Cechy a prusy V K S T K ED L) O V K K U NAPSAL JAROSLAV COLL. V PRAZE 1897. IM' RS í K & KOHÜU T knihkupci c. k. České umvcrsiiy a České Akademie pro i slovesnom ;i uini-ni. SVÉMU PŘÍTELI Lucianu Malinowskému PROFESSORU SLOVANSKÉ FILOLOGIE V KRAKOVĚ VĚNUJE SPISOVATEL. PREÜMLI bezmála se mí zdá, íc jsem siatí ne tak předmluvu jako spise omluvu, předkládaje čtenáři knihu nade psanou Cechy a Prusy ve středověku; snad bude rad: jsem položil vedle a spojil jména dvou zemí tak vzdá- lených, jako jsou naše vlast a Prusy na Baltu. Odpověď ovšem nemůže zníti, než že nicméně" mezi občma bylo styku dosti. Kdo % nás navštíví Prusy, západní | východní, kde leží Královec, tomu naskytne se nék'. příležitost, aby vzpomněl na Čechy a : V Krá- lovci uvidíme kostel sv. Vojtěcha, patrona zemé pruské; místo samo, >Hora králova,« tak nazváno na p slovce Přemysla Otakara II.; čcskéhi clo do svého znaku od jiného krále Českého, Jana Lucemburského- V Marien-burku najdeme kapli sv. Kateřiny jako na našem Kar a na pobřeží mořském u Kdanska nebo b: snad nám -idnou verše Svatopluka Čecha, kterými se počíná »Husita na Baltu«: Hromu rachotem a vichru letem vozy husitu se valí svitem . . . Od svatého Vojtěcha do doby husitsko meckým řádem až i do poslední, která nále do Prus přicházeli Čech' >ravan< ssioniri. jako áci, jako hosté a žoldnéři ve službách r ■ mezi těmi, tili Polá --------------- - slulby klesajícímu řádu, nej- u.m, :,;.„,u. - asluhnje »by jeho i0vé hranice této kmze vy „;., mi.-, obnovena. ™ ■ prusku již protestantském, »-;; é......,-<>■ a-" • ■' s« sem onystykí politiky české. A o to,s kapitol í iK-j'« WW' " ^m se v této k :MI; . na prusy toliko. Látka sama e nelze '« "l , ' ň ,,,,.,.,, ft , it,m , , 0 Polsko, o Litvu, , thcma v nadpise 5kdy, bojím sko.polsk3 knihy ml.« « i podávána nejprve šikému **»"• Ale * se a = aeskákoru, iaký čas aspoň, byla přijímána, „áti .jak bychom dnes řekh -te pruskou a »«•* ' -c^yhvu-dv i tyto kapii físpévkem k poznán íhusits tím také k objasněni :y, čím se ikých liší a doli od předcházející, a pokud v nL oliüce zahraničné, k platnosti přicházela nái jevící se jako vzájemnost česko-polská. \ to pak ovž platí též o polit olské v 15, století. Obmezil jsem se hlavné na dějiny politickú, což výslo\ ominára neomlouvám. O jiných stránkách styku česko- ch psali a jisté budou jeŠté psáti jiní. iitik našich dnu by snad v těchto kapitolách i poucc příbuzná národnost a mná při eň národu z toho plynoucí i ji, kd\ epřistupují ještě jiné s ny. OBSAH. I. Sv. Vojtech. — Biskup Jindřich Zdík. i kKic výpravy Přemysla Otakara II............. t II. Poslední dva Přemyslovci - Jddy krále Jana na Litvu. Karel IV..................... III. Obrat a přechod. iastenstvi Čechu ve válkách pruských r. 1410 a 1414.............. S3 IV. Od Smrti krále Václava do smrti císaře Sigmunda. — Čechy, Polsko a Prusj 'alky husitské..... V. Účastenství Čechů ve válce 13leté (1453—1466); Beraart •i Ciraburka a Oldřich Červenka i Ledeč - Poslední válka Německého řádu s Polskem (1519-15: I I ■ I. sv. Vojtech. — Biskup Jindřich Zdík- — Obě krížovú výpravy Přemysla Otakara II. Nelze vypravovati o ľnisku a nezmíniti se o jantaru. Staří Foeničané sice — dlouho jsme tomu věřili — na svých plavbách tak daleko nepřicházeli, pravdou však zůstává, že jantar to byl, jenž na pobřeží Baltu něco světla vrhl v době, kdy stí vzdálenější severovýchod halil Rekům a Římanům jakousi mlhou obydlenou obludami a příšerami,1) pravda jest, že jantar to byl, jenž Prusy ve spojení uvedl se sídly vzdělaného lidstva při moři Středozemním. Několik století později, ve středověku, cizinci nepřicházeli do Pruska pro jantar, nýbrž pro korunu mučeníckou, První náš Vojtěch (997)» po něm (1009) jeho ctitel a velebitel, jeho životopisec Brun Querfurtský. Vojtěch jest první Čech, jemuž vlast jeho nestačila, jihu přišel do Říma, do Montecasina; odtud chtěl jiti dále na východ, do Jerusalema; na západě navštívil hrob sv. Martina v Toursu; zemřel v Prusku a pohřben byl ve Hnězdně. Jest to první Čech, o němž máme určitou zprávu, že se plavil po moři; bylo to na jeho poslední cestě . . . Vojtech první Prusko uvedl ve styk s Čecha* Odciziv se domovu, kde mrav a zvyk trval nezmírněný ') Viz konec Tachovy Germaniu. J ' 1 Prusy. a neikrocen) vírou křesťanskou, kter,< do srdci lidu a vlažte* t) nepronikala, kde mu nero* uměli, kde se mu ukládala dlouhá n těžká práce ve službě vlastního da, uhořel nábožnou ctižádosti po ,i.u. mučeníka, jen pro víru umírá. Hledal vlasti nebeské, odviátiv se od otčiny pozemské, kde rod jeho, Slavní :ovci, první po knUectm, od tohoto ukrutné byl vyhuben, ty vyjímaje, 1»!" v cUine dleli, Vojtecha samého, Sobe mm, Radima. Odřekn v se svých krajanův, kteří se mu jenom dle jména k iťany býti sdáli odešel mezi pohany, aby je vire křesťanské ískal, ale jeStě více, aby tam naSel, po čem toužil, »krásné mučenictvi. , ,«3) Vojtech Prusův neobrátil, jich apoštolem se nestal.*1 Nicméně, kdy/ později ostřím meče pohanství v Prusku vypleněno, biskupský «-hráni v Královci aas\ ice památce jeho, Když v Římě Vojtěchův ský přítel Ota 111 uslyšel o smrti jeho, nenaříkal, nýbi -aval chválu Bohu, jenž léta vlády jeho ráčil oslaviti novým mučenikem. V této právě se smýšlení doby. Nebe získalo světce, .i lid křesťansky svaté ostatky. Tou chvíli, kdy konal v xemi jantarové »bojovník boží«,*) počalo působiti ázrakj tělo jeho, žijíc dále . ivotem posmrtným, fŕi dni střehl orel hlavy Vojtěchovy na kůlu nabodnuté, aby jí drawi neohlodali. Poutník přinesl ji polskému Boleslavu do líně. vln,i n,i prodej; i :atonžil kníže po celém Martyrium pulchrum, prav! Brun [Prameny dějin českých I, Kin Opfei Bftiner Weltflucht, kein Held praktischer Mis« 'u, für die ihm jede Begabung fehlte, Lamprecht Deutsche G< ch, 11. 333, Je tu řečeno příliš* mnoho. Vil níže, 1 Mhlcta domini, tak čteme vjeho Utrpěni (Pram, i i 0 .i vypravil poaly s pnu/! do Pruska koupit telo Vojtěchovo, i potom ve Hnéxdně, kde alavn uvítali n pochovali, »vykvetlo« kvitem i'urnkův.0) Po třech letech (lOOO) připutoval k hrobu sv. Vojtecha . i ..u' oi.i, toho jméno třetí, nsketo v purpuru, Vojtech jesl ivatý Čechům a Polákům společný. toho ázraku nedovedl, aby v národech příbuzných .i na sebe odkázaných vzbudil lásku bratrskou; .zrakom nerozhoduje se osmi národo, Přemyslovci nechtěli se obětovati o ustoupiti Píastovci .i, když a pomoci němec! domácí kníže se vracel, Cechové povstali proli polskému Boleslavovi, spáti v něm cizince a uchvatitele. Byla tehdy v Cechách n ta polská, jež by v adě ■ti Přemyslovcům bylo viděla prospěch svého národa? Byli ji Slavnlkovci, kteří je í bývali? Lásky koněm v nich ovšem nebyl.> žádné, Soběbor raněn klesl na nu hradu Pražského, kryji? ústup Boleslavův (1004), a Radim jenž byl bratra do Pruska provodil, sám po mucenid netouže, již před tím byl našel v Polsku vlast novou. On se byl stal pivním arcibiskupem polským, kdy/, r. tooo při hrobe sv. Vojtěcha, ve Hnězdně, založeno proti váli prelátův německých, aväak přispřnlm císařského poutu ponejprv .e;e po Mel oději samostatné. o,l oiľkve něfl neodvislé arcibiskupství v krajinách, kde slovanský a německý živel se stýkají a zápasí o půdu . . . Také potom jméno Vojtěchovo národy český a polský ví»-,- rozdvojovalo, než spojovalo, Břetislav r. 1 jako nejcennější čásl kořisti válečné přinesl kosti sv« \ těcha do vlasti, které světec sám se byl za Živa 1 1 isimus thesaurus, pravi Kosmas, ,;) Ubi Rssiduis virtutum in dies Horel signis, 1 nejstarší Utrpení sv, v ojtěcha, 76 51 69 93 ■I Avšak později v/ml,I spor mezi námi a Poláky, i.|. 0cl počfvá pravé tělo sv, Vojtecha. Právom náleželo by i., lákům, ne nám. Víra dělí i spojuje. Nejednou rozpoltila národ no strany, jež se potom potfraly v nenávisti nesmířit ndkdy váak přemohla nepřátelství, jež národy dělilo l:., leslav Chrabrý a nástupce Oty lil., císař Jindřich II, (10 až [024), vedli spolu válku přerufiovanou nedlouhými .1 neupřímnými míry, avšak i v té době byla n :t v kleni německém jakási strana polská, která trvalý mír s Boleslavem b radostí bj byla uvítala. N echu l národní ozývá se hlasitě v kronic ěkého Dětm biskupa Merseburského, přátelskému lení výmluvný dán výraz v psaní Bruna Querfurtského císaři Jindřichovi, oba, Dětm ar i Brun, ictkávaji se v úctě .ív. Vojtěcha,7) V Brunovl nebylo národních předsudků.8^ Než čím to, že ctil, že zamiloval si polského Boleslava? Boleslav to byl, jenž miloval Vojtěcha, on, od Boha k touni zvolen, by] ho vypravil do Pruska, on byl vykoupil ü rukou po nských svaté ostatky jeho, Nemusil ho Brun proto milovati -jako duši svou a více nežli život svůj?«0) 1 jeho chystal se vypravili po Btopě Vojtěchově mezi pruské pohany... A přece Jindřich ve ipolku s pohanskými Lutici strojí se k nové válce proti li vovj, jehož chrániti bude »svatý mučeník« Vojtéchl Nebylo by lépe ve spolku s ním obrátili zbrani é proti pohanům? Co jest Kristu společného s Belialem?.. . Tak psal Brun ">) Vojtěch, Brun I Dôtmar h učil] na íkolc Magdeburské. *) 0 quam pulchre ridcl 1 1, quando cum corona intrant m vidi lavuml volá v dotčeném psaní. ( orte dílfgo cum plus quam ar '» '■' plu»fluanl vítám m. n , 1 ■ . . : iiiľhľ Ir. 1. Rol 11 ni \\r.i\ jícího íl I ..n,, do id m"' : m/ ' Prusku, oupll I '■ rukou poh 1 h. Mi 1 lion il 11 ■ pracuji 1 vedle m bi i p ľ. tle ,1 iv tál o podrobeni a netolil a ti pol im ni Prusův, On rozšířil o .i Polskou »od hoi , od Tater l Baltu Pomořany při fintí Visly, západné od tohoto, ne dostaly pod vrchní jeho o Prusko pok 'ale vybojovati krajiny východné od Vnly, tu úlohu zůstavil svým nasi ipcům. Av d b' to slovanských kého i po v nich není stálého pokroku. Po dob< ilcdujc obyčejné ivárem v knížecím 1 ■ ný úpadek, z něhož užitek mívá soused. V Čechách po mocn Boleslavech, prvním a druhém, přišel bídný třetí. na na Cechy« a také odtud Přemyslovci nedlouho vypuzeni ... 1 atastrofa knížecího rodu by byla mohla prospěti národu českému, kdyby byla 6 rlfíc polského Boleslava potrvá I po ztrál : ech vládl polský Bolela.- íi'.i 1-0/. a /.trátu nahradil výboji jinde. \'a sklonku ŽÍVOta n se králem, neobdržev koruny ani od pa »ani od císaře, a koruna jeho prešla na syna Měfika, nenehodného. Avšak i tu ne dostavily spory mezi bratřím!, syny Bo davovými; po smrti Mŕ n aly /matky v říli ľ iké, a tím přišel pro Přemyslovce vhodný okamžik kp mstě, 'l ihdá to bylo, že B zl z Polska I Vojtěcha ... lvi o . tstávalo svobodné a pohan. V 1.-. itoletí le na íel mezi Čechy y nář, jenž přišel k Prusům hlásat slovo boží Byl p Olomoucký Jindřich Zdík, Jako V 1 on byl cestovatel či poutník, Dvakráte přisel d 2793 5 13 60 ŕfké cest . aé - tak zní ,vce hladov pap« «a V dáva -«P«. H n«cL- ■- anŮni "' Vrat Se poha. kup Jindřich r. 1141-intífbnu, na kfiň; 1 I J'ra/V.ý í:auovník )\ nevíme, že nic nepořídili. ■ jeho — tu ' ramenu vytýka — u la; .1 jiný 1 n Letopisec Čcaký*1) vitá ho v ■ '■ h po ' ' ■ ■ ' . n . n ■ ■ L* r r- ráda III. řka pŕin Jindřich Zdík. ivanüni p' etí 12. jest K Čemu méli knížata se -a i J íard potom ci :i me :m a s pohár «ylo neúpln í v boji, až b Jié . na ncm vml ■ I ■ ■ ■ a slib připojil 1 . kter Ä ..... .... vi nej 5ký SWáu * Mini tím výpravu té části křižákův, při kte.é ľ,TteU Olomoucký, a která za cil si byla vybral, • ľn Pomořany, kolem ústí Odry, ač to již byla byla dostala pod panství polské, pusob.l s leps.m nez Jindřich Zdík u Prusů zdarem Ota Bambersky, jeden z'nečetných opravdu apoštolských missionářů, jichž se dostalo Slovanům na Baltu z kléru německého . . . Doufejme, že Jindřich Zdík se připojil k těm biskupům německým, kteří mezi Ratiborem, knížetem Štětínským, a křižáky mír sjednali! Z polských knížat přidal se k Němcům při křižácké výpravě proti Slovanům r. 1147 Měšek Velkopolskv. Bratr jeho, velký knize Boleslav IV. Kadeřavý, vypravil se téhož roku proti Prusům : o výsledku jeho výpravy nemáme spolehlivých zpráv. Jisto jest, že v podstatě nic se nezměnilo. R. 1167 padl v Prusku na výpravě válečné bratr Boleslavův Jindřich Sandomířský; Boleslav sám sotva životem vyvázl. Říše Polská nestačila na úkol, který jí byl zůstavil Boleslav Chrabrý, nedovedla získati Prusko vÜ i!,-ľľ křestanské' Jiný osud byl zemi této určen. aqbW století měla se dostati pod panství německé Č^SZ?" S *«* otevříti se také CesW duchovenstvo nevyniklo missionářskou horli- VOäl>, ke kterě >„■ ' "^"1K'° misionářskou horii- "uz"ost krv, a jJlm?" Slova,,-v "» Labi a Baltu při- neni typus, „vbfvt , Z-Pfls?bilým činila. Vojtěch T^" -ámen?nlka; * Cech a Polaban si roz- 2 ®. m ľt 0k,adíl- V°Hěch sice i jazyku mPÍ* Uľľ-te'™ ^vedený! rLi JstarSl bwkupové Pražšťl pů. voda německého, jako hned první Dětmar, předchůdce, a třetí Tehdak, nástupce sv. Vojtěcha, přinesli s sebou do Cech známost slovanského jazyka, to jest onoho, jenž se tehda v Polabí ozývaly a jehož známost mezi Němci dosti byla rozšířena; nacházíme ji i při císaři Otovi L, při Adalbertovi, prvním arcibiskupu Magdeburském, při kronikáři Dětmaru, biskupu Merseburském . .. Než nesmíme z toho činiti výtky kléru českému, že neopouštěl ovcí svých, hledaje jiných v cizině. Vždyť sám, světský i řeholní, dlouho se doplňoval z ciziny. Zachrániti Slovany v Polabí, získati je pro říši svou, toho nebylo v programmu českých knížat, kteří tak často Němcům v jich bojích proti oněm pomáhali. Velkou však přineslo škodu Polsku, kde byly poměry podobné, že v duchovenstvu jeho Cech Vojtěch a Némec Brun dlouho žádných následovníků nenacházeli. Již bylo vítězství kříže v krajinách baltických od Labe k Odře, od Odry k Visle rozhodnuto: za Vislou ještě vládlo pohanství. Teprve na počátku 13. věku v Polsku řád Cistercký se vzchopil ku práci missionářské. Z velkopolských klášterů vyšli první missionári polští mezi Prusy, o nichž se dovídáme. Velký papež Innocenc III. a nástupce jeho Honorius, co se počínalo, schvalovali a podporovali, vedouce si oba při tom milosrdněji nežli v předcházejícím století sv. Berná V krajinách polských i jinde mělo býti dovoleno na místě slíbené výpravy do Svaté země táhnouti do Pruska křižáci měli tam jen proto přicházeti, by ty, kd přijali, ochraňovali proti jich pohanským so; Knížata polská Innocenc napomínal (1212% aby D ü Šrovn. J. P. Pervolf i «I. ' Pervolfse domnívá. >o chtěl UtfcŮin pisec jeho Brun (Pram. E, 3 10 ŕch útisky nepotlačovali, arci- .,. sborky »a školy, v mchz m ldu ,u b, m J***., v krajinách kolem *■** «. by by,a ppXw^ ** »á^a *> ** l-ajin prvni sié^S™" ^ ^ »^ ^stv1,2krajintčchto -o^e c, se y *" - - ^vanú,ozesvétCS^f^kém, al a l,St°^il Pfed Něm- 13 cem. Staré obyvatelstvo sice v zemi se udrželo, ale N mec se stal na století jeho pánem. Teprve novověká říše Ruská získala tyto krajiny pro sebe, a v budoucností, která ještě před námi leží, rozhodne se. potrvá-li tato stará kolonie německá na Baltu. Kupec často missionáři ukazuje cestu. Kolem r. 1186 s kupci německými přišel první německý missionář, od r. n88 první biskup Livonský Menhart. Než ani zde nezůstal missionář sám. Křižáci přicházeli sem ještě dříve než do Pruska; avšak když křižáci, kteří slibem svým obyčejně jen na rok bývali vázáni, nestačili, založen r. 1202, za třetího biskupa Alberta, zvláštní rytířský řád k hájení a šíření křesťanství v Livonsku, řád bratři Mečových (fra-tres militae Christi, gladiferi). Livonsko mělo se státi knížectvím pod panstvím biskupa Livonského, pod svrchovaností říše Německé, s řádovým rytířstvem původu německého, s městy osazenými měšťany německými . . -Livonsko pod panstvím německým zavřelo Rusku přistup k moři. Ovšem že se Rusové k svým starším nárokům zase přihlásili, než r. 1224 utrpěli porážku u Derptu. Týž rok, do kterého spadá také vítězství Tatarův na Kalce, pojistil na dlouho panství v Livonsku živlu německému. S panstvím německým se šířilo také křesťanství. Již nestačil jeden biskup: biskup Livonský stal se jedním z biskupu v Livonsku se sídlem v Rize Později povýšen nad ostatní jako arcibiskup. Mezi Pomořany a Livonskem leželo Prásko, jež křesťanství nejpozději se otevíralo a neoc Od toho, jak se dále vydaří dílo Kristiánovo, doučí osud této země. Jí mohlo přijíti b od východní strany, z Livonska. a s aim germanisace přišla, avšak jinou u, přišla t 14 kterou jí připravil Kristián, branou, Kterou jí otevřel knize KOn Nejmladší z rytířských řádů založených v Svaté »ú* k obraně její proti nevěřícím jest řád rytířuv rfr ; fratres hospitalis s. Mariae rheutoiucorum; řad Německých, jak se říkalo u nás. Řád tento se záhv svému prvotnímu úkolu částečně odcizil. Založen byv před koncem 12. stoleti, již r. 1211 své těžiště přenesl d Sedmihradska, kam král Ondřej II. jej uvedl a osadil v jihovýchodním cípu jako stráž proti nepokojným sousedům, pohanským Kuraáaum. Do Sedmihradska byl již před [stoletím vnikl pro;;d kolonistův německých. Oidřej sám této kolonisaci přál, a také řád uváděl Němce do území, jež byl obdržel. Než řád chtěl mnohem více. totiž býti neodvislým pánem území darovaného, ne : od krále. Když Ondřej nemínil se s řádem o Sedmihradsko děliti, vznikl spor a skončil se vyhoštěni Německých rytířů ze země (1225). A tu b) řádu vítáno pozvání, jehož se mu dostalo odjinud. Rád rytířův Německých povolán na dolní Vislu od Konráda Mazovského. Ze on to K,-i « - 11 - x. . , , ie on t0 hyl, není pochyb:- Hockého kJZ' J 'nUje na tom mistě biskupa 22řU SľlP"déJÍ byl° rad>'> ^erou da], U- a pokřestaněním stát ^fJV ***** "*»&» «ojícipod vrchní mocí říše N^ľf n*°*vk\ý9 avšak byl povstal v Livonsku r ** P°dobn* to,™> , pánem měl býti rád á n-i 7, VS*k roz ;Uád z Landsberka a jiný rytíř í i Per Deutsche Ritterorden in Böhmen t str. 22 a : 16 - -lomcn- r. 1227 se odebral do slušelo, nebyl na n^ P" átil, Awfaknebyla při Syric odkud se teprve ^^ jy^ t , b tom ještě příčina ju* J se ještě pokoušel, aby doucnost, snad V po** ^ .,.. polske. Proti Pru- Prusko sachrán'l ma , byIo třeba hraničné sům, jichž najely nep f ,22g Kristiáll a ■ád založili i au ')'• ,t .... .. . 1^..,.^ Konrád založ* rau-.rj. ..^ Konr-d *ChriSt! ZrJS pWh v Mazovsku; od fT Se o -ľnázev rytířů Dobřiňskych. hztlu ľ Ä ^élMdčast vydati vévody část podržeti sán, ovšem pod v.chní mocí jeho. Avšak prvn, Liři - s mistrem Brunem bylo jich poetem 15 - byl. většinou, ne-li všichni, původu německého. Poláky poutaly tou dobou jich domáci sváry a spory úplne; jim se nedostávalo výbojnosti a rozpínavosti, které u Němcův ani za rozbrojů a válek v říši Německé nepřestávaly. Snad nesmíme hledati v založení nového řádu tolik, kolik bychom rádi našli: totiž aspoň tušení toho, co by se bylo mělo státi. Právě r. 1228 poslovi': řádu dleli v Polsku, roku toho Konrád, v té chvíli také pán Krakova a velký kníže polský, řádu Německému daroval již před tím slíbené Chelminsho. R. 1230, po návratu velmistrovu ze Sýrie, přišlo poselstvo druhé. Konrád potvrdil darování Chel-minska listinou novou, a biskup Kristián postoupil s jistým, výhradami řádu svých statků v této krajině. Osud Pruska byl rozhodnut. štédroľ"- 1 Kľnľ"hl P"redP°kládati tolik krátkozraké —: ' by byl Odminsko daroval se všemi právy, 1 Sr. rozpravu /•>, Zuka Pn«, t ■ ., lame Krzyiaków do Polskí 17 odlučuje je tím úplné od říše Polské? V té věci, zdá se řád nedosáhl tolik, kolik by si byl přál, Konrád e vrchní motu k té krajino přece nevzdal docela. Než co se Pruska týče, kníže sobě, svým nástupcům, říši Polské nevyhradil práv žádných. Práv ovsem k Prusku také říše Polská neměla; ale státy, šíříce své hranice, neptávají se tak po svých právech, jako po svých potřebách. Říše Polská v době svého úpadku neměla síly vyhověti svým potřebám udržeti si Pomořany, získati si v Prusku přístup k mori Baltickému. Když později, povznášejíc se z úpadku, vrátila se k svému úkolu, dobyla si sice vrchní moci nad Pruskem, než v Prusku zůstal řád a po něm dědic jeho Hohenzollerové, Prusko zůstalo, čím se bylo stalo za panství rádu, zemí zgermanisovanou. Netoliko osud Pruska, ale z části též osud Polska byl předurčen v těchto letech, ve kterých rád Německý na dolní Vislu povolal kníže Konrád. Iv. 1230 se na dolní Visle počíná bojovná práce rytířů Německých pod prvním mistrem krajovým Heřmanem Halke. Chelminsko bylo vpády Prusů zpustlo a musilo z části nově býti opanováno, neb Prusové v některých místech byli zůstali a se opevnili; s opanován: Chelminska se počíná ihned také německá kolonisa v této krajině. Potom r. 1233 zahájen výboj na půdě vlastně pruské, v Pomezanii. Když pak slyšíme, .'v r. 1237 výboj ještě nesáhá dále než k FriŠskému liman , je patrno, že se řád nestal pánem Pruska několika sik lými, rychle po sobě následujícími bitvami. Po této ostatek ani netoužil, postupuje cestou jinou, ale jis Kam vkročil, tam chtěl také zůstati; proto všude hned hrady i pevná města, a vyplňovány néo ckými osadníky me/.ery v starém obyvateli J- Goll: Cechy „ Prusy. ^o ,-, cřest bylo.; eno a vypMoot ítě svobodných. Ovlon podrobeně obývate: ;* se txninio a staré v ajin j lých se daly do krajin pooV. - ' - sepovstá v>- ío bojích ;; - festnich Prusův ié by paust - na jih« a na s mezi obojím limanem Sam Toru:' -únno -. Bra 3 inapoč ip Kristián se costal do : ohání rerého teprv po svobod jako nepřítel ibezpoc m — žeseojehoosvo- - ; éto nepřízně mezi biskupem a ŕádeai. jak íaiob od onoho na kurii pa- P^ stan by byl rád zaujal Livo. měl v Livonsku. pod vrchní mocí jeho. ;to řád _\ě- ncisa nedosti ch. *ces topláo -,i\o-H rotí útisk :h obrácení. £* mu hrozila pruských, hoci uo lá se na '. V bq rusý řád nestál sám. Za p oč « Pomeza- nie »val hlavně velké výpravě knížat polských r. 1234. 1 na; iě jediná opravdová bitv o níž se v těchto letech d «ne. Avšak knížata po': i v té d.obé se zanášeli hlavné svými spory a musili se starati o sebe. nemohouce se věnovati úplně řádu. ani když povoláni jeho nepřinášelo přece tolik prospéc kol y\ Konrád o Mazovsko vidy trpělo vpády ľ ■ a pri tom pustlo příčiny: z polských kra poddaní pro těžké roboty jim od knížat ukládané Často opouštěli domov a utíkali se k Prusům. Bez podpory, netoliko z Polska, než také odjinud, řád sotva by se byl stal pánem Pruska. Od r. 1: počínaje k rozkazu kurie v rozličných zemích neustále hlásán křiž proti pohanským Prusům: v jedné bulle papežské 7. r. 1232 slovně se praví, že řád sám by nestačil. Hlásati kříž v těch let :tě úlohou řádu Dominikánské r. - ;ako jinde, ta": v Cechách a na Mo-Jako jinde., také u nás v zá ;h odkazy ciněuy na podporu křiž'. 1 pro ně sbírány přis; pěné mezi živými. Také české zbraně a české peníze por 'ádaii nový německý stát na Baltu. Pohanským Prusům od kurie ohlášena zároveň oekonomicka válka: pod -tem exkonim xe nikdo jim neměl dodávati železa ani soli. Hned při op ani Chelminska řád Německý podporováu křižáky. Několik let později počínají se křížové výpravy knížat R. 1236 přišel Jind r. 1240 Ota Brunšvický, r. 1245 se dostavilo v slané od Fridricha Rakouského, r. i.;: :rál český Při l Otakar IL 2 krajin proakých, které uprostřed 13. století ještě stávaly svobodny, Galindie podrobena drive; k pod.o-b^í Samhndu pomoc rádo přinesla výprava krále Českého. Káa Německý velmi záhy byl uveden do zemí c skýchanabyl v'nich statků, far i kostelúv. Těšil se přisni jak panovníků, tak i některých předních rodu, na pf. pánu z Hradce: v tom se knížata češti od jiných knížat n. v tom se šlechta česká od německé nelišili.!») Podnikaje tuto výpravu, mínil se však Přemysl Otakar zavděčiti přede vsim kurii papežské. Jí se byl roku 1253 ke zvláštni odd.mosti zavázal, na spolku s ní zakládá se potom politika jeho, jež se konečné přece neosvedčila, kdy : de nechránila potom před rozkladem té říše česko-rakouské, kterou budovati byla pomáhala, pokud se jí bylo obávati nového povznesení rodu Staufského a znovuzřízení strany jemu oddané. Chystaje výpravu, jistě byl ve shodě se svým předním rádcem, biskupem Rrunem Olomouckým. Pobyt velmistra řádu Německého - byl to Voppo z Osterny - v P,aze v záři r, 1254, jako* , návštěv, Ansclma, biskupa Varmijského, na Mo-»* pochyby s chystanou výpravou souvisely. richte der Bauei des ÄÄS ^ *" Voi* (Ge" Prvul ani druhý spis dnes tt n™ x ^ m Höhm^n). Ani f *f* novaci Z ďbW fc °bSU,y by vSecky ■* vyPnivo« Přcmvsla Otálet ™„*** " I» P-d pívní ™« slily pod zvláštním ZCmľ V rádu v Čechách a v Mo-v>'^ytují v řádu t*ra mistrtm. dosti JU -JAT — — -ií Ära- 21 Podle příkladu Přemysla Otakara v zemích českých a rakouských mnozí přijali kříž, zvláště ze šlechty.21 Z knížat německých připojiti se mínil Ota Braniborský, manžel sestry jeho. S králem se sešel ve Vratislavi o vá-nocich r. 1254. I z jiných končin německých křižáci spěchali k dolní Visle. Príhodný čas k podobným výpravám býval v měsících zimních, kdy četná v Prusku jezera a močály zamrzly a postup vojska usnadnily. Přes zamrzlý liman Frišský nedlouho před tím — nevíme určitě kterého roku — řád byl podnikl výpravu proti Samům, která se však nezdařila. Samy řád« podrobit přicházel v zimě na počátku r 1255 král Český. Nelze pochybovati, že vojsko křižácké bylo vytáhlo napřed. Za ním spěchal král s velkou rychlostí. V Chelminsku jej uvítali biskupové pruští, velmistr Poppo i Burkard, budoucí správce nedobytého ještě Samlandu. R. 1326 dokončil svou kroniku země pruské Petr z Dusburkn, kněz řádu Německého. Více však než originál ve známost vešel německý překlad ve verších od vrstevníka Petrova Mikuláše Jerošína. Zde — u Petra a Mikuláše — najdeme podrobné vypravováni o výpravě krále Českého, které později opakováno bylo od jiných. Avšak nemilosrdná kritika otřásla vírou také v tento pramen namítajíc, že za krátkého pobytu na severu tolik ",! Někteří jsou jmenováni jako svědkové v listině dané v Elbinku dne 17. ledna 1255 (z orig., chovaného v archivu > ryjských v Krakově, vydanO r. 1SS2 v Preuss. Urkundenbuch I.. 227 -22S), kterou se řádu od krále držení domů a statku zemích jeho potvrzuje. Jsou to zejména Vítek z Hradce, N (z Rosenberkař), Jaroš ze Slivna. parkrabé ľ Smil z Lichtcnburka, Boček, předek pánu i Ku Smil z Bílkova a j N vláště :énlu cých aejednv tvrdím w-- u -■• - Qysl dc S aw irobeni r I« pokládati ra , ist -r A právě tento počátek po- cást 3 i a se ba dlouhého odoom. Tir Wo sc poddával st -caa Olomouckého p0 P1^ : ?redni d'-"a. -:. -e m x_::ir :~.úe = r.:ar. před králem. idchodn jer me pi, že na ce rok platival slib ještě nepodanie «J* «roi jeho, v Opavě; ^ľS velko, *^ŕ ^Wfcpaadudiav-enstvase: ■ f* 3mc -:éhon: ^'ä*™«** ž Köhler fcntwickluiig des i*.T" ***-a-ck kamer *** =rBefe^i 'Oil uka Vojtěcha, král sám v lista biskupu a Krakovské pripisuje zdar výpravy pŕhmV nového patrona polského, nedlouho pred tím (12;3 za itého prohlášeného. Zápas Prusů s řádem a jeho pomocníky byl beznadějný: společnost kresťanská již nikde ve svém střed pohanů netrpěla, a odpor proti kříži konečné v -Ü ke zkáze těch, kdo v čas před ním neskl s___ A přece nelze se ubrániti soucitu s Prusy bojujícími za svobodu, za starou víru. Jest to tyž soucit, který se probouzí ve W idukindovi, píšícím v 10. století na oslavu Sasüv a králův z krve saské. když vypravuje o Slovanech jarech«, kteří pro drahou svobodu všecku bídu seti byli ochotni . . - Jest pravda, že i mezi Prusy mnozí se podrobili b boje nebo po krátkém odpsru za výminek dosti > cu: většinou však ti, kdo nezahynuli, teprv pc zápase se poddávali novým pánům a neradi snášel jařmo jich panství. Rytin Němečtí byli Prusům pá tvrdí a krutí. I kdyby byl Petr z 1 - ;en pově=: zaznamenal, i pověst by dala tušiti, jaké býk» ono pait a jaké ono poddanství . . . Jednoho času — tak vyp: vuje kronikář — Wolrad. velitel v hradě Ler. seděl při hostině se šlechtici pruskými svými hosr někdo zhasil světlo, a hostitele před smrti rac dobré jeho brněni. Útočník, kdy: .0 ro nenašel; hosté k otázce hostit, odp kdokoli, že zasluhuje smrt up: zval 3lradhost apiti a potom spáleni i s hra byl naložil Gero. uade onu událost do doby, kdy ■* • DU8brkUstS Sír. »to jedním dnen, '. se chystalo velké pov . ^^ krajinách pruských t^rJS* **<**>a**** *»*•*■ wp,anulo a , se ^ m,řil;a|i Jak ^ ľiŕSS?*» Nemeckých Pod panstvím íanské, tak >.uw '/^ ..... n, „epozbývajice s,é lásky k svobodě pnucili ™Jí od svých pánův umění válečnému; to byl» potom vůdcové při velkém povstání r. 1260, jako onen Jindřich Monte, kterého byli rytíři poslali na vychovaní do Magdě-burka, k s řádem byl Prusům přinesl poddanství, ale také 1 a tak bylo druhé jich podrobení první. I mnohé hrady a pevná mě ta řádem založená padla; některá, jako Elbink, jako Král >\ tála so místům při stoupající povodni vodou ještě nepokrytým. 1 do Chelminska povstalci zabíhali. Válka ni s obou stran s velkou krutostí. Byla to vál hodná: běželo o trvání panství německého netoliko v Prusku, než také v Livonsku, Úlohu, plnil«, ani Polsko ani Rusko, převzala ■ a v Livonsku Lotyši i Setngalové jsou ni Uvanův; avšak více než kmenové příbuzenství «*» UV JW. Litvané tušili, že dojde JJ*U panství německé pronikne úplně v krajina ani od Ruska ,ta tak m drive, než Uvonska rjjyJboje rytířův Livonských ™ madé Pastvi německé v Li- /sepSľ aiil- K>'tiH> P^vy do Litvy samé. ?i; r - makové ,,- 1,1 kter* mistr Livon Volquin i mnoho rytířův padlo. Mistr již před tím byl stál o splynutí řádu svého s Nemeckým. Po jeho smrtí toto přání stalo se skutkem. Ke pni řádu Německého se připojila vedle pruské nová větev livonská. Rytíři U-vonští zaměnili svůj dosavadní kroj — bílý plášť s červeným křížem — řádovým krojem rytířův Německých, bílým pláštěm s křížem černým. V čele řádu celého zůstával jako dosud velmistr, pod ním řídil větev livonskou mistr Livonský. Na místo Volquinovo vstoupil Heřman 1 í ilke, pod jehož vedením výboj řádu v Prusku se byl počal. Nelze pochybovati, že by konečně Litvu byl potkal týž osud jako Livonsko a Prusko, kdyby nebyl vznikl stát litevský, a kdyby Litva se nebyla otevřela víře křesťanské. Avšak ani jedno, ani druhé se nestalo dosti časně. Mendog (Mindove) se pokoušel o sjednoceni vlastni Litvy a zároveň o rozšíření svého panství na ruské půdě -Když se při tom potkával s překážkami a s odpore;: když jiní knížata, příbuzní jeho, se spojovali s křesfa -skými sousedy, s Rusy v Haliči, s Němci v Live odhodlal se přijmouti víru křesťanskou, aby tím zabránil spolek křesťanských sousedů proti Litvě a proti sobě. Prostřednictvím řádu mělo se křesťanství rozšířiti do Lit y. Rád uvítal papež Mendoga mezi panovníky křesťans ") Běželo o povznesení moci jednoho -nad ostatní knížata. —Již v 2. polovici 13. století přátelské i nepřátelské Litvy se .mi ruskými její na pudě ruské, nejdříve v Černé Rusi usnadněny byly tím, že Rusko sou. tatarskými. Jul. taíÁ Mendog í ze spisův Akademie. 1 tato r jistého o nejstarších dějinách litevs (12 S vraiinách kde dosud trval zápas kríže V těchto kraj ^ x setkávají -s pretensemi yaaostvim. Pfte jg dříve si byla přiřkla vrchni stolice apoštolské. ^^ Také nový stát litevský ffloc nad Pnf ef" a sVrchovaností sv. Petra. Jméno fflěI stát. pod och-J Innoncence IV.*) ^OTäVnlÍn bvU ro,ka,a jeho od Heidenreicha, ^;V ioského; mistr Livonsky Ondrej byl pn £2* -vaéní jeho hostem . . A jezto lame v tí :ech také Polsko prohlašovala za stat pod jej, mc .ostí stojíc!, výslovně při tom rusic podobne te Německé, ježto z toho, že koruna sv. Stepana papežským, podobný odvozován byl poměr ' a když Daniel Haličský za korunu a za -rteré od západního kŕesíanst/a proti Tatarům ; ,-jval při s k církvi západní* Petra se re e východní Evropě od r k Baltu. oráceoj Mendc^ .-nenaje »ráčeni všech n. I a nich zápas s křesťanstvím měl ještě dbubo potr rputnějí pohanství *et*Jržovak Žra* /mud™, nestála v poslušenství ■**'• ^sapok :iství se soused iím regnomUtó -'. et proprietatem beati ■'^mZL£ T "* "* ; 'nnöcen<*' JV. Take nové **, **** ** »**l. aby ; eno bylo k jeho <; ale tato, jak se ^W: „ou,nahý řádu Livonskem, kdežto Mendog s řádem míval styky přátelské.27 j R. 1260, dne 13. července, padl v u jezera Durbského mistr 1,ivonský Konrád, a s ním 150 rytířů. Na bojišti samém počalo se povstání Kuroncu, kt/: s rytíři do pole vytáhše, tyto zradili, kdežto Scmg již před tím jim byli poslušenství vypověděli. A tak skoro současně vypuklo povstání v Livonsku i v Prusku. Porážka dne 13. července — také Pruítí rytíři se svými poddanými v této bitvě bojovali — otřásla panstvím německým v zemích. Dlouho trvalo, nežli se tu i tam zase upevnilo. V Livonsku Lotyši a Livové zůstávali jíž svým pánům věrni: než Kuronci setrvalí v odporu do r. Semgalové pak podrobivše se povstalí podruhé a vzdorovali potom ještě několik let. Uprostřed století 13 v zemích českých a sou ch hlásán kríž proti Prusům, proti Tatarům a od r. také proti Litvanüm. Hlásati kříž proti Prus-.- z ^-ud, povinností Dominikánův, sbírati křižáky Lítvanům mělo býti starostí Františkánů, na prvním m: kého Františkána bratra B .rtolorr.éje, na r.éhož tuto úlohu vznesl papež Alexander IV. v Čechách a n. ravě, v Rakousku i Polsku.2**) Kdo jsou však ti Lítvané, proti kterým n. býti hlásán? Nemohl tím býti míněn křest lický král Litvy. Lítvany, proti kl 1 r. hlášen, rozuměni byli ne e Jai Danielem Haličským umluven míi i dlouho. Daniel jeví se nám . Beží o krajiny ruské v sous byla při tom irována Tatar K následujícímu ví 28 .tvanův jeden z kmenů litevských, kteří také v listě pa-pcískcmr. ,255 výslovně se jmenuj,*») Mazovsko mělo nepokojné sousedy, na severu 1 rusý, na zchodí Jatvéhy. Když řád rytířský knížetem Kon-rádcm a biskupem Kristiánem založený po krátkém trvání zanikl, mistr Bruno ;> několik členu, kteří nechtěli jak-, jich spolubratři připojiti se k rádu Německému, ozazeni jsou v Drohyčíné v Podleäí, v krajině Jatvěhům odňaté-. O podrobení svobodných Jatvěhův se potom polátí knížata pokoušeli, při čemž se jim dostávalo pomoci od Rusu halič-ikých, Ji/, r. 1246 setkáváme se s Jindřichem x rádu Dominikánského, biskupem JatvěŽským, zatím ještě - in partibus infideiium. Několik let později (1253), když knížata Kazimír Kujavský a Boleslav Krakovský ohlásili papeži, fce by Jatvězi dobrovolné chtěli přijmouti křest, budou-li vzati o.i řečených knížat pod jich .».-hranu a Pa»9tv<. Innocenc IV. vyžádané k tomu dovolení udělil ) ,knUatům také .„volil, aby sobě podrobili J™* '' d obodnou. Avtak, eo knl : • ^V S» P"*> ruskopolské výpravy ,uu m italy. Proti ,,;,„ wu ■ . :......—"•■•^ "-.....M p0 ...v " yl výdatné podp ^vit, ,ri,, ......,233) ^ B«!.........i! ; srn; *.....* ' ' , .. .„,,, ' '.....Inému pod skými se sice dostavily druhdy neshody mezi sousedy ve stredoveku obyčejné; většího dosahu však neměly. Teprve kdy/, papež Innocenc IV. jim přiřkl G i a území Jatvěhův, počínal se první vážný spor. Rád pokládal výboji; v těch stranách za svůj monopol; tak vykládal listiny papežské i císařské, jichž se mu bylo před tím dostalo. Aby předešel Poláky, opanoval Galindii sám. pape/., co se stalo, schváli!. O Jatvěhy se však dolv Daniel Haličský a Zemovit Mazovský s řádem, který sobě vyhradil severní část úaemí od nich obýván (1254). Věci práv é vypravované se opakovaly. Nástupce Innocence IV. Alexander IV. (1254—1261) na novo přiřkl na prosbu Kazimíra Kujavského jemu Jatvěhy, ano i l ralindil (1257). Pro Jatvěhy mělo býti založeno nová biskuj a biskupem se měl státi bratr Bartoloměj, jenž se chystal i*. 1257 křižáky také v zemích Českých sebrané do Polska povolati. Než v srpnu r. 1357 Ka irair Kujavský a Zemovit Mazovský se s řádem opět tím způsobem, že starší smlouvy o Galindii a zemi J věhův zase se pokládati mohly za platné. S žárlivosti byl pozoroval řád, u: se v knížatech polských | žádost po výbojích, i dosáhl toho, že stejnou d 011 sáni Se S nimi smluvil, hlásáni ku. c proti JatVi v kraj iných polských a českých na n staveno, a že země tyto prohláSenj ta b t>,: určené, by odtud pomoc řádu Německému v a Livonsku přicházela. K. 1258 take hlásáni Tatarům obmezeno, aby prý řadu, je letech těšil úplně milosti pap< ově, újmu. To příponu nul r. i 260 Alexander l\ tal< - . i-Hvž sc chystala výprava krizová na pomoc ' iLrfim Pod vedením markraběte Branibor-Polsku prot. umr y ^^ bouřícím se Prusům. Be/ cizí pomoci na sebe odkázané 1 olsko trpelo v těch letech vpády Jatvěhův a Tatarův . válkami svých knížat mezi sebou. Nic neprospěla r. 12G0 Zemovitovi Mazovskému nová smlouva s řádem, zavazující obě strany ke vzájemné porno "i proti Jatvěhům, nic neprospělo vyzvání papežovo k řádu, aby Polsku proti Tatarům pomáhal Již se počínalo ono povstání, které by řádu i při lepši vůli, než u něho lze předpokládati, nebylo dovolilo starati se o »hořící dum sousední.«30 Za povstání v Prusku a Livonsku bylo zase zvláštní inností Dominikánov, jako jinde, tak i v zemích českých hlásati kříž ve prospěch řádu; když pak povstání potrvalo, připadl týž úkol také řádům jiným. Zase peníze a pamatováno v odkazech «a podpore křižákův. R. ,262 Petr z Rosenberka určil v »W summ« p,„ěz tomu, kdo by se »pro spásu di ^«vyprav protí Plusim. ^^ ^^ y v ^^^'2 y?Ír3k0u^- M slézáme ■W* Otakara , n " pH slavné korunovaci Přc- vě '• ■ ** a DotlSe Setkávám« v Čechách a „a l s ZlľV- ,26S- Ke tó« České PKmluvou, byse « K™'^esKemu pr< y ■«» u,al, Alexandr VT 25. května íaňn. " *5. Května ia6i)[ ,u,,e Alcx«nder IV Kdy a proti komu Přemysl Otakar po druhé vzal znamení kříže na sebe, nevíme určitú. Nejspíše zněl slib králův nejdříve neurčitě, že podnikne výpravu na obrai věrných křesťanův proti pohanům a »jiným nevěrným«. Pohany mohli rozumění býti Jatvězi a Tataři, »nevěrnými« schismatikové, Rusové. Naděje Innocence IV., že uvede východní Evropu v lůno církve katolické, se neplnila. Daniel Haličský, nedocházeje té pomoci, kterou očekával, odvrátil se zase od církve západní. R. 1257 Alexandr IV. Daniele důtklivě napomínal, aby sliby dané splnil, hroze, že sice biskupové Vratislavský a Olomoucký zakročí proti němu tresty církevními, a papež sám že na pomoc si přibere >>rámě světs ; t. j. že vyzve některého panovníka sobě oddaného k v pravě válečné proti němu. Hned potom bratr Bartolor jal se hlásati kříž proti Litvanňm, Jatvěhům, proti Rusi »i jiným pohanům a $chismatikům*t-\ a tehda to sn bylo, že Přemysl Otakar podruhé přijal křiž. N Ueželf Daniel již dříve k nepřátelům jeho jako spojenec krále Uherského Bely; několik let před tím on i I Krakovský byli nepřátelsky vtrhli do Opavska S neslaveni se potom Přemysl smířil (1255)1 slibuje ochranu proti »schismatíkům a pohanům«. Tehda to by že král Český v náhradu za vpád do Opa z Krakova darem rámě sv. Stanislava, ukal'. zlato a drahé kamení«.31) Smiřuje se s Boles mysl Otakar vyslovoval přání, by vš připoutal sobě svazkem přátelství. N< 3l) List králův ze dne v. fcervence ■y Krakowskiej (vyd. Pi í. 60. a 71. dal P^ _;. •. V eho by "^ fcoH »a pomoc... Jaká byk od, d, iádné aapce jeho Uiten IV *» M apoan»al docela, pc .rfka tech Pře- dla Oakara - k »ýpravé :r : sdíismatickým to a Ľ - :ěch Ietech spojen: . '.:. tatův, s nimi na plen zajiždějíce do Polska, Litv-a pal: neb; :atolickým královstvím icún pod ochranou stolice apoštolské. Porái.-a o jezera Djrbského byla otřásla panstvím řáde na Balto, a : lendog se přidružil k jeho nepřátelům a snad se také vrátil zároveň k úctě starých bohův.Aj Po zavraždení jeho 1263 , Li;va se dostala pod vládo panovníka pohanského, dosavadního knížete žmucí-:ého Trojnata. Avšak tím ještě nenastalo pohanství ástvi úplně. Mendoga přežil nejstarší syn (mladší zavražděni s otcem) Vojšelg, křesťan. Pohanství v Litvě mohlo ustoupiti bud latinskému, bud řeckému vyznání; V7^ v ??y raSke ^^ «^ Litevské' k tomu ^_P^1 Vojselg - snad ještě &ve> než otec se stal <* ^^^ÍSÄ,* Wesianske *J ^se odřekl, ■«*»; Utkowstí iích ľľlu ' iüL Záleží na ""ítice pra- d*TOÍ 4h0 • L, hľl . nePředPOJatě. Než jeden z jeho Ä K1Íraent 1V- (v bu„e z r. 1268, > SfaSZ?* ** ** " <'uibusdam ■ pra n, w*m títn sesbbeno. že R pod pa* -akó .y samými oV Uja- t k niii v-nL Yojšelg nemel nasledo po otci. : jeden z« >■ jeho stejného s znáni V ootom zároveň s ním zavraždení. Z a pr .o. kam se byl již za otce ne vysel abv ,:;-; ti »stvi v Litvě zachránil. Z odevzdal Litvu jinému knížeti, knížeti národnosti ruské a chodní, Švarnovi, synu Daniela H svatu svému, jenž potom vládl až do r. I267 neb I Bylo to r. 1264, nejspíše, kdy po pádu Mendoga vládl ješ:" Trojnat a ťm vítězství kynulo pohár anebo když na místo jeho byl již vstoupil kníže pravoslavný, schismatik, že Urban IV. vyzýval krále Českého k výprave křížově, nabízeje mu odměnu: krajiny, které ': obrátil na víru křesťanskou nebo kterých by dobyl v Rusům a Litvanúm, měl i se svými nástupci pod pod svou vrchní mocí.33). Avšak ani Urban (zemřel v řijnu 1264) se nedočkal výpravy krále Českého. Mezi tím trvalo povstání v Prusku. Nejhůře s řilo řádu r. 1264- V zimě 1265 — 1266 pnspěl mu pomoc s křižáky vévoda Brunšvický a lantfcrabe Du-rýnský, než bez prospěchu, když r. ?**%* a naStal° tCpleJŠÍ p0ČasL V (1266—1267) dostavil se markrabě O R,,rt.ľJ NOS"'" apostoUca autoritäre Ubi :; .«Ai o chystán« výpravě nic nealyäíme. '"' r' JÍJnodl- nejspíš« dle přání kurie R. i*57 * král 71 , J boj s Prusy mól býti pfopětí na pomoc^ ^ ^^ fl i- i- Tkrál- U«*- Přemysl Otakar lM"' ^ S I M r. M 'd Urbana IV. k vý, StSfíbí 1* *■* p-tí knížatům po,řým";" Nemecký přihlása, a ctó více - i^« samu Ju pape Urban l.yl ustanovil, že výprav, krale Českého nemá býti v niíem n i fikor právum řádu. S ním bylo tedy třeli:, napřed se dohodnouti, což se stalo smlouvou uzavřenou 9 plnomocníky jeho v Praze v září r 267. V ní král uznal právo řádu k těm krajinám pruským, které řád byl držel již. pred povstáním. K pokoření jich sliboval přispěti, maje sám za to od řádu podporován býti při dobývání Galindie, Jatvěžska — jich se tedy řád sám vzdával - i Litvy; jenže slib od řádu učiněn byl s opatrnou výhradou: ..pokud jemu lze bude«. Litva tedy (povězme to ještě jednou) byla hlavním a nim cílem chystané výpravy; v oněch vzdálených krajinách mínil Přemysl Otakar založiti takořka druhou 7/ Ale jaké byly při tom konečn6 a p0- J™ ' ' Mínili nejspíše (jistoty nemáme ; '777 -děje kynula, přenésti na ) než tak, aby JC drželi pod vrchní moc 1 ímyoh, jeho, založiti na Později uslyšíme, že král Jan vzdáleně Mazoi takovým způsobem pripojil k panství svému. 8') Mínění, že v Olomouci mělo býti zřízeno arci: pro řcdiy a Moravu nebo dokonce pro všecky tehdy (byly to mimo Čechy a Moravu také K král vládl, zakládá sľ na nesprávném výkladu pramenu. i . t pravé v r. 1265 -1266 - 1 potom ty. ** l •• ^™™ i .ostí tento n-ch Kdo-ju napred aec Řimské ; ; --á vý. psE něho ^í ne: sré do \Tacel redchůdce - ; *é podržel, ale stalo se 3amL Litvě e vedle toho věno-=~ — sotva by byl jiný - : dovolení papežovo, ve kterém se žádná zen _ ztahuje. V litre roHc Orakarovi volno trůn n£ "-eadog&v c posaditi osobu ^*řov' oddáno - východní] ^ řehni rcoci krále Českého vm paoežse nezmiňuje, tó, že Mendog byl přijal'korunu od apo- ^^>^ce; pod jeji mod mělo tedy také obnovené 5£r^- s hw - ■*•k tí to nákíek, Ir "^ "^y13* nikdy nevzdávala: a Jat . r™ erneut nes al, jen Galindii e ** v listu papežském k Bran 37 .11 — měl biskup Olomouc po dobytí pod svou duchovní správou po- eti až do konečného rozhodnutí stolice papežské. Ani poslední žádosti králově papež nevyhověl. Místo rozkazu radu vyslovil křižákům, aby ho za vrchního velitele přijali-58) Odpověďmi Klimenta IV. z konce ledna 126S počíná se nevděk kurie k Přemyslu Otakarovi II.3 55) Emler č. 44 a 45- Perlbach č. 133 a 2 3 ») Ohlas plánů pojících se k druhé výpra -dosti patrnÉ se ozývá v české Alexandreidč. tam kde ba-prosí Boha, by Čechům dal krále, jako byl Alo»nd< tn ie by ru obrátil Litvu i Tatary, Bescrmany, Prusy i >nepo- _ené« Rusy. K tomu místu bude třeba při '-;. při c: a česká Alex. složena. Srovn. tä Pervou" III. 1 U Poslední dva Přemyslovci. Jízdy krále Jana na Litvu. Karel IV. Přemysl Otakar za ■>.<• druhé výpravy řádu neprispel osobním bojem a Prusy, ale tím, že sprostredkoval smíření * nebezpečným sousedem. V té době, kdy K mecký řád počal dobývati Pruska, v sousedních Porno* tuna h vládl Svatopluk llem v Kdansku; dva mlad bratři Sambor a Ratiboř měli údély pod jeho vrchní moři. R, 1234 ve spolku s knížaty polskými Svatopluk i Sambor bojovali ve vítězné bitvě na Sirguně řece. Pomáhal tedy také on zakládati panství německé na dolní Než ra : iho se přátelství jeho 1; řádu zkalilo. il snad nebezpečenství, které od nového souseda nastávalo vlastní zemi jeho? Za prvního šikého povstání Prusů 0242-^1243) ^ !* *• ^ ■ .«tfdrf * spolku s po-« oproti němu pomáhali knížata polští pS í I! ľ hrľila klatbou> štěstí válečné mu ne-druhého'jeiS\5ET mlJCnŽ POt0m POtml také /;i Svatopluk h° P(°V8tání ^^ K- <266 «"*" nikdy otce pro, ľJ^Í ^^ jcn* ji,k0 Prusy. T, ' >"-t?vl, polku s povstalými f«kého; jcho ,; «W zbaven řád skrze kráIc *n mír, když dne 3. mi,:1" ar a Mestíín setkali Řád mohl se bez při novati své ki práci v Prusku docela. Na domácí obyvatelstvo při jeho druhem podrobení uvalena tužii poroba než před tím; kde /řidlo, přibylo půdy kolonisaci nemeckí ... V toho řád pokouScl ne také o nové výboje za hranicemi vlastního Pruska, Jatvéhové zastávali svobodni a zabíhali, pokud povstání trvalo, do Pruska, až, i do I helmi I Podrobení jích ski/" Otakara l>ylo l,y zbavilo íád n pohodlných sousedův. Kdy/, povstání přestalo, počaly r. 1278 výpravy řádu samého proti JatvěhĎm, ve erých v cizím území páleno, pustoňeno a vra/' 'lakové výpravy podnikli té/. Prusové, řádu poslušní; a ýni způsobem i Jatvéhové navštevovali krajiny pruské, Po několika letech tyto návštěvy přestávají, a výpravy proti Jatvěhům nabývají jiné povahy; jíž b " trvalý výboj. Kolem r. 1283 ke krajinám stojícím p panstvím rádu přibývá Sudavsko, t, j. severní Jatv* jako Galíndie a jiné teprv v té hto letech trvale opanované pohraničné krajiny — zpustlé a téměř liduprázdné; domácí obyvatelstvo, pokud se poddalo, převedeno do krajin pruských již dříve podrobených, pokud se poddati nechtěl vystehovalo se do Litvy. Boj S Litvou trval dále... Po dobytí Sudavska a jiných krajin pohraní nabylo Prusko těch hranie, které potom podrželo. Na západ od Visly v 14. století přibylo »zapadni Pn Jsou to polské 1'omořany. Vévodové PomořanStí vedou si podobně jako jíní knížata slovanšti v sousedství německém; důsledné politiky nemají. Ostatek bylo i zde jich p vetu d adné. O Svatoplukovi, jenž za prvního povstání pí byl nebezpe nýra nepřítelem řádu, vypravuje I 14. století, že umíraje napomínal syny, by S r - i — KS i ; - špatně se Z i »1 " ■"-' ■' ■■ ■ Kdans byl '.an zračno-. ou -aniborskš. R 1271 •• rati-■. "■ :n a _:•„ ale sebe. ' " ' ä své ist or Pomořan na Odře od-**.«* - za Odro *: ä -.-a -i v F anech vvhasl, jim *-*.- P inal již Ke : .. . -\~ .Pomocí Kdar^a (, I2/-2). ■* - němečtí rytin inoceny pod I 2 _ _,_ >nySla::, ■u M zemřel r. 1294. Pŕemyslav Velkopolsl '> — korunovati se dal se svolením stolice papežské — přijal také název vévody Pomořan-ího a uvázal se v dé t po něm ; . Po jeho brzké smrti — za původce jeho zavraždění (12-mnohým platili markrabové Braniborští — následoval také v Pomořanec Vladislav příjmím Lokétek. A yi za nedlouho, jako před tím v Krakovskú, ta -e Velkopolsku ustoupiti musU Václavu Českému, také Pomořany připadly tomuto králi. Ríše Přemysla Otakara kdysi byla sáhala na jihu až k Adrii; panství 1 jeh.> dot na severu Baltu. Žádnému z Přemyslovců nepřipadlo ve světě tak . jako í :i //. Jsa králem Českým a markrabětem Moravským, držel jako říšský vikář a později v zástavě také Míšeň, o kterou již někt z předchůdců jeho byli stah", ne bez naděje, že ji trvale. Vládl v Krakově i ve Hnězdně; zde r. 13QO koruna Přemyslavova ozdobila jeho skráně. Jako tento zval se kráTem Polským a vévodou Poraořanským. S; jeho v chlapeckém věku byl povolán na trůn uhers jednou měl vládnouti v říši od Baltu k Adrii se prostírající ... A přece již vrstevníkům nápadný byl od; mezi mocným postavením, jež ve světě zaujímal, a o jeho slabosti a rozmařilostí. Dante, setkávaje se (Purg. VIL) s Přemyslem Otakarem, han otce, který prv již v plenkách m onen v dospělosti. Než zdá se. že to l: více tělesná než duševní. Vád , jetí a hromem U se v dutém oltáři, -------ifBl DanteaČec ä & k tomu Český Č:. st I-, 56. ;ií.; bez jebo dc ***** Sk apr átí no I«'- ečně I. v b, :nosti tím, co esnažú:, ; z, oč ^ 3. Do historie náleží . íje budoucnost, . nad svou přítomnost neb ji předbíhá Premy ara se bá pozdějšímu Ra- i, t j. s ; velkého mocnářství, jaké :iim a roztržením :em královým o ono první Rakousko, jež se v déjínácl tlo, na kusy ... A jestliže pravda, p ledních letech svých stál o korunu » a tím í ,ou Rudolfovou ovšem utrPěl drive, než klesl na poli válečném; ale i v té snaze se /uje budoucnost, ve které, od «vým pojednáním O kandidaturách Pře- tvrdí a hájí, potvrzují "»4). Nel podle d™ ,\ : - für öster Geschichtsf. U«** ^P^nU^dé.Přemy«! Otakar mil'-'> ^^Pitífvoulľndiritf, PřeCe "«»volila. Byl by řh;VS° M'**> «ykü s knížaty 1 "l/'olitik K. Ottokars gegen- ^ des Vereins für Gesch. IV. a potom zase od Ferdinanda I. za: v králi Českém, nejmocnějším knížeti ř. ., spatní: zároveň hlavu její. Zevnější politika Přemyslovců zakládá se především na tom, že jsou knížaty říšskými, a : proto Přemysl Otakar, stav se nejmocnějším k m říše, nemohl než státi o její korunu. Avšak právě proto, že byl nejmocnějším z knížat, ani kurie mu té konin, nepřála, ani knížata němečtí k volbě jeho nebyli ochotni. Než Přemysl Otakar jest více než kníže říšský. Jeho politika se obrací zároveň k východu. Podnikaje prv výpravu do Prus, vede si jako jiná knížata říšská, chystaje se k druhé, má své vlastní cíle a plány. Již v listě daném hned po oné (1254) biskupu Krakovskému vyslovil král přání, aby všichni knížata polští přilnuli k němu svazkem přátelským. To zůstávalo i potom snahou jeho. A poněvadž v takových svazcích převaha náležívá mc -nějším, lze říci, že král Český stál o jakousi hegemonii nad knížaty polskými. Nejdříve a nejúplněji k němu přilnuli Piastovci slezští, kteří sebe a svou zemi tak rychle a důkladně poněmčovali. 3) Z vlastních knížat polských i roku 1271 nejmocnějš í, Boleslav Malopolský a Boleslav Velko-polský, stáli na straně uherské, na straně české vs jen nepatrnější z větve mazovské. A větvi té nejsp by byly připadly výboje, na které Přemysl Otakar při druhé křížové výpravě pomýšlel. I v těchto pláne.!: se, století napřed, ohlašovala budoucí unie Polsky s I Než cíle své východní politiky se Přemysl Otakar potom nevzdával a před pádem svým se jem ačne přiblížil. 3) Pervolf (II. 29) podotýká, že poněmčil' SK nčmČilým Čechám. O Slepku lze říci že * Přemysla Otakara JIZ stalo pod hegemonií českou. Avšak svafek Slezska s Po skem, £ uvolnený, nepřestal ještě úplne a sporu k izat slez-Leh mezi sebou účastnili se tež Piastovci polst.. Bylo to pravé r 1277, že se tito v záležitostech slezských dohodli a uzavřeli zároveň smlouvy přátelské s králem Českým, v dobé, kdy jemu nastávat poslední a rozhodný boj s Rudolfem Habsburským. Přemysl Otakar očekával r. 1278 pomoc nejen ze Slezska, nýbrž také z vlastního Polska, snad i ze vzdálených Pomořan. A z Krakovská mu také přišla ... Smíme-li věřiti svědka současnému, tito cizí pomocníci pri králi na Moravském poli do poslední chvíle statečněji a věrněji setrvali nežli jeho vlastní Cechové a Moravané.