtěl v podsvětí dívat do očí. Nejra-déji by ztratil i sluch. V patetickém projevu rekapituluje svůj život a prosí Thébany, aby ho vyhnali ze své země. 1) Krank Tetauer, DRAMA A JEHO £VŽT (Praha, kelantrich, 195?), - 31 - c) Náčelník sboru připomíná Oldipovi, že ee blíži Kreón, nynější vládce. Oidiptis žádá Kreonta, aby jej poslal do vy-hnanství. Kreón však ee rozhodl požádat boha o radu, zťali má být OidlpiSe vypovězen. Posledním přáním Oidipovýra je, aby Kreon pohřbil Iokastu a jeho aby nechal žít v Kithairónu. Synové jsou muži a postarají se o sebe aami. Dcery by chtěl ještě obejmout. Kreón je dá přivést. Oidiptfs promlouvá k dívkám, vřele je doporučuje Kreontově ochraně a končí přání n štěstí pro ně. Kreón mu dívky odejme. d) Závěrečná slova - několik veršů. Nevíme, zdali je pronáší sbor nebo Oidipiís. Ve Stiebitzově překlade promlouvá k Thébanům Oidipús. Poukazuje na svůj osud: kdysi stál tak vysoko a nyní byl sražen v bídu. Nikdo smrtelný nemůže být před svou smrtí veleben jako átastný. - 32 - WILLIAM SHAKESPEARE Podkladem pro rozbor tohoto dramatu je překlad E.A. Saydka (Třetí, pf-epracované vydání, Praho 1550). HHP^pippM.]) j^ť^ľ—««•_•'■ .'■■-"•—v- •,i'f,MifWtg^Wj^^;;^fH;'«WB'"wl .4ti* t5^!^-3?;""S^""-j^; --í" ^■^.ji'ľj^alWiasíjT'^ig^E^g^ CT"?"ľ" -.y-sresT^ga Bb™™ ■SffiKSMÜi.VWi' Ú V O D E K Tragédie Hamlet představuje netoliko vrchol Shakespearova díla, ale zaujímá Jedno z prvních míst svetové dramatiky vůbec. Uyslitele několika století znepokojovala filosofická podstata Shakespearovy hry, estetikové ee snažili určit Její umólecké kvality. Každá doba hledala svůj přístup k Hamletovi a snažila ee drama interpretovat - ať už slovním výkladem nebo Inscenací - v duchu svých myšlenek a pocitu. 0 pramenech eyžetu této hry, o proměnách hamletovského tématu před Shakespearem, o genezi Shakespearovy verze, o problémech textologických byly napsány tisíce studií. Tento otázkám se zde vědomě vyhýbám. Odkazuji v tom směru na dvousvazko-vé dílo Frantiäka Chudoby. Kniha o Shakespearovi. Soustřeďuji pozornost Jenom na ideově-uměleckou výstavbu Hamleta, této Jedinečné tragédie, tak Jak Ji můžeme poznat na základě Saudkova překladu. Neboř i překlad Je Jistou interpretací originálu a zrcadlí se v něm nejen individualita Jeho původce, ale i atmosféra doby, za níž vznikal. cŕPVŕrBfi"'^*B*'iír?'KB:'"','9r"" 1 r- -pníš? r-rTp-vfr ŕ^g^^ä^s^S»(íi _■„ :.£HŤ»^gg«& 'S --..r*JH=*tA*k. nŕ. t Vznik tragedie Hamlet, ______________________________kr á lev i c d ánský rodle názoru anglického badatele E.K.Chamberse byl Haw-let napsán a poprvé inscenován v letech 1600-1601. Tiskem vyšel ve zkresleném a znehodnoceném textu r.1603. Text, který je otiskován v dnešních vydáních Shakespearovy tragédie,vznikl kombinací znění v tzv.kvartovém vydání z r.1604 a znění v tzv. vydání foliovém z r.1623- Byla tedy tragédie Hamlet napsána v alžbětinské, renesanční době a nese na sobe ve svých myšlenkách, názoru na drama a koneckonců i ve své výstavbě pečet této energické, bouřlivé a rozporuplné epochy. ________________________________________Idea hry Shakespearova tragédie Hamlet je dílo širokého myšlenkového zábéru. Dramatik v něm nadhodil otázky filosofie dějin, státu,metafyeické otázky o Životě a smrti, etické problémy, týkající se člověka jako jednotlivce, Jeho vztahu k rodičům, k ženě, k přátelům, i mnohé problémy psychologické. Idea tragédie je neodlučitelně spjata e hlavní postavou-Hamletem. Ani jedno dílo světové literatury nevyvolalo takové množství rozporných výkladů jako toto drania Shakespearovo. Hamletova osobnost byla vysvětlována z hlediska náboženského, politického, filosofického, psychologického. Charakter, vytvo- - yj - řený Shakespearem v tak impozantní mnohostrannosti, přímo vybízel k výkladům nejrozmanitějším; není možno je zde ani letmou zmínkou připomenout.K těm, kdož se hluboce zamýšleli nad charakterem hry Hamlet a jejího hrdiny, patřili autoři takové velikosti, jako jsou J.W.Goethe, V.G.Bělinskij, I.S.Turgenév, A.France a mnozí další, včetně vědců - badatelů Ehakespearolo-gů.2) Z našeho stanoviska dala by se idea Hamleta stručné vyjádřit takto: Jde o tragédii hrdiny, který povstal proti vše-mocnoati zla. Hamlet neorganizuje všeobecnou vzpouru proti záporným jevům ve společnosti, naopak: stojí osamocen. Proto se mu zdařil jenom dílčí úkol - odplata na vrahu jeho otce. Cesty a prostředky zápasu proti sociálnímu zlu Hamlet nenalezl. Podal však příklad toho, Že s nešvary je nutno nesmiřitelně bojovat, pádný příklad toho, že jenom v boji se zlem můžeme osvědčit svůj humanismus. _________________________________Děj tragédie Osou děje tragédie Hamlet je královský syn, jehož otec byl zavražděn svým bratrem a Jehož matka se provdala za vraha. Jádrem konfliktu je střetnutí ušlechtilého prince e nemravným prostředím dánského dvora {včele s králem Klaudiem). 2) Stručný přehled názorů kritiků e literárních vědcČ o Hamletovi podáví A.Anikst ve svém doslovu k ruskému vydání Shakespearových dramat. Český překlad Anikstovy stati je ve skriptech University J.S.Purkyně nazvaných Doslovy k dramatům W.ohakespeara. Díl první, Praha 1964. - ji- - Vyzván přáteli, setkává ee Hamlet v noci na hradbách a puchem svého zemřelého otce. Pozvi se od něho, že otce zavraždil jeho vlastní bratr Klaudius, nynější král* Hamlet sice to tušil, chce si však sdělení Duchovo prověřit. Hamlet miluje Ofelii, dceru kancléře Polonia. Když mu Ofelie z otcova návodu vrací listy a odříká schůzky, Hamlet toho využije a začne předstírat šílenství ze zklamané lásky. Tento stav mu totiž dovoluje zakrýt před králem provedení úmyslu, který pojal: zosnovat dílo spravedlnosti. Král, už dříve znepokojený princovou zasmušilostí, nevřří Poloniovu výkladu, Se Hamlet se pomátl z neopětované lásky. Pověří Hamletovy přátele ze studií Bosencrantze a Guildensterna, aby prozkoumali příčiny Hamletova změněného chování. Hamlet však úkol svých bývalých druhů prohlédne. Zpráva, že na zámek Elsinor zavítali herci, přivede Hamleta k myšlence, aby dal uspořádat divadelní představení, v němž se předvádí zločin podobný tomu, jaký spáchal KlaudiuB na svém bratrovi, a aby tím zaútočil na Klaudiovo svědomí. Král se útěkem z představeni prozradí jako vrah Hamletova otce. Klaudius je drcen výčitkami svědomí ze spáchaného zločinu. Hamlet měl příležitost zabít krále, když dlel na modlitbách. Neudělal to však. Zato v matčině komnatě probodl slídícího Polonia. Po tomto Hamletově činu Klaudius už neodkladá provést svůj úmysl a posílá Hamleta do Anglie. Rozencrantz s Guilden-stérem prince na cestě provázejí. Hamlet má být tajně sprovozen se světa. Hamlet však se z plavby do Anglie štastně vrátí, když byl předtím poslal pod katovu sekyru své proradné přátele. - J7 - Zatím se z ciziny vrátil Poloniův syn Laertes. Dověděl se o záhadné smrti svého otce a je rozhodnut pomstít se králi, kterého obviňuje ze smrti svého otce. Klaudiue však chytře obrátí Laertův hnév proti Hamletovi. Qfelie žalem zešílela a utonula. Hamlet spatří na hřbitově Ofeliin pohřeb. Rozčilen příliš okázalým pláčem Laertovým, vrhá se za Laertem do Ofeliina hrobu. Dojde mezi nimi ke rvačce. Hamlet však brzy lituje, Že se dal takto strhnout -poznal v Laertovi bytost sobě blízkou. Klaudiue se doví, že Hamlet se vrátil z Anglie. Rozhodne se Hamleta odstranit. Přemluví Laerta, aby se bil s Hamletem v souboji. Princ padne pod Laertovým končí řem, ale také Laertes zahyne ranou Hamletovou. Král aal totiž Laertův končíř napustit jedem a při souboji si oba protivníci zbraně vyměnili. Hamlet stačí předtím probodnout ještě Klaudia; Hamletova matka se napije otráveného vína a zemře. Z válečné výpravy vrací se Fortinbrae, norský králevic, jehož volbě za vladaře dal Hamlet před svou smrtí hlas. Pokloní se Hamletovu zápasu a dá ho s poctami pohřbít. Postavy tragédie Hamlet Shakespeare podal obraz Hamletova charakteru v takové mnohostrannosti a umělecké podmanivosti, že zobrazení této postavy rr.úžeme považovat za největší úspěch dramatika. Jde o postavu nadmíru složitou; v průběhu několika staletí bylo podniknuto mnoho pokusů o její osvětlení. Pokud jde o nejrozmanitější výklad Hamletovy povahy, nemíníme je zde připomínat. Odkazujeme v tom ohledu na 2. svazek díla Františka Chudoby Kniha o Shakespearovi (Praha 1943). Úvodem Hamletovy charakteristiky třeba zdůraznit, že "Hamlet je jediný Shakespearův tragický hrdina, který si uvědomuje své tragické předurčení a jeho nevyhnutelnost, která není dána ojedinělými příčinami, ale vyplývá ze základních podmínek současného života." ■*' František Chudoba správně konstatoval, že žádného jiného hrdinu nenaplnil Shakespeare "tolika rozpory mezi srdcem, rozumem a prostředím jako právě tohoto váhavce, Jenž tak často přemýšlí, jak a kdy by vykonal pomstu, k níž ho zavázal otcův duch, ale pak jedná z okamžitého vnuknutí".4 *Vévě spojení síly a slabosti, rozhodnosti a váhavosti vytváří vnitřní dialektiku Hamletovy osobnosti. Zápas, který se v princi odehrává, nesvědčí však o jeho slabosti, nýbrž je projevem disharmonie v jeho mysli, projevem toho, co se obvykle nazývalo "hamletovštinou". A ještě něco: Chudoba případně poznamenal, Že Hamlet je "člověk naťaný zvláštní obrazností, kterou proniká za Čin dříve, než jej vykoná, a domýšlí se předem jeho důsledků nebo si vybáeňu-Je nové příležitosti k činu, jejž právě odložil."5 3) V.£. Kemenov, Stati o uměni (Praha 1956, str.144). 4) Kniha o Shakespearovi, díl I (Praha 1941, atr. 649). 