TEORIE VĚDY XI1I(XXVI)2 2004 OD KYBERTVETIZACE K INTERAKCI; PŘÍSPĚVEK K ARCHEOLOGII INTliKAKTI VITY Erkki Kuhtamo „Naším osudem není stai.it se a počítače jako o děti, Automatizace není ďábel, není Frankenstciu," pravil britský průmyslník Sir Leon Bagm (oku 1964 v jedné ze svých prasklých rozhlasových přednášek o auton-atbací [Bagrit 1965. 33]. Ať už si Bagrit myslel o datech a ďáblech cokoli, jeho prohlášení nese stopu času, je textovou klíčovou dírkou, již můžeme nahlédnout do jmého technologického věku. Vzhledem k dnešní oblibě „interaktivních médií" či surfovaní na „síti" se metafora opatrování počítačů zdá být nepatřičná. Totiž lze říci í o tématu, o nímž Bagrit hovořil, totiž o automatizaci Či .Jeybemetizáci". V CO. letech se o těchto pojmech hojné debatovalo jako u ukazatelích technologické transformace, jež mela otřást základy průmyslového svita. „Automatizace" a „kybcrnctizacc" již dávno přestaly byt žhavými a kontroverzními hesly veřejného diskursu,1 Znamená to, že tyto pojmy (včetně kontextu, který je zformoval) přestaly být pro rasi snahu porozumíš rechnokultuře i populárním jevím typu interaktívny relevantní? Můj příspěvek se stavi proti takový™ závěrům. Jedním incjbíínéjSích rysí mnoha tee'n-.o'ogiekých diskursu je nedostatek historického védonrí. Dcjiny se s technologickým vývojem vytrácejí. Není to způsobeno pouze néjakou postmodemi logikou; důvodem je spiše vliv převládajícího ..tcchnoraciunalistického" přístupu ke kultuře. Pra tcchnoracionalis'.u jc minulost zajímavá pouze potud, pokud ic využitelná pro vytvoření nového ' Au^oralizatc ani kybeníett2ace se neobjevuji ve slovníku ani rejschka studif Johna A. Barryho o poíilaíoUm žargor.u [1991]. ■ 5 Erkki Huhhimo <~i.í krivnmiivce k interakci hardivaru fii softwaru. Ozvěnu tohoto přístupu nalezneme ve formulacích prodejci. Za pozornost stojí půiffié víti, jež podávají ,,r.u\:rr.sln: výkon" v praktickém užití i v prodejnosti. Zbytek je zastaralý. Dějiny počítačů nám poskytuji ilustrativní přiklad. Jen nakolik let staré osobní poiííaíc sc hodí lida na skládku; obrázky jejich předchůdců, sálových počítačů ; 50. Id vypadají jako 7e starého vědecko-fantastickěho filmu, Existovaly vůbec? Technomcionalistický přístup nedokáže adekvátne vysvětlit způsoby, jimiž je technologie vpletená do tkání kultury, Za prvé nevysvětluje, jak sami uživatelé uvažuji o svých osobních vztazích k technologii. Sherry Turkle [1984, 1935] presvedčivé ukázaäa, že jejich postoje jsou komplexní směsi rozmanitých přísad (kulturních, ideologických, sociálních, psychologických), jež utvářejí osobní životni příběhy. Za druhé, kulturní procesy jsou vícevrstvými konstrukcemi. Vrstvy „pokroku" (jejichž příkladem jsou ohromující zdokonaleni počítačového hardwaru) vždy existuji pouze ve vztahu k vrstvám, jež sledují docela jinou logiku. Technologické diskursy -smísicc strachů, tužeb, očekávání, utopii - se nevyvíjejí vždy ruku v ruce s hardwarem. Povaha vynálezu, představy jeho tvůrců a významy, jež mu jsou » konkrétním kulturním kontextu připisovány, nejsou nikterak nutné synchronní. Diskursivní aspekty kultury sc opětovné opakuji. Jisté formulace se znovu a znovu navracejí, vždy jsou adaptovány na nové situace. Pro hlasatele automatizace a kybemeiižacc v 50. a 60. letech představovaly tyto koncepce radikálne nový a progresivní vztah niezi člověkem a strojem. V Bagritove chápani nejde v tomto vztahu o to, že by „stroje nahrazovaly člověka; jde mnohem spíše o rozšiřováni lidských schopností prostřednictvím strojů, takže se z nich ve skutečnosti stanou iepji, kompetentnější lidé" [Bagrit 1965: 38], Velmi podobné metafory byly užívány í v jiných dobách a na jiných místech; v nedávné době byly aplikovány zastánci interaktivních počítačů - kupříkladu Scymourem Pupenem v jeho popisu „Stroje vídáni" {Kttowleäge Maclime), (hypotetického) dokonalého interaktivního počítače, který by dokázal u detí rozvinout schopnost učit se.2 Paralely můžeme nalézt též na „apokalyptické" straní. Jacques Ellul, jehož vlivná kniha La Teclmique (1954) byla v roce 1964 přeložena do angličtiny jako T!w Technoíogical Society, varoval proti dopadům automatizace: „Člověk je redukován na úroveň pouhého katalyzátoru. Či ješlč hůře, připomíná minci vhozenou do automatu: zahájí