K A R E L M A R X B E D R I C H ENGELS N S T Ä T N I PEDAGOGICKÉ AKLADATELSTVÍ PRAHA i i Qí Evropou obchází strašidlo -~ strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy — papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti. Kde je opoziční strana, která by nebyla svými vládnoucími odpůrci vykřičena jako komunistická, kde je opoziční strana, která by sama opět potupnou výtku komunismu nevmetla ve tvář jak pokrokovějším opozičníkům, tak i svým reakčním odpůrcům? Z této skutečnosti vyplývá dvojí. Komunismus je již uznáván všemi evropskými mocnostmi za moc. Je svrchovaný čas, aby komunisté otevřeně před celým světem vyložili své názory, své cíle a své snahy, a proti báchorkám o strašidle komunismu postavili manifest strany samé. Proto se v Londýně shromáždili komunisté nejrůznějších národností a sepsali tento manifest, který bude uveřejněn v jazyce anglickém, francouzském, německém, italském, vlámském a dánském. 16 ■ - m a DEJINY VŠECH DOSAVADNÍCH SPOLEČNOSTI** JSOU "DEJINAMI TŘÍDNÍCH BOJÜ. Svobodný a otrok, patricij a plebejec, baron a nevolník, cechovní mistr*** a tovaryš, zkrátka utlačovatel a utlačovaný stáli proti sobě ve stálém protikladu, vedli nepřetržitý boj, tu skrytý, tu otevřený boj, který pokaždé končil revolučním přetvořením celé společnosti, nebo společným zánikem bojujících tříd. V dřívějších dějinných epochách se téměř všude setkáváme s úplným rozčleněním společnosti na různé stavy, s celou stupnicí různých společenských postavení. Ve starém Římě to jsou patricijové, rytíři, ple-bejci a otroci; ve středověku feudální páni, vasalové, cechovní mistři, tovaryši a nevolníci, a kromě toho v téměř každé z těchto tříd zase zvláštní odstupňování. Moderní buržoázni společnost, vzešlá ze zániku feudální společnosti, * Buržoazií se rozumí třída novodobých kapitalistu, kteří vlastní prostředky společenské výroby a využívají námezdní práce. Proletariátem třída novodobých námezdních dělníků, kteří nemají své vlastní výrobní prostředky, jsou nuceni, aby mohli žít, prodávat svou pracovní sílu. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888). ** To jest celé písemně dochované dějiny. Roku 1847 byla předhistorie společnost, společenská organizace, která předcházela veškeré psané dejiny, ještě téměř neznáma. Později objevil Haxthausen pospolné vlastnictví půdy v Rusku. Maurer dokázal, že je společenským základem, z něhož v historie kém vývoji vycházely všechny německé kmeny, a postupně se zjistilo, že ves nicka občina s pospolnou držbou půdy by La prvobytnou formou společnosti od Indie po Irsko. Konečně Morgan dovršil dílo svým objevem pravé povahy rodu a jeho postavení v kmeni, čímž odhalil vnitřní organizaci této prvobytné komunistické společnosti v její typické formě. Rozkladem této prvobytné občiny počíná štěpení společnosti na zvláštní, koneckonců antagonistické třídy. Pokusil jsem se probádat tento proces rozkladu ve spise „Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu", 2. vydání, Stuttgart 1888. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.) *** Cechovní mistr je plnoprávný člen cechu, ne však jeho hlava (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.) 17 třídní protiklady neodstranila. Přinesla jen nové třídy, nové podmínky útisku a nové formy místo starých. Naše epocha, epocha buržoazie, se však vyznačuje tím, že třídní protiklady zjednodušila. Celá společnost se stále více štěpí na dva velké nepřátelské tábory, na dve velké, přímo proti sobě stojící třídy: buržoazii a proletariát. L Ze středověkých nevolníků vzešli svobodní obyvatelé prvních měst; z tohoto svobodného obyvatelstva se vyvinuly první prvky buržoazie. Obejevní Ameriky a obeplutí Afriky otevřely vzmáhající se buržoazii nové pole působnosti. Východoindický a čínský trh, kolonizace Ameriky, směna s koloniemi, rozmnožení směnných prostředků a zboží vůbec způsobily dosud nevídaný rozkvět obchodu, mořeplavby a průmyslu, a tím rychlý rozvoj revolučního živlu v rozpadající se feudální společnosti. Dosavadní feudální čili cechovní způsob průmyslové výroby nestačil už poptávce, rostoucí zároveň s novými trhy. Jeho místo zaujala manufaktura. Cechovní mistři byli vytlačeni průmyslovým středním stavem; dělba práce mezi různými kooperacemi ustoupila dělbě práce přímo v jednotlivé dílně. ; Ale trhy stále rostly, poptávka stále stoupala. Ani manufaktura už nestačila. Tu pára a stroje provedly revoluci v průmyslové výrobě. Namísto manufaktury nastoupil moderní velký průmysl, namísto průmyslového středního stavu nastoupili průmysloví milionáři, velitelé celých průmyslových armád, moderní buržoové. i ■ Velký průmysl vytvořil světový trh, připravený objevením Ameriky. Světový trh vyvolal nesmírný rozvoj obchodu, mořeplavby a pozemních komunikací. To působilo zpětně na rozšíření průmyslu,, a tou měrou, jak rostl průmysl, obchod, mořeplavba a železnice, rozvíjela se i buržoazie, rozmnožovala své kapitály a zatlačovala do pozadí všechny třídy dochované ze středověku. Vidíme tedy, jak sama novodobá buržoazie je produktem dlouhého vývojového procesu, řady převratů ve způsobu výroby a směny. Každý z těchto stupňů vývoje buržoazie byl provázen odpovídajícím mu politickým pokrokem. Buržoazie — za panství feudálních pánů utlačovaný stav, v komuně* ozbrojené a samosprávné sdružení, zde ne-, * „Komunami" se nazývala ve Francii vznikající města, dokonce dřív, než si vydobyla tua svých feudálních velmožích a pánech místní siamosprávu a politická práva jako „třetí stav". Všeobecně řečeno, jako země typická pro ekonomický rozvoj buržoazie je zde vzata Anglie, jako země typická pro politický vývoj buržoazie — Francie. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.) Komunou nazývali měšťané v Itálii a ve Francii svou městskou obec, když od svých feudálních pánů odkoupili nebo si na nich vynutili první samosprávná práva. (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.) 18 závislá městská republika, tam třetí poplatný stav monarchie,** pak za dob manufaktury protiváha šlechty ve stavovské nebo absolutní monarchii a hlavní základ velikých monarchií vůbec — si konečně po vytvoření velkého průmyslu a světového trhu vybojovala v moderním zastupitelském státě výhradní politické panství. Moderní státní moc je jen výborem, který spravuje společné záležitosti celé buržoázni třídy. Buržoazie sehrála v dějinách neobyčejně revoluční úlohu. ^Kde se buržoazie zmocnila panství, tam zničila všechny feudální, patriarchální a idylické poměry. Zpřetrhala bezohledně pestré feudální svazky, poutající člověka k jeho „přirozenému představenému", a neponechala mezi lidmi žádný jiný svazek než holé sobectví, než bezcitné „placení hotovými".; Utopila v ledové vodě sobecké vypočítavosti po-svátnou bázeň náboženského vytržení, rytířského nadšení a šosácké sentimentality. Proměnila osobr.