Každé dflo, jež trvá, je vytvořeno ze samé podstaty své doby; umělec je sám nevybudoval; je v něm vypsáno, co vytrpěli, milovali, o čem snili jeho druhové.
ROMAIN ROLLAND
Spisovatelovým řemeslem je mluvit pravdu.
ERNEST HEMINGWAY
Osoby a události líčené v této knize jsou naprosto smyšlené, a připomínají-li někomu osoby a události, které znal, jde o podobnost čistě náhodnou.
---...........-.......-......................—........       3po n
Pátek 4. V. 1945                                  "~           /
Seděli jsme v Port Arthuru a Benno řekl:
„Tak revoluce se vodkládá na neurčito."
„Jo," řekl jsem a strčil jsem si plátek do úst. „Z tech-nickejch důvodů, ne?" Bambusový plátek chutnal jako vždycky příjemně. Hrál jsem na tenora taky z toho důvodu, že se tak příjemně cucal. Nejenom z toho důvodu. Člověk při hraní pěkně slyšel to bzučení. Zaznívalo v lebce, hezky pevně a kulatě a ušlechtile, a bylo to moc velké blaho, hrát na tenor. Tak taky z toho důvodu jsem na něj hrál.
Benno sundal klobouk a pověsil ho na věšák nad Helenu. Kufřík s trumpetou položil na stůl a vytáhl trumpetu.
„Áno, z technickejch důvodů," řekl. „Nemaj dost zbraní a odvahy a je tady eště moc Němců."
„Vůbec je to blbost," řekl Fonda. „Ať je každej rád, že to doposavad de tak hladce."
„Jenže vono to moc hladce nejde," řekl Benno.
„Jakto?"
Benno povytáhl obočí, nastrčil nátrubek do trumpety a přimáčkl si ji na svoje habsburské pysky. Fonda na něj hleděl s pootevřenou hubou a čekal. Benno foukl do trumpety a zahýbal písty. Vytáhl ještě víc obočí a neříkal nic. Chtěl Fondu napnout. Fonda byl vždycky hrozný prchlivec a všechno ho popudilo.
„Jak to," řekl naléhavě. „Co nejde hladce?"
Benno zatroubil rozložený akord a zaznělo to tvrdě a velmi jistě, takže ze mě spadla starost, jestli snad Benno v koncentráku neztratil tón. Neztratil ho. Rozhodně ne. Už z tohohle jednoho akordu bylo jasné, že ne.
[9
I o/r. t/í a
„Včera se to mazalo v Chodově," řekl a vyšrouboval jeden píst.
„Co se mazalo?"
„Někdo se vožral a vystrčil vlajku a lidi šli vodzbro-jovat Němce." Benno plivl na píst a strčil ho zpátky.
„A co se stalo?" naléhal Fonda.
„Němci se prostě nedali vodzbrojit."
„Přišel někdo vo hubu?" zeptal se Harýk.
„Jo," řekl Benno lakonicky.
„Kolik?"
„Asi čtyry."
„Jak to víš?"
„Fotr tam byl ráno se Šabatou."
„A jak to tam vypadá?"
„Klid a všichni sou vosprchovaný."
„Němci tam zůstali?"
„Jo."
„Sakra," řekl Harýk. „A jaks to myslel prve?"
„Co?"
„S tim, že se revoluce vodkládá?"
„No, starej Weiss chtěl dnes províst převrat, kterej měli smluvenej s Chodovem a s Rohnid, ale dyž to tam prasklo dřív, tak toho nechali."
„A jak víš tohle, čeče," řekl Fonda.
„laky vod fotra. Fotr je v nějakým národním vejboru nebo v čem."
„Nevěřte mu," řekla Helena. „On jenom šíří paniku. Beníku, běž si sednout a hraj!"
Benno sebral trumpetu a šel si sednout. Z výčepu se vyšoural starý Wintr a postavil před Helenu sklenici červené limonády.
„Haló," řekla Lucie od vedlejšího stolu. „Nemáte tam tu zelenou?"
V
10]
//( c/iOWl
„K službám," řekl Wintr a šinul se zvolna k výčepnímu stolu. Vzadu na hlavě měl tři zátylky a kalhoty mu pod zadnicí dělaly zvláštní vak. Připomínalo mně to toho slona nebo slonici, co jsem ho viděl jednou v cirkuse a co chodil vždycky kolem manéže a zadnice mu visela tak schlíple a vyprázdněné jako starému Wintrovi. Josef Wintrů stejně říkal, že jeho fotr má progresivní paralýzu, jenže on měl na něj vztek, protože fotr mu nechtěl dávat prachy a bručel, že se Josef jen fláká a nic nedělá. A i kdyby, nevím, že by progresivní paralýza působila nějak na kalhoty. Vůbec, byl to jenom takový nápad. Celkem pitomý nápad, co někdy člověka napadne v podvědomí. Poněvadž člověk je v jádře nemrava. Každý člověk. Jenom někdo navenek dělá, že není, a jiný ne. Dveře se otevřely a do Portiku vpadl Jindra Ko-tyk.
