BRNO/ OBĚŤ: Já nebyl jako oni!

 Číslo? 120. 120! To je moje číslo. Levá, levá… levá, levá, pravá, levá, levá... ty vlevo jdou
přímo do plynu. Osvětim? Primitivní běžící pás, pás smrti. Příště postavíme továrny! Nakonec si
přijdem i pro Vás!

Sólový autorský projekt Oběť v podání Ivana Jurnečky a v režii Pavla Šťourače otevřel zaprášený
kufr, který v sobě přechovával tragické osudy lidí, jenž se ocitli v Osvětimi. Z několika tisíců
příběhů se však na jevišti odehrává pouze jeden. „Anděl smrti“, doktor Josef Mengele, postupně
odhaluje děsivé postupy uplatňované v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Jeho vyprávění
mrazivě doplňují osobní svědectví pamětníků, která byla tvůrci nenásilně včleněna do děje.

Mengeleho slova již nejsou třeba, děsivá fakta hmotně zaplavují celý prostor. Boty..botičky, kam se
poděli jejich nositelé? Nohy, ručičky..kdo jsou ti lidé na fotografiích? Zmizeli v prach, jejich
kosti.. co zůstalo? Vlasy, zuby. Mengele se snaží špínu a důsledky svého počínání rozmetat, setřít
je ze sebe, servat. Bezúspěšně, je toho totiž tolik. Je toho tolik! Zastavit! Nechcete to
poslouchat? Tak si třeba nalijte vodu do ucha jako Mengele, ale před tímhle zvěrstvem se
neukryjete. Na každém kroku Vás to bude provázet, pod nohama bude všechno praskat, skřípat… a když
si budete myslet, že jste před vším unikli, Mengele otevře další kufr, který vyvrhne nové
skutečnosti či Vám do nosu udeří neutuchající a s ničím nesrovnatelný zápach z plynových komor.

Inscenace hutně dýchá tísnivou atmosférou, kterou umocňuje samotný prostor - suterén JAMU, živá
hudba z jeviště (nejspíš v jidiš) a přítomnost bezejmenného vojáka, jehož tvář je skryta pod
maskou.

Monodrama Oběť dává okusit pořádnou dávku reálií z druhé světové války, které nejsou ještě tak
staré, abychom na ně mohli zapomenout.