FYZIKA
řídkém, neboť se zdá, že jak těžké, tak tvrdé je husté, a jejich protivy, tj. jak lehké, tak i měkké, že jsou řídké; těžké a tvrdé se však rozchází u olova a železa.
20 Z toho tedy, co jsme řekli,520 je zřejmé, že prázdno není ani odděleně ať naprosto, ať v tom, co je řídké, ale že není ani v možnosti, nechce-li kdo vůbec nazývat prázdno příčinou pohybu v prostoru. Takto by látka těžkého a lehkého, pokud je taková, byla prázdno. Neboť husté
25 a řídké jest podle této dvojice protiv podnětem | působícím pohyb v prostoru, avšak vzhledem k tvrdému a měkkému podnětem působícím stav a nepřítomnost stavu, a nikoli místní pohyb, nýbrž spíše rozrůzňování.
Tak budiž řešena otázka o prázdnu,521 jak existuje a jak neexistuje.
10. Kritická studie o otázce času
V souvislosti s tím, co jsme řekli, je třeba probrat otáz-30 ku času.522 | Nejprve však je dobře i s užitím důvodů,523 které se obyčejně uvádějí, prozkoumat pochybnosti, které se ho týkají, zda jest něčím jsoucím, či nejsoucím, a dále, jaká jest jeho podstata.
Že tedy buď vůbec není,524 nebo že jest stěží a v nejasném způsobu, můžeme se asi domnívat z tohoto výkladu: Jedna jeho část totiž již byla, a proto není, druhá však 2l8a teprve bude, a proto ještě není. | Z těchto částí se však skládá jak neomezený čas, tak i kterákoli jeho část, kterou pokaždé vyjmeme. To však, co je složeno z nejsoucího, nezdá se asi, že by mohlo mít podíl v jsoucnosti.525 Kromě toho z každé dělitelné věci, je-li dělitelná, nutně 5 tehdy, když jest, buď všechny její části | nebo aspoň některé musí být,526 u času však jedny části jsou minulé, již
118
KNIHA CTVRTA
byly, druhé budoucí, teprve budou, a žádná není, poněvadž čas je dělitelný.
Přítomný okamžik {to nýn, nyní)527 však není částí času; neboť část jest měřítkem celku a celek se musí skládat z částí; nezdá se však, že by se čas skládal z okamžiků. Mimoto nelze snadno poznat, zda přítomný okamžik, který, jak se zdá, rozhraničuje minulost a budoucnost, | stále trvá jako jedno a totéž, či jest jiný a jiný. Neboť    10 je-li stále jiný a jiný, žádná část času však s jinou není zároveň-kromě těch částí, z nichž jedna objímá a druhá j e objímána, jako kratší čas je objímán delším -, všechno však, co není přítomným okamžikem, ale dříve bylo, musilo jednou zaniknout, | tak také jednotlivé přítomné    15 okamžiky nebudou spolu zároveň, nýbrž ten, který byl dříve, musil po každé zaniknout. Není však možné, aby zanikl v sobě, neboť tehdy byl; a není také možné, aby dřívější okamžik zanikl v jiném okamžiku. Je totiž nemožné, aby se jednotlivé okamžiky navzájem k sobě řadily jako bod k bodu. Jestliže tedy | dřívější okamžik    20 nezanikl v následujícím, nýbrž v jiném, byl by zároveň v jednotlivých okamžicích uprostřed, kterých je nesčíslně mnoho; to však je nemožné.528 Avšak není ani možné, i    aby přítomný okamžik trval stále týž, neboť žádná dělitelná věc ohraničená nemá jen jednu hranici, ani je-li spojitá v jednom směru, ani ve více směrech.529 Přítomný okamžik však jest hranicí a čas lze | pojmouti jako    25 omezený. Mimoto, jestliže to, že něco časově jest zároveň a ani dříve, ani později, není nic jiného, než že jest v témž okamžiku, bylo by - je-li jak dřívější, tak i pozdější v témž určitém okamžiku - také to, co se stalo před desíti tisíci lety, zároveň s tím, co se stalo dnes, a nic by nebylo ani dříve, ani později530 než něco | jiného.                30
119
FYZIKA
Tolik tudíž budiž vyloženo o obtížných otázkách, co se týká vlastností času.