„Ahoj!" řekl a šel si pro basu, kterou měl schovanou ve Wintrovic ložnici.
„Dost, že deš," řekl Fonda.
„Já sem dřív nemoh, u nás byla strašná sranda."
„Kde?"
„U nás. Ve fabrice."
„Co?" řekl Harýk.
„Co?"
„Kde byla sranda?"
„U Mesršmitů. Ve fabrice."
„Jindřišku, tys dnes eště pracoval?" řekl Harýk.
„Alene-"
„Chlape, ty seš vůl," řekl Fonda.
„Ale no co mám dělat."
„Blbnout jistě ne," řekl Harýk. „Prosim tě, co z toho máš, lízt eště teď do fabriky?"
Ve dveřích Wintrovic kuchyně se ukázala paní Wint-
i"
rová s basou. To Jindrovi pomohlo, poněvadž už byl v trapné situaci.
„Děkuju," řekl a schoval se za basu. Začal dělat, že ji ladí, ačkoliv to bylo pitomé, protože každý věděl, že ji neladí. Jindra to ani neuměl. Hrál s náma jen z nouze, protože jsme jiného basistu nemohli sehnat; vlastně hlavně jsme nemohli sehnat basu, a když si ji Jindra koupil, tak jsme byli rádi, že za náma aspoň někdo s tou basou při koncertě stojí. Mělo to tu nevýhodu, že jsme mu museli dovolit, aby na ni taky hrál, ale potichu. Jinak nám ji nechtěl půjčit. Udělali jsme mu teda aspoň křídou čárky pod struny, aby ty tóny, co vydával, nebyly tak úplně vedle, a Jindra se na ni časem naučil brnkat dost obstojně. Dokonce hrál taky v jednom songu hot sólo, ale to ho zachraňovala jenom verva, s kterou to sólo hrál. Bylo při něm slyšet hlavně pleskání strun o hmatník, jak s nima energicky škubal, a v tom pleskání jeho falešné tóny zanikly. Jindra byl na tohle sólo moc hrdý a říkal tomu Hammerův styl a my jsme ho při tom nechávali. Ono by ani nebylo bývalo dobře naštvat si ho nějak, protože jeho fotr měl obchod s textilem a vliv na radnici a u Němců, a ten jsme pro svoje koncerty potřebovali.
„Páni!" řekl Harýk. „Hitler je po smrti a von de makat."
„Ale no náhodou tyhle poslední dni to bylo ve fabrice zajímavý."
„Prosím tě, co?"
Toho Jindra využil. Teď moh kecat a utopit v tom nepříjemný dojem. Podíval jsem se na něj a viděl jsem, jak točí kolíčkem u basy a dělá, že nic, že jen tak poslouchá a docela mimochodem vykládá:
„U Mesršmitů bylo vzbouření. Dělníci zastavili práci a chtěli mít přidáno."
12]
„Páni!" řekl znova Harýk. „Hitler je po smrti, rajch hoří a mesršmitský dělníci nemaj jiný zájmy než dostat přidáno."
„To ti řeknu. To byla recese. Ale největší recese byla, že to povstání ved Bartošík."
„Kerejtoje?"
„Toho neznáš? Herr Bartoschik z lónbyra."
„Jo ten? To se ty blbci nechali víst vod takovýho kolaboranta?"
„Jo," řekl Jindra a odmlčel se. Přestal ladit a otevřel před sebou noty. Všichni jsme se na něj dívali. Řek to tak, že bylo vidět, že to není všechno. Počkal chvilku na to ticho, které se rozhostilo, a pak pokračoval.
„Nechali se vod něj víst. Ale jenom do kančiu k Feni-kovi a tam je sebrali voba a zavřeli je do sklepa."
„Páni!" řekl Harýk. „Začínám mít úctu k dělnýmu lidu."
„Tu srandu si nedovedete představit, jak se Bartošík tvářil, dyž ho zavírali."
„Náhodou si jí dovedu představit, ponivač sem ho při podobným tragickým vomylu už zažil," řekl Benno.
„Kdy?"
„Dyž se dověděl, že mám jít z rasovejch důvodů do koncentráku."
