Metodický materiál pro zpracování hesel České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) Verze 1.03 duben 2002 Zpracoval Josef Schwarz Schválila redakční rada projektu TD KIV 2.4.2002 Poslední změny provedeny 6.4.2002 (verze 1.03) Obsah Použitá terminologie................................................................................................... 2 Účel materiálu................................................................................................................ 3 Struktura hesla............................................................................................................ 3 Struktura hlavního hesla..................................................................................................... 3 Struktura vedlejšího (odkazového) hesla....................................................................... 3 Pravidla pro zpracování jednotlivých položek...................................... 4 Termín....................................................................................................................................... 4 Anglický ekvivalent termínu................................................................................................ 4 Výklad termínu....................................................................................................................... 5 Definice vs výklad................................................................................................................. 5 Volba zdrojů pro výklad termínu.......................................................................................... 6 Základní kvalitativní a kvantitativní charakteristiky výkladu............................................... 7 Struktura a složky výkladu.................................................................................................... 7 Formy výkladu..................................................................................................................... 10 Zdroj výkladu termínu........................................................................................................ 11 Poznámka............................................................................................................................. 12 Jazykový ekvivalent termínu............................................................................................ 13 Synonyma............................................................................................................................ 14 Antonyma............................................................................................................................ 15 Zkratky/akronymy vs jejich plná znění............................................................................... 16 Termíny přejaté z cizích jazyků vs domácí tvary............................................................... 16 Pravopisné dublety............................................................................................................. 16 Příbuzný (související) termín............................................................................................ 17 Pokyny pro zpracování hesel............................................................................. 18 Použitá a doporučená literatura.................................................................... 21 Kontaktní adresy........................................................................................................ 21 Použitá terminologie V seznamu jsou uvedeny a vysvětleny nejpodstatnější termíny, které jsou používány v dalším textu. Za každým výkladem je uvedena strana, kde lze získat podrobnější informace o termínu zasazené do kontextu. adjektivně-substantivní slovní spojení - sousloví obsahující jako základ podstatné jméno a jako modifikátor přídavné jméno (např. bibliografická databáze)..................................................................................... 4 antonyma – slova opačného významu (např. entropie a negentropie)........................................ 12 definice – přesné a jednoznačné vymezení významu termínu. Definice je závazná pro další použití termínu. Viz též preskriptivní termín a výklad.................................................................................................. 6 definiendum – termín, který je vykládán. Viz též genus proximum a differentia specifica......... 10 denotát – množina entit (jevů, předmětů, procesů), popř. jejich vlastností, ke kterým se vztahuje daný termín, resp., které daný termín označuje (např. termín bibliografické databáze označuje všechny databáze, které zahrnují bibliografické informace, resp. záznamy.......................................................................................................... 7 deskriptivní termín – termín, jež nelze jednoznačně definovat a jehož význam je většinou určen dohodou akceptovanou odborným společenstvím................................................................................................................................................ 5 differentia specifica – určení druhového rozdílu při výkladu termínu. Viz též definiendum a genus proximum 10 genus proximum – určení nadřazeného rodu při výkladu termínu. Viz též definiendum a differentia specifica 10 homonyma – slova, která mají stejnou formu, ale různý význam (např. puk (touš) a puk (na kalhotách)) 4 invertovaný slovosled – způsob uspořádání sousloví, při kterém je na první pozici základ a na druhé pozici modifikátor sousloví (např. databáze bibliografická).................................................................................. 