5) Kniha o Shakespearovi, ťíl TI (Praha 1943, str.554). - 39 - Příznačné je, Že Hamlet po každém monologu, který zrcadlí Jeho váhavost pred činem, podniká nový krok. Hamlet je vzdělaný mladý muž vysoké intelektuální úrovně. On nejsprávněji hodnotí podstatu situací v dramaté a pohotově na ně reaguje. Nestačí mu výzva Ducha zemřelého otce, dává uvést hru o zavraždění krále Üonzagy a teprve po ní získává jistotu a rozhodně jedná. Hamlet je myslitel a jeho promluvy obsahují mnoho znamenitých postřehů, duchaplností a sarkasmů. Hamlet rád zevšeobecňuje; to, co vidí na jednotlivcích,přenáší na vetší celek. Když odsuzuje matku, že se tak záhy po manželovo smrti provdala za svého švagra, pronese: "Křehkosti, tvé jméno je žena!" Hamlet je ovšem také bytost značné senzitivní, schopná velkých citů. Není to jenom chladný analytik rozumový. Prožívá hluboký smutek nad smrtí milovaného otce, nenávist ke smysl nému Btrýci - vrahovi, bolest nad jednáním matky. Ale Hamlet trpí též krizí společnosti, ve které žije a jejímiž základními vlastnostmi jsou úpadek intelektu, sobectví, bezcharakter-nost a omezenost. Melancholie obestřela Hamletovu mysl dávno předtím, nežli se setkal na hradbách s Duchem. Hamlet žije na Klaudiově dvoře osamocen; jediným člověkem, jemuž plně důvěřuje, je Horacio. Ale také jemu svoje plány jenom svěřuje, neukládá mu žádný tikal. Hamlet prošel duševním vývojem. Do ukončení "pasti" na Klaudia - představení herců - byl v něm jenom smutek a zoufalství, ironické šlehy domnělého blázna, vrhané do očí lidem u dvora. Nyní nastal Čas pro Činy, Výsledné filosofické stanovisko, k němuž se Hamlet protrpěl, shrnul do věty: - 4<- - "Být přípraven je vse." Život nebo smrt, obojí je neznámé; nutno vzít to, co přijde - toto myšlenkové poselství odevzdává nám Hamlet před rozhodnou scénou souboje s Laer-tem. Princův konec je tragický. Svého vysokého cíle - zničit zlo v dánské říši - nedosáhl. Jenom uspěl v dílčím úkolu: splatil zločin Klaudiův. Statečný příklad Hamletův a jeho štafeta nesmiřitelnosti vůči zlu váak nemizí, putuje dále a inspiruje vždy nová a nová pokolení. Horacio, Hamletův přítel Věcný, klidný, rozvážný a pevný muž, jehož se nedotkla vášeň a který dovede mlčet. Horacio je statečný: nebál se oslovit Ducha Hamletova otce. Princ nazývá Horácia svým milým přítelem; studovali spolu ve Vitemberku. Horacio plní v dramatě jisté funkce. Na počátku tragédie sděluje strážcům hradu a tím i obecenstvu fakta expozice, která je nutno znát pro pochopení zápletky. Ale v Shakespearově textu nacházíme nesrovnalosti. Při prvním setkání nemůže Hamlet Horácia poznat, tak je překvapen,že se jeho přítel objevil na Elsinoru, a poučuje Horácia o dánských mravech a zvycích (I.obraz, 4.scéna). Ale na počátku dramatu týž Horacio se ukazuje tak dokonale obeznámen a pomery na dánském dvoře, že vypravuje strážcům hradu o tom, co se šeptá o Hamletově otci, o norském princi Portinbrasovi. Později vystupuje Horacio jako Hamletův důvěrník. Princ mu sděluje skutečnosti, které musí Čtenář nebo divák - 41 - •" '■ ■'«■^PiWBMipHWW"»"8' znát, aby rozuměl proběhu děje (např.o dobrodružném návratu Hamleta z Anglie a o tom, jak Hamlet poslal dva své zradiväf přátele na smrt. Hora clo posledních výjevů je jiný nežli na začátku hry - zřejmě vyspěl. Před bojem a Laertem svěřuje mu Hamlet svoji temnou předtuchu. Hora-cio vybízí přítele, aby ji nebagatelizoval. Na konci dramatu má Horacio za úkol vypravovat Fortin-brasovi podrobnosti Hamletova zápasu, a znovu tedy plní funkci pro dramatika neocenitelnou. Shakespeare dal noraciove osobnosti živou přesvědčivost a sympatickou lidskost, v jeho postavo oslavil ideální přátelství - tím vším zastřel onu "výpomocnou" funkci Horácia ve struktuře tragédie. MarcelluB, Bernardo, důstojníci, ťrancisko, voják Jsou to vesměs postavy z expozice hry. Dobře si uvědomují prohnilost králova režimu, na stráži kritizují poměry ve státě, sympatizují s Hamletem a nevyzradí ho, ale aktivního odporu proti Klaudiově vládě schopni nejsou. Duch Hamletova otce V prvním dějství vidí Ducha řada postav na hradbách. Duch Vede dlouhý dialog s Hamletem. Jeho závěrečná slova zaznívají z hlubin. Ve scéně Hamleta s královnou vnímá Ducha jenom Hamlet. V exponování Ducha se neprojevuje ^Shakespearova víra v nadpřirozené bytosti (obdobne vystupuje duch Banka v tra gédii Makbeth, v níž dramatik nadto uvedl ještě Carodějni- - M - ce). Shakespeare udělal všechno, aby diváka přesvědčil o reálnosti těchto fantastických bytostí. Když Horacio praví, že víra a chování Ducha je nad jeho rozum, odbývá ho Hamlet slovy: "Tak o tom nerozumuji Více, véř, Je toho na zemi a na nebesích, než se vám rozumářům ve snu zdá!" V dramatě ztělesňuje Duch Humletova otce myšlenku spravedlnosti, která volá po tom, aby byl zločin potrestán. i adiue, dánský král Hamletův strýc a otčím, hlavní Hamletův protihráč, íe to zločinný uzurpétor královské moci, který ji obžeroě ;aké užívá. Vlády se zmocnil za pomoci ochotných přialuho-jačů vychytralým způsobem. Změna proběhla hladce a Klau-|ius ji dovedl dát formu do té míry legální, nebo naoko iegélní, že ani vydědění Hamleta z nástupnického práva levzbudilo v zemi odpor. Všechno svoje konání ospravedlňuje JO. audi us poukazem na to, že pečuje o blaho státu. Také svoje nezákonné dosednutí na trůn zdůvodňuje takto /("čímž také vašich /jsme uposlechli rad, kdož s ochotou/ Jste stáli při nás."). Klaudiův úvodní projev ke shromážděným dvořanům v trůnním sále je naplněn medovými slovy na všechny strany. Klaudius si uvědomuje, že musí všemožným způsobem zakrýt bratrovraždu, která zůstává dosud utajena. Přes dosavadní úspěch svých postupu není si však jist svým postavením. Nadto za hranicemi Dánska čeká norský Fortinbras na sebemenší projev slabosti. Klaudius chytře řeňí tuto situaci diplomatickou cestou: dopisem norskému - 43 - králi, jímž povoluje průchod jeho vojak dánským uzemím pri výbojné válce proti Polsku. Klaudiua využívá rozsáhlé síto špehů. «Je to zkuáený, hladký intrikán, při svém jednání nesnadno přistižitelný. Charakter ani zevnějáek tohoto muže, smyslného a se slabostí pro okázalost vlastních činů, se ováem zdaleka nevyrovná charakteru a osobností předeálého krále. ÍClaudius je bystrý psycholog. Jak by neprohlédl Hamletovo předstírané äílenetvíl Pocit, že vedle noho Žije někdo, kdo zná jeho zločin, naplňuje krále neustálým neklidem. Klaudiue je rozhodnut co nejdříve se Hamleta zbavit. Polo-ni ova smrt je mu vítaným podnětem k tomu, aby s poukazem na ni deportoval prince do Anglie* Dovednost jednat s lidmi, psychologický přístup k nim osvědčil Klaudius i tím, jak dovedl obrátit Laertův hněv proti evému odpůrci Hamletovi. V průběhu děje dramatu neprochází Klaudiův charakter vývojem; jenom se postupně odhalují vladařovy povahové rysy. Gertruda, dánská královna, Hamletova matka íía začátku hry nacházíme Gertrudu po boku jejího druhého manžela, jemuž oddaně naslouchá. Je přesvědčena, že váechno, co se v jejím Životě udalo, nutno brát jako něco, co "každému se stane"» Hamletovu bolest považuje za přehnanou. Gertruda je Žena intelektuálně mělká, a nadto neupřímná. Kolísá mezi smyslnou láskou ke Klaudiovi, aniž si zplna uvědomuje morální profil tohoto muže, a mezi láskou k eyno- - 44 - r vi. Ale je to Hamlet, kdo jí přichází na mysl, když pokrývá mrtvou Ofelii květy, a je to Hamlet, komu jako poslednímu připiji na zdraví. Folonius, nejvyási komoří Typ tzv.reálného politika, který se smiřuje s danou skutečností bez jakýchkoli mravních výhrad. Byl to právo on, kdo po smrti starého krále dovedl odhadnout, kam pována vítr, a kdo podpořil Klaudia proti oprávneným nárokům mladého Hamleta, Nedá se předpokládat, že by Klaudiovi pomáhal k vraždě; na to je Polonius příliš opatrnický. To, co dělá, koná z přesvědčení, Že je to nezbytné pro dobro státu. V rozmluvě a Reynaldem, kterého posílá za Laertem, odhaluje svoje chytrácké a pletichářské ledví. Polonius je starostlivým otcem, je to předchůdce opatrnických i vypočítavých měštáků, jak je ve velké míře přinese budoucí vývoj společnosti. Příznačné pro něj jsou rady, které uštědruje Laertovi před odchodem do ciziny, souhrn to oportunnosti a filistrovství. Ve svém chování k dceři mé Polonius mnoho společného s Kapuletem (z tragédie Romeo a Julie); je na oko žoviálni, vpravdě však kuplíř, který nese na trh Čistou lásku Ofelie k Hamletovi. Princ ho plným právem přirovnává ke konským handlířům. Tento čachrář, jemuž cíl posvěcuje temné prostředky, umírá při službičkování králi jako "trapný Čipera". Ale Polonius, první Klaudiův ministr, má ještě jiné rysy - je samolibý, senilnti upovídaný, ve výstupu s íteynal-tíem ztratí dokonce nit hovoru. Papouškuje jakési pravdy, které načerpal v mládí za studia na universitě. - 4í> - Vidím kus umeleckého mistrovství -Villiama Shakespeara v tom, Že dovedl v Poloniovi plasticky ukázat jinou tvář zla, nežli je ono zlo strašné, představované Klaudiem. Poloniuc má rysy směšnosti a jisté bodrosti; tím však podoba zla, které je představitelem, jeůtě více vystoupí do popředí a odhalí svoji zrůdnost. Beynaldo utojí ve službách Poloníových. Je to mravy a jednáním zmenšená fólie svého pána. Není divu, že vždycky uhodne, co si jeho pán přeje. Laertes Vyrostl v dobře situované rodině Poloniově. Těží se králově přízni. Podobně jako jeho otec navykl si brát věci takové, jaké jsou. Má něco z Poloniova mudrlantstvl; ukazuje se to v tom, jak Čávé raciy své sestře Ofelii a jak ji varuje před Hamletem. Takového poznáváme Laerta na začátku dramatu. Svým osudem je Laertes Hamletovým dvojníkem - také jeho otec byl zabit, ale jemu nadto zešílela a zemřela milovaná sestra. Ve srovnání 3 Hamletem je ovšem Laertes postava duševně nesložitá. Podruhé setkáváme se s Laertem na konci hry. Tento sebejistý kavalír se dovídá o smrti svého otce a začne Jednat bez přemýšleni a bez zábran. Při uskutečňování pomsty si prostředky příliš nevybírá. Napřed se žene proti Klau-diovi, ale stačí málo a uzavírá s ním hanebnou úmluvu na - 46 - zavražděni Hamleta. Jedno však Laerta ctí: nedokáže ae stavět přátelsky vůči tomu, koho nenávidí. íía Hamletovu nabídku smíru před soubojem odpovídá zdvořile, ale chladně. Teprve několik okamžiků před smrtí Laertea celou osnovu zločinů prohlédne a projeví se ve své lidské podstatě. Ofelie Tato Poloniova dcera má neskonalou čistotu a něhu srdce i bezprostřední hluboce prožitý vztah k přírodě.Bez odmluvy, žel, poslouchá rad a příkazů otce, ale také svého bratra Laerta. Trpností liáí se od většiny Shakespearových dívek, jako je Julie, Rosalinda, Blažena, Viola, Des-demona, které jsou samostatnější, smělejší a podnikavější. Slepá poslušnost otci způsobila, že se Ofelie stala jeho nástrojem v piklech proti Hamletovi. V princi, jehož překotné myšlení nestačí sledovat, vidí Ofelie ztělesněni nejlepších vlastností lidských. Když poznává, že to, k čemu se upjala veškerou horoucnos-tí své lásky, je spáleno šílenstvím, a když pozbude také svoji druhou životní oporu - otce, nemá, osamocena uprostřed královského dvora, sil žít, ztratí rozum a hyne jako tragická oběí krutého prostředí. Voltimand o Komelius, dvořané Ve vSem, jak sami zdůrazňují, osvědčují Voltimand a Komelius svoji věrnost králi Klaudiovi. Proto král právě tyto dvorany pověřuje úkolem, aby donesli jeho poselství - 47 - norskému králi, strjci Fortinbrase, který ľ e dal na cestu výbojů. Rosencrantz, Guildenstern, dvorana Tito šlechticové vystupují v dramatě jako dvojčata, tak jsou si podobni ve své zradě. Patřili kdysi k Hamletovým spolužákům. Ale za úplatu jsou schopni dělat cokoli. Představují větší zlo než lidé druhu Polonin» který omlouvá svoje konání poukazem na obecné bláno. Slídit a poslouchat za závěsem je hanebné. Ale vědomě zrazovat přítele je neodpustitelný zločin - a takto jednají Posencrantz a Guil-denstern. Z toho důvodu jsou v dramatě mimo Klaudia jedinými» koho Haolet vědomě poslal pod sekyru katovu. Osrik, dvořan Komicky nadutý a utlachaný králův posel, který přinesl Hamletovi výzvu k souboji s Laertein. Plýtvá frázemi a blýská se cizími slovy. Hamlet ho nazývá komárem. Skupina herců (včele s Prvním hercem) Jejich acéna "divadla na divadle" usvědčí Klaudia z vraždy bývalého krále. Hamlet a nimi jedná velmi přátelsky, nebot, jak praví Foloniovi, "herci jsou trest a zkrácená kronika doby." Dva hrobnicl Jsou zobrazeni diferencováni;; první ju starší a bystřejší, klade druhému hádanky, je duchaplný a :iuí ostrého - 43 - jazyka, také bi posílá druhého do hospody pro občerstvení. Oba vědí, Že páni jsou páni a že to mají zaživa i po smrti lepší nežli obyčejný lid. První kněz Stroze zastupuje názor církve, že sebevrah nemůže být pohřben v posvěcené zemi. Jenom rozkaz, "jenž ohnul řád" způsobil, zdůrazňuje kněz, že se Ofelii aos-.alo "poctivého" pohřbu, který jí nepříslušel, Fortinbras, norský králevlc Fortinbras býval vykládán různě. Jednou se v něm viděl krutý, bezohledný dobyvatel. Jindy se jeho válečné tažení považovalo za malicherné« Sám Chudoba mluví o For-tinbrasově povrchnosti a o lesku "pouhého vnějšího činu". Domnívám se však, že žádný z těchto výkladů není práv pojetí Shakespearovu. Vždyí je to umírající Hamlet, kdo praví k Horaciovi: "Leč prorokuji, dánským králem zvolen, že bude Fortinbras; svůj mroucí hlas mu dávám.