Zájmena vztažná, tázací a neurčitá Zájmena vztažná (pronomina relativa) uvozují, podobně jako v češtině, vedlejší větu vztažnou, tj. větu, která rozvíjí jakékoli substantivum či zájmeno věty řídící. V češtině odpovídají zájmenům „který, á, é“. Singulár Plurál m. f. n. m. f. n. nom. quī quae quod quī quae quae gen. cūius quōrum quārum quōrum dat. cui quibus ak. quem quam quod quōs quās quae abl. quō quā quō quibus Pozn.: S předložkou cum se spojují v jeden tvar:. quocum, quacum, quibuscum. Tzv. zájmena neurčitě vztažná vznikají: a) zdvojením – quisquis, quidquid = kdokoli, cokoli (kromě těchto tvarů se užívá ještě abl. sing. quoquo – quoquo modo = jakkoli) b) složením – quicumque, quaecumque, quodcumque = kterýkoli, kterákoli, kterékoli. Toto zájmeno tvoří všechny pády v obou číslech, přičemž se skloňuje pouze qui-, quae-, quod-. Částice -cumque je nesklonná. Zájmena tázací (pronomina interrogativa) mohou mít jak platnost substantivní (tj. stojí samostatně a nemají plurál), tak platnost adjektivní (tj. je doplňují substantivum). Jedná se o zájmena: quis? quid? = kdo? co?; qui? quae? quod? = který? která? které?. Zájmena s platností adjektivní se skloňují stejně jako zájmena vztažná, u zájmena quid? se v nepřímých pádech přidává substantivum res: singulár m., f. n. nom. quis? quid? gen. cūius? cūius reī? dat. cui? cui reī? ak. quem? quid? abl. quō? quā rē? Pozn.: 1) Substantivní quis? bývá někdy zaměňováno s adjektivním qui? a naopak. 2) Tato tázací zájmena mohou být doplněna různými předponami a příponami, které mají zájmena zdůraznit. Např.: quisnam? quidnam? = kdopak? copak? Mezi zájmena tázací patří rovněž zájmeno uter? utra? utrum? = který, á, é z obou? singulár Plurál m. f. n. m. f. n. nom. uter? utra? utrum? utrī? utrae? utra? gen. utrīus? utrōrum? utrārum? utrōrum? dat. utrī? utrīs? ak. utrum? utram? utrum? utrōs? utrās? utra? abl. utrō? utrā? utrō? utrīs? Pozn.: 1) V plurálu se tohoto zájmena používá jen zřídka, např. jedná-li se o podstatné jméno pomnožné. Např.: Utra castra vides? Který tábor (ze dvou) vidíš? 2) Řídí-li uter zájmeno, je toto v genitivu partitivním, řídí-li substantivum, je toto s ním v pádové shodě: Uter vestrum est celerior? Kdo z vás je rychlejší? Uter consul moritur? Který z konzulů umírá? Zájmena neurčitá mohou mít, podobně jako zájmena tázací, buď substantivní či adjektivní platnost. Můžeme je rozdělit do dvou skupin: a) zájmena qui, quis a jejich složeniny: quis, quid někdo, něco qui, quae (qua), quod některý, á, é Tohoto zájmena se užívá po částicích num, an, po spojkách si, nisi, ne a adverbiích quo, ubi. Skloňuje se stejně jako odpovídající zájmeno vztažné, resp. tázací, pouze v nom. sg. f. a nom. pl. n. je častější tvar qua namísto quae. aliquis, aliquid někdo, něco aliqui(s), aliqua, aliquod některý, á, é Předpona ali- je nesklonná. Druhá část se skloňuje stejně jako zájmeno vztažné, resp. tázací; pouze v nom. sg. f. a nom. pl. n. je tvar aliqua. quīdam, quiddam kdosi, cosi quīdam, quaedam, quoddam kterýsi, jakýsi Skloňuje se stejně jako zájmeno vztažné, resp. tázací; pouze v ak. sg. a gen. pl. se koncové –m mění na –n. (quem x quendam, quorum x quorundam). Přípona –dam je nesklonná. quisquam, quidquam (quicquam) někdo, něco ullus, ulla, ullum (gen. ūllīus, dat. ūllī) některý, nějaký Toto zájmeno se užívá pouze v záporných větách. V platnosti substantivní se skloňuje jako quis, quid, přípona –quam je nesklonná. Tvary ullus, a, um se skloňují jako adjektiva I. a II. deklinace s výjimkou gen. sg. (īus) a dativu sg. (ī) - srov. uter, a, um. quisque, quidque každý, é quisque, quaeque, quodque každý, á, é Skloňuje se stejně jako zájmeno vztažné, resp. tázací, a stojí většinou za jiným slovem, nejčastěji za zájmenem vztažným, tázacím nebo zvratným, po číslovkách apod. Např.: Faber est suae quisque fortunae. Každý svého štěstí strůjcem. quinto quoque anno jednou za čtyři roky (každý pátý rok) b) složeniny zájmene uter, a, um a další tzv.zájmenná adjektiva s nepravidelnými tvary v genitivu (-ius) a dativu (-ī). singuláru: uterque, utraque, utrumque (gen. utrīusque; dat. utrīque) jeden i druhý (ze dvou) neuter, neutra, neutrum (gen. neutrīus; dat. neutrī) žádný, á, é z obou alius, alia, aliud (gen. alterīus; dat. aliī) jiný (z mnoha), různý alter, altera, alterum (gen. alterīus; dat. alterī) druhý (ze dvou) nūllus, nūlla, nūllum (gen. nullīus; dat. Žádný nullī) tōtus, tōta, tōtum (gen. tōtīus; dat. Celý tōtī) sōlus, sōla, sōlum (gen. sōlīus; dat. sám, samojediný sōlī) Záporná zájmena nēmō = „nikdo“ a nihil = „nic, žádná věc“ jsou nepravidelná: nom. nēmō nihil gen. nūllīus nūllīus reī dat. nēminī nūllī reī ak. nēminem nihil abl. nūllō (nēmine) nūllā rē Pozn.: V ustálených spojeních se užívá starších tvarů nihili, ad nihilum,nihilo, např.: nihili facere, esse nemít žádnou cenu, vůbec si necenit nihilo emere koupit za pěťák ad nihilum reducere přivést vniveč? nihilo habere, putare, ducere považovat za nic