Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Zarovnání vlevo Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Zarovnání na střed Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Zarovnání vpravo Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Zarovnání do bloku Odstavec Zarovnání textu Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Poslední řádek zarovnaný vlevo Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje.Onaseřídípodlevzoru:totižjáchci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každýčlověkkupříkladusipřejeblaha,to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Vynucené zarovnání všech řádků Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Poslední řádek zarovnaný na střed Odstavec Zarovnání východového řádku Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Poslední řádek zarovnaný vpravo Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Odsazení vpravo Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Onaseřídípodlevzoru:totižjáchcitotéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Volný řádek Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Onaseřídípodlevzoru:totižjáchcitotéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Bez odsazení Odstavec Odstavcová zarážka I. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Předsazení Užijeme-li aesthetické formy právě vylo- ženéopětvoboruetniky,obrátímeseklid- skévůli;asicebudejednavůlecopůvodní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná:řekněmekvůlistručnosti:vůlemoje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Vynucené zarovnání Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Předsazení Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Odsazení vpravo Odstavec Odstavcová zarážka II. 1 Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůlecopůvodnívzor,jehožpodstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. 2 Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. 3 Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. 4 I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Předsazení ˇ Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. * Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. * I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Grafický prvek ve funkci odstavcové zarážky Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. ˇ Onaseřídípodlevzoru:totižjáchcitotéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. ˇ I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Odsazení odstavce ornamentálním prvkem Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Odsazený druhý odsatavec Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. ˇ Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. ˇ I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. * Lasici / v podivné pozici / zřím u potoka sedící. // Víte-li / proč? // ... Arno Pro 12/15pt Relativně odsazený odstavec Odstavec Grafická zarážka Odstavec Parchanty Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Parchanty Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen),myvčeštiněříkatimůžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Bez dělení slov Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Bez dělení slov Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Onaseřídípodlevzoru:totižjáchcitotéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen),myvčeštiněříkatimůžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Bez dělení slov Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen),myvčeštiněříkatimůžeme dobrotanebopodleúsloví:,,člověkčlověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Bez dělení slov Odstavec Dělení slov Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Standartní nastavení v InDesignu CS3 Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. Iříkásetomutopoměrublahovůle(Wohlwollen),myvčeštiněříkatimůžemedobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 12/15pt Upravené nastavení v InDesignu CS3 Odstavec Mezislovní mezery Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Arno Pro 4/5pt Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Arno Pro 4/8pt Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Arno Pro 8/8pt Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Arno Pro 8/9pt Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 8/10pt Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Arno Pro 8/9,6 pt (automatický proklad) Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Arno Pro10/13pt Ukázky prokladu Odstavec Proklad I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Prostrkání 50 tisícin I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Prostrkání 75 tisícin I říká se tomuto poměru blahovůle (Wohlwollen), my v češtině říkati můžeme dobrota nebo podle úsloví: ,,člověk člověku přeje", též přízeň či důrazněji přejnost. Jako dobrota zálibu, tak její protiva, totiž zloba (nepřejnost) nelibost plodí, ano v oboru ethiky užíváme místo slov záliba a nelibost obyčejně jiných: chvála a hana; dobrotu chválíme, zlobu haníme. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Prostrkání 100 tisícin I ř í k á se tomuto poměr u blahov ůle (Wohlwol len), my v češt ině ř í k at i můžeme dobrota nebo pod le úslov í : ,,člověk člověku přeje", též př í zeň č i důrazněji přejnost. Jako dobrota zál i bu , tak její prot iva , tot i ž z loba (nepřejnost) nel i bost plod í , ano v obor u ethi ky už íváme mí sto slov zál i ba a nel i bost obyčejně jiných: c hvála a hana; dobrotu chvál íme, z lobu haníme. Už i jeme-l i aesthet ické for my právě v y ložené opět v obor u etni ky, obrát íme se k l id ské v ůl i ; a sice bude jedna v ůle co původní v zor, jehož pod statné r ys y já sám v mysl i mám; dr uhý člen téhož poměr u pak v ůle jiná: řekněme k v ůl i str uč nost i : v ůle moje. Prostrkání 150 tisícin I ř í k á s e t o m u t o p o m ě r u b l a h o v ů l e ( Wo h l w o l l e n) , m y v č e š t i n ě ř í k a t i m ů ž e m e d o b r o t a n e b o p o d l e ú s l o v í : ,, č l o v ě k č l o v ě k u p ř e j e ", t é ž p ř í z e ň č i d ů r a z n ě j i p ř e j n o s t . J a k o d o b r o t a z á l i b u , t a k j e j í p r o t i v a , t o t i ž z l o b a ( n e p ř e j n o s t ) n e l i b o s t p l o d í , a n o v o b o r u e t h i k y u ž í v á m e m í s t o s l o v z á l i b a a n e l i b o s t o b y č e j n ě j i n ý c h : c h v á l a a h a n a ; d o b r o t u c h v á l í m e , z l o b u h a n í m e . U ž i j e m e - l i a e s t h e t i c k é f o r m y p r á v ě v y l o ž e n é o p ě t v o b o r u e t n i k y, o b r á t í m e s e k l i d s k é v ů l i ; a s i c e b u d e j e d n a v ů l e c o p ů v o d n í v z o r , j e h o ž p o d s t a t n é r y s y j á s á m v m y s l i m á m ; d r u h ý č l e n t é h o ž p o m ě r u p a k v ů l e j i n á : ř e k n ě m e k v ů l i s t r u č n o s t i : v ů l e m o j e . Prostrkání 200 tisícin Ukázky prostrkání Odstavec Prostrkání Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. Ukázky vyznačování Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatnérysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. Užijeme-li aesTheTIcKé formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co půVOdní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý čLOVěK ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. Užijeme-li aesthetické formy právě vyložené opět v oboru etniky, obrátíme se k lidské vůli; a sice bude jedna vůle co původní vzor, jehož podstatné rysy já sám v mysli mám; druhý člen téhož poměru pak vůle jiná: řekněme k vůli stručnosti: vůle moje. Ona se řídí podle vzoru: totiž já chci totéž, co podstatně si přeje druhý člověk. Každý člověk ku příkladu si přeje blaha, to jest jádro jeho chtění, nehledíc k jednotlivým přáním, která jej od pravého blaha spíše odvádějí. Tato přání má on, to jsou věci nahodilé, vedlejší, nepodstatné; já však v tomto případě podřizuju svou vůli podstatnému jádru jeho vůle, chci jeho pravé blaho. Odstavec Vyznačování špatně: hrábě, motyky, lopata správně: hrábě, motyky, lopata špatně: Lezte vzhůru (dokud nezavolám stop!). správně: Lezte vzhůru (dokud nezavolám stop!). Odstavec Vyznačování a interpunkce