*1) R. 1278 vyšel z královské kanceláře české onen vzletný manifest ke knížatům, pánům, rytířům a lidu polskému, 6) ve kterém s důrazem se vytýká příbuznost krve a jazyka obou národů, tak že by oba věrně státi měli vedle sebe a pomáhati sobě proti nenasytné lakot-nosu německé . . .5, Ačkoli n^ ^ b^deou národnostní řídila politika tohoto největšího cum multu Poionis f™"*™t ille magnifies rex Ottakarus k;vska kra.. p";8,, X *"*o Polska a zelena Kra-Polon. II. 843). PSIa' ******* Plameny polské (Mon 1 nhage„ovým »kiano, íe 1* £, J** P0^^^ t VÍCC nc'- -'"hové cviecní ; T^W se ve formu- Slovanem, ' lach' "V byl tedy chtěl míti *á Přemyslovce vnitřní neb zevnější, přece ruka jeho krátce před pádem se dotkla struny, která později mnohem hlasitěji se měla ozvati zase. Vyslovuje v drive; letech (1254) přáni, aby měl polské Piastovce za přátele a spojence — za spojence proti Uhrům — nevzpome: oněch svazku přirozených mezi obojim národem slovanským; teprv později rozpomenul se Přemysl Otaka~ na společnou slovanskou krev Čechův a Polákův, avšak ke, si byl již z jiných příčin polské Piastovce a zejména přec mezi nimi, vévodu Krakovského, za přátele získal. Takořl bezděky stával se Přemysl Otakar na konci vlády a života Slovanem, on, o kterém i my můžeme opakovati po Dalimilovi: Ach, běda krále šlechetného. že neschová jazyka přirozeného . . . A tak i v Německu samém při pádu jeho se i není veřejné rozešlo, ač hlasitěji se ozývá chvála za živ -bytí a stesk po pádu jeho. Vídeň zůstávala mu věr i řád Německý v Rakousích a Stýrsku. Po jeho pá vedle dojemné písně žalostné naci smrtí jeho. sloze v jazyku německém, ozvala se přece též panegy latinská báseň na oslavu vítěze, jenž »pokořil slova zpupnost«.6) Přemysl Otakar nezaložil žádné říše česko-pc a přátelství s knížaty polskými, o které stál, se d vilo příliš pozdě. Než i tak připravoval pudu doucnost, pro svého syna. Po Leskoví Černém došel vlády v Jindřich Vratislavský, nejmocnější mezi sl< ; stovci, po něm Václav Český. Oba 9) Sr. Pervolf II. 24; J. Rott v t - H. IS 46 básníků německých, oba počítají se men minnesángry. Oba se opírali v Malopolsku o stranu německou, jejímž předním sídiem byl Krakov, obec tehdy převahou německá.7) Xe^ při povolání Václava k vládě připojila se k ní část malopolské šlechty, která také při něm setrvala, když r. 1292 provázen svým někdejším poruční-kem Otou Braniborským do svého nového panství přišel, aby přemohl soupeře Vladislava Lokétka a stranu jeho, kterou, ana od polských Piastovcň nechtěla odstoupiti, nazvati smíme národními Kdyby byla ŕiše českopolská potrvala, snad by se byl během času uvolnil onen svazek, který spojoval Čechy s říší Německou jako jedno z nejznamenitějších knížetství jejích. Avšak jako Přemysl Otakar nemínil zem,, jimiž vládl, odciziti »říši«, tak také syn jeho o roztržen, onoho svazku se nepřičiňoval. Ano, kdežto v onom *-*■ se k 4. ľiľt£ iÍVOlr 0d krá!e AlbreChta' hlavoví Loké kov IŽ^f °' kdyŽ b>' h0 Proti "** • • • sm2LÍÍpoÍÍ1 dědičně od «* Né. ~~Trkdvž tí - , °kka P0d Vác'^em nelze S^^Ä*ÄP0HádajíCe * » P-vou vy-AS»««. Hist V\ . ._ •>««*«»/« ŕ\v,n ' H'ivou, vy- ^««^í ]líhT Smime tvrdit^ že u „1° m0narChÍ3 Ve -»Polská hu byl Pias,0^C a LS P h0 rOZhodIa idea ^ P>'y,mu bl^í než osS vSt0VCÍ Hnie slezská kta^- .0 bv Tr'0VCÍ Vá*vu, k aw- Vratis|avsko nemělo Vladov ľ Í2* nemÉ' PfÍpadnou i Lo- pochá*el 2 lin- mél ichovt á >7 tedy prohlásiti za výsledek česko-polské vzájemnosti, slovanského sebevědomí a odporu proti němectví leda že ve Velkopolsku, kde germanisace nebyla tak silná ako v Krakovskú, a kde národní vědomí živěji se ozývalo, ^národní příbuznost rozmnožovala Sympathie ke králi Českému. Bezvýznamná však tato episoda české vlády v Polsku není. Nám přinesla slávu, Polákům prospěch. Tito, unaveni nepřestávajícími sváry svých Piastovcův, z nichž žádný nebyl s to přemoci ostatní a říši sjednotiti, na čas od nich se odvrátili. Z ciziny povolán panovník do Malopolska a, když se tam osvědčil, též do Velkopolska. Mazovsko se jemu sice nepoddalo, ale koruna na hlavě jeho nabyla většího významu, než dotud měla; k ní se pojila vláda nad říší bez mála sjednocenou. Vláda česká — praví bystrozraký novější historik polský9) — blahodárně působila na další průběh dějin polských. Kdož ví, zdali by bez krátkého panování Václavova národ pols. byl kdy se již vzmohl v budoucnosti na říši sjednocenou! . . . Václav připravil půdu svému soupeři Via slávu Lokétkovi. Co se však Pomořan týče, vláda česká v této slovanské zemi nepřispěla k tomu, aby zachována zůstala říši Polské a tím Slovanstvu. Část viny při této 7 nese lehkomyslný syn Václava II. V Polsku pod cizím panovníkem zavládl lepš dek, než byl před tím za domácích knížat, zásluhou královských »kapitánův« v rozličných částech země, čejně z panstva českého od Václava dos 9) M. Bobrzyúski (Dz. P. I3, si »oj Václav byl příznivec klášteru v předního z nich, Olivského, vzdává mu chválu 48 V Pomořanech jinace. Zde správa země spočívá v rukou «nírěišího velmože domácího, palatina Kdanského SÄ U* i- - ■*» * « «**» pane váni Vladislavova byl auj.mal a take za Václava podržel. Vedle něho stojí syn Petr, jemuž Václav r. 1301 město Neuenburk se znamenitým územím v okolí daroval, ■*" «.-1 . _i.í iri^T-..^ TTT :_íív a VZ ším sti za Sľli^^'Itédrostí Václava III. jeŽT^fa rostl Později Svencu nacházíme na stupni něco niž-5,r Palatin Pomořanský nestojí již pod králem bezprostředně, nýbrž podřízen byl kapitánu Kujavskému. Teprve za Václava mladšího Petr z Neuenburka, jak se nazýval, spravuje Pomořany jako kapitán. Mocné postavení otcovo a zvláště jeho vzbuzovalo však žárlivost ostatní šlechty. Vladislav Lokétek, uvázav se po smrti Václava III. podruhé v Pomořany, mu je odňal. A to bylo příčinou, že on i otec a bratři postavili se v čelo strany německé, braniborské (1307J, skládající se hlavně z Kdanska i jiných mést, i zde německých. Jako v Čechách za vladařství Oty braniborského a potom za Jindřicha Korutánskeho nepřátelstvím mezi měšťany a šlechtou se probouzí a posiluje v této národní sebevědomí, tak v Pomořanech od doby Mestvínovy a podle jeho příkladu šlechta lnula k Polsku, kdežto německé měšťanstvo již tehdy by se rado bylo dostalo pod vládu markrabův Braniborských. "^ se potom po několikaleté vládě české vracela ^^ISS^ omuT partibus suis *>'avisum fuit *tae circulo ac utronu ' '' hUÍUS rcgis P" et boni Uudabíliter gubernatis ^8"° tam Bohemiac (Iua™ Poloniae cum benedictione nr**T* '" Domino - ■ - relinquens post I.an:>lvi eeského ' f^0",Um magn3e laudis. - K dějinám ******* (1882,. aneCh V" tčž Porn. Urkundcnbuch vydaný ä ■ vláda polská, nejmocnější rod v zemi oddělil se od strany polské, ve které v popředí stojí sudí zemský Bohuše. Markrabími Braniborským po druhé kynula naděje na rozšíření jich panství až k Visle a k moři. lo jim ani třeba vystupovati se staršími smlouvami z doby Mestvínovy, pochybné platnosti, když jim bylo lze opr svůj nárok na Pomořany o smlouvu s Václavem III Od delší doby Přemyslovce s markraby Braniborskými spojovaly svazky přátelské. U véně s manželkou ob žel Horní Lužici Ota lil., věrný a oddaný spojenec svého svaka Přemysla Otakara. Syn jeho Ota Dlouhý jako vladař v zemi České špatnou po sobě zůstavil parná: . než přízeň mezi ním a někdy poručencem jeho potrvala. Nebojovný Václav, ubíraje se r. 1292 do Krakovská, od něho pasován byl na rytíře. Markrabům Braniborským r. 1305 Václav III. daroval Pomořany. z ne zdarma; část Míšně, kterou v zástavě drželi od Václava IL, měla od nich býti vydána. Čechy ovšem z této smlouvy, uzavřené v Praze v srpnu, neměly žádného prospěchu, když stejnou dobou Václav mírem s králem Albrechtem Míšně se vzdával, avšak Polsku z ní přijíti měla škoda nemalá. Hned r. 1306 Braniborci se zmocnili č ié Stlpska, a r. 1308 jim němečtí měšťané v Kda ochotně otevřeli brány městské, kdežto na hradě posad a pánové pomořanští — mezí nimi Bohuše — Vladislav sám v zemi nebyl přítomen. Strana odkázaná na sebe, dříve neb později by b; podlehnouti. Této příležitosti užil řád Něm ch t) bem velice nerytířským. Dosud jen o to se byl aby majetek jeho v Pomořanech stále jej rozmnožil darováním nékolika statků, J. Goll: Čechy P >. 50 — j Prfra z Neuenburka. Jako otec jeho, tak koupil od rwr Némeckým udržoval styky píátel- i Václav II. s r«! syn zavdav, poslán byl ské. Nevlastn, brat J ..^ dQ kter.^ ^^ d0 vj-hnansn, do ^ ^ ednika Heřmana; piti raus.!.») 7 «*- ,; dle řehole řád kan°V'ľf V- „ľ ľdé ŠP Iberku u Brna i se statky k „i kteří sjednali r. 1292 smlouva mea Václavom IL, r 1306 mezi Václavem III. i Vladislavem Lokétkem ... S vědomím Vladislavovým, kd>ž se on sára o Pomořany starati nemohl, obrátili se ti, kdo na hradě Kdanském se hájili, o pomoc k řádu Německému. Řád slíbil, vyhradiv si náhradu za náklad s tím spojený. A tak uveden do Pomořan budoucí pán jeho. Nejprve Braniborci přinuceni od hradu upustiti a město vykliditi. Potom rytíři zajali Bohuše i kastelána Vojtěcha a vypudili ostatní posádku z hradu. Když později přišel mistr Pruský Jindřich s posilami, rytíři v noci l4. listopadu 1308 přepadli a ne bez krveprolití opanovali město. R. 1309 se zmocnili Tčeva (Dirschau) proti Kazimíru Kujavskému, jenž Vladislava v Pomořanech za-poval. Když potom Vladislav sám do země přišel, rytin ho do Kdanska nevpustili. Již nechtěli přijmouti umluvené náhrady, nýbrž žádali na něm, aby jim Pomo- ZC Když nechtě1'koupili je od markrabu Bra- 1 S* nebylo čeľo halt I Í """ P° P''" ^^ > «ho ha;,t,. Jinde měl -ád četné koin_ . K-tó "" K0nige Přemysl 0tokar IT. und ".I M\y a statky; zde měl Svüj stát. Z Benátek, kde po pádu Akkona se nacházelo, přeloženo sídlo velmistrovo v teto době do Pruska, »do hradu Marie Panny«, do Marienburku či, jak se u nás říkalo, Marburku. Velmistr odtud je zároveň mistrem Pruským. Vladislav Lokétek, »pán a dědic«, jak se zprvu zval, od své korunovace (1320) král říše Polské, má svoje příjmí od nápadně malé postavy; než byl to muž silného ducha, po Boleslavu Chrabrém z Piastovců snad nejznamenitější. On konečně sjednotil Polsko trvale, několik menších kní-žetství v Mazovsku a Kujavsku vyjímaje. On se uhájil proti poněmčilým Piastovcům slezským a obmezil je na Slezsko, čímž strana německá v Malopolsku se stala neškodnou a další pokrok germanisace zastaven. Opíral se o nižší šlechtu, zemanstvo, ale při tom zůstal jeho pánem. Přes konflikty s biskupy Krakovskými, kteří pocházeli ze Slezska, získal si vysokou hierarchii a udržel se v milosti stolice papežské. A přece se mu nepodařilo obnoviti říši Polskou v bývalém jejím rozsahu, připoutati k ní odlučující se Slezsko, nabýti zase ztracených Pomořan. Svých práv, práv říše Polské k této zemi se Vladislav Lokétek nikdy nevzdal. Když císař — byl to Jindřich Lucemburský - právo řádu Německého za platné uznal (1311), prohlašuje tím zároveň Pomořany za zemi říšskou, král obrátil se k nejvyššímu tribunálu, k si papežské. Tak se počala ona »velká pře« mezi říší Pols a Německým řádem, 12) jenž v 13. století již se netěš bývalé přízni dvora papežského. R. I321 od plnom« niku papežem jmenovaných z duchovenstva pol o vyhlášen výrok proti rádu, avšak již r. 13 - 3 xMl1 ^Lites ac res gestae inte.- Pol rorum. Editio altera. V Poznani 1- ve prospech jeho. Pomořany zůstávaly - ľ • Ľtaáni mezi nim a králem Polským •Í! - letech strany sáhly ke -d!o.e. ,;,, spojence v Polsku -|K^ u: měl také mimo Polsko - ;-.iem. ria»*v , . po v tni E* dovcö nepo-ožitiv skon. Po k ladě Rudolfově 506-1307), prvn >to rodu na trůn^ českem zasedl, strana, jd : » národní platiti •;:. Jindřicha Korutánskeho, manžela Anny Přemvslovny. syna onoho Menharta Tyi echo, jenž si byl ve vilce proti Otakarovi vysloužil Korutany, kdežto eho za pálky Václava H. s Albrechtem se byl pi _ noho. . :o volba nešťastná. Také třetí pa- novník přišel z ciziny, ze vzdáleného Lucemburska Za-tdatd nové dynastie, jenž k staré vyhaslé připojen snat Přemyslovnou, v Čechách nikdy úplně ■iomácněl; avšak již to bylo dobrodiním, že se udržel. tk&ým a válečným uměním, svou pruž-1105 * :-áI Jan zjednal krále Českému ^ svau -kvělé postavení ve světě; syna svému ™» M- a tento nahradil, co otec v Čechách ■dObnovn pořádek v „, a zvdebil „ Jí - Pokladem daným v «3. posu-, - On svého královského ;- Jiným ve prospěch -1 trvale Rak,^ a Styrsko. "*T J*». .édli si Durvnsko JP na tyto země pomýšlel - připadly Čechy s Moravou. Připojením knížetstvi slezských, obojí Lužice až i Braniborska vznikla nádherná stavba «koruny České«, dílo nové dynastie. Žádný knížecí rod v říši nevyrovnal se královskému rodu českému. A co se nebylo podařilo nikomu od doby Staufovců, podařilo se Karlu IV.; koruna říšská přešla s otce na syna. Zcela nová tato politika Lucemburkův není. Xehledé k přikladu a vzoru zmíněnému, již Přemysl Otakar byl před Rudolfem zbudoval spojením několika knižetst &-ských říši Českou v rámci říše Německé; jeho říše se byla šířila k jihu, koruna Česká rostla k severu. Také tradice z doby Václava II. ještě potrvaly. Xa ty, kdo v Cechách po Přemyslovcích následovali, přešla také koruna polská t. j. pretense a tituL Rudolf, Jindřich i Jan zovou se králi Českými a Polsk Proti korunovaci Vladislava Lokétka Jan protest ..... Od té dob}- proti skutečnému králi Polskému lární, tento uznaný od krále Římského a budoucího císaře Ludvíka, onen od pap že, onen proti - spojenec řádu Německého. První válka mezi říši Polskou a řádem Něm ai počala se r. 132; a potrvala, častěji příměřími j vána, do r. 1343. Hned v prvním roku jt vtrhl do Krakovská. Než výprava jeho se sk když král Unerský Karel Robert svého se ujal, hroze sám válkou, Jan mému Krakovu bylo postoupilo, p, Robert pocházel z >rodu Anjou. f z Uher byli musiti ustoupiti. V U asnutí starých domácich kiál ;> původu. S h ^ak p r rodu 1 ä ■ ": , fChy, kdyby se tam ... Kdyi i- «mrtí císaře .)„, iistie iC pf-j volbě rozešli, a zvo- na nacházíme mezi voliči jehož boku r. i nUl on sám i í vojsko, v jehož den (28 lv.tez.tv, , R. I323sice prostřednictvím krále Uher-ence knížat rakouských, zavřel km s těmito »uherskd nejspíše i oni by se byli ti králi Českému. Tento hrozící spol. Uherek)5 smlouvo.! s Karlem i m odvrácen iv od války proti Polsku, žky král Jan se aval r. 1327 nekrvavým výbojům ve Slezsku, přijj od ran tt tamějŠJch přísahu věrnosti min átelstvi, jež bylo spojovalo Uhry se sousedy Přemysla Otakara, se obnovilo za n uhe; Vedle Karla Roberta, svého zetě, měl vsak Via-ô jiného spojence: proti rádu Německému v těch letech stál trojspoiek sk Polska, rul křesťanstvím a pohanstvím pohanv aečně zvítě/.ilo. švarném neb se «fa kře voh panovníků, kterou byl tjil ~ ' byl on 1 . musil0 llVll t£$h£ 'ítu «zavřená, nýbri uclci L pekro -'el ™*f -tupuje , a ch R . Již ^H^^B H^ltf H^lfl H^lfl stvím velkého knížete ) rchní moři atály také mnohé krajiny v 14. ito' ruské území řiše Litevské neustále roste, 'utí v a na újmu upa< Haliče, z e*- ikých s dědičkami ruskými. Na jiných \1 postavil hráz. Boje nepře í s nim .-a ten užitek přinášely, že se panství německé dále r, vyvrátiti je v Livonsku neb Prusku ani Litva 14. -. ne Litva platila za zemi pohanskou, velcí staré y svého lidu; a proto se před křesťanstvím nezavírala úplně. Nehledě k pravoslavným krajinám ruským, dní litvě s ki tkáváme se u sara dvora íciho. Ve Vilně stály kláštery Frant i Do- minikánský i pravoslavná církev z; .: . Nikd ótč ki inském bychom tou dobou podobr ! náboženské nenašli. A již. se okazovala :lamná, že Gedymin sám přijme k si :ké. S touto Litvou se proti řád m il Vladislav. Spole nátkem kr Lského Ka imira s ioovcn , je/. při křtii nazvána Annou vadil; ano lze říci, že kal '-» jeho proti Ludvikov. richem Rakouským n ouboietv spor r- papežem ] win Ludvíkovi v 56 vymřel starý rod niarkrabi'i Braniborských, potomkův Albrechti Medvída, uprázdnené Braniborsko, na které si, aspoň částečné, král Jan byl dělal naděje, udělil stejnojmennému synu svému (1323). R. 1326 vojsko polsko-litevské vtrhlo do Braniborska .. .''-') Jiný jest v této dobé poměr l.itvy k Livonsku, jiný k Prusku. Kdyby bylo Polsko sobč i křesťanství získalo Prti.sy, byla by tato země se dostala pod arcibiskupství Hně- zdenské. Nestalo se tak, a biskupství pruská podřízena isou arcibiskupství Rižskému. Rád Německy* v Prusku slušel pod arcibiskupa Ruského, který však v zemi této nebyl zároveň vrchnim svetským pánem jako v Livonsku /de p rad Mečový byl stál pod biskupem Livonským omen, manském; co v Livonsku držel, bylo lenem U s t' ľ """T ™'" Kr.....ckého, ale s tlm ?k: !"*« První aUS RV?f Z °né d0by ^ '7 ^ a spor potom yPři;Sky .f^ byl od ry- y ve válku' Tak I? «tálo Dodt, • °"ta«ek při , " ak ""'""' .;,■ stalo také trn Icon« I i |. ti. Ve sp elo o Rigu, město stojící pod př] tom semu ní autonomií. óito Llvonska sobě podříditi, než potkal Kp rem jak od arcibiskupa, tak od města samého. v Klze měSCané vypálili dvůr nv. Jiří, hlavni i s kostelem př] něm stojícím. Kd; • pol m rytířův obklíčeno, přišla jemu porno« z »lkem s pohanskou Litvou o t.ŕí desíti!« dislava Lokétka a Polsko (1298). K. 1299 pt německé Hansy, ke které Riga náležela, a arcibiskup Jan, jenž se nacházel v zají l< rozkazu papežovu na svobodu. Po několika lei za arcibiskupa Fridricha* původem Moravana" vrátil, když řád koupí získal zpuatoSemí od Lítvanů klá?-' Dünamünde ;l jej v pevný hrad i konin svou polohou mezi mé item a mořen určen, by odtud Rigy bylo dobyto. Frídn kláäteru zbudovanému prvotné na p i vznesl Žalobu nastolici papežskou; a tak . ** ; Polskem, počala le nekon« 'ir':' Rižským. Vedle ní -se obnovovala v 1 máčí a s ní ek Rigy a Litvou, kl města přece n. hranil. R. 1330 1 delSím obležení radu jako město pod je W) To patrno z bully paj richovi z r. 1883 U burl. III. 7fl2.). Pi bravnlku panenský kl b Litvou od o '1 Kdežto v Uvonsku roidvojeném spory a válkou do. „,.i,'i Gedymin se nám jeví jako nepřítel strany jedna a spojenec druhé, v Prusku již nebylo nikoho, s kým \íy byl mohl proti řádu spojili. Výpravy z Prus do Litvy a 7, Litvy i!" Prus siro potrvaly, ale jimi se panství řádu Ním ého ani nešířilo ani nevyvracelo, ač řád vždy stál o 'iiiuií; ly hlavni' v pustošeni emě . . . Byly to výpravy, jak je llčl v Mickěvičové »Konrádu Wallenro- ňi píseň vajdclotovapočínající se slovy: ska,d Litwini wracaliř... Pro řád ovšem i tyto výpravy přece plnily jisty úkol. K boji s pohany byl kdysi povolán do krajin h. Přijme-li Litva křestanstvi, padne lim naděje, že také ona .ch aspoň část její so d pod panství jeho. A coi vice I K čemu mčl by i potom mezi sousedy kře« mi potrvati řád rytířský, založeny" k boji proti »«■""■■»'M-lolu jeho bude splněna... Právem vyčkali 5 'valo, že Gedymin se stane VýP*v> doLjjr „epřemáhaly odporu proti kře-bylv J? Spis; -''>■ A dále tyto výpravy ,;,,; JJ I me, řádem a Z bylo atíprTl Py' ^.v Prusku, jeäté «*■ v41ecnému ."' v>-"^"i se v dobré školo ře- ľr" to P" všechno JLuTÍ a zk,,sili dobrodružství. V"H' ívli5« « Ní .; !'f "" *»*» knížata, páni •J^ v Cechách IIHli» nemeckým Rytíři v,;, 'ováného bratrem. (|" /niudi. &9 na které pan Plichta nějakého vynikajícího Litvína k rytířskému souboji vy/val a přemohl. Byla to předposlední jizda tohoto »jmenovaného hrdiny«H) českého; na podzim téhož roku padl v bitvě u Mühldorfu ... R. 1323 prišli moravští páni j Cimbttrka a o Bgerberka^») než pro zimu neobyčejně tuhou vojsko se vrátilo přeci hranicemi litovskými, kdežto výprava r. 1324, ke které se dostavil Petr Rosenberka s mnohými rytíři a panoši, nezdarila pro oblevu, jež prišla, iß) Jen čeští hosté jako na výzvědy zajeli přes hranice na litevskou pudu ... Kdož. by neočekával, že mezi účastníky některé »rcysy« najdeme také krále Janař Král Jan r. 1325 se byl zavázal slibem, že se vyjí avi »přes moře« t. j. do Svaté země. Než doba těchto dalekých výprav již byla minula. Sotva mu ukřivdíme, /a to majíce, že jako jiným panovníkům té doby, také jemu l ičželo při tom hlavně o finanční spekulaci, která se také podařila; papež povolil králi z důchodův duchovenstva vybírati v zemích českých i v Lucemburku desátek po tři léta. Avšak místo výpravy do Svaté země podniknuta potom jízda do Prus —. nejspíše se svolením stolice papežské. Naděje na obrácení Gedyminovo se nesplnila, a papež proti výpravám takovým nic nenamítal, ačkoli při tom trval dále spolek polskou itevský. Desátek byl však mezi tím obrácen na jiná vydání; naklad jízdy do Prus kryt zemskou berní v Cechách i na Moravě. Cizích hostí r. 1329 se dostavilo zvláště mnoh Tak ho nazval Dalimil. O jeho jfidě na Litvu vypravuje Canonici Sambiensis Epitome Ss. Tr. I. i$6: value viriHter occulii Litvanum, cum quo proprio motu iniit ducllun». 5s. Pr. I. 186. Tamto- strana 189 a 28 60 - f ?e rvtiískv král Český do Prus se vybírá, Istvo a rytířstvo provázelo krále v znamenitém počtu; Petr c Rosenberka se vypravil do Pws podruhé, dále se jmenuji JiwMch z Upé syn, Vilém ~~ ĹandStejna, Tiana í Koldic, Ota s Bergoua, Bernart s Cimburka. Z Rakous přišel Fridrich s Krebspachu, zemský lovci. V Slezsku, kam král s pány českými se odebral, v prosinci 1328 přidružili se jini účastníci.'t) Na samém počátku r. 1329 nacházíme krále Českého v Toruni; dne 20. ledna vojsko neobyčejně četné, v jehož čele vedle krále stál velmistr Werner z Orseln, vytáhlo z Královce a přešlo řeku Němen u hradu Ragnitu. Obyčejným cílem těchto výprav bývala ŽniucT, abych tak řekl nejlitevštéjší z litevských krajin, kde se vždy litevský živci 1 nejčistěji a pohanství nejhouževnatěji udržovaly. Rychle po sobě vzati a vypáleni čtyři hradové; s odporem se vojsko křesťanské setkalo teprve, když postoupilo dále do země nepřátelské až k znamenitějšímu hradu zvanému Medevageln, který při jiné výpravě několik let dHve (1316) se byl uhájil. Hrad obklíčen dne 1. února, ' P0'al,y * ůtoky tók s»né, že posádka jeho hned nazejtří -■byl to svátek Hromníc - se vzdala. Do hradu se Í ntli ľ', mUŽ0Vé' ^ děti' Píchni, kdo se *d« Nimeckého. Ryti ti s,',^ **? Velmistr S r>'tÍH k jich žádosti velmi , ľ n *'' král a dú hosté • , . ß u' zt P" vire setrvají. 'J ť-mltr Rep ř AK-,-, , ,_ J 1 5SS 61 Avšak, co předvídali velmistr a rytíři jeho, potom se stalo: vlka nelze zkrotiti trvale. Když cizí voj odtáhlo, pokřtění Žmudíni vrátili se k staré víře ... -ce rádi slyšíme, že to byl král Český, jenž na prvém miste se byl lidštěji ozval navrhuje, aby darováním života pro Boha koupeny byly duše pohanské, i přejeme jem oslavy, které se dostalo výpravě jeho v básnické literatuře této doby.18) Později se vypravovalo, že se v ne před prvním dnem měsíce února 1329 v Prusku na obloze uprostřed blesků podobajících se mečům objevil ohni -. •:■ 18) Na prvním místě sluší jmenovati poetu a skladatele hudebního Guiilauma de Machault, sekretáře krále Janova. 0 němž v. pojednání K. Jirečka v Čas. Č. M. 1S7S. Sr. Puymaigre, Une Campagne de Jean de Luxembourg roi de Boheme v Revue de questions historiques 1887, v kterémžto aar., oplývajícím hrubými omyly všeho druhu, z básně složené nedlouho po 1348 >Confort ď ami«, dosud nevydané, oriátčno ta místo líčící výpravu r. 1329; Et puis il s'en alia . . . . . . par les glaces en Lectoé, " Chrestiener fist en une ville E des mescreans plus de VI mille: Le lieu avait nom Medouagle. Et ne tiens pas que ce soit fable Qu'encore prit il IUI forteresses Qui dou pays furent maitresj Xedeyton et Gedemiiu*. Geguse, Ankaham et si ne Demoura la homme ne Pfl Qui ne perdist I« rien qui denn Mm mv Ic Can de !'■>' A qui I 1..E1 -•"■-■ 62 kříž, který po nějaké chvíli vichřicí unášen letěl k Litvě. Podobná znamení častéji prý vídána byla na obloze nebeské. R. 1329 ohnivý kříž by se byl měl obrátiti na západ. Tam vzplanul v téch dnech, kdy vojsko křesťanské leželo před pohanským hradem, požár válečný na půdě křesťanské. Před výpravou do Litvy král Jan byl sprostredkoval příměří mezi řádem a Vladislavem Lokétkem. Vladislav, zrušiv smlouvu, vtrhl do Chelmínska v týchž dnech, kdy rytířům a jich hostům vzdal se hrad Medevageln. Dosud trval mezi Janem a Vladislavem Lokétkem mír; přerušení příměří, které sám byl sjednal, král Český pokládal za urážku, která neměla zastati bez odvety. Výprava ze Žmudi se vrátila, a král Jan zůstal v Prusku jako pomocnik řádu, s kterým se spojil zvláštní smlouvou a spolkem proti »králi Krakovskému« slíbiv, že s tímto nezavře jednostranně ani míru ani příměří. Vladislav byl mezi tím z Chelminska zase ustoupil: spojenci se obratá, proti knížatům v Kujavsku a Mazovsku. Dobřiň- a vWľľK , řádU' ** bylÍ Zal0ŽÍ1Í biskuP Kristián Q<" leur gasta ,,]„, de is 2" " \ dc B™8« ä Paris, C«'Mm fui a ces,e fete, Fakta ,ň "' S yeux a<= ma teste - -» r,-v ■■ -ti *sss ' ■ se uvázati ve správu a starati se o obranu celé krajiny; polovičku nákladu měl hraditi král — slib při marnotratném hospodářství jeho bezcenný. Již r. 1330 Jan svou polovičku země Dobřiňskč rádu prodal. Knížata Mazovští — bylo jich v té době tré — bylí před tím spojenci řádu proti Litvě a Polsku; roku 1329, jak se zdá, dobrovolné neb z přinucení se přidali k Vladislavovi. Jak jinace si máme vysvětliti, že král Jan i rytíři také proti nim se obrátili? Plock na Visle, sídlo vévody Václava, obležen, a vévoda dne 29. března 1329 se vzdal, zavázav se králi Českému věrností manskou a spolkem proti »králi Krakovskému«. Tím se skonŕ válečné činy Janovy na pomezí prusko-polském. Za pobytu svého v Prusku daroval mimo polovici Dobřiňska řádu také Pomořany, které řád již dávno držel, jako král Český, jménem svým i královny Elišky. Rád tím nabyl ve při o Pomořany nového důvodu právního. Jan pak, an'daroval, čeho neměl, nic neztratil. Za to za všecko našel v Prusku, čeho se mu obyčejně nedostávalo, pen; Vypůjčiv si od velmistra Wernera i Hermana, měšťana Toruňského, 1300 kop grošův Pražských, přes Slezsko vrátil se do Čech. Dne 8. května uvítán v Praze s velikou slávou podobné jako r. 1255 Přemysl Otakar. Po odchodu krále Českého vzplanula válka s . větší silou. Po způsobu té doby vedena velmi k s pustošením země a zádavami obyvatelstva. R; se v tom od jiných válečníků nelišili, ba je spíše předčili. řádíce v zemi křesťanské, jako by proti pohanům b) vytáhli. Kdyžr. 1329 po udatném odporu vzat \ > na Visle, pobiti jsou všichni, kdo ve hr. Ani kostelů nešetřeno, jako by to byly bohů pohanských. R. 1329 P« vzetí Moc 64 biskupa Kujavského, chrám vypálen i s domy kanovníků kolem noho. Takovými výpravami v létě i 329 přinuceni vévodové Mazovšti Trojden a Zemovit k příměří. Svedčí to o znamenite moci válečné Německého řádu, že odolal r. 133° spojeným silám polským, „horským i litevským. Z Uher přišla pomoc, Vladislav i Gedymin osobné se vypravili do pole. Spojení ohnu v Chelminsku se vsak nezdařilo, jen Vladislav s vojskem polsko-uherským vtrhl do této krajiny, kdež hrady a pevná místa všecka se uhájila. Rytíři uměli hradfiv a pevností dobývati i hájiti. Ještě téhož roku zavřeno příměří a umluveno, aby se stal pokus ukliditi spor skrze rozsudí, za které vybráni spojenci obou stran, králové Český a Uherský. Sporno vedle Pomořan v té době bylo též Dobřiňsko, které zůstávalo v držení rádu, Co rád mimo to byl v zemích polských válkou opanoval, vydáno lined za prímerí. Prostřednictví obou králů nevedlo k žádoucímu konci. R. 1331 ve válce pokračováno týmž způsobem jako před tím; tehdy od rytířů zpustošeno také Hnězdno. Rytíři se- sdovali svoje vojsko hostmi z Anglie a žoldnéři něme- efafnj očekávajíce též pomoc od svého spojence, krále Mik L -TP1*" Vtrh! d° V^opolsía a ležel né-SířJEÍ T-ľÍ: UmiUVené ***■ vojskem «**. tak i jeho polSfľ ľ a neUStále byl na **«. jez kaidou chvíli Si**** ^titému presujíc opravy. ]cj Vokla u * mistě sc trhá, po- Ukétt*m- > Pohka, kde 32? P měři s Vladislavem aika "ostala. N» osobní schůzí králů Českého a Uherského v Lávě (11. listopadu) jcdnáiv» též o uklizeni sporu polsko-pruského skrze oba panovníky, než S nezdarem; oba ani svůj vlastní spor vyrovnali nedovedli. Avšak, i když válka s Uhry a vedle toho též s jich spojenci, Rakušany, potrvala, král Jan spěchal jinam, do Francie. Řádu Německému, na který král ani v té dobé nezapomínal, poslána z Cech vojenská pomoc pod Otou c Berg a. R. 1332 hlavním bojištěm bylo Kujavsko, které t největší části od rádu opanováno, kdežto králi Vladislavovi, jenž naposledy před svou smrti do pole vytáhl, do Chelminska proniknouti se nepodařilo. Potom přerušena válka příměřím; zase měli králové Český a Uherský pokusiti se o mír. Se zprávou o tom odešel Ota z Berkova hledat krále Jana, kterého šťastně v srpnu 1332 v Normberce našel. V březnu r. 1333 zemřel Vladislav Lokétek a pohřben tam, kde r. 1320 byl korunu přijal, v kathedrále Krakovské, zasvěcené sv. Václavu. Král Jan sliboval v těch letech řádu mírem zjednati rozmnožení jeho panství na újmu říše Polské částečným postoupením Kujavska, jehož důležitější města byla za války se dostala v držení rytířů. Avšak mír se dlouho nedostavoval. Za to příměří se prodlužovalo zase a zas a také proatředkování obou králů trvalo, nemálo obtíži pro neustálé cesty krále Jana . . . Pode jménem přiměří zavládl skutečný mír, a mladý král Polský Kazimír, syn Vladislavův, byl ochoten míru trvalému přinést, obe*, < n neměl ZO sebou té minulosti jako otec, on neznal oněch Pomořanj jichž atráty tento nemohl oželeti, on sám nebyl zkusil jak ŕiäe Polská řadem o ně byla připravena; v n< nebylo té nesmiřitelné nenávisti proti rytířům, >u na-pinfta byl otce. A jemu na-távala podobná úloha, ako I OoM: Cechy R Pmy S ■ 51 a'xxní -- :: .. tem . se vsak :.- v::;:-:: skal -; 3CÍa a pa mez aá L a pána {i 33< "•vnán. a italské nepotrvalo. Teprve r. 1335 na- iský nepr. -: ival po jm Českým. Než :ný a se potom přece spřátelili. Nemaje mc h děc.: adřich dcer u áal aanželstvi syna krále Č: . o Janu Jin-dřkhu: v »a Kc- tanech měla založena býti druhi- rodu Lucerr. -k 0 dědictví po Jindnchovi «t*. dovéRak stí, a císař Ludvík byl ~ľ; **«*« imi o ně se **?*■ l r- : ' ľiadrich, v Korutany uvá- otTto hv,I yrc" * a Zach^ i«u země £ to bylo v ne; dobe y^ dl krále Polské] . :remu své j Za spolek sni : [an hot lo obětovati. V listopadu /é v uherském Vyšehradě, ,en Svnem Karlem. Za s titul krále Polského Jan obdr ínam< Kazimír slibil mu velkou suramu pen fckla s , které ji ovšem i: -' nlčl M -Iav zůstati man krále ... Po slavnostech v uherském V3 adé následovaly slavnosti v Praze, když tam přisel s aaem jako host nově získaný přítel jeho — král Polsky. \ . Vyšehradě, kam Německý řád své posly bvl .vil, jednáno bylo také o konečné vyrovnání sporu mezi řádem a říši Polskou. Výrok obou králov >, prostředníkův zněl, že řád má podnieti Pomořany, rise Po; Kujavsko a Dobřiňsko, tak aby se vše navrátilo v I iv, jako bylo před válkou. Král Jan nesplnil tedy co byl řádu sliboval: Dobřiňsko od něho da řad zachovati. Kujavsko od něho slíbené ne obdržeti. Jich ostatek řád sám hotov byl se vzdáti, ke nadějí, že mu za to mír poskytne náhradu; přál! ob aby se král Polský všech práv k když se i toto velkou při bylo stalo sporným, v odřekl. Avšak výrok králův právě věci dosti určitě. N ahé stra;::- laké ľ íbyíi S v rokem Vyšehradským spokojeni . . . Zbraně sic i potom odpočívaly, než pravý mír přece nebyl uml břiňsko i Kujavsko zůstávalo i nadá Ve vttce o Korutany a Tyr< na pomoci vojen které sej . a která čiselně neb;, a a tom, ie ti Pol k nepřátel. 6S ^^^M^H^H^H^H^H^M^M^B^M^M -dal Válka sama neměla rozhodného průběhu, a král Z iako často i jmdy, opustil dílo polohotové. Proti vůlí svých synů vyrovnal se r. 1336 - vévody Rakou-skými; Korutany měly jím zůstati. Jej lákaly podniky jiné zejména nová výprava do Prus, aby se s rytíři účastnil jisdy do Litvy a pokračoval v jednán, o mír mezi řádem a králem Kazimírem. Jízdy do Litvy, jež byly v těch letech, kdy řád obraceti musíl své síly hlavně proti Polákům, přestaly, se vrátily zase, jakmile se objevila naděje na mír. Mezi hostmi r. 1336 byl také Ludvík Braniborský, syn císařův. Hlavní událostí tenkráte bylo zase obléhání hradu na Žmudí, do kterého se byl okolní lid utekl, s jiným však koncem než r. 1329. Ti, kdo bylí na hradě, snesli vše, co vítězům by bylo za kořist připadlo, a snesše a zapálivše, do ohně házeli mrtvá těla žen i dětí. Konečně se počali vražditi navzájem mužové; část jich, sto počtem, obětovala se bohům rukou kněžky stařeny, jež se na hradě zdržovala. Když rytíři do hradu vnikli, zbýval ještě vůdce se svou družinou. A když í tato v udatném boji padla, on uchýlil se do jizby, kde se skrývala jeho žena: nejprve zabil ji, potom sebe. P°dobn* Jako r. 1329 také r. 133y 19; účastenství krále Ce,keho přivábilo drahně cizích hostí, mezi nimiž byl, hrbatá Vilem Hollandský a Adolf Beržský, findnch kSS TbU?kÝ- Král Sám *" se' synem Karla,, se zetěm Jindřichem Dol no bavorský m Z če- 69 nám již Ota a Bergova.™) Ve Slezsku i tenkráte se připojili četní účastníci. Ke konci ledna nebo na začátku února výprava opustila Královec; cílem jejím byla Žmucf na pravém břehu dolního Němna. Mírná zima dovolila přes Kurský liman se přepraviti po lodích, učinila však další pochod na půdě nepřátelské nemožným. Za to přispěním cí/.ích hostí, zvláště vévody Bavorského, zbudovány na hranicích dva hrady; jeden na počest jeho nazván Baier-burk. Neběželo při tom jen o stráž pomezní; hrady, jak se zdá, měly sloužiti za východištč budoucím výbojným výpravám, neb řád na takové pomýšlel doufaje, že prostřednictvím krále Českého jednání o plný mír s Polskem dospěje konce. R. 1337 dal sobě od císaře Ludvíka darovati — Litvu, K jednání o mír sešli se po této výpravě králové Jan a Kazimír na počátku března ve Vloclavku. Od té doby, kdy Jan se byl odřekl titulu krále Polského, kdy Kazimír se byl vzdal Slezska, mezi oběma nic nebylo sporného. Spolek s řádem Německým stal se pro Jana bezcenným, spolek Čech, Polska, Uher odpovídal prospěchu jak těchto tří států, tak rodu Lucemburského. A přece těkavý král Jan i potom v jedné věci zůstával stálým, v přízni své k řádu Německému. To se patrně objevilo také při tomto jednáni. Podruhé odřekl se král Jan všech práv k Pomořanům, a tak učinil též syn jeho Karel. Oba pak, jdouce po stopě svých předchůdců, králův Ce- ------V5e väichni, kdo s krí.em priali do V,*Mv » jme„a u Palackého a ve Werunskéhc^ Gesch.K * ^ líhli také do Prus a do Litvy. t»-,»» ? ' b>, přik, zjisténo jest účastenství svrch, »v«den>ch. /e ^ ^^ v čele vojska, aby donutil Kaz.m.ra k P«J= > ského (jak Werunsky tvrdl), * P™"-"" nevysvf*. 70 b h" — tak čteme v jich listině dané dne 5. března f?**) -slíbili sami i za své nástupce chrániti řád »drženi Pruska, Chelminska i Pomořan proti sousedům, jakož i v držení rich zemí, kterých by ještě budoucně proti pohanům dobyli. Tomu odpovídá též návrh smlouvy, který Jan jako prostředník Kazimírovi predložil, a podle kterého Kazimír měl řádu potvrditi darování Chelminska a některých jiných menších krajin, kterých se již starší spory řádu s knížaty polskými byly týkaly, tak aby je řád držel i v budoucnosti s tím právem jako před válkou; dále měl se král Polský za sebe i za své nástupce odříci všech práv k Pomořanům, neužívaje v budoucnosti, jako dosud se dalo, titulu vévody této země. Ku přijetí takové smlouvy dána králi Polskému lhůta do 15. června; do toho dne měl Ota z Bergova jménem krále Českého vzíti ve správu svou Kujavsko a Dobřiň-sko, maje tyto krajiny potom bucf odevzdati králi Polskému, kdyby smlouvu přijal, anebo vydati řádu, kdyby jí neschválil. Provážen Kazimírem až do Poznaně,'odešel král Jan do Slezska a odtud se vrátil dne 4. dubna do Prahy, stižen chorobou oční. Nedlouho potom oslepl na jedno oko. Že by choroba ona byla vznikla na výpravě litevské za zimy vlhké a mlhavé, jak obyčejně u nověj-s.ch dejep,sců čteme, prameny naše nevypravují. Krátkozrako prešla na Jana od otce, císaře Jindřicha. Když jí ve C'J J 'ékařÍ VyléČÍtÍ' Fr~ » Poívi P ahv Íh f:e.d.naV,ratem' A"b P» -vratu králově do «o pytle a utopen v Od e Ant-":110 ^ »* -----~- H Ullre' Araba pred vodou Vltav- . skou zachránil slib královský, kterým se byl napred | jistil před osudem svého kollegy. Později král Jan 1 dal pomoci od lékařů slavných vysokých škol v pellieru: od r. 1340 byl slep na obě oči. Politika papežského dvoru, obzvláště v druhé p vici středověku, nejednou více, než slušno bylo, řídila se prospěchy finančními, ano na velkých důchodech z celého západního křesťanstva spočívalo z nemalé částí mocné v postavení jeho. Ríše Polská ode dávna odváděla zvláštní daň, peníz svatopetrský; čím větší sama byla, tím v byla také tato výnosná finanční provincie stolice papežské. Nemálo proto želel nuncius papežský v Polsku ztráty Slezska, kde pod panstvím českým .tento důchod vázl'; vzpomínaje této změny ve zprávé své v létě 133-podotekl, že co do oddanosti a obětavosti Polák od Němce i Čecha se liší jako světlo ode tmy . . - Zřetel k fiuan papežským padal na váhu hned na počátku velké pře, když prospěch říše Polské a pokladnice papežské se kr Odcizením Pomořan mohl také i zde vyschnouti pramen přijmu, jako byl vysechl v Chelminsku, kde se vrátiti mohl, kdyby toto území zase uznáno bylo ?a říše Polské, třeba v držení řádu zůstávající. R. 1321 a biskup Hnězdenský a biskup Kujavský, kteří jako 9 cové papežem splnomocnení přiřkli říši Polské Pom stejnou dobou jako výlxrčí peníze svatopd hlásili, že placen býti má též v Chelminsk Proto také Galbard, nuncius pape; jenž hlavně za sbíráním peníze itopetrsk důchodů sám v Polsku se zdržoval, m polsko-českého, neschvaloval smlo rhcinci mll sa 0 w> Rby po dlouhé plávce ve *m (i ^ ľoWcoiI s, Pokrme ,,, On im i iinv nunous v IVlskn se « rtujicl jako SOudCové ÍJektomuusWno^ Make Přihlásil se nejen k Pomořanům, ale . k Uiel-minsku S lim srovnával« se potom výpovéd soudců v iaH t339, Vvr-s Vyšehradský i návrh krále Jana byly tím odstraněny. Ostatek -se tím na ten čas nic ne-iměnilo; pře se prodluiovala protestacemi a appellacemi řádu, i • příměří potrvalo dále Po nějakém čase na-stal vsak na dví »polském obrat řádu přunivéjší. Papež Benedikt neschválil výroku Varšavského a ustanovil soudce nové, prohlásiv při tom starší výrok Vyšehradský za ■ avedlivy. Nezdarem prostředníkův netrpělo Žádné újmy přátelství iii královských dvorů, nýbrž rostlo návštěvami a smlouvami o sňatky. K. [340 Karel byl v Krakově a na uherském Vyšehradě* R. 1341 konány v Prase přípravy k slavně svatbě po smrti Aldony-Anny ovdovělého krále Markétou, sestrou Karlovou, vdovou po I in-dřtehu Dolnobavorakém. Dostavil se královský ženich, ■* «< ta, která aerada jemu ruky podávala, stížená • *■ -..Markéty (13. července), kdy • - JI k její. sul se ji dnem poh4nim Kmk . potom tóstaval delěl dobu v Fra/e odkud se Než. sotva se jednáni počalo, velmistr, muž věku pokročilého, těžce se rozstonal. V noci spěchal Karel k loži umírajícího, jenž posledními slovy svými poroučel řád i pro budoucnost přízni jeho. Jednání o mír však pro nenadálou smrt jeho uváilo zase (v říjnu 1341). Teprve r. 1343 mírem v KaiiH dohodly se strany konečné o pravý a plný mír, bez prostředníků sice, avšak na tom základy který tito byli polozili: král Kazimír a říše Polská odřekli se Pomořan a také Chelminska, řád pak vydal to, co byl během války na polské půdě opanoval. Že mír zavřen byl bez účastenství krále Uherského — byl to od r. 1341, kdy zemřel Karel Robert, syn jeho 1 .udvlk — snadno si vysvětlíme. Od něho, jenž Kazimirem, strýcem svým, bratrem matčiným, uznán byl za dědice a budoucího krále Polského pro ten případ, že by sám bez mužských dědicův *emrel, Německý rád opatrně b; žádal, aby se také on svých práv, kdyby se králem Polským stal, k tomu, čeho se vzdával Kazimír, odřekl; m marné. Nemohl tedy spolupůsobiti král Uherský při mír kterého neschvaloval. Že však rytíři Němečtí svému vě-nému spojenci a ochránci, králi Českému, nezjednali \ cti, aby aspoň jako prostředník byl jmenován, jw nám téměř jako nevděk. Než přízeň, kterou král ] choval k řádu, tím nikterak neutrpěla. Na r. 13 vypravil se po třetí na pomoc řádu proti I tv.y Nebyla to již Litva Gedyminova, S3 jeho. Sblráme-li jednotlivé rysy. kl o Gedyminovi poskytuji, stojí před r velkého a znamenitého panovníka .; Da jede» chybí: Gedymta nepostaral se dostatečně c Po jeho smrti (1341) kromě km a: - pod jeho vrchní moci, v řlffl I h 74 Gedymin sám byl pošel, vládne nemene »ez S kn.žat, bratr jenž ho přežil, a 7 synů, z nichž jeden z mladších, favnuta, obdržel Vilno a měl státi nad ostatním, jako velký kníže Gedymin nepoznal, že mezi staršími syny jeho' byli dva, Olgcrd a Kejstut, kteří k teto úloze lépe se hodiii. Z nich Kejstut držel Zmuď a jiné krajiny na hranicích pruských; úděl jeho vhodně nazván byl vojenskou hranicí Litvy proti řádu.23) Doufal patrně Gedymin, že Kejstut stačí na obhájeni Litvy, a že se mu dostane, když- by třeba bylo, vydatné pomoci od knížat ostatních. A opravdu v nejbližších letech po smrti jeho o sporech knížat litevských ničeho neslyšíme, než r. 1343 přinesl velké nebezpečenství Litvě, když mírem v Kališi úplně se rozpadl spolek s Polskem, bez toho již před tím uvolněný, a když král Kazimír zvláštní listinou řádu Německému slíbil, že proti němu »pohanu« podporovati nebude.-1) Litva byla odkázána na sebe, řád mohl pokusiti se o nové výboje na půdě litevské. Hned r. 1344 zval křižáky, by se dostavili na bojiště. jízda do Litvy r. 134^) byla neobyčejně stkvěla. Kronikář z konce století 14. vypravuje, že se jí účastnilo neméně než 200 knížat a pánův. Mezi nimi byli dva králové, Jan Český a Ludvík Uherský; dále králevic Karel 1 budoucí protikrál jeho hrabě Günther Švarcburský. Zucastnikúv předešlé výpravy krále Jana dostavil se zas Od Antonoviče. to»'Ä%Ü?. FSs Vibil,pomoc'kdyby ***- Vita Carol! (Pram, n ' 36ľt t ^ **■ 615' Vilem Hollandský. Vznešenú společnost sešla se na čátku r. 1345 ve Vratislavi, avšak nejsou to právě ch. věci, kterých se o ní dovídáme. K zábavám, jimiž si čas krátila, náležela také hra v kostky, které obzvláště hrabě Hollandský a král Uherský s velkou náruživostí se oddávali. Když se jednoho dne Ludvík prohrou 600 zh: jevil velice rozčilen, hrabe Vilém výhru rozhodil mezi diváky na znamení, jak málo si váží peněz vyhraných, a k zahanbení krále, jenž se pro »tak nepatrnou« čá tak velice byl pobouřil . . . Výsledek výpravy neodpovídal velkým přípravám. Knížata a páni s velmistrem Ludolfem vtrhli sice do Litvy a oblehli dva hrady na Zmudi, ne když se rozšířila pověst, že se Litvané ve velké s chystají ke vpádu do Samlandu, k žádosti velmistrové po krátkém pobytu v zemi pohanské vojsko křesťanské vrátilo do Pruska na obranu této země. Povést b;. klamná. Litvané se byli obrátili do Livonska, avšak o -levou, která nastala, rytířům a jich hostům návrat do Litvy se stal nemožným. Rozmrzeni a v nechuti proti velmistrovi rozjeli se knížata a páni. Král Jan sv přes Německo do Porýní, markrabě Karel do Sle*s do Čech. Ještě než opustil půdu polskou, k neid jízdě přistoupila neočekávaná dohra. Přišed do K Karel zpozoroval, že se octl v zajetí svého přítele, krále Kazimíra. Z nebezpečenství, které hrozilo, sice šťastně vyvázl, avšak nedlouho pc Karel stáli sami a bez spojenců proti novenu: kterého náleželi císař, královo i mála všichni ostatní jejich sousedé. N« rodu Lucemburského se bylo dědička Tyrolska Markéta manžela fena Jindřicha a podala ruky sví i 76 žeistvi stejnojmennému s otcem synu císaře Ludvíka; král Uherský, ačkoli byl zetěm Karlovým, přidržel se strýce svého Kazimíra, po němž koruna polská na něho měla přejíti. Než proč se rozpadlo přátelství česko-polské ? Polsku nebylo přineslo velkého užitku. Jako prostředník stál král Jan zcela na straně řádu a prostředkoval ve prospěch jeho; že se jména krále Polského vzdal, zdálo se býti draze koupeno ztrátou Slezska. Avšak Slezsko ještě nebylo ztraceno úplně, ještě nepatřil k manüm krále Českého mezi knížaty slezskými Holek Svidnický, syn sestry Kazimírovy. Šťastná válka mohla snad obnoviti svazek Slezska s říší Polskou. Než válečné štěstí nepřálo Kazimírovi; zbraně české pronikly až ke Krakovu. Potom zavřeno příměří, po jehož uplynutí papež Kliment VI. se postaral, aby hluk válečný se neozval hned zase. Teprv r. 1348, když ve Slezsku kníže Holek sáhl zase ke zbrani, dostalo se mu pomoci také z Polska. Vedle krále Jana v pozdějších letech stojí syn jeho markrabě Karel na způsob spoluvládce. Jeho péče o po-XT ZemíJeSkfdl Již tehdy se počíná, a také jeho ülÄ i^titr-.spoiek •«— • - rozpadl. O & ^LtÍ '^ " ^ jcho' R" '345 * I» králem3 čLľýrľ kľ'l" T™ PřÍČÍA°Val ***** >nírem v Namyslově ve lt 1 "* SJe?'dě 3 králem Kazi- .......* r—«s-r-isü.— 77 nemalou, že se král Polský, jako si také dvůr papežský přál, odřekl úplně všeho spojení se stranou bavorskou, která i po smrti císaře Ludvíka trvala, a od které proti Karlovi prohlášen byl Günther Švarcburský. Na sjezde králů jednáno bylo také o spolek obou říší, České a Polské. Karel poznal, za jakou cenu Kazimír ochoten byl s ním se spojiti proti straně bavorské, zvláště proti Ludvíkovi Braniborskému: co totiž někdy od markrabú Braniborských odtrženo bylo od Polska, mělo Polsku získáno býti zase. Než nedosti na tom: i proti řádu Německému měla říše Polská s pomocí Karlovou obnovena býti ve svých starých hranicích. Ony Pomořany, které ztraceny byly ne bez přispění králů Českých, předchůdců Karlo* vých, měly jí vráceny býti s pomocí jeho. V tradicio-nální politice české vzhledem k řádu a Prusku měl takto nastati úplný obrat. Nevíme a lze pochybovati, že by se Karel, co se řádu týče, byl zavázal pro budoucnost určitými sliby. Jisto jest, že Slezsko spolku s Polskem obětovati nemínil; méloť zůstati při státě českém, a co ještě scházelo, mělo přibýti v budoucnosti. Za to byl Karel hotov zrušiti lenní svazek, jenž od r. 1326 knížet-ství Plocké v Mazovsku poutal k Čechám. Byl to jediný zisk, jejž Čechám byla přinesla přízeň prokazovaná králem Janem řádu Německému, a ten byl při velké vzdálen onoho knížetství ceny nevalné. Roku 1353 onen svátek zrušen, a Plocko uznáno zase za část iišcs Polské, se téhož roku Karlovi, po druhé vdovci, dostalo I4U nevěsty, Anny Svidnické. Karel byl mistrem v zavíráni politických sňatků, které jemu však také nine p sely štěstí. Nabyv r. 1346 dědictvím k Svidnicku Javt Bolek byl mocnější než kterýkoli z knížat sleiskýc stojících pod svrchovaností českou. Dédi í s S rukou její Karel mínil pojistiti tuto známe-£. cTst Slezska sobě, rodu svému koráne České. Avšak „éco ještě scházelo: smlouvy Plocka i Slezska se tykající byly bez přímého účastenství Kazimírova zavřeny jen s dědicem jeho Ludvíkem Uherským, někdy zetěm a přítelem Karlovým, s kterým se tento r. 1353 smířil. Teprve r. 1356 přijaty a stvrzeny také od krále Polského za jeho návštěvy v Praze, a tu obnovena a doplněna také smlouva z r. Í34S.-7) K nabytí »starých hranic« proti Prusku a proti Braniborsku měl nši Polské nápomocen býti Karel sám neb skrze svého bratra Jana Jindřicha nejprve s óoo oděnci, potom s 400, konečně s tou mocí, které by třeba bylo. Teprv po získání starých hranic měl Kazimírovi nastati závazek pomáhati Karlovi proti každému nepříteli, krále Uherského vyjímaje.28) Karel se těmito sliby zavázal věda, že nebude, co se Pruska týče, žádáno za jich splnění. Mír zavřený r. 1343 měl ještě dlouho potrvati. Když r. 1348 Kazimír a Karel se shledali v Namyslově, od míru Knlišského bylo uplynulo teprve něco málo let; mezi Polskem a Německým řádem nebylo sporu žádných. Ani v nejbližších letech se nedostavily. Potřebuje peněz, král Polský r. 1352 obrátil se k radu, jemuž za půjčku v zástavu dal Dobřiňsko Za straty, které řiše Polská byla utrpěla za'pomo-ŕany, za Slezsko hledal a našel král R ' Ť vvchodř V HaiiM , * Kazim.r náhradu na v> chode. V Hahci po knížatech domácích Rrt™ — 1 byl následoval Piastovec Boleslav jS' 5ľ*T f I ») JeStô král Jiří (1460) obnovil ««„„„■ ■ 1'stmu jeho v Cod. cp. sec. XV. I. 205 nunCl»c» Vločka. Viz Cod. Dipl. Mai Pol. III. 50-')J. Keřibck v č. Č. M. 1883. 2ft\ 79 •ž při tom se nepřátelsky netkal s Litvou. V zápase mezi Litvou a Polskem, jenž, přerušován smlouvami, potrval potom delší dobu, běží hlavně o Volyň, která Z části při Litvě zůstala, jakož také o Podolí, vybavené tehdy z panství tatarského, kde Kazimíra předešel Olgerd. V držení Haliče se Kazimír s pomocí uherskou uhájil. Ze Litva byla s to na jihu a na východě šířiti se v krajinách ruských a na severu odolati řádu Německému, když řád, pojistiv si mírem Kališským Pomořany a získav nedlouho potom (1 346) Estonsko koupí od Dánův, stál na výši své moci, děkovala bratřím Olgerdovi a Kejstutovi, kteří přiměli a přinutili -— stalo se to nedlouho po třetí jízdě krále Jana — ostatní knížata k uznání Olgerda za velkého knížete Litvy; druhé po něm místo držel Kejstut, zachovávaje s bratrem svornost ničím neporušenou. Jemu zůstávala úloha již otcem přidělená, chrániti Litvu proti řádu Německému. Jest to nejstkvělejší doba Litvy. V rodě Gedyminové vládl mír, na jihu Kyjev dostal se pod panství syna Olgerdova Vladimíra, na severu půda litevská proti Němcům statečné hájena. Válečné uměni rytířův, podporovaných vidy také cizími hostmi, a vytrvalost i udatnost Litvanů si držely rovnováhu: vpády do Litvy a z Litvy, b na půdě litevské a pruské nic se trvale nezměnilo, ac nejednou hrozilo ne sice celé Litvě, ale Žmudi německé. Někdejší přátelství královského dvoru českého s uh ským a polským, jaké bylo před r. 1345. se potom v již nevrátilo úplné. Roku 1362 v čele spolku pr ského, ke kterému náležel také zeť Karlův Rud ský. stali oba králové Ludvík a Kazimír, «o v těch letech soupeř Karla IV. ve světě.30) Král Jan, maje kdysi proti sobě podobný spolek, těšil se, že, čím více nepřátel, tím více bývá plenu a kořisti; syn jeho, jenž hluku válečného nemiloval, bouři zažehnával nejraději uměním diplomatickým, kterým tak vynikal, že někdy protivníka mírným jednáním přiměl k tomu, k čemu jinému třeba bylo vítězné války. Válka přestala na samém počátku, a neshody, které ji byly vznítily, potom do r. 1364 vyrovnány mírným jednáním a smlouvami. K nim přistoupil dle methody Karlem oblíbené sňatek, a to jeho samého, po smrti Anny Svidnické po třetí vdovce, s Annou Pomořanskou, dcerou Bogislava Štětínského a vnučkou Kazimírovou. Než po několika letech náležel král Polský vedle Uherského zase do spolku proticísařského. Oč již král Jan byl stál, to provedl Karel; on získal rodu svému a koruně ce*e Braniborsko. Od otce zděděné umění diplomatické 1 s jeho nevždy chvalnýrm stránkami, které již k podáte jeho náležeti se zdají, v Karlovi se stupňovalo, a k tomu pnstoupilc, co u otce často chybělo totiž houževnatá wtrvaWt- x~ - . ^vut=Lu, luiiz leHtosti osvé e ctb Ľ" ľ °bZVláŠtě PH tét° Pfí-«bratně užíval ve'nľľ , ľ* M doPou^éli jiní, Karel WittelsbSShľ "Z" h VlaStnÍ- KdyŽ Se knižata rodu spoutal k Lbě t, ! ° nneSh0dlÍ' jedn0ho z »ich ^louvo« , I363 0iá;a° £ Braniborský, zef jeho. ded,cu nemel, rodu Lucemburk SV°U' kd>'by sám ^va takto aabytéCS^- ť* « "*"■* «i že M dy neuP««*"l. ani když Ota sám, jemuž se vlastních ců nedostalo, p tom přece Braniborsko chtěl zachovati svému rod příbuzným bavorským. Obojí válečná výprava Kar!'. Braniborska (1371 a 1373> skončila se pokaždé na počátku; Ota byl přinucen vzdáti se Braniborska hned za svého živobytí. Při tom Karel TV. i tenť řady diplomatických vítězství nad ostatními četnými pr tivníky, kteří se snažili další vzrůst rodu Lucemb r zameziti. Z nich Kazimíra Polského j:ž r. 137c byla odvolala, Ludvíka Uherského pak, po smrti Kazimíre také krále Polského, pohnul Karel (1 372) k smlouvě, kterou synu jeho Sigmundovi k manželství slíbil dceru svo Mai Rád Německý a Polsko za Kazimíra měly tél nepřítele, Litvu : avšak proto nebyly spojenci*. To práv -předmětem stížností, s kterými od r. 1356 počínaje Kazimír se obracel ke dvoru papežskému, že m proti Litvě k dobytí a obhájení krajin ruských, o které s T -itvou spor byl povstal, nepomáhá, staraje se jen o sebe-Řád sám odpovídal podobnými žalobami, k r sledila stížnosti obou stran a r. 1359 ustane vajic sama nad stranama, arcibiskupa Arnošta Pražs by o jejich smíření se pričiňoval/ Že by byl Karel nějak v tento por jenž se dále nerozvinul, zasahoval, o tom r On byl řádu privileje svých předení: lei přidal, ale proto mu nebyl spojence:: ochráncem, jako někdy otec jeho. Kare" nikdy nevypravil do Prus porn:/ SI) Theiner. Mon. I. 58S S23 Srov. Pervolf 01 ze Sil ale i ale ,v úplné •i M •stvi : '■i- . . . tos« Kart äci, e do Litvy odebralo se hli m řádu N v .. v Olgerd k pokřtě i Vr... s ;•. Tam se potom . 7. Litvy se nedočkal. V. ..... -1 se o- crajiny prusl »řenes na v c >d, - mil proti Tal m. o to š] aby si : od řádu.-1) Po ; :olika ■ s ne sice některé] t Ktevs last, v K: r. i j< ; tom jeho : do]: . Lite fcsffiaor.i III. Obr.it a prechod. Účastenství Čechu ve válkách pruských r. 1410 a UU. V druhé polovici 14. století vládla vedle sebe řada znamenitých panovníkův: Karel IV., král Český a ds Ludvík Uherský, Kazimír Polský, na Litvě Olgerd a Kej- stut, v Prusku jako velmistr řádu Německého Winrich z Kniprode. R. 1377 zemřel Olgerd. r. Kar: r. 1382 Ludvík, od smrti Kazimírovy také král Pols i velmistr Winrich; téhož roku na Litvě zahynul Kejstv Vsady starší generace ustupuje mladší: ' - 10 ona nabyla? Na Litvě po smrti Olgerdově nastával obrat pro všecku budoucnost rozhodný.