proces, aniž by se jej sám účastnil1'.5 Podle Ellula se zde nejedná o „rozplynuti lidské bytosti, nýbrž 0 její kapitulaci, o to přimet ji k přizpůsobení se technice a zbavit ji zkušenosti osobních pocitů a reakci" [1964: 137-138]. Ve svém populistickém útoku na interaktivní média a počítačové sítě oživil Clifford Stolí opět tuto bázeň z „kapitulace": tvrdí, že počítače nás „uči stáhnout sc, skrýt sc do hřejivého pohodlí jejich falešné reality. Proč se závislým na drogách i počítačovým nadšencům říká uživatelé {users)T [Stolí 1995: 136). Přestože Bagrii s Pappertem a Ellul se Stollem kladou důraz na různé aspekty, docházejí y podstate k podobným závérům; styk se strojem vede buď k rozšiřováni lidských schopností nebo k dehumanizaci a odcizení čiovčka. Stroj je buď přítelem nebo nepřítelem človeka. Tento postřeh pouze ukazuje, že pod proměnlivým povrchem kultury stroje spočívají houževnaté a vytrvalé spodní proudy či dominantní diskursy (inaster-discourses), jež jsou čas od času - zejména pak ve zlomových či kritických okamžicích aktivovány.4 Jakkoli je zajímavé sledoval podobné „mýto-logiky", je na druhou stranu také velmi důležité předvést, jak takovéto tradicí vázané prvky (jež sc často jeví jako protiklady) fungují, když jsou (re)aklivovány ve speciiických -' Vij Papcrt (1993). zcjm kap. I. * Jacques Ellul [19Ó4: 135). Elliilovu přestavu osudné infiltrace technikou předjímal (třebaže v souvítlpsu s mechanizaci) zajímavým způsobem George Orvvell, kléry v knize The Rocd lo lí'ignn Pier (1937) napsal: „Proces mechanizace se sám sta! strojem, obrovitým trpyťivýťrt vozidlem, jer. se s námi iri neznámo kam - sp.ejvčiií piiivc!čpt>Jub7:i>stí výuk vslříe raleur.čnčjTri -.vdhoYskčiir.; světu a mciíríům nabrcuým v lihvlch" Cit, in: Le™ [1963: 239], 1 Vil Sirnúň Penny |]«1: 184-191J. Rozsáhle prvjhlŕnipojsdniiä Bracc Mizl Ech [1993], Erkki Huiitamv Od fa/bernetizeee í interakcí historických kontextech. Tím je třeba poukázat na vzájemný vliv jedinečného a běžného. V tomto lextu se pokouším pohlédnout na počílači prostředkovanou interaktivitu „očima" raných diskursů o automatizaci a kybemetizaci. K automatizaci nebudu přistupovat jako k nespomín™ faktu, nýbrž zkusím přehodnotit některé z jejích raných projevů a způsoby, jimiž byla kc-ncepUiati/ována svým; zastánci a protivníky. Soustředil sc budu zejména na formy organizace vztahu člověk-slroj. Tento text lze číst jako příspěvek k „archeologií interaktivity"', Snaží se zmapoval současná interaktivní média tím, že je jYcde do vztahu k jiným projevům interakce mezi člověkem a strojem a že bude sledovat některé z linií, podél nichž byly utvářeny jejich principy. Od automatu k automatizaci VťíO. letech vykládal Barvit tuto anekdotu: „Hovořil jsem nedávno sjednim člověkem, který tvrdil, že automatizace není žádná novinka, že se s ni setkal V roce 1934. Odpovedí' jsem: .To je zajímavé, o co přesně slo?' Načež zareagoval; ,UŽ tehdy jsme měli automatické stroje.1 - by! presiědícn, že pravé vtom automatizace spočívala" [Bagrit 1965: 42). Raní zastánci automatizace dávali jasné najevo, že existuje rozdíl mezi „automatickým stroji" a „automatizaci' coby obecným principem- Automatický stroj je v podstate jakýkoli stroj g dostačujícím scbcrcgulačnim (zpětnovazebním) mechanismem, jenž mu umožňuje vykonávat jisté funkce bez lidského zásahu. Klasický příklad představuje tradice automatů - často autropomorfních mechanických kuriozit, jež byly vytvářen)' a obdivovány po staletí. Automatizace však byla v předmluva k Bagritovč knize přesně definována jako „proces, který nahrazuje lidské zacházeni programovanými, strojem ovládanými operacemi. Je takříkajíc plodem kybernetiky a poěitačii" [Bell 1965: xvii]. Španělský vynálezce Leonaido Torres y Quevedo byl pravdepodobné prvním, kdo učinil konceptuálni krok od „neužitečných" automatů k automatizaci. V roce 1915 přišel s představou, U automaty mohou být přetvořeny na „druh aparátu, jenž se vzdá viditelných lidských gest, pokusí se dosáhnout stejných výsledků, jakých dosahuje živá lidská bytost ,i tak nahradí človeka strojení' [cil. ín Fieck 1973: 67]. V rozhovoru pro Scienlific American Torres tvrdil, že „přinejrnenšim teoreticky inílžc být většina či všechny operace velkého podniku vykonána stroji, dokonce í ty, u nichž předpokládáme potřebu intervence značných intelektuálních schopností" [Tamtéž], Praktické možnosti se postupně začaly ukazovat a do jisté míry uzrály ve 40, letech, kdy byly vyvinuty první počítače (pokročilé ser* omcehanismy s automatizovanými zpětnovazebními funkcemi) a nové teorie (kybernetika a teorie informace), jež fungování takovýclr.o systémů vysvětlovaly. Zdá Sc, žc samotný trermín „automatizace" se poprvé objevil roku i 947 vo Ford Motor Company a poprvé byl prakticky využit roku 1949, kdy tato společnost začala stavět své prvni továrny určené přímo pro automatizací [Tamtéž: 14?]