Věty vztažné

Spojovací výrazy

  Vztažná zájmena

   ·        qui, quae, quod (většinou)

   ·        může být quis, quod pokud věta vztažná samostatně zastupuje některý nominální člen VH
   (v ČJ často „ten, kdo“, „to, co“)

   Pereat quis nescit amare.

   „Ať zhyne ten, kdo neumí milovat.“

   ·        qualis „jaký“, quantus „jak veliký“, quotus „kolikátý“

  Neurčitě vztažná zájmena

   ·        quisquis, quidquid „kdokoli“, „cokoli“; „každý, kdo“

   ·        quicumque, quaecumque, quodcumque „kterýkoli“

   ·        většinou s indikativem, pokud nejsou nějaké speciální důvody ke konjunktivu (stačí
   význam sám o sobě, konjunktiv není nutný)

  Vztažná a neurčitě vztažná příslovce (N I §§ 90–94)

   ·        quot „kolik“, quotcumque „jakkoli mnoho“, ubi „kde“, ubicumque „kdekoli“, unde
   „odkud“, quo „kam“, qua „kudy“, quam „jak“, quotiens „kolikrát“

Výrazy ve VH

   ·        opěrná demonstrativa typu hic, is, iste, ille, talis, ibi, tum, hoc modo apod., ale
   nemusí být žádné

Typy vět s qui, quae, quod

   Věty s qui, quae, quod mohou mít dva významy, které se neprojevují ve formální podobě věty.
   Jedná se o tzv. věty restriktivní a nerestriktivní:

   ·        věty restriktivní: pomocí věty vztažné se vybírá určitá skupina z většího počtu
   prvků:

   „Kluci, kteří mají bílé ponožky, půjdou se mnou.“

   (Celkem je tam 20 kluků, pouze 3 mají bílé ponožky a ti musí jít).

   ·        věty nerestriktivní (vysvětlovací): věta vztažná jen doplňuje informaci, nevybírá ze
   skupiny:

   „Potom vystoupil prezident, který je hlavou našeho státu.“

   (Nemáme víc prezidentů, z nichž jeden je hlavou státu a ostatní ne).

Způsoby

  Indikativ

   ·        indikativ: nemusí podléhat způsobové závislosti, tj. i v závislosti na výrazu
   z konjunktivní věty nebo polovětné konstrukce (ak. + inf. a spol.) může zůstat uchován a
   nemusí se měnit na konjunktiv.

   ·        indikativ vždy ve větách typu qua prudentia es; quae est tua prudentia „jak už jsi
   moudrý“, které jsou bez uvozujícího výrazu ve VH a jsou vsuvkou

  Konjunktiv

    Konjunktiv ve větách, které jsou ekvivalenty příslovečných vět

   ·        ve větách, které jsou ekvivalentem příslovečných vět, zejména s významovým odstínem
   účelovým, účinkovým, důvodovým (zde se často objevuje quippe, ut, utpote), podmínkovým,
   přípustkovým, adversativním (odporovacím, „kdežto“)

   ·        konjunktiv podle druhu příslušné VV, obecně podle souslednosti časů (většinou)

   ·        časté jsou tzv. „určovací druhové“ (N §§ 401–404), které lze zařadit mezi věty
   účinkové.

   -         ve VH bývají výrazy typu nemo est, qui; quis est qui, non desunt qui; quis est,
   qui?; sunt, qui apod.

   Nemo est istorum qui otium non timeat. (Cic. Att. 14, 21, 4)

   Z těchto není nikdo, kdo by se nebál klidu.

   … sed quam miserabilis gens, in qua nemo fuit, qui verum diceret regi, nisi qui non dicebat
   sibi. (Sen. De benef. 6, 31, 12)

   … ale jak ubohý národ, v němž nebyl nikdo, kdo by řekl králi pravdu, leda ten, kdo ji říkal
   sám sobě.

   -         ve VH mohou být výrazy talis, is, eiusmodi apod.

   -         pokud je záporná VH i VV, může se objevit spojka quin: nemo est qui non = nemo est
   quin „není nikdo, kdo by ne“

   -         v češtině se často objevuje kondicionál, v latině konjunktiv podle souslednosti časů

   -         zvláště ve větách uvozených výrazy typu sunt qui se může objevit i indikativ, je zde
   významový rozdíl: konjunktiv zařazuje do skupiny a definuje, vyjadřuje předpoklad, kdežto
   indikativ popisuje konkrétní skutečnost

    Jsou tací, kteří na všechno nadávají (konjunktiv, definice skupiny)

   To jsou ti, kteří na všechno nadávají (indikativ, mluvím o konkrétní skupině)

   -         podobně fungují věty po aptus, dignus, idoneus (tvoří přechod k větám účelovým)

    Ostatní typy konjunktivů

   ·        konjunktiv, který se objevuje ve VH (např. potenciální), zejména ve větách typu quod
   sciam „pokud vím“ nebo quod meminerim „pokud si vzpomínám“, ale quantum scio

   ·        konjunktiv cizího mínění („prý“)

   ·        konjunktiv získaný díky způsobové závislosti. Jak bylo řečeno výše, ve větách
   vztažných může, ale nemusí, být zachován indikativ.