*) Jako velký kníže a n vvšši pán říše následoval jeden z jeho [2 synův. Jag s ním ve Vilně zůstávalo 6 bratři, synův O druhé manželky, ruské kněžny Juliany T manžela přežila, kdežto synové z prvního s jinou kněžnou ruskou vládli v krajinách ruskýc ; SmOkm Kiejstuti. -aka,u prolit pravách Krak e Lvove- dziejóv unii v Roxpr. Krafc ak. knih> ;. g 34 náležely k říši Litevské. V rodě Kejstutově měl nastoupiti po smrti otcově Vitold. Jiní Gedyminovci vládli jinde: Litva zůstávala, čim byla dotud, skupinou knižetství, kterou byla držela pohromadě vrchní moc velkého knížete a obzvláště bratrská shoda obou předních knížat, Olgerda a Kejstuta. A tato shodí potom nepřešla na Jagella a strýce jeho. Snad vadil od počátku nestejný věk a rušivý vliv jiných. Než neshoda se neobjevila hned; teprve r. 13S0 Jagello zavřel jednostranný mír s řádem Německým, který se na Zmuď a tu část Litvy, kterou držel Kejstut, nevztahoval. I po takové smlouvě by byla mohla potrvati shoda mezi strýcem a bratrovcem. Litva vždy ještě měla dvojí úlohu: na západě se hájiti proti řádu, na východě se šířiti tou měrou, až by se rozšířila na všecky krajiny ruské, které ještě stály vedle ni nebo proti ní.2) Na východě soupeřem Litvy Jest Moskva, soupeřem velkého knížete Litevského velký kmze sedici v Moskvě. A právě na východě hrozilo po «* Olgerdově Litvě velké nebezpečenství, když se dva SVÍ tprvnih0 manžektvi odloiičili od ni a PH- £uí5; SiTrknižeti Moskevskému by zase utužil svazek me?i H a " ^"^ -olněný. Na podzim r ^80 v * Moskvon ^ východ, ale, než přišel' 21 T"* Se také J^llo na ^vné bitvě naLitvS tľ "í ^ P°~Žku ve byla zároveň porážkou jeho snľ -áŽka Man"J°™ oprava Hordy a LitvyTJTt & * *" Sk°nČÍ 55— *Ji™rve-nenadái -ja- ' - mom byti další prů- &5 gello, když před ní zavíral smlouvu s řádem. Bez takové smlouvy by se však nebyl mohl vypravit na východ. Neodporuje to staršim tradicím ani prospěchům Litvy, že by se byli Kejstut a Jagello o úlohy rozdělili. Kdysi starost o východ náležela hlavně Olgerdovi, nyní na jeho místě byl by stál Jagello. R. 1380 řád Německý, jak se zdá, vedle míru s Jagellem zavřel také příměří s Kej-stutem; pro budoucnost smlouva sjígellem Jagellovi nenapovídala poskytovati pomoci Kej>tutovi proti řádu, jen když se sám osobně výprav do Prus a Livonska ne-súčastní. Než ona smlouva byla zavřena tajně, bez vědomí Kejstutova, a proto také proti němu. R. 1381 Jagello Kcjstutovi na pomoc proti řádu poslal bratra svého Korybuta, sám zůstávaje ve Vilně. Kejstut však velkému knížeti nedůvěřoval, kdežto Vitolda k bratranci dosud nezkalené pojilo přátelství. Když přicházely výstrahy, že Jagella s Německými rytíři spojují tajné úmluvy, Vitold nevěřil, otec jeho však uvěřil: s vojskem sebraným proti Němcům obrátil se neočekávaně na Vilno a zajal Jagella. Avšak vítězství nepotlačilo v Kejstutovi hlasu krve a tradic starší generace. Jako před lety ušetřen byl Javnuta, když na jeho místo vstoupil Olgerd, tak Jagello, svržený se stolce velkoknížecího, ponechán jako kníže ve Vitebsku, Korybut pak obdržel Novgorod Severský. Litva, zase sjednocená, obrátila své zbraně proti řádu; následující rok (1382) se počal výpravou do Pruska Než po druhé výpravě, jež rychle následovala po první, musil Kejstut táhnouti na východ, kde mu nevděčily K rybut byl vypověděl poslušenství ... A tu přišel }*$< a' Vilno mu otevřelo brány. Ve Vilně v čele strany stál Hanuš, vážený měšťan německého původu, p valy z Rigy; z Pruska od rádu Jagellovi pHS V. - a hrmatni Vilenskými. S pomocí Němcův VÍt°ldrneuľtS Troky, dřívější sídlo Kejstutovc, ^Ä$U mľna pomoc mistr Livonský. ?T?S?SS bitva ««hod* než místo bitvy jed-ľJoS: dojedn.no mělo & ve Vilně Mezí nání. Kejstut ve Vilně zrádně zajat a poslán do Kreva dovezení; ve vězení zabit; *) do sveta rozhlášeno, že skončil život sebevraždou. Tak zahynul poslední pohanský velkokníže Litvy; jeho mrtvé tělo spáleno na hranici s koňmi i zbrojí, s honícími psy i sokoly. Po pádu Kejstutově Jagello zaplatil cenu za pomoc od Němců obdrženou smlouvou s novým velmistrem Konrádem Zoelnerero, kterou řádu přikázána část Zmudi, a ve které velký kníže slíbil, že se do čtyř let dá pokřtíti. Jen úzkým pruhem na břehu mořském souvisely Prusy a Livonsko; Žrauďje dělila; v budoucnosti je měla spojovat. Litva, která se moře téměř dotýkala,, měla od něho býti odloučena navždy podobně, jako od moře dělily Prusy a Pomořany krajiny polské. ŽmucT, kde litevská národnost se nejčistěji udržovala, kde lid houževnatě lpěl na staré víře, kam se nejčastěji na svých výpravách vybírali rytíři a jich hosté, takto se dostávala pod panství Německého radu. V dějinách Litvy i řádu nastával obrat: křesťanství konečne mělo v těch stranách zvítěziti úplné. Dosud Jm l^^.trpén0' a,e teké chrá^no. V 14. století ľdvž vľv-lT ľv FmntÍŠkánÍ a h,ásati evangelium; pohany a kfc^T^Ä*- ^ ""^ «" J i> plnou bezpečností nelze »mu - synové z druhé manželky, Jagello a vlastní jeho bratří, zůstávali pohany, jakož i synové Kejstutovi, vyjma onoho Jindřicha, s kterým jsme se setkali na dvoře císařském, kam r. 1381 odešel také syn jeho Vajdot.*) K čemu se již několikráte byla ukazovala naděje, konečné mělo se splniti: Litva, pokud ještě zůstávala v pohanství, měla získána býti víře křesťanské a církvi katolické; mělo to býti, jako někdy obrácení Mendogovo, zároveň vítězství Říma nad pravoslavím, kterému zdála se již býti určena Litva celá. Pro řád doba bohatýrských reys se chýlila ke konci: před křesťanskou a katolickou Litvou měl konečně skloniti zbraň. K boji proti pohanům byl kdysi založen; a již nebude pohanův, s kterými by v Pobaltí bojoval. To neodpovídalo dvoustoletým dějinám řádu. K čemu měl dále trvati ? Ani řád ani Jagello se nemohli těšiti z vítězství společně dobytého. Ztráta tak dlouho hájena Zmudi byla cena přílišná, a katolickému knížeti Litvy hrozily jiné ještě ztráty na východě. Pohanského velko-knížete, jenž se hlásil k nevídané jinde snášelivosti náboženské, jehož poslové přijímáni byli v Carihrade od císaře i patriarchy, snášely pravoslavné krajiny ruské: snesou budoucně také vrchní moc knížete katolického? Sení divu, že přátelství Jagellovo s řádem po pádu Kejstutově nepotrvalo dlouho. A řádu samému přišly vhod spory mezi Gedyminovci. Když Jagello prese smlouvu na podzim 13S2 zavřenou váhal a nechtěl propustiti Žmuď ze svazku, která ji poutala k Litvě, když nechtěl, 4) Snad (věc není jistá) Olgerd sám před smrti přijal kh podle obřadu východního (Šmolka R. 13S6 str. 105). —Ji zůstával nekřtěným pohanem a nebyl, jak někteří novéjái s vatelé tvrdí, pravoslavným. „Mmina kŕcsi hned r. 1383, tedy pred ^ eto -k do ManenburK to r dobí la 3J31 se ootom syru Svatatova vami agcik do zeme zase <*- -zmiji schov Sadra«, sHlxr. -vi pomáhati, aby se dostal Litvy, kterofl by vš -jpacr,.-- ; R. 1383 Vitold prijal nové jméno — " rad. Válka s Ja- -:-;. * počala Troky »e vzdaly, ve Vilné roe;to po- .- tdem p. Avšak s.dyž se velmistr 2 <; ;• Pnu vrátil Jagello a bratr jeho Skirgello laseTr , Vítx»! uveden do otcovského &> '-mu s hrad na hranících nově za- í*»ý» : nad Němnem; kníže litevský, ttutfiv, n-byl více než kterýkoli kommendator V létě'', r. 1384 co je v nedávne nulortí bylo rozdelí!-. gelio a Vitold se smířili. Vítold *** 'otí nemu ve spolku s velkým *»J jinými knížaty svého rod... Litva teprve r uuu "fe«na výprava na ídnoudch rodů. Od r. 1370—1382 obě společným panovníkem, králem Ludvíkem. Po něm* mělo Polsko přejíti na starší dceru jeho Marii a tím na jejího oubence Sigmunda Lucemburského. Avšak Polád se byli za Ludvíka přece dostali pod cizí vládu; Polsko s zdálo zemí vedlejší, Uhry hlavní. Po jeho smrri se nerozhodli hned: vždy? bylo lze vrátiti se k Piastovc m jakož také Zemovit Mazovský našel svou stranu. Konečně obdržela vrch strana jiná, v jejímž čele stáli pánové malo-polští. Královnou Polskou r. 1384 se stala mladší dcera Ludvíkova Hedvika, králem r. 1386 manžel její Jagello Nerada jemu podala své ruky — ruka i srdce náležel již Vilémovi Rakouskému. Než nás román jejího srdce tu nezajímá . . - Proč povolali pánové polští na trůn syna Olgerdova ? Polští historikové, Dlugošem začínaje, odpovídá ;. že cílem pánů polských bylo spojeni Polsky a I a potom válka, jež se spojenými silami vésti měla pře řádu Německému. Nevím, lze-li to tak po nich opakovati. Válka Polska s řádem se spíše později dostavila jako následek onoho spojení obou říši. Unie Polska a Litvy sama byla vlastním cílem malopolských magna: kteří přiměli Hedviku k sňatku s Vladislavem. Z F mělo Litvě, pokud ještě zůstávala pohan^ světlo křesťanství, zásluhou Polska měla Litva, kde p hanství ustupovalo pred pravoslavím, získána by: .vi katolické. Bylo lze očekávati, že mezi Litvou nastane mír, jako trval od smlouvy Kališské mezi H a Polskem. Jakým právem by řád křesťanských založený k boji proti nevěřícím, setrvati směl proti těm, kdo skláněli před vítězným křižem \ tvrdou šíji? Unie Litvy neobracela se lak pro . nroti .du,") kam se bylo Polsko již ,,. ^ Xmiivlu-ského se dostati měla pode vliv žrvlu Ufeého, krajin ruské mezi Litvou a Polskem sporn, mely býti pojištěny Polsku. Dne 12. února í3S6 JaSelio vjel do Krakova; po-řtěn bvl od arcibiskupa Hnězdenského na jmrno Vladislav; uotom slaven sňatek s Hedvikou, a následovala korunovace prvního krále Polského z rodu litevského. Jngello k- slavnostem chystaným v Krakove In pozval také velmistra i mistra Livonského, by mu při rtu byli za kmotry. Rukou jednoho /. biskupu pruských byl kdysi Mendo£ korunován u přítomnosti mistra Li-vonského. / řádu Nemeckého vybrán byl tehdy biskup nového biskupství ve Vilné založeného; před nčkoli lety měl Jařilo — takové splnění smlouvy z r, l ívai — křest přijmouti od biskupu pruských ch missionářské činnosti se mela otevříti Litva. R. i |86 ubíral se do Krakova, by křest a korunu přijal rukou a- aipa Hnězdenského. Tento křest znamená nekrvav i nad řádem; velmistr a mistr Livonskj ivili, a válka mezi řádem a Litvou nepřestala. ■ ani účastenství cizích hosti při r« , h. ač - VI Vladislava za krále Polsk, uznal. ' PHměři a jednáno o mír. kern „r! ! u ! ' POnanství. Tjn Unií stala se Litva částí říše Polské, asi podobor. jako Slezsko slušelo ke koruně České.8) Vladislav Jagetto zůstal pánom Litvy; na jeho místo nevstoupil nikdo V popředí knížat litevských stojí však bratr jeho Skir-l^ello; on drží Troky, někdy sídlo Ke. :tnn dán také Polock, odkud vypuzen Ondřej Olgerdovič, jeni dav se pod ochranu řádu, přiznal se býti jeho «ttu»*" Vitold se byl po smíření s Jagellem při; irkvi východní; s ním potom přišel do Krakova a v Krakove se vrátil k církvi západní. Než postavením, které jemu od Jagella vykázáno na Litvě, nechtěl se spokojiti R. 1390 obnovil svůj dřívější spolek s řádem, a také Zmud dotud pohanští, synu Kejstutov iástč oddaní, pote di jemu a řádu proti Litvě. Výprava r. 1390 pŕedse-ita 9 větši, než při obyčejných reysách bývalo, síloo: mezi cizími hostmi řádu se nacházel toho roku Jindřich / Derby, později král Anglický, toho jména čtvrtý. Bělo o Vilno; Vilno se uhájilo; ani výpravou r. :." pod novým velmistrem Konrádem z "Wallenroda, pi které byl Fridrich Míšeňský, Vitold se nestal píaen Litvy. Další průběh věcí byl podobný ; ÄoSk let před tím. Zradiv řád podruhé, Vitold slavem, kdy/ mu Vladislav sám ruky k ^ r. 1392 on spravuje Litvu. Pred ustoupiti musili vlastni bra: JisU* Olgerdovi, Do »o K) kde za n :dlo iho . emřel; dvojí výpravě ' luunstvi hledal Svidl - ánem (tím zůstával Vbfisfa V tf ^ni-e u ý-^ Unie Lftvy ;ná- že b.v ^yla pŕi- -:• hned válku s řádem Německým. Řád sám drtí Bačovati ve \ s Litvou a udržeti mír s Polskem. A ani P s se neakva Jo. Co sporného la v dobe dáv: š ano bylo mírem Kališským, vé spory s« sice ca vlády Vladislavovy dostavovaly, než vážné, aby byly hned vyžadovaly válku. Do Pruska vedle cizích hosti, které lákaly reysy li- diázeli také poutníci k návštěvě míst, kde chovány byly sv. ostatky, a kde bylo lze nabýti od- Řád se ho- staral, aby těchto vnadidel při- '^° a Jich f* ■ ■ 'a. K nejvzácnějším ostatkům, které se dostaly do oněch krajin, patřila hlava sv, Barbory. Gsar Kard IV., sám zvláště horlivý sběratel re-rozmnoHl posvátný poklad země pruské v po- ^n,m roce ^-ého života drahocenným darem. Kdysi --::::. « U, ke; -av0val a obhajoval . J Si ^; byl "*" ""d « * «** u S v Praze klášter a koště' '"J"1*?*' J' světil kapli. - -^o "tni přiznán vak w..u - «*o. co sami máme.. „i«, - *' Karel prv řeV-l - uxi -■im na. raanie«, ale přece k da«. »Malo je äKä^*-*k-- po r^rjindřich •e «i*fao biskap5tví ujal. Sr. Pr n ™ni Kar,ovč ode- 93 Guntherovi z Hohenštejna, kommendátorovi v Brandenburku v Prusku, s kterým se byl před lety seznámil, když otce svého r. 1345 na výpravě litevské provázel, a kterého odtud v dobré paměti zachoval. Obdarovaný dal svaté kosti zasaditi do obrazu sv. Kateřiny ze zlata, stříbra a drahokamů, který z Brandenburka později přenesen do kaple velmistrovy v Marienburku. jež proto slula také kapli sv. Kateřiny . . . Dříve hosté, válečníci i poutníci strany Poláku se nepotkávali se žádnými obtížemi. Teprve, když se Jagello stal králem, ozývaly se stes že se těm, kdo se ubírají do Pruska, cesta na polské půdě stěžuje a zabraňuje . . . Vážnější spor se počínal, když se řád chystal rozmnožiti území své o část popudy, o ono Dobřiňsko. které již byl držel od první litevské jízdy krále Jana do miru Kalisského, a které jemu později sám král Kazimír — nevíme, na jak dlouho — astavil. Rád byl již dávněji, maje vždy více peněz než sousedé jeho, množil panství své koupěmi. Od mar-krabů Braniborských byl koupil jich práva k Pomořanům, od Dánů za peníze získal Estony; mocné postavení řádu zaklad do se vedle jeho umění válečného také na oekono-mické převaze, kterou nad sousedy vynikal. Staré hranice Pruska v době úpadku říše Polské byl řád p: na mnohých stranách zástavami a koupěmi od k polských v Kujavsku a Mazovsku. Měla říše P: z úpadku svého povstalá, nadál tyto nekrvavé \; dopouštěti? Dobřiňsko nebylo v té dobi při koruně. Drželf je onen Vladislav Opci ^ svého mládí žil při dvoře krále Ludvika l svého přibližného, a — jinače t ve službách jeho. Po smrti K rove - když pak Ludvik tuto zemi privtělii eonuw l 1*1 v náhrad, mimo jiné Dobřinsko s části Ku- ÍaVSkWho krále Polského kníže Vladislav byl «znal, A Stu. se s ni« úplné. Take on patril k dluž-í-m řádu a za novou půjčku dal mu r. 1391 cast, fflIS Donsko v ústavu. Řád se také ihned „vázal v zastavenou krajinu a vytiskl z ní posádky polské A tak se počal spor o Dobřinsko, když s polské strany se 'popíralo, že by byl měl vévoda právo část Polské ríše bez svolení jejího dáti v zástavu. Avšak ani tento spor ještě k válce nevedl. Poláci nevěděli, zdali bv v ní Německý řád za spojence neměl knížat rodu Lucemburského. Jan Lucemburský a syn jeho Karel připravili rodu svému stkvélé postavení ve světě. Budova koruny České dovršena nabytím Braniborska. V ní měli vládnouti potomci Janovi z Elišky Přemyslovny, kdežto Lucembursko, odkud rod byl vyšel, zdědil syn jeho z druhého manželství, Václav. Hlavou rodu po Karlovi jest Václav, král Český a Římský, budoucí císař. Vedle krále Českého a pod ním, jako bývalo za Přemyslovců a jako bylo za Karla samého, stál markrabě Moravský, syn Jana Jindřicha r. 1375 zemřelého, Jošt; mladší jeho bratří, Jan, Soběslav a Prokop meh, co jim otec odkázal, držeti pod vrchní mocí L T" yác,avovi' synové Karlovi z poslední man- SvT ÍJŤT s;gmuad a Jan' °patřeni v *»■•«* ZholäT ' gmUnd kurfa«*» Braniborským, Jan Íotor-afnrCh0dnéÍŠÍ ČáStÍ B-^borska, mar ou 1^ t •2Van0U NOVOU mark0U" Z PHlK»«- 9* způsobilým, aby zaujal to místo, ke kterému jemu cestu připravoval svým diplomatickým uměním otec. Jako snoubenec Marie, starší dcery Ludvíkovy, byl určen za budoucího krále Uherského a Polského. O korunu polskou přišel, a proto Vladislav, nový král Polský, nemohl počítati knížata rodu Lucemburského za své přátele. V Sig-mundovi byl uražen a poškozen rod celý. Jestliže se naděje, které Karel IV. o budoucnosti rodu svého choval, nesplnily, velkou část viny nesla potom mladší generace sama, marnotratností, kterou zdědili po dědovi Sigmund a Jan, a nesvorností téměř všech mezi sebou, kdežto Karla a Jana Jindřicha byla spojovala bratrská láska nikdy nezkalená. Než tyto sváry v rodu Lucemburském počaly se teprve později. V prvých letech po Karlovi převládala svornost. Když Sigmundovi hrozila ztráta také uherské koruny, celý rod se ho ujal a tím ztrátu odvrátil. R. 1386 král Václav se vypravil válečně do Uher. provázen mimo Sigmunda samého Joštem a Prokopem. K zápasu o korunu polskou se však rod Lucemburk nebyl odhodlal, než Václavovi byl nový král Polský, podobně jako někdy Janovi Vladislav Ukétek, toliko .králem Krakovským«. I zdálo se, že se obnoví take někdejší proti Polsku směřující spolek s řádem Nemeckým. Co Polsku hrozilo, byla tedy koalice knížat rodu Lucemburského s Pruskem. R. ^9 Václav, jakožto král Římský, poslal Vladislavovi hrozebný list, ve kterém opakoval všecko to, co řád ohlašoval k svému ospravedlní. 1273-1337 II. 161). 96 mezi • Čechami a Polskem nebylo nic sporného, kdežto ■ Pni-tem a Uhrami spornou se stala Halič, které se TnS/ Poľci 1 ľmoLili. Než nepřátelství z toho ořece nevzešlo, a r. 1388, aniž předcházela válka, Sigmund a Vladislav zavřeli příměří, které potom novým, lhůtami prodlužováno. R. 1392 Vladislav Opolský přišel do Marienburku a předložil velmistrovi návrh na společnou válku řádu a knížat rodu Lucemburského proti Polsku. Jest to zároveň první návrh na rozdělení Polska, o kterém se v dějinách dovídáme. Řádu měly připadnouti krajiny s Pruskem sousedící, ostatek měli si rozebrati spojenci jeho. Konrád z Wallenrodu však poznal, že tento plán zosnován byl toliko v hlavě vévodově, jenž neprávem jej předkládal jménem knizat rodu Lucemburského, i dal se pohnouti jen k slibu, že také řád sáhne ke zbrani, jakmile Sigmund sám proti Polsku válku započne. Avšak Sigmund v té chvíli měl jiné starosti. Turecká moc vítězným postupem se přibližovala k hranicím uherským; r. 1389 svedena bitva na Kosově poli, r. 1392 Sigmund sám podnikl výpravu proti Turkům, r. 1393 padlo carství Bulharské . . . V nejbližších letech po návštěvě Vladislava Opol-skeho y Marienburku nastal pro řád nepříznivý obrat v dobrem dosud poměru jeho k hlavě rodu Lucemburského krah Václavovi. Podnět k tomu přišel z Livonska. von,í 13?°' kdy Riga * byla oddala řádu, v Li- vonsku nenastal mír trviW> \ nt. ■ o Rieu se vmr1 y' ary spor s arcibiskupy biskľpové oh - "T neSh0dy Se kovaly. Arci-Ä A^Vnľ '" ?á™ mimo donsko, nej-iSoíľľ- V"* JeŽ Se '^ Ujídala. Ne- *— V S TÄ1 klatba- T<*™ «a •si rad asU zase pHzeň papeže Bonifáce IX.; od něho arcibiskup Jan Sinten, jenž roku 1392 ve sporu s řádem z Livonska byl odešel, povýšen za patriarchu Alexandrijského, a na místě jeho dosazen Jan z Wallenrodu, příbuzný velmistra Konráda, jenž ihned vstoupil do řádu, jehož členem ještě nebyl (1393). Později papež nařídil, že budoucně každý arcibiskup má náležeti k řádu, a že také kapitula v Rize má se skládati z členů jeho. Arcibiskupství Rižské se mělo státi takořka majetkem řádu. Řád zvítězil, než vítězství jeho znamenalo zároveň porážku krále Václava. Václav se jako král Rimský hned r. 1392 arcibiskupa Jana proti rádu ujímal, potom (1394) nástupcem jeho chtěl míti mladistvého syna vévody Svatobora Štětínského, jménem Otu. Avšak mezi tím papež, neohlížeje se na přání královo, by s ustanovením nového arcibiskupa nespěchal, byl již jmenoval Jana z Wallenrodu . . . Před tím i potom Václav nejednou se dostal do podobných sporú s církví, t j. s kurií neb s kapitulami, když se obsazovala biskupství v zemích českých nebo v říši. Z těchto a podobných sporů u po-pudlivého krále plynula nálada, která vládě jeho časem dává jakýsi ráz proticírkevní či spíše protiklerikální.^ Spor o Rigu připravil řád Německý o milost královu, tak že (bylo to nejspíše hned r. 1392) dal zabaviti statky jeho v Čechách. 13) Spor o Rigu sblížil také krále V ladí-sláva a tím Polsko a Čechy. » Prameny tohoto sporu se tykající sebra Esth- undCurland. ürkundenbuch HI a IV. Koneční V* i tu musil povolit. súčasný kronik is, o tom vypravuje g-^%^, Jan z Posilge (Ss. Pr. Hl. IM J. Vo1^ byl sice dán, že však zůstal pak neproveden, Jud V létě 1395 »vře«* mezi Václavem a Vladislavem Přátelská smlouva a. když v té době v zemích českých ™ bouře domácí, přišla na jejím zaklade Václavova proti Joštovi a jednotě panské vojenská pomoc z Polska, .oho Václavovi ovšem neprospěla, když Jan z Micha-lovic Poláky táhnoucí králi na pomoc přepadl a zajal... ^) V té době Václav, jako král Římský, ráda Německému rozkazoval, aby s Vladislavem v Polsku i v Litvě zachovával mír. Zase stál rád před rozhodnutím, jež se do-týkalo základů jeho, a — neposlechl.15) Když pak roku 1397 Václav velmistra pozval do Vratislavě, kde výrokem krá'e samého mely vyrovnány býti spory řádu s Litvou i s Polskem, velmistr — nepřišel.**) Sgmund Uhersky, prodlouživ novou smlouvou mír s Polskem na dlouhou řadu let. nabízel se řádu jen za prostředníka, avšak ne za spojence. Kdyby v té chvíli hrozící válka s Polákv Zla vypukla, od knížat rodu Lucemburského by se bylo radu nedostalo žádné pomoci. ÄÄ* «■** i- krátkou dobu «M «chtěl »* J^ P^jadu hned r. 1392 vznikla tím. že ;—i »a fa£. ľl^I™^ ****« místo na kurii ** rJohann w wSíifľSMt ľerou '■1894 v>dal w £*« na ko„2lo vK^ľÄ řnem 2 ľ*"—* shle- ^Ätri.SÄ*'byl odevzdán "i Tatota Uw v » 'r^gt Cod. Dipl. VL 10). "■-**. ~£JS . ,-----------------•("• **. IUI. S*L*L°. «*• J« -ai. V Polsku samém, jak řád rozhlašoval, zavládla v té chvíli neshoda mezi královnou a manželem jejím; Vladislav se prý války dočkati nemohl, Hedvika pečovala o zachování míru. Jisto jest, že královna s velmistře dopisovala a r. 1397 na osobni schůzi s ním o uklízení sporu o zastavené Dobřiňsko vyjednávala, Vladislav vša i při sebe větší touze po válce, by byl musil k mírumilovné politice své choti se přikloniti, když r. 1398 zavřen byl mír mezi řádem Německým a — Litvou. Výpravy rytířů a cizích hostí do Zmudi a Litvy ani v letech právě minulých nebyly přestaly: r. 130 řídil takovou jízdu sám velmistr Konrád z Jungink. Než potom od r. 1395 zbraně skoro stále odpočívaly; ja mile lhůta dobíhala, umluveno mezi řádem a Vitoldem příměří nové. Mezi tím jednáno již také o mír; na podzim r. 1398 mezi velmistrem a Vitoldem, mezi řádem a Litvou zavřen mír »věčný« na sjezde neobyčejně hlučném a slavném, ke kterému s velmistrem a mistrem L-vonským dostavili se také ostatní nejvyšší hodno řádu a dva biskupové pruští, s Vitoldem a manželkou jeho Annou knížata a bojarové litevští i biskup Jaký jest obsah, jaký význam tohoto míru? Kom naší prospěch, komu škodu? Kdo vyšel ze zápas než stoletého jako vítěz, Litva ci řád rytířů Něm Litva uznána mírem za stát křesťanský; ; sťanskou Litvou sklonil řád konečně tasený met uznání splácela však Litva ztrátou pohanské d ve smlouvě o mír vyměřeny totiž hranice titc území řádovému tak, že Žmudi do Litvy nej to ve smlouvě výslovně řečeno bou, že náležeti má řádu. baltických ještě území pohan a re ti Žmud. odloučená od Litvy a od-„éjakou dobu potrvá. •nebo pozdéjj doplní panství ^^taído ni rozšiř: se proud kolonisace ^"t ttím, co bledl lesk koruny cisárske a „emecke. M«. ■ uvolňovaI, Balt se stával SVa-el' 'SSL? a něm monopol obchodní prese, rSnľT So* svazku náležely také Kdánsko a Zsl "-ká i Riga v Livonsku. Dán a Sved zůstali pány svých zemí, než obchod v jich krajinách přesel na Němce; na druhé straně Baltu mělo Němcům naležet. vše: země, vzduch i voda. Ve smlouvě o mir o domnělých právech řádu k celé Litvě nic se nepravi: mír zavřen s Litvou jako státem samostatným a suverénním. Vzdav se svých pretensí k Litvě, dobyl řád bez války vítězství nad Polskem. Smlouvou z r. 1398 — tak se aspoň zdálo — mladá unie Polsky a Litvy přestává, neb mír zavřen toliko jménem Alexandra — Vitolda, z boží milosti velkého knížete, bez ohledu na Vladislava, vlastního pána Litvy. V předběžné smlouvě (v dubnu) vyskytuje se ještě klausule, že, co se týče upravení hranic, »požádal-li za to velmistr«, má Vitold, >bude-li mu libo«,«) zjednati potvrzení od »krále Polského«; tato výhrada se však v konečné smlouvě (v říjnu) neopakuje. Také zavřen mír bez ohledu k tomu, co zůstalo sporno mezi řádem a ootT Jí VÍt0ld PrV°tně Se Zach0Vati «***. ™ Sľkľ ľ -í '"r''"1' 0d VelmÍStra' že *P- o Dob- itV^l "tát y neT- • -18) ***** té M ■por prcci ve válku, povede ji Polsko bez Litvy? w.to . her wi. und ap is ,m gefellet ^^ ^ ^ LOl Smlouva o mir z října r. 1398 nebyla počátkem, nýbrž spise zakončením sporu mezi Litvou a Polskem či vlastně mezi Vitoldem a Hedvikou; byla to odpověď na žádost královninu, aby z Litvy ji odváděn byl roční poplatek; tak aspoň vypravuje současný kronikář prus Než Vitold jeví se nám od počátku jako politik, jenž jedná ne tak dle minulosti, jako pro budoucnost. Smrt Kejstutova nevznítila v synu touhy po pomstě; z pomsty to nebylo, že dvakráte zradil Litvu a dvakráte řád. Co chtěl, toho dosáhl: on byl skutečným pánem Litvy. A jestliže mírem r. 1398 >zradil« Polsku, třeba i tu se tázati, co tím chtěl."20) Chtěl totéž, co chtěl kdysi Jagello, když r. 1380 xavíral bez ohledu na Kejstuta tajně a jednostranné mir s řádem. Mírem na západě připravovala se válka na východě. Vítězství na Kuhkovském poli (1382) nepřineslo ještě Rusku svobody od vrchního panství tatarského. Poraženy Mamaj podlehl hned potom novému chánovi TochtamyŠovi od Timura podporovanému, a chán výpravou, na které poplenil Moskvu samu, obnovil vrchní moc Hordy nad Moskvou. Tochtamyš to byl, jenž, vypuzen byv po několika letech od Timura, obrátil se o pomoc kVitoldovi. Výprava, ke které se Vitold chystal, měla jej uvésti zase v panství nad Hordou; avšak při ní běželo o mnohem více než o to, zdali zase vládnouti bude Tochtamyš. či zdali se udrží Kotlug Timurem uznávaný. )'d r. '.: Vitold byl připojil k říši litevské Smolensko: Wi ^osilge S, Pr. III. 5X9. Srov, oj«*, co pravi A Procnas.a v Kozp, Kral, ^»^^ ( , 20) V tom smyslu Ue se acan. nazvati mistrem zradcovské politiky. ,.é heaemonie připadne jemu i naci tou na vy-pra« tatar.-.-.e. .. eg ^ ^ Rcrdou v ^^ •íra W órovefi • nad Mosk™°. Md Tatary melo Dinlitrov-. ač Zc: Vi- ipc ™j , »to táhnouti ne- ; «h i hufa říemed ... rece Von .dos: í*> e§e- ' ---------- ...... .:■; .•; x rát :- ^nl' ■ 13 ■ " ■- I Jagello Dodobr. :; . :- Seal sil -i obá že dosad Vitold s boj rott k K dec by to, co ■ _ - 3 mk a V spojovalo pozdj rozd a tom .§em zdá se, ze ně onoho star- jc 7,námo, že I P0«*0*- trvalé V asobních obo- knížat, zvláště cnostjT 0 ktcré :ie pí -rval Vitold, jakožto osobn ždém ohledu oaaiosti na prvním miste "JageUova , ^ aai y^^ t osti Litvy. Se«?, I £™ ľ°" - *i«atí země ruské? "380, ani jednostranný Vřtoldúv r. 1398 neodpovídá tradicím rodn Gcdyminova, neodpovídá přikladu, který synům C dovu a Kejstutovu dán byl od otcův. Mírem od lá» zavřeným zdalo se, že přestává spojení Litvy s Polskem. přece nepovstalo proto nepřátelství mezi ním a kráka. \ ladislavem. Na prosbu Vladislavovu dal papež r. 1399 hlásati kříž proti Tatarům jak v Utvé. ta : i v Pols":: toldem proti Tatarům táhli také Poláci... Nespokojena byla královna Hedvika, než ona zemřela krátce před bitvou na Vorskle. Bylo-li třeba osobního smíření obou lízat, nastalo za návštěvy Vřtoldovy v Krakově a -'vavovy ve Vilně . . . •Věčný« mír, kterým Zmud obětována, nepofcrv déle než do r. 1401- R- *399 řád byl poslal Vitoldovi pomoc na jeř avu proti Tatarům, r. 1400 Vitold odvděčil se řádu tira. že sám válečně se výpravu proti Zmudínům. Rychle -i řád sám si přál skláněla Litvou opuštěná Zmud šqi pode jho německé. Na p r. 1401 zástup bojarov dostavil se do Marienburku a dal se pokřtíti; při sfa nosti vypity tři sudy medoviny ... A přece hned poto počal se spor mezi Vitoldem a řádem. Jako kdysi z Pruska, tak tehdy ze Žmudi mnozí, kdo podrobiti se necr:-utíkali se do Litvy; a Vitold je přijimaL rok, spor přešel ve válku, ve které, jak-sám proti Jagellovi, spojencem rádu proti Vitoíc bratr Jagellúv Svidrigel Ani za této války nepřestal Polskem, ač spor o Dobřinsko d. vypukla váflcr 1 to Vlád: rosil bullu zákaz-rzena c 104 - , ýr nezavře s řádem žádné smlouvy t-lS Kdyžsevzán 1403 sešel s velmistrem ELjKoŕ í««* že postranně žádné smlouvy i pána Litvy v té době nic neděhlo .. . Pnmen, umluvené s řádem hned r. 1403, potom prodlužováno az dor. 1404, a r. 1404 zavřen mír na sjezde krále, velkého knížete a velmistra v Raciaži na Visle. Nejprv obnoven mirzr. 1398; Vitold přiznal se k němu zase, a Vladislav uznal jeho platnost: Žtnud o: ina také od nejvyššího pána Litvy. Spojené Litva a Polsko se nevzchopíly, aby poslední kus země na Baltu, který ještě zbýval, před panstvím německým zachránily. Nedosti na tom; Vitold slíbil, bude-li od řádu za to žádán, i zbraní nápomocen býti, by Zmučí se podrobila; kdyby závazku tomu nedostál, může řád proti němu zakročiti válečné, neruše tím míru s Vladislavem . . . Konečné v Raciaži obnoven a stvrzen mír KalíSský z r. 1343. Spojeué s Litvou Polsko nemínilo se pokusiti o Pomořany. Vladislavem Lokétkem takořka nově založená, Kazimírem ená, za Vladislava Jagella unií s Litvou sesíletiá «>Wcá ponechávala ústí své přední reky Visly 1 dale v rukou cizích ... A „ to za všecko získáno jen ť.hk, fen*** vydání Dobriňska, jakmile jemu králem vyplacena bud, summa peně*. půjčená někdy Vladislavu Opolskemu, [)ezi tím byl zemřel. R. ,405, kdy peníze 'fitívil král v Toruni Lí rČL\^hyÍ^ ■ W n*l kdo p ■*-*» byla královna H 11 '1:i,l^-l- vody na hlavu naliti. Mír v Raciaži zůstal by nesrozumitelný tomu, kd by neznal, co se před nim již za příměří a p něm dalo na východě.1-1) Smolenska dobytého již 1395 bylo třeba dobývati v těch letech po druhé, když se vypuzený knize Jiří Svatoslavič vrátil zase. Bez výsledku zůstala dvojí výprava Vitoldova r. 1401 a 1404; teprve třetí podlehl kníže Jiří, marně ucházev se o pomoc u řádu Německéh Smlouvou r. 1398 se Vitold i řád byli rozdělili o severovýchod ruský; onomu měl připadnouti Novohrad, tomuto Pskov. Proti Novohradu se válečně vypravil Vitold již r. 1401, ale teprv po míru s řádem a po vyplížení Jiřího ze Smolenska, Novohradu a Pskova skutečně hrozilo panství litevské a německé. Pskova i Novohradu se ujala — Moskva, a tak konečně se dostavila válka mezi Vitoldem .1 zetěm jeho Vasilem, jenž byl přijal v Moskvě Jiřího Svatoslaviče i nepokojného Svidrigella. Válka nabývala velkých rozměrů. Jako Vitold pomáhal řádu proti Pskovu, tak jemu proti Moskvě, podporované Tatary, přišla pomoc od řádu; a vedle toho také z Polska. Avšak na žádné ze tří výprav (1406, 1407, 1408) nedošlo k bitvě . . Roku 1407 zavřel Vitold mír s Novohradem, roku I s Moskvou, r. 1409 sPskovem. Na východě na západě vystupovala bon i Polsko i Litva zaujímají ode dávna proti stavení obranné. Unií obou se v tom nic n běží o vyvrácení panství řádu, panství né v Prusku a Livoiwku, nýbrž jen o to, ,,. 1 1 , . p tanie Swidr; 1 nešírilo, by zejména při Polsku zachována byla krajina Dobřiňská, při Litvě ŽmucT. Mírem r. 1404 Dobřiňsko Polsku pojištěno, ŽmucT obětována. Bylo lze však očekávati, že nejbližší spor bade se týkati zase Zmudi, že nejbližší válka o jejím osudu rozhodne konečně. Po míru, pokud trvaly přátelství a spolek Vitoldův s řádem, Vitold řádu proti Žmudi pomáhal; dvakráte r. 1405 vtrhl do této krajiny, ponejprv on s jedné a maršálek rádu Oldřich zjunginks druhé strany, podruhé tg s rytíři... V té době zdálo se, že Žmudini Vitolda více nenávidí než svých nových pánů. Když roku 1406 měli k rozkazu velmistrovu vypraviti do pole pomoc, jež by jej provázela na tažení proti Moskvě, zdráhali se proti tomu, ale museli poslechnouti. Vybranou četu 1000 Žmudínů vedl fojt na Žmudí od řádu dosa-ze: lichal Küchenmeister. Avšak když roku 1409 vzniklo na Žmudi povstání, rád přece prohlašoval Vitolda za původce jeho. Povstání přešlo ve válku, ve válku s Litvou a Polskem. V ní s počátku šlo o to, osledni mir v platnosti zůstati, má-lí ŽmucT náležeti řádu ä vrátiti se k Litvě. Avšak válka vzala Pototr. obratf u paTlgtvi -ádu v prusku zdáIo se ^»^C\rfU^ °třeSeno" Žmud bvIa sP°roa S« n w Vá3ka JeSt P^-váním starších ;.P**J. - -šak unie Polska a Litvv byla **» vJLZľSE ľ * vraci k poli- I *«* Přišel z Utvy jEf^ Ar* W'- R. 1402 řád rozmnožil svůj majetek koupí Nové marky od krále Sigmunda. Učinil to nerad; p mu nové vydání a nová starost. Než Sigmund, který vždy peněz potřeboval, nutil a nabízel zemi na prodej t-Polsku. Tu řádu nezbývalo, než koupiti pro sebe. Novou marku na pravo od Odry, mezí Odrou a Notečí, získali markrabové Braniborští tím, že kra; tuto kus po kuse od Polska odtrhli v době jeho úpadku a slabosti v 13. století, v tom století, kdy odpoutalo se od Polska také Slezsko, a to ještě dříve, než je prípravu řád o Pomoří. Od markrabů Braniborských prešla N marka na Lucemburky . . . Říše Polská, ani když se vzmohla a unií s Litvou sesílila, nehlásila se k X marce celé, ač Polákům vítáno nebylo, že i tam bu-míti rád za souseda. Než pohraničních sporů, jaké ví býval)', přibylo, jmenovitě o hrad Drezdenko (Driese důležitý svojí polohou na ostrově v řece Note Spor o Drezdenko se byl počal již před smlouv v Raciaži; r. 1404 vyřízení jeho odročeno. Strany v za tak důležitou nepokládaly, by měla býti na záva smlouvě, která mír na dlouho pojišťovati se zdála. A tak, ač tento spor potrval i potom, z něho a z poc jiných drobných sporu, které v té době byly, pod-: k válce by byl nepřišel . . . Válka, jež r. 1409 «c P< jest válka o Žmud. R. I407 po velmistru Konrádovi z Jun dosavadní maršálek, bratr jeho Oldřich. K kládán za mírumilovného; válce se ^1 a r straňoval spory jednáním diplomat osvědčoval* Rádu tak výhodný 1 jeho. A také Oldřich se hned ■Iru ■ řdd Za \ ■ 3 Medal s Polskem by byl rád udržel mir Když však ľ ní o to se nedařilo, když Vladislav sebe a Vitolda, i "ko a Litvu děliti nemínil, velmistr v srpnu ,4o9( přerušiv jednáni, vyhlásil válku a vtrhl válečné do Dob- Hňska Za '^á b-vl řád r' I4°4 Dobnask0 vydal". když se mu ŽmucT vymkla z rukou, zmocnil se Dob- řiňska zase. Za ně bylo lze ziskati /mud na novo anebo aspoň si pojistiti neutralitu Polska ve válce s Litvou; o to se aspoň velmistr pokoušel. Poměry byly podobné jako před smlouvou v Raciaži, s tim rozdílem, že rád byl tentokráte Polsku válku vyhlásil, kdežto mir s Litvou ještě trval. Avšak s Polskem měl mír býti zase obnoven, s Litvou, ač-li nepovoli, měla se počíti válka: k tomu směřovala politika řádu, učiniti unii neškodnou. Válka mimo Dobřiňsko se počínala i jinde na hranicích Prus a Polska; avšak při tom vždy ještě vyjednáváno, ač bez výsledku, když král slíbiti nechtěl, že se Vitolda nebude ujímati. Tu vyskytl se prostředník; byl to hdl Václav. Přátelství polsko-české založené ve smlouvě z roku 1395 potrvalo také v následujících letech. Vzniklo v době, kdy Václav s řádem byl nespokojen, a obracelo se také proti němu. Vladislav Jagello byl jak od papeže, tak od krále Římského, budoucího císaře, uznán za křesťanského, za katolického panovníka, a tím válka, kterou proti němu v Utve - zůstávalt jejím vrchním pánem - řád dále ved odsouzena. Postavení řádu bylo velice nesnadné. ttóíľ T"" Se neChtél a nemohl "*« úplně, ale Í válľ~!;r-leChnOUtÍ' W* kral ^al, by ustal vtoÍehp^: ' SVé s^y s PolSkera podrobil ^skych. JU otec jeho Karel se jich přikladu nepřidržoval ve všem, Václav, jak se zdálo, mínil jiti ještě dále. Jest známo, co knížata němečtí králi Václavovi vytýkali, že se totiž o »říši« nestará. A do jisté míry právem. V pozdějších letech nerad opouštěl své Čechy, nerad přicházel do »říše«, do Němec. Avšak panovník středověký musil bývati téměř neustále na cestách. Co se nacestoval, o těkavém Janu nemluvě, otec Václavův Karel a potom bratr Sigmund 1 Avšak proto nesmíme se domnívati, že by byl Václav o »říši« nestál. Nebyl tak obratným a tak šťastným politikem jako Karel IV., avšak ve svém sebevědomí o místě, které jako král Římský a budoucí císař v světě zaujímá, nesl se výše než střízlivý otec jeho. Jako hlava říše chtěl, aby spory řádu s arcibiskupem Rižským a o arcibiskupství Rižské a také spory jeho s Polskem a Litvou rozhodnuty byly slovem jeho. Knížata němečtí, kteří ve své opposici šli až ke vzpouře, prohlásivše r. 1400 za svého krále Ruprechta Falckého, Václavovi na mnoze ukřivdili. Ač mluvili o říši a blahu jejím, řídili se hlavně tim — a tak bývalo u těchto knížat německých vždycky, před tím i později — v čem spatřovali prospěch vlastni. Avšak mezi nimi a králem Václavem byly také vážné rozmíšky věcné. Obzvláště v politice církevní. Karel IV. se byl dočkal počátku oné dvojice papežské, jež vznikla vinou kardinálův, kteří v Římě byli zvolili Vlacha Urbana a potom. odstoupivše od něho, proti němu prohlásili Francouze Klimenta. Nastal zápas mezi Vlachy a Francouzi o papežství. Osobní přátelské styky s královským dve francouzským u Karla nerozhodovaly: on uznával Ui jeho a těch, kdo po něm v Římě násled« 110 se „o něm Vaclav . . . Avšak, když se v západním kře-.firu vzmáhala touha po obnoven, jednoty crkevní, když 7 Francie vyšel návrh, aby oboji dvůr papežský, Římský a Avignonsky, donucen byl k dohodnutí tím, že by věřící obou stran na čas vypověděli poslušenství svým papežům: král Václav jevil ochotu zříci se své dosavadní politiky církevní a spojiti se s Francií k onomu odvážnému pokusu . . . Obrat, jenž v jeho církevní politice nastával, byl knížatům německým, nevíme, zdali více příčinou či záminkou, aby ve své opposici proti němu šli dále, až k posledním koncům ... A to platí též o spolku Václava s Polskem, který řádu Německému více hrozil, nežli skutečné škodil: i tento spolek se stal zbraní v rukou knížecí opposiee.-'-') Rád sám stál ve stycích s opposici. Hned r. 1397 velmistr vypravil své posly k onomu roku, jenž od ni byl do Frankfurta svolán bez krále a proti králi. Poslové jeho měli knížatům německým mimo jiné také připomenouti, že Poláci a jich král prohlašují Polsko za stát od »HŠe« neodvislý. Když pak Václav ke konci r. 1497 do Němec se vybral, stížnosti, které kurfirstové jemu přednesli, obracely se též proti jeho přátelství s > králem Krakovským« . . . Roku 1399 opakují se roky knížat, r. Hoo následuje volba protikrále Ruprechta. A tu zase vytýkán Václavov, jeho spolek s Vladislavem, který prý sám, ce jsa p0hanem ž křesťanemi NénJkJm tatary . . . i.ze se domnívati že tatn VvfU \r- i - veřejném mínéni v Německu vJ Sl£±™^ *tsche Reichstags-Akten III, vice uškodila než mnohá 1877). lil jiná; avšak bez výminky mu spolek s Polskem přece na škodu nebyl. Aspoň Řezenštf se odhodlali uznati Ruprechta teprv, když je Norimberští r. 1401 svým příkladem předešli, váhajíce dotud z obavy, by jich kupcům prístup do Čech a také do Polska, kam francouzské víno dováželi, nebyl zabráněn . . . Král Václav r. 1400 chtěl přijíti do říše na sněm, provázen také posly krále Vladislava; pak se chystal k válečné výpravě proti llnprcchtovi, přisahaje při sv. Václavu, že jeden ?, nich musí padnouti. Avšak, jako u něho častěji, skutek potom prvnímu zápalu neodpovídal. A jak by byl mohl opustiti zemi svou, když se zdálo, že také koruna česká .spadne s jeho hlavy? Místo výpravy z Cech do Némec následovala r. 1401 výprava z Némec do Cech . . . Teprv po několika letech bouře v Cechách pro Václava šťastně přešly: a také jeho přátelství s Polskem potrvalo. V září 1409, když na poli válečném nastávala větši srážka mezi králem Vladislavem a velmistrem Oldřichem, vstoupilo mezi ně poselství Václavovo, vedeno knížetem Konrádem Olešnickým a synem jeho téhož jména. Hned prvni výsledek jich prostředkování byl příz: rádu. V říjnu zavřeno příměří, za kterého každá strana měla držeti, co byla za krátkého trvání války opanoval tedy rytíři Dobřiňsko. Konečný výrok měl učiniti král Václav sám. Tím přeneseno jednání do Prahy, kam se odebra. kommendátorové Elbinský a Toruňský a jménem krále Vladislava biskup Poznaňský s jinými pány polskými. Výrok vyhlášený od krále dne S. února kázal, aby vs< navráceno bylo v ten stav, jako bylo před válkou; Do-břiňsko mělo zase vydáno býti Polákům, /mud se mti* 112 A nanstvi německé. Na tom základě měl mír MVra: ÍÄ- sjezdu o letnicích ve Vratislavi.^ -r* i, i« * f: »'-« - - *! .Jo- jeho slovem měl býti sjednán mír mez. řadem a Polskem Hned v první smlouvě v říjnu roku minulého obě strany byly pHpověděly napřed, že se výroku jeho bezvýminečně podrobí. Kdysi nechtěli do Vratislavě se dostaviti rytiři; roku I4,o tam nepřišli Poláci. Hned v Praze byli poslové de Vladislava oznámili, že výrok krále Českého svému pánu oznámí: on sám af rozhodne, chce-li jej přijmouti. To se nesrovnávalo s daným slovem a odporovalo úloze, ve které si liboval Václav. Horkokrevný král — jeho postaveni v zemi vlastní se bylo v té době značně zlepšilo — zvolal: »Již vidím, kdo vlastně jest králem v Polsku, že vy — míně tím panstvo polské — a ne Vás král...- I připojil hrozbu, že, má-li býti válka, pomáhati bude řádu, on sám i bratr jeho král Sigmund. Výrokem krále Václava končí se přátelství jeho s Vladislavem a říší Polskou, jež se bylo počalo roku «395- Přítel Polska a Vladislavův nemohl než si přáti a se pncmovati, by Dobřiňsko zůstalo při Polsku, avšak take aby Zmud vrácena byla Litvě. Dosíci toho nebylo lze bez války. Chtěl-li Václav zůstati spojencem Polska a pntelem VladISlavovým, neměl se učiniti prostředníkem mezi mm a řadem. ^ÄtiÄÄav-rnytiätenei ■*•] Äľ aném,:18",Kri- '«".«ne. DlugoS vypravuje anekdoty. Jako prostředník, ač-li nechtěl řád klamati, n. I než rozhodnouti podle smluv, jmenovitě podle smluv z r. 1404. Rád podle nich měl právo Žmudiny k poslušenství nutiti, Vitold neměl práva je ve vzpouře proti řádu podporovati, Vladislav neměl práva ujímati se ani Žmudínův ani Vitolda. A tak zněl také výrok krále Václava. Hned smlouva o příměří nezavírala v sobě ani Žmudínův ani Vitolda; potom výrok Pražský ukládá Vladislavovi a Polsku neutralitu, kdyby přišlo k vak mezi řádem a Vitoklem i Litvou. Poslové Vitoldovi, dostavivše se do Prahy, ani k jednání připuštěni nebyli ... Polsko a Litva i po své unii neměly nic získati zase z toho, co ztraceno bylo v dobách dávnějších, a Zniud měla přece doplniti panství německé na Baltu, měla ráda patřiti »na věčné časy«. Jakou cenu měla tato unie? Pochopíme, proč Vladislav a Vitold nepřijali výroku Prc o. Avšak ani obrat v politice krále Václava, který nastával tou chvílí, jak se stranám byl nabídl za prostředníka, není záhadou, kterou by nebylo lze vyložiti. Jetou dobou nehrozil žádný nepřítel, proti kterému by b; počítal na polskou pomoc; v rodě Lucemburském v chvíli nebylo žádných sporů. V Německu i po r. 14OO král Václav podržel některé přívržence; běhen; Ěas počet rostl. Strana Ruprechtova byla rozdvojena Jan Mohučský, někdy přední původce jeho v proti sobě. Rup-echt mínil totiž setrvati pří ském, Řehoři XII., kurfirst a jiná kn přidržeti se kardinálů obou stran, kteří proti s pežům, jichž se odříkali, volali konc cousské politice Církevní kynulo vit* získán také Václav. Již r. 1400 b>■: «vitel na s posly i Francie; jednáni s kardinály möo d Ill vítězství nad Ruprechtem, uzná- úroveň k nekrvavému vitezsm ™ n.m za Bonifacía od kurie Římské, Václav 'lne 8. února 14'" prohlásil výrok ve spon, řádu a Polska jako král Římský od koncilu a 0,1 papeže Alexandra na koncilu /.voleného uznaný ajako budoucí císař . Žmud přikázal nulu na základe smlouvy z roku 1404, ale také na základě darovacích listin svých před" Chůdi ísařův. Tím í< vracel k starHm tradicím politiky císařské a také k politu, dchůdců na trünu .< ském. Dosud náležely Sympathie západního kresťanstva a rytířstva řádu, ač stkvělé rcysy na Litvu již byly přestaly. Když roku 1410 posel krále Vladislava žádal na Jindřichu IV. Anglickém, by svým rytířům nedovolil pomáhati řádu, král se usmál; jak by to bylo možné? I dodal, narážeje tím na svou jízdu r. 1390, kdy ještě zval se hrabětem z Derby: »Vždyť sám jsem dítě Pruska!« Diplomatické umění řádu se osvědčilo. Ač Německý mistr (Deutschmeister) Konrád z Eglofßtejna patril k nejhorlivějším přívržencům Ruprechtovým a mnohé jemu prokazoval i platné služby, vívl sám ani pot«,m nepřátelsky nevystupoval proti Václavu. Když r. 1403 v Prusku se vyskytly ph y kupcům ze Slezska přicházejícím, byly ihned odstraněny, jakmile král za to žádal. Spor o arci-b"^P*ví l byl již zapomenut. Krále Václava a rád ™ «dělilo, leda přátelství jeho , Vladislavem Pol 01. ... ,K 8JC2du do V'Ävé v květnu r. ,4.0 poslal ™v^™*% vétad* nového kcmmemlátora ToruiV tZJvv í t P0Čala vAIUil ™* řáde" ■' Vi- Bitva u Tanncnberka čili, jak Polákům sluje, u Grun->atdu, svedená v den Rozeslání apoštolův ft 5. r 1410, nazývána byla velkou bitvou pro neobyčejně velik množství bojujících na obou stranách i pro veliký počet padlých. A mezi těmi, kdo padli, byl velmistr řádu ( ;h, byli všichni ostatní přední hodnostáři mimo jednoho, jakož i většina kommendátorů, kteří bojovali v bitvě. By lo velká bitva a velká porážka Velmistr a imršálek př<-srážkou obojího vojska Vladidavn a Vitoldovi byli poslali dva meče s vyzváním k bitvč. Mnozí — a k nim nálež laké Al. Jan Ibis'21) — v tom spatřovali pýchu ; / nost, prohlašujíce prirážku, která nás! ala, za trest, sloužený. Jsou-li bitvy soudem božím, řád byl souzen. Onino mečové se obrátili proti němu . . . A skutečně se zdálo, že nastává katastrofa řád:, ře bitva b ide veliká laké ve svých následcích, že nejen pojistí Žmud Litvě, nýbrž získá také Polsku ztra< Pomořany a podrobí Polákům i Prusko samo, ktcr nikdy před tím neměli. Porážkou stát řádový v Prusku otřesen byl ve svýrh základech, protože tyto základy již nebyly dosti pev: Ne že by byli potomci starého domácího obyvatei-které tak dlouho se bylo vzpíralo proti cizímu pan zatoužili po svobodě; jich osud byl již dávno rozhodí nebezpečenství přicházelo od novější vrstvy, od obyvatelstva, jež do /-mé přišly s řádem a s kol německ0U. Biskupové, města, rytířstvo byli poddati panství polskému, pod kterým jim samostatnost, větší svoboda, výhodnějá! p H) V. list jeho Vladislavovi vydanj od V. v Věstníku Kr. ' Spol. náuk 1891. I Coli: C> chy i Pri 116 pové pruští sice nebyl, poddaní řádu avsaknezaujimali . nostavení tak samostatného jako jinde v rm Nemecké; města nebyla bez autonomie, která ku podstatě města středověkého všude v západní a streda. Evropě nalež., avšak řád, provozuje sám obchod, byl jim konkurrentcm nepohodlným a často bezohledným; a domácí rytířstvo pruské v zemi, která byla jeho otčinou, stálo v postavení služebném, když rytířstvo řádové se doplňovalo hlavně ze šlechty a panstva v říši. Na bojišti samém, v řadách rytířstva země Chelminské se objevovala zrada. Z měst první Elbink uznal vítěze za pána několik dni po bitvě, po něm Toruň, Kdansko a jiná; mezi biskupy počátek učinil Jindřich Samlandský, ostatní následovali, žádného nevyjímaje ; v ležení pod Marienburkem králi Vladislavu, obléhajícímu hlavni sídlo řádu, skládali hold a slibovali věrnost jemu a »svaté koruně království Polského". Avšak Marienburk se uhájil, ve Kdansku zůstal řádu hrad ; některá města a hrady na samém západě, v Pomořanech a na samém východě, jako Královec, se nepoddaly vítězi; cizí hosté přicházeli řádu na pomoc, jedni »pro Boha« t. j. zdarma, jiní za žold; z Livonska poslal pomoc tamější mistr. Veliké vojsko polsko-litevsk é ležící před Marienburkem bylo sobě samému břemenem podobně, jako později veliká vojska křižáku valící se do Čech; v krajině válkou zpustošené - nesmvslné plenění a páleni patřilo v té době k válce - vojákům tak četným záhy nastával nedostatek potravy, jejíž dovoz z daleka za tehdejších poměrů nebyl možný. K nedostatku potravy se, jako obyčejné, přidružila nakažlivá nemoc V záři odtáhl nejdříve Vitold, potom odešli vévodové Mazovští, Po meh král Vladislav. Ze Marienburk vůbec byl hájen a ze se uhájil, za to děkoval rád zvláště jednomu ze svých 117 konimendátorů, který na štěstí pro něj v bitvě přítomen nebyl. Jindřich z Plavná, z rodu hraběcího ve Koitlandu, který se také v dějinách českých nejednou jmenuje, ujal se Marienburku a zbytku panství řádového v Prusku na způsob diktátora, byv prohlášen od rytířů, kteří na hradě se sešli, za náměstka velmistrova. Potom od 9. listopadu 14I0 stojí v čele jako jeho řádně /.volený velmistr Avšak již tou chvílí, jak se skončilo obležení Marienburku, nastávala reakce ve prospěch řádu v zemi samé. Se stejnou rychlostí, jako bylo klesalo, obnovovalo se panství jeho. Když u prostřed prosince r. 1410 zavřeno přiměří, Poláci podrželi jen ještě pět hradů na půdě pruské. A hned počali také král a velmistr vyjednávati o mír. Obé strany byly krátkou, ale s důrazem vedenou válkou unaveny. Mír zavřen v Toruni dne I. února 1411. Válka o Zmud skončila se ve prospěch Litvy, ale jen na polo; Zmud mě'a zůstati při Litvě jen do smrti Vladislavovy a Vi-toldovy, a potom vrátiti se zase pod panství řádu. Polsku zůstalo Dobřiňsko, avšak hrady pruské, kde ještě ležely polské posádky, měly řádu zase býti vydány; vyřízení menších sporův odloženo. Litva, Polsko i Prusko podržely tedy své staré hranice; řád vydal, co k panství jeho na východě posledně bylo přibylo, avšak nepozbyl ničeho ze svého staršího majetku. Mír Toruňský neodpovídá velikému vítězství Polska i Litvy, ani veliké porážce řádu, avšak srovnává se přece s celým pru Polsko a Litva nestály proti řádu samému; řád se těšil, ač již ne zcela bez výminky, s> mpathiim západního křesťanstva; při deláim trvání války poc* hosti a žoldnéřů by byl znamenité vzrostl. \ českých měly příznivce a přátele jak řá Polsko i Litva. lis Vojenská moc řádu skládala se z vlastních j ■ nů, itiřuv a bratři služebných jak» . « tech. kdo v obyvatelstvu pruském k vojenské službe, vyšs. a ru; byli povinni: k tomu přistupovali cizí hosté; nejvzácnější z těch, kdo r. 1410 P« ™d b »li, osobne 1 s lidem svým, byli mladý knize Štětínský Kazimír a kníže Ol< nicky Konrád, týž, jenž byl před tím stál v čele poselstva krále Václavova. Na dvoře polském vychován, v Prusku řemeslu válečnému \ 1. rozhodl se pro řád. -:,l Vedle stí řád doplňov é šiky také žoldnéri, čeho třeba bylo zvláště od té doby, kdy hostí přece již tolik nepřicházelo jako dávněji. R. 1410 sloužili řádu také Sold-néH i Kdyi přiměří dobíhalo ke konci, přinajal jich v Čechách ještě 300 kopí nový kommendátor Tomášky Jan ze Saynu, jenž byl rád o letnicích ve Vratislavi zastupoval a potom přišel do Prahy. 26) Nejochotnější ke službě řádu byli však ve Slezsku; odnikud mu nepřišlo tolik žoldnéřů; 27) a vedle Slezanů také LuŽičané se dostavili. Také Poláci hledali a nacházeli žoldnéře v sousedstvu, nejčetněji : mích českých; vedle Čechův a Moravanův strana 7, ov. Grün Die Hussitenkämpfe der Schlcsier P^i jeho z Prahy (4. června 1410) otiskl J. Voigt ve Neispí ľi °n y-Jľí Z P0SllSe l**»- **> "a str 210. «ejspise, ze um naiati bvli ii; nř»a .;_ r«. , . řádového výslovně Věchů í -a Dlugoä v popise vojska cení bitvy? SiTtedv vľľ ' ***** Väak u nůho v «" řadich pod Urouhvi s/jiH6""1 ' ^ ž°ldné» * předních -2:^1\^- -5 ^ „ins f. Gesch.....„ U9 přišlo také něco Slezanův A nezáleželo jen na počtu. Přišli mezi nimi válečnici zkušení, jimž školou řemesla válečného byly před tím domácí války a drobné šrůtky a půtky v Čechách i na Moravě. Přední mezi nimi místo zaujímal Jan Sokol s Lamberka; on hlavně to byl, je válečníky a žoldnére pro Poláky sbíral.^) Mezi těmi, kdo s ním přišli, byl také muž, jenž měl za sebou minulost dobrodružnou a dosti neslavnou, před sebou však budoucnost velkou a stkvélou — .Uvt Žiaka z Trocnova.^) Z Čechův a Moravanův od Sokola najatých se skládal jeden z 50 praporů vojska polského, čtvrtý v pořádku bitvy. V bitvě samé Sokol zůstával v tělesné stráži královské; ve čtvrtém praporu jej zastupoval nejspíše některý ze zkušenějších rotmistrů3(l) a válečníků; byli tu mimo jiné Vilém Kostka z Postupic, Cajdran z Javora, Rakovee z Rakova;^1) nad nimi vlála korouhev sv. Jiří, patrona žoldnérů, s červeným křížem v bílém poli.-1-': V zadním voji polském 49. prapor složen byl ze samých --;. Srovn. Cod. Wit 20S. *8) Jak známo, Dlugoš, popisuje složení vojska polskčh líce bitvu, Žižky nejmenuje, ale zmiňuje se o něm později. sotva lze pochybovati, že s jinými krajany byl také v bitvě samé. Srovn. k tomu a k účastenství Čechů ve válce r. 1410 články Tomanovy v Osvětě 1S91 a ve Věstníku Spol.náuk 1893, i Tomkovy doplňky k Žižkovu životopisu v Čas. Č. Mus. l - 30) U Dlugošc se vyskytují Zbislávek a Stanislávek; tento jest nejspíše Stanislav z Dobré Vody, jenž Půlákům sloužil potom také r. 1414. 31) U Dlu^oše Sigmund ?. Rakova; ale snad kovec z Rakova. On ičajdran z Javora pocházeli byli sousedé. (Při bližäím určovaní nékterych osob na i jinde užil jsem vždy ochotne: pomoci prot. Ae " 3') Korouhevmkem dle Dlugoáe byl Jan S, fiký?), odjinud neznámy. 120 > « vůdce válečníka z řemes a jménem Moravanův maje « ^ .^.j -^ mQ. Helma,«) lake v JO. P q k a_ POr"ho's e Í Jednotliví Čechové neb Moravane našli S o vtiio i jinde; tak druhé™ praporu velel ::;,e tři ^ **** ^^j^TjJztz vedle tri r^Liiu f~»-v— —o ... *, i - -1-1 L*. - ^ a k tělesné stra' kralovsk\naleze; Sokola z Lamberka take nějaký pan česky neb m n no 33) NciSpíse týž Helm, který se vyskytuje jako rotmistr v Popravčí knize Rosenberskc. - Dlugoš vypravuje, ze Moravany Vladislavovi poslal z vděčnosti za dobrodiní králem otci prokázaná pán moravský »Johannes Jenczykowicz«, znaku zvaného odnvcus. Jest to (sotva o tom lze poch; rati) 7«>' čina, z rodu pánu z Kravař. O tom, jak povstaly přátelské styky mezi pány z Kravař a polským dvorem, vypravuje DtagoS jinde. Třetí manželka Vladislavova, Alžběta Granovská — král byl její 4. manžel — za prvního manžela mela Moravana (u Dlugose Wiszel Czambor de Wischemborg t. j. z Wiesenburkal, který ji z Polska unesl-, jemu ji však odňal (a prvního manžela jejího zabil) >Jenczyk de Hiczyn<; teprv třetí její manžel byl Polák — Granovský. Dceru z tohoto manželství nacházíme později provdanou za Jana z Jičína {Joh de Gyczyn alias de Stralemberg), kterému platí dvě listiny krále Vladislava z r. 1423; v jedné se o nem praví: qui in serviciis nostris a tempore adolescencie sue se excrcendo desudabat, v druhé se připomínají též zásluhy jeho strýců Lacka a Beneše z Kravař. Velmi pravdepodobne se domnívá Ant. Prochaska (v Kw. Hist. 1896, kde tyto listiny otištěny), *c tento Jan z Jičína je totožný s Dlugošovým Janem kovic), a že to snad syn onoho 2. manžela Alžběty z jeho dřívějšího manželství. •m u*V D!Ugi * * ÄÄr,««) nějaký počet Čechů a Slezanů se zachránil s troskami vojska německého na Marienburk a pomáhal potom hájiti Marienburku proti obléhajícímu vítězi «) Když obležení Marienburku se skončilo, drželi Němci v Cheloiinsku ještě pevný hrad Radzin (Rheden); tam se obrátil král. Dne 23. září hrad se vzdal a byl svěřen Janu Sokolovi z Lamberka a posádce složené z Poláků a Čechu; k ní naležel také Získal Ani když Jan Sokol, králi ze všech Čechův, kteří jemu sloužili, nejmilejší, nedlouho potom zemřel,4,í) ne- 3,J) Václav a Beneš z Donína náleželi před tím k poselstvu krále Václava; potom oba pomáhali řádu. 40) U Dlugoše Jost de Zelcz. 