4 jazykový ekvivalent – termín, který má stejný význam jako termín zvolený pro hlavní heslo a je proto zařazen pouze ve formě vedlejšího hesla. Může se jednat např. o synonyma, antonyma, zkratky apod.)................. 3 konvenční význam termínu – význam termínu, na kterém se shoduje většina odborné komunity... 7 neologismus – nový termín, jehož forma, význam nebo způsob užívání nemusí být ustáleny.......... 13 nepreferovaný termín................................................................................... viz jazykový ekvivalent polysém – slovo, které má několik dílčích příbuzných významů (např. knihovna (instituce), knihovna (nábytek), knihovna (sbírka knih))............................................................................................................................ 4 preskriptivní termín - termín, jehož význam je možné vymezit přesnou a jednoznačnou definicí. Pokud není termín užit v definovaném významu, jedná se o chybné použití termínu...................................................................................................... 5 pseudopreskriptivní termín.......................................................................................... viz deskriptivní termín synonyma – termíny totožného nebo téměř totožného významu................................................... 14 termín - jednoslovný nebo víceslovný výraz s jasně určeným pojmovým významem, který je opakovaně užíván v odborných textech. Pojem, který je termínem reprezentován, představuje nedělitelný sémantický celek a je možné jej zařadit do soustavy odborných názvů daného oboru.................................................................................. 4 výklad – vysvětlení významu termínu, který není jednoznačně definovatelný a jehož význam je určen dohodou akceptovanou odborným společenstvím. Viz též deskriptivní termín a definice............................................... 6 Účel materiálu Zpracování hesel k vybraným termínům je II. fází projektu TDKIV, která zahrnuje tvorbu výkladů k termínům, stanovení ekvivalentů (synonym apod.) k termínům, stanovení anglických ekvivalentů termínů a doplnění dalších lexikálních informací (poznámka k termínu, odkazy na příbuzné termíny). Struktura hesla Hesla jsou dvojího typu: O/ hlavní hesla O/ vedlejší hesla Hlavní heslo obsahuje úplnou sémantickou informaci o termínu, tak jak je definována níže. Vedlejší heslo odkazuje na hlavní heslo, obsahuje pouze nepreferovaný termín (jazykový ekvivalent), odkaz na hlavní heslo a poznámku. Struktura hlavního hesla Hlavní heslo sestává z následujících položek: Základní (povinné) položky hesla jsou: q termín q anglický ekvivalent termínu q výklad termínu q zdroj výkladu termínu Doplňkové (nepovinné) položky hesla jsou: q poznámka q jazykový ekvivalent termínu q příbuzný (související) termín Struktura vedlejšího (odkazového) hesla Vedlejší (odkazové) heslo sestává z následujících položek: Základní (povinné) položky hesla jsou: q termín q odkaz na hlavní heslo Doplňkové (nepovinné) položky hesla jsou: q poznámka Pravidla pro zpracování jednotlivých položek Termín Formu termínů třeba zásadně volit substantivní nebo ve formě adjektivně-substantivního slovního spojení, tj. sousloví obsahující jako základ podstatné jméno a jako modifikátor přídavné jméno (např. bibliografická databáze). Ostatní slovní druhy (přídavná jména, slovesa, příslovce) nelze samostatně jako termíny zařadit. Termíny je třeba uvádět zásadně v přirozeném (základním), nikoliv invertovaném slovosledu (např. sekundární dokument, nikoliv dokument sekundární). Základním tvarem termínů je singulár (jednotné číslo) (např. selekční jazyk, nikoliv selekční jazyky), ve výjimečných případech lze použít plurál (množné číslo), pokud to charakter termínu vyžaduje (např. rešeršní služby, nikoliv rešeršní služba). U sousloví je třeba preferovat shodný přívlastek před neshodným (např. slepecká knihovna místo knihovna pro slepce). Pravopis termínu se řídí pravopisným tvarem kodifikovaným aktuálními Pravidly českého pravopisu. V případě pravopisných dublet se volí progresivní tvar (např. filozofie místo filosofie), tam, kde se jedná o nepravidelné pravopisné dublety, postupuje se podle podkap. Pravopisné dublety, s. 14. Homonyma, tj. stejně znějící termíny různého významu, je třeba zařazovat s vhodným kvalifikátorem, který rozliší význam jednotlivých termínů. Ve většině případů se však nebude jednat o homonyma, ale polysémy, tj. termíny, které mají několik dílčích příbuzných významů. Tehdy se termín zařadí ve formě jednoho hesla a jednotlivé významy se rozliší v rámci výkladu (viz podobně podkap. Základní kvalitativní a kvantitativní charakteristiky výkladu, s. 7). Pro rozlišení homonym a polysémů je určující kombinace formálního a věcného hlediska. Pokud mají termíny odlišný etymologický původ, lze je považovat za homonyma. Pokud je etymologický původ shodný, jedná se o polysémy (např. knihovna (instituce), knihovna (budova)). Termíny, které mají společný etymologický původ, ale jejich význam je v současném jazyce velmi vzdálený, lze považovat za homonyma (např. pokoj (místnost) x pokoj (klid)). Řešení synonym a dalších ekvivalentů je podrobně rozvedeno v podkap. Jazykový ekvivalent termínu, s. 