1 :jPlv \!V'f..F\[OVY'G-'-1 . 6~t; 1 ], 12N0 \ \J..o~ 21,)00. [208J UMENI JAKO SEMIOLOGICKY FAKT Je stale jasnejsl, ze osnova individualnlho vedoml je az do nejvnitfnejskh vrstev dana obsahy, ktere naldejf vedomf kolektivnlmu. Nasledkem toho stavajf se problemy znaku a vjznamu stale nalehavejslrni, nebotkazdy dusevni obsah, ktery pfesahuje hranice individualniho vedomi, nabjva jiz samym faktem sve sdelitelnosti razu znaku. Veda 0 znaku (serniologie podle de Saussura, sematologie podle Biihlera) musi byt vypracovana v cele sve siri stejne; jako soucasna lingvistika (srov. badani prazske skoly, totiz Prasskeho lingvistickeho krouzku) rozsiruje pole semantiky, jednajic z tohoto hlediska 0 vsech prvdch jazykove soustavy, pripadne dokonce i zvuku, musi byt vjsledky lingvisticke semantiky aplikovany na vsechny ostatni rady znaku a rozliseny podle jejich specialnich rysu. Existuje dokonce cela skupina ved obzvlaste interesovanych na problemech znaku (podobne jako na problernech struktury a hodnoty, ktere, mimochodem receno, jsou uzce spHzneny s problemy znaku; tak napHklad umelecke dilo je zaroven znakern, strukturou a hodnotou). Jsou to tzv. duchovedy (Geisteswissenschaften, sciences rnorales), here pracuji vsechny s materiaIern, ktery rna vlcemene vysloveny charakter znaku, a to diky sve dvojite existenci ve svete smyslovem a v kolektivnirn vedomL Urnelecke dllo nelze identifikovat s dusevnim stavern jeho puvodce ani s zadnym z tech dusevnlch stavU, ktere vyvolava u subjehu, ktere je vnimajf - jak to chtela psychologlcka estetika: je jasne, ze kazdy subjektivni stay vedomi ma neco individu3.lniho a okarnziteho, co jej cini nezachytitelnym a nesdelitelnym v jeho celku, zatimco umelecke dilo je urceno k tomu, aby zprosdedko­ [209J valo mezi jeho piivodcem a kolektivem. Zbjva jdte "vec", ktera predstavuje umelecke dilo ve smyslovern svete a ktera je pfistupna vnimanf vsech bez jakekoli rezervy. Ale urnelecke dllo nemuze rovnez byt redukovano na toto "dilo-vec", ponevadz se stciva, ze takove dilo-vec meni uplne svuj vzhleC11 svou vnitfni strukturu, kdyz se pfernistf v casu a prostoru; takove zmeny stavajf se hmatatelnymi napHklad tenkrat, srovname-Ii mezi sebou navzajem radu nasledujfclch prekladu tehoz basnickeho dfla, Dflo-vec funguje tedy pouze jako vnejskovj symbol (znacitel, signifiant podle terminologie Saussurovy), kteremu odpovida v kolektivnlm vedorni urcitj vjznam Gemuz obcas Hkame "estetickY objekt") dany tim, co maji spolecneho subjektivni stavy vedomi, vyvolane dilem-veci u clenu urcite kolektivity. Proti tornuto ustrednimu jadru, ktere naldl kolektivnimu vedom], existuji, jak se sarno sebou rozurni, v kazdem aktu vnimani umeleckeho dila jdte navic subjektivni psychicke prvky, here jsou pribliine totez, co Fechner shrnoval terrninem "asociativniho Cinitele" estetickeho vnimanl, Tyto subjektivnf prvky mohou rovnez byt objektivovany, ale pouze pokud jejich obecna kvalita anebo jejich kvantita jsou urceny ustrednfm jadrem, ktere je v kolektivnirn vedom1. Tak je napifklad subjektivnf dusevnl stay, ktery u kterehokoli individua provazf vnem impresionisticke malby, zcela jineho druhu nd stavy, jd vyvolava malba kubisticka; pokud jde 0 kvantitativni rozdily, je zrejrne, ze mnozsrvi subjektivnfch pfedstav a citu je u basnickeho dlla surrealistickeho vetsi nd u umeleckeho dila klasicistickeho: surrealisticka baseii