11 DlugoS, Čechům nepřející, vypravuje, Že chtčli králi Marienburk za peníze prodati; než král a rádcové jeho prý nechtěli hrad kupovati. «) Již před tím byl j.ný hrad (Rogošno) odevzdán Cechoví, kterého Dlugoš nazývá Hynčikem. - Místo u Dlugoše iiikovi zni: ct inter alios Zyska Hohcmus, processu temporis ramosus m Bohemia ductor, crebris nobiiitatus victoriis ; item aiouehľ'TJ-ea t0 bezp0Ch^y * A"^ « Siuncrpurku, jenž ne- oravJh .í™ IT S ŽÍŽk°U mél ^nství v loupežných 5 Smr "T CháCh (TOman V °SVěté '*« *• Á- hemis DUH V" * P1rÍPÍS°Va'a 0traVení' ~ ^ "niversis Bo- wtatcm ct Mem oľ;ľ-« ° s,tae erant- virtutea, animo- ne I»-* - et lí-te» latmisetAbnannici* <***-'—,uC artibuS( quibuS ingem. _ později náležeU k Táborským. ^--■^^r^--^,*^,,. 123 vstoupil Žižka na jeho místo, nýbrž dva Poláci. Možná však, že Žižka i potom zůstával v posádce, která statečně hradu hájila, i když se ostatní hrady a města která se byla králi poddala, navracela k poslušenství řádu. Teprve po míru r. 14H Radzin zase vydán. Hlavní bojiště války r. 1410 leželo v pravo od Visly, v Prusku; než také na levo od ní, v Pomořanech, před stoletím od řádu získaných, ozýval se hluk válečný. Sem se dostavili hosté a žoldnéři, kteří po bitvě u Tannen-berka řádu v době tisně jeho přišli na pomoc. Přišli z Německa, z Uher, s Cech, ze Slezska, mezi nimi i jeden z knížat slezských, Jan Minsterberský. Avšak štěstí ani tu řádu nepřálo; v bitce .svedené dne 10. října zajat Michal Küchenmeister, před tím správce Samlandu, v té chvíli fojt Nové marky nedávno řádem nabyté, aonéco později dostali se do zajetí polského někteří čeští přátelé řádu, Jan Kolovrat na Kortthauzc, Jan Zajíc z Hasen-burka a Jindřich Malovec s Ma/ovicM) R. 1410 na vzdáleném bojišti pruském stáli proti sobě příslušníci téhož státu českého, Čechové a Moravané, Slezané a Lužičané. Lze ovšem za to míti, že na straně německé, ve vojšté řádu, bylo více Němců, na straně polské více Slovanů ze zemí koruny České; u< Čechově a Moravané národnosti slovanské byli na obou stranách a stáli proti sobě na bojišti u Grumvaldu. při obležení Marienburka a snad i jinde. Vstupován do cizích 1 U Dlugoše (IV. str. 104) Henricus Malowyecü. Čteme o rozmluvo mezí králem Vladislavem a Janem které by vysvítalo, že Zajíc byl před tím v si dvorsfct u krále Polského. K otázce králově. Obrátil, by byl odpověděl, žo chtěl slabší .1 p< pomoc přfcpěti. 12-* , - k bvlo v oné době zvykem také v jiných zemích ; S bvl na F- Počet Polákův v službách Sigmun. dovvi kteří, když nastávala válka s raden, domu spě-chaH Zde však příslušníci téhož statu, synove tehoz národa stáli proti sobě jako v nejaké obča Üce. Než koruna Česká přece nebyla jednolitým státem, a stát tehdejší tolik volnosti dopouštěl. Ti. kdo z Cech radu přišli na pomoc anebo vstoupili do služeb jeho, nddi se ni tradicemi, které, jak vime, t Oce při královské vládě v Čechách k plné ::ase přicházely platnosti. Smíme za to míti, že ti, kdo se rozhodli pro Poláky, ne-li všichni, aspoň někteří, rozhodli se podle svých npathií, které [y z vědomí ná-odniho příbuzenství s bratrským, ;enerr. - \ X tm, žijícím v době, kdy vládne idea nár -seji isto všecko ostatní podřizu"_■ . ;a r. 1410 a velká bitva Tainenberská či Gruowaldská .11 jako srážka Němcův a Slo A jisté v d- ívlu německého a lati rcísto významné, Xež vrstev -tak patrné. V oné polemice mezi řádem a P era byla vznikla již za Via- d která za Y;adislava Jagella znovu vzplá- le sto papežské, ke krá-*. řád nevolá'do zbraně Němců [ »«;c především Via a Vi- Žev «oji ta atikové a la- že dosah! ých událostí ^ -.adisUv proti podobofm .nám-; Jindřichu z Rosenber odPobk 125 Inčji poznává teprv budoucnost, než hlas - - ■-niku. jenž tlumočí smýšlení doby, nesmí býti 'alkách pruských v první polovici 15. stolet *ře c to nepřátelství mezi řádem a Polskem, kter je vyvolalo, nezakládalo se tak na rozdílu národnosti, j ni starších dějinách obci, tak že by se bylo i cb příbuzné národnosti dostavilo . . M) Nicméně smíme se domnívati, že v C-chách, jako u jedněch rozhodly sta tr-idice. tak a jiných novější Sympathie, a že se tyto npathie účastenstvím v oné válce rozmnožily a Národní čes lomí v i-V. století roste a stupňuje k vědomí slovanskému; při zemepisné poloze naší i, a když již tehdy, dnes, jen na východe jsme měli slovanské sousedy a s nimi od stalet té sty nemohlo vystoupiti než jako přátelství pol Styky Cechů s Poláky v dávnějších dobách dosti část bývaly nepřátelské : i když bývaly přátelské, s se zakládaly na vědomí národní příb :znosti On-.-fest Přemysla Otakara II. ke knížatům pobkým lze nazvati anticipací toho, co teprva 15. století úplněji pr Kle vžijem :ví v stoi hod tvoří doba Karlova, kdy se přá přátelství střídá, přáte. nepříliš vřelé a nepřátelství ne iné. \*:ce než svou chladnou a vypočítavou poi které s : - onoho a " - .esch- V 2>; originál : tohoto znění byl posti Jindřichovi z Rosenberka jedinéf Ständetage I. Podobné ta pod Grunwalde s Ka- -■ -i L- ^Klížení Poláků s Čechy založením *»el IV- »£.* Ma založena také pro Poláky, a u„ivers,ty v '.u . fc ^ t1lZ:rrS; niecké , —e. Uni-Lta Krakovská po svém «ložen, králem Kaarrurern, Velem i soupeřen, Karlovým, jen ž.vonla a rnus.la ke ,ci století .4- od Vladislava a Hedviky takorka jeste jednou býti založena. Praha Ja dlouho predn.n universitám městem Poláků.', /.de a ne v Krakove chtěla oriti královna bursu pr tvany, kteři by, vycvičice se v Praze, potom doma víru krt mezi svými kra- jany utvrzovali tó) K >ak nedlouho potom zásluhou Hedviky a Vladislava počínal se rozkvet školy Krakovské, vyučovali na ni také Ceď. ale tak, že návštěva Pražské od Polákův nepřestala ani potom. I lze za to míti, že to byly hlavné university, kde se připravovalo ono česko-polské přá. i, které přichází k platnosti jako nový faktor dějin českých v 15. století a. jevíc se jako sebevědomí české a slovanské proti Němectvu, právem se počítá k podstatným částem husitství. Hnuti husitské, ačkoli otřáslo celým státem českým v základech jeho, nepodobá se náhlému výbuchu; jako dlouho potrvalo, tak také dlouho se připravovalo A to «) Ostatek, jak se zdi. v teto kolleji Litevskc čili králov-ILu ZTl • y 'a'°; Š"u'a K^ovsk4, jei hlavně zá- S:: r*kíuvidaTO«^—*(Co*Ep. rcüoacüs lil ■?' ^^ n0n 'B-orat, quod a multis e ln e" o 'T "*** "<* in^né in regno Polenie et dicTo S ľdio p1" C" S'g"anter StUdentes se f™tCT"° »"ore in ve všech svých .stránkách, i co se týče bojovnosti těch, kdo kalich mívali na svých praporech. Účastenství Čechův ve válce r. 1410 svědčí, že tu byli lid«- již v té době, kteří měli zálibu ve válce a kteří řemeslu válečnému rozuměli; právě proto o ně stáli v cizině, zvláště v Polsku. Než mezi nimi Jana Ži netoliko hlavního repraesentanta, nýbrž původce umění válečného doby husitské, ještě v popředí nevidíme; vždyt také doma ještě vysoko nestál. Možná, že se teprv účastenstvím v této válce povznesl výše, tak že se mu po návratu stala přístupnou i služba u královského dvora.49) Než při zlom-ko vi tých zprávách o Žižkovi pred r. 1419 více než domněnky dovoleny nejsou. A tak se smíme také jen domnívati, že účastenstvím v oné válce se rozšířil duševní obzor jeho, že tehda stal se i pro budoucnost přítelem Polákův, v jichž řadách byl bojoval, a zejména krále, jemuž byl sloužil. Hýla to velká válka a velká bitva, jakých Zižka před tím doma nebyl poznal. A kdož by pochyboval, že tato pruská válka byla Zároveň další školou pro budoucího vítězoslavného vůdce války husitské? Nicméně nesmíme tvrditi, že by si byl nějaký podstatný kus svého budoucího válečného umění S pruského bojiště domů přinesl, našed je bučí u svých polských přátel neb u svých německých nepřátel, kd podle úsudku znalce dějin umění válečného50) velká bitva r. 1410 jest bitva rázu středověkého, ve které rozh jezdec, vedle něhož voják pěší má úlohu podřízenou. V^ ž^ovi vime, že byl v * Balbinovo, že v Prusku přišel tt* 12S u„.« e« Ur ozvvá. avšak skoro jen JU* za prostředek k účinne obrane a za vy-chodiště vítězného útoku. Málokterá válka a málokterá bitva ve světě vzbudily takovou pozornost jako tato válka pruská a tato bav. Tannenberská či Grunwaldská. Četní současní letop.se, i když si jinače nevšimli věci pruských a polských, jim věnovali místo, jinde i u nás. Než u nás máme ještě určitější a výraznější ohlasy této události; je to list kom-mendátora Toruňského z Prahy s počátku července 1410, ve kterém oznamuje, že odchodem mnohých do Polska álovský pustne, takže král další odcházení zapověděl51) ... Je to dále list Husův králi Vladislavovi;^) Í lze říci, že .Mistr Jan Hus promluvil jménem všech, kdo v zemích českých novinu o vítězství s radostí byli prijali."1- Král sám v té chvíli však k nim nepatřil. Přízeň krále Václava k řádu dlouho nepotrvala beze změny. Válka byla učinila z něho přítele řádu, mír toto 5l) Obsah tohoto listu udává L. David Pr. Chronik VIII. 202. ■»> 7, listu toho (vyd. ve Věstníku Spol. náuk 1891) Sľ' 'ľ y ľy' král Pľd tím *'oslal list *«* srnímu ľko hvl ľľrn0,ľ ? d0 ČCCh d0StaI list Podobného obsahu, Ss Pri m JrV'° bUVČ králOVné' manŽdce Vladislavovi do Cech One« , HA , . 1'Odobného obsahu přinesl •nuncius victo.ie et 11 ' r0t° pravi "us' 'e W *««exC v w t scrr-rdie" pos,ání mei <*r. 1891). «"^««.a (Butobtt, 1410-14 ' > přátelství zkalil.") Václav .si totiž v úloze prostředníka rval a těžce nesl, když v Toruni zavřen mír bez něho. Zemského kommendátora Oldřicha z Ústí, když mu jménem řádu přednášel omluvu, poslal rozhněvaný král na nějaký čas do vězení. Marně chlácholil ho velmistr dary z Prus do Čech posílanými; byli to na jaře 1412 lososi a lovecký roh s Šachovnicí, r. 1413 pohár a nějaké vzácné zvíře. Úplně se přízeň králova již nenavrátila. X -šťastnou válkou a mírem, který mu pode jménem výkupného za zajaté ukládal pokutu válečnou, octl se řád ve velké finanční tísni. Před válkou byl král Václav rytířům půjčil peníze, po válce o novit půjčce, když za ni zase a 7,^se žádáno, nechtěl slyšeti; odpověď, kterou dal Albrechtovi z Dube, někdy zemskému mistrovi v Cechách, tehdy fojtu Nové marky, když Albrecht na počátku r. 1412 přišel do Prahy, zněla, že peníze má, že jich však potřebuje on sám i země jeho. Ano král vymáhal na řádu peníze sám.51) Nemilost králova neobracela se, jak se zdá. tak proti celému řádu, jako hlavně proti velmistru Jindřichovi z Plavná. Možná, že byl Václav i dosti zasvěcen do všeho, co proti velmistrovi chystal koninu ndátor RadzinskýJin z\\ irs-berka. V dorozumění s některou částí rytířstva v t týče poměru řádu ke králi Vácia ^^^-Vaíhi.1 ienž ěc^^^^H M) Co se týfe pomeru «u- ,~ jenž ,crpaU Toruňskóm, jsme odkMm « " J- «^ mena dosud nevydaných V» GesctaFr der Balicí des D. O. in Böhmen Sr. « 1 PP^ Ständetage a E. Lampe Betrage zur Gescn ISO ... ■. .. z mho byl aspoň po- «* řrie„b«S Se mocniti a velmistra od- oLendátor Radlinskí byl v přízm král dav. o tom «, «e král jej přijal do své rady a ze^se Jopotom, A vkvetmi U" ™ rozka!! velmistrův byl zatčen, dumaní ujímal. Než přímluva králova nepomáhala, a nechuť jeho k řádu i tím rosila. Více než na králi Václavovi záleželo rádu v té dobr na ,,IU jeho Sigmimdovi, novém králi Římském, zprvu ovsem jen od jedné strany zvoleném, avšak za nedlouho 411) všeobecně uznaném, také od bratra.06) Již nestáli proti sobě, jako za živobytí Ruprechta Falckého, dva králové Římští, nýbrž vedle sebe. Václavovi zůstával titul, na Sigmunda přešla se jménem skutečná vláda, a s tím také úloha prostředníka, když mír Toruňský nezjednal úplň 1 .1 trvalého smíření mezi řádem a Polskem. Sotva byl ravřen, a hrozila zase A velmistr Jindřich, neuspokojen prostředkováním Sigmundovým,fiGj byl k ní odhodlán. Již se počínala: tu se proti válce a velmistrovi Ohlásili přední hodnostári v řádu samém. 0sud Ješl »ež předchůdce jeho velmistra Oldřicha, jenž padl na bojišti, potkal Jindřicha z Plavná. On. jenž byl Marienburk obhájil, jenž po velké porážce "J~2 dalš; Pohromy, takže zavřen býti mohl nur nad :ekaVŽni P*™* v Hjnu 1413 byl sesazen od velké ......>HF íaŕ- neaavno získanou zemi přijití. ipituly řádu a roku následujícího uvržen do vezení, ze kterého vyžel zase teprv r. 1425.^) Na jeho místo vstoupil vůdce vítězné opposice Michal Küchenmeister. Avšak jemu se podařilo mír jen o něco málo prodloužiti, ne však trvale udržeti, když Polsko se již nespokojovalo s výminkami smlouvy To-ruňské, nýbrž žádalo, by řád vydal Chclminsko i Pomo-my a vzdal se všech práv k Žmudi. Již r. 1414 válka vypukla; vedena byla, jako r. 1410, na pruské půdě, k bitvě však nedošlo, a za několik neděl zavřeno příměří. Také tenkráte Čechové byli na obou stranách. V Čechách bez ohledu na po'itiku dvora královského přízeň k Půlákům rostla, a když nastávala válka, i v králi Václavovi se probouzelo dávnější přátelství k Vladislavovi; také lákala vice .služba ve vojsku tě strany, která z poslední války byla vyšla vítězně. 1 ze Slezska značný počet knížat přišel tenkráte na pomoc králi Polskému. Hned r. 141 ir>8) b>l Sigmund požádal bratra, by :chy a Moravany, kteří dosud byli v Polsku, pod přísnými tresty domů povolal a nadál nikomu nedopouštěl sloužiti Polákům proti řádu. Avšak Václav, jak se zdá. přání tomu nevyhověl ani tehdy, ani později. A sotva by byl zákaz, královský pomohl, jako nepomohl jiný zákaz, který r. 1414 vydán byl pro všecky země koniny České, a to ve prospěch Polska.*») Přes tento zákaz totiž z Čech i ze Slezska přišli rádu žoldnéři pod slezským rytířem Mikulášem z Rybniče a statečné obhájili na V 57) Za vinu mu dáváno - zrádní -spojeni s Poláky. i) Janssen Frankfurts ReichscorrespondeM 1 23S. ßO) Také v Míšni vydán rozkaz, aby nikdo řádu a nepomáhal J.JJoU: ( i I'"'-)' 30 f- i-ráli Vladislavovi pohraniční hrad v Ch ÄÍLi Brodnici (Strassburg).^ Do Polska . účastníkův války r. 1410 dostav,, sc r u,4 zase KM» »Ä * A*9* a *jä * Ä»;<" ôhí vykonali králi PoKkému podobnou službu jako pred tím ľan Sokol % Lamberka, i nacházeli, jak se zdá, ještě vaši ochotu nežli tento r. 1410. Stkvěle r. 1414 zastoupena byla Morava. Stars, přátelské styky panů z Kravař s dvorém polským trvaly i v té době. R. 141a, vraceje se z Uher po návšteve u krále Sigmunda, \ ladislav se oklikou pres Moravu ubíral do Krakova, a tu se panu Lackovi s Kravař, od smrti Joštovy (141 0 zemskému hejmanu moravskému, doslalo úkolu krá'e vítati a hostiti.62) R. 1414 pak Lacek netoliko poslal pomoc vojenskou,03) V12 nedatovaný list Vladislavův Václavovi (CW. 1040^ který jisté do té doby náleží. V něm si Vladislav stěžuje, že proti zákazu, o němž byl král Václav po panu Jindřichu z Lipé oznámeni učinil, Mikuláš žoldneře v Čechách i ve Slezsku pro řád sbírá. - Dle pokračovatele kroniky Jana 2 Posilge (Ss. III. 341) r. 1414 bylo ve službách řádu 900 kopí žoldnéřů z Čech. ze Slezska a z MíŠnĚ. «) Jich společný odpovědný list velmistrovi a řádu ze dne července chová se v archivu v Královci. (Opis v Č. museum.! Kostkovi se obrátil král Vladislav již v létě 1413 (dne 28. července, v.z Raczyňski Codex diplomatics Lithuaniae str. 170 -m) s zadost,, aby jemu pomocníky zjednával (quatenus pre- J.a-are cum hiis, c,uos habere poteritis, se velitis nobis in auxi- d unľVnnľ nCCeSSC; tranSferre -" * et hoS> ^ «W*««. in sub-ľ^^íJľ'^d^»> S™ *™V Čechové »- KS rjai ce pwLr*roiní d°Poiska nýbrž dostavil se také osobné na bojiště. Téhož dne (18. července) odevzdány velmistrovi odpovědné listy krále Vladislava, knížete Vitolda, Januse Mazovského, šesti knížat slezských a také zemského hejtmana moravského.6*) Sním přišli dva pánové ss Cimburka, Jan a Ctibot, dále Jan Tvorkova a Jindřich rs Valštejna\M) s Bolkem Těšínským táhl Oldřich s Boskovú jakožto man jeho. Známe mimo to ještě značné množství Čechův a Moravanů jménem, rytířů a válečníků z povolání, kteří r. 1414 se přidružili k šikům polským1"''"') . . . Nebylo to jako před stoletím za krále Jana, v době »reys« proti Litvě a Žmudi? V tom však záležela změna éasu:~r. 1414 z Čech se již jen něco žoldnérů naUo pro řád Německý; staré tradice přestávají. Bude-li Zmuď konečně náležeti Litvě anebo dostane-li se přece pod panství rádu, to samo sebou národu českému nepřinese ani prospěchu, ani škody: «j C W. 293. '■'1 Tito pánově zaslali společný odpovědný list UR) V. seznamy těch, kdo velmistru a ráda odpověděli (opisy v Č. mus.). Mimo ji/, jmenované Kostku a soudruhy jiný list bylo vydalo společně 27 odpovědníků. Byli to: Matěj z tipy, PHbík ze Sobšic, Václav z LouČiny Hory, Albrecht z Libkovic, (Zdenek' Sokol ze Mžan, Zdeněk z Hustiřan, Mareš z Popovic, Janek z Ri senburka, Janek z Chotělic, Pavel z Broumova, Vojtěch z Záluží Jan z Výrova, Vaněk z Dlúhěho dvora, Vaněk z Březové, Jane z Tisové", Januk z Lazec a j. — Některé válečníky uvádí Pe: (Slavj. II. 39 a Č. Č. Mus 1880, 402) podle jich kvitanci (zachovaných v archivu Varšavském). Jsou to zmíněný slav z Dobrč vody, Ota z Robous, Semečka ze S( z Dubnice, Martin Hlubocký a Žák. — Jednu kvitanc léčně Bukovec, Hus (psáno ffws)t Smetana [? 3 trik z roty Wolřhartovy (de rotta GwoliardiV — Ještě * 1415 Vitold žádal velmistra za vydáni několika Poláku [us Polán) a šesti z Čech (van Bohemen), Jakubek, Mikuláš z (?) Becvar, ( •'- Obřístvi Jan z Tousně (Jan van Tuszyra) a Petr Ruczy a přec« ,., vtom i l ttrané Utvy a t,OVati vSccko ''" m národním a^ *ý™. ! , alo :;/ na boj S ich, • i -j irků0] /*• a Polád proti řád byl on< n pán :rný z Garbova, jenž dobře do- v- m sloužiti,*7) Vla< ;mundoví. výprave do Bosny, r, 1410 d .1 «c : r. 1414, tí Ož dne jako : on to byl, jenž '■!'• Vhľli- - pán i .-: iíného t ' tum pol - .//';li tnýlfm-lí '-, í l ■>/ české? ' -' ■ '■- . . čá«t ony . i .ty a „ŕí y, *1 if, o přítele .- , . 0- :: ttem k ; ■ ' ■ '- 141, ÍV, Od Mnrii krále Václava do smrti g- munda 'echy, Polsko a Prugy / álky h Velkí konfl o ícké - úplným vítěz itvím ji dná ŕasteji m do »mpromÍM Ta! / i ompromísscm e / : »apa / o »yčej ed na | mprom se m / tc dobé oejoprávnéfl mi a, Ijse-lí i rozumní .i zdají nejedno 'rany radikálni; r;hách po smrtí krále Ví > í'4'9) Navzájem w vylučují úplné; i druhou, a proto ' chj í k obrane; čím dřív« u ú ias p tím 'y ' naj ■ ■ od ľalackéhc a /■ ■■ i díle o vzájemná ././ / j I Z obííal 4«/, ftw&i i» Roz| ravách K cr.1877 . . ■ ■ ■ ■ ■ '..., ■ . ■ . . fX I. ŕ: . '. l> ' ■.'■u, :. la- 2 , 136 ., . s[nnu druhou ještě nepřipravenu. Pro ,iajdt ÄbťínéjSi a nejnevděčnější postavení mívá '; IľSí V šlechtě české a zejména v panstvu, Td ľkľka chu hlásilo, nebylo ovšem toho zápalu, {£ p,áľ * tehda budoucí .bojovnici bo,.; ta,é Ueno nadšení vétšim politickým rozhledem, pozoantrn, žehrozi prevrat všech pomérů: panstvo česko mohlo získati kalich a při tom přijíti o vynikajíc! postavem, které dotud v živote veřejném zaujímalo . . . Avšak ne-éjme vse vysvětlovati jen chladnou vypočítavostí, ohledy na prospěch celého stavu neb ziskuchtivostí jednotlivcův. Což nehrozila vlast* těchto pánův českých válka od celého křesťanstva, spojená zároveň s hrůzami války občanské? Snad ještě bude lze ji odvrátit, snad se najde sta k upokojení trvalému! A nebyl tu oprávněný dě« koruny, budoucí král? Nedá se on také tou cestou? Nevykazuje jemu vlastní prospěch podobného postavení tc. XI. 3sv. 1876, 1891, 1894; 2. a 3. vydal A. Le-wicki). — Těchto nove přibylých pramcnUv užili A. K/ccanda pro^r. Příbramského gymnasia 1891, 1894, 1895) a skladatel této knihy v pojednání »K. Sigmund und Polen« v Mitth. Instituts für qcsL hung 1894 a 1895. Český text, který se tuto čtenáři předkládá, byl dříve napsán nežli zpracování jeho pro řečený jS; kryjí se jen cástc \ Mitth. je wnámek venovaných kritice prameni S polskými histo- DhLIľr.r"01; TCháZÍm ZVÍáŽlí Pr0l° že o hodnověrnosti Dl goíové .hterarně-historická cena jeho díla zůstane vidy ne- nih vvT ,S MbýVám mínénÍ> «» ** Se "»" Kwart H ; TSV3" ,m- Xámílky' které PW- A. Lewicki :y.l, ľ;,, t ?flom;" Jiných věcech, mne nepresvěd- '371 a m«. n ,ľľ . f///" /Är ôsí Gesch- »v. 45 emendac! poceného textu nékterých k. jako té části šlechty české, kterou v té chvíli r< tuje a vede pan Čeněk z Vartenberka?2) V tom právě se pan Čeněk klamal, , ,,;. dával podobným nadějím. Církev, která nedávno ke ■ m Husa byla odsoudila a kalich zapověděla, . soud a tu zápověd odvolati; a Sigmund, král Ŕinr fojt církve, spolupúvodce koncilu, nemohl se p proti církvi a koncilu. Někteří historikové 15. století, od Eneáše Sylvia počínaje, podle přikladu jeho vytýkají králi Sgmur.dc že měl v Cechách hned po smrti bratrově zakročiti nou mocí a tím hnutí husitské v počátcích úplné : čiti. Ašak jemu z více než jedné příčiny3 bylo třeba čekati. Nepočínala se v Cechách vnitřní válka? proti sobě vladárka, vdova královská Žofie, s pár.; skými, přáteli i nepřáteli ka'icha, na jedné a Praha a spojující se s ní živlové radikální na straně druhé > jednou se Praha od těchto odloučila. . . Sigmund kalicha přímo nezapovidal. A pc neučinil, bylo lze přidržeti se kalicha i krále. Tej když ve Vratislavi v únoru 1420 vydal rozkax, ab. »Vikk-fství zanechaje«, ve všem církve byl po-když tam dne 15. března pro Husa a pro byl Jan Krása, a hned potom křiž vyhás Viklefovcům a Husitům: odřekli se krále ne a potom také nejvyšší purkrabí Če těchto českých royalistův podol i Srovn. jak o I 3) Srovn. ŕ'r. kriege gegen die Hus mund und Kurfürst ' ii 138 vyšel nejspíše návrh, aby konina česká podána byla y!a_ dislmmPolskému.*) Stalo se to v té chvíli, kdy, vypovídaje poslušnost králi Sigmundovi, pan Čeněk se spojil s Pražany, a nejspíše s jich vědomím, ne-li zároveň jirh jménem. Jemu, přicházejícímu z Vratislavě ode dvora královského, dobře známo bylo, že Sigmund na přátelství polské počítati nemůže. Přiměn, kterým se skončila válka s řádem Německým r. 1414, sjednáno bylo prostřednictvím nuncia papežského, při čemž zároveň umluveno, že konečné vyrovnání sporu má býti vzneseno na koncil do Kostnice svolaný. Koncil vedle české má také episodu polskou, a ta jest zároveň pokračováním oné polemiky, kterou již sto let před světem křesťanským mezi sebou vedli řád a Poláci. Běželo o vášnivý hanopis, složený od zastance řádu Dominikána Jana Falkenberka, kterého by byli Poláci rádi dali prohlásiti zi kádre, aby se tím, jako Hus, dostal na hraničil) Jednáním o tuto věc nepřátelsvi mezi Poláky a rytíři vzrostlo ještě více. Koncil se však rozešel, a jich spor zůstával nevyřízen. Příměří se prodlužovala od roku kroku, každého roku hrozila válka, a obě strany ľnL? ľeUStále, ChyStaly- Hned r- Hi 5 král Vladislav pnbraMosve služby žoldnére , Moravy, a také ti, kteří ' Srovn. Palacký Ul 1 str %(.t es poselství do Polska wnr,v ■ t ~ omto P™nim českém spíšepoverova ,s yposľwVen ^ Pramcncm n,u •>,!«* O tom a podobny podľbSrS t0rÍk Sím SÍ Vym^'Íľ 'í Proti řádu J , |Sem p0'ednal »MJÖG. ?* &** mistr MarSíurrr/ P0,SkČ S,á" "a k0nCÍlu Zprlvich Vid. ak. i880 str 88, f *g*» ? WM* (Höfler ve a Bern. Bes, v Z. f, Kirchen, XV,. «5°, V ^ ^ ^ ** 139 r"řl// se ubírali do Pruska do služeb řádu Německého, dali se raději najmouti od Polákův. Po koncilu ujali se prostřednictví papež a král Sigmund, ne beze vzájemné žárlivosti, ?) Král Sigmund přál si z prostředkování vyloučiti papeže. A to se mu také podařilo; na osobní schůzi obou králů v Kosici v květnu 1419 přijat byl Vladislavem za jediného prostředníka; na výroku Sigmundově mŠli Vladislav a Vitold přestati. R. 1410 b)l Sigmund, ujímaje se řádu, vyhlásil Polsku válku; potom umluveno příměří, zavřen mír, a později nastaly mezi ním a Vladislavem styky velice přátelské. R. i4ig Sigmund králi Polskému, byv přijat od něho za jediného prostředníka, sliboval, že sám do Polska k hranicím polským přijde i vojsko z Uher povolá a tak velmistra donutí, by se také on výroku jeho bez výminky podrobil. Tato hrozba 8) zpomohla. S vyloučením papeže byl uznán od obou stran za jediného prostředníka krát Sigmund. Konečný výrok krále Sigmunda vyhlášen byl ve Vratislavi hned po jeho příchodu dne 6. ledna 1420. Polákům přinesl neočekávané zklamání, podobně ja před desíti lety výrok krále Václava v Praze. R. 14 a potom zase r. 1418 i 1419 řád byl již nabízel, svých práv ke Žmudi vzdá. Než výrok Vratislavský neo než stvrzením míru Toruňského z r. 1411: po sn Vladislavově i Vitoldově měla tedy ŽmucT přece «i 61 Voigt VII. 239. i) Papež. Martin poslal k tomu konci dva z nich jest Ferdinand, biskup v Lucc ve Vratislavi prohlásil křiž proti Husitům. '») Radzynski Cod. Lit. str. 247. 140 pod panství německé ... A přece pod panstvím Vi-toldovým již bylo křesťanství konečně uvedeno do Zmudi. 8) Proč by neměli i budoucně při Litvě zůstati? Byl-li Vratislavský výrok krále Sigraunda politickou chybou, nechceme rozhodovati, ale ptáti se musíme, proč se mimo očekávání tak příznivě pro řád vydařil. Sigmund byl odhodlán zakročiti v Čechách brannou moci. a k tomu bylo třeba podpory od církve a od říše. Cirkev prohlásila kříž, a knížata němečtí slíbili, co král žádal; za to se jim král Sigmund již napřed odvděčil výrokem ve prospěch řádu. Řádu tehdy přáli také papež a kurie: proto řád dlouho dával přednost papeži jako prostředníku před králem. Avšak několik měsícův před tím i legátově byli radili, by řád své právo k Zmudí obětoval: té oběti po výroku Vladislavském již třeba ne-bylo. Rádu náležela přízeň knížat německých: někteř1 z nich r. 1417 byli slíbili, že se dostaví, nastane-H válka, na bojiště osobně: později, na počátku r. 1419, patero kurfiřtů se obrátilo stejnou dobou k papeži i ke králi s přímluvou ve prospěch řádu, a v srpnu potom čtyři kurfiřtové Rýnští svou přímluvu u krále obnovili. Avšak kdežto na počátku roku posledně zmíněného jen přání a prosba vyslovena byla, aby Sigmund Poláky přiměl k přijetí toho, co řad sám nabízel (a víme, že to bylo úplné po-stoupen, Zmudi), potom kurfiřtové Rýnští výslovné a Í aLne nj\kn* žádali> by za základ svého výrok« přijal ľ oveT y- } Tét° Žád°Stí křál S*«™* ve V Jsi v ) Pí "> *«chsUB,Aktene JJ* -«*->» Kte.fe.ny 2nalý. ' i; 1 I Nabízeje korunu Vladislavu Polskému, Čeněk z Wtea- berka se snad ohlížel po králi, který by se postavil jako prostředník mezi tu část národa českého, jež byla prijala * kalich, a církev i vymohl na cirku podobné konc jako později přinesla kompaktáta, po králi, jenž by zemí upokojil a bouře i převraty v ní nastávající zažehnal. Když nechtěl v tu úlohu se uvážiti Sigmund, snad to učiní Vladishv? Anebo to byla jen hrozba proti Sigmundovi, jež ho měla donutiti k té politice, kterou pan Čeněk ve prospěch země i stavu svého za nejlepší pokládal ? . . . . Bud jak bud, začaté vyjednávání s králem Polským pozbylo svého základu, když se Čeněk z Vartenberka hned na počátku května 1420 vrátil zase k poslušenství Sigmundovu, v němž trvali mimo některé výjimky i ostatní pánové, kteři se \ . pro kalich rozhodli, n) a když hned potom také osamocení Pražané vyslali své posly ke králi do Kutné Hory. Než král vyžadoval poslušenství bezvýminečné, a Praze která se bez výminky podrobiti nechtěla, nastával úkol hotoviti se k boji. Za pány české našla Praha náhradu v »obcích a bratřích« vojensky zřízených, zejména Táborských. S jich pomocí se uhájila proti Sigmundov straně jeho, proti knížatům německým, proti vojsku křižáckému ... Za obležení Prahy ještě jednou se p pánové čeští o smíření Sigmunda s těmi, kdo pro se byli chopili zbraně, anebo aspoň s Pražany i- stranou mírnější. Pokus se nezdařil, ale páně i potom setrvali při Sigmundovi. od července korunovaném králi Českém, Pražané však a ni i_ s nimi spojených, Tábo a Orebské, L i 11, Srovn. TomUnv Dějepis tteois měs " lV s Ťa* Do ia z K ítejoa, >kud vime - -žene .12) Keipočeí se S ;: : m poněkud vzrc a. K mm pa-z R : S mes v.m i z Polí »íme, - Pan Xikí0rí Boček z "átce pŕed t m • a Pan z ná - Or: -h a nejv> eiitel :eré padlo tolik pán čer :h na strane královské. Od oněch pE: Prahy use vyšel nedlouho po bosélst t; a i r ten byl přijat přes si, jenž se byl s nevelkým počtem Tábo" :h obležen: rastoil, sám pak v bitvě zna- - - On byl spolupúvodce bratrstva Táborského h vedle 7 přední muž jehc. Králem podle mínění -lášova mě: se státí někdo z domácích. Ať již jeho úžádost až ke koruně královské se povznášela čilí nic v nesvědčení, že král by měl býti s národem ve všem za jedno, nestál sám. Podobně ozval se v týchž dnech volajxí k svým krajanům: ' někteří z 12 hejtmanův, ■ romek i ( mezi těmíu> iisté -Krusta z Uchtenburka, jeden z vudcüv dopřed tkem obleženi zase opustil. Volte sobě muže ctného lile vám Českého, jenžf má viera, lásku k zemi: těžkoť bude k vám ciziemu. ») Aví sami Tábori nebyli v otázce králov edno- ceni. Netoliko někteří knězi a bratři, než také někteří náčelníci náleželi k blouznivcům, i v očekáváni království božího na zemi hlásali, že »věrným« idného krále, byť sám «věrným« byl, nebude potřebí. Ve shromážděni, jež se radilo v Praze 14. listopadu 1420 o novém poselství do Poláka, nad Mikulášem 7. Husi jmenovaní pánové čeští zvítězili pomoci nepřítomného Žižky: pečet obce Táborské, kterou byl před tim v červenci přitiskl k úmluvě, podle niž H; tek z Kolštejna do Polska byl vyjel, mluvila za něho. V d -vém poselstvu mělo zastoupeno býti panstvo čes ě Hynka z Kolštejna také panem Alšem \ kým 2 Riesenburka, jenž stál v čele těch, kdo v Hradecku □ konci června 1420. krátce než se obležení Prahy počalo, proti králi Sigmundovi byli povstali. K těmto pánům měl dále přistoupiti rytíř Jan Hlas z Kamenice; z Pražanův vybráno nejspíše neméně než šest měšťanů, z o nejznamenitější byl Šimon od Bílého lva; universitu duchovenstvo měli zastupovati Mistři Jan Kardinál a Engliš. Bylo to poselstvo Prahy a nejbližších jejich v í ") Palacký III. 1 str. 428. 15) Podle vypravování Vavřince z B: nedlouho potom hádání v domč Zmnl Clival z Machovic, jeden z hejtmanův Tib 125), a snad také k Táborům se I; - Nemáme však práva sem počítati také Miku ]'■■■ ncův s vy ním strany Tábor z II::si, i potom v Praze '/ v J. Jestliže víak do sa- ' ; r' ,42° ' ' to rV;J ímjeho, až pak v pro y/ Zižka do P :d) - i M okázal vliv Žížkův. Dne 25. pro l8tíií ': Prahu; den d tím byl zemře) ,li- kuláš z Husí. "' yt jich v P< i dlouho po- :ti. Před nimi posly vrátil se v červnu 1421 ííyn , i m z n Pražských. Za jeho ne- . / rni bylo r\- alo vítězství za vítězstvím spojených stran husitských. Král Sigmund přinucen ustou-piti v. íoravy a m do Uher; na zápa< pri:. Plzní a lantfridem kraje 1'Izenského pojí- >oda přijímají'ím podobojí, o n jen na nej-blíi vili; na severu padly Chomutov i Kadaň, získá: Louny a Slaný zase, íělník se poddal: později v těch ranách přibyly ý- y -;;:,yí pražském dobyto rouna; potom v dubnu se počala ona vítězná výprava do v: t>dnfch Čech až k hranícím zemským, za které e poddala Kutná Hora; v červnu se vzdal hrad Pražský, ,! cm královskou hájený. >d Vyšehradem počet pánu českých od- a a spojujících se s Pražany stále ; knim i také. pan Čeněk z Vartenberka, *■ **. přejímá v té době vedení, kterému se . . Ki Dlttgoíe, jak známo, první a lak N m skutek »l2 Pwha.ka( úplnčjí potom Torr, » byla, jež vypsala k poa .něm do C terén, 4d> ' ™ ila deputao a- zemským hejtmanem Petrem ze ážnke i i mnozí pá ; cd z 1 a, kteří do té ^nda se neb e na mteto krále Vladislava postaven velký knize Litovský? Velké poselstvo české r. 1421, co se Vladislava týče, se sni se nepotkalo: král nabízené koruny české nepřijal. Co na něm, když mu konina byla podávána, žádáno, nevime. Provoláni obsahující v sobě »čtyři kusy« — je to zároveň programm stranám husitským Sp0. léčný — hned po vydání posláno bylo — nejspíše inu H\nkovi z Kolštejna v létě 1420 — také do Polska králi i ve kému knížeti.ls Že ono velké poselstvo, jež na konci 1420 vyjelo z Cech, na Vladislavovi žádalo, by on obrany »zákona božího« se ujal, jest vždy m ač nás spolehlivé prameny o tom ne- poučuji s dostatečnou bezpečnosti.19) Tolik-li se očekávalo od krále Vladislava, naděje tyto zmi záhy. Avšak s panem Hynkem z Kolštejna, když se v č (U2I) po suému Čáslavském vrátil, Pnsd Polák ve službách Vitoldo- vych a posel jeho. Ještě nežli se úplně skončilo J^ s králem a nežli jiní poslové čeští 2 Polska £*ov*ě Vatikánské nalezen byl Palackým (Ital. najden.ojeukčľruur. f^^lCí 4 ku«y. S týmž nadpisem 1 UB I- 325 a 327 a ^;1Pen:.či «ádani v Krakově, patrno »ronnare et non' inforató ^-'T °hláSÍ1Í' ^^ venerunt o němž L, y?k temo se opakuje také -SilS ■'■ BidI°v ččm- ^ «* ** na univ^sité za ^f" tak «UM r. 1431 ; ' '«tima Ital. Rej .<>. přinesli poslední jeho odpověz",, počínalo se jednání s velkým knížetem Litevským. Ti, kdo se k Sfemundovi vrátiti nemínili, počali své naděje obraceti k Vitold ožto budoucímu králi Českému, který se v »obra zákona božího« uváže a sám ke kalichu přizná. Sliboval-li skutečně posel jeho tolik, nevíme; 2i)než list Pražanů knížeti po příchodu Račinského poslaný mohl ho poučiti, že se od něho v Praze v létě 1421 tolik očekávalo.22) A nepřičil se tento list nejspíše ani smýšlení Jana Zt ského, který se nám jeví uprostřed r. 1421 jako nejmocnější osoba v zemi jak postavením, které zaujímal v Praze, tak i tím, že mezi stranami jakési střední místo držel'--1), ač jest vždy také možné, že patřil k těm, kdo o nového krále nestáli,24) když v oné době spojené a dosti dobře se snášející'25) hlavní strany, Pražská a Tá- Poslům českým, kteří r. 1421 po návratu H z Kolštejna v Polsku ještě zůstali, dána byla poslední odpoveď teprve na sněmu v Lublině v srpnu (srovn. E. B) denburg 130), ale nemohla zníti tak, jak vypravuje Diu IV. 774). Tato zjevná, úřední odpověď bezpochyby opra tak zněla, jak čteme v liste krále Vladislava kurfiřtům 1 (CW. str. 1069), totiž odmítavě. -1) Vitold v listě z r. 1423 (UB.I.str. B byl kdy podobnými sliby zavázal. s?) List Pražanů Vitoldovi zachoval se v Li; Stan Golek (I. č. 52). Opravy textu v. v W< trno, že Pražané očekávali, že se Vitold sám k« List Pražanů, vydaný v Palackého ÜB. Li* první náčrtek k onomu. 23) Palackv HI. 2 str. 93. 24) Tomek IV. 179. Srovn. psaní t Monvj * borské}a Sk L*«-* kládají. L48 ká j bez krále stačily k »obrano zákona božího«, k vítězství nad protivník)- jeho i k získáni těch, kdo váhali nebo se kolísali. Jsa od počátku rozhodný nepřítel Sigmund Av, Jan Želivský sotva by byl prijal jiného krále, leda Za těch výminek, které onen list Pražanův Vitoldovi naznačuje.-6) Než prameny, které máme, nás dostatečně o všem nepoučuj!, a proto nevime určitě, proč se Želivský potom sejiti sněmu v Kutné Hoře vzpíral.27) Chtěl bez-královí v Čechách udržeti? Obával se, by Oldřich z Rosenberka a Čeněk z Vartenberka, kteří se byli teprv nedávno a z přinucení odřekli Sigmunda, nezpůsobili nějakého sneseni ve prospěch jeho? Anebo konečně nedůvěřoval také ostatním pánům a zemanům, kteří na návrat k Sigmundovi nepomýšleli, obávaje se, aby nepřijali Vitolda bez vyjednání výminek dostatečných, zvláště co se týče víry?28) Bud jak bud, sněm Kutnohorský, který se radil na konci srpna a na počátku září 1421, usnesl se uznati velkého knížete Litevského za krále Českého a požádati ho, by přijel do země a vlády v ní se ujal.**) V poselstvu však, které k tomu konci vybráno, a v němž byl Vilém Kostka z Postupic, týž, který byl r. 1414 bojoval proti řádu na straně polské, Praha nebyla zakoupena.- uim JÜ ' k ZaSlUhUÍe P0VŠÍmnulí- že se dle něho Viiold má vL .ľ °na Ä «*"*-» ve čtyřech kuších Hsma plynoucích. Vavřinec z Březové o tom vypravuje dosti nejasně. ) To. zdá sc, je výklad nejpodobnější i». Zl\ *£* Xii ° *™*>> «AýC, Väichni poslové U9 - ne- íez a Poselstvo české, které vyjelo hned po sněmu Kutn horském, potkala cestou nehoda, takže cíle svého došlo; bylot ve Slezsku zajato a potom králi Sigmundovi vydano. Než tím spojení mezi Čechami a Litvou přetrženo nebylo. Ke konci října přišli do Prahy poslové velkého knížete, a ke konci roku 1421 byli v Litvě poslové čeští, jichž jmen neznáme; snad to nebyl zbytek onoho velkého poselstva již před rokem do Polsk vypraveného/11) Příchod poslů z Litvy byl bezpochyby podnětem, že shromážděni kněží a mistrův Pražských, které se počalo dne 12. listopadu 1421 v Karolíně, hned toho dne uradilo se o listu, který měl poslán býti velkému knížeti Vitoldovi.32) Zprávy přišlé mezi tím z Litvy patrné již nevzbuzovaly tak určitých nadějí, že se Vitold s korunou českou ujme hned také obrany zákona božího; on chtěl býti toliko prostředníkem mezi církví a těmi, kdo se ke čtyřem artikulům znali. Počátek jednání, které by vt ke konečnému smíření, měl býti učiněn »slyšením«, t. j. disputací theologův o 4 artikulech. Na ten ná který vyšel od Vitolda, mistři a knězi v Karolíně shromáždění přistoupili. Než s jakými výhradami? Slyšení 3") CW. str. 539, 5*45. J. Klecanda v Prcgr. Příbr. str. 19.'- Mínění, že se na Litve na konci r. 1421 idi která část staršího velkého poselstva, nachází podpc ze dne 1. června 1422 (Výbor II 350. kterou Mikšovi Tkaničkoví zapisuje ves Dobro v-.- la práci, kterúž v tom poselství k kr, o chválu božie i o obecnie dobří učinil, o lét*, sve všecko opustí. 1 n6«. ^ Vrátil m IV. 212. Liber Canc II .54 !50 „élo se konati v Čechách, v Polsku nebo na Litvě; . ořmu ,e však zastanci čtyř článků nemínili dostaviti jako k nějakému soudu, nýbrž zadal., by jim zaručena bvla plná svoboda slova; za poražené chtěli se pokládati jen tehdy, kdyby jim protivníci dokázali, že onino čtyři artikulpvé se příčí písmu, kdežto za vítězství měl uznán býti důkaz, že odpovídají písmu a řádům obvyklým v prvotní církvi. Porážka, kterou ostatek za nemožnou pokládají, má míti v zápětí jich odstoupení od hájených artikulů; pro případ vítězství se od odpůrců tolik nežádá; avšak Vitold sám af se pak ujme obrany čtyř článků a jich vy/.navačú, ať sám se k nim přizná a jimi se řídí.33) Naučili jsme se rozeznávati v hnutí husitském dvě stránky, náboženskou a národní; jen v tom se mínění mohou rozcházeti, která by se měla pokládati za mocnější.*1) Starší jest rostoucí sebevědomí české a odpor proti němectví; stupňovalo se až k sebevědomí slovanskému, které se objevilo jako přátelství k Polákům. Vedle toho v manifestech husitských vzpomínáno také vyhynulých Slovanův v severním Německu, při čemž k Slovanům počítáni i staří Prusové: zde křivda, kterou Slovanstvo utrpělo od Němců, nejblíže by se byla dotkla Slovanů polských. Přátelství Čechův k Polákům se osvědčilo skutkem hned r. .4.0, kdy vláda královská stála na strane radu, a potom zase r. ,414, ač za to nelze míti, žeby xx každého, kdo na pomoc Polákům přispěl nebo polských služeb vstoupil, tato pohnutka sama nebo na oCekW ľľnf £ na VÍt0ld0VÍ Při2nání ke kalichu hned, ale s i z ríířpo yšení; v tom iest «*■ °d «* **- 3\c:lSe neÍCdn0U na "áboženskou branku zapomíná, nebo podceňuje. 151 prvním místě byla rozhodla. R. 14m našli jsme na straně radu vedle najatých žoldnéřů také některé pomocníky z panstva českého, a není to snad náhodou, že pocházeli z rodů, kt<-ré potom církvi zůstaly věrny. Nicméně nesmíme-se domnívati, že by přátelství k Polákům bylo lze nalézti jen u přátel Husových. Také někteří z protivníků jeho byli přátelé Poláků a odešli do Polska, jako zejména Stepán z Pálce, později arcijáhen v Kališi.35) Přátelství mezi Cechy a Poláky v 15. století bylo vzájemné; nejednou z úst polských v té době zaznívá vřelé slovo o bratrském národě českém; najdeme je i v listech, které vyšly z královské kanceláře. V jednom z nich z r. 1423 slyšíme o zvláštní lásce, kterou král chová ke královstvi Českému a onomu slavnému slovanskému lidu, jeho obyvatelům, jakož i o žalu, jenž by naplnil srdce královské, kdyby se měl toho dožiti, že by se země společné národnosti slovanské (míněny jsou Čechy) stala kořistí cizího národa.36) Proto však nesmíme se domnívati, že by každý Polák a přítel Čechův byl býval zároveň přítelem husitství, co se týče náboženské stránky jeho, ba lze říci, že tato stránka byla přátelství polsko-českému na mnoze i na závadu.37) Král Vladislav, co se týče osoby jeho, stal se z pohana dobrým křesťanem a mužem pobožným. Jak smýšlel o Husovi, nežli mistr s církví se rozpadl a od koncilu byl odsouzen, určitě nevíme; nejspíše přiznivč. avšak «1 lar Bidlo Čeští emigranti v Polsku ČČM. 18 0 Wl-covi na str. 23-1-235. R. 1420 s Poláky pHfal do Vratislav* 88) Libef Canc. II. str. 106. S7j Srovn. Pervolf sir. 47. ] 52 odsouzeného sotva pokládal za mučeníka.»«, Vitold byl Id - tak aspoň soudívají novějs, hurtonkove - co se m osobního smýšlení, nábožensky neb aspoň konfesijně lhostejný; vime, že se z pohana stal katolíkem, potom pravoslavným a za nedlouho zase katolíkem' byl-li indifferentnim. byl jím asi též, co se týče náboženské stránky husitství. Jestliže Jeroným Pražský směl přijíti na Litvu a tam se s pravoslavnými okázale přáteliti, jestliže český rytíř na Vitoldově dvoře se zdržující (1417) bez ostychu směl prohlásiti, že Hus byl odsouzen nevinné,3!") ani z toho ještě hned nenásleduje, že se velký kníže Litevský bude přáteliti s husity pro jich učení a pro kalich. Také oni pánové polšti, kteří v Kostnici se ujímali Husa, nepriznávali se tím také hned k učeni jeho. Jen tolik žádali na koncilu, podobně jako ochránci jeho čeští, by mistru dáno bylo slyšení. Dva z nich později neváhali pomáhati Sigmundovi proti husitům, Ondřej Baličky, jenž padl v bitvě pod Vyšehradem, a Závis ■/. Garbova, jenž zajat byl u Německého Brodu ... ■■») Máme dva listy Husovy králi Vladislavovi, jeden z roku »410, druhý z r. 1412. Ani z tohoto druhého listu nevychází na íľh' ľh / í,HnS Pfed tim králi W d°P<"l. tím méně, e bvAft ť8'0 .IT6' SnÍm ^P^al«, anebo dokonce, ProcLŠt. i,S,aV níkdy Stá' P0d vlive* H-ovym, jak praví uovi ;cv?o^0::,;i-v,istu-biskupa Derptskčh°vito1- velkeho knížete, byt ^ ^\ " Vrátil z U^ °«e dvora ">emesch ritter, uc veľeVho"ľľ ' ," °mn Český r*tiř (ein «kretářem k„íiec(t S^S ^ d° bytU jeh° Se » byl řlovtk snraverilivľľľ C,ebulkou ' inými, řekl, že Jan 1 " « Xua stalo, ncvimkeU1> íádá' by °ncn r*tiř byl po- Praeláti polští na koncilu, jako jiní, Husa odsoudili za kacíře, vydávajíce jej tím ramenu moci světské k spálení na hranici. Vyskytují se v Polsku v nejbližších letech potom husité v pravém slova toho smyslu? Ohlížíme-li se po zprávách určitých, později, nežli bychom se nadáli.40) Obavy, že nákaza kacířská se do 'O) Prochaska se domnívá, že onen doktor Polák, kterého Hus vedle »Otce« připomíná (Doc. 105i jako svého příznivce, byl jeho netoliko přítelem, než snad i přívržencem; není k tomu důvodu. Takú z toho, že král Sigmund hned r. 14'5 koncilu radil, aby odsouzené články Husovy zaslány byly netoliko do Cech, nýbrž také do Polska »et ad alias terras, ubi iam habet suos oecultos diseipulos et fautores multos« (Doc. 315), ještě nic určitého neplyne. Koncil po upálení Husově vyzval sice Vladislava, by společně s králem Václavem o potlačení kacířství přičinil, než při tom o kacířství v Polsku samém se nezmiňuje (Codex Epistolaris sec. XV. sv. 2. str. 74). - R. 1416 král \ dislav v listu koncilu daném v srpnu (Hardt IV. S64) koncil pochválil, »quia a vinea domini palmites pestiferos, sectas sdbeet hereticas.. . in ignem mittitis*; slíbil, že bude na stra: kaza kacířská do zemí jeho nevnikla. - Podobr. psaní poslala do Kostnice universita. Než i tu jest h o nákaze, která by teprv přijíti mohla. Podob-. odpovídaje na oba listy (Cod. ep. sec. XV. 2. sv. str. S že by již do Polska se byla prodrala, ničeho určité osobě ve Velkopolsku vzniklo sice hned r. 141. než podezřelý buď se z nčho vyvedl, buď se v sir. 82). Zpráva, kterou uvádí k r. 141» St. S Akad IV 256), že od arcibiskupa H v Ravě dána plná moc »capiendi e! detinendi mená, že se učeni husitské jeví a potia zde patrně o husity, kteřf by odjinud pfiä snesl Pcrvolť (III. 2 str. 17. a *1A kterj * nech více nachází, ne v nich obsa i IM . «aäin, »e ovšem objevily, a polské duchovenstvo čalo vydávati statuta synodální, avšak ne di i r. 14:0 .-acinaie. Na jich rókladě potom hledáni ajou husitskou dotknuti a také nalézáni.-») Avšak ipaganda hus - 1 v lidu p« m nebyla tak mocná, ,, byla p j [a 1U v< ié míněni, .1 tím i na vládu a ditiku její, aspoň podobným způsobem, třeba ivmiře skrovnější, jako ono vědomi společného -jazyka ... Na politiku těch, kdo v některém státě vládnou, vidy vliv mívá přítomnost i minulost, avšak nejednou tak. - odporuji navzájem. Tak onino Cechové, kteři bojovali r. 1410 u Tannenberka na straně polsko a proti řádu, odchylovali se od tradice, která jim vykazo-a místo na straně protivné, a přátelství polské s hu-skýnu Cechy neodpovídalo tradicím dějin polských, ré o sporech s církvi a kurii mimo onu nevysvětlenou rýjimku, ve které biskup Stanislav — stalť se za to národním svatým —přišel o život a Boleslav Smělý o trůn, málo vypravuji. Královská koruna panovníků polský byla darem stolice papežské, pro kterou mocná říše Polská velkou měla cenu jako hráze proti církvi východní; unie polsko-litevská přinášela církvi katolické nove nadeje na odstraněni onoho starého rozkolu mezi X vchodem a Západem křesťanskýma. a to ovšem ve ToTnáh e kat0lÍCk' a m0CÍ »**«■ Ona ***-hvost náboženská, která vládla v staré Hši Litevské, ení; než dobre podo vkľsľot° f0?«*** *e ■**** ve ^ P« oivu bmolka, ze )e v tom nejspíše »wiele v i"*^^«2rSn rCbelli° " pravi král Vladis,av přestala, co se týče pohanství, úplně. 43) Konečně také Zmudim musili opustiti staré bohy; co se pak týče církve východní, která, jak víme, měla přívržence také na vlastní Litvě, počala se mocná propaganda ve prospěch církve katolické a jejích vyznavačův.") Smlouvami, kterými unie Litvy s Polskou utužena, jen katolickému bojaru litevskému vykázáno postaveni podobné, jako měl šlechtic polský. Ve vlastní Litvě měla vládnouti víra a církev katolická. Také krajiny ruské, které zároveň s Litvou se byly dostaly k říši Polské, mohly býti poznenáhlu získány pokojným výbojem církevní unie. R. 141S přišli biskupové ruští na koncil, aby s církví o sjednocení jednali, podobné jako dříve se tam byla dostavila velká deputace novopokřtěných Žmudínův, aby vydala svědectví, že se jich země, kterou Němečtí rytíři nebyli s to vire křesťanské získati, byla odřekla pohanství. Toto obrácení Zmudi znamenalo zároveň vítězství nad řádem. A podobným vítězstvím by byla bývala také ona unie církevní, která sice v Kostnici k místu nepřišla, avšak proto jen za odloženou, ne však za zmařenou se pokládala. Zásluhy řádu o víru a církev v krajinách baltických ustupovaly proti tomu, co říše Polská v Litvě již bj vykonala, co říše Polská o křesťanskou Litvu roasiřená chystala v Evropě východní. Podaři-li se pro unii za ochranu, které by jim proti rostoucí moci turecké poskytoval Západ. získati také Carihrad, císaře i patriarchu — král ľ se k tomu hodil a nabízel za prostředníka — jak dl« bude moci setrvati v rozkolu Moskva?. . . »O pode- ecfc **) O účastenství, které při obrácení Litvy Jeroným z Prahy, jmenovec přítele Husova, > jednám far. Bidla v ČČM. 1895. "> A. Lewicki v Altpr. Mon; inft \.wi. 156 z!ráni krále Polského, jak se ještě jednou ozvalo v pamfletu Falkenberkově, že jest jen dle jména křesťanem, ony ~ — ' říši schismatiky, jak se to všecko výčitky že trpi ve sve nsi scmsmauKv, ,^ ^ lu v;>cľko objeví nicotným a neoprávněnými O řádu však bude platiti ještě úplněji než před tím, že svou úlohu na Balte dohrál. 0!<*erd jej kdysi odkazoval na úlohu novou: brániti křesťanstva proti Tatarům. Jiní, když větši než od Tataru hrozilo nebezpečenství od Turkův, vyhlídli pro něj sídlo nové, ostrov Cyperský. Kdo měl býti jednou dědicem řádu v krajinách baltických, ne-li říše Polsko-litevská ? To jest postavení, které říše tato pod Vladislavem a Vitoldem — neshod mezi nima o té věci není žádných — zaujímá a podržeti i získati má v budoucnosti. Jak cirkvi, tak říši Polsko-litevské ze vzájemného přátelství kynul prospěch. I když nebudou církev a kurie ochotny řád tomuto přátelství úplně přinésti v obět, ne-b >dou aspoň (tolik doufali Poláci) na překážku, by v budoucnosti, drive neb později, starší, řádu příznivé smlouvv nahrazeny byly jinými, Polsku a Litvě prospěšnějšími. Až bude Litvě pojištěna Žmud. bude lze starati se o navrácen, Pomořan dosud neoželených, o nichž i v těchto PoÍé neJ ,7 PřÍp°raenuto- že »leží v hranicích říše klZ:„: ' Í , y Se Za MŠÍ d0by řekl°- »otázka pruská*. ohľeS „TptSt aZka T5"3 VyŽad0Vala všemožných -" a Vitold neodmít.i Í -Mhze přece Vladi- "abidky a žádosti ka *' Jd* " P°nqprv vyskytly> «J sympathie národní „eybaSV- ľ * r°2h°d-■W'-ýváme ideálními tohr, . J'ne m°tlvv- ktere *W vyhledávát^J^*^'' C° Státv »by- j > "yva vlastni nríwr^u „ -i , >yvá vlastní prospěch a "škoda ne- 157 přítele.«) Když výrokem Vratislavským přestal Sigmnnd bytí přítelem, politika polsko-litevská nemůže býti než jemu nepřátelská, pokud onen výrok potrvá«; Ani v té věci nebude mezi Vladislavem a Vitoldem rozdílu podstatného; cil jich bude týž, jen o prostředcích se budou rozcházeti. Politika Vladislavova a těch, kdo se s ním dělí o vládu v Polsku, objeví se více šetrnou k tradicím, méně odvážnou, jednodušší k pochopeni a vyloženi, kdežto politika Vitol-dova, samostatnější a odvážnější, poskytne bádání historickému nejednu obtížnou otázku. Vladislav roku 1421 koruny české z rukou českých kacířů nepřijal, ale také neposkytl pomoci proti nim. ani když Sigmund, ani když kurfiřtové němečtí za ni žádali. Mezi ním a Sigmundem byla nechuť, napětí, ale přece nenastalo úplné nepřátelství. Podobné jako r. 1410 s výrokem krále Václava, tak r. 1420 s výrokem Sigmundo-vým Poláci nebyli spokojeni. Nicméně ani r. 1420, ke v létě příměří se končilo, válka s řádem hned se nepo-čala, nýbrž nastal podobný stav věcí, jako byl trval od r. 1414—1420. Příměří prodlužováno, a mezi stranama jednáno přímo i za účastenství krále Sigmunda a pape a to zase ne bez vzájemné žárlivosti obou, než s tím r -dílem, že tentokráte papež stál Polsku blíže, kde -mund zůstával při výroku Vratislavském, o jer vání se zasazovali také kurfiřtové němečtí.47 \ však se domáhal zrušení jeho skrze papeie. Ne nedosáhl, a v květnu r. 1421 zdálo se; že »5) Srovn. úvahy Šmolkový str. l i«) V listu poslaném v dubnu 1422 Sigmund velmistrovi, ze se pro řád s Vladislavem a N >7} Viz listy kurfiřta pa; a kardmá 5m RAkten VIII. 10-13. -^-i kdvž v červnu příměH, jež 13. července se končilo, E jednou o rok prodlouženo přičiněním kurfiřta Fridricha, od nedávna - proti vůli krále Sigmnnda a k jeho nemalé nevoli - vřelého přítele krále Polského.-'*, V té době — na konci května nebo na počátku června — kdy se ještě zdálo, že válka nastane, ubírali se do Čech Hynek z Kolštejna a posel Vitoldúv Výšek Račinský. Přiměřím získán ještě jeden rok pro diplomatickou válku a pokusy o smíření. Zprávy o příměří nepřivital král Sigmund radostně. Jemu jednáni Čechův s Polskou a Litvou nezůstávalo tajno, a nedůvěra jeho se již v té době obracela hlavně proti Vitoldovi.