í důstojnost člověka ve směnnou hodnotu a namísto nesčetných propůjčených a řádně nabytých svobod postavila jedinou na nic se neohlížející svobodu obchodu. Zkrátka, nahradila vykořisťování zastřené náboženskými a politickými iluzemi vykořisťováním otevřeným, nestoudným, přímým a bezcitným. Buržoazie zbavila všechny dosud ctihodné a posvátným ostychem obestřené obory činnosti jejich svatozáře. Proměnila lékaře, právníka, pátera, básníka a muže vědy ve své placené, námezdní pracovníky. Buržoazie strhla z rodinných vztahů jejich dojemně sentimentální závoj a převedla je na vztahy ryze peněžní. Buržoazie odhalila, že brutální projev síly, kterému se reakce tolik obdivuje u středověku, měl svůj vhodný doplněk v lenosti a zahálčivos-ti. Teprve ona ukázala, co zmůže lidská činnost. Stvořila zcela jiné zázraky, než jsou egyptské pyramidy, římské vodovody a gotické katedrály, provedla zcela jiná tažení než stěhování národů a křižácké výpravy. Buržoazie nemůže existovat, aniž stále vyvolává převraty ve výrobních nástrojích, aniž tedy revolucionuje výrobní vztahy, a tím i všechny společenské vztahy. První podmínkou existence všech dřívějších průmyslových tříd bylo naproti tomu nezměněné zachování starého způsobu výroby. Buržoázni epocha se od všech dřívějších epoch odlišuje neustálými převraty ve výrobě, ustavičnými otřesy všech společenských vztahů, věčnou nejistotou a pohybem. Všechny pevné, zrezivělé vztahy se svým doprovodem starých ctihodných představ a názorů se rozkládají, všechny nově utvořené zastarávají dříve než mohou zkostnatět. Všechno stavovské a stojaté se vypařuje, všechno posvátné je znesvěco- ** V anglickém vydání z roku 1888 připojeno za slovy „nazávislá městská republika": „(jako v Itálii a v Německu}" a za slovy „třetí poplatný stav monarchie": „[jako ve Francii)". 19 * i váno a lidé jsou nakonec donuceni podívat se na své životní postavení, na své vzájemné vztahy střízlivýma očima. Potřeba stále rozšiřovat odbytiště pro své výrobky štve buržoazii po celé zeměkouli. Všude- se musí usazovat, všude se zařizovat, všude navazovat spojení. Tím, že těží ze světového trhu, učinila buržoazie výrobu a spotřebu všech zemí kosmopolitickou. K veliké žalosti reakcionářů vzala průmyslu pod nohama národní půdu. Prastará národní průmyslová odvětví byla zničena a jsou denně dál ničena. Jsou vytlačována novými průmyslovými odvětvími, jejíchž zavedení se stává pro všechny civilizované národy životní otázkou, takovými odvětvími, která už nezpracovávají domácí suroviny, nýbrž suroviny dovážené z nejodlehlejších končin zeměkoule, a jejichž tovární výrobky se spotřebovávají nejen ve vlastní zemí, nýbrž zároveň ve všech světadílech. Místo starých potřeb, uspokojovaných výrobky země, vznikají nové potřeby, k jejichž uspokojení je třeba výrobků nejvzdálenějších zemí a podnebních pásem. Místo staré místní a národní soběstačnosti a uzavřenosti nastupuje všestranný styk a všestranná závislost národů na sobe navzájem. To platí stejnou měrou o materiální jako o duchovní produkci. Plody duševní činnosti jednotlivých národů se stávají obecným majetkem. Národní jednostrannost a omezenost se stává nemožnější a z četných národních a místních literatur se vytváří světová literatura. 2/ Rychlým zdokonalováním všech výrobních nástrojů a nesmírně usnadněnou dopravou strhává buržoazie všechny národy, i nejbarbarštější, na dráhu civilizaceJLevné ceny jejího zboží jsou těžké delostrelectvo, jímž srovnává se zemí všechny čínské zdi, jímž donucuje ke kapitulaci nejzarytější nenávist barbarů k cizincům. Řutí všechny národy, aby přijali buržoázni způsob výroby, nechtějí-li feahynout;f nutí je, i ...:j aby u sebe doma zaváděly takzvanou civilizaci, fj. aby se staly buržoy. Zkrátka, tvoří si svět podle vlastního obrazu a podoby. Buržoazie podrobila venkov panství měst. Vybudovala ohromná města, zvýšila značně počet městského obyvatelstva proti venkovskému a vymanila tak značnou část obyvatelstva z tuposti venkovského života. Jako učinila venkov závislým na městech, učinila i barbarské a po-lobarbarské země závislými na zemích civilizovaných, rolnické národy na národech buržoazních, Východ na Západu. Buržoazie, stále více odstraňuje roztříštěnost výrobních prostředků, majetku i obyvatelstva. Nahromadila obyvatelstvo na jednom místě, zcen-tralizovala výrobní prostředky a soustředila majetek v rukou několika málo lidí. Nutným důsledkem toho byla politická centralizace. Nezávislé, takřka jen svazky spojenectví spjaté provincie s různými zájmy, zákony, vládami a cly byly stmeleny v jeden národ s jednou vládou, s jedním zákonodárstvím, s jedním národním třídním zájmem, s jedinou celní hranící. i / > i % * ■ 20 Buržoazie vytvořila během sotva jednoho století svého třídního panství 'hromadnější a obrovitější výrobní síly než všechny dřívější generace dohromady. Podmanění přírodních sil, strojová výroba, použití chemie v průmyslu a zemědělství, paroplavba, železnice, elektrické telegrafy, obdělávání celých světadílů, usplavnění řek, masy obyvatelstva jako ze země vydupané — které z minulých století tušilo, že v lůně společenské práce dřímají takové výrobní síly! Viděl] |sme tedy: výrobní a směnné prostředky, na jejichž základě se vyvinula buržoazie, byly vytvořeny ve feudální společnosti.. Na jistém stupil] vývoje těchto výrobních a směnných prostředků neodpovídaly už poměry, za nichž feudální společnost vyráběla a směňovala — feudální organizace zemědělství a manufaktury, zkrátka feudální vlastnické vztahy — už vyvinutým výrobním silám. Brzdily výroby, místo aby ji podporovaly. Staly se jejími okovy. Musely být rozbity, a byly rozbity. ', *: , ' ■ ! J • . fy b ' r k Místo nich přišla svobodná konkurence se společenským a politic-kvm zřízením sobě přiměřeným, s ekonomickým a politickým panstvím j buržoázni třídy. í Pi'-ed našimi /raky se odehrává podobný pohyb. Buržoázni výrobní a směné v/.lahy, buržoázni .vlastnické vztahy, moderní buržoázni společnost, která vykouzlila tak mohutné výrobní a směnné prostředky, s podobá čaroději, který už není s to zvládnout podzemní mocnosti, jež vyvolal v život. Dějiny průmyslu a obchodu jsou už po několik desetiletí jen dějinami vzpoury moderníc'h výrobních sil proti moderním výrobním vztahům, proti vlastnickým vztahům, které jsou podmínkou existence buržoazie a jejího panství. Stačí poukázat na obchodní krize, které se periodicky opakují a stále nebe^zpečněji ohrožují existenci celé buržoázni společnosti. Za obchodních krizí se pokaždé ničí velká část nejen vyrobených produktů, nýbrž dokonce i už vytvořených výrobních sil. Za těchto krizí propuká společenská epidemie, která by se všem dřívějším epochám zdála nesmyslná — epidemie nadvýroby. Společnost pojednou vržena zpět do stavu dočasného barbarství; zdá se, že ji hladomor a všeobecná pustošívá válka připravily o všechny životní prostředky; zdá se, že průmysl a obchod jsou zničeny — a proč? Protože společnost má příliš mnoho civilizace, příliš mnoho životních prostředků, příliš mnoho průmyslu, příliš mnoho obchodu. Výrobní síly, klem m,! k dispozici, neslouží už rozvoji buržoazních ^vlastnických vztalui; naopak, /.mohutněly příliš pro tyto vztahy, které se stávají jejich brzdou; jakmile začnou tyto překážky zdolávat, uvádějí celou buržoázni společnost do nepořádku, ohrožují existenci buržoazního vlastnictví. Buržoázni vztahy se staly tak těsnými, že už nepojmou bohatství, které vytvořily. — Čím překonává buržoazie krize? Jednak vynuceným ničením celé masy výrobních sil, jednak dobýváním nových trhů a důkladnějším využitím starých. Čím tedy? Tím, že připravuje 21 00 všestrannější a mohutnější krize, a že zmenšuje prostředky, jak krizím čelit. Zbraně, jimiž buržoazie porazila feudalismus, se nyní obracejí proti ní samé. :__ f" Ale buržoazie nejen ukula zbraně, které jí přinášejí smrt; zplodila také lidi, kteří se těchto zbraní chopí — moderní dělníky, proletáře. | Tou měrou, jak se rozvíjí buržoazie, tj. kapitál, rozvíjí se také proletariát, třída moderních dělníků, kteří mohou existovat jen dotud, dokud nalézají práci, a kteří nalézají práci jen dotud, dokud jejich práce rozmnožuje kapitál. Tito dělníci, kteří se musí prodávat po kousku, jsou zbožím jako každý jiný předmět obchodu, a proto jsou stejně vydáni na pospas všem rozmarům konkurence, všem výkyvům trhu. — _ V důsledku vzrůstajícího používání strojů a dělby práce přestala být práce proletářů vůbec