Co čas jest a jaká jest jeho podstata (fysis), je podobně nejasné, a to jak z obvyklých názorů, tak i z našeho předcházejícího výkladu.531 Jedni totiž tvrdí,532 že čas 2l8b | jest pohybem veškerenstva, druzí však, že jest samotnou nebeskou sférou. A přece i jednotlivá část světového oběhu jest časem, ne však oběhem. Dále, kdyby bylo
5 více světů, byl by čas stejně | pohybem kteréhokoli z nich, takže by bylo zároveň mnoho časů. Celá nebeská sféra se však zdála býti časem těm, kteří to říkali, proto, že všechno jest jak v čase, tak také v celé nebeské sféře; ale tento jejich výrok je příliš prostičký, než abychom uvažovali o jeho nemožnostech.
Ježto se však zdá, že čas jest především pohybem533
10    a | jakousi změnou, je asi nutno o tom uvažovat.
Nuže, změna a pohyb každé věci je pouze ve věci samé, která se mění, nebo tam, kde právě je sama věc, která se pohybuje a mění; čas však je stejně jak všude, tak při všem. Mimoto změna jest rychlejší a pomalejší, čas
15 ] však takový není. Vždyť pomalé a rychlé se určuje právě časem; rychlé jest to, co se mnoho pohybuje v málo času, a pomalé, co v mnohém čase málo. Ale čas se nedefinuje časem ani tím, že má nějakou kvantitu, ani že kvalitu; že není pohybem, je tedy zřejmé. Než prozatím
20 nečiňme rozdíl v tom, řekneme-li „pohyb" nebo | „změna".
11. Ukončení kritické studie. Definice času
Avšak čas není beze změny.534 Neboť kdykoli se sami nikterak neměníme ve svých myšlenkách nebo jejich
120
KNIHA CTVRTA
změnu necítíme, nezdá se nám, že by byl mezitím uplynul čas. Je to dojem, jaký, když se probudí, mají podle pověsti lidé, kteří spí na Sardinii u hrobky héróů.535 | Spojují totiž dřívější dobu s pozdější a splétají v jednu, 25 poněvadž pro nepřítomnost vnímání vypouštějí čas, který je mezi. Jako tedy, kdyby přítomný okamžik nebyl stále j iný, nýbrž tentýž a jeden, nebyl by to čas, tak se i zdá, když jeho různost zůstane nepozorována, že to, co je mezi, není čas.
Jestliže se nám tedy stává, že nemyslíme, | že by byl    30 čas, když nerozlišujeme žádnou změnu, nýbrž zdá se, že duše trvá v jednom a nedělitelném stavu, ale tehdy, když změnu pozorujeme a rozlišíme, říkáme, že uplynul čas, je zřejmo, že čas není bez pohybu a beze změny.
Je tudíž zjevno, že čas není ani pohybem, ani bez po-    2l9a hybu. Poněvadž však zkoumáme, co jest čas, musíme začít odtud a nejprve přihlédnout k tomu, čím jest čas u pohybu. Neboť pohyb a čas vnímáme zároveň; vždyť i je-li tma a | nezakoušíme na svém těle žádné působení,    5 přece v duši jest nějaký pohyb a ihned se zároveň zdá, že uplynul také nějaký čas, a naopak se zdá, že s uplynutím nějakého času nastal zároveň také nějaký pohyb. A tak čas jest buď pohybem, nebo je dán nějak s pohybem. Poněvadž tedy není pohybem, je nutně | nějakým hledis-    10 kern pohybu.
Protože se to, co se pohybuje,536 pohybuje z něčeho v něco a každá velikost je spojitá, pohyb navazuje na velikost; neboť proto, že velikost je spojitá, také pohyb je spojitý, a poněvadž pohyb, tedy také čas. Neboť se | zdá, 15 že vždy uplynulo zrovna tolik času, jak dlouho trval pohyb. Rozdíl před apo pak je původně v místě.537 Tam podle polohy. Poněvadž však je určení před apo v dráze, nutně jest před apo i v pohybu, obdobně jako tam.
121
FYZIKA
Ale i v čase jest před apo, poněvadž vždy jedno z nich 20 jde po druhém. | Určení před apo u pohybu je však pohybem pouze díky tomu, čím zrovna jest,538 ale jeho bytnost je jiná, nikoli pohyb.539 Než jistě také čas poznáváme, kdykoli určíme pohyb - tím, že určujeme před a po, dříve a později; a tehdy říkáme, že uplynul čas, když 25    | postřehneme v pohybu dříve a později.
