Umění 19. století: vybraná témata Umění 19. století – styly a směry, sdružení a umělci • Neoklasicismus (David, Ingres, Canova, Thorvaldsen, Soane, Klenze) • „Umělci imaginace“: Goya, Füssli, Blake • Nazaréni (Cornelius, Overbeck, Führich, Tkadlík) • Romantismus a realismus v malířství (Géricault, Delacroix, Courbet, Daumier, Barbizonská škola – např. Millet, Purkyně, Čermák, Pinkas) • Možnosti krajinomalby: Constable a Turner • Prerafaelité (Millais, Hunt, Rossetti) • Ruskinovy teorie, hnutí Arts and Crafts • Architektura historicismu (Semper, Le Duc, Hansen, Zítek) • Akademismus a salónní malba (Couture, Makart, Brožík, Hynais) Umění „dlouhého 19. století“ – styly a směry, sdružení a umělci /dokončení/ • Počátky fotografie (Niépce, Daguerre, Fox Talbott) • „Česká národní klasika“ - generace Národního divadla a její předchůdci (Zítek, Levý, Myslbek, Mánes, Aleš, Brožík) • Impresionismus ve Francii (Manet, Monet, Renoir, Degas) • Impresionismus v Čechách (Radimský, Slavíček, Hudeček) • Reformní směry v sochařství (Rodin, Bílek) • Secese (Horta, Gaudí, van de Velde, Beardsley, Mucha) • Postimpresionismus (Cézanne, Gauguin, van Gogh, Seurat) • Avantgardní směry - fauvismus, expresionismus, kubismus, futurismus, abstrakce Nazaréni • 1809 šest studentů vídeňské akademie založilo Spolek sv. Lukáše, k nim se postupně přidali další přívrženci, část z nich zůstala ve Vídni a někteří odešli do Říma, kde se usadili ve františkánském klášteře S. Isidoro • název se odvozuje podle vlasů „alla Nazzarena“ – stylizace do podoby Krista a jeho pokračovatelů • první výtvarná skupina v novodobých dějinách, jejím cílem byla obnova církevního umění a kolektivní způsob života a práce • vlivy: romantická literatura, staří mistři – Dürer, italští primitivové (Giotto, Pierro della Francesca), Raffael, klasicistní krajinomalba aj. • Po 1818 rozšíření stylu do Německa a Rakouska, hlavní díla vznikají ve 20.-50. letech 19. stol. Carl Philipp Fohr, Podobizna Friedricha Overbecka, 1818 - Vlastní podobizna, 1816 Friedrich Overbeck, Italia a Germania, 1811-1828 Peter Cornelius, Poslední soud, 1836-1839 Mnichov, kostel sv. Ludvíka Joseph von Führich, Jákob potkává Ráchel se stády jejího otce, 1836 František Tkadlík, Sv. Václav a sv. Ludmila při mši, 1837 Program realistického malířství Gustave Courbet, předmluva ke katalogu samostatné výstavy, 1855 • „...ukázat lidu pravé dějiny prostřednictvím pravého malířství... Pravými dějinami mám na mysli historii oproštěnou od nadlidských zásahů, které vždy převracely mravní smysl a pošlapávaly individuum.“ • „...být schopen převést mravy, myšlenky, charakter mé doby podle mého úsudku, nebýt pouze malířem, ale navíc člověkem; řečeno jedním slovem – mým cílem je provozovat živé umění.“ • Umění ideálního zpřítomňování 2) Realistické umění (G. Courbet, 1855) /Tři ideje obrazové racionality podle Arnolda Gehlena/ Prerafaelité • Preraphaelite Brotherhood zal. v Londýně r. 1848 v okruhu nespokojených studentů Královské akademie. • K šesti zakladatelům patřili John Everett Millais, William Holman Hunt a Dante Gabriel Rossetti. • Bratrstvo jako umělecká komunita existovalo do 1853 (1855), prerafaelitské umělecké postupy jsou však uplatňovány až do konce 19. století. • Návrat před Rafaela, tedy k italským a nizozemským primitivům 15. století. • Věrnost přírodě („true to nature“) – John Ruskin • Literární inspirace (Dante, Milton, Shakespeare, Keats aj.), studium bible, vlastní literární tvorba. • V okruhu Rossettiho později rozvíjen estetismus. John Everett