JOHN LOCKE
Druhé
pojednání
o vládé
NAKLADATELSTVÍ
SVOBODA
PRAHA
1992
KAPITOLA V O VLASTNICTVÍ
25. Ať přihlížíme k přirozenému rozumu, který nám praví, že lidé, jednou zrozeni, mají právo na svou záchovu a tudíž na to, aby jedli a pili, a na takové věci, jež příroda poskytuje pro jejich živobytí, nebo ať přihlížíme k „zjevení", jež nám vypravuje o tom, co ze světa propůjčil bůh Adamovi a Noe-movi a jeho synům, je zcela jasné, že bůh, jak praví král David (Žalm 115, 16), „dal zemi synům lidským", že dal ji lidstvu společně. Ale předpoklá-dáme-li toto, zdá se některým velikou nesnází, jak by se kdo kdy dostal k tomu, aby měl vlastnictví čehokoli. Sám se však nespokojím odpovědí, že je-li nesnadné vysvětlit vlastnictví za předpokladu, že bůh dal svět společně Adamovi a jeho potomstvu, je nemožné, aby za předpokladu, že bůh dal svět Adamovi a jeho dědicům v nástupnictví s vyloučením všeho ostatního potomstva, měl kdokoli mimo jediného univerzálního panovníka nad světem nějaké vlastnictví. Ale budu se snažit ukázat, jak se lidé mohli dostat k vlastnictví některých částí toho,J (^ co  bůh  dal  lidstvu  společně,  a  to  bez jakékoli
(výslovné smlouvy všech společníků. 26. Bůh, jenž dal svět lidem společně, dal jim také rozum, aby ho užívali k nejlepšímu prospěchu a k příjemnosti života. Země a vše, co je na ní, je dáno lidem společně ria udržování a pohodlí jejich existence. A ačkoli všechny plody, jež sama od sebe dává, a zvířata, jež živí, patří lidem společně, protože jsou samorostlým výtvorem přírody, a ač nikdo nemá původně osobní panství s vyloučením ostatního lidstva nad čímkoli z nich, pokud jsou takto ve svém přirozeném stavu, přece jsou-li dány lidem k užívání, nutně musí být prostředek přivlastnit si je tím nebo oním způsobem, dříve než mohou být k nějakému užívání nebo vůbec prospěšný kterémukoli soukromníku. Plody nebo zvěřina, jež živí divo-
44
kého Indiána, který nezná žádného ohrazení a je slále spoludržitelem, nutně jsou jeho a tak jeho, tj. řástí jeho, že druhý nemůže déle mít na ně nijaké právo, dříve než mu mohou nějak prospět k udržení |(lio života.
27.  Ačkoli země a všichni nižší tvorové jsou spo-leční všem lidem, přece každý člověk má vlastnictví své vlastní „osoby". Na tuto nikdo nemá právo mimo něho. samého. Práce jeho těla a díkujeho nikou, můžeme říci, jsou ve vlastním smyslu jeho.
(loko.li tedy vyjme ze stavu, jejž příroda tomu pro- > půjčila a v němž to ponechala, s tím smísil svou? práci a k tomu připojil něco, co je jeho.vlastní,jím) to činí svým vlastnictvím.\To, že to vyňal ze společ-i něho stavu, do něhož to příroda postavila, připojil louto prací k tomu něco, co vylučuje společné právo jiných lidí. Protože tato „práce" je nesporným vlastnictvím pracovníka, nikdo mimo něho nemůže mít právo na to, k čemu toto bylo jednou připojeno, aspoň tam, kde toho je dost a kde to je jako dobré ponecháno společně pro jiné.
28.  Ten, kdo se živí žaludy, jež nasbíral pod dubem, nebo jablky, jež natrhal na stromech v lese,
aril? Nebo když je přinesl domů? Nebo když je nasbíral? A je jasné, že jestliže první nasbírání je neučinilo jeho, nic jiného to učinit nemohlo. Ona práce položila rozdíl mezi ně a věci společné. Ona přidala k nim něco více, než jim dala-piíroda, společná matka všeho, a tak se staly jeho soukromým právem. A řekne někdo, že neměl právo na tyto žaludy nebo na tato jablka, jež si takto přivlastnil, protože neměl souhlas všeho lidstva, aby je učinil svými? Byla to loupež přisvojit si takto, co patřilo všem společně? Byl-li by takovýto souhlas nutný, člověk by byl zemřel hladem přes hojnost, již mu bůh dal. Jak vidíme na společných věcech, jež zů-■.lávají jimi podle smlouvy, ^m^iß^ejvezme.nějaká. |
45
I část toho, co je společné, a vyjme ze stavu, v němž ]*jě příroda nechává, počíná vlastnictví. Bez toho společné není k žádnému užitku. A to, že se vezme ta nebo ona část, nezávisí na výslovném souhlase všech společníků. Takto tráva, kterou kousal můj kůň, rašelina, kterou nařezal můj sluha, a ruda, kterou jsem nakopal na některém místě, kde mám na ně právo společně s jinými, stává se mým vlastnictvím bez přidělení nebo souhlasu kohokoli. Práce, která byla moje, upevnila vynětím jich z onoho společného stavu, v němž byly, moje vlastnictví k nim.