Určujeme je však tím, že je pokládáme za jiné a jiné, a mezi nimi zase za něco různého. Kdykoli totiž pomyslíme na krajní okamžiky různé od středního a naše duše vysloví dva okamžiky (ta nýri), jeden dříve, druhý později, tehdy a o tomto říkáme, že jest časem; neboť, jak se 30 zdá, čas jest to, co se určuje přítomným okamžikem; | a to nám budiž základem.
Kdykoli tudíž vnímáme přítomný okamžik jako jednotný celek a nikoli jako dřívější a pozdější v pohybu, anebo i když jako totožný, přece jako totožný s něčím dřívějším a pozdějším, zdá se, že neuplynul žádný čas, protože ani pohyb. Kdykoli však zaznamenáváme dříve 219b | a později, tehdy mluvíme o čase; neboť to právě je čas, počet pohybu dřívějšího a pozdějšího.540
Čas tedy není pohybem,541 nýbrž jen, pokud pohyb má počet. Znakem toho jest toto: Poměr více a méně určuje-5 me počtem, avšak | větší a menší pohyb časem; čas je tedy jakýsi druh početní míry.542 Protože však počet má dvojí význam - neboť počtem nazýváme jak to, co je počítáno a co je počitatelné, tak i to, čím počítáme -, je tedy čas to, co je počítáno, a nikoli to, čím počítáme. Je totiž různé od sebe to, čím počítáme, a to, co je počítáno. 10 A jako pohyb j e stále j iný5431 a jiný, tak i čas. Všechen čas dohromady je však jeden a týž; neboť přítomný okamžik je tentýž,544 co jednou byl, ale ve své bytnosti je růz-
122
KNIHA CTVRTA
ný 545 přítomný okamžik však měří čas, pokud jest dříve a později.
Přítomný okamžik však jest jednak týž, jednak není týž,546 neboť pokud jest v jiném a jiném, jest různý - to však j e, j ak j sme řekli, (bytnost) okamžiku -, pokud však | přítomný okamžik je tím, čím právě jest, potud jest týž. 15 Neboť, jak jsme poznamenali, pohyb navazuje na velikost a s ním čas, jak říkáme. A stejně s bodem souvisí to, co se pohybuje v prostoru, čímž poznáváme pohyb a v něm rozdíl dříve a později; to však co do věci je jedno a totéž - buď totiž bod nebo kámen nebo něco jiného takového -, | co do pojmu je však stále jiné, tak jako 20 sofisté pokládají za něco jiného, že Koriskos je v Lykeiu a že Koriskos je na náměstí. Tedy i toto, poněvadž je na jiném a opět na jiném místě, je pokaždé jiné. Na to pak, co se pohybuje místně, navazuje přítomný okamžik tak jako čas na pohyb; skrze to totiž, co se pohybuje místně, poznáváme určení před apo u pohybu. | Pokud se však 25 před (dříve) apo (později) dá počítat, je to nyní (okamžik); a tak i tu, cokoli je právě nyní, je totéž - neboť dříve a později jest jakožto určení pohybu -, jeho bytí je však různé; neboť před (dříve) apo (později) jest okamžikem jakožto počitatelné.
A to je také nejvíce poznatelné;547 neboť pohyb lze poznat tím, | co se pohybuje, a místní pohyb tím, co se 30 pohybuje z místa na místo; to totiž, co se pohybuje z místa na místo, je určité toto, pohyb však nikoli. V jednom smyslu tedy přítomný okamžik jest stále tentýž a v jiném smyslu není tentýž, neboť tak je tomu i s tím, co se místně pohybuje.
Je také zřejmé, buď že by nebyl přítomný okamžik, jestliže by nebyl čas, | anebo že by nebyl čas, jestliže by    220 nebyl přítomný okamžik; neboť jak pohybovaná věc
123
FYZIKA
a místní pohyb jest zároveň, tak i počet pohybovaného a pohybu. Vždyť čas jest počtem místního pohybu, přítomný okamžik však coby místně pohybované jest jakoby jednotkou počtu.
5 Přítomný okamžik tedy zajišťuje spojitost i způsobuje rozdělení času, neboť i v tomto ohledu navazuje na místní pohybem a na to, co se místně pohybuje. Vždyť i pohyb {kinésis) i místní pohyb {fora, unášení) jest jednotný prostřednictvím pohybované věci, poněvadž ta jest jednotná,548 a sice ne jako to, čím právě jest - neboť pak by zanechala mezery -, nýbrž co do pojmu. A ohraničuje pohyb dřívější a pozdější. A také tato vlastnost se vysky-
10 tuje | nějak i u bodu; neboť i bod činí délku jak spojitou, tak ji také ohraničuje, neboť je počátkem jedné části a koncem druhé. Ale když jej takto chápeme, majíce jeden za dva, je nevyhnutelné zastavovati se,549 byl-li by tentýž bod počátkem i koncem. Přítomný okamžik však proto, že se místně pohybované pohybuje, jest stále jiný.