. Automatizace se objevila v kontextu vojenských a průmyslových aplikací a předu i roli hrála též v široké oblasti aplikací administrativních, jež vesly vc známost pod označením ADP (ímtomatíC dala pľocessiag - automatické zpracování dat). Ve své přehledové práci z, roku 1967 uvadl John Rose čtyři oblasti aplikací: oblasl kontroly (od různých využití V průmyslu po dopravu a vzihi&nou obranu), oblast vědy (od inženýrského designu a letů do vesmíru po ekonomický výzkum a vojenskou logistiku), oblast informaci (od účetnictví a daňových záznamů po lékařské diagnózy a vyhledávání informací) a jiné oblasti (zahrnující řešeni problémů a pattem recogiíitioit) [Rose 1967: 2], Ačkoli bychom mohli některé z těchto aplikaci považovat za dědictví starších mechanizovaných postupů (ADP bylo pravdepodobné dalším rozvinutím E 9 _Etkki Huhiamo___ mechanických „obchodních strojil" z 20, a 30. let), 2aslátiei automatizace vedli mezi mechanizaci a automatizaci přísnou dělicí linii.5 Pro Marshalla McLuhana bylo ,,[m]echanizaee kaidého procesu [...] dosazenu fragmentarizací, počínaje mechanizaci psaní pomoci pohyblivých typů" [1991: 321], Podle Siegfrieda Giediona je plná mechanizace charakterizována montážní linkou, „díky níž je eelá továrna sjednocena v podobě synchronizovaného organismu" [1969: 5]- V mechanizované továrni je výrobní proces racionalizován jeho rozčleněním na zvládatelné časti, jež následuji jedna po druhé v předem stanoveném pořadí. Každý úkol byl vykonán pracovníkem svázaným se specializovaným strojem. V zájmu usnadněni tohoto procesu a jeho kontroly byly vyvinuty různé metody vedeckého výzkumu práce. Výsledky fyziologických výzkumů optimálních pohybů těla, patřičného využití lidské energie a únavy dělníků vedly často k závěrům o vzrůslajici podřízenosti dělníka mechanistickým principům stroje, spíše než k usnadním jeho práce. Tímto způsobem také interpretoval mechanizaci Charlie Chaplin ve svém filmu Modenu věk (1936). Člověk a stroj se stali součástmi vyššího, hybridnibo „synchronního organismu". Ansan Rablnbach tuto situaci vystihuje přiléhavým přiměřeni: z dělníka se stal Jidský motor" [1990], Ti. kdo automatizaci prosazovali, vyzdvihovali namísto zotročovaní déíníka představu jeho nová nabyté nadvlády. Automatizace coby „samočinné se adaptující a proměnlivý mechanismus" umožňuje podle Uagrita „člověku pracovat v jakémkoli tempu chce, neboť stroj na něj dokáže reagovať".4 McLulian ještě prohloubil oddělování mechanizace a automatizace, když zahrnul automatizací do svého syntetického pohledu na kulturní význam 5 Literatúra o Automatizaci jc přiliš rozsáhlá na to. abych ji zde uváděl. Mezi zajimavíjsi -nM capcmchuic tituly náleží (Michael 1962: Deczynski 1964; Jacobscn - Bouček 1959; Buckir.gham 1963], Důleřiláje téz lireratu*a o kybernetice, vizzejm. Wiener [19153]. * Bagri! [1965: 39] Příznačné ;c, že Haerit v jistém «ti)*i nouze převrátil role, když hovořil o „otrockých ..■;-....■!, automitfaracc". zůstal tak uvnitř mdidilho protikladu otrota a pána [45). 10 _Od kyberr.eíizacĚ k ir.ierakci elektřiny: .automatizace není extenzi mechanického principu fragmemarizuce a oddélováni operací. Je spíše vpádem mžikové rychlosti elektřiny do mechanického svita. Proto tvTdí (i, kteří se zabývají automatizací, žc jc zároveň způsobem myšleni a konání1',7 Automatizace sc tak téměř „automaticky" stala jedou z McLuhanovýcti nových ..extetuf člověka" Jiní autoři, jako třeba Daniel Bel! [1965], vnímali automatizaci jako symptom přechodu od industriálni k postirtdustriáiní kultuře. Dcmarkační linie mezi mechanizaci a automatizací nebyla nikdy tak jednoznačná, jak se nás její protagonisté snažili přesvědčil. To lze ostatně vyííst i z Bagritových pochybností nad užíváním termínu automatizace: „Nejsem sním spokojený, neboť implikuje automaticnost a automaticnost implikuje mechanizaci, která zas implikuje bezmysienkovttost a opakováni pohybů [...], což je pravý opak automatizace1' [1965: 4M2]. Bagric díval přednost pojmu „kybemetizaee", neboť se „vztahuje k teorii komunikace a k ovládáni - a právě v nich skutečná automatizace spočívá" [Tamtéž: 42]. Výraz „kybemetiz.ace" byl používán již drive - Donaldem N. Michaelem, kupříkladu - k označeni jrhajiho; automatizace i počitačů".