** Kdybychom se postavili na stanovisko, že Fortinbras je bezohledný dobyvatel a krutý uchvatitel, vyznělo by drama o králevici dánském zcela Černě, asi ve smyslu: Hamlet jednoho darebáka zabil a druhý darebák na jeho místo nastoupí. Ideově takto promlouvala inscenace tragédie Hamlet v Brně r.ly63 (režisérem byl Kvžen Sokolovský). Ale pravdu G) František Chudoba., Kniha o Shakespearovi. II.díl, str.^62. - 49 - nemá ani Chudoba. Jak by mohl duch tak veliký a prozíravý, Jako je Hamlet, dát svůj hlas povrchnímu a výlučně za vnějším leskem se ženoucímu Fortinbraaovi? Anebo: bylo to opravdu nejmenší zlo, které mohl Hamlet svolit, do dna poznav zkaženost dánského dvora? Některé rysy výstavby ____________________tragédie Hamlet Propojení hlavní a vedlejší linie děje Hlavní linie děje tvoří střetnutí prince s hanebným prostředím Klaudiova dvora. Obě bojující strany (Hamlet, podporovaný přítelem Horaciem a provázený sympatiemi velitelů stráží Bernarda a Marcele, na jedné straně a Klaudius s celým dvorem a svými služebníky na straně druhé) vedou zápas podle vdech pravidel vojenské strategie a taktiky, Shakespeare dosahuje narůstání napětí v ději postupným zesilováním akcí každé z bojujích stran. Král Klaudius staví proti Hamletovi nejdříve Polonia, pak Rosencrantzo a Guilden-sterna a po nich Ofelil. Následuje nejtěžší zkouáka pro Hamleta - scéna u matky, rozhodujícím utkáním obou stran je boj Laerta s Hamletem otrávenými kordy. Dramatické napětí roste v té míře, jak jsou postavy -někdy nezávisle na svém přáni (Ofelle, Laertes) - vtahovány do zápasu a jak se jejich osudy navzájem kříží* Každou novou - 50 - etapu děje provází změna v situaci nebo náladě Hamleta. Napětí je probouzeno a stupňováno očekáváním, jaký bude daláí Hamletův krok, jak se princ vyrovná a komplikacemi, které vznikly v jeho vztazích k ostatním postavám. Postupně, jak ae děj rozvíjí, stahují ae dramatická střetnutí v uzel stále užäí. Každá z postav (především Klaudius, Getruda, ťolonius, Ofelie, Laertes, Fortinbras, ale koneckonců i Bosencrantz a Guildenstern, Duch a hrobníci) žije svoje samostatné drama. To vytváří pro Čtenáře nebo diváka pocit mnohostrannosti a hloubky z Shakespearova zachycení živote. Hamletova osobnost je svorníkem těchto dílčích linií. Způsob jak Shakespeare dosáhl toho, že se osudy všech lidí v dramatě zobrazených protínají v osobnosti Hamleta, že se jejich dílčí příběhy vlévají jako přítoky do řečiště hlavního děje - děje spjatého s Hamletem, svědčí o dramatikově svrchovaném uměleckém mistrovství. Tragická ironie Životní okolnosti způsobily, že Hamlet, ačkoli vystupuje jako mstitel zavražděného otce, 3ám usmrtil otco Laertova a Ofeliina. V katastrofě dramatu se Hamlet omlouvá Laertovi, ale ten ho vzápětí smrtelně zraní, aby také sám zahynul -vlastní jedovatou zbraní, která se dostala při výměně kordu do rukou Hamletovi. Královna připíjí Hamletovi na zdraví a hyne víneii, které nulo otrávit Hamleta. - n - Momenty uvolnění a smích v tragédii Hlavní postavy dramatu Hamlet procházejí neočekávanými změnami a zvraty; musejí reagovat na všechno, co se odehrává okolo nich, a proto jaou zachyceny v pohybu. Tak zkušený dramatik, jako byl Shakespeare, přirozeně věděl, že zimniCně rychlý běh událostí a střetnutí musí být pro diváka vyváženy chvílemi odpočinku, chvílemi poměrného klidu v ději. Takovou funkci v dramatě plni např. výjev setkání Hamleta s herci a Hamletova slavná exhorta o herectví. V tragédii Hamlet se objevují také scény, v nichž zaznívá s.míc_h, byt tu jde o smích hořký. Je to především ve výjevu hrobníků. Oba hrobníci se málem dostali do sporu o to, zdali se patří, aby Ofelie byla pochována podle křesťanského mravu. Hovor obou hrobníků je drsně pozemský a kontrastuje se smutnou situací Ofeliina pohřbu, který následuje bezprostředné poté ■ Trpce veselá píseň prvního hrobníka o mládí, které milovalo dívky, stojí v kontrapunktu s Hamletovým žalem. Podobně nese v sobě ráz hořkého humoru dialog okolo lebky šaška, který kdysi obveseloval králův dvůr a houpal Hamleta na kolenou. Hamletův rozhovor s dvořanem Osrikem má charakter ironického výsměchu vší nafintěné bezcharakternosti. Osvícenství považovalo scénu s hrobníky za znesvěcení tragédie. Podle klasické poetiky musí být tak vznešený dramatický druh, jako je tragédie, stylově čistý, nic protikladného t tedy ani humor) nemá narukovat jeho uměleckou velebnost. - 52 - My však víme, že Shakespeare nevložil komické výstupy do tragédie Hamlet z nouze nebo nějakým nedopatřením, nýbrž právě proto, že chtěl zachytit skutečnost v celé její plnosti, v dialektickém sepětí života a smrti, žalu a smíchu. Princip zdvojování Shakespeare využívá v Hamletu velmi dovedně principu zdvojení, který dovoluje jevy, postupy, osoby konfrontovat. Dvojí je kolize hry: vnější konflikt (Hamlet proti králi) a vnitřní konflikt v princi Samém. V Shakespearově tragédii nacházíme paralelní postavy. Hamlet - Laertes, Rosencrantz-Guildenstern, dva hrobníci. Je tu exponován dvojí druh šílenství; předstíraného (Hamlet) a skutečného (Ofelie). Stejné rady dává Ofelii, jak se má chovat k Hamletovi,bratr a krátce nato otec. Polonius dvakrát slídí za Hamletem, jednou za účasti krále, podruhé sám. Dvojí léčkaí Klaudiova a Folo-niova na Hamleta prostřednictvím Ofelie; Hamletova na krále uspořádáním představení. Dvojí případ patolízal3tvl zastu -puje Polonius a Osrik; oba ve svém poníženém alužblčkování naoko souhlasí a Hamletem ve všem, co říká - první, když Hamlet mluví o tvaru oblaku, druhý, když Hamlet nadhazuje otázku, zdali je v sále horko nebo chladno. Hamlet - drama otevřené formy Děj tragédie Hamlet se odehrává na velkém počtu dějiší, místné od sebe vzdálených, liáně dojem, jako by Shakespeare - 53 - rH 1 ■ 1 U ( 1 ŕ* > l ■1> Ch. 1 , CD 03 O ■ CD >s 0 ■H o % a> 1 CD M o ■H 3 ta t. L < -H CO Cp XU MJ ** b O ■*J B C 3 > P P, ■H 'U o o > 1/3 Ü ■ 1-4 (Tí K .a 4> a T3 TĽ M S cu O O •>> CO d ^4 3 si D. rH a> ta vt o -P o 1) rH x; ■p ■rH Tí rH ■p n n O n -p VI O ta h .o H • CO 3 > •05 01 rH -H ** xo O "-> X) CQ (h P e rH •"i o> > u« to > o o 3 v ■H T3 ■H 3 t, C A to d rH .i M t'J D) g x» «u X> o CO C d) CO * .0 CD rt a o x >Ch CD S c VI 3 "~> o d o »O to o d U CO rH CO TJ •o U CC O a 01 3 > «* •H ■O M G ■H rH > • u a > -3 ^ Q X! v O K • n tO M T) VI a •U to -H VI >í O a> •■71 Oj EM 3 -d +j ■p -H ■T VI P3 >» M S3 V C tj> +» g C c X» p« »M ß O XU ■n 3 N 3 a • d r% XJ Ľ S o ■p VI >a ■SÜ a» ■H o xb > ■*-» u ffl ti d •H rH •^ s T) ÍH to '••i u > aj -a c d •m «> > CD ■o TJ CO M x: ■t g CO > Ch tí O O Ä CD > CD v H ^■) •3 vy ca v e p o Jh TJ 3 « 3 0) U ^ 3 -P •p to XJ 03 i-H o VI •o +> s ta a. •H Q ■H 3 TJ rH CO rH XJ t» XI O. t« xj a KJ •*-» CO v Ch 3 vt M h Q > a o 03 > r. CO TJ O ' a TJ O u •OJ XO o +J « V!) •H >^ > TJ H O a O •S > u D /^ CO x> c C VI 3 a 31 H T3 o. d) TJ >í ■o XU -H U "D > tu > d K) >N X0 X> ď K-J > CO h a> ** c ta d VI C > ■ľt <0 XO H O VI B O CO o d rH x; TJ •a o •a to 03 B B ÖJ « CO v +> c X) « -o > •-: ft >-l ■p VI to «U CO .Ü ^í CJ u c í? B ID a h (4 3 •O *» -a •H O M B to • S X) 3 K p (h to TJ VI -H h o O VI to -.71 <0 O 3 +> to o CD ^ľ. CD S >'U ■rH ■r-3 ■P O MU > fe VI í/) ^ «0 ■n H C >> « +* & X TJ TJ B •p «t to X! •H P •H 1 o rrt > s ^ -T3 •TI ■o >v M t| XŮ U ■r-a a> •^j a o XO Xíl rH > O ■P CO * CO CD * > v -o O a> XJ vt > XU > ' s > MSI XJ CO a TJ VI ■p "U q ir\ •a > (0 +» CO T> a •H •a a +» p. C Hl •3 O ■p c O 'O »33 '"3 Ô"" rH VI o 3 o ■O XJ o ■d c v ■H XJ c H a a -H 3 to «h VI « ■p a ř» VI (D Ä (D •H •T VI 0> O •CO s (H -3 TJ '■"3 "i-l 1 a -o Q -í" h .* CO CD +» -to >M >a> ß • n a o +* h xo í v a. > co d TI > o O u CS O x» ■r-3 i f^ >> TJ CO CO o x; ü X! TJ 2: ■p ■31 rH CO j CO o ta a XI n a B 3 « S rH e ül 0Í CO co a co 1 C ííí d c ÍS »c *rj o •H •a *a C (4 » U1 VI ■>~3 Vi TJ a ■ •ä TJ »,"* o ■p r-* o 3 O a» ^^ ť» ■Ö •H to CO XQ CD • O •H 3 •H to C TJ •. « o o +» tu O C ** o r-l 1 n d) >o (U +> Q (O o >m 01 CC C ""S <0 CO p l-\ -O o & > o a •H m 3 «y >o N > ■H 3 a O Eh P M >Eh V > C CD C XJ CP Xí ta XJ CQ o 3 rH O 3 Eh t« -■-i >> >> •H 9 <& VI '"3 B 1) ■H o o n ta i* C

« ■■-> a «n 3 •1) T» VI H XU •m ■p VI rt CO ■p P N >» —5 í & •>> r&£ w XJ a a *>» rH >N C rH HO C? ■p xp ä G CO o x '^> *< *3 ■O «1» > o »_* u a > to a> 3 ■"-5 •H rH T) o -I >> rH Ch X) >■ -a O 9 m I-* a. b -o fH a) 3 * iŕ »i e CO O :■> O fc; »M 3 VI •3j r* n>> e e XJ T3 C3 -d CD O vt >> CO XJ -"3 T) > M 3 O ŕ- 'S vt > VI v H O '3 o >M > r-i d T) 1x1 a> S a si ■M «h S ■p 3 H o C +> x: h CO 3 TJ rH X! •T M > G 3 •o V r-t 3 o ta O >> *D £ u MU P. Xl> p •H «k • O O ** a CO B tO "? O 0) ■o O .M > CP x> § « CO 3 TJ S o >> -p * O OJ t. •rH 0) o (h > s° Xll ■p Ml) o VI a 3 3 Vt N u ■p N O c M co K Xi u x: 'O CJ t* • ec M -í) ti T) >3 C m •O > +> +* > to O +> TJ H •3 ■rt CD -p 3 CO * S B* U x» 4* to jM > •H +í 0) a ■u o r4 TJ "-5 *■— VI Q. c O xo U VI a B CO •a OJ c o o a V XO M >N rH •H D. .C <0 M H ■rt X! í? ä XI •>-^ • H VI '<-> (U CD .M .sa ffl +J ■ c j- M a 3 K P to 3 C -O *CJ > XU to o H 3 » vt ■H § CO x fc CD a> o S d) b ■P x! •H o Jrf td ■P •o p: c O > XJ rH ■H >fU •rt u to a ->i FT-1 ffl TJ VI CO U o Ä 4-> 4-» ■Ö C0 (0 •H O Tí O CJ X" ■■-3 01 ti o d Ö > r« > CD H h CO 'fl rH •T B •H 03 *■"> +* ;01 -tf C O "*3 XJ p .r a Ä ■p VI ■P xo O O t! 0 Q) 0) f> XJ o CO CO VI rH t/3 03 91 u c/i xj t> (C Pm +* iJ -a •♦-> Q. K "~i rH to C TJ CO c > R o OT CO i O 1 rH M CO ■rt ■rt "~S to •p >i «M d xo "^ 01 d •í TI o •H V| O tx TJ U » to rH Ch Q 3 t4 h'J & X! TJ to CQ C CO G C N XI 3 > KJ CO >> o O O > CO > rH O X0 0) xo ca O. x: > o d > p aj ü ^ d H s 03 TJ TJ co to M J4 CO TJ F-t TJ ffi tO >Sh J3 TJ "3 P > •CO •a CO ■rl a ^1 > "■ •3 TJ •H CD •r-S Ph 1 VI >y xo •>> CQ d d d > CO a CD ■p Q. co TJ t& o •- CO -p CD rH Vt CO 3 > (X ■p T3 M O O 3 ■H •H CO a M t> rH X! a to 3 H Vt M a 'É? 3) 3 B > rH d B ■P tO ■p o 3 03 '"3 o ■H p ■P ■ >N a c rH P - O CD TJ >b4 o> co -H tí 01 tu CD d "-a CO 'S m B •>-3 xo XSl >u M «P J3 CO C •3 ■p a xo X0 Xí B CO xo VI to VI o CO 3 > >u o a. TJ d o •p rH CO X) CQ >í •u ■ o cO Xi VI ■O CO rH -J -U <í d 3 P ■rH rH * •J 3) rH ä CO £0 rH "Í > OJ CO o F! >» o TJ CJ f-: >) to a B N XJ CO > K CO (0 XJ rj o> • ■ i 3 ■H ■O N -H O o 0> ■P a p © tO a o d o > J4 XJ CO vt CO a 3 vi T) O X3 (0 -.T rH t-i d a ř> rH C JH o > TJ ■• B > OJ CD ^1 CO rH M Ř •rt vt CJ C0 03 M i "-5 *« C O >> a a -2 E K H TJ •r^ I>S u a c •o l-t to •cO EC TJ > +* CD rl 0) • c o > CO CO XJ (q o TJ ■rt > v CD * d rH O a o O "2 2 rH CD B CD M x: -j « x; O S 3 B x; B ">> »1 vl VI CO C3 d CD ■H m CD ■H *H c t» co d -h ta x; a >«• u t-i a H o ^ H >H o co o o •* •3 -H O * XJ >1 t« í 5 P P d TJ 1» l-l O -P VI Ch CD 1 <0 3 CO CO r-i O Ä w > B N ** X! xo CO TJ CD > CO ■H S CO -H 3 rH 2 •o> CO M 0) ■r? ■a tu (H d CQ e o d ■H B TJ >N e fc, TJ O Ti >M -M 0) CO 3 o o CO o p O u CJ rH CQ n TJ X! >N 3 -o 3 ■rt 1 e d E TJ CD CD O <3 a o CJ CD B -■"i > d 2 3 at to »-j «J 3 S 0 1 x: ' s 1? d TJ +» ••-> -1-3 ÍH Ch p d to B co • C0 O TJ o ;^ ■* C rH CD k •n> o t?