29.  Učinil-li by se výslovný souhlas každého společníka nezbytným k tomu, aby si kdokoli mohl přivlastnit nějakou část z toho, co je dáno společně, děti nebo sluhové nemohli by si ukrojit z masa, jež jim společně jejich otec nebo pán opatřil, aniž přidělil každému jeho zvláštní díl. Ačkoli voda tekoucí v prameni patří každému, kdo může pochybovat, že voda ve džbánu je toliko toho, kdo ji nabral? Jeho práce ji vyňala z rukou přírody, kde byla společná a patřila rovným dílem všem jejím dětem, a tím mu ji přivlastnila.
30.  Takto činí tento zákon rozumu jelena majet-
Ikem toho Indiána, který jej zabil; to, nač kdo vynaložil svou práci, uznává se za jeho majetek, ačkoli předtím to bylo společným právem každého? A u těch, kdo jsou počítáni k civilizované části lidstva a kdo dali a rozmnožili pozitivní zákony, aby určili vlastnictví, stále platí tento původní přiroj zený zákon pro začátek vlastnictví toho, co dřivé] bylo společné, a jeho účinností ryba, kterou někdo1 chytí v oceánu, v onom velikém a stále trvajícím společném majetku lidstva, nebo ona ambra, kteroui zde někdo nasbírá, stává se prací, která ji vyjímá ze společného stavu, v němž ji příroda ponechala, vlastnictvím toho, kdo na ni vynakládá svou námahu. A i u nás je zajíc, jehož někdo honí, přičítán tomu, kdo ho pronásleduje na honu. Neboť protože je to zvíře, na něž se stále pohlíží jako na společné a nikoli jako na něčí soukromý majetek, ten, kdo
46
\ yiiuložil tolik práce na něco takového, aby to vypálí al a pronásledoval, vyňal to tím ze stavu přirozeného, kde to bylo společné, a tím začalo jeho vlast-niilví.
!i 1. Namítne se snad proti tomuto, že dává-li sbí-l iiní žaludů nebo jiných plodů země atd. právo na lir, pak kdokoli může nahromadit jich tolik, kolik^^ rlieo. A na to odpovídám: Nikoli. Týž_zákon přirozený, ktervnám tímto dává vlastnictví, toíč^vfasT-
-     ,               '.i.....     "'          ■    ■'""t>VÍ"-     f.....    1     1   ,     ■•'.•-        ■■:--.....v-i   ""...
luílvijsynezomezuje. „Jtiuh nam dal hojnost všeho ~^_ \ požívám" (i. 7'ím., o, 17). Je hlas rozumu potvrzo-Hn vnuknutím? Ale jak dalece nám je dal „k poži- ^ ■ .mí"? Kolik toho může kdo užít k nějakému pro- y
I k ■« Im života, dříve než .se. to zkazí, na tolika věcech j může svou prací upevnit vlastnictví. Cokoli je nad/ l«'lw, je$aUl£ŽJfifeo P^cm^^^hjmJ Nic ne-J_ m nul buh pro človeka, aby to zkazil nebo zničil.
\ vc/.meme-li v úvahu hojnost přirozených zásob, ľ / byla po dlouhý čas na světě, a málo uživatelů ii lo, na jak malou část oněch zásob se přičinlivost led noho člověka mohla vztahovat a je na úkor líných nahromadit, zvláště drží-li se v mezích rozumem stanovených pro to, co mohlo sloužit k jeho užitku, tehdy bylo asi málo místa pro spory nebo hádky o vlastnictví takto zavedené.