Zasmáli jsme se, a nejvíc Jindra. Ten měl nejvíc proč. Moh být rád, že mu ta jeho pilnost celkem dost hladce prošla. Ta ostuda, pracovat čtvrtého května devatenáct set čtyřicet pět v německé letecké továrně v Kostelci. Benno začal tiše pro sebe troubit sólo z Bob Catse a my jsme se taky obrátili ke svým partům. Benno býval dřív, než ho poslali do koncentráku, Bartošíkovým tajemníkem. Doved jsem si představit to překvapení. Opravdu. Když se pan Bartošík dozvěděl, že tak důvěrně za-
[13
městnával polovičního Žida. A když si vzpomněl na všechna ta půldne, která se Benno s jeho svolením slil. Strčil jsem saxofon do úst a zabzučel jsem si naň začátek prvního chorusu Annie Laurie. Harýk u vedlejšího pultku rozložil taky Annii Laurii, jenže měl titul přepsán na Lucie. Annie Lucie. Starý Wintr se odlepil od výčepu a nesl na tácku zelenou limonádu. Přišoural se ke stolu u okna a postavil ji před Lucii. Lucie vzala pytlíček séUíýbl em, roztrhla ho a ponořila stýblo do limonády. Měla hezké opálené ruce a červené nehty na prstech. Pak se sklonila nad sklenicí a začala cucat. Seděla ve svých prima tenkých šatech se svými zlatými vlasy a cucala smaragdovou limonádu, do které jí svítilo zapadající slunce. Byla děsně hezká. Vzpomněl jsem si na Irenu. Co asi dělá. Ale bylo jasné, co asi dělá. Bylo jisté, co dělá. Zdeněk už dávno do fabriky nechodil, takže to bylo jasné, co dělá. Zezadu za mnou se ozval Benno a hrál svoje surové a překrásné velké předkoncentráč-nícké sólo z Riverside Blues. Podíval jsem se z okna a za ním visela zešeřelá silueta zámku a obloha, celá rudá a oranžová, s mráčky a jasem a prvníma hvězdičkama nahoře, a okna zámku hořela. Šlechtici se asi radili. Jak vzít roha, asi. Bylo jich tam plno, sjeli se tam z celého rajchu a teď se to kolem nich stahovalo ze všech stran a oni seděli v těch svých oplyšovaných pokojích jako v pasti. Zdálo se mi to dojemné. Kostelec byl úplně uprostřed Evropy, a tak se sem sjížděli a snad si mysleli, že se tu nějak zachrání nebo co. Byla mezi nima taky nějaká wirtemberská královna, kastelánovic Ema mně ji nedávno ukazovala, a ta byla docela hezká. Jenže neměl jsem o ni stejně zájem. Se zamilováním do ní to bylo asi jako se zamilováním do Durbinky a tak. Ledaže bych se jí moh zmocnit při revoluci. Ale neměl jsem
14]
chuť se někoho zmocňovat při revoluci. Vlastně jsem nikdy neměl moc chuť se někoho zmocňovat. To jen že ta wirtemberská královna byla hezká/a já vždycky cítil sympatii k hezkým ženským. Jako každý. Každý k nim cítil sympatii. Nevěřil jsem moc na duševní krásu. Bylo to docela v pořádku, že lidi cítili sympatii k hezkým dív-kárn^protože to bylo tak od přírody, a byla blbost to zapírat/Příroda už byla prostě taková. Já aspoň jsem si byl docela jistý, že se ta wirtemberská královna líbila Fondoví taky, i když říkal, že ne a že je mu úplně lhostejná, protože ona byla opravdu velice moc hezká. Hezčí než Irena, musel jsem objektivně přiznat. Jenže Irenu jsem miloval a Fonda byl plný předsudků a konvencí a morálních skrupulí. Někdy aspoň. A k wirtemberské královně jsem cítil jen sympatii. Nic víc. Fonda u piana zaťukal na desku a řekl:
„Tak se nalaďte." Dal nám á a my jsme se naladili. Myslel jsem přitom pořád na wirtemberskou královnu. Jindru Fonda s laděním ani neobtěžoval, ale na ostatních si dal záležet. On měl absolutní sluch a byl s ním někdy děsně(p^ptíynýj Venca se potil, jak ho Fonda nutil, a nutil ho tak, že si musel dolaďovač trombónu postrčit skoro o decimetr, až už mu to dál nešlo, ale Fondoví se to pořád nezdálo. Nakonec, když jsem mu řek, že to není dobře možné, aby ten trombón ještě neladil, tvrdil Fonda radši, že je buď špatně vyrobený, anebo že se roztah horkem, než aby připustil nějakou pochybnost ohledně svého absolutního sluchu. Nakonec jsme se ale přece sladili, ztichli jsme, Fonda čtyřikrát zaklepal na desku Wintrovic pianína a my jsme spustili, Le-xa zakvílel ve velikých výškách na klarinet, Venca začal sestupovat basovou figurou do explodujících trombó-nových hloubek, já jsem si pohrával s kudrlinkama ve