11. Anglický ekvivalent termínu Zvolte nejvhodnější anglický ekvivalent k českému termínu. Příklad[1]: termín: bibliografický popis anglický ekvivalent: bibliographic description Pokud existuje více vhodných anglických ekvivalentů, uveďte všechny. Příklad: termín: selekční jazyk anglický ekvivalent: information retrieval language anglický ekvivalent: retrieval language Pokud neexistuje vhodný anglický ekvivalent, uveďte anglický termín, který nejlépe vystihuje význam původního českého termínu. Příklad: termín: okresní knihovna anglický ekvivalent: county library Pokud si nebudete v podobných případech výběrem anglické termínu jisti, označte jej otazníkem. Příklad: termín: okresní knihovna anglický ekvivalent: county library ? Pokud anglický ekvivalent neexistuje nebo jej nelze zjistit, popř. pokud neexistuje vhodný anglický ekvivalent, zapište do příslušné položky řetězec *AEN („anglický ekvivalent neexistuje“). Příklad: termín: lustrace anglický ekvivalent: *AEN Jako primární zdroje pro volbu anglických ekvivalentů použijte následující prameny: 1. Anglicko-český a česko-anglický slovník knihovnické terminologie. Dostupný z URL: http://sigma.nkp.cz:4505/ALEPH0/-/start/ksl 2. MERTA, Augustin, MERTOVÁ, Dagmar. Anglicko-český slovník knihovnictví a informatiky. Praha : Leda, 1994. 176 s. Výklad termínu Definice vs výklad Téměř všechny termíny v oblasti knihovnictví a informační vědy mají pseudopreskriptivní, resp. deskriptivní povahu[2]. Znamená to, že jejich význam je vymezen dohodou akceptovanou odborným společenstvím, nikoliv závaznou definicí, jako je tomu v případě preskriptivních terminologií, které jsou typické pro exaktní a deduktivní vědy, resp. pro oblast přírodních věd a techniky. Deskriptivní termíny jsou naopak charakteristické pro humanitní a společenské vědy, kde je při hodnocení jevů podstatný individuální přístup odborníků, teoretických škol, odborných komunit apod., který způsobuje mnohdy značnou významovou nejednoznačnost daného termínu. Přestože je řada oborových termínů definičně upravena v oborových normách, nejedná se o preskriptivní termíny ve vlastním slova smyslu, což dokládají i rozdílné definice jednoho termínu v různých oborových normách. Příklad 1: termín: selekční jazyk O/ Definice dle ČSN ISO 5127-6 (01 0163), s. 6: formalizovaný jazyk používaný k charakterizování dat nebo obsahu dokumentů za účelem jejich ukládání a vyhledávání O/ Definice dle ČSN 01 0193, s. 5: řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů Příklad 2: termín: preferovaný termín O/ Definice dle ČSN ISO 5127-6 (01 0163), s. 17: termín zvolený jako deskriptor ze souboru ekvivalentních termínů O/ Definice dle ČSN 01 0193, s. 5: lexikální jednotka užívaná závazně při indexování k vyjádření určitého pojmu, občas je označována jako „deskriptor“ Z uvedeného vymezení mezi preskriptivními a deskriptivními termíny je možné pro účely tohoto materiálu odvodit i rozdíl mezi definicí a výkladem. Definice je vymezení významu preskriptivního termínu, výklad je vymezení významu deskriptivního termínu. Většina termínů v databázi TDKIV bude tedy vysvětlena výkladem. Volba zdrojů pro výklad termínu Deskriptivní povahu termínů je třeba zohlednit i při tvorbě výkladu. Týká se to nejen vlastní struktury výkladu (viz podkap. Struktura a složky výkladu, s. 7 a Formy výkladu, s. 10), ale i volby zdroje pro výklad termínu. Vzhledem k tomu, že vymezení významu termínu nemá definiční povahu, není možné výklad vytvořit převzetím, popř. upravením definice či výkladu termínu z jediného pramene, a to ani v případech, kdy je tento termín „definován“ v oborových normách[3]. Výklad termínu je třeba sestavit z již existujících výkladů dostupných v oborových výkladových slovnících či encyklopediích a aktualizovat jej o nové nebo další významy, kterých nabývá v oborových textech, ať již monografických nebo článkových. Zde je třeba zohlednit zejména kontext, který může indikovat význam termínu odlišný od dosavadního použití. Výklad pochopitelně může rovněž zohledňovat dostupné normativní výklady oborových termínů[4] a vlastní znalosti, resp. vlastní oborové jazykové povědomí. Výklad je tedy třeba vytvořit prvotně na základě použití kombinace následujících zdrojů: 1. monografická a článková oborová literatura, 2. oborové výkladové slovníky a encyklopedie, 3. oborové normativní texty, 4. vlastní oborové jazykové povědomí, a to v uvedeném pořadí důležitosti. Pouze v případech, kdy není význam termínu dostupný v žádném z uvedených zdrojů, je možné jako primárních zdrojů výkladu použít prameny jiných oborů, resp. zdroje všeobecné povahy, např. slovníky cizích slov, všeobecné encyklopedie apod., které lze v jiných případech použít pouze jako zdroje sekundární, doplňkové. Pro tvorbu výkladu je třeba volit zdroje autoritativní, resp. uznávané odbornou komunitou jako kvalitní a spolehlivé prameny oborové terminologie. Podstatná je rovněž aktuálnost, resp. stáří zdrojů, kromě specifických případů zastaralých nebo historických termínů je třeba používat jako primární zdroje co nejnovější prameny. U děl slovníkových je třeba preferovat díla kolektivní před díly autorskými, v nichž mohou být výklady nebo jejich struktura negativně poznamenány individuálním přístupem autora. Pravidla pro formální zápis použitých zdrojů jsou uvedena v následující kapitole –Zdroj výkladu termínu, s. 9. Vybrané zdroje, především z oblasti oborových slovníků, jsou uvedeny v přiloženém materiálu