Zvláštnosti vět vztažných

   ·        vztažné zájmeno může odkazovat na informace v předcházející větě („a ten“, „a to“
   atd.), používá se často:

    Quae cum essent nuntiata Marcello, legatos extemplo Syracusas misit… (Liv. 24, 29, 5)

   A když se to Marcellus dozvěděl, hned poslal legáty do Syrakús.

   ·        prolepse vztažného zájmena (předjímá výraz ve VH, která následuje až po VV):

   Quos ferro trucidari oportebat, eos nondum voce vulnero. (Cic. Cat. 1, 9)

   Ty, které bylo třeba zabít, tak těch se zatím nedotýkám ani slovem.

   ·        nominální výraz se přesune do VV a vypadne z VH nebo je zde zastoupen pouze zájmenem:

   Quam quisque norit artem, in hac se exerceat. (Cic. Tusc. 1, 18, 41)

   Ať se každý cvičí v tom, co umí.

   ·        ve větě vedlejší se opakuje jméno z VH, ke kterému se VV vztahuje:

   Omnibus rebus ad profectionem comparatis diem dicunt, qua die ad ripam Rhodani omnes
   conveniant. (Caes. Gall. 1, 6, 4)

   Když bylo vše připraveno k odchodu, stanoví den, kdy se mají všichni sejít / kdy by se všichni
   sešli na břehu řeky Rhodanu.

   ·        vztažné zájmeno se z vztažné věty přesune do polovětné konstrukce (např. ak. + inf.),
   která je závislá na VV vztažné, a má tvar, jaký vyžaduje polovětná konstrukce

   Hostes protinus ex eo loco ad flumen Axonam contenderunt, quod esse post nostra castra
   demonstratum est. (Caes. Gall. 2, 9, 3)

   Nepřátelé zamířili z toho místa k řece Axoně, o níž bylo řečeno, že je / byla za naším
   táborem.

   … harum rerum actorem quem idoneum esse arbitrata est ipsa (sc. provincia) delegit. (Cic. In
   Caec. Nigrum, 19)

   Zvolila si (tj. provincie) za žalobce těchto věcí (zločinů) toho, koho pokládala za vhodného.

   ·        stejným způsobem se přesune nejen do polovětné konstrukce, ale i do další VV, která
   je závislá na VV vztažné

   …sed tamen iam infici debet iis artibus, quas si, dum est tener, conbiberit, ad maiora veniet
   paratior. (Cic. fin. 3, 2, 9)

   (místo quibus si eas combiberit, ad maiora veniet paratior)

   … ale přece už má získávat vzdělání, díky němuž bude lépe připraven na důležité věci, pokud si
   ho osvojí v dětském věku.

   ·        atrakce opěrného demonstrativa, které se přizpůsobí vztažnému zájmenu, ačkoliv by ve
   VH mělo mít jiný pád:

   Sed istum quem quaeris, ego sum. (Plaut. Curcul. 419)

   (místo Is, quem quaeris, ego sum.)

   Ale ten, koho hledáš, jsem já.

   ·        vzácně i atrakce vztažného zájmena k demonstrativu (vztažné zájmeno pak nemá pád
   vyžadovaný vedlejší větou vztažnou)

   Atque haec quidem in his quibus (tj. quos) dixi libris pervulgata sunt. (Aul. Gell. Noct. 10,
   23, 2)

   A tohle je uveřejněno v těch knihách, o kterých jsem mluvil.

   ·        hromadění vztažných zájmen:

   …magna (est) vis conscientiae quam qui neglegunt, cum me violare volent, se ipsi indicabunt.
   (Cic. Cat. 3, 27)

   Svědomí má velkou moc a ti, kteří na to nedbají, prozradí sami sebe, když budou chtít proti mě
   použít násilí.

Použitá literatura

   Ghiselli, Alfredo - Concialini, Gabriela. Il nuovo libro di latino - vol. I. Teoria. V
   ristampa. Bari : Laterza, 2002. 550 s. ISBN 88-421-0322-5.

   Novotný, František. Základní latinská mluvnice. Vyd. 2., v H & H 1. Jinočany : H & H, 1992.
   297 s. ISBN 80-85467-91-7.

   Peňáz, Petr – Urbanová, Daniela. Syntax latinského souvětí [nevydaný pracovní text].

   Traina, Alfonso - Bertotti, Tullio. Sintassi normativa della lingua latina : teoria. 2. ed.
   Bologna : Cappelli Editore, 1993. 519 s. ISBN 88-379-0717-6.