ponechava ctenari na starosti, aby si pfedstavii skoro celou spojitost tematu, kdeZto klasicisticka basen skrta skoro uplne svobodu jeho subjektivnlch asociad presnym vyjadrenim. Takovjrnto zpusobem nabjvaji subjektivni slozky psychickeho stavu vnimajfdho subjektu objektivne semiologickeho razu, podobneho tomu, ktery maji "druhotne" vjznamy siova, a to aspon nepHmo, prosdednictvim jadra, jd naIeZi do spolecenskeho vedomL Abychom zakoncili techto nekolik vseobecnych poznamek, musfme jdte pripojit, ze odmlclme-li ztotozneni umeleckeho dfla se subjektivnlm psychickym stavem, zavrhujeme zaroven kazdou hedonistickou estetickou teorii. Nebol rozkos, kterou piisobi umelecke dllo, muze dojft nejvjse nepHme objektivace jakoZto "druhotny vjznam", a to potenciaIni: bylo by nespcivne tvrdit, ze ˇˇˇ [21OJ [211J je nezbytnou soucasti vnimani kazdeho umeleckeho dfla; jestlize ve vyvoji umen] existuji udobf, kdy je tendence tuto rozkos vyvolavat, existuji zato jina udobf, ktera k nf jsou lhostejna, nebo hera dokonce sleduji vyvolani opacneho uCinu. Podle bezne definice je znak smyslovou realitou, jd se vztahuje k jine realite, kterou ma vyvolavat. Jsme tedy nuceni polozit si otazku, jakel. je tato druha realita, kterou nahrazuje umelecke dflo. Je sice pravda, ze bychom se mohli spokojit tim, ze bychom tvrdili, ze umelecke dflo je autonomnfznak, charakterizovany pouze tim, ze SIOUZl za prostredm1(fmeii~Teny tehoz kolektiva. Ale tim by otazka styku dfla-veci s realitou, na kterou mm, byla pouze odsunuta stranou, aniz by byla rozfesena; existuji-li znaky, here se nevztahujf k Hdne odlisne realite, pak nicmene znakem je vidycky neco mineno, coz vypljva velice piirozene z okolnosti, ze znaku ma byt porozumeno stejne jeho vysilatelem jako jeho pfijimatelem. Jenze u autonomnfch znaku je toto "neco" bez zretelne urcitosti. Jakel. je to tedy neurcita realita, na niz mm umelecke dilo? [e to celkovy kontext zjevli takzvanych socialnich, napifklad filozofie, politika, nabozenstvi, hospodafstvf atd. To je duvod, proc je umenf vice nd kazdy jiny spolecensky zjev schopno charakterizovat a pfedstavovat danou "epochu"; proto take po dlouhou dobu byly dejiny umeni pfimo smesovany s dejinami vzdelanosti v sirokem smyslu a naopak vseobecne dejiny s oblibou si vypujeuji vzajemne vymezeni svjch period od bodu obratu v dejinach umen1. Svazek ureitych umeleckych del s celkovjm kontextem spoleeenskych zjevli se sice jevi velmi volnymj to je nape. pripad tzv. prokletjch basnikii, jejichz dlla jsou cizi soueasnym skolam hodnot. Ale prave z tohoto diivodu ziistavaji vyloueena z literatury a kolektivum je prijlma teprve ve chvili, kdy se stcivaji schopnymi vyjadCovat spoleeensky kontext nasledkem jeho VY-Voje. Musime peipojit jdte jednu vysvetlujiel poznamku, abychom se vyvarovali kazdeho moineho nedorozumeni: rikame-li, ze umelecke dilo mlCl na kontext spoleeenskych zjevli, netvrdime tim nikterak, ze by nutne spljvalo s timto kontextem takovjm zpiisobem, ze by bylo mozno pojlmat je jako prime svedectvi ei jako pasivni reflex. Jako kazdy znakmuze mft k veci, kterou eznaeuje, vztah neprimy, napriklad vztah metaforicky nebo jinak kosy, aniz proto prestciva k teto veci smeeovat. Ze semiologicke povahy umeni vypljva, ze umeleckeho dila nesmi byt nikde pouzito za historicky nebo sociologicky dokument bez peedbeineho vjkladu jeho dokumentarn] hodnoty, to jest kvality jeho vztahu k danemu kontextu socialnlch zjevii. Abychom shrnuli podstatne znaky toho, co jsme az dosud vylosili, miizeme Hci, ie objektivnf studium zjevu, kterjrn je urneni, musi pohHzet na umelecke dllo jako na znak,.!te!".ts~.