15 A tak | čas jest počtem nikoli ve smyslu počtu jednoho a téhož bodu, protože by byl počátkem a koncem, nýbrž spíše ve smyslu dvou krajních bodů jedné a téže čáry, a ne ve smyslu částí, jak z toho důvodu, co bylo řečeno -poněvadž by se pak středního bodu užívalo jako dvou, takže by vyplýval klid -, tak ještě, poněvadž je zřejmé, že okamžik není částí času ani dělení není částí pohybu,
20 | tak jako ani bod není částí čáry, nýbrž dvě čáry jsou části jedné jednotné.
f Pokud tedy přítomný okamžik jest hranicí, není časem, nýbrž jest případkem; pokud však počítá, jest početní mírou; | neboť hranice náležejí jenom tomu, čeho jsou hranicemi, počet však, například počet těchto určitých koní, desítka, jest mimoto ještě jinde.
124
KNIHA CTVRTA
Že tedy čas | jest počtem pohybu dřívějšího a pozdějšího550 a že je spojitý - neboť náleží spojitému -je zřejmé.
12. Důsledek definice. Existence v čase
Nejmenším počtem v naprostém smyslu jest dvojka.551 Ale jako tento určitý počet (číslo) v jednom smyslu jím jest, v druhém nikoli, jako například u čáry nejmenším počtem co do množství jest sice dvě nebo jedna,552 co do velikosti | však nejmenšího počtu není, neboť každou čáru lze dělit. A tak podobně i čas; neboť nejmenším časem z hlediska počtu jest jeden časový úsek nebo dva, z hlediska velikosti však není žádný nejmenší čas.
Je však také zřejmé, | že neříkáme, že čas je rychlý a pomalý,553 ale ovšem říkáme, zeje mnoho a málo času a že je dlouhý a krátký. Pokud je totiž spojitý, je dlouhý a krátký, pokud je počtem, je ho mnoho a málo; rychlý a pomalý však není, neboť ani počet, kterým počítáme, | není rychlý a pomalý.
Čas je všude tentýž, vzat zároveň,554 není však tentýž, pokud je tu dříve & později; neboť také změna, je-li přítomná, jest jedna, je-li však minulá a budoucí, jest jiná. Nezapomínejme, že čas není tím počtem, kterým počítáme,555 nýbrž počtem, který jest počítán. A tento z hlediska dříve & později je | stále jiný; neboť jednotlivé okamžiky jsou stále jiné; počet sto koní a sto lidí jest jedno a totéž, to však, čeho je počtem, je jiné, koní totiž a lidí. Dále, jako je možné, že pohyb je opět a opět jeden a tentýž, tak i čas, například rok nebo jaro nebo podzim.
Ale nejenom pohyb měříme časem, nýbrž i pohybem čas,556 poněvadž se obojí navzájem určuje. Neboť čas
125
FYZIKA
určuje pohyb, jsa jeho počtem, a pohyb čas. A říkáme mnoho a málo času, protože jej měříme pohybem, tak jako také tím, co se dá počítat, měříme počet, například 20    I jedním koněm počet koní; počtem totiž poznáváme množství koní a naopak jedním koněm právě počet koní. Podobně je tomu i u času, i u pohybu; vždyť časem měříme pohyb a pohybem čas. A to se děje z dobrých 25    důvodů, | neboť pohyb navazuje na velikost a na pohyb čas, protože to vše je i kvantitativní i spojité i dělitelné. Neboť proto, že velikost je taková, doznal pohyb tohoto působení a pro pohyb čas. A tak měříme jak velikost po-30    hybem, tak také pohyb velikostí; neboť | o cestě říkáme, že je jí mnoho, je-li mnoho chůze, a o této říkáme, že jest jí mnoho, je-li mnoho cesty. A rovněž tak o čase, je-li pohyb, a o pohybu, je-li čas. 221°       Protože však čas je měřítkem | pohybu557 a toho, co je v pohybu, pohyb pak měří tím, že ohraničí určitý pohyb, který bude jednotkou míry pro celý, tak jako loket měří délku tím, že ohraničí určitou velikost, která je jednotkou míry pro celek, tak také pro pohyb býti v čase znamená 5    býti měřen | časem, jak on sám, tak jeho bytí, neboť čas měří zároveň pohyb i bytí pohybu, a toto je pro pohyb býti v čase, totiž že je měřeno jeho bytí.