* Přestože Michael ospravedlňuje zavedeni nového termínu {odvozeného od Wienerovy kybemetlfy z konce 40. let) důvody čistě jazykovými a textovými, můžeme tuto volbu snadno interpretovat jako strategický tah na ideologickém bojišti: falešný pokus zbavit se pozůstatků minulosti. Počítaí „známy neznámý" Stroj jakožto hmotný artefakt je vždy cbkíopen (a někdy předznamenán) strojem jakožto diskursivní formací, „Imaginace automatizace" byla výrazně ovlivněna lidovými významy, jež byly takovýmto „známým neznámým" McLuhan [1991: 32IJ. Představa automatizace jako „způsobu myšleni a konání zároveň" je pravdepodobné převzata cd Johrs i">icboTča [ 1959: ?]. Michael (1963: S0J používá formulaci „zavádíme termín", Pro McLuhana jsou pojmy ..kybemetizace" a „automatizace" synonyma [1991: 3/0). II Erkki Hvhtamo (M kyberneiizace A interakci artefaktům typu průmyslových robotů a sálových počítačů připisován)'. Popularita „automatických věcí" se vsak rozšířila i do jiných, mnohem prístupnejších oblasti, jako jsou přístroje vyuSvimí v domácnostech či při vzděláváni (učíci stroje), jež přinejmenším formálně „přinesly automatizaci lidem".' automatická hospodyní" a „automatický Sokrates" jsou jen dvěma z rrmoha diskursivnicb projevů tohoto procesu.1" Diskursy o automatizaci také splynuly s jinými diskursy, zejména s timi. jež se týkaly konzumerismu a modernity a jeí ovládaly lidovou mentalitu industrializovaného světa po druhé světové válec, Média (zejména tisk, kino a tehdejší novinka - televize, jež jc sama o sobí poloautomatickou technologii) hrála hlavní roli v jejich šířeni. Ukázkovým příkladem je reklama na pracku Bendix z roku 1946: „Je to ůíasrté! Můj BENDIX obstará všechno prsní, všechnu práci', A 10 proto, že pere, máchá, zdíme - dokonce se i čistí, vypouští vodu a vypíná - zcela automaticky!"11 Tento typ imaginace obestírajicí roboty jc tématem příliš širokým na to, abych jej zde přehledné pojednal.13 Průmyslový robot (coby sebe-Fidicí umělý systém) a počítač byly hlavními symboly automatizace. Jejich kořeny vsak samozřejmí vedly mnohem hlouběji do mechanického věku, Podle typické představy z 50. let měl robot dví role, jak vidíme kupř. v titulním článku 11 Íarvarrjšký profesora behavieristický psycholog B. F Skinr.cr byl prekopnikem v cbhsri uíícicb strojů. Jeho převiini zapomenuté texiy o uiicicli strojích, s nimiž experimentoval od 50. let, byly souhrnní vydány (196S]. Ncjtlůležitejsi vliv na Skinncrovy stroje míly testovací stroje vyi-řnuté ve 20. letech Sidneym L. Presscyem, který hovořil o ..průmyslově revoluci ve vzdělávár.í" - cit. in Skinncr [5Q6B: 30]. V fax ..automatický Sokrates" vytvořil Domond L Cook. Z» hiitiiricMho ptedthfetec .-.automatizovaného uiení" byvíi .Ěssto povazován KemctsiJ- a jeho ..ajtopraxis" Vi.-c k lěniasui:-cr.:,tó: v utiKCatptirctcc Walter* R, Fiata* [19Í9Jí 11 Tato itklamje přeiiSteria in Lupion (1991- 19], Jíním příkladem jc reMwml fotografie, >'iz analyzují Adrian Porty [ľ)S6: 211], Hospodyní postává ve večerních Šatech u cícVtrickího varice, klety připravuje hotové j:d:o Fořty pozr.amcr.ivá: .