$.klagaz~ sinyslove~o symboTu,laeryjevytvoren umifc~m,z "vjznamu" (= estetickYo~~~_Dl_h~ryj~.~tp.t$JeI1 v kolehivnim vedomf, a ze vztahuFoznaeovane veci, vztahu smerujicfho k celkovemu kontextu sp'olee~nskychzjevii. Druha z techto slozek obsahuje vlastni strukturu dila, Ale problemy semiologie umenf nejsou jdte vycerpany, Vedle sve funkce autonomnfho znaku ma umelecke dllo jdte jinou funkci, funkci znaku komunikatilJnf!to ei sdelovacfho, Tak napifklad basnicke dilo nefunguje pouze jako umelecke, nybri zaroveii tez jako "slovo" vyjadeujid stav duse, myslenku, cit atd. Existujf umenf, kde tato komunikativni funkce je velice zjevna (poezie, malba, sochaestvl), jsou vsak jina, kde je zastrena (tanec), nebo dokonce neviditelna (hudba, architektura). Nechavarne stranou obtizny problem latentnf pfitomnosti nebo uplne nepritomnosti sdelovadho prvku v hudbe a architekture - aekoli i zde jsme nakloneni k tomu uznat rozptyleny komunikativni prvek; viz pHbuzenstvi mezi hudebni melodii a jazykovou intonad, jejiz sdelovad slla je evidentni- obradme se jenom k tem umenim, kde fungovani dila jakoZto sdelovadho znaku je mimo pochybnost. Jsou to umeni, kde existuje "syiet" (tema, obsah) a v kterych tento syzet zda se na prvni pohled fungovat jakosdE/olJacf rjznam dila. Ve skuteenosti obsahuje kaida sloika umeleckeho dlla, poeitaje v to i ty "nejformalnejsf", vlastni sdelovad hodnotu, nezavislou na "syietu". Tak napnklad barvy a linie obrazu "neco" znamenaji, i kdyz chybi vdkery syzet - viz "absolutni" malbu Kandinskeho nebo dfla ureitjch surrealistickych maHeu. Prave v tomto virtualne semiologickem razu JormaInleh" sloiek spoefva sdelovad sila umeni bez syzetu, kterou my nazjvame rozptylenou. Mame-li byti presni, musime tedy nci, ze opet funguje jako vjznam cela struktura umeleckeho dila, a to i jako komunikativnf vjznam. Syiet dfla hraje jednoduse ulohu krystalizaenf osy tohoto vjznamu, kte­ [212J [213J rj by bez neho zustal neurcityrn. Urnelecke dilo ma tedy dvojf semiologicky vjznam, autonomni a komunikativnf, z nichz druhy je vyhrazen predevsim urnenim, ktera maji syzet. Proto take vidirne, ze ve vjvoji techto umeni se projevuje dialekticka antinomie mezi funkcf autonomniho znaku a mezi funkcf znaku komunikativniho. Dejiny pr6zy (romanu, novely) poskytuji pro to zvlast typicke pHklady. Avsak jdte jemnejsf komplikace se naskytnou, jakmile z komunikativnfho hlediska poloHme otazku vztahu umeni k oznacovane veci. Je to vztah odlisnyod toho, ktery kazde umeni jakoZto autonomni znak spojuje s celkovjm kontextem socialnfch lenomend, nebot jakoZto komunikativnf znak mm umeni na urcitou realitu, napHklad na pjesne vytcenou udalost, na urcitou postavu atd. V tomto ohledu podoba se umeni ciste komunikativnfm znakiim; podstatnj rozdfl je vsak v tom, ze komunikativnf vztah mezi umeleckym dilem a oznacovanou ved nema existencialni vjznam, a to ani v pffpade, kdy neco tvrdi a klade. Nenimozno formulovat jako postulat otazku dokumentarni autenticnosti syzetu umeleckeho dlla, pokud hodnotime dilo jako umelecky vjtvor. To neznamena, ze modifikacc vztahu k oznacovane veci jsou bez vjznamu pro umelecke