Postmoderní společnost • Je dnešní společnost moderní nebo postmoderní? • Tato otázka se dá přetransformulovat jako: Je dnešní společnost svojí povahou zcela jiná než ta před 50ti lety? • Přestala v ní skutečně platit starobylá pravidla, mnohými i dnes považovaná za samozřejmá? • Zygmunt Bauman: Úvahy o postmoderní době Modernita • Moderní kultura: - převládají konvence, obrazy, představy a vzory industriální společnosti - charakteristické jsou ideologie, manifesty, stereotypy a představy možných konečných řešení – např. likvidace skupin občanů - tvoří se velká hnutí sledující velké vzory - degradace člověka, je chápaný jako homo faber – člověk spotřebovávající • Někdy se také mluví o projektu modernity, jde o vědecký a politický program Modernita • V rámci tohoto projektu vzniká model světa, který je: • celou totalitou – obsahuje vše podstatné a to, co neobsahuje, je nepodstatné. Takovým celkem je: • společnost – v posledním stol. ztotožňována s národním státem, koordinuje úsilí o dosažení vytyčených cílů • kultura společenství – umožňuje koordinaci úsilí pomocí vzorců chování a přesvědčení Otázka po funkci činící celek celkem, jednotou hodnot a norem udržujících celek Modernita • je celkem spojitým, má tvar a podobu mechanismu - ideálem je absence vnitřních rozporů a způsobilost tyto rozpory při objevení odstraňovat - návod jak dospívat k jednoznačným situacím - shoda v principech nezbytných pro přetrvání celku a způsobilost zneškodnit ty, kteří shodu odmítají - ústřední postavení socializace – probuzení chuti dělat to, co je člověk povinen dělat pro soudržnost celku Modernita • je projektem ve stavu realizace, je situován v kumulativním, orientovaném, finálním čase • čas kumulativní – to co probíhá nezaniká, ovlivňuje a spojuje to, co má začít a co ještě nenastalo → možnost postupovat konsekventně, možnost plánování • čas orientovaný – čas mezi minulostí (celková určenost) a budoucností (neúplná určenost + svoboda) • čas finální – směřuje k cílovému stavu, umožňuje projektování, ale čas sám je také projektem → cílovým stavem konec dějin Modernita • Moderní čas nese tedy vizi dokonalosti → moderna jako projekt • Modernita: - čerpá své zdůvodnění ze zevšeobecnělého zítřka - žije nadějí a vírou v naplnění, dosažení ideálního stavu - falešným argumentem pro budoucnost byly vady přítomnosti, která jest - věda a přísná racionalita umožní dosáhnout dokonalé a spravedlivé společnosti Postmoderna • Postmoderna: - 1. výskyt v práci Krize evropské kultury Rudolfa Pannvitze v roce 1917 – postmoderní člověk zde dekadentem, nihilistou, který v protikladu k národně či nábožensky uvědomělému člověku - postmodernismu dodnes vytýkáno bourání hodnot a relativizace pravdy - kritika moderní kultury - je formou demytologizace, uvolňuje tvořivost, odmítá ideologické perzekuce a intoleranci - posun velkých vzorů zpět ke zkušenosti a pochybování, k prožívání přirozeného světa - zasahuje umění, politiku, filosofii i běžný život Postmoderna • Postmodernismus v umění: - postmoderní literatura mění vztah mezi kulturou elitní a masovou, literatura ne pro snoby, ale pro normální lidi. Důraz na přístupnost díla, radost z tvorby a vnímání - dílo je víceúrovňové – udrží pozornost jak masy, tak i náročnějších čtenářů (např. knihy Umberta Eca) - ve výtvarném umění se projevuje ve formě happeningů, performací - v architektuře se staví proti funkcionalismu, je eklektický → míchá více stylů dohromady Postmoderna • Postmodernismus ve filosofii: • Michal Foucault – kritika institucionalizované moci • Jean Francois Lyotard – kritika snahy budovat moderní jednotné vědění pomocí metavyprávění – legitimizuje fungování společnosti → ve společnosti nedůvěra k velkým vyprávěním a příběhům • Wolfgang Welsch – hledá společný jazyk v oblasti morálky, klade důraz na pluralitu. Koncept transverzálního rozumu: jiná forma používání racionality ve svazku se spravedlností Postmoderna - nemyslí o sobě jako o projektu - charakteristický rys – popularita plurálu: nežijeme projektem, žijeme své vlastní projekty - úsilí směřující k privatizaci projektů privatizováno, deregulováno a fragmentarizováno - již se neskládá v celek ani v metaproblém, tj. v problém jak skončit s problémy - nečekáme, že zítřek bude jiný než dnešek, dějiny „došly ke svému konci“ • Postmoderna ztotožněna se zánikem projektu. Předpoklady: • univerzalita projektu vyžaduje moc s univerzálními ambicemi Postmoderna • Na počátku procesu modernizace potřeba ustavit a udržet umělý řád opřený: - o zákonodárství a státní monopol donucovacích prostředků - o loajalitu obyvatel - o normování jejich chování Dnes tato potřeba není pociťována jako naléhavá. Moc místo toho zaměnila: - legitimizaci moci za masová média - ideovou indoktrinaci za reklamu - normativní regulaci občana za svádění konzumenta Postmoderna • ztráta důvěry v projekt dokonalé společnosti. Důvody: - zkušenosti s fašismem a komunismem: už víme, k čemu vede projekt projektů s povolenou uzdou a podporou státních motorů - nedůvěra vůči sociálním inženýrům: ne konkrétní stát, ale stát jako takový ztratil důvěru - nikdo již nevěří, že dnešní trápení je nutné ve jménu budoucího štěstí Otázky typu: - může věda, která vymyslela cyklon B a atomovou bombu přinést opravdové osvobození? - mohou humanitní vědy opravdu humanizovat? Riziková společnost • Nežijeme v době pokroku, ale v době rizika • Ulrich Beck – „Riziková společnost“: - v současné společnosti neprodukujeme a nedistribuujeme jen bohatství, ale i rizika, např. ekologická krize, přílišná diferenciace subsystémů či devalvace vzdělání apod. - současná politika a věda je konfrontována s vlastními produkty jako nejpalčivějšími problémy (riziky) Postmoderna • moderní civilizaci přemohly její vnitřní rozpory, její vlastní kultura Role kultury: - chápána jako na míru ušitá moderní společnosti, které má sloužit - obsluhuje společnost zvláštním způsobem: kritizuje ji a zkoumá ji, není možné ji ovládnout - potřeba modernity mít kulturu bojovnou, skeptickou, nespokojenou → vítězství ve válce proti iluzím, sebeklamům, zkamenělým pravdám - optimismus kultury vůči budoucnosti živen pesimismem vůči současnost Postmoderna - předmětem kritiky kultury: aktuální výkony moderní civilizace – žádný neobstojí, žádný neučinil svět racionálnějším, předvídatelnějším, neosvobozoval od mnohoznačnosti - krize paradigmatu: kritika výkonů modernity se proměňuje v kritiku záměrů modernity - chyba se hledá ne v tom, co bylo vykonáno, ale v předpokladech, v jejichž jménu to bylo vykonáno - postmoderní kritika záměrů modernity je paradoxně konečným triumfem moderního ducha