Literatura. Základní kvalitativní a kvantitativní charakteristiky výkladu Na základě srovnání výše uvedených zdrojů je třeba vytvořit kompaktní výklad, který bude zahrnovat všechny dílčí významy termínu vyskytující se v použitých zdrojích. Výklad musí význam termínu vymezovat jednoznačně, přesně a srozumitelně. Výklad nesmí být ovlivněn osobními, ideologickými nebo teoretickými postoji autora ani koncipován tak, aby zohledňoval metodologická, teoretická a praktická hlediska pouze jednoho odborného směru, vědecké školy či proudu (např. strukturalismus, postmodernismus) nebo mínění odborné komunity omezené početně nebo významem. Výklad by tudíž měl popisovat konvenční význam termínu, tedy takový význam, na kterém se shoduje většina odborné komunity. Výklady je třeba uvádět pouze z tematické oblasti databáze, významy termínů pocházejících z jiných oborů nebo z obecné češtiny není žádoucí zařazovat. Výklady je třeba vytvářet za pomoci jiných termínů. Absolutní maximální ani minimální délka výkladu není stanovena, důraz je kladen na kvalitativní charakteristiky výkladu. Výklad by však neměl přesáhnout 2000 znaků (vč. mezer), délka výkladu však ještě nevypovídá nic o jeho kvalitě. Preferuje se kratší srozumitelný výklad, který bude zahrnovat všechny podstatné informace, než výklad stylisticky rozvleklý, se složitými souvětími, nesrozumitelný. Výklad má obsahovat vlastní vymezení významu termínu a stručnou pojmovou encyklopedickou informaci týkající se příslušného okruhu denotátů[5]. Výklad však nesmí nabýt rozsahu a kvality encyklopedického hesla, tj. nesmí pojednávat o historických, literárněvědných, geografických apod. aspektech termínu či jeho denotátů. Výklady u polysémních termínů je třeba strukturovat podle jednotlivých významů, které se od sebe odliší arabskými číslicemi. Příklad: termín: stať 1. Pojednání většího rozsahu obvykle odborného zaměření. – 2. Hlavní část článku (na rozdíl od úvodu a závěru) Struktura a složky výkladu Jak bylo uvedeno výše, strukturu výkladu lze rozložit na dvě základní složky: o složka vlastního vymezení významu termínu o složka pojmové encyklopedické informace Rozklad výkladu na dvě složky byl proveden pro účely popisu obecné struktury výkladu, v konkrétních případech však tyto složky často tvoří nedělitelný celek, což je také patrné na níže uvedených příkladech. Složka vlastního vymezení významu termínu vytyčuje denotát termínu pomocí charakteristických vlastností individua nebo množiny, do které denotát patří. Příklad 1: termín: arabeska Grafická ozdoba fantazijně znázorňující různé motivy, obvykle rostlinné, s použitím jemných lineárních ornamentů. Příklad 2: termín: kolibří vydání Vydání velmi malého formátu. Příklad 3: termín: doporučující bibliografie Bibliografie, která doporučuje předem stanovené kategorii čtenářů nejvhodnější literární díla. Složka vlastního vymezení významu termínu musí být součástí každého výkladu, přičemž může být formulována několika způsoby (viz následující podkapitola Formy výkladu, s. 10). Složka pojmové encyklopedické informace se může skládat z následujících segmentů: 1. etymologická informace, resp. informace o původu termínu nebo jeho denotátu Příklad 1: termín: arabeska Grafická ozdoba fantazijně znázorňující různé motivy, obvykle rostlinné, s použitím jemných lineárních ornamentů, převzatá původně z islámského umění Příklad 2: termín: akant Ornamentální prvek, odvozený od listu bodlákovité rostliny (paznehtník) rostoucí ve Středomoří Příklad 3: termín: arabské číslice Grafické znaky 0-9, které jsou užívány pro označování numerických údajů a které původně pocházely z Indie, do Evropy se dostaly prostřednictvím islámských textů. 2. popis dílčích vlastností, charakteristik nebo okolností užití termínu či denotátu Příklad 1: termín: arabeska Grafická ozdoba fantazijně znázorňující různé motivy, obvykle rostlinné, s použitím jemných lineárních ornamentů, převzatá původně z islámského umění. Byla velmi oblíbena jak v iluminacích rukopisů, v grafické výzdobě tisků, tak rovněž ve výzdobě knižní vazby. Příklad 2: termín: doporučující bibliografie Bibliografie, která doporučuje předem stanovené kategorii čtenářů nejvhodnější literární díla. Doporučující charakter těchto bibliografií se projevuje ve výběru tématu, ve čtenářském zaměření, v bibliografickém popisu, v používání doporučujících anotací, ve způsobu uspořádání záznamů, v celkové redakční úpravě. Příklad 3: termín: akant Ornamentální prvek, odvozený od listu bodlákovité rostliny (paznehtník) rostoucí ve Středomoří, který patřil mezi nejdůležitější dekorativní prvky v antickém, středověkém i raně novověkém výtvarném umění, z rukopisných iluminací později přešel rovněž do grafické výzdoby tištěné knihy a výzdoby knižních vazeb. 