Je tedy zjevné, že i pro všechny ostatní věci býti v čase znamená, že jejich bytí je měřeno časem.558 Neboť býti 10 v čase je | jeden ze dvou způsobů: za prvé buď to, že něco jest právě tehdy, kdy jest čas, nebo za druhé tak jako o některých věcech říkáme, že jsou v počtu; to znamená, buď že věc jest částí nebo vlastností počtu a vůbec že jest něčím z počtu, anebo že jest její počet. Poněvadž však čas jest počtem, jest nynějšek a dřívějšek a všechno ta-15 kove zrovna tak v | čase jako v počtu jednotka a liché a sudé; tyto totiž jsou něčím z počtu, ony však jsou ně-
126
KNIHA CT VRTÁ
čím z času; věci pak jsou v čase jakožto v počtu. Je-li tomu tak, jsou objímány počtem, jako též (to, co jest v počtu, počtem a) to, co jest v místě, místem. Je však také zřejmé, že býti v čase neznamená býti spolu | s ča- 20 sem, zrovna tak jako býti v pohybu nebo býti v místě neznamená býti tehdy, kdy jest pohyb nebo místo. Neboť kdyby „býti v něčem" bylo toto, všechny věci by byly v čemkoli a také svět v prosném zrnu, neboť když jest prosné zrno, jest také svět. Ale to je pouze nahodilé, ono však nutně vyplývá jak pro to, co jest | v čase, že právě 25 tehdy, kdy jest ono, jest také čas, tak i proto, co je v pohybu, že právě tehdy jest také pohyb.
Protože však to, co jest v čase, jest jako v počtu, bude možné považovat čas za mnohem větší, než je všechno to, co jest v čase; proto všechno, co jest v čase, nutně je objímáno časem tak jako všechno ostatní, co jest v něčem, například jako to, co jest v místě, je objímáno | mís- 30 tem.
A časem také podléhá nějakému působení, tak jako též obyčejně říkáme, že čas všechno stravuje a že všechno časem stárne a že působením času zapomínáme, ale | ni- 22lb koli, že jsme se něčemu naučili, ani že působením času něco nabylo mládí nebo krásy. Neboť čas o sobě působí spíše zanikání a ztrátu, poněvadž jest počtem pohybu a pohyb vyvádí z dosavadního stavu to, co jest.559
A tak je zřejmo, že to, co jest věčně, pokud jest věčně, není v čase; neboť není | časem objímáno, ani jeho exis-    5 tence není měřena časem. Znakem toho je to, že vůbec nepodléhá času, takže není v čase.
Ježto však čas jest měřítkem pohybu, bude také [nahodile] měřítkem klidu. Neboť každý klid jest v čase. Vždyť neplatí, že tak jako se nutně musí pohybovat to, co je v pohybu | musí se pohybovat i to, co je v čase;    10
127
FYZIKA
vždyť čas není pohybem, nýbrž počtem pohybu; v počtu pohybu však může býti také to, co je v klidu. Neboť není všechno nepohyblivé v klidu, nýbrž pouze to, co je zbaveno pohybu, ačkoli je přirozeně určeno k tomu, aby se pohybovalo, jak jsme řekli dříve.560 Ale bytí v počtu není 15    nic jiného než právě, že jest nějaký | počet věci a její bytí jest měřeno počtem, v němž jest; a tak, je-liněco v čase, jest měřeno časem. Čas však bude měřit to, co jest v pohybu a v klidu, pokud jedno jest v pohybu a druhé v klidu; bude totiž měřit jejich pohyb a klid, jakou mají kvantitu. A tak nebude moci býti naprosto měřena časem 20    věc v pohybu, | pokud jest nějakou kvantitou, nýbrž jenom, pokud její pohyb je určitou kvantitou. A tak všechno, co není ani v pohybu, ani v klidu, není v čase; neboť býti v čase znamená býti měřen časem, čas pak jest měřítkem pohybu a klidu.
Je tedy zřejmé, že ani všechno nejsoucí není v čase, jako například to, co nemůže býti než nejsoucí, například 25    to, že úhlopříčka čtverce | by byla souměřitelná s jeho stranou.
