Téma 6: Teorie foto-grafického obrazu Mark Klett, Byron kontrolující pozici měsíce na svém laptopu, 1997, fotografie Co je fotografie? • tužka přírody • zrcadlo s pamětí • stopa reality • věčná konzerva právě přítomného času • sdělení bez kódu Tradiční teoretické uvažování o fotografii: je otiskem skutečnosti, ale zároveň je schopna uměleckého výrazu. Nové přístupy: W. Benjamin, R. Barthes, S. Sontagová, V. Flusser, D. Crimp, H. Belting Počátky fotografie Daguerrotypie, 1839 Negativ – positiv Louis Daguerre Hippolyte Bayard Nicephore Niepce Fox Talbot Daguerre, Zátiší v ateliéru, 1837 Bayard, Autoportrét jako utopený muž, 1840 Camera obscura A. Kircher, Ars magna lucis et umbrae,1671 Fotogenie Zachycení okamžiku: snímky z filmů Bláznivý Petříček (J.-L. Godard, 1965), Boy Meets Girls (L. Carax, 1984) Výstava Fotogenie identity (Paměť české fotografie) Pojem fotogenie • Původně označení objektu vytvořeného světlem na fotografickou desku, později se vztahuje k estetickým souvislostem: jako označení specifické kvality toho, co bylo vytvořeno světlem. Jako fotogenický je popisován takový objekt (nejčastěji jím je tvář), který na fotografii vyjevuje nové kvality. Dochází k fotografického „odhalení“ toho, co normálně nevidíme. • Dva přístupy k dosažení fotogenie 1. „předpokládat, že fotografie je umění založené na schopnosti režírovat, zhodnocovat skutečnost pomocí rámování a osvětlení (...) ukázat přírodu v nejlepším světle, záměrně z ní vybírat potenciálně fotogenické prvky, vyjadřovat skutečnost“; 2. „nebo se naopak snažit, aby samotný fotograf byl co nejméně viditelný, aby zapomněl na své dovednosti a nechal fotografii, aby se sama přihodila (výraz Rolanda Barthese v eseji Světlá komora) tak trochu jako malý zázrak a odhalila nám něco, čeho jsme si sami nevšimli“ – srov. Barthesův pojem punctum J. Aumont, Obraz. Praha 2005, s. 316-319. Následující snímky: č. 9, 19 (Cartier-Bresson) – příklad 2. přístupu k dosažení fotogenie, č. 10-12 (Buchartz, Ray, Kertesz) – příklady 1. přístupu Henry Cartier-Bresson Skok, 1932 Max Buchartz Lotta (oko), cca 1927 Man Ray Oko, cca 1930 André Kertesz Melancholický tulipán, 1939 Fotografie soutěží s malířstvím: Adam Salomon, Portrét Jeana Jacquese Ampéra cca 1860 Chuck Close Frank 1969 olej na plátně pozn.: dílo ame-rického foto-realismu (hyper-realismu) Piktorialistická fotografie Henry Peach Robinson Fading away, 1858 Henry Peach Robinson The Lady of Shalott, 1861 Niepce a Daguerre: reprodukce světa W. H. Fox Talbot: „photogenic drawings“ Man Ray rayogram solarizovaná fotografie Piktorialismus E. Stieglitz Zima na 5. avenue 1893 „Rozhodující okamžik“ Henry Cartier-Bresson Pouliční kavárna, Paříž 1969 Robert Doisneau cyklus Tři sekundy věčnosti, 1948-1951 Výstava The Family of Man New York, Museum of Modern Art, 1955 autor výstavy: Edward Steichen Robert Frank The Americans, 1955-56, titulní foto Robert Frank z cyklu Bus Photographs, 1958 Stereoskopie Zlatý věk fotožurnalismu Life, Vu, Illustration … Mladý svět Týdeník Life v 60. letech Gordon Parks (autor snímků na obálkách): „Fotoaparát je mou zbraní proti věcem, které kdekoli ve vesmíru nemám rád, a prostředkem, jak ukážu krásné věci kdekoli ve vesmíru.“ Fotografie a skutečnost • Vztah fotografie ke skutečnosti není založen na znaku, ale spíše na indexu ve smyslu, který mu dal Ch. S. Pierce, podle nějž je index výsledkem přirozeného vztahu ke svému referentu. • Fotografie je indexem také v časové rovině. Dle Chris-tiana Metze: „navěky nám ukazuje prstem, co bylo a už není“. • Ve fotografii zaměňujeme logiku mimesis a analogie, která je metaforické povahy, za logiku kontaktu a stopy, která je formou metonomie. • Současná situace dle H. Beltinga: Fotografie už ne-ukazuje, jaký je svět, nýbrž jaký byl, když člověk ještě věřil, že jej může obsáhnout ve fotografii. Následující snímky (28-30): analogie lovu a fotografování. Robert Capa Near Cerro Murano, 5. 