3. odkaz na příbuzné termíny. Tato informace se může stát součástí výkladu pouze tehdy, pokud: § je třeba specifikovat kvalitu nebo rozsah vztahu mezi příbuznými termíny (v tomto případě je třeba uvést tyto termíny i do položky Příbuzný (související) termín) § příbuzný termín nemá samostatné heslo V ostatních případech je třeba uvést příslušné příbuzné termíny pouze do položky Příbuzný (související) termín Příklad 1 (příbuzné termíny, které nemají vlastní hesla): termín: autorství Vztah autora (původce) k vlastnímu dílu. Z hlediska šíření díla v sociální komunikaci se rozlišuje autorství individuální, kdy je komunikovaný obsah díla shodný s obsahem originálu, autorství intencionální (s určitým záměrem změněné), kdy obsah díla sice zachovává strukturu díla originálního, avšak není s ním shodný, a autorství arbitrární (s libovolným vztahem), kdy se původcovství připisuje určité osobě, aniž je lze důsledně prokázat. Příklad 2 (příbuzné termíny, které mají vlastní hesla): termín: pořádání informací Pořádání informací je dílčím procesem vstupního zpracování informací, které se odvíjí od informační analýzy dokumentů. Rozeznáváme identifikační pořádání informací a věcné pořádání informací. Věcné pořádání informací se dělí (podle základní charakteristiky použitého systému) na systematické pořádání informací a předmětové pořádání informací Položka Příbuzný (související) termín: identifikační pořádání informací, věcné pořádání informací, systematické pořádání informací, předmětové pořádání informací 4. příklady denotátů Příklad 1: termín: apokryf Dílo záměrně podvržené, dílo nehodnověrného autorství nebo dílo, které nebylo zařazeno do souboru oficiálně uznávaného za jediný pravý zdroj, jako např. spisy deuterokanonické. Příklad 2: termín: dvoudílné vročení Vročení např. u vícesvazkového díla, které vychází v průběhu několika let, obsahuje vročení prvního a posledního svazku, např. 1980-1983 Složka pojmové encyklopedické informace není povinnou součástí výkladu, výklad by ji však měl obsahovat vždy, když je to žádoucí pro specifikaci významu nebo rozsahu termínu. Výklad nesmí obsahovat následující nežádoucí složky: 1. redundantní text nebo stylistické vycpávky Příklady: „Termín označuje…“ „Pod termínem XY rozumíme…“ „XY je..“ 2. rozvinutá adjektivně-substantivní či jiná spojení, která nemají pro výklad termínu žádný nebo minimální význam Příklady: „…v kontextu sociokulturního, informačního, komunikačního či znalostního prostředí…“ „…význam termínu byl přetvořen, upraven, modifikován a pozměněn na konci 20. století…“ 3. informaci o obecném nebo pro obor nespecifickém významu termínu Příklad: termín: akt 1. Neověřený písemný záznam bez právní platnosti o určitém předchozím právním skutku. 2. Část dramatického útvaru. 4. hodnotící stanovisko zpracovatele Příklady: “…Tento druhý význam termínu však někteří autoři nedoceňují…“ „…Zánik formátu AXT byl ranou českému knihovnictví…“ Formy výkladu Podle povahy vykládaného termínu je vhodné zvolit adekvátní formu výkladu. Níže je uvedena obecná typologie forem výkladů, při praktické tvorbě výkladů lze jednotlivé techniky kombinovat. Preferované formy výkladu: 1. Klasický[6] výklad – termín je zařazen do obecnější třídy a odlišen od ostatních členů dané třídy. Tento typ výkladu je uplatňován především při popisu předmětů a vlastností nebo jejich tříd, zachycuje jejich podstatné rysy. Vykládaný termín (definiendum) je vysvětlen pomocí určení nadřazeného rodu (genus proximum) a druhového rozdílu (differentia specifica). Příklad 1: termín: maureska (definiendum) Renesanční ornament (genus proximum) vyznačující se souměrnými vyvinutými štíhlými rozvilinami zdůrazněné plošné podoby (differentia specifica). Příklad 2: termín: litografie (definiendum) Druh tisku z plochy (genus proximum), při němž se tisková deska zhotovuje kresbou mastnou tuší na solenhofenském vápenci (differentia specifica). 2. Deskriptivní výklad je založen na popisu objektu nebo jevu. Příklad: termín: vědecký ukazatel Lapidární vyjádření vědecké hodnoty díla v záznamu pro předmětový katalog 3. Výklad synonymem je založen na schopnosti různých termínů nabývat ve stejném kontextu totožného významu. Výklad se provádí synonymem známějším, běžnějším, obvyklejším. Příklad 1: termín: kustod Strážce knihovny, knihovník. Příklad 2: termín: defektní výtisk Vadný, poškozený výtisk knihy Další formy výkladu použitelné v případech, kdy je to vhodné či nevyhnutelné: 4. Obsahový výklad objasňuje objekt nebo jev výčtem jeho částí či složek Příklad: termín: smíšený katalog Katalog založený na různé kombinaci katalogu jmenného, systematického, předmětového a názvového. 5. Výklad kontrastem nebo negací přibližuje definiendum pomocí protikladu nebo negace jevu. Příklad: termín: osobní práva autora Práva autora, která nepatří mezi majetková autorská práva a nemohou být autoru odebrána. 6. Funkční výklad vznikne, pokud jsou podstatné rysy objektu nebo jevu popsány procesem jeho vzniku. Příklad: termín: indexace Výsledek intelektuální činnosti sestávající z obsahové analýzy, identifikace pojmů a výběrem lexikální jednotky z řízeného slovníku. Nevhodné formy výkladu: 7. Výklad příkladem vymezuje význam termínu za pomoci známých jevů, situací nebo procesů, které patří do extenze (rozsahu) pojmu Příklad: termín: knihovnický spolek Typ oborové organizace, který je reprezentován např. spolkem SKIP nebo ALA 8. Srovnávací výklad pracuje s přirovnáním. Příklad: termín: sigla Zkrácený název knihovny. Zdroj výkladu termínu Do položky Zdroj výkladu termínu je třeba uvádět pouze ty prameny, které byly bezprostředně použity pro tvorbu výkladu. Prameny se uvádějí pomocí konvence Autor-Rok:Strana. Příklad: JANDÁK-1999:252 Pokud autor v daném roce publikoval více než jednu práci, je třeba použít konvenci odlišující jednotlivá díla. Pro označení jednotlivých děl v daném roce se použijí písmena a-z uvedená za rokem vydání. Příklad: MALÝ-1990a:155 MALÝ-1990b:37 MALÝ-1990c:589 V samostatné příloze (souboru) je třeba dodat soupis použitých zdrojů formálně upravených podle ČSN ISO 690 (01 0197) [7]. Dokumentace. Bibliografické citace : obsah, forma a struktura. Účin. 1.1.1997. 