'.Y2.  A protože, hlavním předmětem vlastnictví nejsou plody země ani zvířata, jež na ní existují,
II s In/ země sama jako to, co v sobě zahrnuje a má /.i následek vše ostatní, je jasné, myslím, že její vlastnictví se rovněž získává jako předchozí. .Kjaljk iiiidy kdo obdělává, osévá, zvelebuje, pěstuje a je-ílio výtěžku může užívat, tolik je jeho vlastnictvím.
i m prací ji takřka ohrazuje od společného majet-
I  n Jeho právo neoslabuje ani to, řekne-Ii se, zelcclo-
II -II jiný má na ni stejný nárok a že šiji tedy nemůže přivlastnit, nemůže ohradit bez souhlasu všech l\ u li společníků, všeho lidstva. Když bůh dal svět
'in lidem společně, nařídil také člověku, aby pra-
11 >\ al, a nuznost jeho postavení to od něho vyžado-
lla. Bůh a jeho rozum mu nařizovali podmanit si
47
zemi, tj. zvelebovat ji k prospěchu života a v tom vynaložit na ni něco, co bylo jeho vlastní, totiž jeho práci. Ten, kdo poslouchal nařízení boží, podmaňoval si, obdělával a oséval jakoukoli její část a tím k ní připojoval něco, co bylo jeho vlastnictvím, nač druhý neměl žádný nárok a co mu nemohl odejmout ^V bez křivdy.
^ 33. Ani nebylo toto přivlastnění nějakého ^ pozemku jeho zvelebením na úkor druhého, protože ^ stále zbývalo dost půdy a stejně dobré a více, než l ten, kdo se jí ještě neopatřil, mohl užívat. Tak-i vskutku nezbývalo pro jiné nikdy méně tím, že šiji ohradil pro sebe. Neboť ten, kdo ponechává tolik, y V kolik jiný může užívat, dělá, jako když nebere vůbec S3, v, nic. Nikdo, komu zbývala celá řeka téže vody, aby <^' -^K uhasil svou žízeň, nemohl se pokládat za poškozené-. /•„ ^ ho, pil-li druhý, byť učinil řádný doušek. A případ Či     /■půdy a vody, kde je obojího dost, je úplně týž.
^ 34. Bůh dal svět lidem společně, ale protože jim jej dal pro jejich prospěch a největší životní příjemnosti, jež by byli s to z něho vytěžit, nelze předpokládat, že mínil, aby zůstával vždy společný a nevzdělávaný. Dal jej k užívání pilného a rozumného] (a práce měla být právním důvodem nabývání proj něj), ne k libůstce a chamtivosti svárlivého a hašte-1 řivého. Ten, komu zbývalo tolik dobrého kjehozve-l lebování, jako bylo již zabráno, nepotřeboval si stě-1 žovat, neměl se plést do toho, co bylo již zvelebeno! prací druhého. Učínil-li to, je jasné, že si přál míti prospěch z námahy druhého, na nějž neměl žádné! právo, a nikoli půdu, již mu dal bůh společně s jiný-j mi, aby ji obdělával, a jíž zbývalo stejně dobré tolik, jako již bylo zabráno, a více, než s čím by dovedl co j pořídit nebo nač by stačila jeho píle.
35. Je pravda, že z půdy, jež je společná v Anglii nebo v některé jiné zemi, kde je mnoho lidí pod vlá- I dou, kteří mají peníze a obchod, nemůže si nikdo ohradit nebo přivlastnit nějakou část bez souhlasu i všech svých společníků, protože tato půda zůstala společná smlouvou, tj. zákonem země, jenž nemá
48
hýl porušován. A byť byla společná vzhledem k ně-klcrým lidem, není společná všemu lidstvu, nýbrž le společným vlastnictvím této země nebo této obce. Kromě toho zbytek po takovém ohrazení nebyl by i,ik dobrý pro ostatní společníky, jako byl celek, když všichni mohli celku užívat, kdežto na počátku ,i při prvním zalidňování velkého společenství světa lomu bylo zcela jinak. Zákon, pod nímž člověk byl, byl spíše pro přivlastnění. Bůh nařizoval a jeho potřeby jej nutily pracovat. To bylojeho vlastnictví, kleré mu nemohlo být odňato, kdekoli je upevnil. A tudíž, jak vidíme, podmanit si nebo vzdělávat ee\ /.(■mi a být jejím pánem je spojeno dohromady.     7<.( |nlno dávalo právo na druhé^lakze když bůh naři- / / nv;i I p4jd_manit si^jJayaltím zmocnění k přivlastně- V : mi, a.stav lidského života, jenž vyžaduje práci a ma- ŕ irriál k zpracování, nutně zavádí.soukromý majetek. \_