«) Válka přinášela sice nebezpečenství řádu, ale byla by zaměstknala velkého knížete na severu. Proto Sigmund by si byl přál, aby přes přiměří vznikla, i vy- * zýval velmistra, by Vitoldovi předložil jakési ultimatum: neodřekne-li se všeho spojení s kacíři českvmi, ať řád, který byl založen pro obranu viry, ono příměří vypoví. Než nedlouho potom v Polsku dána poslům českým S •' a * "t1*** °dP°věd' * -stal obrat Sigmun- %*£T£a , ■*,421 dleli u něho v o«* p°- sekretář královskv O Uct í neV 0Ie5nický. *hdy ----------- '• ° 3'Ch Jednani spolehlivé50) pramen;,- cč:lc\Tto ■*- v»bě Gundlins a nověji PramCn5m P- ttto véci tyče. 159 nám poskytují málo světla; tolik však prcce poznati lze, že cena, za kterou Vladislav sliboval i pomoc proti kacířům českým — nejspíše, kdyby se nepodařilo jich smíření s církví — bylo zrušení výroku Vratislavského, neb aspoň jeho pozměnění, co seŽmudi týče, která vždy zůstává hlavním předmětem sporu. Tento pokus o shodu se Sigmundem se nezdařil, když hned potom nedůvěra jeho k" Vladislavovi i Vitoldovi na novo podnícena byla zajetím poslův českých ve Slezsku a zvláště tím, že se zajatých oba, král i velký kníže, u Jana Ratibořského, který je byl zajal, ujímali prosbami i hrozbami. Králi Sigmundovi se vrátilo přání, by válka s řádem, přiměřím odročená, vypukla, i zýval důtklivě velmistra, aby se chopil zbraně, jakmile by se »kacířům« od Vladislava i Vitolda dostalo pomoci. Xicméně ani potom jednání mezi Sigmundem a králem Polským i velkým knížetem Litevským nepřestalo; udržoval je Závis 2 Garbova. On provázel Sigmunda jako posel obou na oné výpravě, která se po šťastném začátku — Morava se zase vrátila k jeho poslušenství, a v Cechách se mnozí pánové, mezi nimi též Čeněk z Vartenberka, odřekli zase kalicha — skončila pro něho tak smutně porážkou u Německého Brodu, kde se také pan Závis, »rytíř zjezdilý-,51) bojuje za svého příznivce Sigmunda. dostal do zajetí. Před koncem r. 1421 vyslán byl přes Alpy papers* nuncius Antonín Zeno. by prostředkoval me?i řádem Německým a Polskou i Litvou. Brzy přidá: lu by ještě jiná úloha, když papeže došly žaloby slavovi a Vitoldovi pro jich chování k Cechům: a ____51] Tak jej nazývají Stan let 160 míl se flmum, pokud j«o« oprávnený, a podle toho "* ^ iJTco se lýce pnrotni úlohy, králi SI IT! n ...oh./ býti vhod. Jií na poéátku -J *; rtku oěekávalo, I. . á vypraven £ i » HoČech;»«) co se v Prusku vědělo, nebylo ani EfSÍÄ ■ po* p*- «h» «- - Utí připraven, aby tasil moc, jakmile by on za to f žádal. A nespokojenost Sigmundova rostla, kdy/, bylo | patrno, íe pí Ikování nunciovo směřuje k změně vý- 1 roku Vratislavského, bez níž se ovšem mir ukazoval ne- | možným. K žádostí Sigmundově ke konci března r. 1422 papež prohlásil za neplatné, co by byl jeho nuncius, proti jehož poslání a počínání také velmistr se byl odvolal k papeži samému, proti onomu výroku učinil. ')<] historika čtenář očekával že mu osobnosti historické vylíči v jich individuální povaze. Splní-li takové očekáváni, bývá odměňován chválou, a to často bez ohledu, /da-li se snad toho, zaČ se mu chvály dostává, neodvážil I bez dostatečných prostředků. Jeden a týž človék nebývá [ od vrstevníku, kteří jej znali a s ním se stýkali, líčen I jednostejně-, avšak, co obyčejné překáží, nebývají odpory I v pramenech, jako jich nedostatek nebo jich malomluv- || nost Vypravujít nejednou, i tu ne bez mezer, jen o /, j. vnějším průběhu událostí, pohnutky osob jednajících jen |. tu a tam prozrazujíce; osobu a její individuální povahu ««to teprve fantasie historikova přidává, jenž v tom «JA» se podobá, ač úkol obou neni týž. Od básníka I iddttne 08obno«» psychologicky možné, od hiatorika nad ;!;/;!. Korybute. pmi d0 Cech *« 161 to skutečné, nejen jaké mohly býti podle Čínu svých, o nichž nás zpráva dochází, nýbrž jaké o | , byly. Historik zřídka, nefičí-H dle vlastní zkušeností, té plno dojíti může jako básník, chce-li podati zároveň obraz z rur pravdivý. Onu chválu tak často povahopísům historickým vzdávanou kritika nejednou by mohla obrátit v hanu vytýkajíc, kolik jím chybí k jistou- pravdy. Osobnosti obou panovníků říše Polsko-lítevské poznávám-: podle jích činů; ty rozdíly, které v činech nacházíme, přenášíme pak na osoby či spise podle nich ony osobnosti sestrojujeme, a to jen ve všeobecných rysech bez oněch podrobností, které by k obrazu v pravdé individuálnímu náležely. Jen na tolik naše prostředky, totiž spolehlivé dejepisné prameny stačí, ač ani tu nevyskytla se úplná shoda. Co se zejména prvního krále Polského z rodu litevského týče, obraz jeho u historiků není ustálen. Někteří v něm viděli člověka ducha obmezeného a vůle slabé, jenž beze vsí samostatnosti stál vždy pod vlivem cizím, kterému i vysoký věk — byltě, když koruna česká mu nabízena, více než 7oletý — snadno zjednával průchod. Obraz ten nezdá se býti pravdivým, ač by průběh věcí i při takové povaze krále Vladislava bylo lze vysvětliti. Také jiný obraz jest možný, po kterého panovník tento popudy ke své politice vážil hlavně ze sebe, z toho, co byl sobě od počátku při ložení unie polsko-litevské za úkol vytkl. Avšak reakce proti onomu obrazu, proti oné křivdě by šla příliš daleko, kdyby se vlivy cizí u krále Vladislava popíraly. Co zejména styků jeho s Čechy týče, lze tvrditi, že Vitolda a kdyby jen vůle králova byl. rozhodovala, slaní KorybutOVU do Čech— a to byl konečný . dlouhého jednání sotva bylo došlo, ježto by se jedna j a < ŕádem asi nebylo potkalo s nezdarem, se Stunden, a s rad ^^ ^ p^^ ^ kd>^r"nrvoleno aby totiž rád se Žmudi úplné vzdal, r^eC a Uo^i rad. takové obeti ne- odříkali.53) V králi Vladislavovi se velmi žive do pozdního veku ozýval ten cit, jenž srdce člověka poutá k otčine. Pravidelně nějakou dobou kolem nového roku trávil na Litvě, bavě se ve společnosti Vitoldově honbou. A tu jednáno též o věcech politických, ke konci r. 1421 a na počátku r. 1422 také o otázce české. Vítold byl již v létě po Vyškovi Račinském nabídl, že do Čech vypraví Sigmunda Korybuta, a Pražané nabidnutí s povděkem prijali; tento úmysl dosud trval, co však na konci 1421 ještě scházelo, bylo svolení krále Vladislava; později, nevíme určitě kdy, bylo dáno: s vědomím a se svolením krále Vladislava. Sigmund Korybut v Krakově najímal žoldnéře a, najav je, s nimi se vypravil do Čech.64) Z pramenů, které nás došly, neplyne nám dostatečné poučeni o tom, co vyjednáno bylo mezi Vitoldem a českými posly, kteří se u něho zdržovali na konci r. 1421. Teprve v březnu 1422 dostává se nám něco světla od *) CW. 519. iení 2íd0P!ľUk0mmCnd^ dovíme Ä V't: 0d heÍtmana «««»» Monvida, * nesvoluje.. I o^or^TvtvT *"* UJm°UtÍ' a'C Ml ** týče, za nedlouho bvln-.V!adlslava1 aspoň co se Korybuta vice bude poved no hvlndl J™ *' ^^ ° kterénl hned velkého knížete samého v listu papeži poslaném.«*) Jest to pramen velice cenný. V něm každé slovo zdá se býti na zlatých vážkách napřed váženo, aby nebylo řečeno ani více ani méně, než mělo býti řečeno; a přece se tento list povznáší vysoko nad frasovitost a neupřímnost diplomatického slohu všem dobám obyčejnou. Jest to Programm Vitoldovy politiky v otázce české.6«) Dálejší průběh déjin českých až do smluvení kompaktát dal Vitoldovi za pravdu, který již r. 1422 v listu 1 nora předpověděl, že vzpoura Čechů proti církvi násilím potlačena nebude.07) Aby krev křesťanská déle marně se neprolévala, proto chce on býti prostředníkem mezi nimi a církví. K tomu konci jest odhodlán přijmouti Čechy pod svou ochranu a poslati k nim příbuzného svého Sigmunda Korybutoviče. Od církve žádá, by kříž proti Cechům vyhlášený aspoň na určitou dobu byl odložen. A co za to Vito Id slibuje církvi? Zde cítíme onu mezeru v našich vědomostech; kdybychom lépe byli zpraveni, co byl Vitold s Cechy umluvil, lépe bychom rozuměli, co •) /.e dne 5. března 1422 (Palacký UJÍ. I. 186). 5,ij Das Programm seiner böhmischen Politik - praví Čaro III. 529). — Tento list vydává velice příznivé svědectví o lom, co v kancelári litevskč dovedli, pravé svou jednoduchostí a ne-strojeností. V Cechách tehdy dovedli skládati mistrovsky manifesty mluvící k srdci a citu, také krátký list se nékdy dobře podařil (viz na př. listy Žižkovy); v kancelári mésta Prahy však oblíben byl nabubřelý a hledaný sloh, jaký nacíiázíme na v listě Pražanu Vitoldovi z r. 1421. Sloh ten nebyl neznám také kanceláři polské. 57) následující není ani překladem ani tu Vil dova; jest to spíše výklad, který se neřídí tím ; štenek, jaký v nčm - jisté ne bez úmyslu - zvolen. \ př. napřed se vyskytují sliby a pak žádosti. j J, G oil! Cechy i» Pľ ľ v- 164 Smunda Korybutoviče o to, aby z Cech vypraveno 5o poselstvo k papeži. K jakému konc? Na tom miste asi každé slovo třikráte rausilo býti váženo. Nic více tu nepřipovidá Vitold, než že poslové jménem těch, kdo je vypraví, přiznají se k poslušenství papežovu. Cíl, ke kterému se má dospěti, jest ovšem návrat Cechů k jednotě cirkevní. Měli se Čechové vrátiti bez výminky ? Anebo měli nějaké výminky s nimi vyjednány býti bud napřed, bud po příchodu českých poslův do Říma? Vitold tvrdí, že se mu Čechové určitými sliby zavázali, že se k jednotě církevní a k poslušenství papežovu vráti, o výminkách nic nepovídaje.59) A právě v tomto mlčení se snad jeví mistrovství slohu. Tolik Vitold věděti musil, že žádná strana husitská na bezvýminečné podrobení nepomýšlela, a jisté také od žádné takových slibů neobdržel. A není-li tu pravdě podobno, že Vitold takové asi smíření za možné pokládal, jaké se po letech krvavých bojů — také stran husitských mezi sebou — skrze kompaktáta, ač neúplně, podařilo? Bylo-li tak (a jest to velmi podobné), pak i v tom predvídal budoucnost, než s tím omylem, že před časem pokladal za možné, co leželo ještě daleko před ním. e( umverlanľ Č^ P*P™' ^ Čechové •««" '*<> *anctae vssi rtrztt^ rbeTiae sedis s- .... JC pnJal P°a svou ochranu. "-■'••22 T- iVJS/r ""•ct lcsíationes' «ua- »**" list . 12. listopaľu '«ľ TnUK 'í" T'" "*** ^ zd*J«iVitoldova tvrzeniom™ l0 "»V bylo velmi málo. Po- *H tím urtitčji, nic nedoteuj'Ĺ "ľý S'íl>en° 1>y'°' * "^ čím 165 Ačkoli Čechové pod znamením kalicha bojující vítězili jak nad Sigmunden), tak nad knížaty německými a křižáky, které církev proti nim volala do zbraně, přece byl by i jim prokázal dobrodiní ten, kdo by byl další výpravy proti nim odvrátil. Avšak nesmíme tvrditi, že by tím zřetelem se byl věsti dal Vitold, třeba lze připustit, že také jemu Sympathie k Čechům nebyly cizí. Především třeba si však položiti otázku, co by byl získal sám pro sebe. Kdyby se mu bylo podařilo, k čemu se nabízel, byl by si získal zároveň zásluhu o církev a papeže, podobnou, jako kdyby se mu podařilo přivésti k jednotě církevní schismatiky ruské ve své říši. A nebylo by to vítězství jak nad řádem, tak nad Sigmundem, nad řádem, jenž, uprostřed křesťanského světa jako nějaký přežitek zůstávaje, říši a církvi žádných již služeb neprokazoval, nad Sigmundem, králem Římským a budoucím císařem, fojtem církve, jenž nebyl s to k poslušenství přivésti rebeli)' svoje a její? Taková měla býti odveta Vitoldova za výrok Vratislavský. ,U)i Než mínil se kníže I.itevský spokojiti tím, co my nazýváme »mravním vítězstvím«? Nehrozila Sigmundovi za to, že výrokem Vratislavským Žmucí od Litvy pro budoucnost odlučoval, ztráta koruny české po dědu, o a bratru sdědénč? Vitoldovi byla podána od těch, kdo se Sigmunda odříkali, koruna česká, »králem požádaný; nazýván byl v Čechách, náměstkem požádaného kr. zval se po svém příchodu do Čech od něho po Korybut. V onom listě k papeži velký kníže jen ohlašuje, že Čechy „pod svou ochranu přijímá«, a nem nikde výslovného svědectví, že by byl Vitold p či5~Ktcmu se Vitold otevřeně přiznává fiřtum z r. 142J(0W. 1068), kde pí - pos^ ' Duta in displicenciam regis Hungarie. 166 - -y,n nniai- on sebe sám nikdy králem Českým ""S^Ä^ ——* českou korunu by cirkvi prokázal«) A přece se treba tázati, sm.me-li korunu českou prohlásiti za poslední cd jeho politiky. Vitold, v tom se svorné shodují i vrstevnici jeho i pozdější dějepisci, byl politik znamenitý. A znarrienitý politik nikdy se nezříká toho, oč dlouho byl usiloval, leda by se' přesvědčil, že usiloval o věc nemožnou, a nikdy nevytkne se cíle nového, o němž by nevěřil, že ho bude lze dojíti. Přijal-li Vitold korunu českou, třeba jen na polo a neurčitě, jistě chtěl tím rozmnožiti přede vším nesnáze pro Sigmunds, ochránce řádu, aby, dojde-li k válce proti tomuto, Sigmund a říše, zaměstnáni v Cechách, o Prusy nemohli se starati. Snad Sigmund nebude na překážku výhodnému míru s řádem po válce, ne li nodné smlouvě bez války, pozná-li, že za tu cenu ponechá Vitold Čechy jich osudu. A kdož vi, zda-li konečně přece nebude nucen koruny české se vzdáti ? Pokládal-li Vitold i to za možné, pak si právem Či neprávem dělal naděj,, že by církev, že by papež k přenesení koruny «ste «a něho svolil, ovšem za tu cenu, kterou nabízel. Io vsak nelze mysliti, že by si byl velký kníže Litevský X£tT? kQruny česképroti Si*mundovi a strané vímľieľíi?' Pr0tí m'- Pr0,Í Papeži a cirkvi • • • "««* £* 5 Síl zLkíf frpřipoutati k Litvě trvale: -hadou A slľvlP,fke S,k0rUn0U Cesk°u< ostává ^A snad v,told sam by byl nemoH d.(. odpQ_ '"'- Německy ne Hr? ™ bez pnciny prohlašov;il nuncIa Martina Vitoldovi UB. I. 209 papežského za přítele Polákův. Také to, co slouti může programmem Vitoldovým v otázce české, Zeno schvaloval. Papeži samému odevzdán byl list Vitolduv ze dne 5. března skrze zvláštního posla, jménem jeho i krále Vladislava do Říma vyslaného, Martina, kanovníka Hnězdenského, teprve někdy v první polovici května 1422, tedy v době, kdy Korybut již stál na české půdě/- Avšak, že se Vitold rozhodl, že má Korybut do Čech býti poslán, známo bylo v Římě již o měsíc dříve. Velkému knížeti i králi Vladislavovi se proto dostalo, ovšem již pozdě, od papeže listů obsahujících prosby, napomenutí i výstrahy. A totéž se opakovalo, když konečně donesen do Říma často zmíněný list Vitolduv. I hrozba se ozvala, že kříž prohlášen bude netoliko proti kacířům samým,, než i proti jich přátelům. V červenci 1422 dobíhalo příměří s řádem. Skrze nuncia papežského stal se sice pokus o jeho prodloužení,03) než podle přání krále Sígmunda velmistr jednáni zmařil.61) Byl to nástupce Michala, jenž nedlouho před tím své důstojenství byl složil, Pavel z Russdorfu. Jemu ohlásil válku král Vladislav dne 14- července. Nedlouho potom počal se v Normberce říšský sněm u přítomnosti krále Sigmunda. Vedle nové výpravy 62) To patrno z listu papežova arcibiskupovi Hm ze dne 14. května 1422 UB. I. 199. 63, Chování jeho ani v té véd neodpovídá pežovvm, který tehdy válku proti přátelům schvaloval o čemž také velmistr měl vědom B. 1S «) Z listu zaslaného z Toruně králi Sigmund 142? (ÜB I. 210) vychází na jevo, že se tohojedn jeho poslové, na oko za příměří se Vladislav proti voli VitoU v jednání se Sigmunden* pokračovati 16$ podle dalších zpráv již nastalá válka jwipu n feho porad. Kurfiřtové, dobře Imětem ieho porad. Kurfiřtové, do; si véci de i onde, v Prnslch i v Če--■-i. —~*;niw rozdílu mexi Vladislavem a Vitoldem.ßß) ^^_ __ _______ idu nec štěti« enmi sněmu B _______ — odeäli arcibiskup Kolinsky i falckrabě z Norm i sbírat vojsko, které by rytířům přivedli na P Král Sigmund aý vd< >ti :; rádu, jenž 1 brimě v.;..;. • sebe, sliboval pomoc se všec • Nei sliby i přípravy, třeba v té chvíli - potom nějaká pomoc :■ po*; Vtom - těch účinky velké porážkv, V d utrpěli r. 1410, že se v ná- r. I4M * 1422, vyhýbali bitvě, ob- »*- ch mist. Avšak sotva začata ^ velmistren.jednatJ.es) t «* byla smlouva oj •^ Podřekla «o mu-, nenásleduje 2 toh,. 169 <- Ämidr tolik let trvající. Litva zvítězila, neb běželo zde o cast Litvy. Všecky tři války mezi řádem a Polskem, r. 14'O. 1414 i tato r. 1422, jsou pokračováním válek řádu s Litvou a přišly Polsku jako následek unie s Litvou. Poměr mezi Polskem a Pruskem zakládal se vždy ještě na míru Kališském. Krátce před poslední válkou, kdy jednáno bylo o mír, který však nemožným se okázaí, i Vladislav za Polsko i Vitold za Litvu byli vyslovili své výminky; výminka králova zněla, by řád Pomořany a Chelminsko vydal aneb aspoň v budoucností držel jako léno koruny Polské. To byl programm pro budoucnost, na ten čas války a míry přinášejí prospěch Litvě. — K četným bratřím Jagellovým náležel také Koryb :: kdysi ve sporech s Kejstutem byl se přidržoval bratra. Po něm zbyl syn Sigmund, u nás obyčejně dle otce nazývaný Korybutem. R. 1410 bojoval v polském vojsku u Grunvaldu a také r. 1414 se války účastnil; a snad již z té doby měl osobni známé a přátele v Cechách. Jeho nabízel Čechům Vitold za svého náměstka hned, jakmile se v létě 1421 jednání s nim počalo. Když v září čes poslové ubírající se do Litvy zajati byli ve Slezsku, za-slal kníže Sigmund Hanuši Ratibořskému dutkfivý a hrozebný list prohlašuje, že se strýcové jeho, \ a Vitold, Čechův, kteří jsou s nimi stejné národ nepřestanou ujímati.69) Zdá se. že byl uprimn chův. A již proto se k své úloze dobře hodil- Vladařství jeho v Čechách počalo se že nejsme lépe zpraveni, kdo se k jeh dostavili /dá se. že tam pi si vniho města, ačkoli se tem po VB. I- MS. 17Ü ženského (v únoru X&2 ještě jednou na vrch dostala strana jeho, která však po příchodu knížete do Prahy své převahy bez krveproJitf zbavena. Potom, teprve v červnu, podařilo se mu získati si uznání za »nejvyššího správce zemé české« také od Žilky, o kterfm nevíme bezpečně, zdali kdy jednání s VitoJdem schvaloval, jako byl schvaloval podání koruny Vladislavovi.'") K tomu ke všemu nejvíce přispělo, že Korybut sám z kalicha prijímal a v Čáslavi k držení a hájení čtyř artikulů se zavá/a!. Korybut se osvědčil v nesnadně úloze, která naň byla vznesena. Radikální strana Táborův pod panem Bohuslavem ze Svamberka, někdy horlivým odpůrcem kalicha a nedávným preběhlíkem, i Janem Hvězdou z Více-milic, jenž ja Jana z Zeliva v době jeho největší mou byl stál v čele obce Pražské podobně, jako se vyskytuje podesta v městech vlašských, pokusila se o prevrat v hlavním městě, kterým by zároveň přestala moc jeho v zemi. Než pokus tento (i. října) se nezdařil. Karlštejn, k jehož obležení Korybut se obrátil hned po svěm příchodu do země, se proti němu sice uhájil. .. Než n.bylo by o knížete proto viniti, když tento hrad i potom 1-1,^; -hhaSk?-LÍSt- "eryd.e Starýeh »-9 »»í nehu J í"; C ' "^ * *«»* -»to« do Čech, len. co *,. „„•„. ... , -,KJVI '- Kosenberka fAČ lil ovn ,...,__ «fc *U, aby K £2,^* J* - Žákovi a M. ... A£ "• 239 úplneji v, V ** *» t» Žáka nznává Kortbúľ" ^ Popruho "nání 7' t„ľku :,J,e- " Toman, P° odchodu jeho z < tal v moci Sigmu dovy. Mimo obléhání Karlštejna ostatní vál v druhé polovici r. 1422 zdají se fidčítí O jalo venosti, : „ obou stranách. Výprav kter< e byl usnesl snem říšský a pro kterou a nejvýš- šího velitele usl i| kurfiřta Fridricha Braníborsk odkryla zvláště patrné nedostatky v státním zřízení které ovSem nepovstaly teprve v té době, v< & ar její po dřívějších zkušenostech sotva kdo doufal. I nelze se diviti, ze tentokráte počalo se vyjedí i, pří ředníky byli někteří pán« i podjednou. Mažeme v tom spatřovati účinky dřív* ch vítězství, ze který nyní těžiti mohl Korybut. Jednání takové úloze, kter byl naň vznesl Vítold, neodporovalo; mělo býti - :io prímerí, a za příměří mělo přijíti — jako byl Vítold ji/. r. 1421 navrhoval — k ';ní« ve věcech n .n- skýcb.71) V jiné príčine váak nebylo lze se ď z těch totiž, kdo jednání na straně kalíŠnickě vedli, ni ješté se nechtěl navrátiti k poslušenství krále Sígmtti proto se na ného ono prímerí vztahovati nemělo. Ní vsak Fridrich, ačkoli se ani tehdy dříi u krále nebyla vrátila, přistoupiti >hl, a tak jednání zůstalo bez výsledku. Jestliže hned potom «'v ■ slyšíme o velké různicí mezi »Pražany a 1 že se jíž válka obou proti o *-<> " m príčiny, sotva v čem jiném jí \ze najíti n jednání, které asi po chuti nebylo n) Líftíny ' ■ ic týkají« n) V listu Fi Jana ! -"- ' '"'■ _____ «doé smiŕení v žádném ohledu nepomreli, jakož také konečný nezdar jeho nejspíše to byl. proč se onen spor zase podařilo vyrovnati. — Mír zavřený dne 27. září r. 142^ zastavil válku, avšak neodstranil nebezpečenství války. Ještě nebyl velmistrem potvrzen, a již hrozil její návrat. Ne však proto, že by se byla jevila na polské straně nespokojenost s výminkami smlouvy, anebo že by se byl řád přece ještě nevzdával naděje na získání Žmudi. Válka r. 1422 byla vyvolána poměry, které v těchto stranách Evropy způsobila bouře husitská. Ovšem k srážkám mezi řádem a říši Polsko-litevskou bylo by došlo i bez nich; než věci by se byl}' sběhly jinače, hned Vratislavským výrokem krále Sigmunda začínaje. Tímto výrokem byly Cechy a Prusy uvedeny ve spojení. Když byl r. 1422 mír zavřen, Koryb-t byl již v Cechách, a Vitold nazýván byl - :rálem Českým požádaným«. V té věci srovnávali se král Sigmund í knížata němečtí,73) že mír zavřen býti neměl a že potrvati nemá. V listopadu přišla z Němec válečná pomoc do Prus, ale ne tak vydatná, že by již proto se byl mohl řád zase odhodlati k válce. Rozhodnutí, jako již v létě před tím, neleželo v rukou jeho. Za sněmu Normberského zdálo se, že králi Sigmun-dovi na ničem ve světě tak nezáleží jako na řádu že, co se v Průších dalo a díti mělo, více se ho dotýká/než co «*je a.stane v Cechách.74, Tehda to bylo, že se počal zanášeti projektem, aby se Uhry, knížata a města ^ Mezsku i rad Německý sestoupili k velkému spolku, "rfirta braniborského, jehož »polek s Vladislavem :i VIII. 138, 173 který by přinesl pomoc úplným neb částečným rozdělením Polska. Jest to plán Vladislava Opolského, který se tu vrací. V létě 1422 vznětlivý Sigmund, popuzen vvpravou Korybutovou, to, co navrhoval a osnoval, nejspíše opravdu zamýšlel. Avšak potom jednání pokračovalo pomalu, teprve na počátku r. 1423 dospělo k návrhům smluvních listin a konečně nedojednáno;^) jafc0 děd jeho. král Jan, i Sigmund často vice plánů najednou sledoval, rozhoduje se podle průběhu věcí a okolností, který by se měl provésti do konce a který v čas opustiti. Tentokráte se takový prostředek umění politického osvědčil; řád zůstal, ne bez těžkých obětí se své strany, ve zbrani, a chystaný spolek, který Vladislavovi a Vitoldovi nezůstal tajemstvím. přispěl k tomu, že se oba snažili mír se Sigmundem udržeti, zůstane-li jen smlouva v září 1422 zavřená v platnosti; Sigmund sám uznal platnost její a obittn výrok Vratislavský. Za jakou cenu ? Za o z Čech a snad ještě více v nejbližší budoucnosti. Styky mezi králem Sigmundem a oběma GedymirM ani po příchodu Korybutově do Čech ani za vál s řádem nepřestaly úplně. V srpnu 1422 přišel 1 Sigmundův do Polska, a již v září ubíral se do Uher Závis \ z Garbova, Korybutem ze zajeti Českého v; naseje dle zvyku té doby bohaté dary.7« byl podobný jako před desíti lety. Jako W) Grünhagen Geschichtsquellen der Huss rerum Sil. VI.) str. 30. O tom. ie tiedo ř wj Ludvík z Lanse, dávaje o tom 19 ,m Grünh »ichtsq ;.,.' nedávno od ného tafe vy« ochal • 174 I r I422 velmožové polští a uherští vedle svých králů Loupili velmi samostatne. Jestliže král Vladislav konečne svolil k vypravení Korybuta do Čech, nestalo se to nikterak za všeobecného souhlasu a ne bez odporu zejména některých praelátův a magnátů polských. Hned v květnu 1422, kdy vznikly obavy, by onou výpravou nebyla vyvolána válka s Uhry, kancléř, biskup Krakovský, a někteří pánové polští zaslali list praelátom a velmožům uherským, vyjadřující přání po udržení dosavadního přátelství a zachování pokoje bez ohledu na politiku panovníku, při čemž také hned naznačen prostředek, který by někdejší přátelství i mezi těmito obnovil: bylo to ovšem odstranění výroku Vratislavského, zejména co se týče Zmudi, ' 'dpovéd zněla, jak bylo očekávati, že, jakmile bude Korybut z Cech odvolán,77) pánové uherští se přičiní též se své strany o smířeni obou králů ... A na tom základě, který v obou listech naznačen, potom se smíření skutečně podařilo. Ne bez vědomi obou panovníků, než zatím ještě bez jích účastenství, počalo se jednání kolem 1. prosince na konferenci praelátův i pánů polských i uherských a skončilo se v březnu r. 1423 na osobní schůzi knížat v Kežmarku. Nem to asi náhodou, že právě v prosinci odešel Korybut^ z Prahy a v březnu potom opustil Čechy. Hned d počátku bylo he předvídati, které z obou jednání ľShíľ pír"' t0tíŽ ° >^k P"« Pik» a sm-ren, s Polskem, se skončí se zdarem.78) Smířením ") CW. 554. > zástupci rádu nebylo zatajováno. 175 knížat v březnu 1423 odčiněn výrok Vratislavský, a mír s řádem zavřený zůstal v platnosti. K tomu radili také někteří pánové čeští strany Sigmundovy, které byl tento k sobě do Uher povolal, a s tím srovnávali se i pánové uherští.71') Ani Sigmundovi jako králi Uherskému nezazelo na tom, komu /mud bude patřiti, kdežto jemu jako králi Českému, který uznán byl od jedné strany toliko, avšak naděje na uznání všeobecné v celé zemi se nevzdával, nepřátelství Poláků hrozilo vždy nebezpečenstvím, přátelství s nimi mohlo však přinésti prospěch. Nový plán krále Sigmunda pre rok 142380) platil Čechám. K společné výpravě proti českým kacířům měli se s ním spojiti nejbližší sousedé, zeí jeho Albrecht Rakouský a nový vévoda saský, Fridrich Míšeňský; k nim se měl přidružiti Vladislav. A král sliboval nejen pomoc poslati, než také osobně se vypraviti do pole, on sám nebo Vitold, ne-li oba zároveň. Knížata a stavy říše Německé měl k účastenství povzbuditi kardinál Brandt; i na vzdáleného Ericha, jenž na severu vládl trojímu království, Dánskému, Švédskému a Norskému, se počítalo . . . Také tento velký plán potom opuštěn. Ci vinou? Veřejné mínění v Německu a potom také papež, jenž těžce nesl, že r. 1423 všestranný útok proti těm. m Dne 27. března poslové města Vratislavě píši rad meynen die ungerischen herren und die beheraischen h das sie nicht sterben noch verterben wollen umbe derPreusi (míněn řád) willen. ', TW 88. O politice Sigmundově od r. 142 novéji jednali A. Uwkkl (Ein Blick In * 1 munds Archiv für Ost Gesch. 68) a WrtoW und Jo U» 1490 Altpreussische Monatsschrift 1893). \ .;-,„ rozcházím, vyložil jsem v MlOG. kd0 »horši jsou Turků a b***.«*) - -tal skutken, Í Sigmunda samého; „a něho se vymlouval tez král tský, M«o Sigmund sám nejradej, by byl v,nu jemu přičet! V skutku mimo Ericha, jenž vojáky převedl pres moře, ale potom z Pomořan zase pos'al domů, a mimo Albrechta Rakouského u jiných ochota buď se od počátku neobjevila žádná (tak bylo v Německu) anebo záhy ochabla; ona unavenost, ba i beznadějnost, jež se ukázala již roku minulého v liknavosti výpravy, dosud trvala. U německých knížat, a zejména kurfiřtův, vedle napětí, které často mezi nimi a Sigmunden! v těchto letech se objevuje, působila nejspíše též nespokojenost s tím, že řád Německý prese sliby, jichž se mu bylo dostalo, od krále byl opuštěn, tak že mír, který měl býti zase odčiněn, přece zůstal v platnosti. . . Upouštějíce od výpravy. Vladislav i Sigmund se dohodli, by se podobně, jako r. 1422, stal pokus o mírně jednání s Čechy podobojí, než tohoto roku ne vedle výprav)-, nýbrž na jejím místě ; vec snadno pochopitelná. Ani Sigmundovy zkušenosti po oblezeni Prahy, po bitvě u Vyšehradu r. 1420, po po-««-NěmeckéhoBrodu r. H22 nebyly lepš; ^ ^ ľ! ľľ nemeck>Vh- Od své poslední porážky již 5£ 2S Z?!!?- d° ČeCh «TP«-* A netrpěl ^^^«1 nevypravil. A netrpela válkou země, kteroM za svou pokládati nepřestával? Polsku pak a Litvě, na jichž pomoc se tehdy zvláště počítalo, ána byla chvíle oddechu ne tak po krátké válce roku předešlého, jako po řadě let, ve kterých vždy bylo třeba W kvite y •Íd"1, kdyb> Se °n* Válce >,rotl techÜm i bez jiných k válce proti řádu se připravovati. Také .se v Polsku pro výpravu proti českým kacířům nejevil žádný zápal, ano ukazovala se i nechuť. A co se konečné Vitolda týče. nemohlo mu býti vhod, aby již tak záhy obrátil sv zbraně proti těm, kdo jej byli nedávno sobě za kráie »požádali«, a jež byl on »pod svou ochranu přijalc. V létě r. 1422, když se byl Korybut do Čech odebral, rozšířila se pověst, že se tak bylo stalo se schválením papeže Martina V. Nezakládala se na pravdě: Vitold byl papeži jen ohlásil, co se stane, za dovoleni nežádá a nečekaje na odpověď. Papež toho, co se stalo, neschvaloval, pověst onu vyvracel a těžce nesl. A přece lze řío že mu nebylo vše v tom, co se stalo, zcela proti mysli. Ať Vitold nebere Cechů pod svou ochranu, avšak a: přece užije vlivu, který u nich má, by je přimel k poslušenství církve, ovšem úplnému a bez výminek; to by'.o přání, jeho a s tím se papež ani před Sigmundem netaja;83 Sigmundvi ovšem na prvém místě, jako králi Ce^ a Římskému, náleží starati se, aby čeští kacíři se se pokořili církvi a jemu samému, jakožto svému dědič pánu; avšak papež mínil také jiného prostŕedn připustiti; více mu záleželo na konci nežli na cestě, íctera k němu vede. «3) Tím koncem bylo obnoveni yšeh někdy bylo, autority círke i vlády Sigmundovy v Cec za spolupůsobení jeho samého, ale i VladisJava a V I sa, Papež Vitoldovi, 21. kvétna 1422 l 93) Papež Sigmundovi, 19. června 1422 l m Papež všude rozeznává tyto d skému (Codex xx ^^^^^^H 17? Od- 51 : ■ S Ü -:: ; - - - ^ou lhůtu by se so tím ] zdařilo. co V poslánu do Čí ::: - s Na ty í e dví iné i lim st ra je pí ■:. s • S .. ■ . tŕed- ■ Xifcdy am pred tán. a :~ -e i. prosince panov- po-• N» :. Te toě v an " ; ä w rceia ■ Z - - bni ^se. , >kmžerikal alo az do 4L «e s plnou bez- "-- -■:::, «.,--.,- -■--".......""'-:~ — :^"-~ ad quem -sä ■-■-■■ Po odchodu Koryi :ojí žižka ^ v ]. náuk !S93. Si : stí : 3 si V äe -ed tím: íafe r.: -na Ratibořského, najaté Čechy propustil. Relaci o poselství jeho v Čechách mi VTadislaw :oldovi CW. 600. Dále sem patří Ks: krále Polského do Čech podané, první po Sestřenci, v I ^ac IL 104—106, Prochaska cfaybm r. 1421. — Sesti r.ec n^ -:o obon stran v pol sqne partis videlicet Hassitaram et Thaboritaram in campis invenit CW. 602 mi dobře hodí k onou:- a shromäždéní n .-.: . .- -. ináao o smiŕen: hal se lichocení r ce; mi ta :á a ta ,n- -entern in orbe parem - Tŕencemdo deve: berka, kde: <*°bn Tomkova i -'-■■ ■ i y o upokojení země české, tak dlouho vnitřními bouřemi ZmítvÍ2v list krále Vladislava obrací se při tom fe vlastenectví Čechův podobojí. Má ještě dele česká krev bvti prolévána a zemé hynouti? Neni-li se obávat,, že se na místě zeslabeného národa českého v ni rozhostí živel cizí. nemecký? Jménem společného -jazyka slovanského» zapřísahá král Polský Čechy, by ustali v bratrovražed- ném boji.90) Ne?, doba, kdy národnost tak mocným se stala činitelem v životě národů, ještě nebyla přišla. Ve hnuti husitském, pi jin sebevědomí národním, stránka náboženská se měla osvědčiti mocnější. Jako rozdvojila národ český a zvláště panstvo české na dvě velké strany v občanské válce proti sobě stojící, podobojí a katolickou, tak měla záhy r zdvojiti na dva válečné tábory také ty, kdo se znali -líchu, než od počátku se nesrovnávali v tom, co má býti zavrženo a co podrženo z víry a pořádků starvch .. . Prostřednictví krále Vladislava bylo přijato, avšak ne v tom smyslu, jak je nabízel jeho list. Ani mírná strana podobojí nemínila se pokořiti církvi bezvýminečně. Listem daným dne 6. června odpověděli králi mistři university Pražské; co Vitold r. 1421 byl nabízel, to od to ovšem doslovné zném listu. Emendace textu SJmSS" vos vemis confonDare (ne con- Ponatľŕ «Íctnrľľend!?-eSt' nC regnum ad ""nam perennem u: nich r. 1423 žádáno, »slyšení«, než takové, ve kterém by strana strany nesoudila, nýbrž přesvědčovala. Není to již ona sebevědomá odpovéd, jaká dána byla někdy Vitoldovi r. 1421, avšak přece daleká toho, co král Polský žádal. 9») O tom, že se přijímá prostřednictví králem nabízené, hned jemu dána zpráva, k dalšímu však jednání dle rady Sestřencovy ustanoveni zvláštní poslové. Teprve u dvora polského měli o úmyslech králových úplně býti poučeni. Podivným způsobem ti, kdo v Praze se Sestřencem jednali, o tom obratu, který byl v prvých měsících r. 1423 nastal, ještě dostatečně nebyli zpraveni, ač-li se nedělali nevědouce; neviděli anebo nechtěli viděti, že niájedn býti o smíření netoliko s církví, než také se Sigmundem. R. 1422 počaté jednání s Fridrichem Braniborským uvázlo, jakmile bylo patrno, že směruje také k uznání Sígmunda. To bylo nejspíše příčinou, proč list krále Vladislava, vy: bízejícík novému jednání, o Sigmundovi mlčí, proč Sestřenec, řídě se radou některých pánů českých, kteří sice k straně podobojí se znali, než k Sigmundovi se navrátit byli ochotni, na otázku, s kým má býti jednáno o smíření, nedal určité odpovědi, než radil všeobecně, by se zavřelo přím na rok »se všemi nepřáteli.« Byl tím míně lehčí posel« 1(>l) Mikuláš Zamba, by vyjednal místo a čas b -čího slyšení; mělo se dle návrhu, který přinášel, k místo navržených měst moravských v některém m slezském, Vratislavi, Svidnici neb Lehnici, nebo v a to nejdéle do letnic (li. června) jakožto U překročitelné, by protahováním jednání o výprava nebyla zmařena. Později mělo do Č. býti od Vladislava hlučnější a slavnější | * by svého zástupce připojil také \ I. : [JB. I : . 1 CW. ' 1S6 Král Sigmund se klamal doufaje, že hned bude ' dnáno také o všeobecné uznání jeho v Čechách. WS) vr" straně podobojí se stará nedůvěra a nenávist k nv zase probudila, a zároveň se vrátila naděje na září? • v zemi spořádané vlády skrze Sigmunds Korybuta, kterv v Čechách u mnohých dobrou po sobě pamět byl zůstavil. 103) Poslové čeští před Vladislavem si stěžovali proti králi Sigmundovi, na něho všecku vinu svalujíce, že slyšení v Brně k místu nepřišlo; druhou a hlavní část svého poselství mínili však nejprve přednésti Vitoldoví, ke kterému se v dubnu 1424 odebrali. Vitoid si příchodu českých poslův nepřál. On byl na list poslaný jemu z Čech v létě r. 1423 po příchodu Sestřencově odpověděl způsobem dosti nepřívětivým listem vlastním, popíraje, že by byl měl kdy co jiného na mysli, než aby se Čechové bezvýminečné církvi pod- rob.li, popíraje zejména, že by se byl Korybut s jeho svolením ke čtyřem artikulům přihlásil. A nejen církvi se mel, podrobiti, než také Sigmunda za svého krále a pána uznat,... Také se jim nedostalo, když přece přišli, v Přelomu u Grodna laskavého přijetí. Přišli dne 25. dubna večer a byli předpuštěni následujícího dne hned z rána, an velký kmže s strojU k odjezdUi k delšimu ní ochoty nejevě. Poslové přednesli všecky starší i novější stížnost, prob králi Sigmundovi ohlašujíce, že jej »na Urále vLdiLtV'CÍ byI tCnkráCe °Ch0ten ^ *>Mch Služcb l03) Vlastní úkol poselství dobře vvtld tv , „ ^ 188), ačkoli prameny, které poz^pn^CW^ *" ^ byly ,namy. Pochybuji však, že by V báta ä Fn.r^T JCŠtČ ^ bvli byvah také od strany podjedCvlÄ Polským o slyšení. echách jednati s králem 1 .. veky. za krále .niti nechtí, a končíce prosbou, l»y ji,,, Vitold, kdy/ již sám koruny přijmouti nechce, a kráh dal kní&ett Korybuta, Velký kníže opétoval výčitky ob-ené v dotčeném listu /. r. 1423: proč chú Čechové podobojí býti lepší než jiní křesťané, proč, znajíce smýšlení jeho, k němu /a.r přicházejí? Ať ho v budoucnosti již žádným novým poselstvím neohtě/.uji! . . . Nedlouho potom, «lne 7. kvétna, mil slyšení před králem Vladislavem u přítomnosti obou poslu, kteří se byli od Vitolda vrátili, v některém místě vclkopolském nové přibylý třetí posel český Jan Valkún s Mlar^) jenž ohlásiv, že odpověď, co se týče místa a času slyšení, bude dána v nejbližší dobé, opétoval před králem žádost před tím v Přelomu Vitoldoví přednesenou, aby totiá ku Sigmund byl vypraven do Čech jakožto budoucí král t rj,//icAQT>) Odpověď zněla podobný jako onde, než byla ve formě přívětivější. Co se pak týóe slyšeni, král Vladislav vyslovil přání, aby se v jednání pokračovalo dále . . . Nedlouho potom Korybut, tentokrát opravdu bez vědomi a svolení krále Vladislava, odešel do Cech. Kníže Korybut hned po svém druhém příchodu do Čech v odpovědném listě svědčícím králi Si«mundovi a zeti jeho Albrechtu Rakouskému, od r. 1424 markrabovi Moravskému a budoucímu nástupci v Čechách, nazval se králem .požádaným a zvoleným,« !<*) Za krále 10») Věřicí list jeho CW. 640 dan jest od 1 Krále však oslovil jménem Prahy i pánův a /emanu 105) v řeči Valkúnovč nazývá se Koryb.u »rex postulal CW. 641 i'»;, des kunit-rcichs zu Beheim und mai Maeheni gevorderter und erwe.ter Kůn din byl hned po příchodu knížete, patrno ÍP ražané, kterým byl také pO svém pří«;! °Dár\ m«, a nejspíše též páni a zemane s Pra. žiay spojen:. Ke všeobecnému uznaní jeste mnoho chybělo Žížka a TáboH ad ve zjevném jednání s králem adislavem, ém s knížetem Sígffl m neměli žádn Jcastcn ™und Kor- eI do ' 1424 skončila sc na Špitálském poli, avšak tat SP knížeti ani ani za krále zvoleného ani > správce zeme od Žížky a T j nepřinesla, třeba o':, strany podobojí se jm spojily k společné vý- pravě o* Moravi Teprv y fv říjnu 1424) mohl ; r. : .:: pn -tu K Ee- .ách, se počala řada ; .odnutí strany pód- ii , ■:. jednáno ta osr: Jan Žížka, jak se zdá, ničeho z tet ú, n . je o smíření s cirkví a áté méně . nejspíše hlavní m a Pražany i jich •poj«'-' Kposk íŕení mírem na álském odlal bez ď: že potrvá. Nemélo-1: isftafcé národu é ■■- z;, ;tj velikou pohroiDn *'■' méla-lí založena Ýtí národ, do ■■- o - ofao -.-;-;. :--> ati a kón zdařiti. Avšak pri t rana podobojí sama byla aspoň tak daleko sjedno- ia, by stranu podjednou přinutila k poc »ti. ^: na Špití .i a úmluvami 7 :VÍ jako následek míru, k tomu ke všemu se okazovala naje. Větší část panstva katok o se vzdávala dalšího je se stranou protivnou, Zdícké úmluvy json pak podobného obsahu jako -nesení sněmu Svatohavelského přeď šením, Jež by se konalo bez účastenství církve a bez« ké strany, podjednou a podobojí, měly se dorozumě'. ohodnoutí mezi sebou; avšak r. 1424 nebylo jako x. J 42 3 jednáno seSígmundem. ély úmluvy Zdícké býti zároveň základem pro králov- í Sigmunda Korybuta? Mír mezi stranou Pražskou a Táborskou udržel se déle, než byl předpověděl Žížka, avšak vzal za své přece dříve, nežli se přiblížila doba úmluvami Zdick pro sněm a pro slyšení ustanovená. Táboří, a vedle nich jíž také Sirotci, sáhli zase ke zbrani jak proti straně Pražské, tak proti pánům podjednou. Ký div, že se v králi Sig-mundovi, jenž byl v úmluvách Zdických spatřoval pro sebe velké nebezpečenství, vzbudily naděje, že rozklad straně podobojí pokročí dále, a že z toho vzejde prospěch jemu samému! I sliboval král bezrx íisty všem straně podobojí patřícím, kdo by se do Brna 23. dubna 1425; dostaviti chtěli, d -:<*° přijdou, mnohé najde ochotné smířiti se s ním a Tyto naděje se nesplnily. V kvétat- 5 na sjezc ■ -vrh řcr -Tito sjezdu nu;. I 2 str března 14^ ::■' zastoupeny byly všecky str Táborskou vyjímaje, pánové čeští podjednou a král Sigmund sám. Pomocníkům jeho nebylo ednati, jak král b; dou&L s je 3rz s celc :ranou kaiišnickou. a žádala opět za .a zase zněla od- p ze U za. jaké žádá, ra bez papeže ne T: Podobně jakc r 1424 P° nnru na Špitálském pc uásiedc . Zdické, tak rok později, v říjnu 142. po c který :é zase sjedno- zavŕeny útn e značnou částí pánův a zeman z-^tLr.yi. -:::r;_ se Aé velké strany, podjednon a podobo^ ;nau dohodnutí na zá ::; -; ift . jalo nemnoho scházeti. Nic-xr. v ■ Korybut se nejspíše že by kdy tečné koruny č: stranou Pra 1 a Táborskou ten- ie- -ía, a spojené strany podobojí a s nirr i íňze sám dob;- i u Cstí (v červnu 1426 . 3obé lo upokojení země smířen a, nemýlim-lí se, také s xálem Sígmundem. JeGnáni s nim počalo se hne stopadu r. 1 ale se ksíby: Rosen - Die Hsta Kory- ■-OU dobou se žádostí •J* ifcwé do Vidné v iobe* fáikéh rezmi lončilo se za nedlouho podobné jako předešlé. Král U, že takového slyšení, jaké se se strany české ádalo, sám nemůže povoliti, odkazuje věc k rozhodnutí pap , a legát papežský, kardinal Orsini. ííran-dův nástupce, v červnu 1426 se prohlásil proti každému dalšímu jednání s kacíri.'1*) Než mezi tím již se byl Korybut ohlédl po jiné cestě, jež by vedla k smíření s církví. Melo to býti jednání s p em samým prostřednictvím polským. Sigmund Koryt s tím vracel k programmu, který byl vy- sílaje ho do Cech (1 - předložil stolici papežské ve. :že Vitold, doufaje nejspíše, že papež, za návrat k poslušenství církevnímu, se odhodlá povolením kalicha ncessi, kterou jíž hotova byla spokojiti se mezi hus frakce nejmírnější, v jejímž čele tehdy stál Příbram. Pr nepovolným měli se spojiti (to, zdá se, byl úmysl knížete; živlové umírnění strany podobo y v '- chác První krc činěn od Korybuta jíž v březnu 142 kdy ještě trvalo jednání s králem Sigmunder Vitoldovi, ve kterém, vysloviv presvedčení, že násilím a válkou Čechám a křesťanstvu pokoj nebude navrácen, obrátil se s prosbou k velkému knížeti, by vymohl Cechů slyšeni a papeže.113) Pokud víme, prosba k Vitolda nebyla vyslyšena. Ale potom se ujal Vladislav. ;.. Tčerr senech nic se W ,yU též Rosenberk a ** * (AČ. I T Akten Vffl- 491. orybat Vítoldow, 193 [estliže v lété r. 1424 Vladislav ohlašoval, že Kory* buí byl odešel do Čech bez vědomi jeho, srovnávalo se to tentokráte s pravdou úplně. Také toho roku král splnil, co sliboval, a poslal Sigmundovi pomoc vojenskou, jak se byl zavázal při smířeni s ním r. I423. Než druhé vystoupení Korybutovo v Cechách vzbudilo na novo nedůvěru proti králi a Polákům. Vévoda Albrecht, když Poláci od něho vypravení přišli do Moravy, urážlivým způsobem kooperaci s nimi se vyhnul, tak že jim nezbylo, než aby se zanedlouho zase vrátili domú.111) Nic-méně z toho mezi Sigmunden) a Vladislavem nevznikla zjevně nevole žádná, a také při plánech a přípravách, jež se vyskytují v nejbližších letech, vždy počítáno i s pomocí polskou.llň) Král Vladislav se ovšem neukvapoval, an prospěch jeho vlastní nevyžadoval upokojení Čech ani všeobecného uznání Sigmundova v zemích českých. Pomáhati jemu znamenalo vždy přinášeti oběti bez vlastního zisku. 116) Nicméně upokojení Čech bez dalšího válčeni i jemu by bylo přišlo vhod, neb, pokud válka trvala, mohlo vždy Polsko okolnostmi neb dútklivou žádostí papežovou donuceno býti k účastenství. Proto žádost Korybuta, ohlížejícího se po prostředníku k jednání s kurií, v Krakově nebyla oslyšena. U?) z Ií^^h'V^^T^ DíUg0S0V° naP™v^ skládá, patrno I 263 2f ľ0"" S,.Simm(Wi Z r 1«! (Cod. Ep. saec XV. Morav, války účastnili (devicta qLdam insuľj^ **"* T * ea recepta ad propria redicrunt). "»™Corum, předa 1IB) RTAkten VIU. 469. m) Srovn. Šmolka 242. 111 UB. 1. 474. Bitva u Ústí, jak byl Korybut předpověděl, ukázala na novo, že násilím hnutí husitského potlačiti nei V říjnu !.].!(. papež ohlásil Vladislavovi a Vitoldovi svou něhotu přijmouti je za prostředníky a povoliti »slyšení« kacířům husitským, ovšem jiné povahy, než za jaké od husitu při jednáni s králem Signuindem a s katolickými pány v Čechách žádáno; poslové čeští měli totiž přijíti a podrobiti se výroku, který papež učiní s radou prae-látuv a učených theologův. Jak měl zníti a měl-li poskytnouti nějakých koncessí, v té příčině se papež žádným slibem nezavazoval. Snad o to mělo teprve býti jednáno dále. O průběhu tohoto jednání jsme však nedostatečně zpraveni; jen tolik víme, že se ujal prostřednictví král Vladislav bez Vitolcia a že k tomu konci vypravil svého posla do Rima.11^) Než ať průběh tohoto jednání byl jakýkoli, co z úmyslů Korybutových dostalo se na veřejnost, vzbuzovalo odpor ve straně Pražské samé a rozštěpilo ji na dvě frakce. Zajetím knížete v dubnu i nastává obrat nový. Praha a Tábor se opět spojily, a tento spolek pí spory theologů, hlavně nejspíše zásluhou Prokopa Holého. potrval a se osvědčil; r. 1427 útok se všech stran na Čechy se valící vítězně odražen, a v offensive, jei se ještě před pádem Korybutovým byla počala, p Než také pokusy o dohodnutí se stranou podj, >u se obnovily v témže smyslu jako před tím. a .-a]nedlouho také s králem Sigmundem. — Poslední léta Vitoldova se v mnohých dobají prvním. íSTfeeč ieho, kterou oslovil papele v, v, vydal Liwicki^Cokex Kp. H.200> v, dotýká teprv n* samém konci. 19* mezi se Politika velkého knížete mela zase na zřeteli zvláště východ, krajiny ruské. S řádem Německým r. i422 byl nastal netoliko mír, než i přátelství, a oboje dle úmyslu velkého knížete mělo potrvati. Žmuď byla Litvě pojištěna; ú Litvou a Pruskem nebylo žádného sporu ... A tu objevilo, že prospěchy Litvy a Polska se přece nekryjí ve všem a všudy, že Jagello — Vladislav, ač domovu svému se neodcizil, přece se jako král Polský nemohl ve všem podřizovati Vitoldovi. Vyskytly se nejprve věcné neshody obou knížecích starcův, které pak přešly i v nechuť a svár osobní. Nejdříve co se Německého řádu týče. R. 1422 mírem vyrovnán byl jen hlavní spor o Zmuď, zůstávaly však neshody menší, které se mely později vyříditi upravením hranic. O to jednáno v nejbližších letech, co se týče hranic prusko-lítevských, beze zvláštních obtíží, na straně polské však s obtížemi, které přemoci se nepodařilo. Jednání se protahovalo od roku k roku, ač Vitold o zdar jeho se pričiňoval všemožně. Jako v dřívějších letech tak i tenkráte tyto spory samy sebou nepatrné nabývaly velké důležitosti, když se zdálo, že z nich vzejiti má válka. V Polsku si mnozí válku přáli, ovšem netoliko pro vyřízení těchto drobných sporů; i zdálo se, že s sebou strhnou krále samého, jevícího k velké nespokojenosti Vitoldově proti řádu tvrdošíjnou nepovolnost, jaká se u starých lidí často vyskytuje. Také smíření s králem Sigmundem bylo úplnější a úprimnejší, co se týče velkého knížete Litevského, kdežto mez, oběma králi se po nějakém čase vracela obapolná aedwera zvláště od té doby, co Korybut zase dlel soupere co se koruny české týče, než) čeho se v těch letech, }ak se zdá, obával( byla 7tóta je se probuditi v Polácích touha po rcvindikaci t ti staré říše Polské? Vždyť styky mnohých knížat h s královským dvorem Krakovským se udržovaly, ;i, kd byly snad přerušeny tím, že řád Německý nacházel ve.'- u přátele a .spojence, potom se zase obnovily. Když pak nastaly vpády vojsk husitských přes hranice a zejména do Slezska, nemohla-li pomoc, které by poskytl polský soused, státi se panství Sigmundovu nebezpečnou? Není divu, že si Sigmund sám nepřál, by sužovanému Slezsku pomoc tou cestou přišla, i když ve Slezsku si jí přáli a Poláci sami ji nabízeli.119) Král Sigmund těžce nesl, že se papež byl odhodlal bez vědomí a takořka za zády jeho vyjednávati prostřednictvím polským s Korybutem a Cechy. Což nebyl on více králem Římským a budoucím císařem, fojtem církve, a což neběželo při tom při všem o jeho král-ství České? Nespokojenost Sigmundovu si snadno vysvětlíme, a netřeba se domnívati, že se snad obával, aby papež se neodvděčil tomu, kdo by Čechy zase k poslušenství církve přivedl, korunou českou. Než v tom, že papež byl přijal Vladislava za prostředníka, bylo přece cosi Sigmundovi nepříznivého. Skrze něho, krále Římského, a koncil b; před tím roztržka v církvi odstraněna, a jednota p obnovena. Avšak papež Martin potom nerad se dával obmezovati králem neb koncilem. Když pak i. dle příkladu daného od Jindřicha Anglického a jeho, počal se pričiňovali o to, aby koncil sešel ještě před lhůtou ustanovenou, dal m lis in IL 16 a CW. 910. J. C o 11 : C-ciiy '•' I 196 se k Vladislavu, na jevo, že jeho, krále Rímskeho a budoucího císaře, nepotřebuje a že se bez něho muže obejíti. Na té dráze pak Martin V. setrval, i když záměry Korybutovy se zmařily. w Krále Sigmunda v tom, co proti Cechům podobojí, »svým a církve rebellům«, podnikal, neprovázelo štěstí, a mnohý nezdar jej potkal vlastní jeho vinou. Než křivdili mu, kdo v době jeho někdy rozhlašovali, že nevítězil, protože prý zvítěziti nechtěl, jej proto bezmála k husitům a kacířům počítajíce, a nejsou zcela spravedliví ani mezi novějšími dějepisci ti, kdo obtíže jeho postavení, ač je znají, přece oceňují nedostatečně. '-0) Jako často v dějinách, tak i tu, mocnější než lidé byly poměry, jak se byly vyvinuly během času. Nezdarem výprav z říše Německé nebýval vinen toliko král Sigmund, a jestliže často, kdy jiní jej volali do Cech, zůstával v Uhrách, aby bránil zemí uherských proti Turkům, nečinil toho jen proto, by se do Čech odebrati nerousil.12*) Tak bylo r. 1428, kdy však utrpěl u Holubce citelnou porážku, na které zahynul Závis z Garbova. A tu sotva papeži ukřivdíme tvrdíce, že mu toto zaměstknání Sigmundovo v jiných stranách nebylo nevhod. Nemělť právě proto práva ohlížeti se po knížeti jiném, jenž by cirkvi a křesťanstvu prokázal ty služby, jichž se od krále Římského dočkati nebylo lze? V řijnu 1428 vypraven do Polska v poselství dominikán Ondřej, přinášeje Vladislavovi a Vitoldovi «°( Spravedlivěji o Sigmumlovi soudí A. Prochaska rOstat-me lata Witolda) a zvláště Th I indner m , í -\ unter den Hamburgern und ľ^™^* ^"^ m) Pravda jest, že Sigmund přicházol «k«*«,- r 197 bully1--) a listy papežské, podle kterých oba měli vstoupiti na to místo, které dosud zaujímal král Sigmund.123) Nadále měl Vladislav s Vitoldem se o to starati, by Čechové po dobrém nebo po zlém zase k poslušenství církevnímu se navrátili. Co se pak mírného jednání s nimi týče (neb papež té cesty nezavrhoval docela), král Polský od papeže opatřen mocí tak plnou, jaké před tím nikdy ani králi Římskému nebyl popřál ... Od říše a krále Římského papež již nic nedoufal; všecka a poslední naděje jeho zdála se obrácena k Polsku a Litvě s plnou důvěrou . . . Poslu papežskému za jeho pobytu v Polsce se vsak mimo očekáváni dostalo úlohy zcela jiné, než pro kterou byl vypraven, totiž smiřovati Vladislava a Vitolda.*«) V Lucku na Volyni se na počátku r. 1429 sjeli Sigmund, Vladislav a Vitold, aby o rozličné věci pojednali a se dohodli také o konečné upravení polských hranic proti Prusku a Nové marce. 126) Dojednáno nic nebylo avšak přátelství mezi Sigmunden! i Vitoldem vzrostlo, ale 'také napětí, které mezi Vitoldem a Vladislavem jd bylo, když Sigmund, jakožto král Římský a budouc. iw\ Zachoval ie Dlugoš v XI. knize, ale náležejí jižkr. HS Spľoeľpíše že Vladislavu věc tu svěřuje, >presertnn SSSSTäsä 198 císař, nabídl velkému ktdšeti Litovskému korunu krdtov-skou, kterou kníže po některém váhání nebyl neochoten přijmouti z jeho rukou.126) Oboje snadno .si vyložíme, i že Sigmund tak učinil, i že se u Poláků potkal s odporem. Dosah a možné následky korunovace Vitoldovy dobře postihli hned rádcové krále Polského, odporujíce návrhu Sigmundovu, kdežto Vladislav sám, v Lucku svoliv, teprve po skončení kongressu knížecího se dal přesvědčiti, že by korunou královskou svazek mezi Polskou a Litvou se uvolnil a snad i docela rozpadl, i*7) Odporem se strany polské prohlášení Litvy za království bylo překáženo, než Sigmund dosáhl, co chtěl: shoda obou zemí a zvláště obou panovníkův byla porušena. V červnu 1429 Vitold králi oznámil, že by ve válce proti Sigmundovi, kdyby vznikla, na jeho pomoc počítati nemohl. K těm věcem, které Vladislava a Vitolda v posledních letech obou dělily, náleželo též nestejné chování k Čechům podobojí. Vitold, někdy »požádaný král Český«, jako se byl se Sigmundem smířil úplně, tak se také úplně odvrátil od těch, kdo v Čechách jemu a církvi byli lS6j Vitold sám nebyl původcem projektu. V dřívějších letech, když Sigmund jemu nabíjel korunu, choval se odmítavě a ještě v Lucku dosti lhostejnč, než odpor, který přišel od Polákův, podněcoval v něm žádost po koruně královské. >«) Sigmund nemínil darováním koruny Litvu prohlásiti za cast .He.. Avšak mezi říší, korunami českou i Uherskou, řádem ľr^Lmrľ°Vym ^á,0vstvim i-tevským mál býti, jak navrho-I on' P v t SC řdál°' ŽC kC k0ru~i Pnjde, Zav/cn »věčný« s uľ^ /ľ tét° £0rUn0Vaci mčl' Proto Přítomni býti také zástupcové koruny české, a sice kníže Přemek Opavský, Püta C,ls olovme a ,ak se zdá, také Oídrich z Rosenbcrka (Dlugoš »V. 402, Cod. Ep. saec. XV. II. 252, CW. 930). 199 vypověděli poslušenství, kdežto v Polsku husité vždy podrželi některé přátele a příznivce, kteří jim zase otevřel, přístup k osobě samého krále. Nevím, lze-li právem mluviti o »straně husitské« mezi Poláky a zvláště při vládě a při dvoře královském; než byli tu nepřátelé krále Sigmunda a přátelé Korybutovi; byli to zároveň nepřátelé řádu Německého a později též Vitoidovi.*2») Ovšem ne všichni, ve kterých se probouzelo staré záští proti řádu a nedůvěra k Sigmundovi, a nověji také proti Vitoldovi, mínili hned jíti tak daleko; jen někteří z nich se nešthili a nelekali přátelských styků s českými kacíři. Byli to Šafraňcové, Jan, kancléř a později biskup Kujavský, i Petr, podkomoří, a syn jeho téhož jména; jich se přidržoval také podkancléř Oporovský ... Smíme-li víru dáti jich pozdějšímu protivníku Vitoldovi, oni to byli, kdo hned r. 1424 — ovšem mimo vědomí královo — Korybuta při jeho druhém odchodu do Cech byli podporovali. 129) Zdali se potom po jeho zajetí o jeho vy- 128) a. Prochaska Polska a husité po odvolání Korybuta Przewodnik XI. Spisovatel si tu konstruuje strany a formuluje jich programm. Že tyto strany byly a že tak určitě se lišily od sebe i měly tak určitě formulované programmy, to vše doká: nelze. Byly tu jisté tendence a směry; byly tu frakce, ale nic více. Srovn. Caro IV. 27. T 129) Viz dlouhý a zajímavý list Vitolduv králi Vladislav CW. 826-830, plný stížnosti' proti »Šafraňcum«. O ■ ■ 1430) a některých jiných v. itu Koryi: Tn r^řinnmíná Vitold králi v onom listé šlo.,- -«— •—_-■ SAS Korihuth, — do— K vestrum honorem et totarn ^n^mtatem Szaffranczonum ipsum Moravám condux«. CW. 826-830, p ny stenosa £- — ^^ ji: datování tohoto kusu (nalez, k r 1430) a n MIÖG. Šafraňcové dle Vitoldova liatu Korybuta . 200 svobození starali, nevíme určitě,130) avšak krátce, než se kníže r. 1428 dostal na svobodu, povolen byl poslům husitským přístup ke králi Vladislavovi se žádostí za volný průchod jeho zeměmi, kdyby vojsko české ve své zahraničné výpravě chtělo táhnouti až do Pruska. I3ij Bylo to někdy v říjnu 1428, když se očekávala nová válka Poláků s řádem Německým. Již z toho patrno, že v Čechách věděli, co se děje v Polsku. V Lucku, lze iíci, měli také husité svého zástupce; byl to nám již známý Sestřenec, jich ne-li posel, aspoň důvěrník, jenž přišel krále Vladislava před přátelským spolkem se Sigmunden! varovat, ale i hrozit, že sice husitská vojska nepřátelsky navštíví také krajiny polské.132) Nedlouho po kongressu knížat sešel se hlučný sjezd v Prešpurku, ke kterému se dostavili také zástupcové všech stran českých, mezi nimi kněz Prokop. Po dlouhém čase král Sigmund se se >svými českými rebelly< setkal zase v mírném jednání osobně. Toto jednání a pokračování jeho během r. 1429 mimo krátké příměří nemělo v té chvíli ještě žádného výsledku, avšak při něm se již objevila určitě cesta, která konečně měla vésti přece k nějakému upokojení zemí českých všeobecným uznáním Sigmunda a smířením s církví na základě kompaktát. Odpovídá to dotčenému již poměru k papeži, že král 1S0) Povést, že se Vladislav a Vitold za jeho vysvobození byli přimlouvali, velký kníže v psaní králi Sigmundovi ÜB. L 584 vyvrací. "») CW. 803. - O nějakých úmluvách v ležení u Reichen-bachu ve Slezsku v dubnu 1428 CW. 828. 