samostatnou, a tím přestala mít pro dělníka půvab/ Dělník se stává pouhým příslušenstvím stroje, vyžaduje se od něho pouze nejjednodušší, nejjednotvárnější hmat, kterému se lze velmi snadno naučit. Náklady na dělníka se proto omezují téměř výhradně na životní prostředky nezbytné k jeho obživě a udržení jeho rodíi. Ale cena každého zboží, tedy i cena práce, se rovná jeho výrobním nákladům. Proto čím odpornější se stává práce, tím nižší je mzda. A nejen to: tou měrou, jak přibývá strojů a roste dělba práce, roste i množství práce, ať už tím, že se prodlužuje pracovní doba, anebo tím, že se požaduje za určitou dobu větší množství práce, že se zrychluje chod strojů aid. Moderní průmysl proměnil malou dílnu patriarchálního mistra ve velkou továrnu promyslového kapitalisty. Masy dělníků, směstnané v továrně, jsou organizovány po vojenskú. Jako řadoví vojáci průmyslové armády jsou pod dozorem celé hierarchie poddůstojníků a důstoj-níků. Jsou nejen raby buržoázni třídy, buržoazního státu, každého dne a každé hodiny je také zotročuje stroj, dozorce a především sám jednotlivý buržoa-továrník. Tato clespocie je tím malichernější, nenávisl nejsi a tím více pobuřuje, ším otevřeněji prohlašuje za svůj cil zisk. Cím menší obratnosti a síly vyžaduje ruční práce, tj. čím víc se vyvíjí moderní průmysl, tím víc je práce mužů vytlačována prací žen a dětí. Pro dělnickou třídu přestaly mít rozdíly pohlaví a stáří spole-| čenskou platnost. Existují už jen pracovní nástroje, které vyžadují různé náklady podle stáří a pohlaví. Když vykořisťování dělníka továrníkem tak dalece skončí, že dostane hotově vyplacenu svou mzdu, viiinou se na něho druhé části buržoazie — domácí pán, kramář, majitel zastavárny aj. Dosavadní nižší vrstvy středních stavů — drobní průmyslníci, mni í obchodníci a rentiéři, řemeslníci a rolníci — všechny tyto třídy klesají do řad proletariátu, zčásti proto, že jejich malý kapitál nestačí k provozu velkých průmyslových podniků a podléhá v konkurenci s většími 22 kapitalisty, zčásti proto, že jejich odborná zručnost je znehodnocována novými způsoby výroby. Tak se proletariát rekrutuje ze všech tříd obyvatelstva. Proletariát prochází různými stupni vývoje. Jeho boj proti buržoazii začíná hned j cli o zrozením. Zpočátku bojují jednotliví dělníci, potom dělníci jedné továrny, pak dělníci jednoho pracovního odvětví v jednom místě proti jednotlivému buržoovi, který je přímo vykořisťuje. Dělníci zaměřují své útoky nejen proti buržoazním výrobním vztahům, nýbrž i proti výrobním nástrojům samým; ničí cizí konkurenční zboží, rozbíjejí stroje, zapalují továrny, siuiží se vydobýt si nazpět ztracené postavení středověkého dělníka. Nu tomto stupni tvoří dělníci masu rozptýlenou po celé zemi a roztříštěnou konkurencí. Semknutí dělnických mas není ještě důsledkem jejich vlastního sjednocení, nýbrž jen důsledkem, sjednocení buržoazie, která, aby dosáhla svých vlastních politických cílů, musí, a prozatím ještě může, uvádět do pohybu všechen proletariát. Na tomto stupni nebojují tedy proletáři proti svým nepřátelům, nýbrž proti nepřátelům .svých nepřátel, proti zbytkům absolutní monarchie, pozemkovým vlast-nikům, neprůmyslovým buržoům, nmioburžoům. Celý dějinný pohyb je tak soustředěn v rukou buržoazie; každé vítězství, které je takto vybojováno, je vítězstvím buržoazie. Aie s rozvojem průmyslu se proletariát nejen rozmnožuje; shlukuje se také ve větši masy, jeho síla to ste a proletariát si ji stále více uvě-domuje. Zájmy a životní podmínky uvnitř proletariátu se stále více vyrovnávají podle toho, jak stroje stále víc stírají rozdíly mezi jednotlivý.-^ mi druhy práce a stlačují téměř všude mzdy na stejně nízkou úroven.j Vzrůstající vzájemná konkurence buržoů a vznikající obchodní krize: způsobují, že mzdy dělníků slulo více kolísají; stále rychleji se vyvíjející, nepřetržité zdokonalování strojů činí celé životní postavení proletářů stále nejistějším; srážky mezi jednotlivým dělníkem a jednotlivým buržoou nabývají stále více rázu srážek mezi dvěma třídami. Dělníci začínají tvořit spolky* proti buržoům; vystupují společně na obranu : vyr.'h mezd. Zakládají dokonce trvalá sdružení, aby si zajistili pro-středky pro případ vzpour. Boj přechází místy ve vzpouru. Dělníci občas vítězí, ale jen přechodně. Vlastním výsledkem jejich bojü není bezprostřední úspěch, nýbrž stále více se šířící sjednocování dělníků. Nepomáhá mu vzrůst dopravních prostředků, které vytváří velký průmysl u které umožňují spojení mezi dělníky různých míst, A jen tolo spojení postačí, aby se četné místní boje, které mají všude stejný charakter, slily v národní, v třídní boj. Každý třídní boj je však * V anglickém vydání z roku 1»88 je za slovy „spolky" připojeno: „odborové svazy]". 23 boj politický. A sjednocení, k němuž středověcí měšťané se svými provinciálními cestami potřebovali staletí, dosahují moderní proletáři díky železnicím v několika letech. fjoto organizování proletářů v třídu, a tím v politickou struhu je kaž-douTchvíli opět narušováno konkurencí mezi dělníky samýmiÁAie vzniká stále znovu, pokaždé silnější, pevnější a mohutnější. Využívá rozbro- ju v táboře buržoazie, a tak si vynucuje uznání jednotlivých zájmů děl-nictva zákonodárnou cestou. Tak jsi například v Anglii vynutilo zákon o desetihodinovém pracovním dnTľy^ Srážky uvnitř staré společnostr-vůbec v mnoha směrech napomáhají procesu rozvoje proletariátu. Buržoazie vede nepřetržitý boj : zpočátku proti aristokracii, později proti těm částem buržoazie samé, jejichž zájmy se dostávají do rozporu s pokrokem průmyslu, a ustavičně proti buržoazii všech cizích zemí. Ve všech těchto zápasech je nucena obracet se k proletariátu, dovolávat se jeho pomoci, a tak jej strhávat do politického hnutí. Dodává tedy sama proletariátu prvky svého vlastního vzdělání/ íj. dává mu zbraně proti sobě samé. Nadto, jak jsme viděli, pokrok průmyslu sráží do řad proletariátu celé vrstvy panující třídy nebo alespoň ohrožuje podmínky jejich existence. I ony dodávají proletariátu velké množství prvků vzdělání. \ Isjakonec, když se třídní boj blíží k rozhodnutí, nabývá proces rozkla-du v panující třídě, v celé staré společnosti tak prudkého a tak proni kavého rázu, že malá část panující třídy se zříká své l říci y a přidává se k revoluční třídě, k třídě, které patří budoucnost. Jako tedy dříve část šlechty přecházela k buržoazii, přechází nyní část buržoazie k proletariátu, a to zejména část buržoazních ideologů, kteří se povznesli k teoretickému pochopení celého dějinného vývoje. Ze všech tříd, které, dnes stojí proti buržoazii, je skutečně revoluční třídou jen proletari4j| Ostatní třídy s vývojem velkého průmyslu upa dají a zanikají, proletariát je však jeho nejvlastnějším produktem. Střední stavy: malý průmyslník, malý obchodník, řemeslník a rolník — tr všichni bojují proti buržoazii, aby zachránili před zánikem svou * existenci jako střední stavy. Nejsou tedy revoluční, nýbrž konzerva- 1- -* ""^"U»^ tivní. A nejen to: jsou reakční, snaží se otočit kolo dějin zpět./Jsou-li rej/oluční, pak jen vzhledem k svému nastávajícímu přechodu dcrTáTd proletariátu, pak nehájí své nynější, nýbrž své budoucí zájmy, pak opouštějí své vlastní stanovisko, aby se postavili na stanovisko prole-tariatu.'- Lumpenproletariat, tento pasivní produkt hniloby nejnižších vrstev staré společnosti, bývá místy proletárskou revolucí strháván do hnutí * V anglickém vydání z roku 1888 místo „prvky svého vlastního vzdělání" „prvky svého vlastního politického a všeobecného vzdělání". 