*r ' m CO 'i -° 7. ■ri ••u CO •H x; 03 •o S . ■í-3 S CO d a xo U -P *• H XJ CD CP c 3 3 3 o -n a a ■H N X! rH rW O O Ch TJ o e d * rH a CO U XO "^ tq co +* -S P to » ""3 XJ O Cp > -aj vi o •H rH c ■g to 0) ■P (h xj a m ■""i M "*3 -rt u -rl CO (J • O 3 CO >Sh XI ■P •co XJ •'} O vt 3 a o tg O d ^d a •íl 3 Ch f-t t p > =0 rH 05 » tä d CD •H a 3 o ■p co CO CO rH 03 >» ■r-J CC ■t V H TJ ■p CO XJ Ä řiJj •p TJ •-t N r4 ,W CO >j CD •r"3 > O Dl CD O TJ a •rt TJ i-t O xh d ^4 „ > ■rt >i Ch 3 X4 TJ X! >> 3 O CD E -rt xa e rH -H r7 CO ,14 O O o •CD TJ > 3 rH Ch VI T) 1 H VI CD H x! x: ^4 M O > 3 CO xn •i r >C3 TJ a O O VI rj ""> •0 d CO Ír O a> CD M ca rH TJ d M3 -rt - N>> ■r-3 •rt a c» x; 'tí (0 d o CD X! Eh ^ V CJ > •>5 a CO TJ -o N "~3 3 U M O xl CO o > CO 0) Jrf CO a) >> CJ a co B d TJ o ^S «H O * 'S (J p x; í? >s CO CO H D -rt u CO a d -X •rt CO S5 X> > JH *3 'íh CJ -S ■H •r* rH > g n «< CO CD TJ a p d n CT) r. +> P :l B to ■o d 03 o B XO XJ aj ■8 CO XJ *>» >> 3 to O -M CO d xi e co > rH to H (H XJ ■Cl >N s rH í*í '>» • a co -rt a CO «U O r-t CO U ii rH 3 xj x> a «i1- d XI CD TJ us Laertovi, Že jeho chvíle přijde možná "ještě dnes". A v následující scéně přichází Osrik k Hamletovi se vzkazem, že se má setkat s Laertem dnes. Fo návratu Hamleta z moře se hned druhého dne koná jeho souboj s Laertem, V průběhu posledního dějství dostihnou Roaencrantz a Guildenstern Anglie, ale také přijde s Anglie První vyslanec se zprávou, že oba jsou již mrtvi. Vidíme tedy značné nelogičnosti v údajích časových, rozpory mezi Časem fyzickým a časem dramatickým. Pro Shakespearovu hru je ovšem rozhodujíc! Čas dramatický. Aby si uvudoir.il disproporce mezi Časem dramatickým a fyzickým, na to nemá divák kuy. Místo Shakespeare .nakládá s umístěním jednotlivých scén zcela svobodně: hned jsme na baště před hradem, hned v trůnním sále, hned v pokoji Poloniově, hneč v komnatě královnině, hned na planino v Dánsku, hned na hřbitově. Vcelku se dějiště změní v tragédii Hamlet dvacetkrát. Pažení scén za sebou připomíná charakter filmových ctři-hů. A filmové práci odpovídá volné střídání dčjlší. 2náme-li inscenační principy alžbětinského divadla, víme, že pracovalo s fantazií diváků a nezdržovalo se jakoukoli přestavbou scenérií na jevišti. Mnohdy stačilo vylíčit přírodní náladu v řeči postav. Tak napr. ke konci prvního výjevu praví Hora-cio ; "Jitro v sivorudéra plášti / už kráčí rosou kopců na východě." 56 - Atmosféra dění Shakespeare byl příliš velkým dramatickým básníkem, než aby nezasadil jednání postav do příslušná atmosféry. Uvedu několik příkladů. Když se zjevuje strážím Duch Hamletova otce, je mrazivá noc, v níž duje severák a jiskří hvězdy. Když čeká Hamlet na baště, až vystoupí Duch, sní v kontrastu k náladě prince fanfáry za scénou a hřmí výstřely z houf-nic, znamení to, že vládnoucí král hoduje. Když Hamlet při rozhodujícím souboji s Laertem získá bod, troubí za scénou polnice a je slyšet střelbu z děl. Na konci dramatu čtyři kapitáni odnášejí mrtvého Hamleta a hudba hraje smuteční pochod, do něhož burácí střelba z děl; majestátnost situace je tak podtrhována i silným exponováním zvukové kulisy. Jazyk tragédie Podle Františka Chudoby má Hamlet celkem 3929 řádků. Z toho je 2718 blankversů (pětistopých veršů jarabických nerýmovaných; v Saudkově překladu se střídají v blankversu verše desetislabičné a verše jedenáctislabičné. 136 řádků je řádků veršovaných a rýmovaných, jde především o písně (zpívá Ofelie a První hrobník)'. Ale v dramatě Hamlet je užito také prózy (1211 řádků); v próze mluví Hamlet s herci e s Prvním hrobníkem. - 57 - HeČ je diferencována podle upolučenského postaveni postav, podle charakteru človšku, hloubky jeho vzdělání a stáří. Nejpádněji projeví se tyto rozdíly srovnáme-li např. jazyk Hamleta (plny obrazů, tragického patosu a ironie, zejména v monolozích), jazyk Polonia (např. v jeho naučeních Laer-tovi plný obecně platných floskulí, vyslovených v příslovích), jazyk Oorika (promíšený cizími slovy, které mají okolí ohromovat) a jazyk Prvního hrobníka (nesoucí rysy jeho zemitého mudrlantství). Přirozeně, že se jazyk - zejména u Hamleta -mění také podle dramatické situace a podle toho, komu jsou repliky mluvčího určeny. Nejbásnivěji jsou napsány Hamletovy monology, rozlévající se do širokých period. Kompozice __________________________________Hamleta Rozdělení tragédie Hamlet na dějství a výstupy není dílem Williama Shakespeara. První kvartové vydáni nemělo vůbec žádné členění. Obvykle dnes přijímané rozdělení tragédie Hamlet na pět dějství a na dvacet scén zavedl redaktor Shakespearových děl IT.Tíowe ve vydání z roku 1709. Zpravidla bývá Hamlet inscenován ve třech částech, ale -někdy se inacenace rozděluje na části dvě. Konečné řešení tu patří režisérovi inscenace. V naáem rozboru budeme vycházet z rozdělení hry na pět dějství, jak je machovjvá překlad S.A.Saudka. I. EXPOZICE První dějství 1) Elsinor. Na baště před hradem. Scéna má tyto části: a) Důstojník Bernardo přichází kontrolovat vojína Franciska. Už heslo, které musí zvolat C*AÍ žije králi") ironicky udává základní akord děje tragédie. Dovídáme se, ze tloukla půlnoc a ze dosud proběhla noc klidně. b) Vystoupí Horacio a Marcellus, Když odejde Francisko., táže se Marcellus Bernarda: "Ukázalo se to zas?" Jestliže prečtí:2 jsme se seznámili 3 zriístem a s dobou děje, nyní začíná vlastní děj. Horacio tvrdí, že Duch je plodem fantazie stráží. c) Duch se v jednu hodinu po půlnoci objeví. Horacio osloví Ducha poprvé. Leč Duch se ubírá pryč. Když Ľuch odejde, praví o něm Horacio, ze se zcela podobá mrtvému králi a Že měl touž zbroj, jako když se zemřelý král měřil s králem Noru. Horacio vysvětluje, proč se věude tak horečně zbrojí. I.'orský Fortinbras chce vyrvat Dánsku kraje, které kdysi ztratil. Příchod Duciia je znamením blížících se hrůz. ( Temná - ^ - p red poved" toho, co se pak skutečně stane*) Horaciův výklad informuje diváky o tom, co musejí znát, aby pochopili daloí průboh děje; plní tedy funkci expozice«, d) Duch se vrátí. Horecio ho osloví podruhé a vyzve ho, aby promluvil. Tentokrát chtěl Duch odpovědět. (Gradace.) Ale zakokrhal kohout a Duch se vzdálil. Co by řekl? (Napěti.) e) Horaciův a Marcellův výklad, proč ae Duch objevil. Horacio rozhodne, Že je nutno o setkání s Duchem informovat Hamleta. 2) Státní rada v trůnním aále a) Král Klaudius poukazuje na smrt krále Hamleta a připomíná avůj brzký sňatek s jeho chotí. Posílá k norskému králi dvořany Kornélia a Voltimanda a poselstvím, aby zadržel svého synovce Fortinbrase před válečnou výpravou do Dánska. b) Laertes se chce vrátit na studia do Francie. Polonius se za něj u krále přimlouvá. Král svoluje. c) Studené chování Hamleta k novému králi. Klaudius neschvaluje Hamletův záměr vrátit se na školy vitemberské a rád by přesvědčil Hamleta, aby zůstal v Dánsku. Je prý tó hřích na mrtvém otci stále po něm truchlit. Hamlet uposlechne teprve až matčiny prosby, aby zůstal. Král odejde hodovat. - 60 - d)Prvni monolog Hamletův. Princova melancholie mu svůj původ v rozhořčení nad chováním matky, která ae vdala tak urychleně a za tak ubohého muže. "Křehkosti, tvé jméno je Žena." e) Přátelé omamují Hamletovi, že viděli Ducha, a sděluji mu podrobnosti o tom, jak se Duch choval. Hamlet jj hned rozhodnut promluvit příští noc s Duchem. Zapřísahá přátele, aby mu zůstali věrni a aby to, co o Duchovi vědí, nedále smlčeli. f) V malém monologu se Hamlet podivuje tomu, že Duch se objevuje ve zbroji. Poprvé mluví Hamlet, rozrušen, o zločinu: "Až dotud ticho, duáeí Nebol zločin / se vyjeví, byí zasut lidským očím." (Napětí. Jaký zločin? Jak se vyjeví?) 3) Pokoj v domě" Poloniově a) Laertes vyhledá sestru Orelii a označí Hamletovu přízeň k ní za "galantní hříčku". Snad Hamlet miluje Ofelii, ale "je to princ / a jeho vůle nenáleží jemu." Ofalie slibuje bratrovi, že si jeho varování vezme k srdci. b) Polonius žehná Laertovi na cestu a dává mu rady, jak se má chovat. c) Polonius varuje Ofelii před Hamletem a zakazuje jí dalží styky s princem. (Proti Laertovu napomínání gradace«) - 61 - II. KOLIZE Hamlet se stále zřetelněji přesvědčuje o Klaudiově vině. Nemůže se však rozhodnout k pomstě. A) Popud k hlavnímu ději Na baště před hradem. 4) Hamlet, Horacio a Marcellus. Vystoupí Duch. Výstavba této poměrné krátké scény je velmi umná, nabitá děním. a) Hala expozice. Je mrazivá noc. Blíží se půlnoc, král hýří. Zaznívají fanfáry a výstřely z houfnic. b) Hamletova úvaha i Člověk vezme úhonu u soudu verejnosti pro jedinou chybu. (Malá prodleva.) c) Výjev s Duchem, mistrně gradovaný. Hamlet oslovuje Ducha, aby pověděl, proč přichází a čeho si žádá. Rozebereme tento výjev podrobně. c,) Duch kyne. c„) Marcellus a Horacio k princi: Nechoate za nimi c-) Hamlet : Zde Duch nepromluví. c.) Horacio: Nechoate, princi 1 O Hamlet : Čeho bych se bál? Cg) Duch kyne. c7) Horacio brání Hamletovi, aby šel a Duchen. Líčí mu nebezpečí. - 62 - C1Q cll c12 c13 C14 Cg) Duch kyne. c») Marcellus : Nesmíte, výsosti 1 Hamlet : Ty ruce pryč! Horacio k princi : Nechte se uprositi Duch kyne Hamletovi. Hamlet i Stále mě volá. Pusíte, pánoval Hamlet se jim vytrhne a následuje Ducha. c15) Zděšení Horácia a Marcella. "Něco je shnilého v tom našem Dánsku." c^g) Oba utíkají za Hamletem. (Boj Hamleta, kt*rý je fascinován Duchem, s přáteli, kteří Hamletovi bráni, aby za Duchem odešel, je vibrace útoků a protiútoků obou stran. Je to jakési malé drama. Nakonec si Hamlet vynutí odchod násilím.) 