13-0 CW- 828: quod si vos finietis cum domino rege Rotorům, ipsi contra vos velint insuryere - tak Sestřencovo vyřízeni připomíná Vladislavovi Vitold v dotčeném psaní z r. 1430- 201 Sigmund neosobil si ani tenkráte práva rozhodovati ve věcech náboženských, avšak neodkazoval již husitů na dvůr papežský, nýbrž na koncil. A od nich tato instance také, ač ne bez znamenitých výhrad, byla přijata. Počátek vyjednáváni v Prešpurku v dubnu 1429 také ukázal, že na všecky vůdce strany Táborské a zejména na kněze Prokopa nebyla přešla ona nesmiřitelná nenávist proti Sigmundovi, jakou před tím shledáváme u Žižky 138); jsme-li dobře zpraveni, nabídnut králi až i návrat k plnému poslušenství, jakmile by on sám přijal kalich. To, co někdy od Vitolda, to tedy bylo v té chvíli žádáno od Sigmunda. A nebylo nabídnutí takové lákavé? Ona mohutná vojenská moc, jež se byla v Cechách vyvinula, Žižkovo válečné umění, cvik a zkušenost, jež se nahromadily v bratrstvech a jich organisací — to vše mělo býti jemu k službám. »Potáhneme, kam chceš, a pokoříme ti každého nepřítele, t tak se prý ozvali před Sigmundem v Prešpurku husité dne 8. dubna 1429. Král se prý však uražen odvrátil od kacířův, když jej lákali, by sám kacířem se stal. Pristupuj e na to, co mu nabízeno, byl by se ovšem musil vzdáti naděje, že dojde koruny císařské, byl by se musil odříci říše a království Uherského. A byla by strana pod-jednou, dosud strana jeho, v Čechách a na Moravě, b) by Slezsko a Lužice zůstaly při králi přijímajícím z kalicha? Byli by král a nová strana jeho stačili k jich p< robení? Bez ohledu na odpor proti kacířství, který ta u Sigmunda i bez hlubšího náboženského citu shledá. pochopíme, že jej nelákalo postaveni ^%™ ^ jakého později další průběh věci uvedl Jirto Poděbrad ~^Na Sirotky, ja* pra* Tomek *£J*" ■ mundovi odporné Přešlo jako cl rím «o 202 skcho . . . Nicméně smíření krále Sigmunda r. 1429 od mnohých se pokládalo za možné a u mnohých nemalé vzbuzovalo obavy. V Polsku zejména se rozšířila hned po sjezde Prešpurském a potom ještě udržovala pověst, že ve válce, která po kongressu Luckém mezi Vladislavem a Sigmundem zdála se hroziti, důležitá úloha na straně Sigmundově připadne vojenské síle husitské, anebo že aspoň taženi vojsk husitských do Slezska zasáhne také sousední Polsko.134) Nesnadno pověděti, pokud tyto pověsti v Polsku opravdu docházely víry. Ti, kdo přáteli Sigmundovymi nebyli, si ovšem nemohli přáti, by se jednání, jež v Preš-purku se bylo počalo, šťastně skončilo, nejméně Safraňci.130) A v králi Vladislavu jich přičiněním, jak se zdá, rostla nedůvěra k Sigmundovi a tím také moc, které u něho nabývali. Safraňci se také postarali, by styky mezi Polskem a husity nepřestaly docela. Právem smíme polskými husity nazvati ty Poláky, kteří, s Korybutem do Čech přišedše, ke kalichu se byli přiznali a k vojskům husitským přidružili. K nim náležel onen Vysek Račiňský, někdy (1421) posel Vitoldův, k nim náležel také jiný šlechtic polský Dobeslav Puchala z Uher, v nejbližší době hlavní důvěrník Šafraňcův I3t) CW. 823. S26. - Pověsti o dokonalém smíření krále Sigmunda s knězem Prokopem vyskvtlv se take ještč později. B. II. 26 srovn. Bezold III. 29). '») Srovn. co píše Vitold v často dotčeném listě (CW 828) o Šafráncích: de quorum . . . mandato . . . Sestrzenecz ad pre-d.ctos hereticos . . . sepius percurrebat, prius tarnen, quam cum dom. Romanorum rege in Presburg convenissent, eosdem indu-«ns et ipS1s suadens, ne se cum dorn. Romar.orum rege unirent aut aliquas pacis treugas inirent. 203 mun« ěme v Cechách. Pred lety také on byl sloužil králi Si* dovi, než r. 1410, když nastávala válka s řádem Nemeckým, vrátil se podobně jako Záviš z Garbova z ciziny Patril tedy k těm Polákům, s kterými ve spolku ve válkách pruských roku řečeného a potom také r. 14,4 proti rytířům byli bojovali válečnici čeští. 136) Později Puchala byl nejspíše v průvodu Korybutově hnedr. 1422, když se kníže jako Vitoldův náměstek ubíral do Čech'. Korybut jemu na Moravě odevzdal Uničov, kterého se zmocnil a kde ponejprv podobojí přijímal. To město držel Puchala i po odvolání knížete z Čech, zdráhaje se je vydati králi Sigmundovi, i když mu to Vitold rozkazoval. Nejspíše že zůstával na Moravě i potom nepřetržitě. R. 142S se jmenuje mezi vůdci vojska husitského, které v březnu do Slezska vtrhlo, podobné jako Fridrich z Ostroha, »kníže ruský«, jenž byl se Sigmundem Korybutem přišel do Cech a udatně u Ústí bojoval . . . Korybut sám, jak víme, od dubna 1427 zůstával ve vazbě. Konečně propuštěn na svobodu, snad hlavně přičiněním Puchalovým, jenž knížete v říjnu 1428 doprovodu do Moravy a x^dl do pevného hradu Oder, v Opavsku u samých hranic ležícího, kterého se husité snad již r. 1426 byli zmocnili a v jehož držení potom Puchalu nacházíme. V Lucku Sigmund sice žádal na králi Vladislavu, by Puchalu, svého poddaného, odvolal, což také slíbeno, než Schafe a Korybut zůstávali i potom na Odrách čekajíce, jakv b další průběh věcí. . - Byl jim přízniv, když jednán, i; králem Sigmundem a husity se přece nedarilo, a oapetl a jiný Šlechtíc polský ustanoveni xa vchtel« víme byl také Žižka- 204 mezí ním a Vladislavem se vzmáhalo. Někdy v červenci 1429 Puchalovi dovoleno přijíti do Polska a snad i ^ dvoru královskému. Již před tím z Oder se byla počala malá válka proti přívržencům krále Sigmunda. fta Odrách přebýval vždy také Korybut; s Prokopem, vracejícím se z Prešpurka z druhého poselství svého (v červenci), sešel se na hradě Sovinci v Olomoucku ... 137) Ostatek Korybut neměl tehdy již žádné strany v Čechách a s Pražany vždy ještě nebyl smířen. Při vší chudosti pramenův tolik přece poznáváme, že mezi husity nebylo v té době žádné strany polské, totiž takové, která by, jako před několika lety, byla ochotna na místě Sigmun-dově Vladislava prohlásiti za krále Českého. I po druhém poselství Prokopově v Prešpurku převládala nálada Sig-mundovi nezcela nepříznivá138), a pokusy, by aspoň při měří bylo zavřeno, nepřestávaly. S tím vším souvisí nejspíše, že zemím Sigmundovým mimo dvě kratší návštěvy ve Slezsku a Lužici popřán byl pokoj, a že se nejbližší velká výprava přes hranice české, jež se počala na samém konci r. 1429, obrátila do zemí německých. Pověsti a obavy, které se byly v Polsku vyskytly před tím, se v nejbližší době opakovaly. i«) CW. 860- ™) Vždy Sirotky vyjímaje- V listě krále Sigmunda Vitol-dov. v srpnu 1429 CW. 862 čteme, Že by bylo po sněme o Nanebevzetí P. Marie bezmála přišlo k válce mezi nimi a ostatními stranami, které ke králi poslaly Menharta z Hradce. — S tím souvisí různice, ba válka mezí Starým a Novým městem Pražským, při čemž onomu pomáhali Táboří, tomuto Sirotci. Po smíření obou měst Pražských zase se počalo nčjaké jednání se Sigmunde skrze VilOma Kostku z Poatupie a Tluksu z Buřenic V.W. S7o. 205 Německý řád, kdysi k boji proti pohanům založený, když v sousedství již žádných pohanů nebylo, byl by se měl se zvláštní horlivostí věnovati boji proti českým kacířům. Ale té horlivosti v něm nebylo. Když r. 1430 z Říma přinesena zpráva, že kurie papežská míní vyzvati řád, by se zemí okolních, od husitův sužovaných, ujímal (kollegium kardinálů chtělo k tomu konci poskytnouti znamenitou summu peněz), prokurátor jeho v Římě se všemožně pričiňoval, aby neprišlo k tomu. Před tím, r. 1421, v Prusku konány prípravy k vypravení válečného kontingentu proti husitům, než potom bylo lépe, pokud válka s Polskem i Litvou hrozila, podržeti branný lid i peníze v zemi. Avšak ani po válce se nesplnilo práni kurie, by se řád věnoval se vší silou boji proti kacířům. Teprve r. 1427 vypravilo Prusko nějaký počet žoldnéřů pod Gottfrieden! Rodenbergem; ale, jakmile se hlavní vojsko německé od Tachova obrátilo na útěk, opusul. také oni Horní Lužici, kde právě stáli. 139) Tak ucmh rad a země své povinnosti k církvi a říši „dost; ríšske be^ však, na které ser. 1428 německý sněm usnesl, v Prusku nemínili se podrobiti.140) jr.? ."SSS skou mnoho nevydaly (Vo.g ( .,., Hi) jak se domnívá Toeppcn - vlastního Pruska, a konány tu přípravy k obraně zeraě.i«) Toto nebezpečenství sice minulo, když husité tentokráte nepřekročili hranic lužických a slezských, mohlo se však vrátiti v nejbližší době zase. Než velmistr nenacházel v zemi velké ochoty k obětem peněžitým, jichž ke zbrojení třeba bylo, aniž mohl obdržeti k prosbě své od Vladislava Polského slib, že by Prusku přispěl na pomoc, ačkoli žádost jeho podporoval Vitold, když král obvyklým způsobem část zimy u něho v Litve trávil. *&) Po novem roce (1430) se však v Polsku samém vyskytly zase obavy před vpádem husitův, když husité opětovali svou žádost za volný průchod do Pruska, ale s hrozbou, že sice vtrhnou do země polské. Výprava Táborův, která jíž napřed vzbuzovala takové obavy, počala se v březnu r. 1430. K Táborům se přidali Puchala a Korybut se zástupem Polákův, který již dříve pro ně byl sebrán v Krakovskú a v té době stále se sesiloval . . . Nicméně na dvoře královském, jenž se tehdy zdržoval ve Velkopolsku, obav přibývalo, čím více se vojsko české přibližovalo k hranicím. Král Vladislav, ač návštěva jeho v Litvě nebyla žádného způsobila smířeni, se obracel s prosbou za pomoc k Vitoldovi, ale také k velmistrovi ... I zdálo se, Že očekávaná invase již nastává, když v době velkonoční přepaden a vypleněn u samých hranic slezských ležící klášter a poutničky ^ M2) Tehdy dán v Prusku rozkaz, aby pozorováni byli cizí pnenoz., nejsou-li to špehouni husitův. Také zapověděn vývoz kom ze země, a velmistr se ohlížel po válečnících, .die die wagenborgk kunnen machen und u.srichten* (Toeppen Akten I. 143 CW. S90. 207 kostel Marie Panny v Čenstochově. »•*) A tab ; >>— '<, exercitibus per reg»" permitted CW- 837). 203 Za poslední návštěvy Vladislavovy u Vitolda ani dřívější přátelství obou se nevrátilo, ani moc, kterou kníže dotud míval při králi, se neobnovila. Dělila je vždy ona koruna, kterou byl Sigmund Vitoldovi nabídl a o kterou Vitold čím dále, tím horlivěji stál. Na začátku r. 1430 zbrojeno v Polsku a Litvě. Proti husitům? Tak si přál posel papežský dosud v zemi přítomný, avšak dosti blízké bylo tehdy nebezpečenství, že konečné přece přijde k válce o korunu, ve které proti Polsku státi bude Litva spolčená s řádem Německým.148) Dříve se však Vitold pokoušel, aby Vladislava vybavil z vlivu Šafraňců, líče jemu v listech plných výčitek proti nim a proti němu samému, jak jeho vlastní vinou moc kacířská vzrostla tou měrou, že se již Polsku samému stala hroznou, wOj odporučuje dorozumění se Sigmundem a háje ho proti nařčení, jako by S kacíři se přátelil a proti Polsku spojoval. Avšak mezi králem a knížetem stáli vždy Šafraňci, ona »nová rada«, jejíž vliv ani tím neutrpěl, že Vitold se svými žalobami proti nim a proti králi se obrátil k pánům a praelátům polským150) ■ - ■ l«) Vitold, když byl od Vladislava žádán za pomoc proti husitům, činil splnění žádosti závislým na tom, jak se král dále zachová, co se týče koruny. Nepovolí-li, psal 15. dubna velmistrovi, nepošlu pomoci. A následujícího dne se tázal velmistra o radu, »ab wir im hülfen sullen wider die Ketczer adir nicht.« 9) Ceterum scribitis, ut novitates vobis scriberemus apud vos occurfentes; nullas scimus, solum audivimus quomodo heretici crescunt et quottidie confortantur, quodque'vos ipsis favetis. Tak napsal Vitold v listu králi ze dne 13. června 1430 (dle správného datování) CW. 833. »0) CW. 836. Dle přáni Vitoldova mol list jeho sdělen býti tíí obci města Krakova. Ke konci žádá, by pánové polští nedo- Pttsfch, by král povolil husitům průchod k tažení do Pruska. té uobe, v červnu 1430, zase již bylo vojsko husitské ve Slezsku, 2i 9 /e mezi těmito měl Vitold své přátele, a že mnozí, zejména z praelátův, neschvalovali oněch styků vlády polské Či spíše Šafrancův s husity, nelze pochybovati; avšak nebylo tu žádné strany Vitoldovy, jež by projekt korunovace byla schvalovala. Než Vitold se ho nevzdával, a proto hrozila válka, ač si války ani on sám nepřál ani velmistr... Již byl den ustanoven ke korunovaci, svátek Narození Marie Panny (8. září), již do Vilna byli sezváni hosté, mimo jiné také velký kníže Moskevský i velmistr řádu Německého; již chystalo se na cestu na Litvu poselstvo Sigmundovo s korunou, jeho darem. Před ní měly ještě poslány býti důležité listiny; než ti, kdo je přinášeli, byli v Nové marce, tedy na území, které držel Německý řád, od Poláku přepadeni, a listiny jim odebrány. Král Polský žádal velmistra, by poselstvu Sigmundovu průchodu zeměmi řádovými neposkytoval, má-lii mfr potrvati, a na hranicích se již sbíralo vojsko . . "») Nez take Poláci považovali válku za poslední prostředek Cc, se nepodařilo zimy minulé, podařilo se na podzim ,430- vace byla mezi tím odložena, v .tu Al„i] r-o bv však znamenala a jaký Dy u. potom nevzdával, co by v ^ ^ v budoucnosti pomer PoUka a UHJ, bodnouti počínající se jednán.. Sotva se po ------'""—" , «-«i «14 dle spr- oznamuje, ze ui«. * ~»*J?£ sou— dopisu CW. M u Po.** * husité v počtu 400 koní. 210 než Vladislav odešel z Litvy, ochably náhle síly tělesné osmdesátiletého starce. V říjnu 1430 zemřel velký kníže Litvy, někdy »požádaný král Český«, Vitoid, jinače Alexander. 162) V tom se shodují starší i novější dějepisci, že Vitoid byl panovník znamenitý. Někteří mu při tom připisují dalekosáhlé záměry; mluvíce zejména o jeho panslavismu, míní tím snahu po sjednocení Poláků, ťechův a Rusů v nějakém politickém svazku a snad i v jedné církvi.1^ Vitoid vládl na Litvě a v mnohých krajinách ruských; v době jeho se ještě jevila možnost, že velký kníže Litevský se stane vrchním pánem všech zemí ruských bez výminky.154) V posledních letech svých měl jakousi hegemonii i nad těmi knížetstvími ruskými, která k říši Litevské nenáležela, ani Moskvy, kde vládl vnuk jeho, nevyjímaje, i nad svobodnými obcemi Novgorodem a Pskovem. Také v chanátu Tatarském při častých sporech o trůn obyčejně rozhodoval velký kníže Litevský. Jeho panství litevsko - ruské stálo ve státoprávním svazku s korunou polskou; Vitoid nějakou dobu byl nazýván králem Českým »požádanýiru. A přece nelze mluviti o »všeslovanství« Vitoldově. Jemu nešlo o národnost a slovanství, nýbrž o Litvu a její historické tradice, které mu ukládaly, by proti řádu Německému uhájil na západě, co mu náleželo po předcích, aby šířil dále panství svoje v krajmach ruských. Ne proto byl nepřítelem řádu, že •') Tak, místo Vigand, nazval se, když přešel k pravoslaví, a to jméno mu dáváno i potom vedle nejstaršího pohanského, Srovn. co proti tomu podotýká M. Bobrzyúski (Dzieje r0vn" A Caramon* Biitoutt, str. 263. 211 řád byl řadem německým a přinášel germanisaci krajinám baltickým, nýbrž proto, že jemu odnímal kuslitvy Zrnu*«*) A toto nepřátelství trvalo jen potud, pokú spor o Zmuď nebyl vyřízen. Sigmundovi se stal Vitoid nepřítelem, když on Žmud přikázal řádu, se sporem o Zrnu d zmizelo také nepřátelství proti němu. Čechům byl Vitoid nabídl za krále, ne proto, že se tu vzpíralo slovanství proti živlu německému, nýbrž předvídaje, že Sigmund ponechá Zmuď při Litvě, aby nepřišel, staraje se o řád Německý, o korunu Českou. Tím méně jemu běželo o kalich; nevíme, čí vinou se Čechové klamaí více, jeho či vlastní, když spatřovali ve svém »požádaném« králi také >obhájce zákona božího«; leda že jim byl snad u kurie papežské vymohl podobné kon-cesse, které potom koncil povolil v kompaktátech. Cechové měli se však vždy navrátit k poslušenství církve katolic a stolice papežské, podobně jako se nějakou dobu byl pričiňoval také o unii církve východní, tím totiž. se tato Římu podřídila podobným způsobem.150) Avs tvto snahy o »unii« se objevují již v době, kdy vznikalo; potom již jen zřídka se jich vzpomíná. Nic v nich, více než v čem jiném, zračí se stát: 155) Velmi důrazně tuto stránku politiky Vitoid A. Prochaska ve svých rozpravách »W fewestyi v (Przewodnik VIII. S2) a -Polska i Husyci buta z Czech« (Przewodnik XX 264). 156) Při smíření Čechů s círk\ církve proti husitství, tak Že se dlouho Chtěla odhodlati; při unii vadil n proti západní. Povolení kalicha tu mnoti tu jiné a vážnější rozdíly, pro které ^, byly rozešly. x nábož: znání přinášela té Utyé, zbudovali předkové jeho. vážné nebezpe- čenství, Toto nebezpečenství p zároveň s »unjj Polskem vyžadovala cirkevní mři s Římem. Politickou airií přivtělena Ut koruně Poisk; Než Vitoid se toho domohl, že potom obdržela zase 10 knížete. A tento velký Vitoid sám, váhou své osobni uifl, aby Litva se nestala pod- řízeným : a» Polska. Ba lze říci více: v zevnějs politice vlivem je nevládá to, co lze nazvati motivem litevským. Ani no n- .ézství zbraní polských r. 1410 neprií ; samému prímo ještě žádného .táa. že par. již nemělo růsti na úkor jeho. evindikaci six hranic, o nabytí Pomořan a Chel- ate jen 'red válkami, ne však po nich, jedná. mír. T : další v s řádem Německým mohly ví r ;spéC: bka vyříditi tyto spory mezi ním a Polskem v zase se ozývající, starší, než byla unie s Litvou. K této válce však Vitoid nejevil ochoty. A odtud se v .á jeho spor s Vladislavem. Byl to zároveň Litvy a Polska. Tím se objevila :íva mocnější než dlouholeté osobní přátelství obou tom práv ;■ ona nutnost, jež v dějinách ládne, že mocnější než osobnosti jednotlivců asto bistor tradice celků, ke kterým jednotlivci tří, anebo že vlastně tyto tradice v jednotlivcích, kteří mocné v dějinách vynikají, se zosobňují. Ve Vitoldovi zosobněna mi Litvy. Této neodpovídalo, aby v bu- cnosti, po Vitoldovi, t té přešlo úplné do Polsky, - mlouvy, na kterých unie byla ' *»• /li mužov taří . . . Vítold nejsi. tezi Litvou a Polskou pi než jméno královské mělo, jak se zda, aspoň tu míru samostatne lerOQ mě'a Inání, jež se počínalo přec eslo nové smlouvy, ve kt y yla unie Polska a Litvy zakládala v další buc ce více než Soletého se dostavila vžč :ě při Polsku a Litvě zbylo po Vitoldovi sm ;por přece ještě nevyřízený. Y ;~o ie dostavila po jeho smrti, mezi Lit a ;lskou. . : tom mela Litva řád Německý za spojene Zdálo se, že proud se obrací nazpět k prvým le Vla-íslavovvm a Vitoldovvm. V té válce mohla -anie za své navžd; .viwT) — v Cechách mu říkal: ú — byl z mladších bratři Jageilových; s ním záře dysi přijal křest v Krakově, i dáno mu jméno 1 Potom mu přišla léta plná nepokoje. On sám velkým knížetem Litevským, a proto Vitolda ne ako někdy Vitoid ucházel se k tomu o pon 'jako Vitoid za tuto pomoc rádu prodával Žnr válre, která se skončila r. 1404 mírem v Ra o to běželo, bude-li budoucně velkým či Svidiygdlo. Všude, kde Vitoid měl pr : dry^ello hledal prátel; r. 1404 P^ Smolenského. r. 1408 velkého Powsta * _ jÄJM:«\ T*> to 1: (Otisk 2 Rozprav akademie. dobč. _ Viz též A. Pro. •_' S2 akad. 1895;'. 14* -- Smiřen na krátko s Vitoidem, r. 1409, když se blížila se hotov spojiti se s rytíři; již o to zavřena smlouva... Osm let potom zůstával ve vazbě svého rítézoého soupeře. R. 141S vyvázl útěkem, r. 1419 pro- xále Sigmunda přijat na milost od Vladislava, - e Vladis 1 smířen s Vitoldcm. Od té doby oval se pc í- Přeživ Y:tolda, došel velkého knížetství po něm S wem o korunu se v Litvanech byla probudila žádost po samostatnějším postavení; po smrti Vitoldově nechtěli zůstati bez zvláštního knížete. Král byl v zemi a byl v 1 moci. V minulých letech býval bratru shovívavější neí Vitold; po smrti Vitoldově Litvanů svolil. Tak vs: i konečně přece na .0. Xež v tom okamžiku se .avil spor me a Polskem o Podolí, které byl od " va držel Vitold. Vlastně proti vůli králové aspoň jeho vzbudili tento spor pánov olští. A z toho sporu vznikla v létě 1431 válka mezi F m a Li . m ; :i V vem a Svidrygellem. ni se také hned přidružila válka s řádem Německým, pojen em gellovým. Než po nedlouhém trvání zav smlouva o příměří na d ta f 1431 —1433). "-mistr Pavel Russdorf byl válku počal nerad a bostmi; ani obyvatelstvo v Prusku si války nepřálo. Mezi Polskem a řádem v té chvílí nebylo Žád- a sama vedena od rytířů s krutostí i na ten "a způsob někdejších reys do zemí pohanskych. V Polsku proto vzniklo veliké rozhořčení prcm ; Poláci by se byli rádi se Svidrygellem smířili T £rj ľ!'™"1 Spr,j;!i- AJe SvMrygello chtěl zničiti unii S,P7:a;..a t0 c řád; proto se byl řád válk • -Sa pnm e obě .str .řipravovaly k vál. 5ak, nezk n, zase přišlo, vymkla se vlastní Litva oci Svidrygellovy. Při smrti Vitoldov. lne strany, kterou bychom nazvali polskou; později se objevila, ale ne v tom smyslu, že by byla chtěla úolnérnu splynuti Litvy s Polskem; spíše běželo o obnovení po meru, jaké byly za Vitolda. R. 1432, kdy ještě přiměn trvalo a pn tom také bezvýsledné jednání o mír, v p zen z Litvy Svidrygello od Sigmunda, bratra Vitoldova. Za uznání, kterého se mu dostalo od Vladislava, přizn *-mund Podolí Polsku. Než, co se řádu týče, nový velko-kníže by byl nejraději k němu zaujal podobné posta jako v posledních svých letech byl zaujímal Vitold, a velmistr by byl nejraději zjednal smířeni mezi Svidry-gellem a Sígmundem, tak aby oba zůstali spojenci . proti Polákům. Ale ani jedno, ani druhé nebylo možné.153 gmund nevládl celým velkým někdejším panstvím žoldovým; v krajinách ruských se udržel Svidrygello. Války mezi obojím velkým knížetem — neb oba se ta zvali — účastnila se také Livonská větev řádu, porns Svidrygellovi, kdežto Sigmundovi přicházela pomoc z ?c. Nicméně příměří mezi Polskem a řádem potrvalo a r. 1433. Výminky Polákův, za kterých byli ochotr. mír tehdy zněly: vydání Pomořan, Chei; rých menších krajin na hranicích, zejména Něša a okolí. Ve válce, která se tak dlouho p Dočala stály proti sobě Polsko a 5ÄÄ a Svidrygello na s krajiny 'ruské, pravoslávne; : ,skva i Tver. L24. 21ft Vladislavovi i Vítoldovi někdy od řádu bývalo vyčítáno, že se proti němu spolcují se »schismatiky« ; v té dobé se tato výčitka obracela proti řádu ... A nehrozilo skutečně co největší nebezpečenství víře a církvi katolicko ve východní Europe, nenastávala jí ztráta toho, čeho byla nabyla křtem Jagellovým v Krakově a unií Polsky s Litvou? Takové obavy vyslovil r. 1441 biskup Krakovský Zbihněv Olešnický: m) v tom i mnozí novější historikové, podobně jako již Dhigoš, spatřují vlastni a hlubší význam »povstání Svidrygellova« : Svidrygello, ač sám zůstal katolíkem, jeví se jim jako zástupce pravoslaví a národnosti ruské proti víře a církvi katolické i proti národnosti polsl; . Takové věty či, abych tak řekl, formule,160) zřídka vystihují bohatost a spletitost dějin v jich skutečném průběhu. Platnost této, kterou ne b tendence nejprve vyslovil biskup Zbihněv, zejména, co se Svidrygella týče, již proto obmeziti třeba, že on po Vitoldovi převzal i jeho programm, totiž provedení un církve východní a západní, unie, jež vždy přinášela větší neb menší vítězství církví zapadni a tomu, jenž již měl býti uznán od církve celé, na Západě i Východě křesťanském, papeži. A také v století 15., ač starý rozkol mezi Západem a Východem úplně nebyl odstraněn, nýbrž jen zmenšen a obmezen, Západ a Východ nestály proti sobě tak nepřátelsky jako často před tím a také potom . . . Hlava říše, od r. 1433 konečně také korunovaný cisar Sigmund udržoval jako prve s Vitoldem, tak potom rrnH '? VÍZ Íeh° list zaslaný kardinálu Julianovi Cesarinimu l^od. Ep. saoc. XV. sv. 2). nanřeTl8?«? t0 °byče»nč Jednostranné abstrakce, hledící již napred k dalšímu proběhu věcí. 217 s jeho nástupcem styky přáteiské; vždyť čemu on j* drive chtěl, konec unie Polsky a K rake spolek radu se Svidrygellem schvaloval': bez jeho Vědomí a schválení, bez jeho nabádáni velmistr by byl r. «43' války nepočal. Sigmund, ač sám války se ne-sucastnu, patřil přece k jedné /. obou stran, jež nepřátelsky stály proti sobě. Jinače než hlava říše, budoucí císař, zachovala se hlava církve, papež. Přízeň, kterou měli Poláci u kurie za Martina V., potrvala také za nástupce jeho Eugena, potrvala však také nechuť mezi kurií a Sigmundem, ba v/rostla, když Sigmund přišel do Italic pro korunu císařskou a když se proti papeži ujímal zasedajícího v Basileji sboru církevního. Papeže a císaře, papeže a koncilu nenajdeme v té době na téže straně. Kurie nenabádala řádu, by mír s králem Polským přerušil, a, když přece byl přerušen, těžce to nesla;1'11) r. 1432 Vladislavovi povoleno vybírati desátek od duchovenstva polského proti Tatarům, proti schismatikům a také proti kacířům českým, ač výpravu polskou do Čech již sotva kdo očekával, kdežto novou válku s řádem nebylo lze odvrátiti. Styky vlády polsl s husitskými Čechy kurii nevadily . . . Na jedné stra tedy spatřujeme císaře, sbor, Německý řád i ruské pra', slavné země Svidrygello vy, na druhé papeže, Polsko vlastní Litvu pod Sigmundem, bratrem Vitoldovým. A této straně najdeme též husitské Čechy. Papež Martin V. nejednou byl vyslovil přání. I ochotu k boji proti nim. 218 skrze krále Polského navráceni byli Cechové, po dobrém nebo po zlém, k jednotě církevní, přednost dávaje jemu pred králem Římským a budoucím císařem Sigmundem. A toto přání trvalo dosud.16~) Nicméně, když měl odejíti přes Alpy kardinál Julian Cesarini, aby ještě jednou křesťanstvo povzbudil k tažení pod znamením křiže proti českým kacířům, týž papež vyzval také Vladislava, by, zapomena vše, co jej dělilo od Sigmunda, poskytl mu pomoci při válečné výpravě, jež, podaří-Ii se, měla Sigmun-dovi zároveň zjednati poslušenství všeobecné v zemích českých. 163) Než průběh věcí, jak se připravoval od smrti Vitoldovy a pak se během r. 1431 dostavil, činil kooperaci králů Sigmunda a Vladislava nemožnou; a také kurie od Polska dále již této oběti nežádala. Avšak- dosud trvalo splnomocnení udělené králi Polskému od kurie k jednání s Cechy. 164) Na tom základě dostalo se Čechům podobojí konečně toho, oč od let žádali, veřejného slyšeni na hradě královském v Krakově u přítomnosti krále i praelátů a velmožů polských. Dostaviliť se tehdy do Krakova kněží Prokop Velký a Bedřich ze Strážnice, Mistr Petr Payne a Vilem Kostka z Postupic jakožto vůdcové a přední členové poselstva českého. Hádání s mistry a doktory *-- >™, Již se počalo dne re, bfe^iÄ, týkalo se ^^^^^1« »"V — Vito.dova, est nobis converter omnem fiducial snem Í ľ ""^ "T"" U]:; Dlugoš IV. 431. P m eE preces n0SCraS" 1'"1) Podnět k novému iednání a- «kého, ač Dlugoš (IV 4371 Zľ ■ "S"1* °d krá,e Po1" -rovn. UB. I1/205 ravu'e- že Cechové sami za ně ^»uncnta et responsiones především a snad výhradné otázky, mají-li Čechové právo «kw poslušenství odpírati, a jakou cestou by bylo be roztržku mez, nimi a církví odstraniti, k čemuž se jim kra nabwl za prostředníka. Tím míněno bylo, jako již za let předešlých, že prostřednictvim polským mělo se v. ibajiti nejaké jednání mezi Čechy a kurií papežskou Než v Cechách naděje obou stran, podjednou i podobojí, se již obracely ke sboru v Basileji se scházejícímu, a ta poslové čeští v Krakově vyslovili ochotu jej obeslati. ovšem za jistých výminek. A o těchto výminkách rokováno dále, když od Poláků bylo žádáno, by Čechové napřed se zavázali, že se rozhodnutí koncilu ve všem podrobí bezvýminečně. K dohodnuli za pobytu posl českých v Krakově, jenž potrval do počátku měsíce dubna r. 1431, nedošlo, leda že Cechové ohlásili, že by přijali krále Polského za prostředníka, aby jim zjednal bezpečné pro jízdu do Basileje. Další jednání odročeno k sněn. jenž se za nedlouho měl sejíti v Praze, a k němuž ta král Vladislav vypravil své posly. R. 1422 Vitold, přijímaje Čechy »pod svou ochra nabídl se kurii za prostředníka. Než Vitold sám se nedlouho programom svého vzdal, a programm je:;o [ na krále Vladislava. R. 1431 nabídnuto Čechám níctví jeho naposledy, při čemž na nich žádá napřed se vrátili k poslušenství a tím církevní, majíce takto učiniti počátek tím, mínění jich samých jednání melo sk Pražském přijat však, vyjímaje g£h» byli projednáni. ňmce Novomestské, za prostředníka král Sigmund, Tm "> ** l Táb°" '' ném Spatř°V^ bUdOUCÍh° krále svého, až by konečně í * smířen, s cirkví. Ovšem v té chvíli nastávalo jen predbežne jednaní o obe-slaní koncilu. Skončilo se v Chebu s týmž nezdarem jako pře v Krakově. Ostatek, jakmile se mělo jednati s koncilem, a ne s kurií papežskou. Sigmund lépe se hodí; za prostředníka než kra! Vladislav, který shromážděni v Basileji ajíciho za sbor crkevní pro spor jeho s ežem neuznával. Když :. :43c smlouvou Behejraštejnskou, vynucenou panilou jízdo; do Němec, Čechům slíbeno bylo slyšení čí hádání o čtyři artykuly, které však potom kurie zalc . vymínili si Čechové, by na místech, kam by prišli, interdikt nebyl z tván, podobné jako potom takový slíb si vymohli ti při obesláni koncilu. R. 1431 za jich pobytu v Krakove služby boží byly staveny, tak že Cechové, aby město a dvůr královský také o dnech velko-nočnfch nezůstaly bez nich, musili na nějakou dobu odejíti do předměstí Kaziměře. Tak tomu chtěl biskup Krakovský Zbihnév, ač jiní v radě královské proti tomu se vyslo-ivali, a Čechové sami to těžce nesli, tak že Krakov opustili ne bez zklamání, ano s jakousi nechutí. Největší ne-spokojenost dal však najevo Sigmund Korybutovič, jenž, jako tak, Puchala, Cechy provázel do Krakova, a jemuž, jak se zda ponejprv zase po jeho druhém odchodu Polska v těch dnech byl dovolen přístup ke dvoru králov-**m.™) Ale také on odešel nespokojen, a jeho ne- m) St. Let. lackyTL^m^^1 býval Ó° Ujnč rad* k^°vské«, Pa, Z opraven, nacházi ve vypravováni Dlugoáovž (IV. 440). pokojenost se obzvláště obracela proti biskupu Zbihnévc ak ze jemu ohlasu své nepřátelství zvláštním odpově. lotem. Snad se ucházel o úplné smířeni se s,vm fa ským strýcem a snad i tu jemu v cestu krocil bfek Krakovsky . . .168) Hned po slyšení Krakovském oc Korybuta nehoda, že Hlivice mu byla od Slezanů odňal Pohostinství, které potom u svých českých přátel požn 1 jim oplatil tím, že se r. 1431 osobně dostavil na bojE aby pomáhal proti křižákům, jichž výprava, po tolik zkušenostech tak zbytečná, s tak hanebným se potk koncem u Domažlic. 169) Nespokojenost a nechuť knížete Sigmunda, at již plynula z jakýchkoli příčin, neplatila však toliko biskupu Zbihněvovi. Ještě za svého pobytu v Krakově anebo nedlouho potom vyslal důvěrného posla k Svidrygello strýci svému, nabízeje mu své přátelství a slibuje zárove že mu za přátele získá některé vynikající osoby v Cechách, zejméi-a Prokopa Holého. Posel Korybutův. v se z Litvy, byl od Polákův zajat170), a jednán. jež se 1 ,6S) Cod. ep. s. XV. 2 str. 292. Podle anekdoty Dlu_ byl by, odcházeje z Krakova, odpověděl sv. Stanislavu. 169) Dlugoš (IV. 463) z něho učinil druhého vedle Prokopa vůdce. Ostatek jiného svědectví o účaste: s nemáme. 170) poslu Korvbutovu Mečkovi byly . listy Svidrygellovy psané ja v archivu v Královci, a vydal je V ss r. Svidrygello, co nabízeno, přymá. : 222 tlk bylo počalo, zůstalo na ten čas bez výsledku, 1 da že se kníže svému královskému stryci Vladislavovi m více odci.il. Nemáme také proč domnívati se, že by byl Korybut tehdy skutečně získal v Cechách Svidrygellovi mnoho přátel neb dokonce nějakou stranu; jen "tolik z našich pramenů, ostatek nedostatečných, vysvítá, že styky mezi vůdci husitskými a polskou vládou v nejbližší době přestaly, což si i tím lze vysvětliti, že se Poláci snažili udržeti mír s řádem Německým, i když se počal jich spor se Svidrygellem. A jen proti řádu byli odhodláni užiti pomoci české, jako již r. 1410 a I4X4- ostatek beze všech určitých závazků. Druhý list podobného obsahu platí Prokopovi a j. 7. něho patrno, že Korybut Svidrygellovi vzkázal, že Prokop a jiní -by mu chtěli pomáhati na jeho ne-itele<. Z toho však ještě nenásleduje, Že od té doby Prokop a Bedřich ze Strážnice byli, jak Lewicki praví, nejhorlivějšími přívrženci Svidrygellovými mezi Čechy. Ostatek Bedřicha mezi adressáty listu Svidrygellova vedle Prokopa nenacházíme, nýbrž vedle Viléma Kostky ?. Fostupic, Polákům oddaného, také ještě Bořka z Miletínka, Pavla zeSovince a Smila z Holic, o kterých nevíme, že by byli Prokopa provodili do Krakova. - Svidrygellovi samému poselství Korybutovo nebylo nevhod; pochlubil se jím ihned velmistrovi (Kotzcbue, Switrigal, v Lipsku 1820 str. 54), Poláci však užili odebraných listů k tomu, aby výtky jim často pro přátelství s českými kacíři činěné odvraceli na něho; proto král Vladislav v červenci 143! opisy oněch listu poslal králi bigmundovi, od něho pak poslány velmistrovi, a tak se dostaly do archivu rádu Německého. Ostatek byl Svidrygello sám oznámil velmlstrov, že se hez vědom{ a svolen( kráje č data«nespusti R. 1432 Zbihněv Olešnický poslal oba listy Svi- českľrh 1 -aZ' Ze Pfý Víŕe a Církvi katolick6 hro2Í sP°lek vodX^aC,r^a/us^ch schisnmikň Za doklad k nedosti odů-odněnému mínění, že husitství nalézalo zvláštní přízeň u Rusinü, I wm Zbíhněvovo bráno býti nemůže. Když vsak r I432 sotva již bylo pochybno, že přijde k valce s řadem, nejpozději, až vyprší příměří (143,) očekávalo se napřed, že na polské straně budou státi kacíri češti, na straně řádu Německého schismatíkové ruští pod vládou Svidrygellovou. Ještě než kníže vy puzen byl z vlastní Litvy, umluven byl spolek Čechu a Polák proti fádu Nhneckému. Stalo se to v létě r. 1432, ttl) kdy dvůr královský se zdržoval v Pabianicích u Sieradze. Přišli tam Jan Čapek ze Sán, vůdce Sirotkův, a Otík z Lozy, hejtman Táborův, kteří byli se svými vojsky vtrhli do Slezska a větší díl knížat tamějších přinutili k zavření dvouletého příměří. Králi Polskému slíbena pomoc vojenská v nastávající válce s řádem, a, co slíbeno v Pabianicích, to potom, když se řečení hejtmane vrátili do Cech, schváleno na sněme, jenž na počátku měsíce záři zasedal v Kutné Hoře, a od nich samých zvláštním listem ohlášeno velmistru a řádu. B; to list varující a hrozebný: ať řád učiní zadost králi Polskému za porušení míru a svůj nekřesťanský vpád do zemí polských roku předešlého, sice že budou jemu proti rytířům pomáhati. A netoliko proti rytířům, než pr každému, kdo by mu křivdil.172) Zástupcům českých kacířův se v Pabianicích tentokráte dostalo jiného přijetí než roku předešlého v Kra! interdikt zachováván nebyl; ™) dali k tom "~ 55 Nejspíše v červenci (Tomek IV. 531 novo. Cod s xv , 76). - Prokop sotva tenkráte do Potek napíše ani ve Slezsku, ac Jej Dlugc* jako vuuc. Ani na průvodním listě Slezanům daném, s nimi podpisu jeho nečteme. Momim. Concil. I 276 178) Smíme-li věřiti Diu božím připuštěni. 224 nraeíátové u krále přítomní s arcibiskupem Hnězdenským v Tele med nimiž však nebyl Zbihněv Olešnický.™) A jak 'by se bylo mělo jim odepříti, co dle úmluv nedávno (v květnu 1432) v Chebu se zástupci koncilu zavřených poslům českým, až do Basileje přijdou, slíbeno? Ostatek se praelátové polští ještě více než příkladem koncilu od nich neobeslaného mohli ve svém svědomí tím upokojiti, že hned potom od papeže Eugena IV. přišla arcibiskupu Hnězdenskénm plná moc nejen zahájiti, ale i do konce přivésti jednám o smíření Čechův s církví a kurií.175) Papež pozvání Čechův do Basileje neschvaloval; než návrat Čechů do lůna církve prostřednictvím polským byl by mu přinesl vítězství nad nepohodlným koncilem. an by byl koncil předstihl v tom, co se již považovalo za nevyhnutelné a nutné . . .l7tí) Spolek s Cechy se tedy ne musil a neměl od Polákův před světem tajiti. Hrozba v něm obsažená obracela se netoliko proti řádu, než také proti říši, bude-li se řádu ujímati, a proti hlavě její. Poláci ohlašovali, že s Čechy zavřeli spolek proti „všem národům a zvláště nhneckému.tiXft) Ui) Když Čechové, vracejíce se ode dvora královského, přišli do Krakova, v městě tom byl interdikt zachován, ač ka- steHan Krakovský Mikuláš Michalovský byl požádal, aby zachováván nebyl (Cod. ep. saec. XV. I. 76). Potom vznikl proto spor mezi ZbíhnÉvem a králem i ostatními praeláty, při čemž se universita idala k biskupu Krakovskému. w») Bullou ze dne 24, července (Raynald 1432 N. 10) arcibiskupu a biskupům dán, plná moc Čechy, kdyby se svých bludu odřekli, do církve přijmouti. Po čas jednání s nimi směli interdikt nezachová váti.. "CJ V dotčené bulle papež praví: nos cupientes, ut dicti ftaerctic. per quoscunque ad conversioncm veritatis catholicae naei reducentur. '") unionem contra omnem nationem et presertim Teutu- - Tento spolek Polska proti všem nepřátelům a z Nemcum t.j. proti řádu a, bude-li se řádu ujímati, i proti říši a krab Sigmundovi dostavil se příliš pozdé. Dosť se, když velké výpravy z říše do Čech po hanebném útě od Domažlic již přestávaly, a sousední země s husity z= zvláštní smlouvy o příměří; dostavil se, když strany podoboji se byly rozhodly obeslati koncil a skrze koncil hledati smíření s církví, čímž se ve sporu kurie S koncilem přidávaly ke koncilu, ve sporu krále Řím a budoucího císaře s papežem ke králi; podaří-li se jednání s koncilem» bude následovati také uznání Sigmunda.., Jak srovnati s tím se vším onen spolek s Poláky? Tom spolku by bylo spise odpovídalo jednání s papežem prostřednictvím polským a snad i obnovení kandida: polské proti Sigmundovi ... A toho všeho, jak se zdá, obávali se otcové v Basileji a snad i král Sigmund sám. Sbor aspoň těžce nesl, že papež plnou moc uvésti zase do lůna církve svěřoval arcibiskupu Hnězdenském a v Basileji na počátku r. 1433 se vypravoval, papež míní korunu českou přenésti od Sigmund Vladislava. Král Sigmund sám, jako již před r. 1432 zase žalovati na Vladislava, že ho chce * ^„mtavat lingua Hungarorum — : n cam excepta ciumtaxar. un_.ua " H no.lň nolskvch pánům a praelatum uhe WétncSvl čteme: contra omneš Teutun ■<■■ J« í oraví (Mon.Conc. IL 247': M. * t Ztľebdoplnit) dicitnr.... * conc ssam esse facultatem 11 BT o Sin,n,lari l Sigmunda samého. 226 0jeho panství a majetek...^) Skutečné z toho » ;h0 c0 očekávali vrstevnici, a co by hádal i historik, jenž, znaje ze svých chudých pramenu jen skutek, tot./ spolek s Poláky, se ptá po pohnutkách a úmyslech osob jedna-;ících nenacházíme nic. Na témže sněmu Kutnohorském (v záři 1432), jen* schválil, co krátce před tím umluveno bylo v Polsku, schváleny také úmluvy Chebs! o obeslání koncilu, a zvoleno poselstvo do Basileje, v němž všecky strany husitské byly zastoupeny, Táborů nevyjímaje', kteří r. 1431 po vítězství u Domažlic, když ostatní již nakloněni byli koncil obeslati, nejdéle setrvali v odporu proti němu. A právě Táboří i nejznamenitější muž jich strany, kněz Prokop, jako minule, tak i v tělo době vždy jevili ochotu k jednání se Sigmundem; r, 1431, když vojsko říšské a křižácké s kardinálem Julianen» leželo již >před lesem«, vyzval Prokop krále, by přišel pres bráni* do vojska českého k »poctivému« jednání;181) r. 1432 král Sigmund od Prokopa přijímal listy a jemu posílal.182) A e nemáme příčiny, proč bychom pokládali Prokopa v této dobé ŕ 1432) za protivníka spolku s Poláky, když on vedle Kostky z Postupic posly Vladislavovy, kteří v říjnu 1432 přišli do Čech, v Litomyšli uvítal a 1 Prahy doprovodil... 183) Táboŕi tedy mezi stranami husitskými 1 při svém, ls*li tak říci, přátelském smýšlení má ';. ; '-™ m, U králevic Vladislav SAS h Phjat *a kr4,e> »~* Windecke (Sr. u . j melden rcdcüchc tevdíngk teydingen ÜB. B. II. : 227 ac k Sigmundovi nejdéle obeslání koncil», odporovali, koncil v Basileji sešel a potrval hlavné pričinením jeho, kdežto Sirotkům jich nenávist proti králi nevadila, aby se pro koncil rozhodli dříve než Táboří ... Strany husitské r. 1432 srovnaly .se spolu ve dvou věcech, které však sobě odporovati se zdály: v obeslání koncilu a spolku s Poláky. Nelze ovšem říci, že sbor se choval nepřátelsky ke králi Polskému.1H1) Avšak ve sporu králově s ŕádem přece nestál na straně jeho; v první polovici r. 1433 se poslové koncilu u krále Vladislava a v Maricnburku pričiňovali o mír, ale marné, I86j když velmistr — a to bylo poslední slovo jeho — žádal, aby Svidrygellovi vrácena byla Litva, a Poláci zrušili svůj spolek s kacíři irskými; pro tento spolek žaloval na Vladislava a Poláky sboru také král Sigmund jako na véc ohavnou.180) Xež prosbě jeho, by se sbor ujal řádu Německého, »onoho Štítu křesťanstva«, vyhověno nebylo: sbor zůstával neutrálním, před spolkem Poláku s kacíri českými, s kterými v té době sám vyjednával, podobně jako papež zavíraje oči. Avšak co zbylo z tohoto spolku Čechův a Poláků proti národu německému? Výprava, Ize-li tak říci, reysa husitská, avšak jen jedné strany, SM jich vojska, do Prus . . . Sirotci zůstali starším tcadiem. přátelství s Poláky, věrni; u Táborů sc dostavüy kon-sekvence plynoucí 7. obesláni koncilu. i«*) Mou. Concil. I. :t34. «fcjjar. Bidlo v ČČM. !S95 «, 43* K poslüm nAležft! take mnich Jeroným Pražský« vl. iJm 16. ledna 1483 (Mon. « iL „y, m ítmanuv husi |. Golli ' "llV ■' Pl 228 r ■ Jako v jiných vécech také ..v tom, co i» nazvat, jríích .evnéjSÍ politikou, strany hus-tské ba i prísluSmci Sfc strany nejednou se rozcházeli. Tak se nélcdy ne- ^navalí Žižka i MíkulaS z Husi, když mela bytí podána mna česká králi Vladislavovi; o Vitoldov. potom lze hybovatí, zdali »požádání* jeho schvalovaly všecky my, což platí později (1424; též o povolám Sigmunda Korvbutoviá: do Čech ... A tak bylo, jak se zdá, také 143s, co se týče spolku 8 Poláky, ač před tím ode všech' stran přijatého. V dubnu 14.33 v Basileji před odjezdem ' uv ujímal se Vilém Kostka /. Postupic velmi horlivé Vladislava a Polákův proti rádu Německému, ie kněz Prokop Holý ve svém prohlášení postavil nad strany.iH1) A jako hlava Táborův se v Basileji ke spolku s Poláky již nehlásila, tak mezi tím polní jich vojsko se spolku toho bylo odřekl'» skutkem. V březnu 1433 vypravilo se vojsko Táborské, v jehož Le vsak na místé Otíka /. Lozy, jen/, byl vydal předešlého roku spolu s Čapkem hro/.ebný list proti velmistru a řádu Něm imu, stáli kněz Bedřich ze Strážnice a Jan Pardus z Hrádku, do horního Slezska proti tčm knížatům, kteří smlouvami o prímerí nebyli kryti; odtud Táboří v druhé polovici dubna vtrhli územím polským do Uher.188) '"' Mon >>• I 351. Prokop učmíl prohlášení -nomine »eeulann,,,, t, j. 0,| BVětských poslův cci .h, slibuje, h 1 pneral o obesláni koncilu skrze Poláky, aby »e sami lobám řádu před koncilem hájili j neobeílou-lí, nechť koi ' za dobré uzná. To ne podobá prohlášení neutrality ve tóm, Tím také, jak ic zdá, nabývá sv« ■ Vi. L2Í & ľrokop / iíar.íl.:),: ;>,,l S jakým posel-stvím, nevíme. Později, v prvních měsících r. 1433, kdy poslové koncilu se pričiňovali o mír mezi řádem Německým a Polskem. Cechové přijati byli za prostředníky mezi Vladislavem a Svidrygellem.I91) K smířeni s bratrem byl král vždy nakloněn, jen kdyby zrušil svůj spolek s" řádem . . . Více nevíme, a tak také nevíme, odkud r. 1433 se vzala ona přízeň, kterou Svidrygellovi dával na jevo kněz Bedřich, Podobně jako v předešlých válkách, zvláště r. 1410 a 1414, tak i pro tuto válku obé strany, Poláci i Německý řád, najímali válečníky a žoldnére v zemích sousedních. Ve Slezsku knížata většinou přáli řádu, avšak žádný z nich nepřišel mu na pomoc osobně; válečníci a žoldnéři se však ve Slezsku našli pro obě strany.ll1-) Do Cech se hned na počátku r. 1433 sbírat žoldnéře odebral Puchala; ale také ve službách řádu najdeme Čechy i v této válce. Očekávání však, že se polní vojska husitská v plné síle spojí s Poláky, jak si nejspíše Poláci sami dříve ,a0) Kotzebue 61. 191) Dne 12. dubna, loučíce ses koncilem, Kostka a Prokop se o tom v seděni sboru zmínili, obdrževše před tím psaní z Čech, jez oznamovalo, že si Vladislav i Svidrygello »pány Čechy« za prostředníky vybrali. O tom bylo nejspíše jednáno na sněmu v Praze v únoru (Tomek TV. 569), k němuž přišli také poslové polst,, a melo se jednati na nejbližším sněmu zase. K němu v červnu) přišel posel polský. O nějakém poslu Svidrygellovu !v 590)nC ní ned°SPČl0' Íak Se 2dá' da,eko ^omek '"-', Na počátku 1433 nabízeli své služby řádu dva válečníci, dít do mít derWagenborg wol kunnen als yndert keyn Beheme« ch*t 1 , .7 očekávajíce návätôvu vojska husitského, Ch>SUl' Uú Acten -W3). byli slibovali a jich nepřátelé se obávali, », nebvlo splněno. Na Sirotky, jak se zdá> po ^ ' J nav,st proti S.grnundovi, nez také přižeň k Vladislavovi; jenom j.ch poln, vojsko pod Čapkem ze Sán účastnilo se výpravy do Prus v létě r. 1433. Nebyla to zcela taková pomoc, jako posílá stát státu, podobajíc se spíše vojsku placenému, tak jako placeni byli i jiní žoldnéři ve službách polských. 1W) Na počátku června 1433 vtrhl Jan Čapek se Sirotky do Nové Marky; k němu připojil se Sudivoj z Ostroroha, kastellan Poznaňský, s některým počtem Polákův. Tak zahájeno nepřátelství ještě před koncem příměří. V druhé polovici června vtrhl do Nové Marky také kníže Bohuslav Stlpský, spojenec krále Vladislava. V zemi řáděno obvyklým v té době způsobem; některá města vzata, jiná se hájila. Byla to odveta za vpád rytířův do krajin polských před dvěma roky . . . Hlavni vojsko polské pod «8) Obavy takové na počátku r. 1433 ovšem již mizely, ano, očekávalo se chvílemi, že se Polákům z Čech žádné pomoci nedostane. .Sám král Vladislav prý Zemovitu Mazovském v dubnu) oznámil, že na pomoc českou není žádné nadí (Kotzebue 103). I!") Smlouva o to zavřena dle Dlugoše (IV. 496) v F. kde král Vladislav byl v druhé polovici dubna 1433- Obsah čteme v Ss. Sil. 129; král měl platit každému kopí žoldu, starati se o výživu a ručiti za Škody, Sílu vojska .Sirotčího udává Bartošek na : SOOO pěších a 700 voziiv. Sirotci, když přišli d nebyli dostatečně opatřeni obuví; dodáno jim ji 1 Veik dle současného dopisu v Ss. Sil. X'29 měst, celkem 400 páni str 1 >d« is nicht fil barfuser brudit undiren.« Tím vsafc ne Sirotky, jichž bylo několik tisfc, byli s IV. 54). 232 starostou Krakovským Mikulášem z Michalova v?ak vyčkalo konec příměří (24. června) a teprve v červenci vkročilo do Pomořan, kam v te chvíli z Nove Marky přešli také Čapek a Ostrorožský. Spojivše se všichni, obklíčili Chvojnici (Konitz). Obyvatelstvo veškeré, muži, ženy a děti, se bránilo velmi statečně, hlavně, jak často bývalo ve středověku, ze strachu před krutostí vítězovou; a také se tu ukázala nedostatečnost tehdejšího umění válečného proti městům jen trochu lépe opevněným.195) Velké vojsko pod Chvojnici několik neděl mařilo své síly, až nastal mu nedostatek potravy a pice. Potom postoupilo dále k východu, při čemž Čechové táhli v předním voji. Město Tčevo (Dirschau), znamenitější a pevnější než Chvoj nice, jež obléháno býti nemělo, opanováno mimo nadáni útokem, když v něm vznikl požár (29, srpna), při čemž se posádka a zejména cizí žoldnéři ve službách řádu dostali do zajeti ... A tu k ukrutnostem tehdy ve válce všude obvyklým Čapek přidal novotu, jaká se byla vyskytla za domácí války v Čechách, kde za tu hranici, na které spálen Mistr Jan Hus, tolik potom vzplanulo hranic pro odpůrce kalicha. Hned jakmile vkročili Sirotci do Nové Marky a prvni město, Friedberk jménem, od Sirotkův opanováno, upálen tamější farář, ale i Čech nějaký, kterého v městě krajané jeho byli našli. 196) Také k hromadnému spalování byl dal příklad Jan Žižka ku př. Pn^panování Prachatic. Jan Čapek ze Sán, vůdce Sirotkův, W) Nepřízeň DIugošova k Čechům se jeví i tu; na jich (V\VJ plování patří nezdar útoku dne 22. července ztracena jak0 Plý "' U1° jich vin0u bitva be2mála «rfriJ^ eynen Behemen- der von érem ungloben dohyn entgehen war. Altere Hochmeisterchronik Ss. Pf. III. 633. 233 r. 1433 Před Tčevem na velké hranici dal spáliti Čechy zeddnére na pokutu, jak jim ohlásil, že byli na pomoc pnsh Nemcum proti Cechům (totiž Sirotkům), že se najmouti dali od řádu proti králi a říši příbuzného jazyka. W) t Na samém počátku měsíce (1.-4.) září Poláci a Cechové leželi před Kdanskem; ale ani k útoku na město neprišlo, ani k bitvě před ním. Hned prvního dne sice několik tisíc branného lidu vyšlo z města, ne však k bitvě. Jen malý hlouček, a v něm kněz, kupec a kat městský, se odvážil dále k ležení nepřátelskému a vylákal z něho několik Polákův a Čechův, s kterými se pak stříleli. Tu zastřelil kat Čecha a kněi Poláka; jeden z odvážlivců se však dostal do zajeti a byl v leženi nepřátelském upálen . . .I98) Čtvrtého dne Poláci a Čechové, opustivše leženi před Kdanskem, zpustošili nejznamenitější klášter té krajiny, v Olivě, který se někdy byl těžil přízni krále Václava II- Odtud se — nejspíše jen některá část jich — obrátili k moři při ústí Visly. Mnozí, a zejména Cecho ponejprv tu spatřili před sebou moře, v týchž místech, odkud kdysi byl vyjel do Pruska sv. Vojtěch, i on jako potom Sirotkové přítel Polákův, pro korunu mučeníckou. Mezi Sirotky však sotva kdo na svatého krajana vzpomínal; ale pohled na moře je dojal mocně a naplnil hrdostí, že až k němu přišli na své jízdě. A tu Jan Cap ze Sán, jako by ani na tom dosti nebylo, od. své krajany takto: Bučíte mi za svědky, brath, ze jsem přišel až kraj země a jen pro more^dále nemohu vskočii do moře a jiní za ním, Čechove , Poka. se ve vlnách provozovati rytířské hry I Dlugoš IV. 507. , und wart lebendig gebrote« & ft. HL .7 J na rytíře Pred odchodem k rojskazu Čapkovu několik láhvi mořskou vodou, aby donesena "£ ,, t . . 199) Fotom se počal zpatecný pochod od more k h. m polským. ...... Že Čapek přece byl vice než pouhý náčelník žold- řů, patnio z toho. že ftO jeho vedle jména hlavního dce Michalovského vyskytuje so v bezpečných listech vydaných pn jednání o příměří.*1" Neb jako za přešlých válek, tak i v této záhy počalo se jednati o přiměn, a Poláci zase jako před tím, když za přiměn, umlu- Tak vyprai i Konrád Bitschin (Ss. Pr. III. 502':... latro insig dux exercitus Huss ramm, aquas maris ing as - cervice gloriabatur iactitando: >Ecce<, . hic in lines terre per-narinis. ulteriorem non possum habere progressumt. Vbique eiusdem aquis maris certas implevit lagenu-las, quas in Bohemiam se dicebat ducturum. — Dlugoš, zdá se, tot- ováni znal; u něho při uje líčeni rytířských faarcíi. u podrobnosti, jako it rasovaných bylo 200, mezi nimi pak i Ča; efc Sr. Voigt VII. 637 . laném dne 20. srpna městu Kdar. Lewicki .-odepsáni jsou: Nicotaus de Michalow, castel- lanus et capitaneus Craco > exercituumque regni Poionie capita: is, et Iohannes de Saan alias Oapko, capitaneus rotuum Bohemorum. - Bejspecnv list dne 7. září vvdali Nicolaus de Michalow. . Iohannes Czapek, capitaneus exerci- tuum Bohemorum alias Sirothconum, Sandzivogius de Ostro- «*• • St VII. 637). Die Voigta V[I. 629, byl by se Čapek hned po obleženi Chvojnice sám nabízel za prostředníka. - Ne- •osud list vévody Štětínského (orig. v Královci, opis nnľ- *Lrw ^ ^ bmmX 1488 dán )est: "lagnincis, stre- ZriT^u:vins dominis johanni de saan- *™<> «P»— Ostrnŕr Orphan0rum reS™ bohemie necnor. Sendivogio de m mata Polonorum supremo capUaneo. - V'A'.1;";" :*»- v p»^ ^^ovaio iedsá o "-■ «W, méně než před válkou, spojujíce se s po-stoupením Něšavy. Když se počalo jednáni o mír, Sirotkové již se byli vratdi domu. Z nich mnohý nebyl zcela spokojen s v délkem ve službách polských. Nedostatek peněz na obou stranách, u Polákův i rytířův, bránil válku prodlužovati, a nedostatek peněz nedovolil po válce upokojiti všecky požadavky Sirotkův, když jim vedle žoldu měla býti placena také náhrada za škody. Ti. kdo neobdrželi to kolik si počítali, byli nespokojeni netoliko s Poláky, nýbrž také se svým vůdcem Čapkem, táhnouce pak domů ki -jinami polskými, na nejednom místě si vedli bezmála jako v zemi nepřátelské, vybíjejíce, jako bylo jich zvykem, kostely a »šacujíce« knězi.*01) Jízdy husitské za hranice živily polní vojska Tábor a Sirotkův a v sužovaných krajinách sousedních budily touhu po míru. Trvalý mír však sotva mohl nastati smíření s církvi. A bez vítězství nad vojsky říšskými křižáckými, bez oněch »reys« za hranice sbc: k jednání s Čechy sotva by se byl odhodlal. věci však, jak nastával r. 1433- když PosloVe byli přišli do Basileje a potom poslové sboru do Prahy — bvlo to v květnu, kdy se Sirotkové chystali na sv pravu _ tato jízda již sotva odpovídala. Nei v S se právě v té době probudil ještě jednou « koncilu. Proti němu kázal na Novém Měsl ^TUB. II. 3S6. - Čapkovi sa B dvora k, da: Srov, apologii «*. 1S. června 1433 Mon. Conc l «9 236 Vlk když poslové Basilejští již dleli v Praze, a nejpozději « všech se Sirotkové - politikové a theologové - odhodlali k jich návštěvě na uvítanou. Než trvalý tento odpor nebyl a ustoupil také u nich pred touhou po konečném míru, jevící se ve všech stranách. A tu se zdálo, že polní vojska Táborův a Sirotkův jsou závadou žádoucího míru, jež se napřed musí odstraniti. Síla jich zlomena dříve, než vykonala svůj úkol úplně. Náboženské nadšení, národní sebevědomí a vojenská statečnost stran husitských nebyly vždycky spojeny s dostatečnou mírou politického rozhledu a diplomatické obratnosti.203) V jízdách za hranice nad potřebu plýtváno silou, které mohlo býti užito doma k úplnému vítězství nad stranou podjednou. Snad to nebylo bez pohnutek ušlechtilých (zvláště u Prokopa lze se jich domnívati), že boj domácí, Čechův proti Cechům, přestával; avšak právě proto, že strana podjednou potrvala, nemohl při jednání o mír proveden býti hlavní požadavek strany podobojí, aby totiž v Čechách i v Moravě přijímání podjednou přestalo a kalich obdržel výlučné právo.203) Strana podjednou se byla za domácí války udržela; ani Sigmund "•-) Tuto výtku vyslovil Palacký (III. 3 str. 129) klassickým obrazem kora'bu bez vesla, bez opačiny a jistého přístavu. Na počátku r. 1434 Jan Rokycana v plném sněmu vyznal, Že neví k čemu radiu (ego recognosco meam ignorantiam ÜB. II. 401). Waj.1 ovšem při tom, jaký by si byl výsledek při jednání luZ J Zde Se 2ra6' CCÍá °btíŽ' ve kterč se «Ü Umní vaľnL KV1'" nCŽ " °SObnÍ "hodnosti plyriula z dosa-vadniho průběhu vecí. a ZasľlByl 'ľ ľ3""' p0Ža,davek'a Proto se k němu vraceno zase odhoLtrr ChVI,C- U Se CÍrkCV ^bec k nějaké koncessi chách a"" n-"/0"1 2á,eŽe,a «* ÍÍOrážka' ž< Ä tom v Čechách strana podjednou se udržela, její vítězství. 