31 s. se zohledněním dané citační konvence. Příklad: MALÝ-1990a:MALÝ, J. Příručka knihovědy. Praha : Fontana, 1990. 952 s. ISBN …. MALÝ-1990b:MALÝ, J. Slovník knihovědy. Praha : ABC Press, 1990. 199 s. ISBN …. MALÝ-1990c:MALÝ, J. Základy knihovědy. Praha : Karolinum, 1990. 101 s. ISBN … Pravidla pro volbu vhodného zdroje pro výklad termínu jsou uvedena v podkapitole Volba zdrojů pro výklad termínů na s. 6. Poznámka Do poznámky uvádějte pomocí uvedených konvencí (zkratek) tyto charakteristiky termínu: · ciz. – cizojazyčný termín (anglicismus, germanismus atd.). Používejte pouze u termínů, u kterých doposud neexistuje vhodný (ustálený) český ekvivalent. Příklad: termín: knowledge management poznámka: ciz. · ant. – antonymum, termín opačného významu. Většinu komplementárních antonym (viz níže podkap. Jazykový ekvivalent termínu, s. 11) je třeba vždy odkazovat na hlavní heslo. Příklad: termín: negentropie poznámka: ant. viz: entropie · hist. – termín označující historické jevy nebo skutečnosti Příklad: termín: amanuensis poznámka: hist. · neol. – neologismus, termín, jehož forma, význam nebo způsob užívání není ustáleno Příklad: termín: cyberspace poznámka: neol. · nespr. – věcně nebo lingvisticky nesprávný termín. Termín tohoto typu může figurovat pouze jako vedlejší heslo s odkazem na heslo hlavní (správný termín) Příklad: termín: vydavatelská anotace poznámka: nespr. viz: nakladatelská anotace · nevh. – věcně nebo lingvisticky nevhodný termín. U termínu tohoto typu se preferuje jeho odkaz na hlavní heslo, pokud je to možné. Příklad: termín: řazení knihovního fondu poznámka: nevh. viz: stavění knihovního fondu · zast. – zastaralé termíny, které byly nahrazeny nově vytvořenými nebo zavedenými termíny. Termíny tohoto typu je třeba vždy odkazovat na hlavní heslo. Příklad: termín: bibliotékář poznámka: zast. viz: knihovník · zř. – řídce užívaný termín Příklad: termín: informační subjekt poznámka: zř. Do poznámky lze dále uvést libovolnou textovou informaci specifikující daný termín nebo jeho význam. Jazykový ekvivalent termínu Pojmy jsou často vyjádřeny více než jednou lexikální jednotkou. Z množiny sémanticky ekvivalentních termínů je proto třeba zvolit jeden termín, který se stane základem hlavního hesla, všechny ostatní termíny je nutno zařadit ve formě vedlejších hesel s uvedením odkazu na hlavní heslo. Před výběrem vhodného termínu pro hlavní heslo je třeba stanovit, které typy termínů jsou sémanticky ekvivalentní. Mezi jazykové ekvivalenty termínů patří následující třídy termínů: ¨ synonyma ¨ antonyma ¨ zkratky/akronymy vs jejich plná znění ¨ termíny přejaté z cizích jazyků vs domácí tvary ¨ pravopisné dublety U posledních třech případů se jedná rovněž o synonymii, nicméně jsou zařazeny samostatně z důvodu specifického výkladu v následujícím textu. Synonyma Synonyma jsou nejběžnější typ ekvivalentů. Za synonyma se pokládají pouze takové termíny, jejichž význam je totožný nebo téměř totožný. Ověření skutečné synonymie termínů lze provést na základě tří testů: ¨ substituční test – zaměnitelnost synonymních termínů ve větách s totožnou syntaktickou strukturou ¨ distribuční analýza – zjišťování distribučních omezeních v určitých kontextech, tj. zjišťování, zda předpokládané synonymum nenabývá v určitých kontextech specifického významu, který by měl být samostatně definován ¨ komponentová analýza – zjišťování, zda lze popsat smysl synonym totožnými soubory sémantických příznaků Pokud se na základě uvedených testů zjistí odlišnost ve významu, není možné již s danými termíny nakládat jako se synonymy, resp. ekvivalenty, a je třeba každému termínu vytvořit samostatné hlavní heslo. V opačném případě je třeba z množiny synonym vybrat termín, který bude řídící položkou hlavního hesla (dále jen „hlavní termín“), ostatní termíny se stanou součástí položky hlavního hesla Jazykový ekvivalent termínu a rovněž budou zařazeny jako řídící položky vedlejšího hesla. Při výběru hlavního termínu lze uplatnit několik kritérií. Hlavní termín by měl být: o nosný, tj. schopný snadno vytvářet odvozeniny a složeniny. Nosnost termínů je charakteristická spíše pro jednoslovné termíny či sousloví s menším počtem prvků než pro víceslovná sousloví. Příklad: jako hlavní termín je vhodnější zvolit termín databáze než báze dat o jednoznačný, tj. označuje jen jediný pojem. V případě synonym je tato možnost bezpředmětná, nicméně z množiny synonym by měl být vybrán termín, který je nejméně sémanticky nejednoznačný. Příklad: jako hlavní termín je vhodnější zvolit termín transkripce než běžný přepis o přesný, tj. co nejpřesněji vymezující daný pojem. Příkladem této charakteristiky mohou být termíny, které byly do oborové terminologie převzaty z obecné češtiny s tím, že byl specifikován nebo upraven jejich význam. V takových případech je vhodnější použít specifičtější termín, který přesněji vymezuje daný pojem, a obecné výrazy zařadit jako ekvivalenty. Příklad: jako hlavní termín je vhodnější zvolit termín knihovní katalog namísto termínu katalog jako hlavní termín je vhodnější zvolit termín stavění knihovního fondu namísto termínu stavění Sousloví tvořená za pomoci těchto obecných výrazů již lze použít bez uvedené specifikace. Příklad: jako hlavní termín je třeba zvolit termín abecední katalog, nikoliv abecední knihovní katalog, který nebude zařazen ani jako ekvivalent jako hlavní termín je třeba zvolit termín systematické stavění