Ingmar Bergman Patrik Vacek (jaro 2008) – přednáška č. 2 (k), 17. 5. 2008 Ingmar Bergman jako televizní tvůrce I n Herr Sleeman kommer (Mr. Sleeman Cometh, 1957) n Venetianskan (The Venetian Woman, 1958) n Rabies – Scener ur människolivet (Rabies – Scenes From Human Life, 1958) n Oväder (Storm, 1960) n Trämålning (Painting on Wood, 1963) n Ett drömspel (A Dreamplay, 1963) n Riten (The Ritual / Obřad, 1969) n Fårö-Dokument (1970) n Reservatet (1970) – švédská verze n The Lie (1970) produkce Velké Británie n The Lie (1973) produkce USA n Scény z manželského života (1973TV, 1974 verze pro kina) n Kouzelná flétna (1975) Ingmar Bergman jako televizní tvůrce II n Tváří v tvář (1976) n De fördömda kvinnornas dans (The Dance of the Damned Women, 1976) n Fårödokument 79 (1979) n Ze života loutek (1979) n Hustruskolan (School for Wives, 1983) n Fanny a Alexandr (1984) n Efter Repetitionen (After the Rehearsal, 1984) n Karins Ansikte (1985) n Dva blažení (1986), Dobrá vůle (1991 – Bille August), n Nedělňátka (1992 – D. Bergman) n Soukromé rozhovory (1996 – L. Ullmannová) n Co chvilku křičí na jevišti světa (1997) n Sarabanda (2003) Ingmar Bergman jako televizní tvůrce III n Řada Bergmanových televizních filmů byla uvedena také v kinech nebo tyto byly založeny na jeho divadelních inscenacích n Zájem o TV se o Bergmana probudil v 50. letech 20. stol., kdy mohl v Malmö sledovat její dánské vysílání n Několik let poté – krátce po realizaci jedné ze svých televizních inscenací – proklamoval svůj zájem o nové médium veřejně (článek „Chci být součástí hry“ – Röster i RadioTV, 1958) n 1957: Herr Sleeman kommer (Mr. Sleeman Cometh) – televizní debut a živý přenos hry Hjalmara Bergmana (záznam na 16 mm film) – soubor městského divadla v Malmö ve Stockholmu – považováno za televizní experiment n 1958: Městské divadlo v Malmö realizovalo ve Stockholmu dva živé přenosy her Benátská žena (italský autor neznámý) a TV verzi hry Olle Hedberga Vzteklina, kterou v roce 1945 Bergman inscenoval v roce 1945 ve svět. premiéře v Helsingborgu (záznam opět na 16 mm film) – Benátská žena snímána pohyblivými kamerami – narušení konvenčního statického pojetí tehdejší švédské televize Ingmar Bergman jako televizní tvůrce IV n V Bergmanově tvorbě je nutno rozlišovat televizní inscenace divadelních her a Bergmanovy televizní filmy jako takové, které byly často uváděny v (kratších) verzích v kinech celého světa (např. Kouzelná flétna, Fanny a Alexandr, Sarabanda) n Prvním vlastním filmem natočeným pro televizi (nikoli adaptace divadelní hry) se stal v roce 1969 Obřad n Bergman jako umělec pronikl do švédské televize v 60. letech se dvěma adaptacemi díla svého oblíbence Augusta Strindberga n 1. Oväder (Bouře, 1960); 2. Ett drömspel (Hra snů, 1963) n Spolupráce divadla a televize byla na počátku 60. let ve Švédsku novým fenoménem a z reakcí kritiky bylo cítit okouzlení touto inovací Ingmar Bergman jako televizní tvůrce V n (Hra snů, 1963) n Bergman respektoval omezení televize jako média, využil četných změn scény a řadu prolínaček a dvojexpozic – Hra snů – expresionistické drama – tak zhodnotila možnosti televizní techniky a technologie n Ve své době nejnákladnější televizní produkce v rámci