5. Jinde na baště a) Bozmluva Hamleta a Duchem. (Je rovněž patřičně stupňována - až po konečnou výzvu Ducha k Hamletovi: "Pamatuji") Hamlet mluví s Duchem v nepřítomnosti přátel. Nejprve sděluje Duch Hamletovi některé údaje o sobě: Jako přízrak Hamletova otce musí za nocí obcházet a ve dne hořet v plamenech, dokud neodčiní svoje hříchy» Pak vyzývá Duch Hamleta, aby pomstil vraždu spáchanou na něm. Ner.l pravda, že by zahynul jedem hada, Dánsko je klamáno touto lží. "...had, jenž uštkl tvého otce nosí /teä jeho korunul" Hamlet vykřikne, že to tušil. Tímto výkřikem naznačuje, že již dříve měl jakési podezření proti strýci a že odsud vyplývala jeho antipatie - 63 - k němu. Duch prozradí způsob vraždy: Klaudius nalil králi dú ucha bolehlavu. Duch vyzývá Hamleta, aby vraždu pomstil. Proti matce však nemu nic podnikat. b) Druhý monolog Hamletův. Princ se rozhodne, že pomstí zavraždění svého otce na strýci. c) Přiběhnuvšímu Horaciovi a Marcellovi odmítá Hamlet zprvu říci, co mu Duch adělil. Hamlet zaváže přátele mlčením o tom, co viděli. Musejí přísahat na Hamletův meč. Duch je třikrát z hlubin k tomu vyzývá. Poté musejí Horacio a Marcel-lus přísahou slíbit, že budou mlčet a Že ani náznakem neprozradí, až se bude Hamlet podivně chovat, příčinu tohoto jeho chování. Rovněž tentokrát vybízí Ducha oba Hamletovy přátele, aby přísahali. Poté se Hamlet definitivně rozhoduje k boji: "Vymknuta ze svých kloubů doba Sílí: že jsem ae zrodil, abych napravil ji!" B) Hamletovo jednáni a královy protiakce 1. stupeň : Hamlet předstírá šílenství. Polonius vysvětluje jeho pomatení láskou. Druhé dějství 1) Pokoj v domě Poloniově a) Polonius posílá Reynalda do Paríže, aby zjistil, jak si tam Laertes vede. (Po vzepjatém konci prvního dějství má - 64 - tento výjev charakter prodlevy. Na chvíli ae odvádí pozornost od Hamleta.) b) Qfelie sdělí Poloniovi, že Hamlet áílí. Oba se domnívají, že se tak stalo z Hamletovy lásky k Ofelii, když mu vracela listy a odmítla schůzky. Polonius se rozhodne sdělit väechno králi. 2) Síň na hradě (Poloniova zpráva králi se v draraatě nepředvádí. Shakespeare ji vynechal. Zbytečně by diváka zdržela. Král praví: "Hamlet,jak už víte, je proměněn.") a) První tah králův proti Hamletovi. Nasazuje Hamletovy přátele: vyzve Hoaencrantze a Guilder.sterna, aby vypátrali příčinu Hamletova změněného chování. b) Vstoupí Polonius a sděluje, že ví, proč se Hamlet zbláznil. Král to prahne slyšet. Gertrude je přesvědčena, že příčinou Hamletova rozruáení je smrt jeho otce a rychlý sňatek Klaudia s Getrudou. Polonius žádá krále, aby nejprve přijal poselstvo, c) Voltimand a Kornelius přinášejí zprávu, že norský král dal zastavit Fortinbrasův nápor proti Dánsku a že mu nařídil užít shromážděných zbraní proti Polsku. Norský král žádá po Klaudiovi, aby dovolil FortinLrasovým vojskům průchod Dánskem. (Linie hlavního děje Hamlet - Klaudius je tímto výjevem na chvíli přerušena. Napětí v dramaté Hes,toupá.) - 65 - d) Polonius podáva králi Hamletův dopis Ofelii, který potvrzuje Hamletovo zešílení z lásky k Ofelii« (Dopis je protitah Hamletův, v dramatě jaksi skrytý, "nepřímý'".) Polonius nabízí králi, aby se spolu skryli a sledovali Hamletovo chování, až on Poloniua "pustí" k Hamletovi Ofelii. e) Polonius ae setká s Hamletem. ( Jde o přímý protiútok Hamleta proti královi.) Hamlet nazve Polonia konským handlířem, ale svou zmatenou řečí udržuje Polonia v presvedčení, Že se zbláznil láakou k Ofelii. polonius nic z Hamletovy řeči nechápe a rozhoduje se zaranžovat setkání Ofelie s Hamletem. 2. stupen : Aby si potvrdil, Že Klaudius zavraždil jeho otce, rozhoduje se Hamlet, Že uspořádá divadelní představení. a) Hamlet ae setkává s GulIdensternem a Rosencrantzem. Donutí je, aby se přiznali, Že král pro ně poslal. Posencrantz sděluje Hamletovi, Že cestou na Elsinor je předjeli herci. Hamlet rozmlouvá a Posencrantzem o dvojím typu současného herectví. C Zde se projevuje aktuálnost dramatu Hamlet.) Poté připomíná Hamlet Rosencrantzovi a QuiIdensternoví, že král a královna jsou na omylu, že on Hamlet blázní jenom tehdy, "když fouká od severo-severozápadu". b) Polonius hlásí, že herci přijeli, Hamlet neustále naráží ve své řeči na Ofelii a nazve Polonia starým Jeffou, soudcem Izraele. (střetávají se představitelé obou zápasících stran. Hamlet si dočasně udržuje převahu.) - 66 - c) Hamlet přijímá herce s humorem. Dávú si přednéut od Prvního herce patetickou řeč o zavraždění Priama a o nářku Hekuby. Když herec vysloví výraz "zžebráčtělou královnu", bleskne Hamletovi nápad o tom, že by mohl herců využít k protitahu proti Klaudiovi. Jakmile ostatní herci odejdou s Poloniem, ujeená Hamlet s Prvním hercem, že příští den uvedou hru Zavraždění krále Gor.za^y a že jim Hamlet k tomu přidá několik veršů. d) Třetí monolog Hamletův. Princ v něm utvrzuje svoje odhodlání k činu: Herec byl k slzám dojat osudem Hekuby. A on, Hamlet, má v Žilách syrovátkul Hamlet připravuje hru - "past" na královské manžely í "Chci mít důkaz, jenž plyne z věci samé 1 Hra je sítí, v níž jeho veličenstvo vrah ae chytí.•' 3. stupeň : Král dochází k přesvědčení, že Hamlet strojí nebezpečnou věc; rozhoduje se udělat protiopatření. Třetí dějství 1) Komnata na hradě a) Král s královnou se v PoloniovĎ přítomnosti dovídají od Guildensterna a Iíosencrantze, jak Ľe choval Hamlet před nimi. üba zvědové řeknou, ie Hamlet dal hercům rozkaz, aby - 67 - zahráli divadelní představení. Polonlus sčěluje, že ho princ pověřil pozvat královské manžely na představení.Král se chybně domnívá, Že princ se už začal "bavit", a vyzve Roßencrantze a Guildensterna, aby nabádali Haml-eta ke kratochvílím. b) Král sděluje manželce, že připravili na Hamleta léčku, Ofelie má být vějičkou. Král s Poloniem budou v skrytu sledovat setkání Ofelie s Hamletem a přesvědčí se na vlastní oči, zdali to byla láska, co Hamleta pomátlo. (Takto js v dramatě nastrojena dvojí léčka, dvojí "past": Hamletova - prostřednictvím hercC; králova a Polo-niova - prostřednictvím Ofelie.) c) PoloniuB poučuje Ofelii, jak má předstírat "zabranou" do modlitební knížky. d) Malý monolog krále, v němž přiznává, jak těžko je tajit zločin "pod líčidlem slova". e) Čtvrtý monolog Hamletův. Slavný monolog "Zda Žít či nežít": strach z něčeho po smrti nám brání jednat a "svědomí z nás ze všech dělá baby"» f) Setkání Hamleta s Ofelii. Princ prohlédl její úlohu ("Pánbůh vám dal jeden obličej, a vy ci děláte druhý.")- Posílá Ofelii do klážtera a rozkazuje jí, aby zavřela otce doma - tam může dělat kašpara. g) Ofeliln monolog: Ofelie věří v šílenství Hamletovo, je drcena bolestí, že tak velký duch je zmařen. (Tragicky ironie: Ofelie, která měla pomoci prozkoumat šílenství Hamletovo, sama pozdöji zešílí.) - 6i3 - h) Sozniluva krále s Poloniem. Klaudius je přesvědčen, že láeka není příčinou Hamletova éílenství. "Má cosi v duši, co by chtěl vysedět." Král se rozhodne poslat Hamleta do Anglie, aby tam vymáhal opožděnou dan. Polonius, zastánce názoru, že původkyní Hamletova šílenství je láska, navrhuje, aby královna sama mezi čtyřma očima vyzpovídala Hamleta. Jestliže se Hamlet neevěří jí, bude nutno poelat ho bučí do Anglie nebo konfinovat. D) 4. stupeň : Způsob, jak působí představení na krále, potvrzuje Hamletův názor, že Klaudius je vrahem. 2) Síň na hradě 1. Příprava k činohře a) Hamletova promluva k hercům o herectví: herectví má nastavovat přírodě zrcadlo a nemá výborovat z mezí přirozenosti. "Hřejte, jak si toho žádá slovo, a mluvte, jak ai toho žádá hra." b) Hamlet se dovídá od Polonia, že královští manželé přijdou na představení. c) Hamlet se vyznává Horaciovi ze své náklonnosti k nö-mu. Předvedená hra připomene okolnosti smrti Hamletova otce; Horacio mé sledovat královy reakce při ní. - 69- d) Král s královnou přicházejí. Hamlet s posměškem odpovídá Klaudiovi. Pak si dobírá Polonia, který praví, Že hrál na universitě divadlo, a že byl Brutem zabit. (Ironická předpověď", vzdálená obdoba toho, co bude obsahem představení a co ee etane Poloniovi.) Hamlet v dobré náladě vede s Ofelil smyslné řeči. 2. Představeni a) Pantomima - stručný děj kusu, který bude uveden. Během ní mluví Hamlet s Ofelií obojace. b) Vlastní představení. Hamlet se táže královny, jak se jí hra líbí. Na králův dotaz poví, že hra se jmenuje Past na myši. c) Hra končí - postava Lucianus nalije divadelnímu králi jed do ucha. Klaudiue rozrušen prchá. Polonius nařizuje přerušit představení a posvítit králi. 3. Následky představeni a) Hamlet jásá. S Horaciem ei vyměňují svá pozorování. b) Guildenstern - jako posel - přináší zprávu, že král je celý nesvůj a že si královna přeje mluvit e Hamletem. Rosencrantz vyzvídá na Hamletovi, proč je rozladěn. Hamlet odpovídá, že příčinou toho je neukojená ctižádost. Nakonec vyčte Hamlet Guildentiternovi, že ho sice mohou oba bývalí přátelé rozladit, ale že nemohou na néj hrát jako na flétnu. - 70 - c) Polonius přichází se vzkazem, že si královna preje mluvit s Hamletem. (Druhý vzkaz. Stupňování. Hamlet má být potřetí prověřen, tentokrát - po přátelích, po milé - bytostí sobě nejbližší - vlaBtní matkou.) d) Pátý monolog rfemletův. "ľed" ta nejčernější chvíle noci, kdy hroby pukají a z pekel mor se line do světa; teď Živou krev bych lokal a páchal skutky, že by na ně den se Štítil pohledět." Hamlet se rozhoduje, že matku "pomučí", ale nezabije. III. KRIZE Protitah krále: "nasadí" proti Hamletovi matku. Hamlet zabije naslouchajícího Polonia. 3) Jinde na hradě a) Král oznamuje Guildensternovi a Hosencrantzovi, Že se raají připravit na cestu s Hamletem do Anglie. Král nemůže vedle sebe trpět ustavičnou hrozbu Hamletových záchvatů. b) Polonius sděluje králi, že Hamlet jde k matce. Polonius oi prý stoupne za čaloun a vyslechne jejich rozmluvu. Katka je "stranická od přírody". - 11 - ■ -, c) Króluv monolog : Král se hrozí svého zločinu. Pokleká k modlitbě* á) Šestý monolog Hamletův. Králevic váhá, zda mé krále ádbít. Posléze ae rozhoduje, že v této chvíli tak neučiní. "Zpět. meči! Dočkej! Udeř strašlivej!, aí zpitý bude spát, či soptit zlostí, či krveemilnou slastí říjet v loži." 4) Královnin pokoj a) Poloniue instruuje Gertrudu, jak má mluvit s Hamletem. b) Spor Hamleta s matkou. Ona mu vyčte, Že ae ošklivě dotkl Klaudia, on jí předhodí, že si vzala za muže bratra svého manžela. Královna chce odejít. Hamlet jí v tom zabrání. Královna volá o pomoc. c) Hamlet probodne Polonia, který se ozval za čalounem. (Tragický moment.) ů) Spor Hamleta s matkou pokračuje. Ona mu vyčítá, že zabil Polonia, on, že spí s bratrem jeho otce. Hamlet poznává, že zabil Polonia. Jeho vzrušení se vybíjí dalšími výčitkami matce, jíž vmete do tváře, že žije s vrahem a lumpem. e) Vystoupí Duch "v domácích Šatech". Viuí ho Jenom Hamlet. Duch varuje Hamleta, aby neublížil matce: je to žena. v f) Hamlet zcela odkryje před matkou evé karty. Řekne jí, že není šílený, že ze lsti šílenství jenom předstírá, Že mu není tajno, proč má být poslán do Anglie. Nazve Guilden-sterna a Rosencrantze jedovatými zmijemi a sdělí, že jim "podkope jejich podkop". (Tento výjev představuje jeden ,z vrcholil dramatu: Po-lonius je mrtev, král ee děsí Hamleta. Zklamala nejtěžší Klaudiova zbraň: domluva matky Hamletovi. Princ ee otevřeně postaví proti úmyslům krále. Napětí se stupňuje: které ze etran zvítězí?) IV. PERIPETIE Król se rozhodl stéle otálejícího Hamleta odstranit. Čtvrté dějství 1. stupeň : Král se rozhoduje poslat Hamleta na po-právu. Pohled na pochodující vojsko For-tinbrasovo, které jde padnout pro "stéblo trávy", pobízí Hamleta k činu. 1) Na hraďg Královna sděluje králi, Že Hamlet zabil v šílenství Polonia. Král nařizuje Hosencrantzovi a Guildensternovi, aby našli Hamleta a aby aložili Poloniovu mrtvolu v kapli. Svolává královskou radu. - 73 - 2) Jinde na hradě Hosencrantz se ptá Hamleta, kde Je Poloniovo tělo. Hamlet mu vyčte, že Je houba "která nasaává královu přízeň". A na jeho otázku mu odpoví zahaleně: "Kde je král, tam je mrtvola; ale mrtvola není, kde je král." 3) Jinde nö hradě a) králův monolog: Hamlet na svoboda je nebezpečný. Ale král ho nemůže dát podle práva uvěznit, princ je totiž u lidu oblíben. Hamletův odjezd musí Klaudius vydávat za dlouho pripravovaný. b) Rosencrantz oznamuje králi, že Hamlet nechce Polo-niovu mrtvolu vydat. Král přikáže Hamleta přivést. c) Na Klaudiovu otázku, kde je Polonius, mluví Hamlet posměšně o červu a rybě a říká, že Polonius je buď v nebi nebo v pekle. Král sdělí Hamletovi, že ho posílá do Anglie, d) KlaudiŮv monolog. Dovídáme se z noho-, že král posílá Hamleta do Anglie s listem, aby tam byl ihned popraven. 