Žádny nepořádek, žádný íhon - zdá sc. jako by vatič připravoval jidto sám o sobě." Ideologie npdcnv.ty zde ajevcě znamená naprosté nahrazeni lidské práce elegantními, plné automatizovanými stroji. Reklama tér implikuje úplne odstránení taktilniho vztahu k práci a k nástrojům. ;: Tomuto tématu se vír.uje řada knih. Mezi 2v!iSf užitečné patři [Oeduld - Coliesman Mi; Minsky I983J. ..Zázraky zítřka" otištěném v časopise Áhclumix lllusimted l roku 1955. Za prvé tu jsou ..rohotizované továrny, jež jsou naprosto automatizovány a v nichž neni ani jediný dĚlník".'J Za druhé pak máme stavebnice typu „Sestav si sátu svého robota"; „Stavebnice obsahuje všechny nástroje a touiásli potrebné k sestrojeni vašeho vlastního kovového robota, včetně atomoié baterie se stoletou zárukou. Robot slyší a poslouchá všechny příkazy a může sc tak stát vaším sluhou. Osamocení lidé jej mohou naučil hrát dámu či karty, dokonce i tancovat" [Binder 1955: 210]. Mezi další příklady domácího automatického hardwaru zmiňované v této vizi patří kuchyňský „Jidlcmat" či automatický přehrávač snů ,,Snovize". Rané představy o počítačích byly rovněž poznamenány veřejnými médii. Důležitým aspektem mediálního vlivu jc „zástupná přítomnost", jjfc média vytvářejí a jíž umožňuji přistup k životním sférám nedostupným bezprostřední zkušenosti. Pro-běžné publikum byl počítač po dlouhá léta „nehrna! atelným11. nedosažitelným předmětem uzavfeným za zamčenými dveřmi komrolnieh místnosti a strojoven společnosti. Poprvé byl veřejnosti představen televizními pořady, karikaturami v tisku a pop.ilámě-védeckými příběhy.1,1 Existovaly kupříkladu zábavné televizní soutěže, v nichž hrál hlavni roli „obří mozek" zaplňující celou místnost. Lidé (nejčastěji babičky a děti) mu mohli klást různé otázky, na něž počítač určitým způsobem odpovídal: blikal světly Či ze sebe soukal text psaný dálnopisem. Jinou variantou byla šachová partie mezi počítačem a šachovým mistrem. Tato rozmanitá „vystoupení" byla motivována snahou ziiroíii hodnotu novinky (počítače a automatizace), ale také snahou počítač do jisté míry polidštit. „Lidská tvář" byla žádoucí, neboť Šindel 11955: 72]. Terno text je typickým příkladem vágnosti rozlisováni mezi automatizací a mechanizaci: ..Předchůdce tohoto vývoje lze rtaiézt v pokosnýcri závodech z roku 1955 [...], jež byly dokonáte mechanizován)■■■ [zdůraznil £. H.j. Pokud jc mi známo, úplně ..mentálni dějiny počítaje" r.i sví sepsáni teprve {etaji. K dispozici ;e spousta dosud nevyužitého materiálu o způsobech jeho přijeti veřejnosti. Raná .,vystoupení" počítače v televizi a ve lihnu, na něž odkazuji, jsem shlédl v bostonském Muzeu počítačů. 13 Erkki Hvhiamo OdkyberneUzace'k interakci většina z operací, jež rané poíĚtaC-t? prováděly, byla naprosto nczajimavá či přimo nepřátelská a zhoubná. Média z počítače učinila ..známého neznámeho". Často se kupříkladu naznačovalo, te počítač je v jistém smyslu „živý", přestože byly jeho „známky života" zprostředkovány hned nadvakrát; jednak médii, jednak obsluhou a programátory počítačů. Stereotyp mužíčka v bílém plášti, stojícího vedle obrovílého stroje (jaký nalezneme v bezpočtu karikatur), představoval zároveň lidskou přítomnost i odtažné, tajemné kněžstvo vidců." Tak jako knězi, jsou i programátoři a odbornici obsluhující počítač oddáni „tajnému vedeni" a hrají roli prostředníků - předávají otázky počítači a interpretují jeho odpovědi. Robert Sherman Towncs tuto atmosféru krásně popsal ve své krátké povídce „Problém pro En-.my" (1952), psané z pohledu specialisty obsluhujícího sálový počítač Emmy: Když byl koncčité vybrán problém, byl odeslán matematikům. íi snad přesněji, Matematikům. Yz-hle-deni k téraérchnímuvrrr.u líchu, které v Milosti převládalo,* naši niinistramské péci o Emmy. se zdilo být na těchto dvanácti mužích cosi posvátného. Sedeli ve dvoj ía-Jich sesli bitých Stolů, sehnuli nad malýlní kalkutaíkain! a stohy papirvi a cosi si pro sebe mumlali. Ooleíe^i byli celí -y bilém (nikdo \c skiiíeriios-ti nevidel, proí jsrr* väichrii chodili v Mém)jako kr.eíí nějakého novčho logaritmického kulnj |TOv.nrs 1903: 90j. Karikatury často zdůrazňovaly nedorozumení a komunikační selhání mezi těmito ,,krizi" a počítači. V jednom typickém příkladě stoji dva pracovnici u sálového počítače a jeden říká druhému: „Nemáš někdy pocit, že se nám snaží něco řicť?" V jiném vtipu si podobná dvojice čte papirový pás, lezoucí z počítače: „To mě podrž! Říká .Cogito, ergo sum1." Ve výše zmíněné Towncsovč povídce dochází k nevysvětlitelným reakcím počítače, které končí 15 Tato kněžská pozice se znovu vynoři?3 na začátku 90. Jet s postavou potriocntka asistujícího při demonstraci virtuální reality. Jedná se o osoby, které stoji po boku ,,virtuálních cestovatelů", obsluhuji přístroje, po každém uživateli pěenasiavuji systém, ladí a pfeísďu:' rukavice a brýle, či