Umění secese – stručný přehled Periodizace secesního umění (1) • Počáteční fáze, 1893-1895: první zralá díla nového stylu v Londýně, Bruselu a Paříži; jednotlivé znaky secese konstituovány již dříve v 80. a 90. letech 19. stol. pod vlivem japonismu, hnutí arts and crafts, symbolismu aj. Z hlediska formy se jedná o lineární fázi: rozvoj arabesky, využití abstrahovaných přírodních forem, asymetrická kompozice a určitý exotismus, organická forma a dramatická barevnost. Pozn.: Tato periodizace vychází z prací Paula Greenholgha. Počáteční fáze, 1893-95 • 1893 v Londýně vyšlo první číslo časopisu The Studio s první veřejnou prezentací díla kreslíře a ilustrátora Aubreye Beardsleye • 1893 v Bruselu dokončil architekt Victor Horta dům průmyslníka Émila Tassela • 1895 v Bruselu vydal Henri van de Velde pamflet Déblaiement d´art – pregnantní zdůvodnění nového stylu • 1895 v Paříži otevřel Siegfried Bing galerii L´Art Nouveau V. Horta, Tasselův dům v Bruselu, vstupní prostor, 1892-93 Portál pařížského obchodu L´Art Nouveau S. Binga, 1895 Periodizace secesního umění (2) 2) Druhá fáze, 1895-1900 Nový styl se rozšířil do mnoha městských center Evropy a severní Ameriky. Kromě tradičních metropolí se uměleckými centry stala i některá průmyslová města nebo centra národů usilujících o emancipaci (Glasgow, Barcelona, Turín, Helsinki, Oslo). Kromě organických forem (nebo místo nich) časté historické odkazy – důležité pro lokální varianty stylu. Velký rozvoj uměleckořemeslných dílen a podniků. Secese jako styl mládí: mnozí z čelních představitelů stylu neměli v této době ještě ani 30 let. „Mladí mistři“: dosáhli respektu mnohdy už na konci studií. Tato fáze vrcholí Světovou výstavou v Paříži 1900. Henri van de Velde: návrhy pro práce v různých materiálech a technikách plakát Tropon, 1898 – svícen, 1898-99 – šaty, 1900 Historicky motivované lokální varianty secese Maďarský a polský národní styl Ödön Lechner, Muzeum užitého umění v Budapešti, 1896 Stanislaw Witkiewicz, Vila Pod jedlemi v Zakopaném, 1896-97 Periodizace secesního umění (3) 3) Třetí fáze, 1900-1914 Secese se stala hlavním uměleckým proudem. Světová výstava v Paříži r. 1900 znamenala triumf secese, ale také předzvěst jejího rozmělnění v nesčetných variacích, někdy pokleslé úrovně. Secese byla kritizována radikálnějšími modernisty, např. A. Loosem (již před 1900) a avantgardisty. Rozvíjejí se také racionalistické varianty secese (geometrická s., spojení s klasizujícími tendencemi – např. arch. Otto Wagner). Glasgowský styl Charles Rennie Mackintosh a Margaret Macdonald-Mackintosh Růžový budoór na umělecké výstavě v Turínu, 1902 Dveře salónu v Glasgow, 1903 pozn.: je třeba připomenout vliv G.s. na Vídeňskou secesi Otto Wagner, Rakouská poštovní spořitelna ve Vídni 1906 Hlavní centra secese ve střední Evropě • Mnichov: 1892 založena Mnichovská secese (v čele Franz von Stuck), čsp. Jugend a Simplicissimus, 1907 zal. Der deutsche Werkbund • Vídeň: 1897 zal. Vídeňská secese (Gustav Klimt), 1903 zal. Wiener Werkstätte • Berlín: 1899 zal. Berlínská secese • Darmstadt: umělecká kolonie pod patronací hessenského velkovévody Ernsta Ludwiga • Budapešť a Gödöllö: maďarský národní styl aj. (Ödön Lechner) • Krakov: sdružení Sztuka (Stanislaw Wyspiański) • Zakopané: folkloristický styl (Stanislaw Wytkiewicz) • Praha: secesionisté ve sdružení Mánes, které od 1896 vydávalo časopis Volné směry (Jan Kotěra, Stanislav Sucharda) Ústřední sál XIV. výstavy Vídeňské secese r. 1902 Socha Ludwiga van Beethovena od Maxe Klingera, architektonické řešení výstavy od Josefa Hoffmanna