36. Míru vlastnictví příroda dobře stanovila roz-lahem práce lidí a pohodlím životaA_Ničí práce si nemohla podmanit nebo přivlastnit všechno a ničí požívání nemohlo spotřebovat více než malou část. lak bylo nemožné pro kohokoli tímto způsobem zasahovat do práva druhého nebo získat si vlastnic-I ví na úkor svého souseda, který stále ještě měl možnost získat tak dobrý a tak velký majetek (potom, když si druhý vzal svůj), jako před ním byl přivlastněn. Tato míra omezila majetek každého na velmi . skromný díl, takový, jaký si mohl přivlastnit bez poškození kohokoli v prvních dobách světa, kdy lidé byli více v nebezpečí, že zahynou, odchýlí-li se od Mvých druhů, v obrovské pustině země, než že Budou tísněni pro nedostatek místa, v němž by se usadili. Táž míra může stále ještě být uznávána bez škody kohokoli, jakkoli se svět zdá plný. Předpokládejme totiž, že člověk nebo rodina ve stavu, v němž byli na počátku, kdy svět byl zalidňován dětmi Adamovými nebo Noemovými, se usadili na některých vnitrozemských pustých místech Ameriky. Shledáme, že majetek, jejž si mohl člověk sám nadělat podle míry, již jsme udali, nebyl by velmi rozsáhlý,
49
;
ani, i do dneška, by nepoškozoval ostatní lidství nebo mu dával důvod stěžovat si nebo pokládat sa za poškozené přehmatem  tohoto člověka, ačkol pokolení lidské se rozšířilo do všech končin svět a nekonečně převyšuje malý počet, který byl na počátku. Ano, rozsah půdy je bez práce tak malí hodnoty, že jsem slyšel tvrdit, že v samotném Špa nčlsku může být dovoleno člověku orat, sít a sklízet aniž je v tom rušen, na půdě, na niž nemá žádné jin právo než to, že jí užívá. Obyvatelé se naopak pokládají za zavázány tomu, kdo svou pílí na zanedbávané a tudíž ladem ležící půdě zvýšil zásobu obilí jež potřebovali. Ale buď tomu jak buď, a nekladl na to důraz, troufám si směle tvrdit, že totéž pra1 vidlo vlastnictví, že totiž.Jcaždý člověk by mě] mí tolik, kolik by mohl sám užívat, by ve světě stál ještě platilo, aniž by kohokoli omezovalo, protože i dosti půdy na světě, aby stačila zdvojnásobit obývá tele, kdyby vynález peněz a tichá dohoda lidí přiktál dat jim cenu nezaváděly (souhlasem) větší majetlč| a právo na ně. Jak se to stalo, ukážu ihned podrobí něji.
37. Toto ie jisté, že na počátku, dříve než přáni mít více, než lidé potřebovali, změnilo vnitřní hod! notu věcí, jež závisí toliko na jejich užitečnosti pnj lidský život, nebo než se dohodli, že kousek žlutého kovu, který by vydržel, aniž by ho ubývalo nebo sa kazil, má mít cenu velkého kusu masa nebo celá hromady obilíí ačkoli lidé měli právo přivlastnit sj svou prací, každý pro sebe, tolik věcí přírody, koliH mohl kdo užívat, přece toto nebylo mnoho ani na úkor jiných, kde táž hojnost stále ještě zbývala prd ty, kdo by vynaložili píli. K tomu bych rád dodali j že ten, kdo si přivlastňuje půdu svou prací, nezmenJ L- šyje, nýbrž zvětšuje společné zásoby lidstva. Nebol potravin, jež slouží k udržení lidského života, vyrol bených z jednoho jitra ohrazené a vzdělávané půd)] (abych se hodně omezil) je desetkrát více, než ja výnos z jitra stejně dobré půdy, jež leží jako spol léčný majetek ladem. A tudíž o tom, kdo ohradí
50
mulu a má větší hojnost životních potřeb z deseti jilci, než mohl mít ze sta ponechaných v přírodním »I,i vii, lze právem říci, že dává devadesát jiter lid-tiivu, neboť jeho práce mu poskytuje nyní potraviny i deseti jiter, jež byly výnosem sta jiter společného majetku. Oceňoval jsem vzdělávanou půdu velmi lil/ko, počítaje její výnos toliko jako deset k jedné, lir hor je mnohem blíže stu k jedné. Táži se totiž, „Kila v divokých lesích a nevzdělávané pustině Ameriky ponechaných v přírodním stavu beze vAeho zvelebování, obdělávání nebo hospodaření Vynese tisíc jiter nuzným a ubohým obyvatelům lullk životních potřeb jako deset jiter stejně úrodné píuly v Devonshiru dobře vzdělávaných"?