fondu, nikoliv systematické stavění knihovního fondu, který nebude zařazen ani jako ekvivalent o motivovaný (významově explicitní), tj. takový, aby explicitně vyjadřoval vlastnost nebo jinou charakteristiku denotátu. Příklad: jako hlavní termín je třeba zvolit termín rozřaďovač, nikoliv rozdružovač nebo pořadač o mezinárodní, tj. termín přejatý z cizího jazyka. Volbou mezinárodního termínu dochází k přirozené mezinárodní harmonizaci oborové terminologie, navíc forma i význam přejatých termínů je již v cizím jazyce ustálená. Příklad: jako hlavní termín je vhodnější zvolit termín transkripce než běžný přepis o ustálený, tj. často a systematicky užívaný v soudobých odborných textech Výše uvedená kritéria jsou často navzájem protikladná, při výběru hlavního termínu je třeba vhodně uplatnit hlediska adekvátní pro daný případ. Antonyma Antonyma se coby termíny s opačným nebo protikladným významem dělí na dva typy: 1. komplementární antonyma, tj. antonyma, jejichž významy představují dvě vzájemně se nepronikající (disjunktní) množiny 2. polární antonyma, tj. antonyma, která vyjadřují krajní hodnoty určité vlastnosti na stupnici od maxima do minima Komplementární antonyma je třeba z hlediska ekvivalence řešit volbou hlavního termínu a odkazu. Pokud je to třeba, výklad odkazovaného antonyma je možné realizovat v rámci hlavní hesla. Příklad 1: jako hlavní termín je zvolen termín entropie, antonymum negentropie je uvedeno ve formě vedlejšího hesla s odkazem na hlavní heslo, význam negentropie je objasněn v rámci výkladu entropie Příklad 2: jako hlavní termín je zvolen termín anotovaná bibliografie, antonymum neanotovaná bibliografie je uvedeno ve formě vedlejšího hesla s odkazem na hlavní heslo Výjimku tvoří u komplementárních antonym ty případy, u kterých sice základní významy antonym tvoří dvě disjunktní množiny, avšak u jednoho z antonym lze identifikovat další dílčí sémantické nebo jiné charakteristiky, které je třeba samostatně vyložit. Tehdy budou mít obě antonyma samostatné hlavní termíny a mohou být vzájemně odkázány pomocí položky Příbuzný (související) termín. Příklad: termíny deskriptor i nedeskriptor jsou zavedeny jako hlavní termíny, protože u termínu nedeskriptor je třeba podrobněji objasnit funkci nedeskriptorů Polární antonyma mají vždy samostatná hesla i výklady. Příklad: termíny akvizice literatury a vyřazování literatury jsou zavedeny jako hlavní termíny s příslušnými výklady Zkratky/akronymy vs jejich plná znění V tomto případě se preferuje jako hlavní termín plné znění termínu, pokud se nejedná o zkratku či akronym, které jsou v odborných textech užívány častěji než odpovídající úplný termín. Tehdy je třeba plné znění termínu zařadit alespoň jako odkaz na hlavní heslo. Příklad 1 (jako hlavní heslo je plné znění): jako hlavní termín je zvolen termín meziknihovní výpůjční služba, zkratka MVS bude uvedena ve formě vedlejšího hesla s odkazem na hlavní heslo Příklad 2 (jako hlavní heslo je zkratka): jako hlavní termín je zvolena zkratka MARC, plné znění Machine Readable Cataloging bude uvedeno ve formě vedlejšího hesla s odkazem na hlavní heslo Zkratky nebo akronymy převzaté z cizích jazyků se zařazují pouze v případech, že se běžně v české odborné literatuře používají a neexistuje jejich český ekvivalent. Příklad: jako hlavní termín je zvolena zkratka AACR2 Termíny přejaté z cizích jazyků vs domácí tvary Platí zde obdobné pravidlo jako v předchozím případě. Pokud je termín přejatý z cizího jazyka užívanější, preferuje se jako hlavní heslo, pokud je tomu naopak, hlavním heslem se stane český tvar termínu. Nepreferované termíny se vždy uvedou ve formě vedlejších hesel s odkazem na hlavní heslo. Příklad 1 (preference termínu přejatého z cizího jazyka) jako hlavní termín je zvolen termín indexace, termín heslování se uvede ve formě vedlejšího hesla s odkazem na hlavní heslo Příklad 2 (preference českého termínu): jako hlavní termín je zvolen termín přívazek, termín adligát se uvede ve formě vedlejšího hesla s odkazem na hlavní heslo Pravopisné dublety Pravopis termínu se řídí aktuálními pravidly českého pravopisu (viz výše podkap. Termín, s. 4). Pokud se vyskytnou pravopisné dublety, které se podstatně liší ve formě, je třeba je zpracovat obdobným způsobem jako synonyma. Příklad: jako hlavní termín je zvolen termín sanytr, termín salnitr se uvede ve formě vedlejšího hesla s odkazem na hlavní heslo Příbuzný (související) termín Zpracování příbuzných (souvisejících) termínů je uvedeno v kap. Struktura a složky výkladu, odst. 3. (s. 7). Pokyny pro zpracování hesel Každý záznam v odevzdávaném souboru zpracovaných hesel bude obsahovat následující údaje: Hlavní heslo: 1. termín 2. poznámka 3. anglický ekvivalent termínu 4. výklad termínu 5. zdroj výkladu termínu 6. jazykový ekvivalent termínu 7. příbuzný (související) termín Položky č. 1 a 3-5 jsou povinné a musí být u všech záznamů. Vedlejší heslo: 1. termín 2. poznámka 3. odkaz na hlavní heslo Položky č. 1 a 3 jsou povinné a musí být u všech záznamů. Záznamy zapisujte v následujícím tvaru: Hlavní heslo: TER: termín POZ: poznámka ANG: anglický ekvivalent termínu VYK: výklad termínu ZDR: zdroj výkladu termínu EKV: jazykový ekvivalent termínu PRT: příbuzný (související) termín Vedlejší heslo: TER: termín POZ: poznámka VIZ: odkaz na hlavní heslo Za označením pole (tagem) a dvojtečkou vždy uvádějte mezeru. Vícenásobné údaje zapisujte vždy na nový řádek se stejným označením položky (tagu). Soubor odevzdávejte ve formátu TXT (bez formátovacích znaků). PŘÍKLAD SOUBORU SE 4 HLAVNÍMI HESLY A 4 VEDLEJŠÍMI HESLY[8]: TER: informační jazyk ANG: information language VYK: Umělý jazyk používaný v rámci informačního systému. Podle funkce informačního jazyka lze vydělit algoritmické informační jazyky, tj. programovací jazyky, logické informační jazyky, tj. jazyky používané k formalizaci pojmů pomocí matematické logiky, a selekční informační jazyky, používané pro zaznamenávání, třídění, ukládání a vyhledávání informací. ZDR: Koudela-1999:152 PRT: umělý jazyk PRT: selekční jazyk TER: selekční jazyk ANG: information retrieval language VYK: Informační jazyk sloužící pro účely pořádání, ukládání, vyhledávání a distribuce dokumentů nebo dokumentografických záznamů. Podle typu selekčních údajů se dělí selekční jazyky na identifikační selekční informační jazyky a věcné selekční informační jazyky, v odborné literatuře se však pod označením selekční jazyk rozumí většinou věcný selekční jazyk. ZDR: Kovář-1985:325 ZDR: Sova-2001:52 EKV: selekční informační jazyk PRT: identifikační selekční jazyk PRT: věcný selekční jazyk TER: selekční informační jazyk POZ: zř. VIZ: selekční jazyk TER: deskriptor POZ: Oborové normy preferují ekvivalent „preferovaný termín“, deskriptor se používá v oborové literatuře jako jednoznačnější a jednodušší termín. ANG: descriptor VYK: Lexikální jednotka užívaná závazně při indexování k vyjádření určitého pojmu; v procesu vyhledávání slouží jako uživatelský vstup do tezauru nebo jiného řízeného slovníku. ZDR: Hayley-1998a:154 EKV: preferovaný termín PRT: nedeskriptor PRT: selekční jazyk PRT: tezaurus PRT: řízený slovník TER: preferovaný termín VIZ: deskriptor TER: nedeskriptor POZ: Oborové normy preferují ekvivalent „nepreferovaný termín“, nedeskriptor se používá v oborové literatuře jako jednoznačnější a jednodušší termín. ANG: non-descriptor VYK: Ekvivalent nebo kvaziekvivalent deskriptoru (preferovaného termínu); nedeskriptor není dokumentu obvykle přiřazován, ale slouží jako uživatelský vstup do tezauru nebo jiného věcného selekčního jazyka; uživatel je odkázán příslušným pokynem (např. viz) k ekvivalentnímu deskriptoru (preferovanému termínu) ZDR: Hayley-1998b:326 EKV: nepreferovaný termín EKV: askriptor PRT: deskriptor TER: nepreferovaný termín VIZ: nedeskriptor TER: askriptor POZ: zř.; neologismus z 80.let 20.stol., který se v odborné literatuře neuchytil VIZ: nedeskriptor Seznam zdrojů: Koudela-1999:KOUDELA, J. Teorie informačních jazyků. Praha : VŠE, 1999. 651 s. ISBN 80-4512-425-5 Kovář-1985:KOVÁŘ, B. Úvod do studia selekčních jazyků. Praha : SPN, 1985. 412 s. Sova-2001:SOVA, K. Vyhledávání a zpracování informací v praxi. Ostrava, 2001. ISBN 80-185666-1-1 Hayley-1998a:HAYLEY, S. Modern information retrieval. Vol. 1. London : ALA, 1998. ISBN 3-145-98546-5 Hayley-1998b: HAYLEY, S. Modern information retrieval. Vol. 2. London : ALA, 1998. ISBN 3-145-98547-7 Pozn: Uvedené příklady zdrojů jsou fiktivní. Použitá a doporučená literatura 1. ČEJKA, M. Česká lexikologie a lexikografie. Brno : Masarykova univerzita, 1992. 53 s. 2. ČSN 01 0193. Dokumentace. Pokyny pro vypracování a rozvíjení jednojazyčných tezaurů. Účin leden 1996. 49 s. 3. MACHOVÁ, S. Terminografie. In ČERMÁK, F., BLATNÁ, R. (eds.). Manuál lexikografie. Jinočany : H&H, 1995, s. 137-156. 4. NÁLEVKOVÁ, M., ŠIMOVÁ, V. Terminologická práce ve středicích VTEI a redakcích. Praha : ÚVTEI, 1986. 103 s. 5. NKWETI-AZEH, B. Information mediation : the interference between terminology and translation. In Encyclopedia of Library and Information Science. Vol. 62, Supplement 25. New York : Marcel Dekker, 1998, s. 157-170. 6. SCHWARZ, J., PILAŘ, J. Metodický materiál pro výběr hesel České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy. Verze 1.1. Nepublikováno, pracovní materiál projektu TDKIV 7. ŠIMOVÁ, V., NÁLEVKOVÁ, M. Koncepcia a metodika terminologickej práce v informatike : štúdia k čiastkovej výskumnej úlohe P 18-121-001-00-10 Terminológia informatiky. Bratislava : Slovenská technická knižnica, 1972. 123 s. 8. VODIČKOVÁ, H., CEJPEK, J. Terminologický slovník knihovnický a bibliografický. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 119 s. Kontaktní adresy PhDr. Miroslav Ressler Národní knihovna ČR Odbor knihovnictví Klementinum 190, Praha 1 e-mail: miroslav.ressler@nkp.cz tel.: 02/21 663 191 fax: 02/21 663 175 PhDr. Jarmila Burgetová e-mail: Jarmila.Burgetova@seznam.cz tel.: 02/3333 5030 ------------------------------- [1] Všechny příklady mají instruktivní charakter a nelze je chápat jako vzory správných řešení pro uvedená hesla nebo termíny. [2] Blíže viz MACHOVÁ, S. Terminografie. In ČERMÁK, F., BLATNÁ, R. (eds.). Manuál lexikografie. Jinočany : H&H, 1995, s. 143-144. [3] Normativní výklady oborových termínu jsou součástí pracovního souboru. [4] Nesmí je však přebírat doslova, normativní výklady je třeba chápat pouze jako „inspiraci“ pro vlastní výklad. [5] Denotát je množina entit, vlastností entit, procesů, které označuje daný termín. [6] Označuje se také jako formální, reálný, věcný, logický či aristotelský. [7] Resp. příslušná norma pro elektronické zdroje – viz ČSN ISO 690-2. Informace a dokumentace. Bibliografické citace. Část 2. Elektronické dokumenty nebo jejich části. Účin. 1. 2. 2000. 24 s. [8] Při přípravě příkladů bylo částečně využito pracovního materiálu M. Balíkové, který byl poskytnut redakční radě projektu.