Neboť vůbec, je-li čas o sobě měřítkem pohybu, všeho ostatního však jenom nahodile, je zjevné, že u všeho, čeho existenci měří, záleží existence v tom, že jest v klidu nebo že se pohybuje. Tedy všechno, co je podrobeno zanikání a vznikání, a vůbec všechny věci, které tu exis-30    tují, tu neexistují, jsou nutně | v čase; neboť jest nějaký větší čas, který bude převyšovat jak jejich bytí, tak i čas, který měří jejich jsoucnost. Ale ze všeho, co není, to, co čas objímá, jednak již bylo, jako například Homéros jed-222=    noubyl, | jednak teprve jednou bude, jako například něco z budoucích věcí, podle toho, v kterém z obou směrů je čas objímá a jestli v obou směrech, jest obojí, [totiž již
128
KNIHA CTVRTA
bylo a jednou bude]. Avšak co v žádném směru není časem objímáno, to ani nebylo, ani není, ani nebude.
K věcem však, které nejsou, patří také ty, jejichž protiklady jsou věčné,561 jako například | nesouměřitelnost 5 úhlopříčky jest věčná, i nebude to v čase.562 A tedy ani souměřitelnost; proto jest to věčně nejsoucí, poněvadž protivné tomu, co věčně jest. Všechno, čeho protiva není věčná, může býti i nebýti a je podrobeno vznikání a zanikání.
13. Výraz „ nyní" —přítomný okamžik - a jeho existence
Výraz „nyní" {to nýn, přítomný okamžik, nynějšek) znamená spojitost času, jak jsme řekli;563 neboť spojuje čas minulý a budoucí, a vůbec jest hranicí času, poněvadž jednoho jest počátkem, druhého koncem. Ale není to zřejmé tak jako u bodu, který klidně trvá.564 Přítomný okamžik dělí jenom v možnosti. A pokud jest takový, je stále jiný, | pokud však spoj uje, j e stále tentýž, j akou ma- 10 tematických čar. Neboť v myšlení tu není stále tentýž bod, poněvadž jest jiný a jiný, když čáru dělíme; pokud se však pojímá v jednotícím významu, jest tentýž ve všech směrech.565 Tak jest také přítomný okamžik jednak v možnosti dělením času, jednak rozhraním566 a sjednoceností obou částí; dělení | a sjednocení však vzhledem 15 k téže věci jest totéž, ale co do bytí to není totéž.
V tomto smyslu se tudíž pojímá jeden význam okamžiku, jiný však je, kdykoli čas jest jenom blízko.567 Říkává se „přijde nyní (v okamžiku)", poněvadž přijde dnes; „přišel nyní", poněvadž přišel dnes. Události u ília se
129
FYZIKA
však nestaly nyní, ani záplava nenastala nyní. A přece až k nim čas je spojitý, ale nemluvíme tak, protože nejsou
blízko.
Výraz „jednou" {pote) znamená čas vymezený vzhledem k nynějšku v prvním uvedeném smyslu, například: Tróje bylo jednou dobyto a jednou bude záplava; je totiž třeba, aby to bylo vymezeno vzhledem k nynějšku; od tohoto nynějšího času tedy až k onomu to bude čas určité délky, a tak byl i k minulému.
Není-li však žádný čas,568 který by nebyl jednou, jest patrně každý čas omezený. Ustane tedy, | či ne,569 pakliže je vskutku pohyb věčný? Je stále jiný, anebo mnohokrát tentýž? Je zjevné, že jak je tomu u pohybu, tak i u času: neboť jestliže onen jest jednou tentýž a jeden, bude i čas jeden a tentýž, pakliže ne, nebude. Poněvadž však přítomný okamžik (nyní) jest koncem | a počátkem času,570 ale ne téhož, nýbrž koncem minulého a počátkem budoucího, asi jako kruh má na témže místě vypuklost a vydutost, tak i čas je stále na počátku a na konci. A proto se zdá, zeje stále jiný; | neboť „nyní", přítomný okamžik, není počátkem a koncem jednoho a téhož času, ježto by tu byly protivy zároveň a v témž,571 a čas tedy neustane, neboť je stále v počátku.
Výraz „již" (to ďédé) znamená tu část budoucího času, která jest blízko přítomného nedělitelného okamžiku, například na otázku: „Kdy jdeš na procházku?" odpoví se: „Již jdu", poněvadž je blízko čas, v němž tázaný hodlá jíti, a o minulém | čase to, co není daleko od přítomného okamžiku, například na otázku: „Kdy jdeš na procházku?" odpoví se: „Již jsem byl." Neříkáme však, že ília již bylo dobyto, poněvadž je to příliš vzdáleno od přítomného okamžiku.