Kdo před přivlastněním půdy nasbíral tolik planých plodů, zabil, chytil nebo zkrotil tolik zvířat, kolik mohl, ten, kdo tak vynakládal své úsilí na některý ze samorostlých produktů přírody jako nějaký »působ, jak je změnit ze stavu, v nějž je příroda postavila, tím, že na ně vynaložil nějakou svou prá-■ i, /.ískal tím jich vlastnictví. Ale jestliže se v jeho rukou zkazily bez náležitého užití, jestliže ovoce lnulo nebo zvěřina se rozkládala, dříve než je mohl (potřebovat, provinil se proti společnému přirozenému  zákonu  a podléhal  trestu.  Poškodil podíl
■ lio souseda, neboť neměl žádné další právo, než in, co jeho užívání čehokoli z nich vyžadovalo, a že tiny mohly sloužit tomu, aby mu poskytly životní plijemnosti.
'ill. Tatáž pravidla upravovala rovněž držení (nuly. Cokoli kdo obdělal a sklidil, uložil a spotřeboval, dříve než se to zkazilo, to bylo jeho zvláštní právo. Cokoli ohradil a mohl živit a čehokoli užívat, dobytek a jeho produkt byly také jeho. Ale jestliže Iníva jeho ohrady shnila na zemi nebo plody jeho líi/.ení se kazily, aniž je sebral a uložil, na tuto část Irmě, přestože ji ohradil, bylo stále ještě nutné se illvat jako na pustou a mohla být majetkem koho-koli jiného. Takto na začátku mohl Kain zabrat tolik půdy, kolik mohl obdělat a učinit ji svým vlast-
51
ním  pozemkem  a ještě  nechat  dosti  Ábelovy ovcím, aby se na ní pásly. Ale jak se rodiny množil: a píle zvětšovala jejich stáda, jejich majetky se zvě šovaly s jejich potřebami. Avšak přece to bylo ob čejně bez jakéhokoli pevného vlastnictví půdy, jí užívali, až se sloučili, usadili pohromadě a stavě města a pak se dohodou dostali časem k tomu, ab vytyčili meze svých odlišných území a dohodli se n; hranicích mezi sebou a svými sousedy a zákon, upravili mezi sebou vlastnictví členů téže spole nosti. Vidíme totiž, že v oné části světa, jež byla nej prve obydlena a tudíž pravděpodobně nejlépe žali něna, dokonce zpět až do času Abrahámova, put váli se svými stády ovcí a skotu, což bylo jejich jm ní, svobodně sem tam, a toto Abrahám činil v zem kde byl cizincem. Z toho je jasné, že aspoň velk část půdy byla společná, že obyvatelé ji necenili a si nedělali nárok na vlastnictví ničeho více, než už váli. Ale když nebylo dosti prostoru v témže míst? pro jejich stáda, aby je pásli pohromadě, v dohod jako učinili Abrahám a Lot {Gen., 13, 5), oddělili s a rozšířili své pastviny, kde se jim nejlépe líbilJ A z téhož důvodu Ezau odešel od svého otce a bra ra a usadil se na hoře Seir {Gen., 26, 6).
39.  A takto, aniž předpokládáme u Adama jak koli osobní panství a vlastnictví nade vším světe s vyloučením všech ostatních lidí, jež nemůže hý, nijak dokázáno a z něhož nemůže být ničí vlastni tví vyvozováno, nýbrž předpokládámc-li, že svět b dán, jak byl, synům lidským společně, vidíme, jaj práce mohla dát lidem rozdílná práva na jednotliv jeho části k jich osobnímu užívání. V tom nemohl být pochyby o právu ani místa pro spor.
40.  Ani není tak podivné, jak se snad, dříve ne: se o tom uvažuje, může zdát, že vlastnictví z prác by mohlo převažovat společenství pudy, neboť je t vskutku práce, která propůjčuje každé věci rozdíl nou hodnotu. Nechť kdokoli uváží, jaký rozdíl j mezi jitrem půdy osázené tabákem ucho cukrovo třtinou, oseté pšenicí nebo ječmenem a jitrem též
52
pnily, jež je společná, beze všeho obhospodařování, ti shledá, že zvelebení prací dělá daleko větší část hodnoty. Myslím, že bude jen skromným odhadem, frknu-li, že z produktů 2emě užitečných pro život flověka devět desetin jsou výsledky práce. Ano, liiulime-li správně oceňovat věci, jak se dostávají lln našeho užívání, a rozvrhneme-li jednotlivá Vydání na ně, co v nich pochází výhradně z přírody H in z práce, shledáme, že ve většině z nich je nutné klást devadesát devět setin zcela na účet práce.
