Perfektum

Tvoření

   Perfektum se tvoří pomocí různých znaků napříč konjugacemi. I když u některých konjugací
   převažuje jeden typ, vždy jsou tam zastoupeny i jiné znaky. Tvary perfekta a tzv. supina je
   proto nutné se naučit.

  1. Znakem -v-:

   Velká část sloves 1. a 4. konjugace, ale i u řady jiných sloves, např.:

     o laudō, laudāre, laudāvī, laudātum
     o dēleō, dēlēre, dēlēvī, dēlētum
     o petō, petere, petīvī, petītum
     o audiō, audīre, audīvī, audītum

  2. Znakem -u-:

   Většina sloves 2. konjugace, ale i jiná, např.:

     o moneō, monēre, monuī, monitum „napomínat“; teneō, tenēre,
       tenuī, (tentum ve složeninách) „držet“
     o cōnsulō, cōnsulere, cōnsuluī, cōnsultum „ptát se na
       radu“
     o vetō, vetāre, vetuī, vetitum „zakazovat“

  3. Znakem -s-:

   Původně to byl tzv. sigmatický aorist. Vyskytuje se zejména u sloves 3. konjugace, ale i u
   sloves 2. a 4. konjugace. Ve styku se -s- může docházet k hláskovým změnám (dīcō,
   ale dīxī; regō, ale rexī; gerō, ale gessī)

     o scrībō, scrībere, scrīpsī, scrīptum psát“;
       dīcō, dīcere, dīxī, dictum „říkat“; trahō, trahere
       trāxī, tractum „táhnout“
     o maneō, manēre, mānsī, mānsum „setrvávat“
     o sentiō, sentīre, sēnsī, sēnsum „cítit“

  4. Zdloužením kmenové samohlásky:

     o legō, legere, lēgī, lēctum „číst“; agō, agere,
       ēgī, āctum „dělat, hnát“; faciō, facere, fēcī, factum
       „dělat“
     o adiuvō, adiuvāre, adiūvī, adiūtum „pomáhat“

  5. Reduplikací:

   Pozůstatky původního perfekta, které se tvořilo zdvojením počáteční souhlásky a přidáním
   vokálu.

     o parcō, parcere, pepercī „šetřit“; currō, currere, cucurrī, cursum
       (asimilace na -u-) „běžet“; cadō cadere, cecidī, cāsūrus „padat“
     o spondeō, spondēre, spopondī, spōnsum „slibovat“

  6. Kmen perfektní se rovná kmeni prézentnímu:

   V praxi to znamená, že tvary od prézentního a perfektního kmene rozeznáme pouze podle
   koncovek.

   Pozor na tvary, které mohou mít více významů, např. dēfendī „být bráněn“ (inf.
   préz. pas.) a zároveň „ubránil jsem“ (1. os. sg. ind. perf. akt.) nebo dēfendit „brání“
   i „ubránil“

     o dēfendō, dēfendere, dēfendī, dēfensum „bránit“;
       statuō, statuere, statuī, statūtum „stanovit“; tribuō, tribuere,
       tribuī, tribūtum „udělovat“