Millais, Kristus v domě svých rodičů, 1849-1850 John Everett Millais, Ofélie, 1851-1852 Dante Gabriel Rossetti Beata Beatrix cca 1864-1870 William Holman Hunt, Naše anglické pobřeží (Ztracená ovce), 1852 William Holman Hunt, Probuzené svědomí, 1853 Hnutí Arts and Crafts • Odpor k průmyslové revoluci a k eklektickému pojetí stylovosti • Reforma etických hodnot, společenského uspořádání, designu • Program hnutí formulovali a naplňovali John Ruskin a William Morris (a další) • Největší rozmach hnutí: cca 1880-1910 ve Velké Británii a v USA J. E. Millais, John Ruskin, 1853-1854 Augustus Welby Pugin, Kontrasty neboli Paralela mezi vznešenými stavbami středověku a odpovídajícími stavbami dnešní doby, 1840 William Morris, látka z tkané vlny s motivy pávů a draků, 1878 E. W. Godwin a William Wyatt, Kredenc (ebenové dřevo a japonský kožený papír), 1867 Philip Webb, Červený dům, Bexleyheath, Kent 1856-1859 James McNeil Whistler, Paví pokoj, Dům Frederica Leylanda, 1876 Arthur Heygate Mackmurdo /pozn.: zakladatel cechu Century Guild, 1882/ židle (mahagon a kůže), 1882 titulní list knihy, 1883 Horace Walpole /autor gotického románu „Otrantský zámek“/ Strawbery Hill, Twickenham, 1749-1777 /novogotika jako exotismus a zároveň inspirace pro romantickou fázi historicismu/ Historicismus v architektuře - teoretické koncepty • Heinrich Hübsch, In welchem Stil sollen wir bauen, 1828 (V jakém stylu máme stavět) • Gottfried Semper, Die vier Elemente der Baukunst. Ein Beitrag zur vergleichenden Baukunde, 1851 (Čtyři elementy stavitelství. Příspěvek k srovnávací stavební vědě) • Týž, Der Stil in den technischen und tektonischen Künste oder Praktische Aesthetik, 1861-1863 (Styl v technických a tektonických uměních neboli Praktická estetika) Gottfried Semper, Opera v Drážďanech, od 1838 Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc ilustrace k jeho spisu o architektuře, 1872 obnova města Carcassonne, od 1844 Josef Zítek Národní divadlo v Praze, 1868-1881, po požáru upraveno do 1883, spolupráce Josef Schulz Architektura historicismu ve střední Evropě Periodizace podle Renate Wagner-Rieger: • romantický historicismus, 1830-1860 • přísný historicismus, 1850-1880 • pozdní historicismus a secese, 1880-1914 přísný historicismus Theofil Hansen, Besední dům v Brně, 1871-1873 pozdní historicismus F. Fellner a H. Hellmer ml., Mahenovo divadlo v Brně, 1881-1882 Akademismus Definice dle Romana Prahla: „umělecká teorie a praxe, rozšířená zvláště v 19. století, odvozující své postupy, ale i kriteria hodnocení výtvarného díla od uznávaných vzorů umění. (...) Akademismus úzce souvisel s doktrínou učitelů na akademiích.“ Společnost vlasteneckých přátel umění, zal. 1796. Tato společnost založila v roce 1799 Akademii výtvarných umění v Praze. Josef Matyáš Trenkwald, Bitva u Lipan roku 1434, IX. scéna z cyklu nást. maleb z českých dějin, 1850. Praha, Letohrádek královny Anny Pozn.: Příklad akademické malby, na jejíž realizaci se podíleli Trenkwaldovi žáci Salónní malba Malba orientovaná na úspěch na výstavních přehlídkách (podle francouzského vzoru často nazývaných salony). Typické rysy: bravura nápadů, velkolepost líčení, úchvatná podívaná, pro níž byly často voleny náměty z antického a křesťanského dávnověku Naproti tomu akademický klasicismus usiloval předně o vznešenost – jak ve formě, tak i ve výběru námětů. V českém prostředí se akademické a salónní umění výrazně polarizovalo v 70. letech 19. stol. Salónní malba Thomas Couture, Římané v době dekadence, 1847 Salónní malba Vojtěch Hynais, Paridův soud