dokonce interpretují re.2tnazané scény „z vnějšku". tajuplným sdílením: „KDO JSEM KDO JSEM KDO JSh.M..."" Jakkoli mohou tyto ukázky jednoduše odrážet jistou zmaienost na stráni; veřejnosti a tajuplný status počítače, představuji také skutečné problémy, jež byly pociťovány vc vztahu mezi člověkem a počítačem a tak i v samotné koncepci automatizace. John G. Kemeny nostalgicky vzpomíná: [Puěiiaícj byly tak vzácné a drahé, řc k nim človek pristupoval podobné jako staroveký Ŕek k veštime. Člověk předložil stroji svou žádost a pak trpělivě čekal, než se stroji hodilo problém vyfeáil, V jejich vztahu byla cosi myslíekého (...] shiteiviá kotMtmikcee mezi nimi b) ta nemoittfí (cit. in Bi'ovvr. Marks 1974: 114]., Řada běžných dísktirsů přímo tvrdila, žc takovýto druh „skutečné komunikace" již nebyl více nutným. Přesto je možné nalezl mnoho příkladů odporu vůči představě plné automatizace. Jasně SC ukázaly kupříkladu v reakcích na myšlenku autopiloti. Dokonce i Bagríl poznamenal, žc „stojí za povšimnuti, že jsme často ochotni přijmout omezenou miru automatizace -automatického pilota v letadle, kupříkladu - avšak odmítáme, aby lidská pojistka - v podobě pilota - zmizela zcela" [Bagrit l%5: 4-3], Tímto pocitem je nesena t anekdota, již v roce 197? připomněla Sema Marks: „Toto letadlo představuje nejvyísí mířil technologické dokonalosti. Vše je ovládáno automaticky naším hlavním počítačem. Na palubé není žádný lidský pilot, Pohodlně se usaďte a užijte si svůj let, svůj let, svůj let.,.'' [cit, in Urown --Marks 1974: 98). Lev Manovich nás upozorňuje, ie představa automatizace coby procesu nezávislého na lidském aktéru prameni z nepochopeni: „Je důležité zdůraznit, že automatizace nevede k nahrazeni člověka strojem. Dělníkova role se spiac proměňuje, posouvá směrem k monitorování a regulaci: ke sledováni displeji. Toto téma j"e stále živé. jak můžeme vidět vď.gitálnim priběhu Joshc Fcldmana Zpracovaném v QuiCktiinC a hazväném „Vědomí". Počítač v něm obživne a je na to svými Strůjci zničen. „Vědomi" je obsaženo na [AViv í'aices. .Vevv t|.v;'0fis 1994]. 15 ErkSti huhlaní!) analýze, vstupních informací, rozhodo vání, řízení a obsluze stroje."1' Manovich v tomto poS.unu vtdi novou pracovní zkušenost, ^.nový prvek post-indttstťiální společnosti: práce jako cefeím. než se něco stane" [Tamtéž: 20?!, Tento postřeh jej vede k tvrzení, že skutečným předchůdcem takového vztahu človéia a stroje jc zkušenost sledování filmu .spíše než práce u mecäiaflizovaiié-nwntážní linky. Pro Manuvicheje paradigmatickou figurou této nové pracovaní situace obsluha radaru, která čeká, až se na obrazovce objeví dalši bod. Mohla by ji ovsem být i „automatizovaná hospodyní", jež dřepí u své automatické pračky, nastavuje její prací „program" a čas od času sleduje její „obrazovku". Od „čekající obsluhy" k „nedočkavému uživateli" Překvapivé je, že Manovich přehíédl význ-am různých variací v rámci nového způsobu práce, kletý popsal, zejména důležitost rozdíEu v četnosti komunikace mezi clovekeni a systémem stroje. Podle Manovichc „není podstatne, že v některých SttoSíieil je intervence [uživatele] vyžadována každou sekundu [...] zalímco v jiných je jí třeba jen vzácní" [Tamtéž: 207-20S]. Te-nto aspekt může tni t vc skutečnosti zasadni význam - coby otázka nejen kvantity, nýbrž i kvality - pro sledováni postupného posuníř k interaktivním médiím. V ideálním případe se interaktivní systém vyznačuje vztahem mezi .člověkem a syíiírncni v reálném éasc, Si - sSovy Andy Lípprrtásna z Medts Líb rte MÍT - „vzájemnou a simultánni aktivitou na straně obou ůĚaslníki, kteří obvykle, avšak nikoli nukne, smiřují k uéjakénus cíli" [cit, in Brand l9SS:4fi]. V interaktivním systému není ro!c iidskéhu aktéra omezena na kontrolu o príležitostnou intervenci, Systém ípise jednáni uživatele jířitno vyžaduje. 17 M&řiŮYJeJj [[9Í>J: Rád byvh ManoviLhůvf půdčktn al za EOSk)1nĽ[i koptt. |-ui:k<:t ..menilorovíiiii a regulace:' sc tri hodí k pobavě „autOT-natizcva-č hospodyně" s\cduj\ií „Obrazovku" 5VČ autonlitkkě pračky. M^ac.ift»va rtĚsenacc je pripravovaná ktisJLU asklaíatesstvim Umvfifsityof Tesas Prsss. tA..k dbpodn v PDF i=a i*w.míi»>vi£rrsíi -po7n. pífkl.) opakované a rycäilc. Ted Neíscrn přednesl ve s-ve vizi „domácí počítačové ic-olt::e" z roku 1977 popis nově vznikajícího „nedočkavého" uživatele, kontrastujícího s .