[15
střední poloze a mezi námi všemi se protahoval Benno se svým drsným, sprostým, zalykavým tónem jako z nebe. Začal jsem zas myslet na wirtemberskou královnu. A jak je to dobré, že jsou na světě hezké dívky, a že to snad vůbec není nespravedlivé. Přemýšlel jsem o tom, že to je wirtemberská královna a má rodokmen a předky ajpředsudky, jenom nemá království, a že by si například mě určitě nevzala, kdybych chtěl, ale pak mě napadlo, že by si mě třeba teď vzala, protože já jsem Čech a ona Němka a já mám možná větší šance na budoucnost než ona, i když nemám ani předky, ani předsudky, a pak jsem si uvědomil, že mám vlastně taky předky, vlastně asi zrovna tolik předků jako ona, a myslel jsem na monogenetickou a polygenetickou teorii, jak jsem o tom nedávno četl, a na pana nadlesního Bauma-na, který někde j/yšiáisA, že my jsme vlastně vedlejší větev rodu Smiřických ze Smiřic, a myslel jsem si, že to je třeba pravda, a že bych si teda moh třeba královnu wirtemberskou vzít, ale pak mi napadlo, že by bylo lepší vzít si nějakou anglickou lady, teď když bude po válce a když pocházím z takového rodu, a pak jsem si uvědomil, že to je možná omyl a že vlastně milujú Irenu, a zas se mi to nezdálo tak jisté, že ji milujú, ani to, že by bylo tak skvělé si ji vzít, a že by bylo třeba mnohem skvělejší vzít si tu anglickou lady, a přitom jsme pořád hráli a já myslel na to všechno. Vůbec jsem nemyslel, že asi bude revoluce a že zažijem frontu. Ale pak, když jsem přišel ke svému sólu, řek jsem si já vůl a mám jenom Irenu a milujú jenom Irenu a Irena je lepší než všechny ostatní holky a Irena je důležitější než všechno, a zdálo se mi, že nějak hrdinně umřu a Ireně to bude imponovat, a že by bylo fajn hrdinně umřít, ale tak, aby to Irena věděla, a byl jsem si úplně jist, že Irenu milujú,
16]
protože to bylo velké blaho, být si tímhle úplně jist. Když jsme skončili, řekl Benno:
„Chlapi, tohle mně přece jenom v šlausenu scházelo, to je fakt."
„To věřim," řekl Fonda. „Ale v nástupu na sólo ses zpozdil vo půl taktu."
„Nekecej," řekl Benno.
„Fakt. Takhle to má bejt: tádlládada-táá," zazpíval Fonda, mával přitom prstem, dupal nohou a hýbal kudrnatou hlavičkou na dlouhém krku. Byl neomylný. Jeho zpěv byl přesný a zněl autoritativně.
„Jo?" řekl Benno a zpokorněl. Pak nasadil trubku k puse, zahrál svůj nástup a podíval se na Fondu.
„Ne," řekl Fonda a zase mu to předzpíval. Benno to poslušně zahrál znova. Teď to bylo dobře. Čekal jsem, že proti mně bude mít Fonda taky námitky, ale neměl.
„Dáme si to eště znova," řekl jenom, počkal na ticho, zaklepal a začali jsme znovu. Tehda jsme si ještě většinou netroufli na improvizaci a vykoukávali jsme většinu fláků z not. Ale orchestr jsme měli prima. Rozhodně lepší než kdo jiný široko daleko. Docela prima bobcros-byovský dixieland jsme měli, jenom basa nám hrála blbě. Ale naštěstí zas hrála potichu, a tak to tolik nevadilo. Já uměl svůj part nazpaměť. Zavřel jsem oči a pohrával jsem si s klapkama saxofonu. Chtělo se mi zas začít snít, jako vždycky, protože snění jsem měl v povaze od nepaměti. Přesně řečeno, asi od kvarty. Tenkrát jsem se zamiloval do Judy Garlandové a tenkrát to začalo. To myšlení na sebe a na ni, a hlavně na sebe, co by bylo, kdyby, a obyčejně to bylo tak pěkné myšlení, že mi skoro stačilo. Docela jsem si někdy byl vědom, že je lepší myslet na to než být v tom, aspoň po mnoha stránkách. A tak jsem začal zase snít. Bylo to hrozně pří-
[17