24 ■■— ale celým svým životním postavením bude spíš ochoten zaprodat se pro reakční rejdy. Životní podmínky staré společnosti jsou už zničeny v životních pod-mínkách proletariátu. Proletář nemá vlastnictví: jeho poměr k ženě a dětem nemá už nic společného s huržoazními rodinnými vztahy; moderní průmyslová práce, moderní jařmo kapitálu, stejné v Anglii jako ve Francii, v Americe jako v Německu, setřely z něho všechen národní charakter, /.«''ikony, morálka a náboženství jsou pro něj jen buržoázni předsudky, /a nimiž se skrývají buržoázni zájmy. \ Všechny dřívější třídy, když dobyly panství, se snažily upevnit své už" nabyté životní postavení tím, že podrobily celou společnost podmínkám zajišťujícím jim výdělek. Proletáři mohou dobýt společenských výrobních sil jen tak, že odstraní svůj vlastní dosavadní způsob přivlastňování, a tím i celý dosavadní způsob přivlastňování. Proletáři nemají nic svého, co by museli zajišťovat, jejich úkolem je zničit všechno, co dosud ochraňovalo a zajišťovalo soukromé vlastnictví. šechna dosavadní hnutí byla hnutími menšin nebo v zájmu menšin. Proletárske hnutí je samostatné hnutí obrovské většiny v zájmu obrovské většiny] Proletariat, nejnižší vrstva nynější společnosti, se nemůže pozvednout, nemůže se vzpřímit jinak než tak, že přitom vyletí do povětří celá nadstavba vrstev, které vytvoří oficiální společnost. I když ne svým obsahem, tedy svou formou, je boj proletariátu proti buržoazii bojem národním. Proletariát každé země se ovšem nejrpve musí vypořádat se svou vlastní buržoazií. Při líčení nejvšeobecnějších fází vývoje proletariátu jsme sledovali víceméně skrytou občanskou válku uvnitř nynější společnosti až do cli vrb?, kdy propuká v otevřenou revoluci a kdy proletariát násilným svržením buržoazie zakládá své panství. Všechny dosavadní společnosti spočívaly, jak jsme viděli, na protikladu mezi utlačujícími a utlačovanými třídami. Aby Však bylo možno nějakou třídu utlačovat, musí jí být zajištěny podmínky, za kterých by mohla alespoň rabsky živořit. Nevolník se za nevolnictví probil k postavení clena komuny a také maloměšťák se pod jařmem feudálního abso-lutlsmu probil k postavení měšťáka. Naproti tomu moderní dělník, m r.h) aby se s pokrokem průmyslu pozvedal, klesá stále hlouběji pod úroveň /.i vol nich poměrů své vlastní třídy. Dělník se stává pjmj2£re_m__. a pauperlsmus v/.růstá ještě rychleji než obyvatelstvo a bohatství. Z toho jasně vysvítá, že buržoazie je neschopna zůstat nadále panující tří-dou společnosti a vnueovafcelé společnosti podmínky existence své třídy jako zákon, jímž je nutno se říditi Není schopna panovat, protože \)oní schopna zajistil svému otroku ani jeno otrockou existenci, protože ' |e nucena nechat ho klesnout do postavení, kdy ho musí sama živit, místo aby on zíviLji. Společnost už nemůže žít pod panstvím buržoazie, tj. existence buržoazie a existence společnosti jsou už neslučitelné." .„ 25 Podstatnou podmínkou existence a panství buržoázni třídy je hromadění bohatství v rukou soukromníků, tvoření a rozmnožování kapitálu; podmínkou existence kapitálu je námezdní práce. Námezdní práce je založena výhradně na vzájemné konkurenci mezi dělníky. Pokrok průmyslu, jehož bezděčným a povolným nositelem je buržoazie, nahrazuje roztříštěnost dělníků způsobenou konkurencí tak, že je revolučně sjed- nocuje sdružováním. Rozvojem velkého průmyslu je tedy buržoazii poc nohama podemílána sama základna, na které vyrábí a přivlastňuje si výrobky. Buržoazie produkuje především své vlastní hrobaře, její zánik i vítězství proletariátu jsou stejně nevyhnutelné. 26 Prolet a unist V jakém poměru jsou komunisté k proletářům vůbec? Komunisté nejsou zvláštní stranou oproti jiným dělnickým stranám. Nemají zájmy odlišné od zájmů celého proletariátu. Nevytyčují žádné zvláštní* zásady, podle nichž by chtěli utvářet proletárske linutí. Komunisté se liší od ostatních proletárskych stran jedině tím, že na jedné si raně v boji proletářů různých národů vyzdvihují a obhajují společné zájmy všeho proletariátu, nezávisle na národnosti! na druhé straně tím, že na různých stupních vývoje, jimiž prochází boj mezi proleta-riátem a buržoazií, zastupují vždy zájmy celého hnutí. Komunisté jsou tedy v. praxi nejrozhodnější, stále kupředu pobízející" * částí dělnických stran všech zemí; v teorii vynikají nad ostatní masu proletariátu pochopením podmínek, průběhu a všeobecných výsledku proletárskeho hnutí. Nejbližší cíl komunistu je týž jako cíl všech ostatních proletárskych stran: ztvárnění proletariátu ve třídu, svržení panství buržoazie, vydo-bytí politické moci proletariátem. Teoretické pomůcky nejsou naprosto založeny na idejích, na zása-(l.ich vymyšlených nebo objevených tím nebo oním oprávcem světa. ľ i h i jen obecným výrazem skutečných poměrů existujícího třídního 101H, wr.T/.em dějinného pohybu probíhajícího před našimi zraky. Od-s trillion 1 dosavadních vlastnických vztahů není něco, co by bylo charakteristické jen pro komunismus. Všechny vlastnické vztahy prodělávaly v dějinách neustálé střídání, neustálé změny. .- u *■ -K- V anglickem vydání z roku 1888 místo „zvláštní" — „sektárske V a/nglicikém vydání z roku 1888 místo „stále kupředu pobízející" pokrokovější". Francouzská revoluce odstranila například feudální vlastnictví a nahradila ]e buržoazním vlastnictvím. Charakteristickým rysem komunismu není odstranění vlastnictví vůbec, nýbrž odstranění buržoazního vlastnictví. Avšak moderní buržoázni soukromé vlastnictví je posledním a ne]-úplnějším výrazem vyrábění a přivlastňování výrobků, které spočíva na třídních protikladech, na vykořisťování jedněch druhými.* V tomto smyslu mohou komunisté shrnout svou teorii v jedinou větu: zrušení soukromého vlastnictví. Nám, komunistům, se vytýkalo, že prý chceme odstranit osobně nabyté, vlastní prací získané vlastnictví, vlastnictví, které je základem veškeré osobní svobody, činnosti a samostatnosti. Prací získané, řádně nabyté, vlastními mozoly zasloužené vlastnictví! Mluvíte o maioburžoazním, malorolnickém vlastnictví, které tu bylo před buržoazním vlastnictvím? To nepotřebujeme odstraňoval my, odstranil je a denně odstraňuje vývoj průmyslu. Nebo snad mluvíme o moderním buržoazním soukromém vlastnictví? Vytváří však námezdní práce, práce proletářova, proletářovo vlastnictví? Naprosto ne. Vytváří kapitál, tj. vlastnictví, které vykořisťuje námezdní práci, které se může rozmnožovat jen pod podmínkou, že plodí novou námezdní práci, aby ji znovu vykořisťovalo. Vlastnictví v nynější podobě se pohybuje v protikladu mezi kapitálem a námezdní prací. Prozkoumejme obě stránky tohoto protikladu. Být kapitalistou znamená zaujímat ve výrobě postavení nejen ryze osobní, nýbrž společenské. Kapitál je kolektivním produktem a může být uveden do pohybu jen společnou činností všech členů společnosti. Kapitál není tedy osobní mocí, je mocí společenskou. Bude-li tedy kapitál předmětem v kolektivním vlastnictví, patřící všem příslušníkům společnosti, nezmění se osobní vlastnictví ve společenské. Změní se jen společenský charakter vlastnictví. Vlastnictví ztratí svůj třídní charakter. * Přejděme k námezdní práci. Průměrná cena námezdní práce se rovná mzdovému minimu, tj. sumě životních prostředků nutných k tomu, aby dělníka zachovaly při životě jako dělníka. Co si tedy námezdní dělník přivlastňuje svou činností, stačí pouze k reprodukci jeho holého života. Necbceme naprosto odstranit toto osobní přivlastňování výrobku práce, sloužící bezprostředně k reprodukci života, přivlastňování neponechávající žádný čistý přebytek, který by mohl vytvořit moc nad cizí prací. Chceme jen odstranil nuzácký charakter tohoto přivlastňování, kdy dělník žije jen proto, aby * V anglickém vydání z roku 1888 místo „vykořisťování jedněch druhými „vykořisťování většiny menšinou". 