Umění baroka Juan Valdes Leal, In ictu oculi – Finis,1670-72, Sevilla, Hospital de la Caridad 1) Baroko jako předmět zájmu dějin umění Heinrich Wölfflin, Renaissance und Barock, 1888 Antiteze „klasického“ a – „neklasického“ • lineární (kreslířské) – malířské • plocha – hloubka • uzavřená forma (tektonická) – otevřená forma (atektonická) • mnohost (mnohodílná jednota) – jednota (jednotná jednota) • jasnost (nepodmíněná j.) – nejasnost (podmíněná j.) Srovnání „klasického“ a „neklasického“ malířského díla Raffael, Nymfa Galatea, 1511 – P. P. Rubens, Hero a Leander, cca 1605 Barokní princip v pozdních slohových fázích Chrám Venuše v Baalbeku (Sýrie) 3. stol. po Kr. Barokní efemerní architektura Rozdíly v konfesi: katolická a protestantská sakrální architektura Jezuitský kostel v Antverpách, od 1613 – Nieuwe Kerk v Haarlemu, věž cca 1613, síň cca 1645 Barokní styly a stylové mody • Dynamické baroko v architektuře (Borromini, Guarini, Dientzenhoferové), dynamismus, patos a iluzionismus v sochařství a malířství (Bernini, Pozzo, Rubens) • Klasicismus (Mansart, Wren) • Carravaggismus (Carravaggio, La Tour, Velázquez) • Realistická tendence v holandské žánrové a portrétní malbě (Hals), ale též u carravaggistů, v jezuitském prostředí aj. • Specifická tradice nizozemské barokní malby (Rembrandt, Vermeer) • Rokoko (Watteau, Boucher, Zimmermann) 2) Počátky barokního umění v Římě Kaple Cerasiů v kostele S. Maria del Popolo: vlevo Ukřižování sv. Petra od Caravaggia z r. 1600, vpravo Nanebevzetí Panny Marie od Annibala Carracciho z l. 1600-1601 Protobarokní prvky v architektuře Michelangelo, kupole chrámu sv. Petra ve Vatikánu, návrh 1547-64, dokončena 1588-93 Tři fáze výstavby chrámu sv. Petra ve Vatikánu v raném novověku Protobarokní architektura Kostel Il Gesu, mateřský kostel jezuitského řádu, 1568-84 návrh Giacomo Barozzi da Vignola a Giovanni della Porta Protobarokní a raně barokní architektura Hlavní průčelů kostela Il Gesu a kostela S. Susanna (1602, Carlo Maderna) Schema urbanistické přestavby Říma navržené za Sixta V. (papežem 1585-90): proražení přímých ulic spojujících hlavní dominanty – poutní místa Piazza del Popolo – vstup do města od severu Pozn.: Podle urbanistického plánu pořízeného Sixtem V. ústí do náměstí trojzubec ulic (střední z nich Via del corso je obestavěna významnými městskými paláci), tato část náměstí je zvýrazněna dvěma shodně utvářenými kostely ze 3. čtvrt. 17. stol., osy tří ulic se sbíhají v bodu, na němž stojí egyptský obelisk Piazza San Pietro ve Vatikánu Hlavní průčelí chrámu sv. Petra (1626, návrh Carlo Maderna) a kolonáda (1659-71, návrh Gianlorenzo Bernini) Annibale Carracci, Pieta, 1599-1600 Pozn.: dílo boloňského malíře, představitele tzv. akademismu či eklekticismu Caravaggio Povolání celníka Matouše, 1599-1600, z cyklu Život sv. Matouše v kostele S. Luigi dei Francesi Gianlorenzo Bernini Fontána čtyř řek, 1648-51, detail: řeka Ganga Vodní slavnost na Piazza Navona s Berniniho fontánou Pozn.: Bernini byl prvním univerzálním umělcem baroka, který ve svém „bel composto“ spojoval architekturu a urbanismus se sochařstvím 3) Jezuitský styl v barokním umění? P. P. Rubens, Sv. Ignác z Loyoly, Sv. František Xaverský Architektura jezuitských kolejí – podíl donátorů Praha, Klementinum, hlavní fasáda do Křížovnické ul., Carlo Lurago, 1653-60 Pozn.: Okázalá palácová architektura prosazovaná donátory, kterou předsta-vitelé řádu kritizovali jako nevhodnou pro řeholní ideál chudoby. Příklad „přísného směru“ v jezuitské architektuře Praha-Malá Strana, dům profese, od 1673, návrh Dom. Orsi pozn.: téměř kasárenský styl odpovídající ideálu chudoby Jezuitský kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně, detail hl. průčelí se znakem donátora, 1704-11, návrh Kryštof Dientzenhofer Jezuitský kostel ve Vídni: důležitý vzor pro sakrální architekturu 17. století ve stř. Evropě pozn.: vzorem zejména dvojvěžové pětiosé průčelí, dalším typologickým