237 am koncil nemohli svoliti, by padla při míru. K plnému vítězství nad ní strany husitské nebyly stačily, když se rozdíly mezi nimi samými často mocnějšími objevovaly nez jej.ch společný programm. A proto býval také možným spolek strany podjednou se stranou umírněných kališníkú; takovým spolkem padla síla vojsk polních u Lipan (1434). Strana tato pod vedením šlechty podobojí krátkozrace před časem zničila zbraň, kterou by byla mohla koncilu a Sigmundovi při jednání s nimi hroziti pokračováním ve válce doma i za hranicemi a ve válce, kdyby se toho potřeba ukázala, pokračovati.204) Bitvou u Lipan zlomena mocná organisace vojsk polních, a zároveň zachráněna strana podjednou pro všecku budoucnost; válka se skončila trvalou náboženskou roztržkou národa českého na neštěstí jeho.205) Vojska polní ovšem také sama zavinila svůj pád netoliko svou nekázní, ale i tím, že pro jízdy zahraniční zanedbávala válku domácí. To platí také o oné jízdě, jež vedla Sirotky až k vlnám Baltu. Když se počínala, ve Slezsku seslabena byla dosti mocná posice, které si tam byli husité dobyli ve spolku se svými polskými přáteli. Právě Puchala, vlastní původce tohoto spojení, přišel tehdy o Krucburk, začež náhradu je poskytla milost krále Vladislava, jenž užil služeb jeho ~^ Následky bitvy u Lipan se objevily hned po« se poslové cestí j* v Řezné se *?—T^ Vítězství nad polními vojsky prav, Tomek IV ^ by,o pomocí přijímajících I^J»^ g strachu před vojsky «ta. - --»JJJ * , «^rinhnií v řádech nabozensK>c«, SWÄ r -j -g 205) Pro dvojí vyznaní byl nároa jich rovnu práv. čas nezralý. v,,„. s řádem. Co ješté zbylo, ztraceno později „eb , náhradu plitou. Žádost aby akéve Slezsku ,.;,..,, ,,.„ byl těm, kdo by podobojí prijímal«, tun byla svého rókladu ... V těch dnech, kdy ( apek se I prd Chvojn , ,v červenci 1433) » Cechách se počínalo ono obleženi Plzně, od něhož další průběh vici ,, svisel Také Sirotci hned po svém návratu (v říjnu) se odebrali do leženi. Byl to poslední pokus ojovati kalichu vládu v zemi. když v jednání s konal již byl vysloven požadavek jeho výlučného oprávněni. Než, i kdyby byli Sirotkové, ze země neodešli, a obleženi Plzně se bylo drive počalo, byl by se tento pokus podařil? Tolik ovšem smime tvrditi, že se v létě 1433 -tavil příliš pozdě, a že tu již nebylo lze nahraditi, co drive zameškáno, Mezi oble nim nastal onen obrat, jenž tom vedl k bitvě u Lipan. V té dobe, kdy pánové češti podobojí hotovi byli míru obětovati polní vojska, císaře Sigmunda, jak se zdá, il pokus jiný, totiž upokojiti zemi, dojiti uznání všeobecného v Čec li, ale zachovati onu mohutnou orga-vojsk husitských pro sebe. To snad byl cil jednám počatého za obleženi Planě s jich vůdci v tě divili, když * již proti nim tvořila o:,, koalice panská, jednáni, o kterém prameny, které máme, nás nedostatečně po-lu'"" • v dstihla krále .íO' ~ ledni » roíhodnj o tu otázku, di Palacký, " - dle husitismu také katolicismus mití "',, M* Vid s, vlášté ,„, »cilu, kterj podporoval rívévrori* chvili se objevila 1 Habart 239 Kdyby nebyla polních vojsk potkala předčasná pohroma, králi Sigmundovi by byla ona mohla prokázati rozličné služby v aemi i mimo ni. Nemohl je vésti do boje proti lurkmn, nemohl jich užiti, jako již před několika lety se očekávalo, ve válce s Poláky, kdyby konečné k ní přece přišlo? Nepokrytej! než kdy před tím Sigmund svoje nepřátelství proti králi Polskému v té době dával na jevo nejdříve v Říme před papežem a kardinály a potom před sborem v Basileji, když tam r. 1433 po své korunovaci přišel.2í>8) Avšak sbor sám císařem k žádnému nepřátelství proti králi Polskému strhnouti se nedal. Když v jeho vlastním sporu s papežem se ukazovala naděje na smíření, a již .se jednání o to zdárně počínalo, bylo očekávati, že také Vladislav sbor uzná a obešle, oč sbor sám stál a se pričiňoval. Nač by si ho byl v té chvíli zuepřáteloval úplně ?-0l>) Místo očekávaného míru v prosinci 1433 umluveno z Adlar přišel od Sigmunda do ležení u Plzně jednat s vojsk »aby odtrhli«. Že však šlo o více, patrno z toho, že se mí k Sigmundovi vydati Čapek a Prokůpek s jinými a tak cové všech míst strany Táborské. P&fom se dovédf -o tom, co v Čechách nastává od spojené šlechty, a schvaloval, chtěje »jedno činiti a druhého neopouštóti«. Mí snad dojíti uznání nejprve od Táborů a Sirotkův, aby i šlechtě podobojí a Pražanům nezbylo, než ho tak před dokonáním úmluv s koncilem? festUže na počátku listopadu 1* 5 :mund „nese na koncil proti Vladislavovi ža - čechv (vellet contra regem Polenie interna, vědé, dobře, že k tom« nepHj kacíři vyjednával. Nejakou dobu před - „* Polskem a Nemecky řádem pnměři na .2 let, ale ST* se hned v nej dob, doani o »vecný mír. ffléio pokračovati- Nastal podobný stav věcí jako r. 1422. Císař Sí-mund bvl s příměřím, jako drive s mírem, na od espokojen. Poláci to byli předv a proto do an : jich žádosti byl přijat článek, kterým řád že příměří zachová, i kdyby sám císař rozkazoval, by je zase zrušil Nem to ještě tolik, jako kdyby se byl řád Německy určitě zaváž, y svazky s říši a císařem pře .-. než svazek tento, bez toho dosti volný, se pro říši a císaře stával bezcenným. Xadarm« mind rozkazoval, aby velmistr srn! ovéděl a těm závazkům dostá".. ;emu se Svidrygellem >rf nerad byl počal válku, ale také Velmistr byl hotov, jako císař vr ... než v Prusko samém se po- odporem čím dále tim rozhodnějším od měst stavům p- té době řád již popřáti musfl účastenství ve vládě zem volaje je k častým sněmům, li v Pmsku jíž nezískal. Ve válce proti přáni r a počaté nastávalo zase nebezpečenství, jaké jíž rok 14] 5e totiž Prusko z moci řádu vymkne a poddá vládé krále Polského. A tak smlouva o prímerí zůstala přece v platnosti, a za příměří jednáno také o v mir; než válka každou chvíli mohla se vrátit Na východě ani nepřestala, a tu mistr Livonský m™*Jjf^ S™ lasfl*M v únoru 1434 a« rawi Uvl Urkundenbuch Vin. 454-456-, hrozí, že sice W^! ^■"'odmmia v Prusko se uváže sama. bľ^ľtJ? VŠak £katečoénia P«°€ru řádu k KB. Velmistr -- -: kmietem říšským, ate Prusko nebylo lénem od říše 241 zůstával spojencem Svidrygellovým i nadále. Bylo to proti smlouvě nedávno zavřené, kterou se rušil spolek řádu s knížetem, avSak ani Poláci sami si návratu války nepřáli, ač velmistr i jiným výminkám smlouvy nedostál. V tom právě záležel prospěch, který jim smlouva přinášela, že Svidrygello neměl již za spojence řádu celého. V létě 1434 po vládě bezmála půlstoleté, jež byla Polsku na počátku svém přinesla unií s Litvou a na konci poslední válkou s řádem odvrátila nebezpečenství, že se tato unie zase rozpadne, — běželo ovšem ještě o kraj: ruské pod Svidrygellem — zemřel starý král, a koruna přešla na nezletilého syna s otcem stejnojmenného. Pr krok k smíření se Sigmundem učiněn od vlády mladého krále Polského a byl také císaři již proto vhod, že jiným sporům se musil vyhýbati, pokud se jednání o jeho uznání v Čechách tím prodlužovalo, že úmluvy s koncilem, jež napočátku slibovati se zdály rychlý závěrek, dlouho trvaly. Sigmund již nežádal, aby velmistr ihned zase se chopil zbraně; jemu stačilo, aby na místě prímerí nebyl uzavírán »věčný« mír, jemu záleželo na tom, a pnide-b-přece k míru, mír nebyl vyjednáván bezjw ství jeho, aby tak odčiněna byla klausule v pnmer újmu říše a císaře. Běželo dále a vlastne hlavne a «.lb lestiiže slovo císařské již nebylo s to, a Äff—^r"SS£2! Lméli Poláci, majíce pokoj od pnoho ne; ^ vši snou se obracetprot, *£. . * litevské, na dve časti roztržené, -1 a\~ í^Hnsti Siemundow -1 ■ ■cno ť S3 «~5 242 mir -je o kongress, k Sigmundovi dostavili poslové ;n, řádu Německého, krále Polského i Svidry- e a„i tu jednání dále nepokročilo. leda že císař 'v srpnu 1435) svůj návrh obnovil, aby nejprv umluveno do přiměří a potom se sešel kongress ode všech stran obeslaný. Znělo to jako ultimatum, když Sigmund připojil hroz': se sice jak řádu, tak i Svidrygella ujme. Návrh Sigmundův by byl snad Svidrygella zachránil, kdyby jednání s Čechy rychleji bylo dospělo ke konci, BU) Z jeho dlouhého trvání měli prospěch Poláci; oni získali čas.-1-) Sigmund však utrpěl porážku na poli diplomatického uměni a Svidrygeilo na bojišti válečném. Dne i. záři 1435 poražen byl u Vilkomíře na Litvě od vojska litovského sesíleného Poláky i se svým spolčena mistrem Livonským. Kníže vyvázl útěkem, mistr padl. A tu zahynul také Sigmund Korybutovič. Někdejší náměstek Vitoldův a potom sám, ač jen na krátko, požádaný král Český zůstával v Čechách a uživ:.! pohostinství českého také po bitvě u Domažlic. R. 1432 poslové čeští, když v Pabianicích zavírali přátelsl spolek s Poláky, pokoušeli se o smířeni knížete s královým strýcem Vladislavem, než nadaimo. 213) R. I434 se již s jistotou vědělo, že uznán bude císař Sigmund za pána v celé zemi, Korybut opustil Čech v. Jako již jednou byl nabízel své služby druhému strýci ,-mund se vždy obával. aby poslové polští jeho jed-°"» nepokazili [Mon. Conc. L 75; . *") To * podařilo Polákům i pří dalším jednání po sjezde Bi ,-m. Podrobnej, Lewicki 253. 243 svemuSvidrygellov,, tak se i nyní k němu obrátil..,, Avšak zkušenost, kterou v umění válečném v Čechách byUiskal, těch, j,mž sloužil, nezachránila před porážkou 2l5j *M) Korybut pnsel nejprve do Prus a potom do Livonska. Ze by vsak v Prusku byl rok zůstal a potom se bitvy účastnil ve službách německých t. j. mistra Livonského, z polské relace o bitvě přijmouti nelze. Tento ve všem a všudy nespolehl-pramen o Korybutovi tvrdí, že rok zůstal v Prusku, ale, jak odjinud (Livl. Urkundenbuch Vlil. str. 491) víme, nesprávně. ) Díugoš ' IV. 562) z Korybuta učinil nesprávně vrchního velitele bitvy; ze spolehlivých pramenů (Hildebrand Livl. Urk. Vlil. str. 595, 605i víme, že na prvním místě veleli Svidrygeöo a mistr Livonský. — Zmíněný již nespolehlivý Hildebrand v předmluvě a Lewicki str. 353 v poznámce) pramen, relace nejmenovaného Poláka do Basileje některému členu koncilu zaslaná, právu je o Korybutovi, že v bitvě zřídil hradbu vozovou dle českého způsobu a v ní se se svými proti útoku Polákův hájil, ale neuhájil. Než spolehlivé prameny líčí celý průběh bií jinače; dle nich vozy byly před bitvou s bojiště odeslány, a v bitvě nebylo žádné hradby vozové. Skladatel řečeně relace, jak upozornil Hildebrand, tendenčně staví Korybuta do popředí, aby mohl na konci zvolati: ejhle! onen kacíř Korybut, kterého prv jsme my vyslali do Čech, byl v Prusku přes rok C atď. A tu mezi spojenci řádu vedle pohanských Tau.: schizmatických Rusův ovšem ani kacířští Čechové ne V popise bitvy v hradbé vozové vystupují pod Korybutem *t veri quam simulati Hussitae et Bohemie t j- vedle tech, k: by si bvl z Cech přivedl, i ti, které by byl v Prusku po z sobu českém vycvičil, neb proto v Prusku byl , chován, jest patrno, U ne.ze hlavní kusy této , a podrobnosti o hradbě vozové atd. po* LLch ve vojště Svidrygellově zmiňuje s Switrigal ex Ruthenis et Thart, notabili exen nějaký počet bvly »některé roty h zprávé té rozumí (str. I 8 t Goll: Cecl 24-1 „i jeho samého před nerytířskou smrti««) Bylte na rozkaz Sigmunda Litevského, člověka surového a divokého, utopen v řece u bojiště plynouc. Porážka Svidrygellova otřásla sice jeho panstvím v krajinách ruských, ale nezničila ho ještě úplně. Než s ním utrpěl porážku také řád. Na konci roku 1435 zavřen mezi ním a Polskem v Břešti »věčný« mir, kterým Polsko nabylo Něšavy. Ve smlouvě opětováno ustanovení, že má zůstati platná i proti vůli císařově.217) A právě proto, podobně jako mir zavřený roku 1422, vzbudila v Německu velikou nevoli. Avšak po slovech nenásledoval čin, a mír zůstal v platnosti. Říše a císař žádali na řádu obětí, pomoci jemu neposkytujíce žádné. Sigmund i po Svidrygellově porážce byl naléhal na velmistra, by ve zbrani setrval, poukazuje k tomu, že blízkým uznáním jeho v Cechách vše se obrátí k lepšímu...21**) Avšak, i kdyby toto uznání dříve a rychleji se zbytky Táborských a Sirotčích rot polních, které, dostávše se s Korybutem do východních krajin slovanských, složily tam první zárodek pro pozdější kozáctvo? Tak vypravuje Dlugoš dodávaje, že dle jiné zprávy by! otráven jedem do ran vpuštěným. Na násilnou smrt Korybutovu se naráží též v listě pánův polských magnátům uherským (z r. 1438 Codex ep. saec. XV. I. 99). A zde se dále praví, že při něm byli také někteří Uhrové, jež mu byl poslal císař . .. byli také onino Čechové a Slezané, o nichž se zmiňuje Díugoš, posláni od císaře Sigmunda? -i;i Ve smlouvě se praví, že to platí též o Polsku. Byl to ústupek řádu učiněný co do formy. A Um se potom velmistr hájil. *18) V listě ze dne 6. listopadu 1435 (Hildebrand VIII. 619) císař velmistra vyzývá, by se těšil z nastávajícího smíření Čechu církví a s nim .. . Dorusz dein andacht mit deinen gebietigern sunderlich freude und froloken nemen und ewern kommer in gute mute wenden sollet, wann unser hilft euch und dem ordert bylo dostavilo byl by se dsaŕ pro řád a pro Svidrygella skutečné odhodlal k válce proti Polsku? Zatím staral s, vždy o kongress i po bitvě u Vilkoměře a po míru v Břešti Kongress měl se sejíti o letnicích 1436 v Praze, a na něni se melo legátům a sněmu českému dle úmyslu císařova dostati úlohy, aby mezi stranami prostředkovali.2^ Tak se mohl Svidrygello vždy ještě udržeti v některých krajinách ruských a smlouva v Břešti zavřená nějak dle přáni Sigmundova pozměniti. Ač bylo předvídati, že jednání o kompaktáta do doby, kdy se kongress měl počíti, nebude dokončeno, Sigmund vždy řádu rozkazoval, aby se poslové jeho do Prahy dostavili ; a velmistr uposlechl. Avšak Poláci jim nedali k cestě krajinami svými bezpečného průvodu, a Pražský kongress se nesešel. »Věčný < mír zavřený v Břešti zůstal platen jako výsledek války Polákův s Německým řádem, při které Polákům byli pomáhali Sirotkové. nu wo, trefflicher und anders sein £ * „a pomoc řádu proti Polákům? ľejSU . jeho návodu (KoUebue .»» V. Účastenství Čechu ve válce Í31eté (1453 až 1466); Bernart z Cimburka a Oldřich Červenka z Ledeč — Poslední válka Nemeckého řádu s Polskem '1519 1521). Kompaktáta nepřinesla ani úplného smíření mezi témi, kdo prijímali z kalicha, a církví, ani upokojení země po tolikerých bouřích a strastech. Tendence, které v husitském hnutí záhy se ohlašují, potom však na nějakou dobu byly utlumeny, a které nemohly vésti než k úplnému a konečnému oddělení od církve, objevují se později zase a dospívají k poslední a nejvyšší fasi jeho: Jednotě bratrské. Ale tím rozdílů náboženských v národě českém ještě přibylo. Co se pak týče politického stavu zemí českých, hned po krátké vládě Sigmundově následovala dvojice královská (ač-li Kazimíra Pobkého králem lze nazvati), později bezkráloví, až konečně lepší pořádek zavedl nejprve gubernátor, potom první a poslední husitský král Jiří Poděbradský. Než za jeho vlády, ač proti jeho vůli, vrátila se roztržka mezi přijímajícími z kalicha a církví, mezi utrakvisty a katolíky v zemi samé. Upokojení těchto bouří přinesla konečně vláda krále z Polska povolaného, ale ne bez velkých obětí, jako bylo roztržení, třeba jen rany České a seslabení moci královské v dc vedl k jejímu sesílení, Kompaktáta, která upokojovala svým sáhem sotva kalisníky nejmírnějšího odstín., m východně dalšího jednání, jež by vedlo k jich d Tak byl slíbil král Sgmund, jakož po svém př krále take Táborům zjednal možnost dalšiho trvání, vlas: proti kompaktátům. Avšak jemu běželo hlavné o to, by došel konečné všeobecného uznání, kterého že by zbraní se domohl, již dávno nedoufal. Když se Hradec Králové vzdal svého odporu proti němu, a když padl Sic nebylo v zemi nikoho, kdo by Sigraunda nebyl uznával za svého pána. Avšak mezi tím již dosti patrně bylo lze předvídati, že, třeba nehrozila hned reakce, jež by odčinila vše, co se v Čechách za posledních dob t; stalo1) — že naděje na doplnění kompaktát nebudou splněn)'. Sliby nestačovaly, i kdyby byl Sigmund upřím-něji stál o jich splnění, a koncil v dalším im jevil k novým ústupkům málo povolnosíi. e str. podobojí vzmáhalo se zklamání a nedůvěra. Když císař Sigmund před svou smrtí opouš:-v těch, kdo ve východních stranách země stál proti němu, spatřujeme počátek strany pols teprve, když se jednání s nástupcem jeho stoupením Alše Holického a Hynce Ptáčka i tato strana nabyla takové váhy, že se Kaz krále Vladislava, kandidát její, jeví na nějak nebezpečný souper Albrechta Rako brechíjako korunovaný krá: o korunu českou, podobné jak, když hledán byl král v P- i Takovou snahu S ____________ ■u> nrotivu národnosti české a slovanské proti němectvi.2) V Čechách, jako jedni Albrechta uznali, ac Nemce, 3) tak jiní již proto mu odporovali, že pocházel z knížecího rodu německého, sám jazyka českého neznalý; v tom smyslu lze stranu polskou nazvati take stranou narodni. Co však zejména řečené pány české uvedlo do této strany, byla nedůvěra, že by splnění slibů někdy od Sig-munda učiněných bylo lze očekávati od zetě jeho, ač se on sám jich neodříkal.4) •) Rozdíl národností se od současníků často s důrazem a tendencí vytýká, ale také druhá stránka husitství totiž náboženská. Tak v často citovaném listě Šlikovč Frankfurtským (Janssen Frankfurts Rcichscorrespondenz I 415) a krále Albrechta samého (str. 479), kde polskou stranou jsou ti Čechové, >die uns und czuvoraus der h. kirchen widderwertig sind*; neb v instrukci královské poslům do Slezska (Cod. Ep. s. XV. II. 369), podle které na strané Kazimírově stojí >kacíři Táborští« a jiní, kdo kompaktát nedrží, i v listu papeži (tamtéž I. 103), kde čteme: Poloni cum aliis erroneis Thaboritis — ac vedle Táboru i část těch, kdo drželi kompaktáta, odporovala Albrechtovi. — V instrukci poslům vyslaným do Pruska nedlouho po Albrechtové korunovaci (Toeppen II. 74; se ukládá, by v Prusku vyložili, že hrozí dvojí včc, předně, že se vzmůže stará nevěra (der alte unglaub), a že koruna Česká bude říši odcizena; Poláci prý ohlašují: sy wollen dy cron nymmer under dy Deutschen gehören loszen. *) Narážím na krátký a rázný nekrolog Bartoškův věnovaný Albrechtovi: cuius anima requíescat in sancta pace, quia fuit bonus, licet Teutunicus, audax et misericors. *) Co strana polská v Čechách ve vécech náboženských od svého kandidáta očekávala, bezpečně a určitě nevíme, neb to, co Slik na sněmu v Normberku přednesl (Janssen I. 465), není ani dosti bezpečné, ani dosti určité Srovn. A. Sokolowski Elekcyja ezeska po šmierci Zygmunta v Rozpr. Krak. akad. V. str. 41); žádáno ovšem tolik jako na Albrechtovi. Určitěji by nás Í49 - ■ p7íncj' v Cechách vysvětlime si prtbéh věc, v Polsku. Na osobním rozhodnutí obou knížat! krále Vlad.slava a bratra jeho Kazimíra, při mladém věku obou malo zaleželo. Po předběžném jednání o přijetí koruny rozhodnuti se stalo na sněme v Korčíně na konci dubna 1438. Husitství nezůstalo obmezeno na země české; našlof » za jejich hranicemi přátele, ba přívržence, kteří se úplně k němu přiznali. Zejména v Polsku pres statuty synod, přes inkvisici a bdělost kléru vyskytli se i praví husité, totiž takoví, kteří hotovi byli přijímati z kalicha. V jakém počtu, nevíme.^) Čechové podobojí při jednám o tom poučila ona cedule Englišova (Cod. Ep. s. XV. H. str. 3 ■ kdybychom jen obsah její znali. 5) Co Caro pověděl o dřívějších letech, platí také o této době; ani prameny nověji přibylé nás nepoučují, v jakém rozměru se pravé husitství v Polsku vyskytlo. Onen Mistr Jindřich z Břehu (de Brega), který (nejspíše 1429) byl odsouzen pro č;i jeví se jako přítel husitství, ale ne jako huiita: chválil uč husitská a přijímal z Prahy dopisy (Cod. ep. saec. XV. II. 227 . Zda-li pak onen Jakub, který ve skolku s bývalým Františkánem šířil r. 1431 husitství v Multanech, přišel z Polska neb odjinu nevíme (tamtéž str. 254 a 290). Roku 1432 omlouvá se b Zbihnčv (tamtéž str. 292), že do Basileje nepřichází, také nostis optime, quanta sint hodie pericula viantibus e; r nobis, qui Bohemorum odia ex hoc, quod multos corum s, in nostra diocesi cure seculari reliquimus iudicandos ;° eciam ad propulsandum eorum insidias ad anna contra e currimus et nonnunquam extra nostram d.occ ffljrW ar- Korybutem, kalich byli pnjaW. s koncilem "dlouho se zrazovali, by kalich byl povolen tak emich polských těm, kdo by se k němu hlásili. a Zbihněv Olešnický. mezi Poláky přední protivník husitství, se obával, že nesnadno bude v Polsku potlačovati co církev povolí pro Cechy.7) Hnuti husitské obsahuje vedle jiných stránek také Ipor stavu světského proti duchovnímu, proti mocnému postav kterého stav duchovní se domáhá a které drží ve státe a společnosti. S takovým odporem se setkáváme : iké jinde mimo Cechy, zejména v Polsku. Odtud v Polsku vznikaly třenice a spory mezi šlechtou a duchovenstvem, rtáště vyšä hierarchii, které by se však byly dostavily i bez hnuti husitského v Cechách. A to bylo pro mnohé v Polsku zároveň pramenem přízně k husitství, ač každý, komu se líbila tato stránka husitství, proto hned ještě se *> Hned r. 1433, když legátové ponejprv přišli do Prahy. byla dle Carleria Mon. Conc. I. 511] jim přednesena žádost: quod ista communio et aiiis adherentibus libertaretur. Odpoved zněla, nechť král, má-li jakou žádost, sám se obrátí ke tek jednáni vzbuzoval rozličné Hluše mezi husity; =o Proko] se domnívali, že sbor i články pro ni snad, že král Vladislav'konečně přece tane. Ještě r. 1435 v Brně jednání se dotklo této věci. Cod. ep. I. 79 nesvědčí poslům polskvm :m koncilu v Čechách, a náleží do r. 14*36. Podle tc .stu se v Krakovskú H někteří, .qui, quantum possent. reite, rum hereticorum et prescriim in r ,u- * fieri imitatores assencientes i snad má i «J™ :d q».» non minus ipsis, quam Bohemis licere e- Et ego quidem :ra tales prefate secte fautores . . . «uho pnsos temponbus feci et terrori ipsis foi ... et maiora *'.'* ľ0* "ra modo- Postquam per s. consilium dicte com- ^^^í admissio, quam multi a hunt * - ■ • " • ■ cil -: aestal pravým husitou. Na druhé straně protivnici hierarchie od hierarchie často slýchali výtku husitství, ač úplnými husity nebyli. O jednám sněmu Korčínského nemáme zpráv spolehlivých,*) ke však věřiti slavnému dějepisci polskému tc doby Diugošovi, že proti přijeti koruny české předneseny byly vážné námitky od praelátů polských a zejména od biskupa Zbihněva, stojícího na stráži proti husitství; lze se dále domnívati, že se jiní za přijetí přimlouvali bud ze sympathií s husitstvím, bud vedeni vědomím příbuznosti národní9); co však rozhodlo, takže přijata byla koruna od husitův podávaná, byly přede vším motivy politické.™) Albrecht vstupoval na to místo, na kterém byl stál Sigmund; koruny, které ne poslední král z rodu Lucemburského, měly přejíti na rod Habsburský; bylo očekávati, že říše Německá a zvlásl země české a uherské se udrží v panství rodu toho i později trvale; vidyt se k nim Albrecht Rakouský hlásil na základě práva dědičného; neběželo tec : o nového panovníka, nýbrž, také o novou dynastii na S) Že i po sněme tu byli protivníci kandidátu praeláty a v radě královny matky, a že jich vinou pravá do Čech se zdržela, patmo z Cod. Ep. s- XV. Ul *x a E6% Dlu-oš klade králi Vladislavovi odpovie Albrechtovým do úst slova: .Bohem« et P utrisque commune«. Ale to s. vyPu J 252 trůnech českém a uherském. A tu neni divu, že tou chvílí se dostavuje rivalita rodů Habsburského a Jagellonského, která pak dlouho měla potrvati.") Od^ Polska se nejprve stal pokus o získání koruny české; v Čechách byla půda k tomu připravena tradicemi z let minulých. Ze spojení říše, zemí českých a uherských za Sigmunds říši Polsko-litevské přicházelo vážné nebezpečenství; po smrti Sig-mimdově bylo lze obnovení tohoto spojení a návrat tohoto nebezpečenství překaziti. Každé seslabení toho, kdo bude státi v čele říše Německé, přinášelo zároveň seslabení řádu Německému, neboť vždy bylo očekávati, že říše se Í dále bude ujímati řádu proti Polsku. S církví pak přijetím koruny pro Kazimíra hned ještě konflikt nehrozil. Příhana kacířství byla s Cechúv přijímajících z kalicha kompaktáty sňata; o jich doplnění bylo lze jednati na místě nepovolného koncilu Basilejského s papežem a s koncilem od něho de Ferrary svolaným; papež Eugen sám jevil k tomu ochotu. A jak by byl měl odpuzovati od sebe Čechy, když nastávalo jednání o unii s Řeky, kteří též z kalicha přijímali, a které od církve dělila roztržka mnohem větší a mnohem starSil») Unie s Řeky by byla znamenala u) Caro IV. 141. '-) Viz velmi zajímavou instrukcí, kterou dal papež poslu svému krátce po smrti Sigmundově (Cod. Ep. II. str. 361). Máť Sigmund. . kdyby Albrecht vlády v Čechách nedošel, s Čechy - Koncil nŕľ"ľ T, Ť*™' aby FCrrarsk* ko™' Poslali. Se o ekľl k -y d0 tCrrary" ne aby tím další ***** ■ Čechy ÄÄ ssäät propter ?™cJa možnou poklľd.1 v líh * ľ ľmľje' NeŽ kand'daturu již tehdy za pokládal v Uhrách. Proti dvojici, jež potom v Cechách na- U 253 vítězství kurie nad koncilem Basilejským; a ten význam v té chvíli by také bylo mělo úplné sjednocení Čechův s církví. Kugen IV. by byl v Čechách krále polského původu svorně zvoleného nebo ode všech uznaného sám uznal také. Albrechtovi v boji o korunu českou, který nastal, přicházela pomoc z Uher a z říše. Na druhé straně se zdálo, že také Polsko vynaloží veškeru moc svoji ve prospěch Kazimíra a strany jeho v Cechách. Do Cech poslána pomoc pod Sudivojem z Ostroroha a Janem tg* z Tenčína, do Cech se chystal s větší mocí král Vladislav sám spolu s mladším bratrem, budoucím králem Českým. Avšak výprava první se zdržela,l3) takže se Albrecht uvázal bez překážky ve vládu v Čechách, a k velké v -pravě, jež měla následovati, nepřišlo. Hlavní vojsko polské s králem zůstalo ve Slezsku, ^) kde někteří knížata na chvíli Kazimíra za pána svého, krále Českého, uznati musili, ale potom i odtud Poláci před Albrechtem ustoupili. Ani v Čechách, ani ve Slezsku se válka nerozvinula tou měrou, aby byla přinesla rozhodnutí, než celkový průběh její nebyl Polákům a straně Kazimírové v Cechách příznivý. Tomu ovšem potom odpovídá, že Poláci, když se počalo jednati na počátku roku i439 ve Vratislav, o mírné vyřízení sporu, ustoupili krok nazpět, nabizej.ee aby souperové se podrobili nové volbě; koho z obou by ^pe* zauja, *^£gf&j£ " ^ z příčiny naznačené v poznámce s . £ isch v Zeil. u, o poměrech ve Sta*» «££*« XII. sehrift des Vereines fur **<»*» Verhältniss zu Polen und zu Albrecht snem český uznal, ten měl zůstati králem,**, Na to Albrecht nepřistoupil, a prostředníkům, legátům papeže i otcův Basilejských, se podařilo zjednati jen přiměří; o mír měl se pokus státi později. A ten stav potom po-trval do smrti Albrechtovy (v říjnu 1439) •' příměří se prodlužovalo, ale jednání o mír se nedařilo. '«'>, Válka s Albrechtem mohla Polsko uvésti do téže nebezpečné situace, v jaké bylo před tím za Sigmunda a ze které slastně se vybavilo mírem v Břešti (i43S)-A právě o tento mir běželo. V Xřmecku se s tímto mírem dosud nebyli spřátelili; mistr Německý a jiní hodnostáři řádu neuznávali jeho platnosti. Z toho a z jiných přičiň vznikl spor mezi Pruskem a Německem. Velmistr prohlašoval mistra Xěmeckého za zbavena jeho-uřadu, mistr Německý vypovídal velmistrovi poslušenství. Také král Albrecht naléhal na zrušení smlouvy z r. 1435.17) Jak by měl potrvati mír med Polskem a Pruskem, když říše se ocitovala ve válce proti Polákům? Velmistr Pavel 1 Dle Dlugošc by byl polský návrh připouštěl i volbu někoho třetího, čemu však listina, pramen spolehlivější (Cod, Ep. saec. XV. II. str. 382, otištěno z Antonových Diplom. Beitrage), odporuje. Kdo by dále Dtugošovi věřil, že by byl Albrecht tajně — a přece ne tajné - nabízel, že postoupí koruny české Kazimírovi s rukou dcery své u věně, potom však slib s radostí od Polákův přijatý zase odvolal r Pravda jest, že Poláci u Tábora takový konec sporu navrhovali (Janssen I. 461). Srovp Caro IV. 192. ") Ve Vratislavi Albrecht byl ochoten podrobiti se roz- F» ,U PaPvu T k0nCÍ,U- P°Zdč,Í již ani t0,ik nenabíjel (Cod. kp saec. XV. II. 393 |»)^V letě 1438 od Albrechta do Pru, poslán Martinek z Bav ořova. 255 uznával za krále Českého Albrechta, 18) mír s Polskem byl však více dílem stavův pruských než jeho a podle jich vůle také zůstal v platnosti. Polsku hrozilo za války s Albrechtem nebezpečenství také od Litvy, podobné jako dříve, když císař Sigmund a řád byli našli spojence ve Svidrygellovi. V úlohu jeho se uvázati a s Albrechtem spojiti, k tomu jevil nějakou dobu dosti ochoty Sigmund Litevský.19) Ale i to nebezpečenství minulo šťastně. Co však v těch stranách, od Pruska, od Litvy, hrozilo, ač potom nenastalo, vždy, jak se zdá, přispělo k obratu v politice polské, jaký nastal sjezdem Vratislavským.'20) Co papež Eugen hned po smrti císaře Sigmunda byl očekával, splnilo se po smrti Albrechtové; v Uhrách na uprázdnený trůn volán Vladislav Polský. Stalo se to bez ohledu na právo ještě nenarozeného dědice koruny, bez ohledu na starší smlouvy s rodem Habsburským. Nebezpečenství hrozící od Turkův vyžadovalo krále ne-li mužného, aspoň dospívajícího, a s ním pomoc od sousedův. Povolání Vladislava Polského na trůn uherský porušovalo právo, ale odpovídalo prospěchu země. Jemu se měla podříditi také vdova královská Alžběta; synu jejímu z Albrechta měla zůstati koruna česká. Koruny české se Polsko ^ uherskou vzdávalo.21 Při korunovaci Albrechtově v Praze při z stupují dva kejklíři poslaní z Pruska: czwene jui der myster von Preussn gesant dem Konige, dy tav treben geradikeit vor des Königs tische, und Spruch, her hette ir ny gelenker gesehen. Coronacio Adalbert Sil XII. 23. ly) Doklady, které již Ctro znal, vydal A. Lewicki saec. XV. v 3. sv. *ö) Srovn. list poslů saských v srpnu 143S CK. Ill ■'i R. 1439 po sjezdu Vratislavskí m, ktorý- Příchod «o Wh Vladislava vyvolal v Uhrách alku,* . tk na poH vale« podobně :im ve valce o korunu českou, nedostavovalo - lictví mezi stranami ujal se Juhan , rini femu d - *ež spor mezi papežem a kon-, m, od kterého se byl odvrátil, zdálo se :; v :, GhvDi sjednoceni veškerého křesťanstva k boji slamu; unie církevní, o kterou jednáno ve Ferrare, přinésti pomoc klesajícímu východu křesťanskému. Si Césarini blíže Vladislavu než královskému děcku Ladislavo Pohrobkovi. Na ten čas měl pánem Uher = :i Vladislav, Ladislav pak sečkati až k letům im* od kandidatury poiskě v Cechách, následovala Spytka z Melsztyna a zahynutí původce Tal ierace je výrazem a výsledkem antiklerikálního :a. ač při ničích, zejména při Spytkovi, působily Xontederacya Spytka Ve Lvo\ •" DlugoŠ praví, že Spytek povstal propter Boheme rum heresim). Kteří účast- race byli pravými husity? 0 tkovi samém víme eo pověděl o něm Dlugoš. že byl podezřelý (suspectus) u sebe knéze kacířské (presbyteros here- nacházíme Petra Poláka, který před tím, -ak. t Sk sku. O jiných nemáme dostatečných je prohlašovali za husity. — Pravím husitou snad Abrahai Zbaszyna, ale on ke konfederaci nepatřil. Aspoo podobně jako Spytek choval dle Díugoše u sebe husitské Kněze kten husitství mezi lidem ve Velkopolsku šířili; od bí- stapaPo«, ,islava Cioika .étnu 1439) bvl dár. Tjľ ' it0m ^ nást°Pce «*oto Ondřeje (biskupem ^1 od ko^ r. 1439 Zbaszyn obležen. Měšťané biskupovi cca " ke konfcderaci přispěla nespokojenost s obratem, K*ttmirwry- * ate je to přece jen domněnka. své dospělosti. Na místě definitivní .smlouvy bylo třeba spokojiti se s příměřím obou stran. Než i U politika Julianova osvědčovala. Bělehrad zach na Sedmihrady odražen; vítězný postup krá: až k Balkánu r. 1443 přinesl úmluvy s Turky, kt bovaly další trvání obnoveného Srbska. Avšak smlouva /rušena podle vůle Juliana samého; v tom zá: i vioa i velikost jeho. Jen tou cestou pokládal za možné zachrá-niti říši Řeckou a zničiti panství turecké na půdě evrc ské. V bitvě u Varny (1444) zahynuli oba, mladý král Vladislav i kardinál Julian Césarini. Přijetí koruny uherské pro krále Vladislava odpc dalo prospěchu Polska podobně, jako před tin: koruny české pro Kazimíra, ale ješté více prospěchu V -a křesťanstva. Že od kandidatury v Čechách že Vladislav přijal korunu uherskou, k tom.: v Pols přispěl zvláště Zbihněv Olešnický. V té chvíli svého života.™) Když mladý král odcházel do Uher. na Li 1- vražděn Sigmund, bratr Vitoldův, na místo je vstoupil syn jeho Michal, vítěz u Vilkoměře. králův Kazimír, jenž se dosud zval zvoleným k ským. V náhradu za Cechy se mu dostával však měl spravovati jen jako místodr Než mladý kníže, který ještě nebyl roku svého věku, v zemi svých pře vane v něm spatřovali svého U něho ovšem padla ^ necna; .echům. V něm nen ■_______ sic, I 25S - -i ,;i trftn nolskv« nechtěli ho Polsku ľy aTľ£ľöS Polsku bezkráloví, za kterého se ľnávratPiastovcú, vládnoucích dosud v Mazovsku na trůn královský jevil možným a tím rozklad unie polsko-Ltev-ské Konečné d447) se ujal Kazimír vlády v Polsku a zůstal při tom velkým knížetem Litvy. Vlada jeho pn-nesla Polsku unii s Pruskem. Mír v Břeští zavřený (i435) neodstranil neshod, které byly mezi řádem a městy i rytířstvem pruským. Větší města v Prusku zatoužila po té míře samostatnosti, jako měla města Hansy, se kterými stála ve spolku. R. 1440 založena jednota Pruská. Města a rytířstvo jednoty ne-vypověděli řádu a velmistrovi poslušenství docela, ale ohlašovali, že míní poslouchati jen »podle svých starých práv a svobodo. Roku 1441 Pavel Russdorf složil těžké břímě velmistrství a zemřel nedlouho potom. Nástupce jeho Konrád z Erlichshu> vedl si velmi obratně. Biskupové pruští stáli při něm proti jednotě, a v jednotě samé prospěchy měst a rytířstva se nekryly úplně. Než jednota se přece udržovala, a nástupce Konrádův od r. 1450, příbuzný j^ho Ludvík, měl nešťastnou ruku při všem, co počínal. R. 1452 spor řádu a jednoty vznesen na císaře Fridricha, nástupce Albrechtova. Než tu již bylo předvídati, že spor nebude vyřízen mírnou cestou; v Prusku se šířily pověsti, že se velmistr chystá k válce a že již naj.ma české žoldnéře, jednota pak si dala pevnějš', or-gamsaa tím, že v čelo její postavena rada ze zástupců mest , ryt.rstva, a že od členův jejích v> bírány příspěvky, ac to velmistr zapovídal. na li1*? r" í4?3 P°Sl0Vé jedn0ty na CCStě k cisaH a M0rave V okoli Brna loupežně přepadeni a odvedeni 259 s kořistí na Miloticc, hrací rytíře Zuba z Moravan- jeden z nich, Gabriel Baysen, jenž náležel k vůdcům jednoty při tom raněn, ale, šťastně vyváznuv, dostal se do Vídně Stalo-li se to skutečně návodem řádu a s pomocí přátel jeho na Moravě, jak potom rozhlašováno, nevíme.^) Nehodou, která potkala na Moravě posly řádu, jednáni před císařem prodlouženo. V prosinci r. 1453 vynesen konečné rozsudek proti jednotě: jednota měla přestati. V únoru r. 1454 vypukla válka v Prusku ci vlastně povstání jednoty proti řádu. Nastaly poměry jako r. 1410, ale bez bitvy ztracené. Řádu zůstal jen Marienburk, sídlo velmistrovo, hrad Štumy, nedaleko Marienburku, a západně od Visly Chojnice. Obé strany, řád i jednota, se ucházely o přízeň krále Polského.21) Kazimír oběma stranám radil, aby vyrovnaly svůj spor po dobrém. Avšak když se počínalo povstání, a jednota mu nabídla panství nad Pruskem, král přijal.'-5) V květnu složen hold v Toruni, v červnu v El- 23) List Gabriela Haysena z Vídně 2%. června 1453 v Toep-penových Aktech III. 673; Voigt VIII. 304; Palacký IV. 1. str. 324. Ve Vídni Baysen prosil krále Ladislava za pomoc, a král ihned nařídil Brněnským, aby se o vybavení zajatých přičinili. Vybaveni byli krátce potom, když král přišel do Brna k holdování. Že Jiří z Poděbrad se o to přičinil, vypravuje Eneáš Sil-vius. Poslové vrátili se do Prahy; potom na druhu cestč ubírali se přes Prahu, kde byli při korunovaci mladého krále v října 1453 (Toeppen IV. 102;. Purkmistr Kdanský Vilém Jordan, jeden z těch, kdo před tím byli zajati od Ladi-- jj korunovaci?) pasován na rytíře. (Ältere Hochmeisterchronife Ss. Pr. II. 656.) ■*) Poslů na Moravě zajatých Kazimír se ujíma nluvou « krále Ladislava. 85) Diugoš- (V. 159 vypravuje, žeposl« tí v Ki J. G oil: Cechy a Pru>y- *' bjoku pánu! ska, kterého provázela mladá roan« ra jeho Alžběta Rakouská, sestra Ladislavova. A tu pruští, vyjma Varmijského, uznali Kazi- i za svého pána. Válka v Prusku byla již válkou o Prusko. lako v předešlých válkách, tak i v této na obou ve službách řádu i ve službách jednoty pruské .: K rimíra nacházíme najaté žoldnére a cizí hostv. bojovali na obou stranách i p: Již před bouřemi h :ni zbyli v zemích českých» kteří se také do cizích služeb prona- Ji: a tak bylo i potom. Počet válečníků z povolání ve válce domáci vzrostl; a po válce doma nebylo dosti ime-li jich král Polský pod svoje goš tím tluje a vlastně radě Olešnického přijal panství r- 1453 psal domů do Kdanska, že v I o chce. - K< :h službách 1200» řchToeppenN. 357). ovsem netoliko jednoty za svého po-V Toeppenove sbírce na- der. a »škodné; p< . v ; k> na. • Jana údrckého z £5 e JÄ - «b! 97 a práce. Bylo tak i v jiných zemích na západe ve Francii a v Itálii ještě dříve nežli u ná volání hledal především zisk, bojuje z pravic svou věc, nýbrž pro věc toho, komu si přesvědčení obyčejně málo znamenalo, leda že u jednotlivcův, u osob znamenitějších, se ozval tradice nebo se utvořily nové svazky, pc áá, za kterou bojovali. A tu se i někteří z n , nad svoje prvotní postavení povznesli, jako v Itálii S kteří došli v Miláně postaveaí knížecího. Z českých válečníků po válkách hu aé slavného došel jména a vysoko se povznes Brande jsa. Již císař Sigmund užil válečníků č n mic- emě v Uhrách; a byl by jich užil, kdyby byi přišlo k válce s Poláky, i proti Polákům. jeho Ladislava, syna Albrechta Rakous v Uhrách Jiskra a jiní válečníci češ dežto Jan Čapek ze Sán, někdy vůdce Sirot pravě do Prus, stál ve službách Vlád Pols \ tak i několik let později byly to n dice, které r. i454 Předly do Prus jednor. synů Viléma Kostky z Postupic r. I4IO i I4I4 byl s Polák;. ^brecht KostU s Postupic me dyž v únoru roku i e kteroa se tu uvázal, ne ozdějí litoval toho, k če .ěstůmvF :, z k dpor proti ř 262 [átor FindřJch Reuas z plavná, zároveň jeden •i před-:h hodnostárô rádu, musíl odejíti i i eavřel se na hradě Hollandu. AU- ani tu se neudržev, vydal hrad Elbinským, když mu sliben volný odchod a bezpečná «.sta k velmistrovi na Marienburk. Cestou byl od Kostky přepaden, odrazil vsak útok a dostal se šťastno, kam chtěl.28) Byl to pak v nejbližáích měsících Jindřich z Plavná, který s prospěchem řídil obranu Marienburku, hradu i města při ném. Následujícího měsíce počalo se obléhání Marienburku. Před Marienburkem u vsi Wildenberku leželi spolu s jinými také žoldnéři čeští, v nevelkém počtu. Nevíme, proč byli mnozí z nich nespokojeni; snad že jim žold nebyl pravidelné vyplácen. Dne 26. března časně ráno některý jich počet — 117 jezdcův — opustivše ležení, odebrali se na Marienburk, aby přešli do služeb rádu. Stalo se to podle tajné úmluvy s Jindřichem z Plavná, a ten, kdo úmluvu zjednal a své krajany do hradu převedl, jménem Mikuláš, potom stál jim v cele jako jich hejtman. 2íl) Nevíme, zdali již před tím nějací čeští žoldneři w) Bylo to 17. února 1454, Kostka měl při sobi; 70 jízdných, svých Cechu a KUmsských. Klbinští mu slibovali 1000 zla-h, když se zmocní Jindřicha z Plavná, živého neb mrtvého, při tom mu však řekli, že kommendátorovi slíben jenom volný odchod, ne však bezpečná cesta. Tím se později Kostka omlouval. Vgrütcc sám byl raněn. Take v Toruni byli hned na počátku povstání Čechovi a méli účastenství při zajetí některých hodnostářů fádu podobným způsobem, o jaký se Kostka s ne-zul pokusil, V. pramen současný Geschichte wegen tines Hun- des (Ss /V. IV.), líčící podrobnú obranu Marienburku, Ze kterého čerpáme, kde se neuvádí pramen jiný. "*) Nejprve se o nŕm praví • ein behroisch gar ein endelieh fr. zručný) knecht genant Nikolasch, Na hrad převedli pře byli v Marienburku. Zn |8Í počet tam potom ,). odešli, pj láku. Výpadem z hradu nlrpťli tito hned < (i hov< ■' posádky. Dlugoá / p< rd IV. .139,....._____ Braniborského Albrecht Achilles; pro Pád pozvedl avého M mu také Filip Burgundský I král Kristián Dánský, ktei i 1455 Potaku vyhlásil i válku. i id slav, král Český n Uherslc), I w li, kdo umla-dého panovníka rořhodovnlli chystal se, nežli se povstání finlo, k prostředkovánl mezi řádem a stavy pruskými.81) Když se potom nčnlo válko v Prusku, přiáel Prahy markrabí Albrecht, hledaje pomoci pró řád Německý. in ... iilviua vypravuje, le naSel Jiřího : Podébrad ochol ného k smlouví, podle které ku pomoci řádu, nie na ní kind jeho, mělo býti Cech do Prus vypraveno znamenité vojsko 7a poskytnutou pomoc měl prý potom řád trvale státi pod ochranou krále Českého a odváděti mu ročni poplatek, Byly by se tedy vyskytly plány p< dobni o iiíkd) ila Otakara před jeho druhou opravou do Prus, c markrabí Albrecht do Prahy při-v Při ta řád pi imlouval, o lom jsou zpráv) také odjinud, ale nesnadno dáti viru, tolik slibováno, ;i *c se, co slíbeno, neprovedlo jen pro nedostatek peněz. Válka ta řád a proti jednotě snadno mohla přin< iti válku K tni : n Polským, jen; byl p sestru Ladislavovu P «»«* A! ; p i jednáni s Albrechte© u i adislavova Jindřichu i Plavná, činného v )'i i ledna m.o (Palackého UR hlchtc Böhmens Im Zeit- alt« i von Pod patrno, Ic |indHch z Plavnti sc dorozumel a Jiřím Poděbrad. Podle radv obou osnámil král Jindřichovi e Plavná, plnom« lo Prus \ Prusku on, i nnora 1454 rada Královce dopsala stranám shromAi díným v ľoruni, aby prostředníci M avovo bylo při- meten IV, 00 tom v i oj< di itu ct i Pí !\ tom c< do pojednaní Ladislavovi nabízeno a slibováno cokoli, Kazimír Polský Prus vzdáti nemínil, n Ladislav se nulu Německé! proti svému svatu válečně neujal,»») když pak přátel |iného o sněmuŘ< z> n I i tn,na kter< imbylpřítonv »Řezu piv markrabí Albrechl psal misím Nemeckému o tom, prává umluvil v Praxe: sum; conventiones cum rege Bohémi-pc| exercitum Bohémi contra Pruthenos ductabunt equitum quatuor milium, peditum Viginti milium, instruct! armatiqn erunt, úl esl Bohemia pugnaturis modus, pugnabuntque summo conatu ebdomadis quinderim. Si Prusciam hoc tempore vindi-cabunt, religini (t. j. řádu) restituent, si minus, non erunt ob-noxii amplius morari aut bellum gerrere absque novi ictio-nibus. Zaplatit měl prj řád »auri Hungarici trecenta milia nummorum« hned, tolikéž po příchodu vojska do Prus; poplatek králi Českému mčl obnášeti 4000 ročně, Polskému se mělo doslali odákodněni v penězích, Jiří měl býti podplacen: i hemic gubernátor et harum fabricator rerum, aurj Renen oetuaginta milibus similium nummorum emerebitur. - ľ přiáel Dle Dli ' V. 175 posel krále Kazimíra, vrátiv sezi nasel též /právy o jednání Albrechtovi v Praze. Ladislavovi prý nabízeno, Se se mu řád poddá (terrarum Prussiae de« Kazimír měl prý obdržeti náhradu v penězích hne plátek /. Pruska budoucn« Lo prý navrhovali »aliqui rnm principaliores.- Kolik právaly v tom, co Ei pravují, nejspíše by objasnily dopis cterých Voigt ui sob, jak se tu podávají doklady, je nedost; dopisů i o tom jesl í ■ I Udii VCdli vojsko do Prus Snem Ř« I ech a do Polska. K žádosti, předn« dtslav Poslal pomoc řádu . ned, slou Ehoprotlvn laci poslu v Reichsl ij rheatrum III. i :■ D|e Dlugoäe V. 177 I tdis 03 Ir^li vojsko, které skrze X marku melo táh- „ti do Pruska, a vévodaZahanaký Rudolf takéSl. zrné bojovali v této válce na obou stranách — se p, stavil v celo jeho, král Ladislav vévodovi a jiným ve ku jízdu do Prus, ač marnč, zakazoval. **) Vojsko polské, při kterém byl král Kazimír, leželo před Chojnicí, a před Chojníd, když přitáhl vévoda Rudolf, svedena bitva; jediná sráží :1 válečných v teto ouholeté válce, na kterou jméno bitvy hodí. V bitvě u Chojnice vynikli zvláště dva čeští válečnici, již jednou zmínGní, Albrecht Kostka z Postupu; a rn;trt Šumberský z Címburka. Když povstání vypuklo, Bernart 8 Cimburka již byl v 1'rusích. Zde vytrval po Čas války a potom až do smrti; zde hledal a naáel vlast novou. Byl to syn Míkšc Dívůčka z Jemníšf, někdy příznivce Husova, potom oddaného přívržence krále Sigmunda. Jako otec, tak i syn val věren církvi katolické. Co jej do Prus vedlo, Kazimírovi Jana z PernStejna a Zdeňka Kostku z Po- ■'>><■ " in'1 — od řádu podplacený J'''1'-' p» cm v pochybnost bráti i. ba, ani ná- »Icdn oslání Janaz I dne 2, července 1464 velmistr poslal zobleženého Maríenburku králi Ladislavovi íádí ' Vlil. 394). ~ R 1457 vola! král Li" mburka a jiné Cechy . h řádu) domů ppen IV. 57 *)> [ 'ódám Zahanským, ! Crvence 1454 ÜB. 86; zd- azem připomíná, Že Kazimír je jeho svat - Pozdéj. (t* výpravu,, ht„ chté, prý La,)ÍJ(| ;""" !'rllal z* rozsudího, a Kazimíi prý odpovÉdél že tok učiní b"tU( «diti j,n radou sVýcl , 5 5S ÍS bylo jisté také smýšlení jeho, ne toliko ask; co je: náleželo doma, Sumberk a Nové hrady m dal a oddal se službě řádu úplné. 36) Rozdvoj bylo nastalo v národě českém, zosobňuje se na boj: Chojnickém v Bernartovi z Cimburka a v Albrechta K kovi 7. Postupic. Náš domácí letopisec^) vypravuje o této bitvě o vítězství pana Jiernarta Sumberského nad králem Polským, na straně polské mimo krále nikoho nevidě než Kostku, o nikom jiném již se nezmiňuje, jako by to souboj obou Čechů. Bitva Chojnická patrí k těm bitvám, ve kterých se v pozdějším středověku ukázala a osvědčila převaha cvičeného vojska nad nepřítelem počtem daleko silnějším. Na číselnou převahu svého vojska spoléhal hrál Kazimír, jestliže den před bitvou řekl, že on a Poláci rozdupají nepřítele kopyty svých koní.37) A Poláci večer před bitvou se bavili hrou v kostky o zaja: které se těšili napřed, 38) ač je Albrecht varoval t »5) Palackého Děj IV 1. str 443. -.Vypravování o bitvé čte se jen ve Vratisla- pise Star. Let. -Kdy* sau svéděu. krähPoUk U tu pan Bernart šumbersky ta £"-.. najdeme v Gesch. wegen e,nc■Bundes sp, od Kostky samého, který po b,tvl*>*f? zaj-tí. - Podle Diugošc měl p. Bcrnart. ,1 principalis dux); u J-^o vrstev™ka,£ Lindaus (Ss. IV. 510, čteme: Herrj* herre zum Schonenberge aus, Mehern de man mitte was von der crenzherrn so.d, ■■-■> Die Dlngoäe by byli Ce< neradili; take kr,; 38, To Kostka i - > je- málo. tím stateč: že nepoběh mu posmívali, že se "°U bo; povídaje, že bude státi napře,: v bitvě, nech5^ pozor, ostojí...39j i stalo ,e jaJc'by, /? P° - ziío nad množstvím 40" vavá bitva; bylo mnoho zabitých a mnoho za' a náležel vévoda Rudolf, ■") k zajaty terý však ještě během bitvy Jľ kdoh vlzajal,42 _ ÍKostkazPo Warienburk; na polské no jiné vévodové Kališskv 1 ŕ a novina o vítězství na * věží _ bylo to o večerní -ony, i na hradě rino potom s věž! vlálo pa- Nerven,;,*) ^ ■e 21. odtáhli ti, :e osvobození Marien r; -I an; sehet, indes., :o stáH proti tat. ^ Lie!« S — P- h Pramenu »Wisch- Zivile , Garbo«. 269 burku nebylo jediným následkem bitvy, kterou pro řád hráli jeho pomocníci. Prusko před Vislou i za Vislou se z části zase vrátilo pod jeho poslušenství, z větších mést na východě zejména Královec (1455 . O obnove panstvi řádového v nej východnějším Prusku veď e Jindřicha 7. Plavná přičinili se noví hosté vévoda Baltazar Zahan-ský IV a pánové Jan z Vartemberka na Blansku a Pů z llburka. Xež bitva u Chojnice přece řádu nezachránila ú; zápas však prodloužen na dlouhá ještě léta, ve který bezmála více než zbraněmi bojováno penězi. A tu konečné přece zvítězilo Polsko a pruská jednota a v této především bohaté obchodem Kdansko. Obtíže, co se týče placeni hostí a žoldnéřů, b; na obou stranách46) od počátku války až dokonce, ačkoli řád tehdy prodal kurfiřtovi Braniborskému N marku, aby si zjednal peníze. Řádu obtiží a rozpaků po bitvě u Chojnice přibylo, když počet hostí a žoldn, vzrostí, a ti, kdo byli přišli s vévodou Rudolfem, hned po vítězství nedočkavě naléhali na výplatu. Po bitvě vítězové postoupili od Chojnice k V položili se před Tčevem (Dirschau), které se jim vzca. Ale vůdcové jich nejprve Jindřich z Plavná, potom Bernart z Cimburka a jíní spěchali na -Man ^Baltazar, bratr padlého vévody I teprve r. 1455. Zfistal v Prusko do r. M byl potom na Královci fc V kvétnu 1455 Jaským, v jichž byli s 270 nem néřů Bernartem prišlo (2. října) něco českých žold« ____ Peněz nebylo; k jich upokojení rozbito několik stříbrných relikviárův, což stačilo ovšem jen na chvíli. 48) Dne 9. října 1454 zavřena smlouva, podle které velmistr hostům a žoldnéřům dal v zástavu pevná místa, Maríenburk i jiná, kde leželi posádkou; kdyby do určité lhůty (18. února 1455) nebyli vyplaceni, přisouzeno jim právo s těmi místy naložiti dle libosti, je jiným v zástavu dáti, třebas i prodati. Mezi předními vůdci žoldnéřů, s kterými tato osudná smlouva zavřena, čtou se jména pana Ber-narta z Cimburka a také již Oldřicha Červenky z Ledeč který snad teprv s Rudolfem Zahanským do Prus byl přišel. «) V nejbližší zimě opět se vypravil král Kazimír s polským vojskem do Prus, ale nic nepořídil. Trvaly dosud řádu příznivé následky bitvy u Chojnice, trvala však také finanční tíseň jeho jak v Prusku samém, tak i jinde; ani z Němec peněžitá pomoc z tamějších kommend nepřicházela. Když se blížila ustanovená lhůta, Jindřich ml. z Plavná a jiní odešli domáhat se výplaty v Německu ostatní přijali novou lhůtu do konce dubna Ü55' > Když { tat0 lhů*a bez výplaty uplynula, vzala Bernart z Cimburka, po něf ££1^««P^ místě Jindřich z Plavná mladší aj ntnO^T^ ™ *V*&™' :r - -* - >"« «""r^r;:;:- ..x "* Tat0 druhá smlouva je ze íW a - 271 dne 2. května některá část žoldnéřů be2 dovolení velmistrova Maríenburk úplně ve své opatrováni; jedním ze čtyř hejtmanů, kteří potom na zámku veleli, byl Oldřich Červenka) jemu od velmistra vydány klíče.51) Hned potom povstaly obavy, že posádky na Maricnburce a Tčevu užijí práva jim smlouvami poskytnutého, že zámky králi Kazimírovi prodají; aby se tak nestalo, o to se pričiňoval všemožně pan Bernart z Cimburka.5-) Jednání s Poláky a jednotou o prodej Marienburku a jiných pevností počalo se ještě r. 1455 ;<$) od počátku r. 1456 jsme o průběhu jeho blíže zpraveni. Trvalo dosti dlouho; nejen proto, že se strany hned o kupní cenu fořtu, hrabě Hanuš % Hohenštejna (dříve r. 1454 ve službách jednoty), Bernart z Cimburka* Nickel z Wolfendorffu, Purk z Janovic, Červenka, Jan z Vyhnanie a j. 51) Toeppcn IV, 448 obirst. houbtman der Behmen uff Maríenburk. Vedle něho byli dle Gesch. wegen eines B. ještě 3 hejtmane: Jiří ze Slivna (z Pomořan), Ondřej Gewalt (Rakušan a Nickel Wolfsdorff. Později zůstali hrabě Adolf a Červenka jako »obirste haptlute uff Maríenburk.« 52) Voigt VIII. 452. — Velmistr v jednom listu z r. 1456 nazývá pana Bernarta >naše spása- (tamtéž 483). — Takt v, voda Baltazar naléhal v to době na výplatu. 