28 ■ ■ < rozmnožoval kapitál, a žije jen potud, pokud to vyžaduje zájem panují-c í třídy. V buržoázni společnosti je živá práce jen prostředkem k rozmnožování nahromaděné práce. V komunistické společnosti je nahromaděná práce jen prostředkem k rozšiřování, obohacování a usnadňování životního procesu dělníků. V buržoázni společnosti panuje tedy minulost nad přítomností, v komunistické společnosti přítomnost nad minulostí. V buržoázni nosti je kapitál samostatný a osobní, kdežto pracující individuum mostatné a neosobní. A zrušení těchto poměrů nazývá buržoazie odstraněním osobnosti a svobody! Má pravdu. Jde ovšem o odstranění buržoázni osobnosti, buržoázni samostatnosti a buržoázni svobody. Svobodou se v rámci buržoazních výrobních vztahů rozumí svoboda obchodu, svoboda koupě a prodeje. S Čachrem však padne i svobodný čachr. Řeči o svobodném čachru, jako všechny ostatní volnostářské tirády naší buržoazie, mají vůbec smysl jen potud, pokud jde o nesvobodný čachr, pokud jde o středově-kého zotročeného měšťana, ne však pokud jde o komunistické odstranění čachru, buržoazních výrobních vztahů a buržoazie samé. Děsíte sa, že chceme zrušit soukromé vlastnictví. Ale v nynější vaší společnosti je soukromé vlastnictví zrušeno pro devět desetin jejích členů; existuje právě proto, že pro devět desetin neexistuje. Vytýkáte nám tedy, že chceme zrušit vlastnictví, které předpokládá jako nezbytnou podmínku, že obrovská většina společnosti nemá vlastnictví. Zkrátka vytýkáte nám, že chceme zrušit vaše vlastnictví. Ano, to opravdu chceme. Od chvíle, kdy už nebude možno přeměňovat práci v kapitál, v peníze a pozemkovou rentu, zkrátka ve společenskou moc, kterou lze mono-polizovat, tj. od chvíle, kdy už nebude možno přeměňovat osobní vlastnictví ve vlastnictví buržoázni, od té chvíle, prohlašujete, bude osobnost zrušena. Přiznáváte tedy, že osobností nerozumíte nikoho jiného než měšťáka, — J buržoazního vlastníka. Taková osobnost musí být skutečně zrušena. nebere nikomu možnost přivlastňovat si společenské výrobky, bere jen možnost zotročoval si tímto přivlastňováním cizí práci. Namítalo se, že zrušením soukromého vlastnictví přestane veškerá činnost a zavládne všeobecná zahálka. Podle toho by byla buržoázni společnost dávno musela zahynout na lenost; vždyť ti, kdo v ní pracují, nic nenabývají, a ti, kdo nabývají, nepracují. Všechny tyto obavy vyúsťují v tautologii, že nebude námezdní práce, až nebude kapitál. 29 Komunismus 88 Všechny námitky namířené proti komunistickému způsobu přivlastňování a výroby materiálních výrobků jsou rozlišovány také na přivlastňování a produkci produktů duševní práce. Jako se zánik třídního vlastnictví jeví měšťákovi zánikem výroby samé, tak i zánik třídního vzdělání je mu totožný se zánikem vzdělání vůbec. Vzdělání, jehož ztrátu měšťák oplakává, znamená pro obrovskou většinu jen přeměnu v doplněk stroje. ■ Avšak nepřete se s námi, když odstranění buržoazního vlastnictví posuzujete podle svých buržoazních představ o svobodě, vzdělání, právu atd. Vždyť vaše ideje samy jsou výtvory buržoazních výrobních a vlastnických vztahů, jako je vaše právo jenom vůlí vaší třídy, povýšenou na zákon, vůlí, jejíž obsah je určován materiální životní podmínkou vaší třídy. Svou zaujatou představu, podle níž proměňujete své výrobní a vlastnické vztahy ze vztahů historických a v rozvoji výroby pomíjejících ve věčné zákony přírody a rozumu, sdílíte se všemi zaniklými panujícími třídami. Co dovedete pochopit, jde-li o vlastnictví antické, co dovedete pochopit, jde-li o vlastnictví feudální, to už neumíte pochopit, jde-li o vlastnictví buržoázni. Zrušení rodiny! I největší radikálové se pohoršují nad tímto hanebným úmyslem komunistů. Na čem je založena nynější, buržoázni rodina? Na kapitálu, na soukromém zisku. Plně vyvinuta existuje jedině pro buržoazii, jejím doplňkem však je život bez rodiny, vnucený proletářům, a veřejná prostituce. Buržoázni rodina ovsem zanikne s tímto svým doplňkem a obojí zmizí se zánikem kapitálu. Nebo nám snad vytýkáte, že chceme zrušit vykořisťování dětí jejich rodiči? Přiznáváme se k tomuto zločinu. Ale vy tvrdíte, že nahrazením domácí výchovy společenskou výchovou chceme zrušit vztahy člověku nejdražší. A není také vaše výchova určována společností? Není určována společenskými vztahy, v nichž vychováváte, přímým či nepřímým vměšováním se společnosti, prostřednictvím školy atd.? Komunisté si nevymýšlejí vliv společnosti na výchovu; mění pouze charakter výchovy, zbavují ji vlivu panující třídy. Buržoázni řeči o rodině a výchově, o něžném poměru mezí rodiči a dětmi jsou tím odpornější, čím víc rozvoj velkého průmyslu přetrhává všechny rodinné svazky proletářů a čím víc jsou děti proměňovány v pouhý předmět obchodu a v pracovní nástroje. Ale vy komunisté chcete zavést společenství žen, křičí na nás sborem celá buržoazie. Měšťák vidí ve své ženě pouhý výrobní nástroj. Slyší, že výrobní nástroje mají být dány do společného užívání, a nemůže si ovšem představit nic jiného, než že úděl zespolečnění postihne také ženy. 30 ^ Nemá ani potuchy, že jde právě o to, zrušit postavení ženy jako pouhého výrobního nástroje. Není ostatně nic směšnějšího než přemravné zděšení našich měšťáku nad domnělým oficiálním společenstvím žen u komunistů. Komunisté nepotřebují zavádět společenství žen, to tu bylo skoro odjakživa. Našim měšťákům dokonce nestačí, že jsou jim k dispozici ženy a dcery jejich proletářů, o oficiální prostituci ani nemluvě, a s náramným potěšením si vzájemně svádějí manželky. Buržoázni manželství je ve skutečnosti společenstvím manželek. Komunistům by bylo možno nanejvýš vytknout, že chtějí zaměnit pokrytecky zastřené společenství žen společenstvím oficiálním a neza-střeným. Rozumí se ostatně samo sebou, že se zrušením nynějších výrobních vztahů zmizí také z nich vyplývající společenství žen, tj. oficiální i neoficiální prostituce. Komunistům se dále vytýká, že prý chtějí odstranit vlast a národ- nost. Dělníci nemají vlast. Nelze jim vzít něco, co nemají. Protože prolétá- **—----------- — rii.ru A riát musí nejprve dobýt politické panství, pozvednout se na národní třídu* a konstituovat se jako národ, je sám ještě národní, třebaže nikterak ve smyslu buržoazie. Nacionálni rozdíly a protiklady mezi národy mizejí stále víc už s rozvojem buržoazie, svobodou obchodu, světovým trhem stejnorodostí průmyslové výroby a jí odpovídajícími životními poměry. Panství proletariátu tento proces ještě více urychlí. Spojená akce, alespoň civilizovaných zemí, je jednou z prvních podmínek osvobození proletariátu. Tou měrou, jak bude odstraňováno vykořisťování jednoho individua druhým, bude odstraňováno i vykořisťování jednoho národa druhým. S protikladem tříd uvnitř národů padne i vzájemné nepřátelství mezi národy. Obžaloby proti komunismu, vznášené z hlediska náboženského, filozofického a vůbec ideologického, nezasluhují obšírnějšího rozboru. Je snad zapotřebí zvláštního důvtipu, abychom pochopili, že s životními poměry lidí, s jejich společenskými vztahy, s jejich společenským bytím se mění i jejich představy, názory a pojmy, zkrátka jejich vědomí? Co jiného dokazují dějiny idejí, než že duševní produkce se přetváří spolu s materiálem? Vládnoucími idejemi každé doby byly vždy jen ideje panující třídy. Mluví se o idejích, které revolucionují celou společnost; tím se vy- V anglickém vydání z roku 1888 místo „na národní třídu" — ..na vedoucí iřídu národa". 