divadelní redakce švédského rozhlasu a televize n 40 herců, 75 komparsistů, celkem se na přípravě podílelo na 200 osob n Bergman připravoval tuto inscenaci 2 roky a jeho snahou bylo podat Strindbergův dramatický text jako hledání svébytného vizuálního výrazu n Asketický výraz představení v souladu s jeho tehdejšími filmy n Reakce kritiky: „starý“ a „nový“ Bergman (vizuální opulence vs. střídmost) Ingmar Bergman jako televizní tvůrce VI n Svůj první televizní scénář (k filmu Reservatet/The Lie, 1970) vytvořil na zakázku pro European Broadcast Union (EBU), která oslovila špičkové autory s tím, aby skrze svou tvorbu pro televizi ukázali kreativní potenciál média evropským divákům. Tento film však Bergman nerežíroval, neboť se necítil na tento úkol natolik řemeslně zdatný. n Společnosti BBC a CBS realizovaly vlastní verze Bergmanova scénáře (v prvém případě hru režíroval Alan Bridges, ve druhém Alex Segal) n Tři verze téhož díla se staly součástí obsáhlé kritické reflexe n 1973 – Scény z manželského života – první Bergmanův televizní seriál, který režiséra zviditelnil v celém Švédsku, a to i u těch, kteří jej neměli v oblibě Rating vyrostl z 26% po prvních třech scénách na 40% po skončení vysílání; pouze fotbalové přenosy, dvě švédské komedie z 30. let a známý přírodopisný dokument měly v historii švédské televize vyšší sledovanost Ingmar Bergman jako televizní tvůrce VII n Riten (The Ritual / Obřad, 1969) n Fårödokument -Dokument (1979) n Kouzelná flétna (1975) n Ze života loutek (1979) n Hustruskolan (School for Wives, 1983) n Fanny a Alexandr (1984) n Efter Repetitionen (After the Rehearsal, 1984) n Karins Ansikte (1985) n Dva blažení (1986), Dobrá vůle (1991 – Bille August), - Jesse Kalin, Klepikov n Nedělňátka (1992 – D. Bergman) n Soukromé rozhovory (1996 – L. Ullmannová) n Co chvilku křičí na jevišti světa (1997) n Sarabanda (2003) Ingmar Bergman jako divadelník I n Mäster Olofsgården (1938 – 1940) - debut divadelního režiséra n Již na gymnáziu se Bergman živě zajímal o Strindberga n S podporou Svena Hanssona ze slavného knihkupectví Sandberg vedl po dva roky amatérské divadlo v jedné z budov v chudé části města (na jeho návrh jej divadelní rada jmenovala režisérem) n Bergman neměl žádné formální vzdělání (aby si dodal vážnosti přes svými mladými kolegy a herci a vypadal starší, koupil si brýle se silnými obroučkami) n Důležitější však je, že si naordinoval přísný a intenzivní pracovní a učební režim n Tvrdé požadavky na herce, ostrý jazyk a značný temperament – pověst démonického režiséra až do 80. let, kdy se pro švédský tisk stal mistrem n Divadlo Mäster Olofsgården kladlo důraz na hry nezpochybnitelných morálních hodnot a dramatickou kvalitu (zároveň repertoár odrážel Bergmanovo zaujetí divadlem; Shakespeare, Strindberg a současná dramata) Ingmar Bergman jako divadelník II n 1940 – 1944: Studentské divadlo, the Civic Center Theatre, The Dramatists Studio n 1944 – 1946: Hälsingborgské městské divadlo n 1946 – 1950: Göteborg n 1950: Stockholm (mezihra) n 1952 – 1958: Městské divadlo v Malmö n 1961: Dramaten (mezihra) a Královská opera n 1963 – 1976: Dramaten: „2. dějství“ n 1976 – 1984: Residenztheater – Mnichov n 1984 – 2004: Dramaten: „3. dějství“