130
KNIHA CTVRTA
A výraz „právě" (to artí) znamená část minulého oka-    10 mžiku (nyní), část, která je blízko okamžiku přítomného. Například na otázku: „Kdy's přišel?" zní odpověď: „Právě teď", je-li čas blízko přítomného okamžiku. „Dávno" ipalaí) však znamená to, co je daleko vzdáleno.
Výraz „náhle" (to ďexaifnés) znamená to, co v čase    15 pro krátkost smysly nevnímatelném vystoupilo572 (ze svého stavu). Každá změna jest svou přirozeností něčím vystupujícím (z dosavadního stavu). Všechny věci pak vznikají a zanikají v čase. Proto jej také jedni nazývali nejmoudřejším, pýthagorovec Parón však správněji řekl, že je nejhloupější, poněvadž se v něm i zapomíná. Je tedy zjevné, že čas o sobě je příčinou spíše zanikání | než    20 vznikání, jak j sme řekli již dříve,573 neboť změna o sobě jest něčím vystupujícím (z dosavadního stavu), vzniku a bytí je však příčinou pouze nahodile. Dostatečným znakem toho je, že nic nevzniká, aniž by samo nebylo nějak pohybováno a nebylo činné, a naopak věc může zanikat, i když není nijak pohybována. A právě to především nazýváme | obyčejně zanikáním časem. Ale ani toto nepů-    25 sobí čas, nýbrž je to vývoj věci, že se také tato změna děje v čase. ^       Vyložili j sme tudíž, že čas j est a co j est a kolik významů má výraz „přítomný okamžik" (nyní) a co znamenají výrazy „jednou", „právě", „již", „dávno" a „náhle".
14. Řešení aporií. Každý pohyb a každá změna je v čase
Po tomto vysvětlení je zřejmé,574 že každá změna    30 a každé pohybované těleso jest v čase;575 neboť poměr „rychleji" a „pomaleji" je v každé změně, poněvadž se to
131
FYZIKA
tak projevuje ve všech věcech. Tím však rozumím, že 223°   rychleji je pohybováno to, co se dříve mění | v subjekt,576 jsouc pohybováno v téže vzdálenosti a v stejnoměrném pohybu, jako například u místního pohybu, jestliže se obě dvě věci pohybují ve směru kruhovém nebo obě dvě ve směru přímém; a stejně je tomu i u ostatních pohybů. 5        Avšak dříve jest v čase.577 | Neboť pojmy „dříve" a „později" nazýváme něco podle vzdálenosti vzhledem k nyní, nyní však jest hranicí mezi tím, co minulo, a tím, co bude. A tak, poněvadž jednotlivá nyní jsou v čase, bude v čase i dříve a později. Neboť v čem jest nyní, v tom jest také vzdálenost od nyní. Opačně se však slova l o    „dříve" užívá vzhledem k času minulému | a budoucímu, totiž v minulém čase říkáme „dříve" o tom, co je vzdálenější od nyní, „později" však o tom, co je mu blíže, v budoucím čase však „dříve" o tom, co je blíže, a „později'', co je vzdálenější. A tak, poněvadž dříve jest v čase adří-ve provází každý pohyb, je zřejmé, že každá změna 15    | a každý pohyb jest v čase.
Je však také hodno úvahy,578 jak se čas má k duši a proč se zdá, že čas jest ve všem, i na zemi, i na moři, i na nebi. Snad proto, že jest jakousi vlastností nebo stavem pohybu, poněvadž jest počtem, a že všechny tyto 20   věci j sou pohyblivé-neboť všechny j sou v místě-, | čas a pohyb jsou však zároveň v možnosti i ve skuteČnOS-Někdo by však asi mohl být na rozpacích, zda by bez duše byl čas,580 či ne, neboť nemůže-li být počítající, nemůže být ani nic počítaného, takže je zjevné, že ani po-25    čet; počet jest totiž buď spočítané nebo | počítané. Pakli však nic jiného není s to počítat než duše a rozum duše, je nemožné, aby byl čas, není-li duše, leda to, co zrovna jest časem, totiž je-li možné, že jest pohyb bez duše.
132
KNIHA CTVRTA
Dříve a později jest sice v pohybu, ale časem je to teprve, pokud je to počítané.