II. Nic toho nemůže být jasnějším důkazem, než |mni jednotliví američtí národové, kteří jsou bohatí |ii"i(lou a chudí ve veškerém životním pohodlí. Přímila je zaopatřila tak štědře jako kterýkoli jiný národ hojnými věcmi, tj. úrodnou půdou způsobili m k tomu, aby plodila v nadbytku to, co může lloužit za potravu, jako oděv a k požitku. Ale pro-In/.c schází, aby ji zvelebovali prací, nemají setinu príjemností, jichž požíváme my, a král rozsáhlého h módného území žije, bydlí a šatí se zde hůře než iiiideník v Anglii.
I'!.  Abychom  to učinili poněkud jasnější, sle-i li i jme jen některé z obyčejných životních potřeb I  p jich jednotlivých pokrocích, dříve než se dostávají do našeho užívání, a vizme, jak mnoho ze své liiidiioty dostávají z lidské píle. Chléb, víno a sukno i 'm věci denního užívání a veliké hojnosti, ale nic-tnénč žaludy, voda a listy nebo kůže byly by nutně nuiím jídlem, nápojem a oděvem, kdyby nám práce m poskytovala ony užitečnější předměty potřeby. Neboť oč je chléb cennější než žaludy, víno než voda '   ukno nebo hedvábí než listy, kůže nebo mech, to pochází zcela z práce a přičinlivosti. Jedny z těchto jsou potrava a oděv, jež nám poskytuje příroda »nma bez našeho přispění, druhé jsou předměty potřeby, jež pro nás připravuje naše přičinlivost i námaha. Kdyby někdo počítal, oč tyto převyšují v hodnotě druhé, tu uvidí, jak práce činí daleko nej-i iší část hodnoty věcí, jichž užíváme na tomto svě-ii , a že půdu, jež plodí suroviny, lze stěží počítat
53

yůbec za nějakou nebo nejvýše jen za velmi mak» její část. Tak malou, že i u nás půda, která je pone chána zcela přírodě, jež není zvelebována pasením obděláváním nebo sázením, je zvána, čím vskutkí je, pouští, a shledáme, že užitek z ní obnáší o málj více než nic. Toto ukazuje, jak velmi je nutné dával přednost množství lidí před rozsáhlostí panství a žj zvětšení obdělávané pudy a právo užívat jí je velf kým uměním vlády a že kníže, který bude tak mou< rý a tak bohorovný, aby zavedenými zákony svc body zabezpečil ochranu a povzbuzení početné píli lidstva proti útlaku moci a stranické úzkoprsosti] bude brzy příliš na obtíž svým sousedům. Než tol mimochodem, a vraťme se k probíranému důkazl 43. Jitro půdy, jež zde dává dvacet bušlů pšenici a jiné v Americe, jež při témž hospodaření by dálil stejně, jsou beze vší pochyby téže přirozené, vnitřl hodnoty.   Ale   přece   užitek,  jejž   lidé   dostával z prvního za rok, má cenu pěti liber a z dniliéhl
možná ani nejedno penny. Kdyby všechen výne jejž Indián z něho dostává, měl být oceněn a z
n~~AA~___U..1   U..     „1.......v    .     ,           /           .__,.     v   v.
_   prodán, nebyl by, alespoň jak mohu pravd
IS,
/dl
ive ricB
tečných produktů. Neboť vše, jako sláma, otrubí chléb z tohoto jitra pšenice, má větší cenu než výntS jitra stejně dobré půdy, jež leží ladem; to vše I yýsledkejn-práce. Není to zajisté pouze námaha oriř cova, lopota žencova a mlatcova a pot pekařův, jí je nutné započítat do chleba, jejž jíme, nýbrž i prá^ těch, kdo naučili tahat voly, kdo dobývali a zpracfl váli železo a kameny, kdo porazili a přitesali dře| užité na pluh, pro mlýn, pec nebo na nějaké jir velmi početné nářadí, potřebné při tomto obilí o jeho zasetí až do upečení chleba z něho, to vše mul být připsáno na účet práce a uznáno jako její výslí dek. Příroda a země samy o sobě poskytly tolikl téměř bezcenné suroviny. Byl by to podivný „sj znám věcí, jež přičinlivost opatřila a jichž užila ni
54
Itnždý bochník chleba", dříve než se dostal do Bašeho užívání, kdybychom je mohli sledovat; želelo, dřevo, kůže, kůra, stavební dříví, kámen, cihly, uhlí, vápno, látka, barviva, smůla, dehet, stožáry, luna a všechen materiál, jehož bylo užito na loď, jež přivezla kterékoli ze zboží a jehož užil kdokoli z dělníků na kteroukoli část díla, vše to, co by bylo téměř nemožné, přinejmenším příliš dlouhé vypočítat.