31 jadřuje jen ta skutečnost, že se uvnitř staré společnosti vytvořily prvky nové společnosti, že spolu s rozkladem starých životních poměru pokračuje také rozklad starých idejí. Když starověký svět propadl zkáze, byla stará náboženství přemožena náboženstvím křesťanským. Když v 18. století podléhaly křesťanské ideje idejím osvícenským, bojovala feudální společnost svůj předsmrtný zápas s revoluční buržoazií. Ideje svobody svědomí a náboženského vyznání vyjadřovaly jen vládu svobodné konkurence v oblasti X^ "É X/ J? vedeni. „Avšak," namítnou nám, „náboženské, morální, filozofické, politické, právní atd. ideje se v průběhu dějinného vývoje sice měnily, ale náboženství, morálka, filozofie, politika a právo se při těchto změnách vždycky udržely. Mimoto existují věčné pravdy, jako svoboda, spravedlnost atd., které jsou společné všem stupňům vývoje společnosti. Komunismus však odstraňuje věčné pravdy, odstraňuje náboženství a morálku, místo aby jim dal novou tvářnost, odporuje tedy celému dosavadnímu dějinnému vývoji." V čem je podstata této obžaloby? Dějiny všech dosavadních společností se pohybovaly v třídních protikladech, které měly v různých epochách různou tvářnost. Ale ať už na sebe braly jakoukoli formu, vyKořisťování jedné částí společnosti druhou je skutečnost společná všem předchozím, staletím. Není tedy divu, že společenské vědomí všech staletí se přes všechnu ■ rozmanitost a rozdílnost pohybuje v určitých společných formách — formách vědomí, které úplně zmizí teprve s úplným zánikem protikladu tříd. - Komunistická revoluce je najradikálnejším rozchodem s tradičními vlastnickými vztahy; není divu, že v průběhu jejího rozvoje se nejra-dikálněji účtuje s tradičními idejemi. Ale dost už o námitkách buržoazie proti komunismu. Viděli jsme výše, že prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie. Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožili sumu výrobních sil. To se ovšem může' stát nejprve jen despotickými zásahy do vlastnického práva a do buržoazních výrobních vztahů, tedy opatřeními, která se zdají ekonomicky nedostatečná a neudržitelná, která však v průběhu hnutí přerůstají sama sebe* a jsou nevyhnutelná k převratu v celém způsobu výroby. Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá. V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření: 1. Vyvlastnení pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu. 2. Silně progresivní daň. 3. Zrušení dědického práva. 4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů. 5. Soustředění úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se J státním kapitálem a výhradním monopolem. 6. Soustředění veškeré dopravy v rukou státu. 7. Zvýšení počtu státních továren, výrobních nástrojů, získávám nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu. 3. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství. 9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem.** - . 10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd. I atd. Jakmile v průběhu vývoje zmizí třídní rozdíly a všechna výroba bude soustředěna v rukou sdružených individuí, ztratí veřejná moc svůj politický charakter. Politická moc ve vlastním smyslu slova je organizované násilí jedné třídy k potlačovaní druhé. Sjednotí-li se proletariát v boji proti buržoazii nutně ve třídu, pozvedne-li se revolucí na panující řídu a zruší-li jako panující třída násilně staré výrobní vztahy, zruší s těmito výrobními vztahy i podmínky existence třídního protikladu, zruší třídy vůbec, a tím i své vlastní panství jako třídy. Místo staré buržoázni společnosti s jejími třídami a třídními protiklady nastoupí sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech. K H V anglickém vydání z roku 1888 doplněno na tomto místě: „činí nevyhnu-:inými další útoky na společenský rád". Ve vydání z roku 1848: „protikladu mezi městem a venkovem". Ve vydání z roku 1872 a v dalších německých vydáních bylo slovo „protiklad" nahrazeno výrazem „irozdíl". V anglickém vydání z roku 1888 místo slov „úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem" — „postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem rovnoměrnějším rozdělením obyvatelstva po celé . emi . 33 Ill 1. REAKČNÍ SOCIALISMUS a] Feudální socialismus Francouzská a anglická aristokracie byla celým svým dějinným postavením novolána k tomu, aby psala pamflety proti moderní burzoaz-ffSoTecnlsfi/Ve francouzské červencově revoluci z roku 1830 a v an- ■ - -■■ clenému povyše __ val u len literární bojľ Ale také v oblasti literatury se staly staré fráze z dob restaurace* nemožnými. Aby vzbudila sympatie^ musila aristo- kracie L., L. .r-J^BK . - ■ - , - obzalovaci spis pre dy. Tak si-chystala zadostiučiněni tmi, ze zpívala na svého nov vládce hanlivé písničky a šeptala mu do ucha víceméně zlověstná pro- ■ roctví. Tak vznikl feudální socialismus — zpola žalozpěv, zpola paskvil, zpola ohlas minulosti, zpola hrozba budoucnosti — který občas zasáno- lWW^«it(* * i. val buržoazii přímo do srdce břitkým, duchaplně drásavým úsudken a vždy působil směšné naprostou neschopností porozumět chodu novodobých dějin. Aristokraté mávali proletárskou žebráckou mošnou jako praporem, aby za sebou shromáždili lid. Kdykoli je však následoval, spatřil na jejich zadku staré feudální erby a rozutekl se s hlasitým a neuctivým chechotem. Tuto komedii provozovala část francouzských legitimistů a Mladá Anglie. Dokazují-li feudálové. že jejich způsob vykořisťování byl jiný než vykořisťování buržoázni, pak jen zapomínají, že vykořisťovali za okol- . * Nejde o anglickou restauraci z let 1600—1689, nýbrž o francouzskou restauraci z let 1814—1830. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.) 34 ností a podmínek zcela jiných a nyní přežitých. Dokazují-li, že za jejich panství moderní proletariát neexistoval, zapomínají, že právě moderní buržoazie byla mohutným plodem jejich společenského řádu. Ostatně skrývají reakční charakter své kritiky tak málo, že jejich hlavní obžaloba proti buržoazii tkví právě v tvrzení, že se za její vlády rozvíjí třída, která vyhodí do povětří celý starý společenský řád. Vyčítají buržoazii mnohem víc než to, že plodí revoluční proletariát, než že plodí proletariát vůbec. V politické praxi se proto účastní všech násilných opatření proti dělnické třídě a ve všedním životě přes všechny své nabubřelé fráze neza: pomínají sklízet zlatá jablka* a čachrování s ovčí vlnou, cukrovkou a kořalkou je pro ně víc než věrnost, láska, a čest.** Jako šel páter vždy ruku v ruce s feudalem, jde i páterský socialismus ruku v ruce s feudálním. Není nic lehčího než dát křesťanskému asketismu socialistický há-těr. Což nehorlilo křesťanství také proti soukromému vlastnictví, proti manželství, proti státu? Což nehlásalo místo tohoto dobročinnost a žebrotu, celibát a umrtvování těla, klášterní život a církev? 'Křesťanský socialismus je jen svěcená voda, kterou páter kropí aristokratův vztek. b) Maloburžoázii! socialismus ■ Feudální aristokracie není jediná třída, kterou svrhla buržoazie a je-jíž životní podmínky v moderní buržoázni společnosti zakrnovaly a odumíraly. Středověký měšťanský stav a drobný malorolnický stav byly předchůdci moderní buržoazie. V zemích průmyslově a obchodně méně vyvinutých tato třída dosud živoří vedle vzmáhající se buržoazie. V zemích, v nichž se vyvinula moderní civilizace, se vytvořila — a jako doplňující část buržoázni společnosti se stále znovu tvoří — nová maloburžoázie, jež kolísá mezi proletariátem a buržoazií. Její přísluš-niky však konkurence neustále sráží do řad proletariátu a oni už začínají vidět, jak se s vývojem velkého průmyslu přibližuje okamžik, kdy úplně zmizí jako samostatná část moderní společnosti a budou nahrazeni v obchodu, průmyslu i v zemědělství dozorci a námezdními zamést-nand. * V anglickém vydání z roku 1888 je za slovy „zlatá jablka" vloženo: „padající se stromu průmyslu". ** To se týká hlavně Německa, kde pozemková aristokracie a junkeři obdělávají velkou část svých pozemků na vlastní účet s pomocí správců a kromě toho jsou majiteli velkých cukrovarů a lihovarů. Bohatší angličtí aristokraté ještě tak hluboko neklesli, ale i oni vědí, že pokles renty je si možno vynahradit tím, že propůjčí své jméno zakladatelům víceméně pochybných akciových společností. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.) 35 V é zemích, jako je Francie, kde rolnictvo tvoří značně přes polovinu obyvatelstva, bylo přirozené, že se objevili" spisovatelé, kteří se za-stávali proletariátu proti buržoazii, používali při své aktivitě buržoaz-ního režimu maloburžoazního a malorolnického měřítka a hájili dělníky ze stanoviska maloburžoázie. Tak vznikl maloburžoazní socia-lismus. Hlavou této literatury nejen ve Francii, nýbrž i v Anglii je Sismondi. Tento socialismus neobyčejně důvtipně rozpitval rozpory v moderních výrobních vztazích. Odhalil, jak je ekonomové licoměrně zkrášlují." Nezvratně dokázal zhoubné účinky strojové výroby a dělby práce, kon-centraci kapitálu a pozemkového majetku, nadvýrobu, krize, nutný zánik maloburžoů a malých rolníků, bídu proletariátu, anarchii výroby, křiklavý nepoměr v rozdělování bohatství, vzájemnou vyhlazovací průmyslovou válku mezi národy, rozklad starých mravů, starých rodinných vztahů a starých národností. Ale co do svého pozitivního obsahu, chce tento socialismus buď obnovit staré výrobní a směnné prostředky a s nimi staré vlastnické vztahy a Starou společnost, anebo chce moderní výrobní a směnné prostředky . ■ * ■ znovu násilně vtěsnat do rámce starých vlastnických vztahů, které jimi byly rozbity a musely být rozbity. V obou. případech je reakční a utopie- ___,%m k y zároveň:— Cechovní organizace průmyslu a patriarchální hospodářství na ven- í ■ kove — taková je jeho poslední moudrost. Ve svém vývoji upadl tento směr do zbabělé kocoviny.* c) Německý aneb „pravý" socialismus _——***"^ Francouzská socialistická a komunistická literatura, která vznikla pod jařmem panující buržoazie a je literárním výrazem boje proti tomuto panství, byla přenesena do Německa v době, kdy tam buržoazie právě zahájila boj proti feudálnímu absolutismu. Němečtí filozofové, polofilozofové a estéti sáhli chtivě po této literatuře a zapomněli jen, že s těmito spisy se z Francie do Německa ne-přestěhovaly také francouzské životní poměry. V německých poměrech ztratila francouzská literatura jakýkoli bezprostřední praktický význam a nabyla ryze literární tvářnosti. Ukázala se nutně neplodným přemítáním o uskutečnění lidské podstaty. Tak požadavky první fran-couzské revoluce měly pro německé filozofy 18. století smysl jen jako * V anglickém vydání z roku 1888 je místo této věty: „Nakonec vsak, když tvárí v tvář nezvratným historickým faktům vyprchalo všechno opojení sebeklamu, zvrhla se tato forma socialismu v ubohou kocovinu". 36 F požadavky „praktického rozumu" vůbec a projevy vůle revoluční francouzské buržoazie měly v jejich očích význam zákonů čisté vůle, jaká má být, pravé lidské vůle. Celá práce německých literátů záležela výhradně v tom, že se snažili uvést nové francouzské ideje v soulad se svým starým filozofickým svědomím, anebo spíše osvojit si francouzské ideje ze svého filozofického stanoviska. Toto osvojení se dělo stejným způsobem, jakým si vůbec osvojujeme cizí řeč, totiž překladem. Je známo, že v rukopisech, na nichž byla zaznamenána klasická díla starých pohanských dob, nadepisovali mniši nad text své nejapné životopisy svatých. Němečtí literáti naložili s bohaprázdnou francouzskou literaturou právě opačně. Vepsali pod francouzský originál své filozofické nesmysly. Například pod francouzskou kritiku peněžních vztahů vepsali „odcizení lidské podstaty", pod francouzskou kritiku buržoazní-ho státu „zrušení vlády abstraktně obecného" atd. Podsunování těchto svých filozofických slovních obratu pod francouzské úvahy překřtili na „filozofii činu", „pravý socialismus", „německou vědu socialismu", „filozofické zdůvodnění socialismu" atd. Francouzská socialisticko-komunistická literatura byla takto doslova vykleštěna. A protože v rukou Němců přestala vyjadřovat boj jedné třídy proti druhé, byl Němec přesvědčen, že překonal „francouzskou jednostrannost", že místo skutečných potřeb hájí potřebu pravdy a místo zájmů proletáře zájmy lidské bytosti člověka vůbec, člověka, který nepatří k žádné třídě, který vůbec neexistuje ve skutečnosti, nýbrž jen v oblačných výšinách filozofické fantazie. Tento německý socialismus, který svá nemotorná školácká cvičení bral tak vážně a slavnostně a tak jarmarečně je vytruboval, ztrácel však postupně svou pedantskou nevinnost. Boj německé, zejména pruské buržoazie proti feudálům a absolutistickému království, slovem liberální hnutí, se stával stále vážnějším. Pravému socialismu se tak naskytla vítaná příležitost postavit proti politickému hnutí socialistické požadavky, stíhat tradičními kletbami liberalismus, zastupitelský stát, buržoázni konkurenci, buržoázni tiskovou svobodu, buržoázni právo, buržoázni svobodu a rovnost a kázat lidovým masám, že v tomto buržoazním hnutí nemohou nic získat, nýbrž naopak všechno ztratit.) Německý socialismus v pravý čas zapomněl, že francouzská kritika, Jejíž byl bezduchou ozvěnou, předpokládala moderní buržoázni společnost s příslušnými materiálními životními podmínkami a s přiměřenou politickou ústavou, tedy vesměs předpoklady, o jejichž vybojování v Německu teprve šlo.? Sloužil německým absolutistickým vládám s jejich suitou páteru, kantorů, krautjunkerů a byrokratů za vítaného hastroše proti buržoazii deroucí se hrozivě nahoru. 37 Byl pocukrovaným doplňkem k hořkým ranám karabáče a kulkám z karabiny, jimiž vlády krotily povstání německých dělníků. Jestliže se pravý socialismus takto stal v rukou vlád zbraní proti německé buržoazii, pak také bezprostředně zastupoval reakční zájmy, zájmy německých sosáků. Skutečnou společenskou základnu existující-ho pořádku v Německu tvoří maloměšťáctvo, jež se dochovalo ze 16. století a od těch dob se stále znovu vynořuje v různých formách. Jeho zachování znamená zachování dosavadních poměrů v Německu. Od průmyslového a politického panství buržoazie očekává se strachem svůj jistý zánik, na jedné straně v důsledku koncentrace kapitálu, na druhé straně v důsledku růstu revolučního proletariátu. Zdálo se mu, že pravý socialismus zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Šířil se jako epidemie. Háv, setkaný ze spekulativních pavučin, vyšitý estétskými květy krasořečnictví, prosáklý vláhou nového rozkochání, tento mystický háv, do něhož němečtí socialisté halili svých několik kožených „věčných pravd", zvyšoval odbyt jejich zboží u tohoto obecenstva. Německý socialismus sám stále jasněji spatřoval své poslání v tom, být nadutým představitelem těchto sosáků. Prohlásil německý národ za vzorný národ a německého šosáka za vzor člověka. Dával každé jeho ničemnosti skrytý, vyšší, socialistický smysl, v němž znamenala svůj opak. Byl důsledný až do konce tím, že vystupoval přímo proti „hrubě destruktivnímu" směru komunismu a vyhlásil svou nestrannou povznesenost nad jakýkoli třídní boj. Až na velmi malé výjimky patří všechno, co v Německu obíhá jako takzvané socialistické a komunistické spisy, k této špinavé, otravné literatuře.