4) Pláň a) Fortinbras vysílá setníka k dánskému králi, aby podle ujednání dovolil prôchoŕ norských vojsk Dánskem. - 74 - ::c".?"-3fy=-;vr.rTPr~ yj 1 i ft^W^lMFUí/ .■;-.'«íwi-.!«ř-,' .-. b) Z rozhovoru Hamleta ee setníkem se dovídáme, že Fortinbras jde dobýt územíčka, které nemá ceny. c) Šestý monolog Hamletův : Příchod Fortinbrasova vojska, které pochoduje umřít pro nicotný cil, burcuje Hamleta, aby skončil s liknavostí a jednal. 2. stupen : Laertes, rozhořčen smrtí otcovou a šílenstvím Ofelie, ohroáuje krále. Klaudius ho však navedtt proti Hamletovi, kterého označí za původce všeho zla. 5) Elainor. Na hradě a) Ofelie bloudí. b) Malý monolog královny, která ae děsí nové hrůzy. "Tak bezhlavě se snaží vina skrýt se, že strachy z vyzrazení vyzradí se." c) Ofelie 2pívé o osudu oklamané dívky a ve své blouznivé řeči se zmíní o bratru Laertovi. d) ^rál sděluje královno, že lid se bouří. Byla chyba, že Polonius byl pohrben tajně. Laertes se vrátil a naslouchá nyní řeči našeptavačů. e) Kavalír hlásí, že Laertes se domáhá přístupu ke králi a Že lid volá: "At Laertes je král!" C Pokus o svedení děje na falešnou kolej, jako by šlo o povstání.) - 75 - f) Laertes vstupuje a vole ke králi, aby mu vrátil otce. Laertee prahne pomstít otce. Klaudius mu naznačuje, že Bmrtí Polonia není vinen on - král. g) Přichází šílená Ofelie. h) Král se slávnostne zapřísahá Laertovi, že není vinen smrti Polonia ani šílenstvím Of elie ("Tvé hoře je i mým.*') Usměrňuje Laertův hnäv proti Hamletovi, ač ho stále ještě nejmenuje . 6) Jinde na hrade Námořníci přinášej! Horaciovi Hamletův dopie. (Shakespeare zde užívá dopisu, aby stručně sdělil, co má divák znát o dalších Hamletových osudech na cestě do Anglie. Uplatnil tedy Shakespeare zde postup epického sdělení.) Hamlet oznamuje, že byl zajat piráty, zatímco Rosen-crantz a Guildenetern pokračují na cestě do Anglie.. Listy, které posílá Hamlet králi, má mu Horacio s námořníky doručit a spěchat pak rychle k Hamletovi. 7) Jinde na hradě a) Klaudius vysvětluje Laertovi, Že Hamlet usiloval o králův život. Přesto však Klaudius proti Hamletovi nezakročil. Důvody? Matka lpí na Hamletovi, král na Hamletové matce; dav zbožňuje Hamleta. Laertes hoří touhou pomstít se Hamletovi. b) Přerušení v domluvě Klaudia s Laertem. Přinesou králi dopis, v němž Hamlet oznamuje, 2e se vrací do Dánska - 76 - "bez průvodu" . c) Laertes se sám nabízí, že by mohl vykonat pomstu na Hamletovi: "Jen kdybych při tom já meh veličenstvo, být nástroj vašich rukou!" Diplomat král ihned snuje plén. Vychvaluje Laertovo Š e-nn irské umění a praví, že Hamlet prý nesnáší uhvalozpěvy na Laertovo ovládání končíře a chce prý se s Laertem utkat. Král předloží plén na zavraždění Hamleta při šermování; Laertes napustí končíř jedem, král podó Hamletovi pohár, Laertes využije této vhodné chvíle a bodne. d) Královna přináší zprávu, že Ofelie utonula. Laertes se rozhoduje jednat ("jen tu slzu ještě / a přestanu být žena")* 3. stupeň : U Ofeliina hrobu srazí se Hamlet s Laertem . Ale zatím se podaří dostat je od sebe. 1. Hřbitov a) Dialog dvou hrobníku: Všichni lidé jsou si "od Adama" rovni. Kdyby ta slečinka, pro niž kopou hrobníci hrob, nebyla z urozeného rodu, neměla by křestanský pohřeb. (Prodleva v napětí. Ironie, slovní hříčky, veselí hrob-níků kontrastují s vážným dějem dramatu a vytvářejí spolu s tragickým jeho zaměřením renesanční plnost pohledu na Život a smrt.) - 77 - b) Výstup Hamleta b Horaciem. Úvodem k nttmu je zpev hrobníka o prchlém mládí. (Lyricky a ironicky podmalovává situaci Hamleta.) Když hrobník vyhodí se země lebku, uvažuje Hamlet o marnosti všeho pachtění na .světě. (Filosofická prodleva v ději.) c) Hamlet se dovídá od hrobníka, co si o králevici n ys-lí lid: Že se totiž zbláznil a že byl poslán do Anglie, aby přišel k rozumu. Když hrobník vykope další lebku, uslyší Hamlet, Že patřila Yorickovi, šašku nebožtíka krále. Tento šašek nosil Hamleta na zádech. d) Dialog Hamleta s Horaciem: o králi Alexandrovi, který se - stejně jako Caesar - změnil v prach. (Tato promluva je filosofický pándón k hořce humorným hovorům hrobníku. Vcelku pak podávají oddíly a, b, c, d humorné, lyrické a filosofické úvahy o smrti. V zápětí přichází smrt skutečná - pohřeb Qfelle.) e) Hamlet s Horaciem pozorují příchod průvodu s Qfelii-ným tělem. Podle tichosti pohřbu usuzují, že jde o pohřeb někoho, kdo spáchal sebevraždu. f) Laertes vyčítá knězi, že pohřeb byl příliš neokázalý. g) Laertes svolává kletbu na hlavu, které způsobila smrt Ofelie; ve vzrušení skočí do hrobu. Hamlet, pobouřen vypínavou řečí Laertovou, skočí do hrobu za Laertem. Laertes uchopí Hamleta za krk, ale přítomní je dostanou od sebe. h) Hamlet se vyzná ze své lásky k Ofelii a vyčítá Laer-tovi přenirštěnoet jeho projevů. Ptá se Laerta, proč ho napadl, vždyt on Laerta mel vždycky rád. - 78 - ch) Klaudius chlácholí Laerta a zdůrazňuje, že Laerto-va chvíle přijde, možná ještě dnes. 4. stupeň : Hamlet lituje, že si znepřátelil Laerta. Hamletovo tušení, že šerm neskončí pro něj dobře. 2) Na hrobě a) Hamlet vypravuje Horaciovi, jak rozpečetil králův list a zjistil, že mé být v Anglii zavražděn, jak vyměnil králův list za dopis, v němž Klaudius poroučí, aby byli Guildenstern a Hosencrantz popraveni. b) Hamlet lituje, Že se dal Laertem strhnout. "Rys vedle rysu vidím v jeho věci podobu své; zkusím to získat si ho." (Tragická" vina.) c) Osrik oznamuje, že král uzavřel sázku na Hamleta. Utkání se má konat hned. Hamlet si Osrika dobírá a souhlasí s konáním sennířského utkání. d) Kavalír přichází k Hamletovi s dotazem od krále, zdali si přeje Hamlet šermovat ihned,nebo po delší přípravě. A když sdělí, že královský pár už přichází, Hamlet prohodí, že je mu to vhod. e) Hamletovi je těžko u srdce, má temnou předtuchu. Ho-racio ho prosí, aby nešel do boje. Hamlet však nechce dbát _ 7Q _ ' "» předtuch. V. KATASTROFA 5erm před celým královským dvorem. Zástupci obou stran se utkají přímo v boji na končíře. a) Hamlet se veřejně omlouvá Laertovi, že nezamýšlel mu ublížit: "jako bych, přes dům vystřeliv svůj šíp, byl za sáh bratra." (Mement posledního napětí. Chvíli trvá zdání, že děj by se mohl dát jinou cestou.) Laertee láBku přijímá, ale chce usmířit Cest. b) Příprava k šermu. Rozebírání končířů. Králova promluva: připije prý na Hamletův dech a vhodí óo poháru perlu. Polnice a výstřely děl necht nesou zvěst, že "král Hamletovi připíjí"* (Krutá ironie. Na Hamletovo zdraví připíjí ten, kdo zosnoval jeho zavraždění. Jako by se kruhem v obměně vracelo ironické zvolání ze začátku dramatu: AÍ žije král!) c) Hamlet má druhý zásah. d) Královna připíjí na zdar Hamleta - neví, že připíjí otráveným vínem. Královo varování přijde pozdě. (Tragické ironie:král dal namíchat jed do poháru a jedem hyne jeho manželka.) - 80 - e) "ämlet pobízí Laerta, aby bojoval plnou silou. (Tragická ironie.) 3rzy poté Laertes Hamleta poraní. V zápalu boje si oba vyrazí navzájem z ruky zbraň a pak si kon-číře vymění. Hamlet poraní Laerta. (Tragická irónia; ten, kdo fixloval, na to doplatí.) f) Královna se skácí. g) Laertes pochopil, že se chytil č o léčky sám: "Po právu vlastní zrada zabila mě." h) Královna před smrtí řekne, že víno bylo otrávené. Zemře. ch) Hamlet si uvědomí zradu. Laertes se skácí a prozradí Hamletovi, že vším je vinen král. i) Hamlet probodne krále. j) Laertes umírá a prosí Hamleta za odpuštění. k) Umírající Hamlet žádá Horácia, aby v budoucnu vylíčil spravedlivě Hamletovu věc. Dává Portinbrasovi- jehož příchod *e už ohlašován pochodem a střelbou za scénou - svůj hlas pro volbu králem. Tzv. hlavní scéna a) Vystoupí Fortinbras a je zděáen pohledem na nakupené mrtvoly. b) První vyslanec přináší zprávu, že Rosencrantz a Guildenstern byli v Anglii popraveni. - cil - c) Horacio se hlásí o to, aby mohl povédžt, jak se všechno na královském dvoře sbahlo. d) Fortinbras dá svolat královskou radu a uplatňuje svoje stará práva na dánský trůn. e) Fortinbras nařizuje pohřbít Hamleta s nejvyššími vojenskými poctami: " At Čtyři kapitáni Hamleta nesou jako bojovníka; nejvýše královsky by si byl ved, dožít se trůnu; a necht cestou hudba a všechna válečnická pompa zan hlaholně promlouvá. - " Dramatický zápas v tragédii Hamlet se končí tím, že obě strany se navzájem zničily. V dramatě Hamlet není scéna katarze jako v antických hrách, scéna, v níž by hrdina poznal svoji tragickou vinu a smířil se s vítězstvím vyššího principu. Katarze vzni -ká až v myslích diváků. Leč kladný princip, mravní vítězství Hamletovo, je utvrzeno příchodem Fortlnbrase, příchodem, který následuje bezprostředně za katastrofou, a Fortinbrasovou poctou mrtvému hrdinovi. Místo Vojnarky _______________________ v české dramatice Vojnarku začal psát Alois Jirásek po r.ISPf5, kdy odešel z Litomyšle do Prahy. Hra rcěla premiéru ,.3.dubna 1690 v Národním divadle. Je to první Jiráskovo drama. Vojnarka náleží do skupiny her z vesnického života, které po premiéře Naáich furiantů Ladislava Gtroupežnického (ltí87) prosazovaly realismus v Českém divadle. Tyto hry uvedlo Národní divadlo v tomto pořadí: Závél (Josef Štolba, 1889), Gazdina roba (Gabriela Preissové, 1889), Vojnarka (Alois Jirásek, 1890), Její pastorkyňa (Gabriela Preissová, 1890), Otec (Alois Jirásek, 1894), Maryša (A. a V. Mrštíkovi, 1894), Jsou to vescěs dramata tragických osudu lidí, většinou žen; zachycují ddobí české vesnice, kdy už podléhala rozkladu, který přivodily peněžní vztahy mezi lidmi. _________________________________Idea dramatu Na vesnici, kam proniká kapitalismus, touha zmocnit se majetku zabíjí lásku, přivádí lidi k zoufalému jednání. Hrdinka Jiráskova dramatu - selka Vojnarka, která se dvakrát musi-la vzdáťlésky, vyslovuje tuto myšlenku ve čtvrtém dějství těmito slovy: "Prokletý statek utracený! Co jsem pro něj zkusila 1 Dřinu a ted* zas." Čeledín Antonín prijal hlavní zákon a praktiky kapitalismu za své; při nezdaru svého úsilí o majetek volí sebevraždu. - 83 - Déj Děj dramatu Vojnarka se odehrává počátkem Šedesátých let 19.století na vesnici ve východních Cechách. Antonín Havel sloužil kdysi na vesnici jako čeledín. Jeho milá Madlena, chudobná dívka, podlehla naléhání své matky, aby se zabezpečila na stáří. Provdala se na statek za starého Josefa Vojnara. Antonín se dal ze žalu naverbovat na vojnu. Sloužil osm let. Po válce, kterou Rakousko-Uhersko prohrálo v Itálii r.1859 u Solferina, vrátil se domů. Zatím selka Madlena Vojnarová ovdověla. Mé pětiletého chlapce Honzíčka. Nad statkem svého zemřelého bratra dozírá Jakub Vojnar, Honzíčkův poručník, tvrdý a lakomý hospodář. Protože Vojnarka právě ztratila pacholka, přijme zavděk nabídku dohazovače Hruěky, aby se u ní stal čeledínem Antonín Havel. Antonín, kterého vojna naučila hrát karty a pít, vidi, že se mu nabízí příležitost přijít lehce k bohatství. Využije toho, že selka na jejich někdejší lásku dosud nezapomněla. Vojnarka se mu libí, lásku k jejímu chlapci váak Antonín jenom předstírá; dává mu hračky, přinese Honzíčka domů, když usne pod lesem. Na statku pilně pracuje a od starého Vojnara si nedá poroučet. Svým jednáním si stále upevňuje selčinu důvěru. V nedělní podvečer se mezi Antonínem a Vojnarkou láska obnoví. Jakub Vojnar sleduje počínání selky s nepřízní. Čeledína nenávidí jako vzpurného furianta. Nadto se krok za krokem také přesvědčuje, že Antonín hraje karty a že lásku k Honzíčkovi jenom hraje, Že se chce stát hospodářem a zabezpečit se - o4 - materiálně* I Bétka, služebná na statku, tuto Antonínovu "politiku" prohlédne. Madlena, zaslepena láekou, pomýšlí na sňatek s Antonínem. 