dilo: fungujf jako faktory jeho struktury. Je velice dulezite pro strukturu daneho dila vedet, pojima-li svdj syzet jako "realnY" (obcas dokonce jako dokument) nebo jako "fiktivnf" nebo koHsa-li mezi obema temito p6ly. Dala by se dokonce najft dfla zalozena na paralelismu a vzajemnem vyvazovanf dvojfho vztahu k odlisne realite, z nichz jeden je bez existencialnf hodnoty a druhy ciste komunikativnf. Takovj je napHklad pHpad malHskeho nebo socharskeho portretu, kterj je zaroven sdelenfm, komunikado predstavovane osobe, a umeleckym dflem, prostjm existencialnf hodnoty; v krasnem pfsemnictvf jsou historicky roman a romanova biografie charakterizovany toutez dvojitostf. Modifjkace vztahu k realite hrajf tedy dulditou ulohu v strukture kazdeho umenf, ktere pracuje se syzetem, ale teoreticky vjzkum techto umenf nema nikdy ztracet ze zretele pravou podstatu syzetu, ktera spocfva v tom, ze je jednotou smyslu, a nikoli pasivnf kopif reality, a to ani tenkrat, bezf-li 0 "realisticke" nebo "naturalisticke" dflo. Zaverem bychom chteli poznamenat, ze studium struktury .. umeleckeho dfla zustane nutne neuplne, pokud nebude dostatecne osvetlen semiologicky charakter umenf. Bez semiologicke ori- II entace bude teoretik umeni stale podlehat sklonu, aby pohlfzel na umelecke dflo jako na ciste formalni konstrukci, nebo dokonce jako na pHmy obraz bud' psychickych, pffpadne fyziologickych dispozic autora, nebo odlisne reality vyjadiovane dilem, pffpadne ideologicke, ekonomicke, socialni a kulturnf situace daneho prostfedi, To povede teoretika umeni k tomu, ze bude jednat 0 vjvoji umeni jako iade formalnfch promen nebo ze tento vjvoj uplne popfe (tak tomu je v urcitych smerech psychologicke estetiky), nebo posleze ze jej pojme jako pasivni komentaf vjvoje, kterj je vuci umenf vnejsf. [edine semiologicke hledisko dovoll teoretikum, aby uznali autonomnf existenci a podstatny dynamismus umelecke struktury a aby pochopili vjvoj umenf jako imanentni pohyb, kterj je vsak v stalem dialektickem vztahu k vjvoji ostatnich oblasti kultury. ...... Nacrt semiologickeho studia umeni, kterj jsme v strucnosti podaIi, rna v iimyslu 1. podat castecnou ilustraci urcite stranky dichotomie mezi vedami pHrodnfmi a duchovnfmi, kterou se zabjva cela jedna sekce tohoto kongresu; 2. zduraznit vjznam semiologickych otazek pro estetiku a pro dejiny umeni, - Budiz nam dovoleno na zakoncenf naseho vjkladu resumovat jeho hlavnf myslenky ve forme techto tezf: A. Problem znaku je vedle problemu struktury a hodnoty jednfm z podstatnych problemu duchoved, ktere pracuji vsechny s materialiemi, jd majf vfeemene vysloveny charakter znaku. Proto majf byt vjsledky badanf lingvisticke semantiky aplikovany na material techto ved - zejmena na takove, jichzsemiologicky raz je nejzretelnejsi- a pak je nutno je diferencovat podle specifickeho razu tohoto materialu. B. Umelecke dflo ma charakter znaku. Nemuze byt ztotozr'iovano ani s individualnfm stavem vedomf sveho autora, ani kterehokoliv ze subjektu vnimajfcfch toto dflo, ani s tim, co jsme nazyali "dflo-vec". s.Jtistuje.jakQ ...~,~~~~i,c;ki2~Ek!~'.'