53) Dle Dlugoše IV. 207 již kolem 1. července 1455. Odjinud zpráv o tom není, leda že se pověsti takové šířily, a *e se Bernart z Cimburka o prospěch řádu pričiňoval (v. | pozn.). Později zjednal novou lhůtu kurfiřt Brambor. rich, který, přišed do Prus, mezi řádem a králem K střeclkoval. - Při jednáni s Poláky a jednotou vyskyW váude červenka; Čechové měli při tom svého ttattc tříka (Petcrzick, der Behmen toick. Gesch. pochyby Čecha dobře němčiny »Mha M»»< nují jako jednatelé i jiní, Ondřej Gewalt. JiH I^^^^^H nedohodly, nýbrž í z té příčiny, že posádky jednaly /;,_ roveň vždy také ještě s velmistrem a řádem. Co je vět-ínou do Prus bylo přivedlo, by! ovšem zisk; o své peníze přijíti nechtěli. Ale váfcali přece, pokud naděje dokonce nezmizela, že je od rádu obdrží; zdržovali je také vždy mužové u nich vážnosti se těšící, jako Jindřich starší % Plavná a pan Jíernart. Na počátku července r. 1456 jednání se schylovalo ke konci. Do Toruně se odebrali z Maríenburka Adolf hrabě z Gleichen a Oldřich Červenka, tehdy oba nejvyšší hejtmani, jak se zvali, tamějsí posádky, odjinud jiní: t Čechů oba hejtrmni posádky Tčevské, jež bez-chyby se skládala ze samých Čechů, Jan z Vyhnanie a Kynart z Kestrtn a jeden z hejtmanů Chojnických, Fryd-man Pancíř ze Smojna. Dojednáno bylo však teprva dne 15. srpna na jiné schůzi, rovněž v Toruni; tu ustanovena upni cena, tu umluveny lhůty k výplate i k vydání pevností nejprve menších, potom větších jako Tceva, Gněva íMeve), Stům, Chojníce, konečně Marienburku. Avšak smlouva ta nevešla pro všecky v platnost, když se mezi tím Jindřichu z Plavná a Bcrnartovi z Cimburka přece podarilo aspoň část cizích válečníků a žoldnérů zdržeti od smlouvy a zachovati řádu. Byl to zejména hrabě Adolf, který ve spolku s jinými se dohodl dne 12. srpna na :u na schůzi s Jindřichem z Plavná, že se spokojí s tím, co on jim jménem řádu nabídl. Pro ně potom: smlouva Toruňská, ač i jích jménem byla zavřena, ne-platila. M) w) Hrab« Adolf a nčktcří jiní hejtmane se vrátili na Ma-? ; ' «WeH z těch, kdo potom v>. byli před tím, nejpozději dne 8. srpna, se byli sesli 273 Smlouvy Toruňská a Riesenburská způsobily roz-jení mezi hostmi a žoldnéři řádu, kterých se smlouva bitvě u Chojníce zavřená týkala. V čele jedné strany stáli pan P.crnart z Cimburka a hrabě Adolf, v čele druhé, »prodavačů«, Oldřich Červenka z Ledeč; s ním šli čeští hejtmane a české posádky, na které se prvotní smlouva vztahovala; a proto již vrstevníci mluví o Češích na jedné a Němcích na druhé straně, avšak ne zcela správně. Nehledě k tomu, že se tím pan Bernart z Cimburka počítá mezi Němce, hlavně proto, že Němci sami byli rozděleni ; značná jich část, obzvláště ze Slezska, z Lužice i z Míšně,55) šla s Oldřichem Červenkou a s Čechy. Zdali u Čechů působila pri jích konečném rozhodnutí přízeň k Polákům, o tom, ač možnost popírati netřeba, nás ne-poučují prameny, jež o věcech těch máme. Bud jak bud: Marienburk nebyl prodán toliko od Červenky a Čechův, a byl prodán netoliko Polákům, nýbrž i pruským Němcům, kteří byli řádu Německému vypověděli poslušenst s Jindřichem z Plavná a Bernartem z Cimburka (Voigt Vili, 409). •- Tím se vysvětluje, že máme dvě smlouvy podobného obsahu. V druhč, kde se hrabě Adolf již neuvádí, se vy mimo hejtmany též mnoho rotmistrúv. A tu se vyskytuji U-. (Ss, IV. 528) Purkart z Janovic (mezi hejtmany;, Xachval z Ry-zemburka, Hynek z Ledeč, Oldřicha Červenky příbuzný, Oldřich Z Duban, Přibík Tluksa 2 Čechtic, Čeněk z a, Bu^ z Březí, Mikuláš z Hořan (snad onen hejtman Čechu na Ma burce r. 1454), Diviš 2 Nechválíc a j. Hynek z Ledeč ncdloiř potom utonul u Marienburka v řece. ■'•'■) J. Voigl iesch. Marienburgs 441. Z tich včjších válkách jako i v teto pocházelo nejvíce néřu a válečníku; jiné krajiny německ hem méně. Sr. Mülverstedt Der Ob,: grossen Preuss. Bundeskriege 1454 MM Rozdvojení objevilo se obzvláště na Maríenbur. odkud již 15-, 16. a 17. srpna část německé posádky ání Cechů ode - :3talí z Némců jen ti, kdo byli ochotni peníze přijmouti od krále a stavu pruských. Ale teprve dne 17. přinesl z Torune Rynart z Kestřan zprávu o hotové smlouvě. Novina byla oslavována zvoněním na věžích Marienburských podobně ja r. 1454 zpráva o vítězství u Chojnice: dne 19. přibyli na & Če Vyhnar. .:, Pancířem a Miku- lášem z iorfu :t následujícího dne na M^rienburku cméně za nedlouho »prodavači« obnovili ještě jer; inání s řádem. Smlouva Toruňská jím ne- é peněz lajen výplatu v bu- a to ve lhůtách; lépe by byio bývalo přijmouti míze bned a naj 1, třeba v : summé; v tom z 27. ,r:,na no jednání s Jindřichem z 1 na -nech, a s velmistrem, jehož sídle: :y ještě zfi dne 2, září byli ^ ka, Vyhnanský, Gewalt a jiní, Čechové :mci. jednání s*; : žovalo bez /dedku. /ní lhůta ve smlouvě o prodej - rádi jr: 1 Raka- kajíc dfin Behmcn d :ny i . PR pevných míst ustanovená, ale -Javači« pen- ob- drželi. Teprv dne 2. listopadu 1456 na Maríenb« zvoněno na oslavu první výplaty. Těm, kdo se od »prodavačův« oddělili a na Riesenburku zavřeli smlo s Jindřichem z Plavná, nevedlo se však lépe; i oro- sili povolovati nové lhůty; jakož také nové lhůty pro další výplaty povolovati musila strana Červenkova. &) Y nečně o svatodušních svátcích r. 1457 po poslední lhůtě a poslední výpbtě velmistr Ludvík, který se tam dosud zdržoval více v zajetí než na svobodě, propuštěn z iienburka, bez ostatků i svátostí a jiných stkvostu. *>o 1 Ma-rienburk přestal býti sídlem velmistrů na vidy; dne 8. června vjel tam král Kazimír. Zároveň s Maríenburkem vydkny také Tčevo a Jilava, 6I) Chojnice v -ustala řadu. Tam se odebral nejprve velmistr a odtud za nedlouho do Královce... V Krakově odevzdání Marien slaveno zvoněním. Prodej Marienburku způsobil ve světě veliký hi A nebyla-li to věc divná, že sídlo velmistra, které po ve bitvě Grunwaldské odolalo, r. 145 7 -se dostalo bez boje v moc krále, jenž pred tím (HS4) byl utrpél porážku z části od týchž, kdo mu potom Marienburk pro- < Otommá leccos Dlugoš. Ole nedlouho výplatou, když Červenka byl u krále v Kda-Pancíř jmenují se jcSté ťricz * v. •bark řad oí vida « :;- hlavní pramen (Ge-ch. wegen e.n< M, vdmi.tr v listu ,enä ....."L 1 lvu'po-cky. • «* / c II; l Pl - Neä ^sud 3 »borku ;'- »odl o f^ska V rooc \\0 Ben A Ber- ada, seane- s : - .: -er pusten do m ' m*a^u s mu ne- ■.v.Ii. M am se lo zá^- r- oarta Gm mc a bylo pa indřicha z Plavná řději pan Bern? ?kal podobným zp .. někdy vý- .cnSsí iství jel tan istával sám pri vypravo- Pms'-: m místě nai pozornost O to iké hrad z města získán. Ä u událost oznámil* oüski J. Voigt (Gesch. Marier. Polákv nedlouho po- tom p. Bernan svedl nec Marienburko bh- s které ran o cen: ravuje podrobně Wagož. Srov- pr. IV. 548. — Gesch. wegen eines B. s. fe oidŕich Červenka P^věpřed vedlzKdansfcakatv, abv sté Marien- -y oetinati. - Soucas: - ř Lindau [Sa, IV. 548 -aje o srážce, kterou měl Bernart z Cimburka s Kdan- «. re které byl raněn, ov -čžce Dle Dhagoie se to stalo fc, Čecha Junius Bo- iL či op e-li posádka hradská město 2asc A jako k i tu se setkáváme na jedno strane s chem Červenkou, hejtmanem na zámku Marien!» kterému oil Katimir byl daroval hrady G Sví Schwete),«*) na druhé s Bemartem * Gmb u ohrožen městu -likräte v rozhodné chvíli p a na pomoc. W) jestč se Marienburk, r. a hr proti sobě dr a hájily, když v létě 1458 do P: ihl král Kazimír s vojskem."'7) Výprava68) _ $ Červenka se v té dobí psa biem na Golubu a £ Z -briela Baysena Voigt Gesch. Marienb. 44 i457 se dovídáme, že poslal do 1 pro sestru, dceru a přátele. — Dle Dlugoše by byl Kazimír Červen v 56000 zlatých ježí i jiné hrady, tak. V dubnu 145S byl by se Bernart z Cimburka dostal K mála do zajeti Červenkova, ale ne v bojích o Marienburk. Z jednoho místa totiž vzkázáno p. Bernartovi. že m ochotni se rádu poddati, aby tam přišel. Ne něsté Červenka se svými jezdci. Pan Bernart, v čas nástrahu rovav, nevjel do měs: '" Na snemu v Petrkové, kde ustanoveno do Prus tahnc tnapoč. května1, byl dle EMo také Červenka. Sr. list k Kazimíra chvátajícího se do Pruska, kde ctem« CK s. W lit. 99^: Venit ad nos generosus Vlricus C. nka ca in Marienburg. Ve vojsku královském se u Dh David Čech, šikovatel vozu. *) Bernart z Cimburka s jinými hejtmany vojska polského (nejspíše zadni voj] na pod« utrpěli však pri tom některé ztráty a «ach. lým.útěkem. Tak vypravují GeschO Dingos" přidává, že p. Bernart a to xakrvval. AL rava hejtmanu 27S nosíce ležela před městem Marienburkem — skončila se příměřím. Příměří sprostredkoval Jiskra c Brandejsa, Jiskra z Brandejsa udržoval se ve svém mocném postavení v horních Uhrách vedle svého protivníka Jana Huňada a proti nému. i když se Huňad stal guberna-torem. Teprve později vzdal se ho sám dobrovolně ve prospěch mladého krále svého Ladislava, jehož práv ke koruně byl hájil od počátku. Avšak když se Ladislav po smrti Jana Huňada s jeho rodem a stranou znepřátelil, zaujal Jiskra v horních Uhrách jakožto hejtman královský podobné postavení, jako byl měl již před tím. Po smrti mladého krále v Čechách cestu k trůnu Jiřímu Podébrad-:nu otevřely jeho zásluhy vlastní, mladému Matyáši Korvinovi činy otcovy. Postavení obou bylo podobné, a mezi obéma vzniklo přátelství již proto. Než pokus krále Jiřího, smířiti Jiskru se synem jeho někdejšího protivníka, králem Matyášem se nezdařil. Jiskra se ohlížel po pánu jiném. Kazimír, manžel sestry Ladislavovy, hlásil se po smrti jeho jak ke koruně české, tak i uherské. Než pokud trvala válka s Pruskem, nemohlo z Polska Matyášovi přijíti žádné nebezpečenství, a proto odebral se Jiskra do Polska a z Polska do Prus, aby tam prostředkoval mezi Kazimírem a řádem. Za prostředníka se Jiskra právě proto hodil, že byl znám jako přítel řádu;69) že pak za prostředníka do Štum, byl prý přepaden. Že by hned potom byli Poláci utrpěli od Bernarta nějaké škody, o tom Dlugoš nic nevypravuje. « Hned roku 1453 se v Průších vypravovalo, že velmistr i*dal na Jiskroví, by mu přenechal část své branné moci. O přátelském smýšlení jťho pro řád Voigt Vffi. 306. ~ Plugoš klade Jiskroví na snémě v Petrkově (v květnu 1458) v ústa řeč ve které slibuje v Průších působit ve prospěch krále. Jak, není jasné 271 byl přijat, svědčí o vysokém postavení, které ve zaujímal. Příměří, které zavřeno na počátku října bylo dílem jeho.70) Ale neběželo jen o přimén. Za -měří, jež umluveno do července 1459, měl se státi pokus o mír mezi králem Polským a řádem Německým. Až do té doby město Marienburk k věrné ruce odevzdáno Jiskroví z Brandejsa.71) Smlouva zavřená v říjnu 1458 nevedla k míru; r umluvený v Chelmině se potom ani nesešel. Ale přiměn potrvalo až do ustanovení lhůty, do července 1459. a popřálo oběma stranám něco oddechu. Obéma ho bylo třeba, neb nedostatek peněz vždy vadil tu i tam, ale ještě více řádu než jeho protivníkům. Jiskra vzalMai burk město v opatrování, ale záhy mu nastaly rozp čím posádku živit a platit. 72j Pan Bernart z Grab i v té době o ubohé město se nepřestával starati. sám trpěl nouzí.73) Na konci r. 145S zastavil své poslední stříbrné 70) Při tom ho podporoval, jak 2 Gesci patrno, p. Bernart z Cimburka. U) Jiskra měl potom říditi také jednání o vsak strany nedohodly, měl konečný výrok v «« Ra"Í; jeho psaní velmistrovi v rijnu 1453 N - Marienburg 486. «, Voigt Gesch. V.U. 564. Nedlouh- .Ouch klage" ich üwern gnaden meyne , das ich schire weder«» essen noch«* m Pferden kein futer hab und -ht«-i;hk not wegen thuen sal, wenn got w, v Toruni, abj sj tak opatřil něco peněz pro Také 11;| hradě Martanburku nebylo ram hejtmanem již nebyl ( ervenka; I icho ončilo roku [458 krátce pW pH- ,m Kašmírovým do Prus.™) Nástupce jeho, pod- „i Poznaňský, když bí mu od král«; nedostávalo měl Marienburk na prodej, nabízeje j .,„; „»u (459 byl nahrazen nástupcem spolehli- ; n. a /,, jeho hejtmanství potom to bylo, že měšťané Maricnburätí své meato vydali, Pui trovi Blumovi nebylo při tom vy- mlněno odpuštění; svou věrnosl a oddanost řádu .splatil . By] popraven, a tělo jeho rozČtvrceno. i ztrátě Marienburku města Bernart z Cimburka ne- v Prusich. Bylté odešel do Moravy najímal nové In pro řád. Když přišel s nimi do Frankfurtu nad Odrou, přinesena novina o vzdání n i.7fl) Většina 1 od něho najatých se prý vrátila, takže přivedl jen jich část. ale pro Marienburk město ji., pozdě. irienburku se však nedlouho potom alo nějaké náhrady, kdj východním Prusku, v e \\l I osi chůd |ako nomá Gi ch Vlil í K ...mu 1 nem« Dai ■ Im lajfthrlgon Krieg (I891j ati ■ podopián Červenka takto 1 " '' to «roten undo Goluw houpl -1' mimo to na «raní Pádu Uernari fan Valdätejna, Vftchi rvorkovn, 1,, Holi........, »artenitejnč í lurku ____________ které skoro celo stálo v po tf ve!. K vzdalo také město Jilava. Při obléháni jeho mél účasten-ství též Jan z \ mberka na Blana minsku opanoval Bernart z Cimburka Golob, mést. samých hranicích ležící, kdežto v hra ncm se udržela posádka Oldřicha Červenky, "j S druhého zátn ( MdHchova, Světce, purkrabí jeho Puškár v listopadu pŕe-padl a vyplenil město Kvidzinu (Marienwerd Hned putom však lidé pana Bernarta z Qmbnrka vnikl v dorozuměni s některými z posádky do hradu, a v j-dné iásti jeho se potom udr/.eli bezmála rok ... A z takový« drobných akcí78) se skládala válka také v dalšim svém průběhu, i když král Kazimír přitáhl do Pru- m vojskem, bez bitvy a s obtížemi na obou stran pripla-oldnéřů, S Čech)' ve službách obou i tu 1 iváme v 1 Ikách pruských hradů a 1 V městech od žoldnéřů měšťané nejednou trpeli útis; 1 proto se někdy proti nim, zejména v nekter :nen-šich, spojovali s řádem a vraceli se k jeho p Tak se stalo r. 1471 ve Varmijském městě £ '■ 10 knčze veřejné rozdávati podobojí. do v držení biskupovo. Potom lan ale nepodařilí mu. Pozdéji ■ mii nacházíme v 1 nanemčech a žoldnéri — jest patrno, že počet pevn 1____^ vracejících se k řádu, rostl, a že přes ztrátu Marienbarko1 panství řádu v Prusku ještě vždy bylo lze zadírá: obnoviti. Teprve r. 1462 utrpěl řád větší pohromu ne sice velkou bitvou, ale přece větší srážkou na poli vál ném. I tu se setkáváme s p. Janem Skalským z Vaidstejna, V létě roku 1462 totiž Jan Skalák] Petr Doma z Vartnijska, kde se marně pokoušeli zase o Brauasb-(v srpnu), se obrátili na západ. Ve spojeni - K .'mi i s jinými setkali se^) s hejtmany řádu - mezi nimi Kašpar Nostitz, Lužičan, byl hejtmanem na Chojma -v tuhé bitce severozápadně od Kdanska nedále im mořského. Bylo to dne 17. Ä V době, kd ta* nastal ve válce nešťastný pro rád obrat, bj M Oldřich Červenka. Nevíme, proč >íse roku i46o, do Čech se vrátil at; k rozkazu krále Jiřího dvě léta ztrávd ve vezen. ■ " 0^JliSe^S: o Skalském sc am nezmiňuje, ic Lindauovy Ss. IV. 382. B) Srovn. Palackého «W™ KaŇmiruvzedne^unon, se nic nelíbi, co Jih díla. Snad byl din* V Ss. Pr. V. o, připomínají I .^:_-_ Během bey k lo . hat «e"'«I I -r BIß WOHL ICUV -■■ Wol lindřish 1 1 rkdiv, - v, mluvě Kazimírové a vrátiv se yl sobu fe 10 p. B Smburka. V noci d u 1462, ivy s některými v tni ; , ně- ých ^ w 1 s hradu do města Goluba a statním, vedenjfra samým Červenkou, bránv. sádka pobita .toveň ukoristený Vt aré c I na Chelmin k panu Bernartovi .: Cimburl* Sly by:; dopraveny, ľ. Bemart sám tenkráte již počal lern vitězstvi řádu; i zmocňovala se prot: velmistrovi, který se ne-redčoval ani před \ u ani za války. Dřívější pod-^emartova tak tni trpěla, že pro nedostatek peněz žoldnéři mu od n^bo se dostávali do zajetí; dalo se energie jeho přechází na krajana jeho v táboře protivném. Jana í >kého z Yaldštejna, který se po L u K ;a zase odebral do Varmie, i se dosud v :h m :h, jako \-e Frauenburku, držely české posádky.8$) A také, jako by štěstí ku by! c!ai Petrovi P°" nechtěje toho na sobě a na ^ ne tabularum terme I :ce byl dle D _ Cech Mikeš O události se ■ au. Roku U63 27 Červenka ve árútce v Dc »lugos V. 367). Že v Prusku byl je^ r. 14 souditi dle Toeppeaových Akt V. 169. VOL634-635. Tch Bernart napsal velmistrovi: *t : Hilfe, so v dass mir bald aIIe Leute en[. "ľ *** »*■ ich aber auch alles stehen lassen, R H63 Jan Skalský by byl bezmála zajal velmistra Vojtecha v cas posvícení. Téh- ,u 2S5 opouštělo jak p. Bernarta, tak Jindřicha z Plavná. Ani oni. ani velmistr nebyli s to, by ztrátu Gněva zabránili. Gnévo se vzdalo v prosinci r. 1463; jest to nejdůležitější událost tohoto roku. SM Krátce před tím (též v pros. 14631 p, Bernart z Cimburka složil zbraň, zavřev smlouvu s králem Kazimírem, podle které měl zůstati neutrálním do konce války, nepomáhaje žádné straně, zůstávaje však v držení měst, kde byl hejtmanem, zejména Chel-mina a Brodnice.8**) Podobnou smlouvu zavřel v březnu 1464 biskup Varmijský89) a něco později sám přistoupil k jednotě. V dalším průběhu usínající války z krajanů našich jen ješiě Skalský vystupuje. Na jaře 1466 ve spolku s jinými vzal město Melsak ve Varmii, poslední, které ještě řád tam držel. A téhož roku v září končí se válka pod Chojnici, kde se posádka - hejtmanem jejím vždy ještě byl Kašpar Nostitz - vzdala.**) Od počátku války bylo uplynulo 13 let. O mír jednáno bylo v posledních letech několikráte, ale teprve 1466 se jednání zdařilo ne bez přičiněni Ber- mistr Ludvík, a tam dne 19. -H .**" Jf nedosáhlo tolik, kolik^^^^^S^ : wľstío hejtmanem byl Skalský- . «I jenž se »>' 286 hranice světa křesťanského, do Podolí. Řád zůstal v P ale z Pruska podržel jen, co na konci války ještě drí ? východní krajiny s Královcem, odtud sídlem velmistrů*' a to, co podržel, měl nadál držeti pod svrchovaností koruny polské-. Pomořany na levo od Visly s Kdanskem Chelminsko a jiné krajiny pruské na pravo od Visly s Maríenburkem i s Elbinkem řadu odňaty; biskup Var-mijský, který se byl na konci války netoliko řádu odřekl, ale jemu i válku vyhlásil, obdržel Varmii pro sebe ovšem pod svrchovaností koruny polské. Co získalo Polsko mírem Torunským, bylo velmi mnoho, ale my, kteří přehlížíme další průběh věcí až do zkázy samostatného státu polského, můžeme říci, že toho přece nebylo dosti. Čtyři léta po míru Toruňském zemřeli krátce po sobě Jindřich z Plavná, po smrti velmistra Ludvíka nástupce jeho, a pan Bernart z Cimburka. Oba upřímně a obetavé byli hájili panství řádu v Prusku, ale, když se takové, jako bylo dosavad, nemohlo uhájiti, přičinili se o nur a vpravil, se do nových poměrů 91) také ÍAníkŮm> kteH - ""** ^ -Ikou, patří ^t^S^ [ JÍří *»««* -hl se skému po LadisC ako ST" ^ "" ** lepší právo ke koruně twe" T* ^ ^^ _________ CeSke' JIZ Proto pokusy nového !,IJ Jindřich zemřel 31. prosince 1470, p. Hcrnart ô dní potom v Chelminč. Mortem Henrici (praví DlugoŠ V. 536) etiam mors líernardi de Schumborg post dies quinque secuta est, veneno mulíebri, ut pierique putabant, procurata. Zemřel prý ve veliké chudobu a mel prý takú chudičký pohřeb. — Z bratří Bernartových Hynek přidržoval se krále Jiřího, druhý Beneš, probošt Olomoucký, Matyáše (Eschenloer Hist. Ss. Sil. VII. 225 287 Jin nejprve velmistrovi a potom králi za prostředníka Velmistr o pr|a netoliko za prMJ ^ roaud.ho.J4) A tak učinil r. ,46, také král Kazimir O sporu jeho s řádem mělo potom r. H62 jednáno býti na onom hlučném a stkvělém sjezdu obou králů, jenž se sešel v Hlohově ve Slezsku. Než plnomocníci velmistrovi se nedostavili a, ježto král Polský k další lhůtě nesvolil, prostředkování krále Jiřího se tím skončilo. Jemu, když krátce před sjezdem papež Pius byl kompaktáta prohlásil za neplatná, nastávaly starosti jiné.®8) Král Jiří sporu s kurií nevyhledával; to byl osudný klam jeho, že bude ke jej odvrátit. Cokoli podnikal neb chystal, ten zřetel při tom při všem vždy také k platnosti přicházel,9C) ač nejednou zvláště při tom, co od 92) Hned na konci r. 145S dle Dlugoše V. 277 vysláni do Polska Albrecht Kostka a Boček Puklice z Pozořic. Nelze však věřiti, že by již tehdy Jiří byl přiznával právo k nastoupen v Cechách po sobč synům Kazimírovým, že by byl nabízel, že se osobně vypraví do Prus Polákům na pomoc. Srovn M. Bo-brsyúski i St. Šmolka Jan Dlugosz str. 97 a 98 (v poznámce). 98) bří se po smlouvě zavřené 1460 v Bytom, jesto jednou zvláštní listinou (CE. I. 204) vzdal práv koruny českě ^ovsku. 94) V listě Jiřího papeži, H. prosince 1461 v Pol. spondenz Breslaus Ss. rerun, Silos. Vlil. 67 ctěme: h.c omneš suas causas in vos vel ut in arb.trum vel ut m torem vel ut in amicabilem compositum posmt 95) Prostředkování Jiřího nebylo beztoho po chut. 288 jiných bylo navrženo a od něho přijato, sel dále. než asi prvotně zamýšlel. Proto chtěl se státi králem Římským s vůlí císařovou nebo proti jeho vůlí, proto jal se zakládati spolek panovníků křesťanských proti Turkům a,. budc-li třeba, i proti papeži. A proto také chtěl býti prostředníkem ve válce pruské. Tím vlastně vstupoval na místo, na kterém státi měl císař, a na kterém byli stáli předchůdcové jeho, králové Čeští, ale zároveň také Římští, Václav a Sigmund. Kdyby se mu bylo podařilo další prolévání krve křesťanské zastaviti, zachrániti řád Německý před úplnou zkázou a při tom přece Polsko uspokojiti, jak by byl mohl papež vystoupiti proti němu? Pius II. prostředkování krále Českého provázel nedůvěrou, a ještě, nežli se skončilo, počalo se jednání kurie papežské s Kazimírem, aby vyrovnání sporu jeho s řádem vzneseno bylo na legáta arcibiskupa Jeronýma Krétskeho. Před koncem r, 1462 odešel legát do Polska, ale roku následujícího vrátil se s nepořízenou. Na tom přede vším záleželo kurii, aby válka pruská se neskončila prostřednictvím krále Jiřího, a tolik kurie potom dosáhla. Než mír v Prusku měl kurii podle jejího přání přinést více; ještě jednou věci pruské a české splynuly.97) Ze by Jiří na trůně českém mohl nahrazen býti Art; sie lag von Anfang an weniger in dem kühnen Ehrgeize des Königs, als in der schwierigen Lage, in welcher er sich der ■irche gegenüber befand. - To platí také o jiných věcech. - Srovn. též A. Bachmann Deutsche Reichsgeschichte im Zeitalter Friedrich 111. und Max I. (I, 218). W) Politiku kurie dobře karakterisuje Jan KiUing v psaní ľucSľ d" n" 1 VČ,n" 'T (SS- SÍ1- Vm- 57>: kh versicher denn, Z t', °ľ T UnSerm h' Vater "^rc biegen ůenne alle andern sache der ganzen Christenheit. Kazimírem Polským, to (pokud se nám zachovaly zprá. nejdříve vyslovil Pius II. v rozmluvě s poslem Vratislavských, naléhajícím na papeže, aby Jiří prohlášen byl zbavena koruny královské. Ale rozmluva se dotkla i toho, co vadilo, totiž války pruské. Pokud tato válka nebyia skončena, nemohl král Polský počínat jinou. Na skone: její však — bylo to v záři 1463 — dosud žádná naděje se neukazovala;98) a válka trvala také ještě r. 1465, když jednota panská v Cechách hned po svém povstání vyslovila nástupci Piovu, papeži Pavlu IL, ochotu uznati Kazimíra na místě Jiřího ta. svého pána. R. 1466 (v říjnu) zavřen mír prostřednictvím legáta Rudolfa, biskupa Lavantského. Před odchodem z Torune legát vyzval krále před biskupy a pány polskými, kt byli kolem něho, aby se uvázal v úlohu, kterou mu urč - vála kurie. ™) . Mírem Toruňským dokončeno to, co se bylo počalo již mírem Břešťským (H35)> odloučení Pruskf °d řád měl státi nadál ne již pod papežem a císařem nyr pod papežem a králem Polským. *^*^" zprostředkoval, ale k plné platnosti jeho y o pre-Aba výslovného uznání a stvrzení skrze stoüc, „ 11 98) R. „M bylo jednáno ,, nictvim Lubeckych, r. 1465 I výroku proti králi Jiřímu měl převzíti král Polský, a z to měla litevská dynastie rozšířiti panství své také na korunu Českou. Koruna česká byla na prodej. Dříve ce volali do Čech ti, kdo prijímali z kalicha: nyni měli tam uvedeni býti v boji proti nim a podle vůle církve. O uznáni míru Toruňského s císařem a ríši Kazimír ani nejednal; uznání jeho od kurie, o které ransil státi, stalo se závislým na tom, jak se král Polský zachová k Jiřímu. 10°) Osud krále Jiřího zdál se spočívati v rukou jeho, 101) když se v červenci roku 1467 sjeli v Krakově posel jednoty panské, posel Vratislavských, nunciové papežští a konečně sám legát Rudolf. Za vlády Kazimírovy se v dějinách polských ohlašuje novověk. Moc královská vzrostla také proti domácí hierarchii, která pokořena v osobě Zbihněva Olešnického, i proti kurii, když ve sporu o biskupství Krakovské (1460 až 1463) ustoupiti musil i ten, koho zvolila kapitula, V bulle papežské legátu Rudolfovi ze dne 14. května 1467 (Ss. Sil. IX. _ i se Rudolfovi plná moc stvrditi mír Toruňský »in eventum, quo dictus rex (Kazimír) vel lílius ad re^num Bohemie in regem assumeretur nominareturvc aut eiigeretur legitime, isque munus ipsum et defensionem regni eins assumere in it seu eciam cuipiam alteri assumpto nominacione vel ■egmme electo notabitem cum cflectu favorem usque ad rcgni eiusdem totalem assecucionem prestaret et circa rem istam ut ndehs et catholicns rex se habeat.« "''; V »** JiHh° Kazimírovi ze dne 7. ledna 1467 (CE. s. XV lil 125) patrná jakási netrpělivost a nedočkavost, co král ľ^WhUCim' f"1 ÍefnOTy Pak' jak ^trn0 Z listu ****** Ko"°-t£tl » ľJ'^ľf"" 1467 ArChÍV Č- VIL 279- oddávali se " vcúkcľ II f * POŠ!e POmOC na"řed a ~ že -*« «s \cliku moci« přitáhne na pomoc 291 i ten, koho biskupem chtěl míti papež, W2) tomu, koho ustanovil král. To, co v Polsku pro husitství probouzelo Sympathie i u těch, jimž náboženská stránka jeho byla lhostejná, zdržovalo také Kazimíra, by zrušil své dosavadní přátelství s Jiřím a prijal korunu českou jako dar od papeže. Poslu krále Jiřího Janu Jičínskému z Cimburka hned v květnu 1467 dána odpověd, že Kazimír smlouvu Hlohovskou (papež byl smlouvy Jiřího s jinými knížaty prohlásil za nezávazné) považuje za platnou, legátovi a Vratislavským se dostalo odpovědi nepříznivé. 1*») Kazimír zůstal ve smlouvě s Jiřím a nabídl se za prostředníka mezi ním a jednotou panskou stojící již ve zbrani prou nemu. Také o smíření Jiřího s kurií byl hotov se přičiniti, smíření však tehdy jen tím bylo možne, ze by by Krí obětoval kompaktáta. Mezi knížaty, s kterým. ; Polském. irf-mii se král Kazimir Taková byla politika, pro ten» « k spoil; " e by I med i r. u ?\-..'::".: K See, ses irobka. Na uvedeni syna s ... , - doby, c - rál s km K im im ispoň je • Ks ; ■■.>:. - skýcb pokud -: ■-. stran atrali: polská mel sebe to. iste, trojspoL^ kt áli Polskému ■"■"- í - ro syna jeho bez 00 Pře zm :, a snad teb přec padne. •a jeho miste osedne někč ý. 0 sfcé árkhem Brambor roku 1469 v květnu lacnoco prohlášen a krále Českého od motivu. Jmso ten. kdo je proti němu vzal do své ochranv. ■■Aid, co ona mamě od ^mxr, adafa io smi jü « zbrani proti JiHmu. -s Uhersky. J*» J _ - 293 Králi Kazimírovi jeho politika přinášela ještě jino-j nevýb K bylo před lety vypuklo v Prusku po- vstaní, kurie proti nepřátelům Německého řádu vyhlás klatbu. Zrušeni censur církevních potom podobně jako potvrzeni míru Toruňského papež Pavel učinil záv: co se Kazimíra týče. na tom, jak se zachová k Jiřímu. Král Polský se sice nezachoval tak, jak na něm žádáno, ale ani pro kurii neutralita jeho nebyla bez ceny. Ab; setrval, i za to kurie r. 146S králi Polskému nabízela zrušeni oněch censur skrze 1« Rudolfa,106) než potvrzeni míru Toruňského vždy ještě odpírajíc, ač Kazimír ně opětně žádal, A pokud nebyl mír potvrzen, v se ještě vracely u některých naděje, že bude lze jej odčiniti nebo změniti ve prospěch řádu. \ ne-^enství přicházelo Polsku ze zvoleni o (1469^ terým se mohly navrátit porn, byly před tím za Sigmunda a Albrechta, kdy týi panovník sedá na trůně uherském i českem. Král Jiří na vyhlášení Matyáše králem, je. ecce Math «1 « Han§an a' '* 3pos:oUc. mei vires . ^-KiS.:- oeatitudini devote manent, «wnomq H^Volumasettibimandamu-sutp. i.perdari, Sentes Georg» de Pog-ebrat .re p-«,ero non permitturu 4 ú.-. král li» ________________________________\ ^^^^M, ... VB. 294 vOiomc c. odpovede] tím, že dal v Praze sněmem zvoliti za svého nástupce nejstaršího syna Kazimírova Vladislava. Výminky, které byly s volbou spojeny, ohlášeny skrze velké poselstvo, jež se dostavilo v listopadu (1469) do Petrkova na sněm; hlavní byla, aby Jiří až do smrti zůstal králem, ale Kazimír aby od té chvíle, co a jeho v Čechách bude přijat za budoucího krále, jemu a oni ovšem také Jiřímu vší mocí pomáhal proti každému nepříteli, při tom však o smíření Jiříka s kurií se staraje. m7\ Xa polském sněme jako často před tím, když jednáno s Čechy, nastalo rozdvojení. Jedni k žádnému jednání s kurií neradili, kdežto jiní se přimlouvali, aby koruna česká přijata byla pro syna královského. *0S) Ale pochybovati lze (určitých zpráv nemáme), že, by se proto byli vyslovili také hned pro přijetí všech výminek. Král Kazimír ani nepnjal ani neodmítl; s Jiřím mělo býti dále jednáno, ale take s papežem. A jak by se byl mohl Kazimír králi J.nmu hned určitě zavázati, bez vědomí a schválení papežova, když mezi výminkami byla i ta, že se má přičiniti o smíření jeho s kurií ?K>9} Právé protQ fa , ^ dorozumět, se napřed s dvorem papežským. Předčasné pnjeti koruny ceske by bylo snadno způsobilo to, co Ka- příloze). P d0 Petrkova- °«skl je Caro V. 1 Eschenlcer Hist. 217 nraví- oi;„ • ■^ÄTS; 'T^^&sraliqui no- '"• '«■ Srovn. Ton,,,,., DPr. VII 29, k0mP*át ^ ^V. Dir přede všim musil odvrátiti, «znáni Matyáše za krffc Českého skrze papeže. ' Možná, že by kurie v.dy na trůně českém , krah Jinho nejraden byla viděla JageUov paľl-OVOur nemU Seb>'loudá»o v souhlasu s leg4t, Rudolfem™) a nemohlo se již odčiniti. Oč s/ přede vším musila starati, bylo, aby nepřišlo k o korunu českou mezi Matyášem a Kazimírem, aby se dohodli, aby se spojili proti Jiřímu. A při tom zůstalo až do smrti krále Jiřího, jen že se poměry pro něho také událostmi na poli válečném v posledním roce jeho života valně zlepšily. Dosud nebyl vázán na žádnou stranu, ani proti Polsku,111) když výminky spojené se zvolením Vladislavovým nebyly přijaty. Krátce před svou smrtí vyjednával král Jiří také s Matyášem o smířen že by on se byl stal jeho nástupcem; ten, kd další průběh dějin českých, nemůže než litovati, toto jednání nezdařilo. Po smrti krále Jiřího v stal se pokus o sjednocení stran, tak aby obe" k společné volbě nového panovníka. Než pokus nezdařil: vadila minulost. Sírane jedné nestálo předešlé jednáni s králem Polským, protože a ale straně druhé byla na překážku volba M ^Tv květnu 1467 jemu od papi ■ .r,, fv »ariauos re-m Bohemie < yrSÄS tu, Co na počátku r. : také |eSté potom. 296 v Olomouci r. 1469. ^ré se, jak na m žadano, odřid nechtěla Než minulost vadila ještě v jiném smyslu. Svorná volba možná byla jen tehdy, kdyby se byla ína někdy krále Jiřiho odhodlati mohla k zvoleni Ma-tyáse; avšak nenávist, co se ji během času mezi stranama nahromadilo, u většiny tolik sebezapření nepřipouštěla.11-) V květnu 14; i svolen od strany někdy Jiřího v Kutné Hoře Vladislav Polský, a stejnou dobou v Jihlavě legát uznal konečně jménem papežským Matyáše za krále Českého na základe volby vykonané již před dvěma roky. Po smrtí krále Jiřího a zvoleni Vladislava Polského dostavila se konečné válka mezi Polskem a Uhrami, ale netoliko o korunu českou, nýbrž také uherskou, když se král Kazimír také o tuto pro jiného syna s otcem stejnojmenného přihlásil a jej válečně vypravil do Uher. Stolici papežské, na které r. 1471 po smrti Pavla II. nastoupil Sixtus IV., připadla úloha spory ty vyrovnávat, ač-li se křesťanstvo konečně sjednotit mělo proti Turkům, oč se nový papež počal starati s větší než jeho předchůdce opravdovostí. Z instrukce, která r. 1472 dána jeho legátovi Marku Barbovi,"») po/.náváme dosti podrobně celý plán tehdejší politiky papežské. Králem Uherským měl ovšem zůstati Matyáš; a také jím zůstal, když výprava mladšího Kazimíra do Uher se nezdařila, a strana polská v Uhrách od Matyáše usmířena i zastrašena a potlačena. - _.- - u«) Srovn. B3chroann RG. II. 330 a 334. Poněkud jinače <-aro V. 33S. Národnost Vladislavova byla ovšem okolnost pro ncho příznivá, ale ne, jak Caro tvrdí, rozhodující. Matvág ienž vládl jazykem českým, stál Čechům blíže než pobký královic jenž se českému jazyku teprv měl přiučiti 1 *!*£*'Ep's*xv- '2-tást slr-3r9-Srovn-Ca™ v. R. 1474 zavřen mír mezi královstvím Polským a Uherským ; i stalo se to podobně jako někdy za krále Sig-numda na sjezdu praelátův a velmožův obou říši. Odstraněni sporu o korunu českou, což bylo hlavní a obtižnějši čá-ítí úlohy legátovy, stály vždy v cestě překážky nepřekonatelné. Podle úmyslu dvoru papežského měl již tehdy rozhodnut býti spor tím způsobem, jako se později stalo skutečné, totiž roztržením koruny České; Matyáš by byl podržel titul krále Českého114) a ze zemi koruny České Moravu a Slezsko jako věno dcery Kazimírovy, kterou by za manželku pojal, či vlastně v zástavě na miste věna; teprve po jeho smrti měly se obě země po vyplacení zase ke koruně České navrátit, tak že by \ dislav do smrti Matyášovy zůstával pánem jen v hlava, zemi, v Čechách. Také věcí náboženských se dotýkala instrukce kardinálovi daná. Přijímaje P^«™1"^ strany krále Jiřího, Vladislav byl uznal *»«£» „„J, „a — i«h -.«■ "—-*ÍS Žádná naděje neukazovala. A jak je když pro ně byl vznikl spor • Jrtj ^ dán byl do klatby, když pro ne uval» £ strasti domácí války ^ «£U b-**- <*» prohlásiti, že to vse * l££ ^ aspoň bez potreby, ^ které kompakta« s tou nepatrnou mírou ta«* _ ^ % ^ pos^Ľi- 208 podobojí mělo zaniknouti v Čechách bohem času a obme-zeno býti JÍŽ v dobé nejbližší, jak .se doufalo, nenásilnou propagandou, zejména pak obnovením arcibiskupství Praž-ského. Od rozřešení církevní otázky v tomto smyslu záviselo uznání Vladislava za krále Českého od papeže, an svou osobou, když sám z kalicha nepřijímal, nebyl závadný. Rozhodnutí o těchto věcech nespočívalo však tou měrou v rukou mladého krále, jako v rukou otce jeho Kazimíra Polského. Co jemu pro syna nabízeno, bylo dosti vzdáleno toho, co dosud bylo cílem jeho politiky; proto mu za to, čeho by se vzdal, zároveň nabízena náhrada; konečné potvrzení míru Toruňského mělo jej učiniti povolnějším ve věcech českých. Skutkem ovšem mír Toruňský trval, a potvrzení jeho nebylo náhradou dostatečnou. Ale bez ceny přece také nebylo již proto, že ani císař ani říše míru nebyli uznali, což mohlo někdy v budoucnosti přece vaditi.115) Legát papežský mél slibovati, ale mohl také králi Kazimírovi, kdyby jej nacházel nepovolným, hroziti, že sice proti němu a Vladislavovi vyhlásí klatbu a že sprostí řád Německý všech svazků, které jej na základě míru Toruňského spojovaly s říáí Polskou. 116) Jestliže po smrti krále Jiřího v zemích koruny České válka přestávala, smlouvy o příměří zavírány a prodlužovány, plynulo to hlavně z touhy po míru na obou stranách; a také legát k tomu byl nápomocen. Než jeho usilování o mír konečný zůstávalo bez výsledku; sjezdy vjfiseji Opavě r. 1473 se sešly a rozešly zase. Míru n-'i Srovn. Bachmann Reichsgeschichte II. 445; Čaro V. 378. Srovn. Caro V. 364. Potřebné pro ten případ bully *ké byly legátovi dány; zdali jich vyhlášením hrozil sku-teCně, nevíme; jisto jest, že jich nevyhlásil. 299 na základě návrhů jeho byly na nmUsi tivné, i nenávist, i stí ^ ** ^ se vpralo roztržení, tria jí á '' ^ ," 1 '. 117\ m, • • J dočasnému, korunv českej) N z una cesta k míru konečnému a úpS se neukazovala, a tak r. l474 válka ^ *™ VsKhmtn králové, Matyáš, Kazimír i Vladislav, vypravili se válečně do Slezska; zakusivše s dostatek svízelů války za nedlouho zavřeli smlouvu o příměří, jež mělo potrvati do letnic r. 1477. R. 1478 zavřen mír v Olomouci na základě výminek, které obsaženy byly v instrukci, dané legátovi papežskému hned r. 1472. Oba, Vladislav i Matyáš, "S) měH slouti králi Českými, Matyáš pak podržeti do své smrti Moravu, Slezsko a Lužici. V straně Vladislavově i Matyášově touha po míru či spíše po zachováni jeho, když mír skutečně trval, byla vzrostla tou měrou, že nezbývalo než zavříti takovou smlouvu, která odpovídala také sile stran a výsledku dosavadního válčení. Mír zavřen byl bez prostřednictví papežského. Kurie, když se válka schylovala ke konci, uznávala Matyáše za krále Českého, zamítajíc s větší než před tím urči* tostí Vladislava. 119) Než ani tím mir již překažen býti nemohl. Krále Polského pak k míru ochotnejs.m učinily také poměry v Prusku. Od r. 1467 trval spor o biskupství Varmnsk 1.0) Uznán byl Vladislav od kuna» l__ ^ M .; bi. oj Podrobní vypsal tyto■ vcc. o ■ 300 an král Mikuláše Thüngena «voleného od kapituly neuznával. Než r. 1472 se podařilo Mikulášovi v držení Vannie se uvázati. Král Matyáš vzal jej pod svou ochraňuji) a také velmistra Jindřicha 2 Richtenberka a potom i nástupce jeho Martina Truchsessa, jenž králi Kazimírovi složení holdu odpíral, prohlašuje zároveň mír Toruňský, od papeže vždy ještě nepotvrzený, za neplatný. Ani v polském, ani v řádovém Prusku se však nejevila ochota k válce, ačkoliv i král i velmistr byli k ní již odhodláni, a nuncius Balthazar vyzýval obyvatelstvo v obojím Prusku, aby krále déle neposlouchali. R. 1478 polští žoldnéři vtrhli do Varmie, než válka, ve které by bylo běželo o dálejší trvání míru Toruňského, se potom přece nerozvinula, když válka o korunu českou se skončila mírem Olomouckým. Král Matyáš, podobně jako někdy předchůdce jeho na trůně uherském Sigmund, ujímal se řádu Německého jen potud, pokud se mu to jinače hodilo. &*) Když se spor o korunu českou skončil, nepomýšlel na válku ve prospěch rádu a k odčinění míru Tořuáského. R. 1479 i biskup Mikuláš, jenž za to zůstal biskupem, i velmistr Martin uznali svrchovanost koruny polské a tím platnost míru. Otázka pruská (jak my bychom dnes tuto věc na- Palackého Déj. V. 1 s^' ** blskuPa Varmijskeho. Srovn. lv«. Bachman RG. II. 616, ______^1 zvali) ani mírem Toruňským, ani tím vším, co následovalo, nebyla vyřízena úplně. Mír Toruňský ponechal řád Německý v Průších, než v odvislostí od říše Polské a v jejím svazku. To neodpovídalo starším dějinám řádu. Snahy po obnovení dřívějšího stavu věcí se probouzely zase i po válce 13leté a po míru Toruňském, ač se v polském Prusku nejevilo mnoho touhy navrátit se pod panství velmistrovo. Zůstalo při přání a plánech; již nebylo lze odčiniti mír Toruňský úplně ve prospěch řádu. Kdysi byl Olgerd při jednání s císařem Karlem IV. navrhoval vyvedení řádu Německého z Prus a přesídlení na hranice světa křesťanského k boji proti Tatarům. Po-dobné návrhy se vyskytují také později za války i3ieté, ale i po ní; řád měl býti přenesen do Podolí. Než . tu zůstalo při plánech. Říše Polská se musila spokojiti tun, co jí poskytoval mír Toruňský. Avšak «-**» stv zen od kurie papežské, neuznán od ne - ■ *« Skutečné ovšem platil, a velmistrové ***J^ -• u 1 •« Pnkkému po Truchsessovi nástupce jeno prísahu král. Polskému P ^stupce Jan Tlené», který tak,J~J*«*^ >q ^ m Kazimírova, provázel »«Jene £ bratr vévody po něm (.498) -len *£*££&, . „o* vel-Jiřího, Po matce vnuk£- J odp|ra,; „ žen, mistr účastenství ve valce P ^ oesIožlI. hoJdovací pHsahy odtíadal a .do Miru Toruňského se s.ce ^ „,.,„„,,„,, odříkal, ale činil tak za neho ., ^ ^ ^ p ,. prohlašuje velmistra .a kn,; ^ . , tm 30? .. -eJa k říáí.18SJ Bylo to v dobé, kdy se Maximilian Lazoval o reformu pokleslého zřízení říšského v Německu. Na sněmu v AugSpurce r. 150O jednáno nejenom o obnovení mírem Tonmským přetržené, ale také o utuženi souvislosti Pruska s říší, v dřívějších dobách vždy velmi volné. V diplomatické válce, která v těchto letech vedena, kladl se se strany nemecké důraz netoliko na práva říše, nýbrž také na prospěch národní: řád Německý založen prý od Němců pro Němce a proto také německým má zůstati- Již se zdálo, že Polsku nezbude než zbraní na velmistru holdovací přísahu vynucovat; tu zemřel r. 1501 v Toruni král Jan Albrecht. Novověký historik, jenž vypsal dějiny Maximiliana I., soudí, že smrt Jana Albrechta zachránila řád před novým pokořením. Císař byl v neshodě s tak zv. »říšským regimentem«, a říše by se byla řádu sotva skutkem ujala. Při slovech bez skutků zůstalo také potom, ale také říše Polská nepřidala skutkův k slovům, ani když po Albrechtovi na trůn povolán bratr jeho Alexander, velký kníže Litevský, a tím uvolněná unie s Litvou zase sesílena, ne tak ze strachu před císařem a říší, jako (tak soudí týž německý historik) že bylo třeba odrážeti útoky Tatarů. 124) Než ještě spíše lze říci, že řád Německý v Prusku tehdy i potom zachován byl Moskvou. Také v dějinách ruských druhou polovicí 15. století nastává nový věk neb aspoň nová doba. Odvislost od "») Mesta byla totiž pohnána k říšskému komornímu soudu. '-") H. Ulmann (K. Maximilian I. sv. 2. str. 515) praví: Aber wiederum ist es unfraglich, das? nur ein Angriff der Ta-■aren, nicht die Kraft des deutschen Volks, damals Polen abgehalten hat, í lewalt zu gebrauchen. Hordy zámka, Moskva vzrůstá na kus, vzrůstá na západě „a újmu Litvy či panství Litevského, které až do Vitolda rostlo přibíráním krajin ruských. Mezi tím, co Polsko si konečně dobylo ústí Visly, co dynastie litevská si získala trůn český a potom také uherský, nastal tento pro Litvu i Polsko tak osudný obrat na východě. Unie Litvy s Polskem, obnovená povoláním Alexandra na trůn, přinesla Alexandrovi válku s Ivanem III., »gosu-darem vší Rusi«, ve které řád Německý v Livonsku byl spojencem Litvě, kdežto Sympathie i velmistrovy i cisařov platily schismatické Moskvě.l2ß) R. 1503 zavřeno příměří, r. 1505 zemřel Ivan III., r. 1506 král Alexander. Spor s velmistrem Fridrichem přešel na Alexandrova bratra a nástupce krále Sigmunda. R. 1510 zemřel Fridrich. Nový velmistr Albrecht pocházel po otci z francké linie rodu Hohenzollerského, po matce Zofii, dceři krále Kazimíra, sestře posledních králů Polských I VMrin-českého a Uherského, z rodu 1**?^^ bratří • běželo přede vším o zaopatřen, mladého knížete. bratu, bezeio pre se ^ on Ského trval dale. Maximilian I. v "^ J ^.^ kttI Lucemburského, P^^J, . , postav jak z osobnost, jeho, ak P ^ ^ zaujímal on .jeho r°d « ., Jé v «padni Ev^P e £ ^ kdysi r. I42-- /e by , , radil velmistrovi V. 2 str. B90). 304 odčinění míru Toruňského odhodlala k válce proti Prusku, "ani v těch letech nebylo lze očekávati, než Maximilian 1 prohne jako někdy Sigmund — jal se zakládati proti Polsku a ve prospěch řádu spolek, do kterého by vedle rádu náleželi on sám. ne sice jako hlava, než jako člen říše, někteří knížata Hsstí, zejména kurfiřtové Braniborský a Sasky, a mimo Německo král Dánský a Moskva. Ale také tehdv více než nedokonaná diplom ;á akce císařova, která se u knížat nemeckých potkávala s malou horlivostí, řádu prospěl cir Vasilij Ivanovi:. S ním, >velkým knížetem všech Rusův«, omlouval císař spolek proto Polsku ve prospěch Německého řád :. k němu se obracel velmistr jako -věr:;;, kníže a poddaný jeho Cisárske Milosti...»l2öl Maximilian hrozil. Ivan již od konce r. I 5 12 stál ve zbrani proti Sigmundovi, proti Polsku a Litvě ; r. 1514 se mu pod- -molensko, někdy od Vítolda pro Litvu ziskané ... R. 1; 1; přinesl obrat v politice jak ;mundově tak Maximilianově. Povoláním Vladislava, krále Českého, po smrti Ma-áše Korvina na trůn uherský- těžiště panství jeho přeloženo do Uher.1'-" Zase. jako někdy za Sigmunda a Albrechta, týž pa-ív-nik měl seděti na trůně českém i uherském. Ač pocházel z královského rodu polského, Vladislav se potkal s odporem od Polska, od vlastního bratra Jana Albrechta, ;enž se proti němu ucházel o Uhry i na poli válečném ladisiav se udržel i proti němu i proti králi Maximi- **) Viz nyní zvláště dílo K na i v něm vydané prameny: Die Politik des letzten Hochmeisters in Preussen, Albrecht von Brandenburg (Publication«! aus den K. Preus- ^chen_Staatsarchi-. r. 50, 58, I Srovn. co praví Palackv V. 2 str. : 305 tianovi jemuž starší smlouvy dávaly právo k Uhrám. Maximilian se musil spokojiti uznáním těchto práv pro budoucnost; stalo se to v míru Prešpurském (1491), který však v Uhrách samých vzbuzoval odpor Mezi Vladislavem a bratřimi jeho, jak po sobě na trůně polském následovali, vládla celkem dobrá shoda; Polsko z toho mělo prospěch, že týž královský rod panoval ve třech říších. Co se však týče sporu s velmistrem, synovcem obou králů, Vladislav Albrechta sice nebral v ochranu, jako někdy Matyáš předchůdce jeho, ale přece prostředkoval. Pevné a samostatné politiky u tohoto slabého panovníka ovšem nebylo ani v té věci, ani v jiných. R. 1515 nastal obrat v politice Maximilianově i Sigmundově, v politice Jagellovců a Habsburků. V Čechách a v Uhrách rod Habsburský (tu i tam byl se připojil k Lucemburskému) byl musil ustoupiti nejprve před panovníky domácími svobodnou volbou na slaveny, pnpraveno ^ffjémi rakouskými pod koruny Lherske a Ce.ke fa ^ .^ r0dem Habsburským. U potorast slibovali Jagellovc. edab> Vladislavo-, nacJ>n slabo ^^ „ab, fflnoho nebylo nadeje, usto?P ^ ^ ^ m;r burkům > 306 kterou králi Polskému složiti jest povinen, zdržovati, že jemu proti Polsku nebude pomáhati. Přísaha ovšem se zakládá na míru Toruňském; ale mluva diplomacie má své subtility: výslovného a určitého uznání miru od císaře v oněch listinách nečteme, a tím méně od říše. Naproti tomu se král Sigmund vzdal velmi cenného ustanovení miru Toruňského, podle kterého řád měl do polovice svých členů přijímati Poláky. To, co v té věci umluveno r. 1466, potom neprovedeno, a r. 1515 se Sigmund výslovně odřekl práva naléhati na provedeni onoho slibu. Řád zůstával německým a měl jím zůstati. Připomeňme si ještě jednou Sigmunda Lucemburského. Za odvoláni Korybuta z Čech Sigmund v Kežmarku obětoval své plány Polsku nepřátelské. Podobně se stalo r. 1515 v Prešpurku a ve Vídni. Maximilian zejména slíbil, že pohne cara k míru s králem Sigmundem a že ho, kdyby se to nepodařilo, a válka potrvala, nebude podporovati. Ale všecky sliby Maxtmilianovy nemají tolik ceny, aby vyvážily to, čeho se Jagellovci ve Vídni vzdávali. Car, ač Maximilian se pričiňoval o mír, setrval ve válce (zavřeno jen příměří), a velmistr právě proto neupustil od svého odporu proti přísaze; říšský komorní soud pak, nehledě k zákazům císařovým, vždy vystupoval proti městům Kdansku a Elbinku, jako by příslušela k říši... Kon^ressem Vídenským jen tolik se změnilo, že císař již nestál na raně velmistrově, nýbrž mezi stranama, chtěje prostřed-kovati, ale tak, aby mír Toruňský vždy byl nějak pozměněn ve prospěch řádu. Velmistr Albrecht i potom obracel se tam, odkud nejspíše mu přijíti mohla pomoc, totiž k Rusku. A s jakými plány a návrhy ubíral se do Moskvy r. 1517 jeho-posel Dětřich ze Schönberka! I Litva měla carem býti 307 vyzvaná, aby se odtrhla od Polska a poddala panství vel. mistrovu. Naklad na válku, kterou by velmistr podnikl proti Polsku, měl převzíti car a zjednati si za to náhradu výboji v zemích polských. Anebo se měli car a velmistr o výboje rozdělit... A dále také unii církevní mezi západní církví a schismatickým Ruskem chtěl velmistr zprostředkovat, třebas by se Rusko své dosavadní víry nevzdalo; unie měla se obmeziti na uznání papežského primátu I2»). V Moskvě129) ovšem jen část těchto plánů byla skutečně předložena, a z toho zase jen část přijata. Smlouva zavřená r. 1517 (v březnu) neobsahuje více než slib, že car velmistra a jeho zemí chce proti králi Polskému chránit a bránit; a roku následujícího (1518) Vasilij při-povidal Albrechtovi jen nepatrné subsidie, pokud by ve válce běželo o země, které nékdy patřily řádu, a o které by se pokoušel velmistr, značnější však teprv od té chvíle, až by se Albrecht obrátil přímo proti krajinám polským. A více neslibováno ani r. 1519- Ale i to velmistru Albrechtovi stačilo; na samém konci tohoto roku počala se válka, ac .teolih. O té věci však by o jednan pt*^ , ,518, a tu carovi od velmistra,bo ™ darelur m Romanům pontificcm regnum™ ^tori omnium Ruthe. fcndum tamquam vero hercd. dom,„ol p ^^ norum). Odpoveď k tomu ';J*%£**im tot*»"* ' "k l«, Invictíssimus omnmm Rut heno počína jeden z návrhů od &h*£*- ^^ „ A dale «eme dokonce:n ^ U>^ ^-i a, ,. coli: Čechy »P- v řádu samém — v Prusku. Německu, v Livonsku — nikdo válce nechtěl, ač z knížat německých žádný k válce neradil« Také v této pi '. válce Německého řádu s Pol- skem iiale-iuunc a J/ na pruském bojišti; jich účastenství odpovídá politickým poměrům té doby« V Uhrách a Čechách vládl Jagellovec, mladý král Ludvik, Hned v říjnu 15 10 vydána byla jménem jeho zá pověda aby z Cech a Morav)- nikdo do služeb velmistrových nevstupoval, nýbrž, každý byl pohotově, na- ine-li toho potreba, táhnouti na pomoc králi Polskému.1 Zákazu přicházelo jistě vstřic smýšleni většiny obyvatelstva.i:iI než také přízeň k řádu probudila -se u některých pánů strany podjednou, kteři onen zákaz prohlašovali za obmezení svých svobod. K nim náležel ze-jména Albrecht íberka, syn Zdeňka, někdy vůdce je pans'. . a bratr nejvyšší 1 kancléře Ladislava. Stalo s i krále Sigmunda, jak patrno 1 Lud> :< a, dar 12. října 1519 V 110. K. ho ..listem z To- n; »™ t. r. A. Tom. V. 15! vá, tentokráte vyhlášena ; .he. —K tomu srovn., co vypravuje :iim IL dle pramenů nevydaných, jako na str. S3- kde versuchten schon in J. 1519 czechische Herren das Wen zu Pra^ ir A gegebene Velmistr se proti tomu ozval listem m úředníkům i. února 1519. Sti jeho se obracela *' Jindi idalí pomohla, není řečeno. J* míněni v Čechách tehdy stranilo Polák ■* - um lak [Sum. v. co o tom má Pervolř III. 1 str. H0-119 kCer-* to* ornuÍe »a zajímavý list p Viléma V. IL U M viděl všecko led - Vil dále dopis Zdeňka Lva x Vit 1S7. Ort se před zákazem královským a snad i »«,,„,. ™„1Itľ,vi väak „„ ptótkii do im ™- e o žádném z Čechu neb Moravanu ve službách rádu Německého nedovídáme vyjma hejtmana v městě Mohrunku. které se proti jeho vůli hned na počátku války vzdalo Polákům. »33) Do služeb krále Sigmunda přišli však Čechové a Moravané ve značném počtu, takže se na počátku války dostalo velmistrovi drahné odpovědných listů skoro vesměs v jazyku polském nebo českém.134) Nejznamenitější z těchto hostí byl Jú?i s Žerotina'y on také nejvíce žoldnéřů, jízdy i pěchoty, přivedl s sebou.135) Ve válce, která měla po- 132) V citátu u Joachima str, 84. v poznámce se dovídáme, že 30. listopadu 1519 psal z Mohučc Wolf z Schónberka, jenž v Německu najímal žoldnéře pro velmistra, do Čech Albrech: ze Šternberka, pánům Pflukům z Rabštejna. Hanuši a I a Šebestiánovi z Weitmile, kteří také v prosinci odr sice (podle toho, co Joachim na str. 84 výpravu; žoldnéře dostane, kdo více zaplatí. O Albrecht. berka vypravuje potom Joachim (str 110) k r. ■ sebrati až i 15.000 mužu! Byla to prázdná slova,, kdyfc SrÍamenem Pro tuto válk Wurgel Drahnic: 13, Ss. Pr. V. 330. , V seznamu, 310 dobný ráz jako válka l3Íetá v poslední své době, čestí žoldnéři častěji se připomínají. Tak město Melsak, osazené nejprv od Čechů,136), bylo v březnu 1520 od velmistra Albrechta obleženo a vzato; Čechové v posádce utrpěli velikou ztrátu,137) šest praporů jim odňatých pověšeno potom v Královci v chrámě sv, Vojtěcha . . . 138J A z podobné drobné akce se skládala celá válka. V Německu se velmistru Albrechtovi dostalo přece nějaké peněžité pomoci od iádu a od některých knížat, takže pro něho mohli býti sbíráni a najímáni žoldnéři. Kudy potáhnou do Prus, hned se nevědělo. Cesta Slezskem, kdyby se tam obrátili, jim dle rozkazu krále Ludvíka měla býti zabráněna, a také knížata Míšeňští a kurfiřt Braniborský Jáchym, příbuzný Albrechtův, od přidati sluší ještě Jana Kosteláka (str. '30). Zaznamenány jsou dohromady s 726 jízdnými a 1444 pěšími. Srov. Č. C. M. 1SS0 str. 412. — Když válka vypukla, nebyli ještě všichni u krále Sigmunda; od něho poslán pro žoldnéře do Čech Procek Malý z Cetr.é, někdy Vladislavův, tehdy jeho sekretář (Acta Tom. V. 157). Jan Žirotinský přišel sám do Prus ke králi jednat o žoldnéře a plat, ale byly obtíže, an žádal tuze mnoho (tamtéž 165). Že Žirotinský zaujímal potom vynikající postavení, patrno z Act. Tom. V. 230, kde se vedle Firleje nazývá vůdcem královského vojska. Srovn. též Voigt IX. 601 (Joh. Seredinzki auf Strassnitz). ,i,;! Vypsání v Ss. V, vypravuje, že město od nich proti slovu dříve danému bylo vypleněno. O tom v. též v staré písni Ss. Pr. V. 343. Die Behmen nahmen Mehlsack eyn atd. W) Srovn. též (mimo Vypsání a píseň v Ss. Pr. V.) Acta Tom. V. 186, kde se padlý rotmistr Kostelák výslovně nazývá chem, Vojtěcha ►Vypsání* za patrona Polákův neuznává. Milídanských u pobřeží Samlandského potkala pohroma, ' to sv. Vojtéchu, »der sein lamlt nicht verderben wolt krále požádáni, by Němců nepropouštěli Míšeňští se zachovali dle iehn ľ ľ ym Uzemim" nére, kteří tentokrát ti tl^ s^" lí ** r. 1454 Pod vévodou Zahanskýr, Néraci vžili Chojnid a postoupd. az ke Kdansku; jich příchod mohl způsobiti obrat radu příznivý jako někdy bitva pod Chojnici Než rad nemel ve svém středu muže, jako byl Jindřich z Plavná, neměl přítele a pomocníka, jako byl Bernart z Cimburka. Nedostatek peněz — hojnější subsidie ruské slibovány vž teprv, až velmistr potáhne »na Krakov« — ovšem vadil na všech stranách, ale také neschopnost Albrechtova, jenž nepoznávaje, že na tom záleží více než na všem ostatním, co podnikal, ke Kdansku se nedostavil Něm rozmrzelí a neplaceni, se rozešli a vrátili. Válka p stávala. Král Ludvík stál na straně strýce svého Sign: ale při tom také, jako dříve otec jeho Vladislav, pro-středkoval; vedle něho našli se též jiní prostředr. Také kurie papežská (mir Toruňský vždy zůstával oc nestvrzen) a mladý císař Karel, vnuk Max»»* se pričiňovali, by vá.ka přestala. V dutou zavLo přiměří na čtyři léta; pn jednán, Ludvíka Fridrich Lehnický, svat a mar velmistrův, který již, když velnustr by. službách dvoru uherského a, kdy a jak x^ti v-íroveň umluveno, bil na prospech Zar oven velmistrovu, ,e kterého by rovnán výrokem císaře Karla a •.....i -f Uf lk,: ľ'ir^» 312 Válkou velmistr nic nezískal a nic neztratil; ovšem zbyly tísnící dluhy. Ale také Polsko nic nezískalo. Nová smloTiva Toruňská konečné rozhodnutí odkládala. Za přiměn potrvala diplomatická válka, ve které Albrecht se staral o to, aby konečný výrok nebyl vynesen na základě »věčného« míru z r. 1466. R. 1522 odešel z Prus; v nejbližších letech jej najdeme stále na cestách. Hned r. 1522 14°) byl v Praze mezi hostmi krále Ludvíka při korunovaci mladé královny Marie; podruhé přišel do Čech r. 1523; dvakráte byl v Budíne r. 1524 a 1525. R. I522 se v Praze velmistrovi dostalo zásluhou jeho bratra Jiřího přijetí tak příznivého, že s tím král Sigmund nebyl spokojen: nespokojeni byli také pánové kupící se kolem Zdeňka Lva z Rožmitálu; lze o nich říci, že tehdy byli v Cechách stranou polskou . ..141) Než nová doba přinesla nové prostředky: tento prostředek byl — sekularisace Pruska. Velmistr Albrecht odřekl se, jak mu Luther radil, staré víry i církve a, přestávaje býti velmistrem řádu, stal se světským panovníkem, vévodou Pruským. A svoje vévodství přijal v léno od koruny polské; na rynku Kra- "°J Joachim (III 31) vypravuje podle archivních pramenu o příjezdu Albrechtové do Prahy: ^Am 30. Apr. langte er in Pray an. Er selbst nahm Wohnung auf dem Hradschin, die Pferde rmt dem grössten Theil des Gefolges wurden bei Stefan !nu'(t UnxTT' K' LUdWÍ" rÍtt Íhm in *&™ P^°" tľgahv\-ľr Ťmadäkrál0Vna A!brCChlOVÍ P^a Jednáno téz Ôl£m -* ľ Z VStOU1'il d° SluŽb>' krále L^vika s ročním acSIO s toho; nebylo „cnčz. Srovn. A. Č. VIII. 214. "■ M- '18 Srovn. tan ;,,, A. Č. VIII. 249, 252. kovském r. 1525 sklonil koleno před králem PoK Tím teprve doplněn a plné proveden mir Toruň- B.tvu Grunwaldskou a hold prusky oslavu ', velkolepými obrazy největší polský umělec naší dob pochodicí podle otce 2 české krve, 1*2) Jan Matějko. Vsím právem; i bitva i hold patrí k nejstkvélejším udal. dějin polských. A přece, co již bylo řečeno o míru To-ruňském, i tu piati. Ani konečné provedení jeho nep šťastného pro Polsko rozřešeni »pruské otázky«. Řád Německý přišel o Prusy, ale tradice jeho politiky pře na jeho dédice. V novověkém státu pruském konec zvitézil nad Polskem. A záhy, ještě než panství ]t v Průších padlo, ukazovalo se, co státu polskému, : zbudovalo 14. a 15. století, unie s Litvou a m:r ruňský, přinese konečnou zkázu: spolek Pruska a 1 Prusy zvítězily nad Polskem a Moskva nad I. toto konečné rozřešení »pruské otázky« není Hi-Slovanstvo. : ' PRAVÝ. r. 17. ŕ. ora čti: udržeti si. 34 •'. lola mocí : moc ^ > 43. ŕ hlavu jeji 15. f. 5 » te\ spomenu. KU. Str. 100. r. i: tdal-li. iv:. ŕ. l. i ! ! roberung. »21 229. ŕ. :í. » nm . . . Str. hojn quindc lAHa Shf ^ Mi «* ^ r> wA<> <& Aft. O sS llk .«$»: 'ty 4 ^> # ** \<> ^1 í íl" k m t , W^ ■ »í ^jr iß® ' *^ r* L« €282 Ä/ä * '$ďm^4i b 4*& i c©* «K , ^ S/Ä ^ I ľ «fr V* 2»» «P. «s». Ä'ä? y^a 9< U aW . sm *%$> ^^ ^^ O« *^fe l «J» «f» .Ä^ %, I • • ď