* 2. KONZERVATIVNÍ ANEB BURŽOÁZNI SOCIALISMUS Jistá část buržoazie by ráda odpomohla sociálním neduhům, aby zajistila trvání buržoázni společnosti. Sem patří ekonomové, filantropové, humanitáři, oprávci pečující o blaho pracujících tříd, organizátoři dobročinnosti, členové spolků proti týrání zvířat, zakladatelé abstinentních spolků, pokoutní reformátoři nejrozmanitějšího druhu. Tento buržoázni socialismus byl vypracován dokonce v celé systémy. Jako příklad uvádíme Proudhonovu „Filozofii bídy". * Revoluční bouře roku 1848 smetla celý tento prašivý smer a vzala jeho nositelům chuť ještě dále se plést do socialismu. Hlavním představitelem a klasickým typem tohoto směru je pan Karl Grün. (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890) 38 Socialističtí měšťáci chtějí podmínky existence moderní společnosti, ale bez bojů a nebezpečí, které z nich nezbytně vyplývají. Přejí si existující společnost, ale bez živlů, které ji revolucionují a rozkládají. Chtějí mít buržoazii bez proletariátu. Buržoazii se zdá svět, v němž panuje, pochopitelně nejlepším ze všech světů. Buržoázni socialismus zpracovává tuto útěšnou představu ve víceméně ucelený systém. Když se obrací k proletariátu s výzvou, aby uskutečnil její systém a vtáhl do nového Jeruzaléma, pak v podstatě jen žádá, aby proletariát v nynější společnosti zůstal, ale odložil své nenávistné představy o ní. Druhá, méně systematická, ale praktičtější forma tohoto socialismu se snažila dělnické třídě zošklivit každé revoluční hnutí, dokazujíc, že jí nemůže prospět ta nebo ona politická změna nýbrž jen změna materiálních životních poměrů ekonomických poměrů. Ale změnou ma-teriálních životních poměrů nemíní tento socialismus nikterak odstra-není buržoazních výrobních vztahů které je uskutečnitelné jen revoluční cestou, nýbrž administrativní reformy, které by byly provedeny na podkladě těchto výrobních vztahů, a tudíž by nic neměnily na vztahu mezi kapitálem a námezdní prací, nýbrž by v nejlepším případě zmenšovaly náklady buržoazie na její panování a zjednodušovaly by její státní hospodářství. Pravého svého výrazu nabývá buržoázni socialismus teprve tehdy, když se stává pouhou řečnickou ozdobou. Svobodný obchodí v zájmu dělnické třídy; ochranná cla! v zájmu dělnické třídy; věznice se s am o vazbou i v zájmu dělnické třídy — to je poslední, jediné vážně míněné slovo buržoazního socialismu. Socialismus buržoazie tkví právě v tvrzení, že buržoové jsou buržoy — v zájmu dělnické třídy. 3. KRITICKOUTOPICKÝ SOCIALISMUS A KOMUNISMUS Nemluvíme tu o literatuře, která ve všech velkých novodobých revolucích tlumočila požadavky proletariátu (spisy Babeufovy atd). První pokusy proletariátu přímo prosadit v dobách všeobecného roz-jitření, v období svržení feudální společnosti, své vlastní třídní zájmy nezbytně ztroskotaly jak pro nevyspělost proletariátu samého, tak pro nedostatek materiálních podmínek jeho osvobození, které jsou teprve výtvorem buržoázni epochy. Revoluční literatura, která doprovázela lato první hnutí proletariátu, je svým obsahem nutně reakční. Hlásá _ __...... 4T l J J všeobecný asketismus a hrubé rovnosíářství. - Skutečně socialistické a komunistické systémy, systém Saint-Simo-i nív, Fourierův, Qwenův atd., se objevují v prvním, nevyvinutém období hoje mezi proletariátem a buržoazií, které jsme vylíčili výše (viz „Buržoové a proletáři"). 39 Vynálezci těchto systémů vidí sice protiklad tříd i působeni rozklad-nýrn živlů uvnitř panující společnosti samé. Nevidí vsak u proletariátu, samoíamou děj línou iniciativu, nevidí žádné jemu vlastni politická hnutí. I.UT1. Protože vývoj třídního protikladu jde ruku v ruce s vývojem průmyslu, nemohou tito lidé ani najít materiální podmínky osvobození prole-tariátu a hledají sociální vedu a sociální zákony, které by tyto podmínky vytvořily. Místo společenské činnosti má nastoupit jejich osobní vynalézání, místo historických podmínek osvobození podmínky vysněné, místo po-nenáhlého organizování proletariátu ve třídu organizace společnosti podle jejich receptu. Budoucí dějiny celého světa se pro ně redukují na praktické uskutečňování jejich společenských zájmů. Jsou si ovšem vědomi, že v těchto svých plánech hájí hlavně zájmy pracující třídy jako třídy nejvíc trpící. Proletariát pro ně existuje jen jako třída nejvíc trpící. Ale nevyvinutá forma třídního boje, jakož i jejich vlastní životní postavení způsobují, že se domnívají být vysoko povzneseni nad tento . třídní protiklad. Chtějí zlepšit životní postavení všech členů společ-nosti, i těch, kteří žijí v nejlepších podmínkách. Apelují proto ustavičně na celou společnost bez rozdílu, a především na panující třídu. Podle jejich mínění stačí jen pochopit jejich systém, aby byl uznán za nej-epsi možný pian nejlepší mozne společnosti. Zavrhují proto jakoukoli politickou, a zejména jakoukoli revoluční akci, chtějí svého cíle dosáhnout pokojnou cestou i pokoušejí se drobnými, samozřejmě selhávajícími pokusy a silou příkladu proklestit ces-tu novému společenskému evangeliu. Toto fantastické líčení budoucí společnosti vzniká v době, kdy je proletariát ještě velmi nevyspělý a sám si tedy ještě představuje mocné touhy — plné předtuch — po všeobecném přetvoření společnosti. Ale socialistické a komunistické spisy obsahují i kritické prvky. Utočí na všechny základy existující společnosti. Dodaly proto velice cenný materiál k uvědomování dělníků. Jejich pozitivní požadavky tý-kající se budoucí společnosti, například zrušení protikladu mezi městem a venkovem,* zrušení rodiny, soukromého nabývání statků a námezdní práce, hlásání společenské harmonie, přeměna státu v pouhou správu výroby — všechny tyto požadavky vyjadřují jen nutnost odstranění třídního protikladu, který se teprve počíná vyvíjet a je jim znám jen ve své počáteční beztvárné neurčitosti. Tyto pozitivní požadavky mají proto ještě čistě utopický ráz. * v řmoiirkém wdání z roku 1888 je toto místo formulováno takto: „Praktická opřeni kľerá 'navrhují, například odstranění rozdílu mez, městem a venkovem 40 ■' Význam kritickoutopického socialismu a komunismu je nepřímo úměrný k dějinnému vývoji. Tou měrou, jak se rozvíjí a utváří třídní boj, pozbývá toto blouznivé povznášení se nad něj, toto blouznivé potírání třídního boje jakékoli praktické ceny a jakékoli teoretické oprávněnosti. A proto jak byli původci těchto systémů v mnoha směrech revoluční, tak tvoří jejich žáci vždy reakční sekty. Bez ohledu na další historický vývoj proletariátu tvrdošíjně lpí na starých názorech mistrů. Snaží se proto důsledně znovu otupit třídní boj a smířit protiklady, itále ještě sní o uskutečnění svých společenských utopií na zkoušku 1 o zakládání jednotlivých falanster, a zřizováni kolonií ve vlastní zemi fhomě-colonies), o zřízení malé Ikarie* - kapesního vydání nového Teruzaléma — a aby mohli vybudovat všechny tyto vzdušné zámky, jsou nuceni dovolávat se lidumilnosti buržoazních srdcí a měšců. Ponenáhlu -stupují do kategorie svrchu vylíčených reakčních a konzervativních socialistu a liší se od nich jen systematičtějším pedantstvím, fanatickou pověrčivou vírou v zázračné účinky své sociální vědy. Proto vystupují rozhořčeně proti jakémukoli politickému hnutí dělníků, které podle jejich míněni může vyvěrat jedině ze slepé nevíry v nové evangelium. Owenovci v t Anglii vystupují proti cliartistům, fourierovci ve Francii p roti reform istům.* * Falansterami se nazývaly socialistické kolonie, které plánoval Fourier; lkaní nazýval Gäbet svou utopickou zemi a později svou komunistickou ko-. I ô ni i v Americe. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888] llome-colonies (koloniemi ve vlastní zemi) nazývá Owen své vzorné komunistické společnosti. Falanstery byl název společenských paláců, plánovaných '