9. 1936 Erich Salomon reportážní snímky, 1930, 1931 Leonardo Hendricksen poslední snímek, Chile, červen 1973 Intermediální obrazy Fotografie odkazující k médiu malířství, filmu atd. André Kertesz Zátiší, 1951 André Kertesz Bez názvu (zátiší), 1974 Cindy Sherman Nepojmenovaný filmový záběr č. 10 Cindy Sherman Nepojmenovaný filmový záběr č. 21 Jeff Wall Tatoos and Shadows, 2000 Teorie fotografie Walter Benjamin W. Benjamin, Malé dějiny fotografie (1931). Reaguje na názor, že umění si ne-smí pomáhat mechanickými pomůckami: „Zde vystupuje ve vší své těžko-pádné hrubosti šosácké pojetí umění, odmítající jakoukoliv technickou úva-hu, přesto však tušící svou záhubu s provokativními nástupem nové techni-ky. Nicméně bylo to právě toto fetišistické pojetí umění, s nímž zápasili teoretikové fotografie téměř celé jedno století, samozřejmě aniž by dosáhli sebemenšího výsledku, neboť jim nešlo o nic víc než získat pro svého foto-grafa „pověřující listiny" od soudcovské stolice, kterou fotograf sám převrátil. Dívejte se na takový obrázek dostatečně dlouho a uvědomíte si, nakolik se znovu sešly protiklady: ta nejexaktnější technika je schopna dát svým výrobkům magickou hodnotu, kterou namalovaný obraz navždy postrádá. Ať je fotograf jakkoliv zručný, ať jakkoliv pečlivě vybírá pózu svého modelu, divák vždy pocítí neodolatelně nutkání, hledat droboučkou jiskřičku náhody, okamžiku, ve kterém skutečnost, taková jaká byla, vtiskla svůj charakter obrázku; najít ten nepatrný bod, v němž se v bezprostřednosti toho dávno minulého okamžiku uložila budoucnost tak přesvědčivě, že ji můžeme znovu objevit.“ Benjamin ocenil fotografa E. Atgeta, který fotografoval ulice jako liduprázdné a dík tomu se jeho snímky stávají „doličným předmětem historického procesu“ a vyžadují specifickou recepci. (Umělecké dílo ve věku své technické repro-dukovatelnosti, 1936) Na Benjamina se odvolává postmoderní teoretik Douglas Crimp a další autoři. Eugene Atget Fontaine du passage,6 rue des Guillemites,1911 Un Coin du quai de la Tournelle, 5e arrondissement,1910-11 Eugene Atget Au Tambour, 63 quai de la Tournelle, 1908 Obchod, Avenue des gobelins, 1925 Teorie fotografie Roland Barthes R. Barthes, Světlá komora, 1980. O fotografii napsal: "Je bláznivá anebo moudrá? Fotografie může být jedním i druhým: je moudrá, zůstává-li její realismus relativní, temperovaný estetickými či empirickými zvyk-lostmi (listovat ilustrovaným časopisem u holiče, u zubaře); bláznivá, jeli tento realismus absolutní, a, lze-li to tak říci, originální. (…) Musím volit sám: buď podřídím to, co předvádí, civilizovanému kódu dokona-lých iluzí, anebo v ní budu čelit procitání ne-polapitelné reality." "Jiným prostředkem k tomu, jak přivést Fotografii ke zmoudření, je ze-všeobecnit ji, zestádnit, zbanalizovat ji, aby již nemusela čelit žádné-mu jinému obrazu, vzhledem k němuž by se musela nějak vyznačo-vat, stvrzovat svou zvláštnost, svůj skandál, své bláznovství. To se děje v naší společnosti, v níž fotografie svou tyranií likviduje jiné obra-zy: nikde již nejsou rytiny anebo figurativní (neabstraktní) malby.“ Klíčové pojmy: studium – obvyklý symbolický význam fotografie, punctum – osobní význam pro diváka, to co jej bezprostředně oslovuje. Susan Sontagová, O fotografii, 1973 (české vydání 2002) „Od nedávna má fotografie tak široké uplatnění, že ji většina lidí neprovozuje jako umění. Je hlavně společenským ritem, obranou před úzkostí a prostředkem moci.“ Anne Leibowitz, Susan Sontag