vzorem byl např. kostel Il Gesu v Římě Iluzionismus ve freskovém malířství Andrea Pozzo T.J., výmalba jezuit. kostela ve Vídni Iluzionismus ve freskovém malířství Jan Hiebel T.J., výmalba Zrcadlové kaple v pražském Klementinu, 1722-23 Realismus v barokní malbě Jan Jiří Heinsch, Sv. František Borgiáš, 80. léta 17. stol. pozn.: zobrazeno rozjímání o pekle v duchu Ignáce z Loyly (viz další snímek) Ilusionismus a realismus v jezuitském malířství • Interiérové iluzivní fresky propojovaly architekturu s nástěnnou malbu a opticky prohlubovaly prostor (nejpůsobivější jsou, pokud divák stojí v perspektivním úběžníku). K hlavním dílům iluzivního freskařství patří výmalby jezuitských kostelů v Římě (Il Gesu a San Ignazio), důležitými malíři jsou členové řádu Andrea Pozzo a Jan Hiebel. • Realistická tendence malířských děl určených pro jezuitský řád byla inspirována Duchovními cvičeními zakladatele řádu sv. Ignáce z Loyoly. M.j. doporučuje maximálně využít smyslových při zbožném rozjímání. V rozjímání o pekle dokonce doporučuje zapojit všech pět smyslů: „Vidět pohledem obrazivosti velké plameny a duše jako v hořících tělech; slyšet ušima pláč, řev, výkřiky, rouhání Kristu (...); čichat čichem kouř, síru, výkaly a hnijící věci; chutnat chutí hořké věci jako slzy, žal a špatné svědomí; hmatat dotekem, jak plameny zachvacují a stravují duše.“ Jezuitské misie a vědecká činnost Dva jezuitští kněží, detail malby na zástěně, Japonsko, počátek 17. stol. Jezuitský kněz Verbiest jako astronom v čínském oděvu, akvarel, 17. stol. Jezuitský učenec Athanasius Kircher Ars magna lucis et umbrae, 1671, frontispice Mundus subterraneus, 1665, řez zemí (uprostřed oheň a podzemní vody propojující oceány) Athanasius Kircher camera obscura a dvojitá camera obscura Ars magna lucis et umbrae, 1671 4) Říšský styl v rakouské barokní architektuře? Císařsko-habsburské hlavice, Johann Indau, 1686 J. B. Fischer von Erlach, první návrh přestavby Schönbrunnu, 1688 pozn.: návrh uváděn jako hlavní příklad říšského stylu v barokní architektuře, ve skutečnosti šlo pouze o tzv. Apetitriss, kterým chtěl Fischer po návratu z Říma upoutat zájem císařského dvora Vlevo: Emblém císaře Karla VI. Vpravo: Císařská a Svatá Rodina, před 1684, příklad tzv. pietas austriaca, spojení katolického programu s politikou habsburského rodu Stavby císaře Karla VI. – díla „císařského stylu“ Kostel sv. Karla Boromejského ve Vídni, 1715-37, návrh Johann Bernard Fischer z Erlachu Dvorní knihovna ve Vídni, 1723-26, návrh J. B. a J. E. Fischer z Erlachu (rytina S. Kleinera) Pozn.: O stavební reprezentaci císařského dvora začal usiloval ve větší míře až císař Karel VI. (1711-40), nikoli jeho předchůdci, kteří v tomto ohledu byli předstiženi dvorskou šlechtou. Protože se zmíněné stavební aktivity vážou převážně k jedné osobě císaře Karla VI., lze uvažovat o císařském stylu, nikoli však o říšském stylu. K tomuto tématu se vyslovil vídeňský historik umění Helmut Lorenz. Práce J. B. Fischera z Erlachu pro dvorskou šlechtu - jeho rané návrhy letohrádků z doby kolem r. 1690 5) Rétorické principy v barokním výtvarném umění Příklad: výmalba sálu předků na zámku Vranov nad Dyjí (malíř Johann Michael Rottmayr, 1695) • Členění výmalby je provedeno podle antické oslavné řeči – genus demonstrativum (exordio, narratio, argumentatio, conclusio). • Nižší forma, stilus humilis: scény ze života příslušníků rodu Althannů – grisaillové malby nad okny, mají především poučit (docere) formou prostého líčení • Vyšší forma, stilus gravis (s. grande): scény z antické mytologie oslavující rodové ctnosti – malby meziokenních polí nad sochami předků, mají potěšit (delectare) • Triumf rodu je stupňován k apoteóze (amplificatio): rodové znaky na Apollónově slunečním voze Zámek Vranov nad Dyjí, interiér sálu předků Stilus grande J. M. Rottmayr, Zpívající Orfeus a Múza Erató návrh (lavírovaná perokresba) a realizace Amplificatio J. M. Rottmayr, Apollón na slunečním voze