0 pravém stavu věci má se Madlena přesvědčit právě v den, kuy se rozhodne přestěhovat Antonínovu matku na statek do výměnku, .^ntonín má hlídat nemocného Honzíčka. Odejde však do hospody, prohrává tam v kartách a furiantsky odmítne doprovodit Madlenu i matku na statek, tóadlenina láska k Antonínovi Je podrobena těžké zkoušce. Selka vidí, že Antonínovi jde především o majetek a že lásku k jejímu chlapci jenom předstíral. Proto se rozhodne svatbu s Antonínem zrušit. Zklamaný Antonín statek opustí, začne flámovat a selce vyhrožuje. Když se mu hospodští kamarádi posmívají, rozhodne se vynutit si návrat na statek násilím. Leč slyší od fcladleny její nezlomné rozhodnutí. Ze statku však vskutku neodejde: na jeho dvoře se zastřelí. ______________________________________Postavy Madlena Vojnarová Statná třicetiletá žena. Ona, nikoli Antonín, jak se někdy hra interpretovala, je hrdinka dramatu; podle ní je drama také právem nazváno. Chudobná se provdala před lety za bohatého sedláka Vojnara. Namluvili jí tehdy, že Antonín, její láska, chodí za jinými děvčaty. Madlena podlehla naléhání matky, aby myblilfi na své zabezpečení ve stáří. Vojnar b.vl starý, mr- zutý, nnoho s ním zakusila. Přesto však na něj nevzpomíná ve zli*in, dá za ngj sloužit r.úi. Po Vojnarovi jí zbyl pětiletý Honzíček, její jediná radost. K vůli němu odmítá ženicha, kterého jí nabízí dohazovač Hruška nobo Švagr Vojnar. Ale jeCště z jiného důvodu nechce se Kadlena vdávat; nepřestala myslit na Antonína, na to, jak se k němu nepěkně zachovala a Že on se pro ni dostal do vojenského mundúru. Je přesvědčena, že jí Antonín neodpustil. Chtěla dát za něj na modlení, aby se z vojny štastně vrátil. NLadlens dovede hospodařit, umí sloužícím poručit. Má dobré srdce; Antonínově matce snaží se ledačíms vypomoci. Kaölena nevystupuje z tradičního prostředí, které dbá na kostel a pouti. Chodí do kostela a zúčastňuje se poutí. Je inteligentní, Život ji naučil samostatně jednat. Přesto však bere na prostředí vesnice dost ohledy. Když se k ní Antonín přihlásí za čeledína, prožívá značné rozpaky; chtěla by spíše, aby zase odešel. LeČ Madlenina staré láska - abychom užili výrazu z lidového přísloví - nezrezavola. A způsobila také, že Madlena Antonínovu "politiku" neprohlédla dříve. Její mateřská i milenecká láska se dá oklamat chováním Antonína k Honzíčkovi, čeledínovou pracovitostí a úspěšnou enahou vést statek dobře, fciadlena nedává sluchu řečem švagra Vojnara, že Antonín hraje karty. Hrdě se přizná, Že miluje Antonína, přesvědčena, Že je oprávněna Bama rozhodovat o svém osudu. Musily přijít pádné důkazy o skutečné povaze Antonínově, o tom, Že ji těžce zklamal v chování k Honzíčkovi a že není hoden její velké lásky -aby Kadlena Antonína sice s tu2kým srdcem, ale posléze rozhodnú odmítla. VŽdyt ani po trapné scéne v hobpořě nepřestala «ntonína mít ráda. Ví, jak Antonín čeká, že pro nej pôjde. - .10 - V monologu ze čtvrtého dějství dává Vojnarka nahlédnout do své rozbolavělé duše: "ó, Šla bych, šla, dybych byla aama. Ale takhle! Ľyž je tak proti hochoj!" A přímo Antonínovi řekne zanedlouho do očí, proč se jejich étěetí zhroutilo: "TyE naái lásku nezachoval. Tobě jde víc o jiné věci." "A kdybych ti všecko věřila, jedno není prauda, a. Honzíčka rád. To ti nevěřím." Ještě jednou doloží ■.iieiu. avoji lásku k Antonínovi. Když švagr Vojnar poruče, aby mrtvého Antonína odnesli ze statku, nedovolí, aby unesli ze statku vübec. Přikáže odnést ho do chaloup-Ay, kde žije na výměnku jeho matka. Odsud bude Antonín po- Pokus Madleny samostatně řešit svůj oeud, svoje milostné Štěstí Antonínovým nevhodným jednáním ztroskotal. Te<3 bude, jak na konci hry praví Vojnarovi, svého švagra zase poslouchat. tub Vojnar Bratr zemřelého jjladlenina manžela, starý sedlák, tvrdý strážce bratrova gmintu a dědictví svého malého synovce, jemuž je poručníkem. Před příchodem Antonína rozhoduje Vojnar na Madleni-ně statku o všem. On najímá Antonína za čeledína a určuje mu mzdu, Vojnar by chtěl, aby se selka znovu vdala. Dohazuje jí Vavruška, který z-.n pěkný statek a neciá dáti, c'al by prý svůj iitatek přepsat na Mdlenu a Honzíček by podědil. Vojnar sleduje život na statku po příchodu Antonína jako - ö7 - ostříž. Urzy pozná, že o i -intonín osobuje mnoho pravomoci. í' toho důvodu se dostane s Antonínem do konfliktu. Dovede se zkoumavě podívat i do selky, pozná její rostouc! milostný vztah k Antonínovi a naléhá, aby tladlena dala čeledínovi výpověď. Když přistihne na konci druhého dějství oba v milostném vzrušení, ironicky praví Madlené: "To mu dá-v;ío výpověď?" Odmítá selčinu argumentaci, Že Antonín má Honzíčka rád ironickou poznámkou, Že prý jako valach hříbě. Svoji úlohu v dramata charakterizuje Vojnar sem, když v druhém dějství vmete Antonínovi a Madleně do očí tato slova: "Ale to si pamatujte, že tu jsem eátá já, poručník, a že nedám, abyste zkazili statek, na kterém ee bratr tolik na klopo til. A taky, (k Vojnarce) dyŽ se máma nad vlastním dítětem zapomněla, že tu jsem eště já., jeho strejc a poručník, a Že mu nedám ublížit." Tvrdost projevil Vojnar ve vztahu k Honzíčkovi, kterého prý Madlena rozmazlila, ale hlavně ve vztahu k Antonínovi, a to i po jeho smrti, i ve vztahu ke staré Havlové - rád by viděl, aby Madlena dala "bábu" ze statku pryč. Antonín Havel Tato postava nebývá vždycky v inscenacích Vojnarky správně interpretována. Není to hodný chasník, který se stal obětí a za nic nemůže. Antonín je synem chudé vdovy. Před osmi lety sloužil ve vsi. Ze žalu a patrně také z furiantetví dal se odvést na vojnu. Sloužil u jízdy 03m let. Byl v Itálii raněn, levou rukou trochu nevládne. Ale jinak je to krásný muž, tři- cátní k. Službu u vdovy Kadleny přijal z jisté zlomyslnosti -chce ji "bodat" připomínkou jejich někdejšího vztahu. Je to zcela v duchu jeho nynějšího povahového založení: Antonín je ironický, životní zkušenosti ho formovaly k maza-nosti. Na vojně se naučil hrát karty a okázale vystupovat. Jakmile- Antonín postřehne situaci u Mac1 leny a na statku, rychle se orientuje a využije příležitosti, která se mu nabízí. V průběhu nedlouhé doby narůstá mu hřebínek, selku ovlivňuje, získává její přízeň a na statku poroučí. Jakmile je přesvědčen, Že už má selku v hrsti docela, že se chystá za něj provdat, propadá svým nectnostem stále více: prohrává v kartách, pije, peníze si opatruje prodejem obilí židovi. Když jeho sen o tom, že získá statek,o Kadleni-nu důraznoet ztroskotá, zvolí východisko v posledním furi-antském gestu - zastřelí se. Antonína, pokud jde o povahové vlastnosti, dobře charakterizuje starý Vojnar: "Je to chlap vysoké mysle, jeho pýcha jde až do oblak." Havlová, Antonínova matka Stará, slabá, shrbená žena - ;r.á přes sedmdesát let. 0 jejím manželovi není v dramatě zmínky. Havlová zřejmě prošla tvrdým životem. Na svých dětech, dvou synech, které miluje, ee mnoho radosti nedočkala. StarŽí syn Frantík vyhrál v loterii a o matku nedbá, neumí se jí zastat před snachou; proto se od něho Havlová od et Čh ovalu . Antonín je mladáí syn Havlové. Ale i na tJho je slabá. KryS Antonín - jy - pije v hospodě, nezmůže se jeho matka na víc, než že mu laskavě domlouvá. Také Vojnarku prosí, aby na Antonína pů-sobila dobrým slovem, jenom tak pry" je s ním, divochem, možno něco spravit. Havlová pláče nad mrtvolou Antonínovou a mrzí ji, Že syna pochovají clo neposvěcené půdy. I ve svém stáří snaží se Havlová být užitečná; sbírá léčivé byliny, pomáhá v přípravě Bobšova pohřbu. V obraze této postavy vylíčil dramatik - kontrastem k velkým sedlá' kom - poměry, v jakých žije vesnická chudina. Jan Hruáka, zpěvák Mazaný muž. Vodí "houfy" na pouti. Vydává se za věří' čího, za spravedlivého, ohání se poukazováním na bibli. Vpravdě je to však liäka podšité, Z vodení poutí, z dojednávání mší kyne mu zřejmě dobrý bakšiš. No vesnici Hruíka všschno sleduje, o všem a'o každém ví. Obstará pacholka, dohazuje Čenichy. Je bystrý, vychytralý, ihned vystihne situaci a podle toho jedná, aby co nejvíce vytěžil pro sebe. Hruška se charakterizuje sám takto: "Uším mlčet, umím mluvit a pomáhat, umím kazit!" Všechno vždycky podle toho, jak je v OGném případě pro je ho prospěch vhodné. Je výmluvný, umí lidem lichotit. Tento malý Čachrář a mazaný Tartuffek nejprve Mad leně dohazu je sedláka Dostála. Ale když zjistí, že selka vidí ráda Antonína, napře svoje úsilí tímto směrem a kupluje svatbu s Antonínem. Znepokojené selce namluví,' Že Antonín hraje karty jenom nevinně. Aby mu karbaníci neprekazili káeftík se svatbou, přemluví je, aby přesunuli hru z nálevny do zvláštní světnice. Nakonec väak tato liška svého cíle nedoeáhne: odměna za pomoc Antonínovi při svatbě HruäJcovi unikne. 