Věty přípustkové (N §§ 451–456)

   ·          Vyjadřují okolnost, navzdory níž se realizuje děj VH („i přesto“, „ačkoliv“, „i
   když“).

   ·          Jsou blízké větám podmínkovým.

Spojky

   ·          quamquam, etsi, tametsi       „i když“, „ačkoliv“

   ·          etiamsi                                   „i když“, „i kdyby“

   ·          quamvis, licet, ut                   „jakkoli“, „ačkoliv“, „třebaže“, „ať“

   ·          cum (concessivum)                 „i když“, „ačkoliv“

   ·          záporka je non (většinou)

Výrazy ve VH

   ·          tamen, nihilo minus

Způsoby ve větách přípustkových

  Indikativ

   ·          spojky s indikativem: tametsi, etsi, quamquam

   ·          děj se prezentuje jako reálný

   ·          v poklasické latině se může např. u quamquam vyskytnout i konjunktiv

  Indikativ + konjunktiv

   ·          etiamsi nebo etiam si „i když“, „i kdyby“

   ·          u této spojky se používají indikativy a konjunktivy stejně jako ve větách
   podmínkových vět podmínkových (indikativ pro realitu, konj. préz. a pf. pro potencialitu a
   konj. impf. a plpf. pro irealitu)

  Konjunktiv

    1.         Spojky quamvis, licet, ut

   ·          quamvis (původně vlastně „jak chceš“) „jakkoli“, „ačkoliv“

   ·          licet (vlastně „lze“, „je dovoleno“) „třebaže“

   ·          ut „ať“; srov. ČJ: „Ať si to říká sám ředitel, stejně mu neustoupím.“

   ·          většinou konjunktiv prézentu  nebo konjunktiv perfekta

   Fremant omnes licet, dicam quod sentio. (Cic., De or., I, 195)

   Třebaže všichni protestují, řeknu, co si myslím.

   ·          po quamvis  a ut se vzácně vyskytuje také konj. impf. a konj. plpf. Neklasicky se
   quamvis vyskytuje i s indikativem (sbližování s quamquam, jejich vzájemné ovlivňování)

    2.         cum concessivum

   ·          s konjunktivem podle souslednosti časů

   ·          významově se neliší od přípustkových spojek s indikativem, stejně funguje také cum
   causale vzhledem k důvodové větě s quod a indikativem

Přípustkové dum (N § 426)

   ·          mezi přípustkové spojky lze ve specifických případech počítat i jinak časovou
   spojku dum, dummodo, dum modo, modo „jen když“

   ·          většinou následuje konjunktiv prézentu:

   Oderint, dum metuant.

   Ať nenávidí, jen když se bojí.

   Omnes me reprehendant, dum ne tibi malus videar.

   Ať si mně všichni nadávají, jen když se tobě nezdám špatný.

   ·          záporka ne (non pro negaci jednoho větného členu)

Další možnosti vyjádření přípustky

   ·          participium spojité (predikativní) a ablativ absolutní

   ·          vztažné věty s konjunktivem podle souslednosti časů

   ·          parataktické konstrukce – souřadící spojky typu „ale“  (odporovací poměr)

   srov. „Bude mě nutit, ale neudělám to.“

   ·          volným přiřazením bez spojek, v tom případě konjunktiv prézentu pro přítomnost a
   konjunktiv perfekta pro minulost:

   Ne sit sane summum malum dolor, malum certe est.

   Třebaže bolest jistě není největším zlem, přece je to zlo.

   Malus civis Carbo fuit. Fuerit aliis, tibi quando esse coepit?

   Carbo byl špatný člověk. To třeba byl pro ostatní, kdy začal být špatným pro tebe?

Přípustkové spojky ve funkci příslovce

   ·          nemají vliv na sloveso, určují pouze větný člen

   ·          quamquam (etsi) „ačkoliv“, „a přece“, „ovšem“

   -           slouží jako formulka k přerušení řeči, zastavení se, srov. ČJ:

                               „Ačkoliv, co je komu po tom?“

   ·          quamvis „jakkoli“, vychází z pův. významu „jak chceš“

   -           užívá se ke stupňování tam, kde je stupňování možné (např. quamvis iustus „jakkoli
   spravedlivý“)

   Non est mihi difficile quamvis multos nominatim proferre. (N § 454)

   Není pro mě těžké uvést jmenovitě jakkoli velký počet lidí.

Použitá literatura

   Ghiselli, Alfredo - Concialini, Gabriela. Il nuovo libro di latino - vol. I. Teoria. V
   ristampa. Bari : Laterza, 2002. 550 s. ISBN 88-421-0322-5.

   Traina, Alfonso - Bertotti, Tullio. Sintassi normativa della lingua latina : teoria. 2. ed.
   Bologna : Cappelli Editore, 1993. 519 s. ISBN 88-379-0717-6.

   Novotný, František. Základní latinská mluvnice. Vyd. 2., v H & H 1. Jinočany : H & H, 1992.
   297 s. ISBN 80-85467-91-7.