čekající obsluhou1" raně automatizace: „Uvidíme nový typ uíivatele: rámusícího, lajdáckeho, nedočkavého, neochotného čekat sia podrobné instrukce" [1977; 24]. interaktivní' systém indii není' založen na čekání, nýbrž na neustálém reagováni a jednáni. Pozoruhodné je, jak se teto představě blíží harvardský profesor B. F. Skinner popisem cílit mechanických učících strojů, jež vytvořil viGi a 60. iele-cti: „Mezi programem a studentem dochází k neustálé výměně. Narozdíl od přednášek, isiebriie. a obvyklých audio-viztiálnich pomůcek podněcuje učící stoj trvalou aktivitu. Student je neustále ve střehu a zaměstnán" [1?)6S: 37-39]. Vztahy tne/,i člověkem a strojem typické pra mechanizaci, automatizaci a nedávnější interaktivní systémy není třeba vnímat jako přesné vymezené a vzájemně se vylučující, interaktivní média lze vskutku považovat za jakoví syntézu obou -starcích můdelii systému Eiovék-strcj: zmechanizovaných syste'mft přejímají nepřetržitou souhru mezi ..delnikcm" a strojem, jež iiuíí.e dosáhnout úrovní-jejich „hybridizacc". V případe videoher, systémů virtuální reality .a různých interaktivních umeleckých dči (kupř. Cirulnflio mislá, ]9iS a Réyfiktcgi 1990 Jeffreyho Shawa) jsou do interakce mezi počítačem a. éle-věkem znovu vneseuy dokonce i prvky telesného výkonu. Tuto „pozitivní", aktívni tělesnou hybriffizaci lze vsak odhalit i v hracích automatech a jitiých mechanických přístrojích na mince," Počítačové interaktivní systémy však v sobě zahrnují bezpočet automatizovaných funkcí." V důsledku toho lze Swifanfch rmllifeiiSi o simoĽbiluíiij-Ľh pHstrojich funjujrcích na vhozeni mince:je prrmäiu. SoIitäni'sUidii luliizi ľearson [1992]. Počítačoví ňsialícc Karla Simse naívaná Genetické obruzy {1(Jvj> sLuíujc interaktívni iŕLCtríeJs (řadu moniiniů sc sensory. jez" leagujl, když na n£ nsoba vsiou|ii) se sirojťin vyivircjkim spoje™ fpočitá genetickí ebrazy generovane sa základě volby uSivatŕicy Sims takto vyzdvittuje koexistenci a iu^h™ inwaktivnicri a sutomaiiscviisvíh rfsí potttct. 17 _Erkki Huhtamo_ různé způsoby chováni, včetně kupříkladu „čekání", zahrnout do (hardwaru ii softwaru) syslému jako jeho vestavené možnosti. Posun k dnešním interaktivním systémům probíhá postupně, spoiu s vývojem bezprostřednějších a pružnějších počítačových imerfejsi. vyšších rychlosti zpracováni informaci a vějíjch paměti. Tcnlo technický vývoj (Včetně jeho významného ratého milníku z roku 1963, interaktivního kreslícího programu [vana A. Suthrrlanda nazvaného Sketchpad) byl dobře zdokumentován.2' Důležité je však připomenout, že tento vývoj se také vztahuje k rozšiřující se škále aplikací počítačových systémů. Rané sálové počítače, jež byly používány vríSmou ke složitým matematickým výpočtům, jen stéži vyžadovaly interaktivní prvky. Ty se staly nutností až s rozvojem nových způsobů využili počítače jako jsou simulace, vtzualizacc, textové procesory a hry.21 Souvisejí také s postupným rozšiřováním počítačů smetem od administrativních a průmyslových konteslů k mnoha různým sférám sociálního života, včetně jejich využití ŕ soukromí, Baarit tento vývoj chápal již v roce 1964: Gn.es je mo2né představil si osobni počítače, dost malé na to, aby je človek bral seboj autem či dokonce nnsil v kapsa. Mohly by být z-apojeny do národní počítačové sítí a lak poskymoutjednotlivým tazatelům tětnír neomezené inťórmace.ľí Vycházeje z automatizace, předjímal Bagrit nejen příchod osobních poCítaíu. ale i Imcrnctu.2' Téměř ve stejnou dobu si všiml McLuhatl BVl! Rricin£o!d(]9S5j. Jl Tytoraur dčjiny zahrnující i vývoj první porítacovi hry Spamvar jsoíj popsány in Urar.ci [19Í4J. 22 Bagrit [1965: 58] T.110 pasáž dokszujc, že se. SeyniOLIí PapvTt rnvii vc svém Lvrzeni. že Alan Kay „byl první, kc!o použil výrazu ůíůbiii počiwč" [Panert ] taktu zvnřjsrrtné dávaly, vytrženi z fyzického konnku s tlačítky, juklsnll byl hí2Výř.namný, ze zvoněni elektrického zvonku, třebaže zcela zbytečného [Forster 1963: 283-284J, Tato slova, pocházející ž krátké povídky E. M. Forstera lvStroj sc zastavil" (1928), jež bychom si mohli splést s popisem kněžstva sálového počítače 50. let, rozhodni nejsou pro svět interaktivních počítačů nepatřičná. Skutečnost, že