3étka Děvečka na Madlenině statku. Mladé děvče. Ráda se smeje, ráda zpívá, ráda se pěkně strojí, muziky se už nemůže dočkat. Je bystrá; ona jediná - vedle Vojnara - prohlédla Antonínovu "politiku". Martin Ivaaóší pacholek na Vojnarčině statku. Jídlo je mu nade vše, nemůže se dojíst. Peněz mnoho nedostává a tak se těší až bude jednou starším pacholkem. Dovede napodobit řeč a chůzi starého Vojnara. i Betkou se škádlívá. Drtina, muzikant Je to člověk obeznámený se životem ve městě, poměště-lý vesničan. Jeho provenience není přesně určena, nosí však ošumělou úřednickou čepici. Karbaník značně protřelý a bezohledný. Vlídné ostrým, ironickým a jedovatým jazykem. Svůj cynismus dosvědčí ve výroku nad mrtvým Antonínem, jehož obehrával v kartách: "Dobře se bouch. Je po něm." - ,1 - Brožek, muzikant Fólie Drtiny. Dlouhý, suchý muž tenkého hlasu, hbitý karbaník. Jeho nanželka vi, proč ho nepouští z dohledu. Hospocská Chová se podle situace, aby si to s nikým nerozházela. Jako žena se zastává Vojnarky. Kryje Antonína před Vojnarem, že by hrál karty. Marjánka, dcera hostinské Nemé v tíramatě Žádné charakterové rysy. Je to jen pomocnice své matky. Zobrazení prostředí ________________________________a lidí v něm Vojnarka je realistické vesnické drama. Ani ne tak proto, že autor si její děj nevymyslil, že jako základ k nému vzal skutečnou událost. Je to realistické drama proto, Se autor pronikl k podstatě ^éní na české vesnici v druhé polovino 19.století a Se vystihl jeho zákonitost. Jirásek život neidealizuje, naopak zobrazuje postavy tak, jak je našel v Živote. Jako autor zůstává ukryt za nimi, idea dramatu mu vyplynula z rozvoje konfliktu a jeho řešení, k zevšeobecnění 'ostává se Jirásek přee časovŕ a n;í&tně určené detaily. _ u2 - £'CÍSÍÍe^í_vesnice_na_Litomyälsku_je_zachyceQo ^ĚÍO°sti_se_věeini _2pdrobnostini_pr9. ni_2ií?£}aínjřmi . Týká se to jak urostředi místního - jednotlivých dějišt, tak liťí, jejichž mluva, oblečení tomuto prostředí odpovídá. Několikrát bylo již zdůrazněno, že děj Vojnarky se odehrává na vesnici, která ztrácí staré rysy a promenuje svij dosavadní Životní styl pod náporem nastupujícího kapitalismu. Jirásek přesně určil čas_děje: rok íeSO, těsné po-ukončení rakouského tažení v Itálii. Děj Vojnarky je autorem konkrétně situován také místně-Odehrává se ve východních Cechách na hranici Moravy. Postavy se vážou ke svému prostředí a nesou jeho barvu. Poznáváme to především v jejich mluvě. Základem je tu hovorové řeč se silnými rysy východočeská nářečnl skupiny, konkrétně řečeno li-tomyůlského dialektu. Tyto rysy ee projevuji zejména v hlásko-eloví (dáuno, diuné, svarba atp.), nebo v ohýbání (o pacholkuj, ke koňoj atp.) méně již v syntaxi ^ tejcí = vězí, štré-founík = záletník atp.). Dramatikovo charakterizační umění jazykové se potvrzuje tím, že Jirásek bývalému vojákovi ponechá v řeči některé projevy "profesionalismu" ("Hnali jsme atak, celý regment." "Nase ákadrona" atp.). Sebevědomého a autoritativně jednající^ ho Vojnara provází v dramatě ustálené rčení "Dyk jsem poudal" nebo "Jak jsem poudal". Starýn: li^em v klá ŕ á Jirásek do úst ,'ako znak jejich moudrosti a zkušenosti přísloví nebo pořekadlo. Vojr.;;r rvjpř. řekne: "Nc;Hustný dúm, kde kohout mlčí a slepice zpívá," Havlová si naříká na děti: "O děti, děti! Malé po sukni álapou a velké po srdci I" Hruäka prohodí, že "nestejnýma koníma se, pane, špatně formani" nebo že Vojnar by "za gros s kozou v louži tancoval". Jirásek ťosti podrobně popisuje habitus_a_obleČení_lidí, alespoň hlavních aktérů. 0 Vojnarce v autorské poznámce praví: "tŕicítiletá, statná, v prosté šnórovačce. Na hlavě Šátek na pokos, rukávy košile krátké, vyduté. Kolek krku "vejložek", bílý to, nabíraný límec." Vojnar je v autorské poznámce zachycen takto: "Starý Bedlák ve tmavé kazajce, žluté bralenky po kolena, u nich "stouhyM. Boty vysoké. Na Šedivé hlavé Čepici bez štítku, placatou, beránkem lemovanou." Obdobná je v podrobnostech popsáno autorskou poznámkou dtíJJiŠtě_všech aktů. Napr.pro druhé dějství se predpisuje: "Nádvoří Vojnarčina statku. Nalevo hlavní stavení s chlévy, napravo "chaloupka" (výměnek). Vzadu mezi nimi srub s "besídkou" C pavlačí ) a podjezdem do eadu. Na "besídku" vedou prosté, dřevěné schody z nádvoří. Na dveřích srubu přilepená tištěná modlitba. Blíže k chaloupce lípa, pod ní sedátko. Vše uklizeno. Nedělní, slunečné odpoledne." Žánr hry Drama Vojnarka je tragédie. Už samo téma je baladické: zmárnený pokus o lásku - peníze, bažení po nich ubíjejí človčka. Hra končí bez výhledu, jsme zdrceni tíhou života. Jirásek ťal Vojnarce některé rysy ligových balad. Příznačný pro črama Vojnarka je E5ralelismus ročníhg_óbdobíi_eventi_časoyéhojiseku_ťne Děj začíná někdy končen, jara, snad v červnu í "jak jsme trávu hrabaly"). První dějství se odehrává odpoledne. Děj druhého - 94 - dějství pokračuje v horkéir. létě, snad v Červenci nebo srpnu-zdft také kulminuje láska. Třetí dějství je možno umístit v září - rovnoběžné tu jde konec léta i lásky. Pro čtvrté dějství předpisuje dramatik tuto scenerii a náladu: "Podzimní večer. V okně statku zář. í/iraky se ženou přes plný měsíc." Tragický konec Antonínova života i Madlenina snu o lásce je tak zarámován do baladické scenérie. So?5a_5J?I§§Š_EE9íé5gJÍ_řlí25Y|_5£Éiíy dramatu: v druhém dějství, kdy se rozhoří květ Vojnarčiny lásky, zaznívá stále hudba z hospody. Když vrcholí milostná scéna mezi Antonínem a íúadlenou, z hospody slyšet hraný nápěv písně "Když jsem k vám chodíval přes ty lesy"» V třetím'dějství, kdy je rozchod Madleny s Antonínem zpečetěn, zpívá karbanící Antonín píseň "Dyž hněvá, at hněvá, já nic nedbám"* K faktuře lidových balad ukazuje také způsob, jak dramatik nadhodí v_r^či_postav_Jistou_udólost ja^o_možn^st,._a_on.a 2£_DS^_2EE§ľ5u_SiSDS.SÍÍ3itES9S£íi wapř. Vojnar praví v prvním dějství Madleně: "Chytne tě třeba najednou bláznění, budeš se chtítudát a vezmeš si, tot se ví, mladé fanfárum i aby tiušecko prohe j řil a hocha okrad." A Vojnarova předpověz se realizuje. Nebo: při první rozmluvě s Antonínem praví Madle-na, Že by pro ně pro oba bylo lépe, kdyby Antonín odešel. Tragický závěr dramatu potvrdí, jak měla pravdu. Takovými postupy nabývá drama temné přízračnosti, jako by dokládalo pravdivost myšlenky neodvratné osudovosti. Do této souvislosti řadí se také dramatikova práce s uplatňováním tragické ironie. Uvedu doklady z prvního dějství. Stará Havlová vypravuje túadleně, že Antonín se dal naverbovat na vojnu pro faležné děvče - a tím faleinýn: děvčetem je právě zacílena, «obo: Vojnar praví (..adleně, která eu diví, že Antonín na k ní přijít jako pacholek: "Dyk ho ani neznáě!" Kompozice Kompozice dramatu Vojnarka je určena nďkolika momenty, které koneckonců odpovídají ideové-tematické osnovo díla. Vedoucí silou akce dramatu je Madlena, která hájí svoje právo na to sama rozhodovat o vlastním átěstí. Hlavní silou protiakce je starý Vojnar, bránící statek pro svého svěřence. Do tohoto konfliktu je zapojen vývoj lásky, která probíhá u selky Madleny - od skrývané viny na Antonínovi přes rozhoření lásky při novém setkání až po prohlédnutí, že u2 to není onen někdejší upřímný Antonín. Vojnar se snaží před Medlenou odhalit Antonínovu povahu a jednání. Tragédie Madleny (konec její lásky k Antonínovi) a Antonína (konec snu o vlastnictví statku) jsou spolu nerozlučně spjaty a Časově do sebe zapaťají: odhalený Antonín znamená jak konec snu Antonínova, tak konec lásky Madleniny. Protože růst milostného vztahu Antonína a Madleny i jeho zánik je proces, dostává drama Vojnarka výrazné epický charakter; každé ze čtyř dějství zachycuje jednu z fází tohoto procesu. Protože mezi dějstvím uplynula vždy jistá doba (přibližné měsíc), musí autor na začátku každého čejství říci, co se zatím ve vztahu Kadlena - Antonín změnilo. Vím nabývají začátky dfijství značně epického rázu. Tento ráz je podtržen i faktem, že jednotlivé postavy vystupují jako "zpravodajové" -nejzřetelněji je to vidět v ťruhém Cďjství, kdy Kruika kadlenu - 96 - přímo sleduje a vypravuje svoje pozorování Vojnarovi. 0 vnitrním vývoji hlavních postav dovídáme se z krátkých monologů -např. o tom, co prožívá Madlena (11.výstup v prvním dějství), nebo o tom, co si myslí Antonín po rozhodujícím poznání, Že selka ho stále miluje (konec prvního dějství - 13.výstup). Jirásek poskytuje pomárno mrtlo příležitostí k přímému dramatickému střetnutí hlavních aktérů, nepřátelských stran. Ale každé dějství takovéto střetnuti má, jedno nebo nékolik. Vedle toho, Že se ve hře odkrývá základní vztah Madlena-Antonín v přítomnosti, probíhá v ní také postupné odhalováni osmileté minulosti obou milenců - o životě Madleny v manželství e Vojnarem i o její nezhaslé lásce k Antonínovi rozprostře dramatik údaje v promluvách jednotlivých postav a v monolozích samé Madleny. 0 minulosti Antonína, o příčině, proč se dal naverbovat na vojnu, dovídáme se od Havlové, o vojanče-ní od Antonína samého. Vydatně využívá Jirásek k charakterizování postav charakteristik nepřímých; tak např.Vojnarovy způsoby a povahu poznáváme z rozmluvy Bětky s Martinem; povahu Antonína mnohokrát popisuje Vojnar, atp. Stručné schéma výstavby dramatu 1. dějství SXPÜZICS : 1.-9. výstup : Situace na stntku. í..adlena je vdo-~ va, nechce se vdávat. Ztratila pa- cholka. Hruéka nabízí Antonína. • -i - *7 - 10.vy.stup : první setkání fciadleny 8 Antonínem a Vodnářem před Hruškou 11 .výstup : monolog Mu cíleny. Doeud nepřestala na Antonína myslit 12.výstup : moment prvního napětí: setkání Madleny s Antonínem o samotě 13• vý st up : monolog Ant oni na, kt e rý se chápe příležitosti 2. dějství 1.-7.výstup : Antonín si hledí Honzíčka, snaäi se získat přízeň Modleny 8.výstup : spor Antonína s Vojnarexn 10. a 11.výstup:první zpráva (Vojnar, Hruška) o tom, že Antonín hraje karty 12. výstup : Hru§ka nabízí Antonínovi pomoc 13.výstup : milostné scéna mezi Madlenou a Antonínem 14.výstup : vgchol. Selka obhajuje Antonína př'3d Voj na re m a hájí svoje právo na lásku 15.a 16.výstup: selka se znovu přesvědčuje o Antonínové lásce k jejímu dítěti - ýti - 3. dějství 1. a 2. výstup : seznamujeme s« s novou situaci. Chystá se svatoa, Honzík se rozstonal. 3.výstup : selka přistihne Antonína v hospo- dě. Antonín slíbí, že bude chlapce hlídat. 4.výstup, 5.vystup, 6.výstup - příprava ke hře v karty. 7.výstup : Antonín přijde hrát 8.výstup : Vojnar sleduje Antonína do hospo- dy 9.výstup : Antonín odmítne jít k dítěti 10.výstup : Vojnar přivolá selku do hospody 11.výstup : Martin přinese peníze od žida 12.výstup, 13.výstup, 14.výstup: narůstá konflikt Madleny s Antonínem 15.výstup : konflikt Madleny s Antonínem vy- vrcholí rozchodem milenců. Pro Madlenu je tragédie rozhodnuta, pochovala svoje Štěstí . - 9:J - 4. dějství l.ü ^.výstup: dovídáme ae, Že Honzíček ee uzdravil, že Antonín odešel ze statku a čeká, že Ľadlena pro něj pošle 3.a 4,výstup: moment posledního napěti. Hruška přišel udobřovat. Madlena se definitivně rozhodla nevzít ei Antonína. Od 5.výstupu ag do konce : narůstáni napěti (vzdálený hluk v hospodě, Antonín se objeví ve statku, apeluje u Medlený na její lásku, chce zastřelit Honzíčka, hromadná scéna s venkovským lidem, jejž vede Vojnar) 10.výstup : Antonínova sebevražda, liadlena se naposledy vzepře Vojnarovi. Antonína pochová z chaloupky výměnkóř-ské. Pak bude zase Vojnara poslouchat. - iJO - OBSAH i strana ií 7 u d e re.............. 1 SOFOKLES Král Oídipúa .....,......... 3 William SHAKESPEABE Hamlet, králevic dánský ....... 33 Alois JIRÁSEK Vojnarka ............f....... 93 1 1 Název DEA1AA JAKO STRUKTURA Autor unlv.prof.dr.Artur Závodský,ErSc. Odpovědná redaktorka Libuáe Zbořilová Grafická úprava Bohumil Peiger, Vladimír Smrčka Vydalo Krajské kultúrni středisko v Brně pro odborné pracovníky OKS Jdi kraje a amatérské divadelní soubory Náklad 400 kusů, 100 stran Pok vydáni 19 7 1