Synopse přednášky VYBRANÉ SOCIOPROFESNÍ SKUPINY II. / D. Drápala

   Téma  dráteníci

   _____________________________________________________________________

   

   ·        Forma podomního řemesla – docházeli za zákazníkem a spotřebitelem přímo do jeho
   domácího prostředí.

   ·        Nenáleželo k tradičních středověkým cechovním řemeslům,uplatňuje se až od novověku,
   rozkvět v 18. a 19. století, využívá blízkosti železářských hutí.

   ·        Původ dráteníků především z Kysuc a Spiše – společný jmenovatel = neúrodné oblasti,
   silná sociální stratifikace, početné rodiny, sociální labilita, potřeba hledat doplňkové
   zaměstnání.

   ·        Drátenictví původně skutečně jen doplňková forma, až od 19. století narůstá podíl
   jako hlavního zdroje obživy, přesto návaznost na agrární sektor nebyla ani tehdy přerušena.

   ·        Prvotní forma – jen nabídka služeb v místě bydliště spotřebitele (oprava nádobí
   rozbitého, ale i zpevnění hrnčiny nové; pasti, vybavení kuchyně a domácnosti), nověji
   zpracování plechu (plechové nádoby, plechové náčiní), na sortiment vliv i móda a požadavky
   jednotlivých zákazníků.

   ·        Výbava dráteníka jednoduchá (drátenická krosna s náčiním  = kleště, šídlo, kladívko,
   dřevěná palička, drát); oblečením dlouho zůstávají součástky lidového oděvu.

   ·        Sezónnost odchodu dráteníků do světa za prací. Odchod spojen s magickými úkony.
   Rajonizace odbytišť, podle obcí, dráteníci si střežili své rajóny.

   ·        Učedník = džarek.

   ·        Dráteník po návratu ovlivňoval nemateriální i materiální kulturu obce.

   ·        Mluva dráteníků = krpoština, využila slova německá, ruská, maďarská.

   ·        Rozvinutější forma organizace výroby = drátenická sdružení a dílny, posléze
   (především Rusko) i drátenické manufaktury.

   ·        Expanze dráteníků po Evropě, Asii a Americe, paradoxně v okolních zemí Slovenska
   nejdéle přetrvávala jednoduchá forma podomního drátenictví.

   ·        Úpadek po 1. světové válce. Od 1. republiky patrná snaha o podporu, zakládání
   drátenických dílen, družstev atd., od 40. let 20. století i výstavy a posléze aktivity
   žilinského muzea.

   

   K. GULEJA: Svet drotárov. Martin 1992 (obsahuje i podrobný soupis literatury

   a pramenů).

   A. vondrušková: Drátenictví. Praha 2002.

   + sborníky Povážského múzea v Žilině.