44. Z toho všeho je zřejmé, že, ač věci přírody jsou y Bány společně, přece člověk (jako pán sebe sama S j vlastník své vlastní osoby a jejích činů nebo její( pláce) měl stále v sobě samém velký základ vlast-< nietví a že to, co tvořilo velkou část toho, co upotře-l
IiiI na udržení nebo pohodlí své existence, když/ vynalézavost a umění zlepšily příjemnosti života, bylo úplně jeho vlastní a nepatřilo společně jiným.
45.  Takto dávala práf«* na počátku právo vlastni; tví, kdekoli se komukoli líbilo vynaložit ji na to, 111 bylo společné, a zbývala toho dlouhou dobu ďaleko větší část a je toho ještě více, než lidstvo užíva. Lidé se nejprve většinou spokojovali saini tím, u. příroda bez jejich přispění poskytovala jejich pnířebám. Později v některých částech světa, kde přírůstek obyvatelstva a dobytka spolu s užíváním ^ peněz učinily půdu vzácnou a tedy do jisté míry S Cennou, jednotlivá společenství stanovila hraniceí nvých oddělených území a uvnitř nich samých upra-/ vila zákony vlastnictví jednotlivých členů své spo-l lečnosti a  tak smlouvou  a dohodou  uspořádala vlastnictví, jež počaly práce a přičinlivost. Spolky,
|i / byly uzavřeny mezi jednotlivými státy a královstvími, zříkajíce se buď výslovně nebo mlčky veškerého nároku a veškerého práva na půdu v majetku druhého, vzdaly se společným souhlasem svých nároků na své přirozené společné právo, jež původně měly na tyto země. T_"k výslovním dohodí m zavedly vlastnictví mezi sebou v různých dílech I rastech světa. Přece však lze stále ještě najít velké l.usy země (jejich obyvatelé se nepřipojili k ostatnímu  lidstvu  v souhlase s užíváním  společných
55
/


v
M
i
peněz), jež leží ladem. Jejich více než lidé, kteří ni nich bydlí, užívají nebo mohou užívat a tak stáli ještě jsou společné, ač se toto zřídka může přihodí vgjié části lidstva, jež souhlasila s užíváním peně2 \ 46. Největší část věcí pro lidský život skutečn užitečných  a  takových, jež  první občané  světí vyhledávali z nutnosti udržet se při životě, jako t< činí Američané nyní, jsou obecně věci krátkéhi trvání, takové, jež nejsou-li spotřebovány užíváním i kazí se a zajdou samy sebou. Zlato, stříbro a diamanty jsou věci, jimž záliba nebo dohoda propůj čily hodnotu spíše než skutečné užívání a nutní životní potřeba. Nyní z těchto dobrých věcí, jež pří roda opatřila jako společné, každý měl ve vlastnic1 tví vše, co mohl docílit svou prací. Vše, co jeho při«l činlivost mohla obsáhnout, změnit ze stavu, v něm to uvedla příroda, bylo jeho. Tem_kdo nasbíral.sjM bujilů žaludů nebo jablek, tínTje měl ve vlastnictvjB Byly jeho jměním, jakmile je nasbíral.  Měl jeÄ dávat pozor, aby je spotřeboval dříve, než se-zkaz» ly, jinak si vzal více než svůj podíl a oloupil jiné.« A byla to vskutku věc pošetilá a i nečestná nahroB madit více, než mohl spotřebovat. Jestliže rozdJM část komukoli jinému, takže se to nezkazilo neuži« tečně v jeho rukou, užil toho také. A jestliže tak« vyměnil švestky, jež by byly shnily během týdne, zM ořechy, jež by vydržely dobré k jeho jídlu po celj rok, nedopustil se bezpráví, nepromrhal společnoiM zásobu,  nezničil  žádnou  část  z  dílu  statků, jej patřily jiným, pokud se nic nezkazilo neužitečně« v jeho rukou. A zase kdyby chtěl dát své ořechy zafl kus kovu, jehož barva se mu líbila, nebo vyměň« své ovce za lastury nebo vlnu za lesklé oblázky nebcB za diamant a podržet je u sebe po celý svůj život,B neporušil právo jiných, směl nakupit tolik těchtoí v trvalých věcí, kolik se mu líbilo, neboť překročen« Ihranic jeho spravedlivého vlastnictví nespočívalo I W rozsáhlosti jeho majetku, nýbrž v tom, že by s« cokoli z neho neužitečně zkazilo. I?47. A takto se dostavilo užívání peněz, nějaké I