-Lc:ho~,,!!!fstem je vedomf cele kolektivity. Dflo-vec smyslova je vzhledem k tomuto n~hmotn~inu~bjektu pouze vnejsfm symbolem; individualnf stavy vedomf, jd vyvolava dflo-vec, predstavujf esteticky objekt pouze tim, co je jim vsem spolecne. ,[214] [215] C. Kazde umelecke dilo je autonomni znak, kterj se sklada: 1. z "dfla-veci", jez. [ll,!1guj~jako smyslovjsymbo]; 2.z "esterickeho objektu", ktery je v kolektivnfm vedomf a funguje jako "vjznain"; 3:ie-vztahuIo~~aeo~a~e~~ci,kt~rY nemfCf na zvlastn(odlisnou existenci '::"leIikoz be~f 0 autonomni znak -, nybd na celkovykontext socialnichfen0II1.enu (veda, filozofie, nabozenstvf, politika, ekOno~"Teatd.)da~eh~prostredi, D. Umeni "syzetova" (tematicka, obsahova) maji jdte druhou serniologickou funkci, ktera je komunikatilJnf, sdelovaci. V tomto pHpade zustava smyslovj symbol piirozene ryz jako v predchazejicich pCfpadech; zde je vjznam rovnez dan celjm estetickym objektem, ale mezi slozkami tohoto objektu rna vjsadnfho nositele, kterj funguje jako krystalizacnf osa rozptyiene komunikativnf sfly ostatnich slofek; tim je syzet dlla. Vztah k oznacovane veci mm jako v kazdem komunikativnfm znaku na odlisnou existenci (udalost, postavu, vec atd.),Touto kvalitou podoba se tedy umelecke dflo eiste komunikativnfm znakfim. Avsak vztah mezi umeleckym dilem a oznacovanou veef nerna existencialni hodnotu, a to je vuei eiste komunikativnfm znakiim podstatny rozdll. Na syzet umeleckeho dila nelze klast pozadavek jeho dokumentarni autenticnosti, pokud je hodnotime jako umelecky vjtvor. To neznarnena, ze modilikace vztahu k oznacovane veci (totiz ruzne stupne skaly "realita - fikce") by byly bez vjznamu pro umelecke dilo: fungujf jako einitele jeho struktury, E. abe semiologicke funkce, komunikativnf a autonomni, jd existuji spolecne v syZetovjch umenich, vytvarejf dohromady jednu z podstamych dialektickych antinomii vJvoje techto umeni; jejich dualita uplatiiuje se ve vJvoji stalymi vjkyvy vztahu k realite. (1934) .. \ ESTETIKA JAZYKA Ovahy 0 estetice jazyka mlvajf zpravidla raz normativnf: klade se otazka, jak dodat krasy individualnfrnu jazykovemu projevu nebo i jak usmernit cele usilovani 0 jazykovou kulturu. Esteticky zfetel v jazykovem zkoumani se ovsem neomezuje jen na uvahy 0 jazykovem esteticnu, ale uplatiiuje se i v pracich stylistickych; stylistika pak - na rozdil od jazykove estetiky - prestala v posledni dobe videt swj ell v normovani a venovala se slohovemu rozboru zjisiujfdmu; upadla vsak pfi tom casto v druhou krajnost zHkajk se normy netoliko jako pHkazu, ale i jako pfedmetu poznani. Takove jsou zejmena prace badatelu z okruhu "Idealistische Philologie", ktere kladou duraz hlavne na zjisiovanf individualnich rysu slohu jednotlivych autorU. Oboji stanovisko, i ono, jd sloh chape jako nadosobni normu, ito, ktere v nem vidi toliko projev individuality, zuzuje problematiku jazykoveho esteticna, Nase studie stanovi si proto ukol prehlednout jazykove esteticno v cele jeho rozloze i ve vsech po do bach bez jakehoko!i omezenL DHve vsak, nd obratfme pozornost k estetienu jen jazykovemu, je treba nekolika predbeznych poznamek 0 estetienu wbec, zejmena 0 trojfm jeho aspektu: funkci, norme a hodnote. Estetickafunkc( einf z veci, ktera je jejfm nositelem, esteticky fakt bez jakehokoli dalsfho zaradenl; proto se casto projevuje jako prchavj zablesk prebfhajfd po vecech, jako nahoda vzdla z jedineeneho okamziteho vztahu mezi subjektem a danou ved. Esteticka norma je naproti tomu sfla, hera esteticky postoj eloveka k vecem reguluje; proto odpouciva norma estetieno od individuaInf veci a od individualnfho subjektu, cink z neho zalditost obecneho vztahu