se poíítače staly všudypřitoninými, přenosnými a napojenými a& síť - a že se z nich samotných Staly mediální stroje - nerozehiala úplné pocit bázně, kterou vůči nim chováme. V 90. letech byly vytvořeny nové technoktilty, ať už vc fcrmé „lanieristickýcli" kněžstev virtuální reality či tcchsiologiekých ,.pohanů". Představa z 50. let zobrazující člověka pečujícího p počítač jako o dítě se v jistém smyslu převrátila, počítače samy dnes fungují využívali [..,] To se \ Sak zmíní, interaktívni systémy sc objeví na malých počítacích všech možných účelů" (1977: 24J. 18 19 _Erkki Huhiamo_ jako naši opalrovníci. Přesto jsou ideje a pocily, jež určovaly vývoj počítačů před desetiletími, stále v oběhu. Tento text tvrdil, že pohled na ..zastarale** jevy typu raných představ o automatizaci a kybemetizaci nám muže nabídnout vhled do povahy technologií, jež nás obklopují dnes Může sc zdál. že současný diskurs imeraktivity sc objevil náhle a před nedávnem. Heslo „interaktivní média" (ncřku-It „interaktivní nakupování" Č „interaktívni zábava") bylo zřídkakdy používáno před 90. foty!*- Časopisy s 'ýrazem „interaktivita" v titulu se začaly objevovat velice nedávno." Přesto jc důležité si uvědomit, že „kult imeraktivity" se utváří již velmi dlouho. Ačkoli mají dnešní silné mediální mašinérie moc véci ,.v\tvářct" (a nc je pouze „prezentovat") téměř ze dne na den, t>lo „věci" - ..interaktivní mídta" nevyjímaje - nejsou vytvořeny z ntécho. Interaktivita jc součásti postupr.ého vývoje počítačů již od myšlenek poprvé formulovaných v kontextu amomatizace. tedy jevu. jenž se na první pohled zdá být jejim protikladem. Měli bychom sc vsak podívat ještč hlouběji, k ranějším formám vztahu člověk-siroj. Tento text učinil pouze několik náznaků směrem k herním automatům na mince či učícím strojům coby, významných předchůdcům alespoň některých aspektů interaktívny. Záiuveň bychom vsak měli odolat lákadlu ideologie - snaze představit celé dějiny vztahu člověk-stroj jako nevyhnutelně směřující k naší dnešní představě interaktivity. To by byla jisté jen Juze vyvolaná našim pozorovatelským stanoviskem a poiměiilostí dějin. Tkáň déjin jc spletena z bezpočtu vláken. Jiným ,.přítomnostem" představí docela jiné obrazy. Měli bychom se ubránit tendenci vnímat minulost pouze jako předehru dneska. " Zdi sc nu být pfUnaínc. 2e „interaktívna" ani „ininiiklivni media" se nevyskytuji In Iíarry!l99l|. 25 Kupříkladu časopis Interaciivity (od 19«S) a Interactive Hw* (od 1994). Prvni edice přehledu interaktivní zábav >- od Tima Momwna [)994] byla o rok pořdeji nasledovaná druhým, aktualizovaným vydinim. 20 Oii kybcritelizace k interakci Čili: předsiavy o automatizaci z 50. let nejsou zajímavé pouze ? hlediska intcraleivity. Jiný s nimi spřízněný diskurs se týkal raných úvah o umělé inteligenci. Poté, co byl dlouhou dobu zastíněn, se nyní s novou stlou navrací, ovšem již v docela jiném pře* leku výzkumu umělého života. Ten by mohl být dalším dobrým důvodem návratu k „základům", k myšlenkám o kybemetizaci a automatizaci z 50. a 60. let 20. století. Z anglického originálu "From Cybernation to Imeraciion: A Contrtbition to an Archaeology of Interactivity'' tin Peier Lunenfeld. ed. The Digilal Dialect:c: New Essays on New Media. Cambrnl&e London. Tne Mil Press 1999. s. 96-1/0. 2S0JS6) přehžil Tomáí Dtořák. Literatufa: Leon Bignt 1965. The Age erf Automation: The BBC Reith Lectures 1964 New York: Mentor 3ooki. John A. Barry 1991. Texhnobabbte. Cambridge: MIT Press. Daniel Bell 1965. "Preface" in Bagrit (19ŮS]. O. O. Biider 1955. "Amazing Manelsof Tomonow'M/ftAfliitt ///unrated. March Stewart Brand 1974. // Cybernetic Frontiers. New York: Random House Berkeley: Bockworks- Stewart Brand 19S3. The Media Lab: inventing the Future at MIT New Yark: Penguin Books. Les Bro*n - Senu Marks 1974 Electric Media. New York: Harcourt Brace Jcvanovich. Waiter S. Buckingham 196.1. Automation: Its Impact on Business and People. New York: New Areeiican Library. S. Deciijnski 1964. Automation and the Future of Man. London: Allen & L'nwin, John Dubold 1959. Automation- Its Impact on Business and labor. Planning Pamphlet no. 106 Wash-r:g:on: National Planning Association. 21 hi "It 9 I I 'i 'S 15 1 ■ ■z ■ o* 5 5 Y- <& 1 i I 3 ] j Tí l s. s I E I 1