56
11 v .11(; věci, kterou lidé mohli podržet, aniž se kazila, I I l érou lidé na základě vzájemného souhlasu pryi-lliiili výměnouza opravdu užitečné, ale zkáze podlé-I mjící životní potřeby.""*
I li. A jako různé stupně přičinlivosti byly s to dát llilrm majetek v různých rozměrech, tak tento vyná-lr/. peněz jim dal příležitost pokračovat v něm ■ zvětšovat jej. Neboť předpokládejme ostrov, m I loučený ode všeho možného obchodu s ostatním »vriem, kde bylo toliko sto rodin, ale kde byly ovce, kom" a krávy s jinými užitečnými zvířaty, zdraví prospěšné plody a půdy dost pro obilí pro stotisíc-ki.il tolik lidí, ale nic vhodného na ostrově buď pro »viní obyčejnost, nebo pro své podléhání zkáze, aby nahradilo peníze. Jaký důvod by zde kdo mohl mít, lihy zvětšoval svůj majetek nad spotřebu své rodiny n hojnou použitelnou zásobu buď v tom, co jejich vlastní přičinlivost vyrobila, nebo co by mohli směnil s jinými za užitečné předměty potřeby stejně | n ii I léhající zkáze? Tam, kde není nic ani trvalého, ani vzácného, ani tak cenného, aby to bylo hromaděno, tam lidé nebudou ochotni zvětšovat svůj majetek půdy, byť byla sebebohatší a byť jim nic niv.abraňovalo šiji vzít. Neboť, táži se, jak oceňoval rlověk deset tisíc nebo sto tisíc jiter výborné půdy, Niiadno obdělávané a také dobře opatřené dobyt-knn uprostřed vnitrozemských částí Ameriky, kde m měl naději na obchod s jinými částmi světa, aby ní nadělal peněz prodejem produktů? Nestálo by to i,\ ohrazení a viděli bychom ho, jak vrací zase divo-kriiiu společenství přírody, co by převyšovalo před-n n i y životního pohodlí nutné pro něho a jeho rodinu.
49.  Takto na počátku celý svět byl Amerikou, ano,ještě více takovou, než onaje nyní, neboť žádná laková věc jako peníze nebyla nikde známa. Vyňali li-te-li něco, co má upotřebení a hodnotu peněa mezi jeho sousedy, uvidíte, že týž člověk počne Ihned zvětšovat svůj majetek.
50.  Ale protože zlato a stříbro jsou málo užitečné pro život člověka v poměru k potravě, oděvu a ve-
57
dění života a mají svou hodnotu toliko ze souhlas lidí (a měřítko toho přece většinou tvoří práce), 1 jasné, že se lidé dohodli a souhlasili s nepoměrný a nerovným majetkem půdy, když vynalezli tichý a dobrovolným souhlasem způsob, jak člověk s spravedlivě mít více půdy, než sám může její uro spotřebovat, tím, že přijmou výměnou za přebyt zlato a stříbro, jež může být hromaděno beze ško pro kohokoli. Tyto kovy se totiž nekazí ani nep" jcházejí vniveč v rukou majitelových. Toto děle i věcí v nerovné osobní majetky učinili lidé proveď telným mimo hranice společnosti a beze smlou i toliko tíni", lze přikládali zlatu a stříbru hodno a mlčky se dohodli na užívání peněz, neboť ve SC tech zákony upravují právo vlastnictví a majetťj půdy je určován pozitivními zřízeními.
51. A takto, myslím, lze velmi snadno a bez potí pochopit, ,jak práce mohla zpočátku založit právJ důvod vlastnictví" společných věcí přírody a j bylo toto omezeno užitím na naši spotřebu, takl nebyl pak žádný důvod ke sporu o právo, ani žádn? pochybnost o velikosti majetku, jejž dávalo. Prá\( a vhodnost šly pospolu.  Neboť jako člověk ní právo na vše, nač mohl obrátit svou práci, tak neb! v pokušení pracovat pro více, než mohl užívat. Ta nenechávalo místo pro spor o právo, ani pro zásah1 vání do práva jiných. Jaký díl si kdo prisvojil, byi snadno pozorováno, a bylo neužitečné i nečest přisvojit si příliš mnoho nebo vzít si více, než k potřeboval.
58