Mohli bychom se však také otázat, | jakého pohybu čas 30 jest počtem,581 či zda pohybu kteréhokoli druhu? Vždyť v čase věc vzniká i zaniká, roste, přeměňuje se i přemísťuje. Pokud tedy jest pohyb, potud jest počtem každého pohybu. Proto čas jest počtem spojitého pohybu naprosto, | nikoli nějakého určitého. Je však možné, že se právě 223b nyní pohybuje ještě jiné a pak by čas byl počtem každého z těchto dvou pohybů. Jest tedy potom druhý čas a byly by pak dva stejné časy zároveň, či nikoli?
Neboť čas j est tentýž a j eden, je-li stejný a zároveň; co do druhu však i časy, které nejsou zároveň, jsou týmž časem. Jestliže | by totiž byli psi a koně a každých z nich 5 bylo sedm, byl by to tentýž počet. A tak i čas pohybů, jež se dokonávají zároveň, jest tentýž, ale jeden z pohybuje snad rychlý, druhý není a jeden jest přeměňováním, druhý změnou místa. Přesto však jest tentýž, je-li také [počet] stejný a zároveň jak u přeměňování, tak u | změny 10 místa; a proto pohyby jsou rozdílné a od sebe odloučené, čas však jest všude týž, poněvadž také počet věcí, které jsou stejné a zároveň, jest všude jeden a týž.
A poněvadž místní pohyb jest {první}582 a tu pohyb v kruhu, každá věc však je počítána něčím jedním souro-dým, jednotky jednotkou, koně koněm, tak i čas určitým časem, | přitom však, jak jsme řekli, je měřen jak čas po- 15 hybem, tak i pohyb časem - to proto, že se pohybem ohraničeným časem měří jak kvantita pohybu, tak i času.
Jestliže tedy to, co je první, jest mírou583 pro všechny věci sourodé, jest stejnoměrný kruhový pohyb především mírou, protože jeho | počet je nej známější. Ani přeměno-    20 vání tedy, ani zvětšování, ani vznikání není stejnoměrné, nýbrž pouze změna místa.
133
FYZIKA
Proto se také zdá, že čas jest pohybem sféry nebes, poněvadž se jím měří ostatní pohyby, a který měří také 25    čas. Proto z toho vyplývá i to, co se říkává, že | běh lidských věcí tvoří kruh,584 a také ostatní věci, které mají přirozený pohyb i vznik i zánik.585 To však proto, že se všechno to posuzuje podle času a má konec a počátek, jako by se rozvíjelo podle určitého oběhu; vždyť se i zdá, 30   že sám čas jest jakýsi kruh. A to se opět zdá proto, | poněvadž jest mírou takového místního pohybu a sám je takovým místním pohybem měřen. A tak, řekneme-li, že se vznikající a vyvíjející se věci dějí kruhem, znamená to tolik co říci, že jest jakýsi kruh času; a to proto, poněvadž je měřen kruhovým pohybem; neboť to, co je měřeno, 224a    nejeví se ničím | jiným, než je míra, ledaže celek jest více měr.
Zcela správně se však také tvrdí, že počet ovcí a psů, je-li v obou případech stejný, je týž, desítka sama však že není táž a ani deset věcí že není totéž, tak jako trojú-5    helníky nejsou totéž, je-li | jeden rovnostranný a druhý nerovnostranný, ačkoli podobaje táž, poněvadž oba dva jsou trojúhelníky. Neboť výrazem „totéž" se označuje to, v čem se nerozlišuje druhový rozdíl, ale nikoli to, v čem se rozlišuje, jako například trojúhelník a trojúhelník se rozlišují druhovým rozdílem (náležitým k trojúhelníku); proto trojúhelníky jsou různé. Co do vnějšího tvaru se však nerozlišují, nýbrž tu jsou všechny obsaženy v jed-'   10    nom a témž stupni dělení. Neboť j eden tvar | takový a takový jest kruhem, druhý takový a takový jest trojúhelníkem, a zde zas tento je rovnostranný, druhý jinak utvářený nerovnostranný. Podoba tedy jest táž a právě tato, trojúhelník však není již tentýž; tedy také počet jest týž, neboť počet oněch věcí se nerozlišuje druhovým rozdílem náležitým k počtu. Desítka však není táž, neboť
134
KNIHA CTVRTA
věci, o nichž se vypovídá, | se rozlišují, například toto    15 jsou psi, tamto koně.
I pojednali jsme o čase, jak o něm samém, tak o tom, co patří k úvaze o něm.
135