Téma 7: Tělo, pohlaví a rod Pablo Picasso, Sedící model, grafika, 1954 7a) Médium – obraz – tělo dle Beltingovy BildAnthropologie Médium – obraz – tělo • Pojem média, formy zprostředkování, se projevuje v kontextu těla. V médiu obrazů leží dvojitý vztah k tělu. V prvním smyslu se tělesná analogie projevuje tím, že přenášející média pojímáme jako symbolická nebo virtuální těla obrazů. V druhém smyslu tím, že média se vpisují do našeho tělesného vnímání a mění je. Řídí naši tělesnou zkušenost skrze akt pozorování v míře, v níž na jejich modelu vykonáváme vlastní vnímání, stejně jako zvnějšnění našich těl. Platí to také pro elektronická média, přestože vykonávají odtělesnění obrazů. • Protože obraz nemá tělo, potřebuje médium, do kterého se vtělí. Když sledujeme kultury až po nejstarší pohřební kulty, pak tu vidíme sociální praxi, dát jim v kameni nebo hlíně trvalé médium, které nahradí rozpadlá těla mrtvých. Posmrtná maska Agamnemóna Současná polemika proti obrazům • Michel Foucalt „Krize reprezentace“: Obrazy jsou zodpo-vědné za to, že reprezentace světa se ocitla v krizi. • Jean Baudrillard nazývá obrazy „vrahy reálného“. Krize je způsobena pochybnostmi o reprezentaci (simulacrum). • Ke krizi analogie přispěl také digitální obraz, jehož onto-logie se zdá být nahrazena logikou jeho produkce. Snad začala krize obrazu již ve stavu totální analogie, když se obrazy ve filmu a videu spojily se zvukem a pohybem, tedy se starými výsadami života. Teprve poté, co obrazy postupně ztratily téměř všechny registry, které se zdály být vyhrazeny životu, přistoupili producenti obrazů na novou taktiku. Začali se zobrazováním virtuálních světů, které triumfují nad nutností analogie a existují jen v obra-ze. Jiná tendence je přesně opačná: reality show. Zrcadlový obraz Skiagrafie Daniel Chodowiecki, Vynalezení malířství dle Plinia, 1787 Chápání médií • Marshall Mc Luhan rozuměl médiím především jako rozšíření našich tělesných orgánů, a takto posuzoval i pokrok technologií. Když chápal média jako protézy těla, které zlepšují náš přístup k času a prostoru, tak mluvil o médiích těla. • Dějiny umění: média - druhy a materiály, v nichž se umělci vyjadřují, tedy média umění. • Belting: médium obrazu. Pojem těla jako vníma-jícího i zobrazovaného subjektu se stává měřít-kem a zárukou vztahu k realitě. Exkurz: Role zraku u českých teoretiků umění v 1. pol. 20. stol. • Šalda o impresionistech: „odvracejí se od všech druhotných a odvozených orgánů duševních, jež právem podezírají v té chvíli ze zkaženosti, ke smyslu základnímu, nižšímu snad po soudu filozofujících akademiků, ale zato věrnému, spolehlivému a neklamnému“ (1901). Později však:„Takto vypěstovala se výlučná hypertrofie oka ne ve smyslu vidu a zoru duchového, nýbrž ve smyslu nástroje zcela určitého a technického: lapače dojmů a stupňovatele jich“ (1910). Role zraku Šalda – Markalous - Kovárna • Bohumil Markalous: eidika jako nový obor, který se má zabývat „významem zrakových činitelů v celém rozsahu duševna“. Vychází z primátu zraku jako hlavního prostředku percepce. • František Kovárna: sleduje civilizační proměnu vizuální percepce. „Jakou podobu má umělec ve změněné životní souhře, dívá-li se očima, jež mají sklon k četbě, poznává-li hmatem, který je poznamenán zneuctěním tělesné práce, a vní-má-li svět, v němž jsou věci zbaveny vlastní duše?“ (Umělec našeho věku, in: Výtvarné epištoly, 1941) 7b) „Nahá pravda“ Zobrazení tělesnosti Nahá pravda – alétheia – nuda veritas • zpodobování nahých těl bylo výsadou umělců (nikoli však umělkyň, až do začátku 20. stol.), malby podle živých modelek se staly běžnými až v 2. pol. 19. stol. • „nahá pravda“ obsahující pikantní prvek odkrý-vání měla značnou přítažlivost a věnovali se jí četní umělci vystavující v Salonu • „nahá pravda“ se stala jedním z bodů reformní-ho programu moderny na konci 19. stol., otevře-ná vyobrazení nahoty však doprovázely četné skandály (např. G. Klimt, E. Schiele) Gian Lorenzo Bernini Pravda, 1645-1652 Akademická malba aktu kolem r. 1800 Ernst Ludwig Kirchner Ležící akt před zrcadlem, 1910 Gustav Klimt Nuda veritas – Judita - Lékařství Gustave Courbet Počátek světa, 1867 Felicien Rops Pornocrates, cca 1870 Aubrey Beardsley ilustrace k Aristofanově Lysistriatě, cca 1895 Ludwig von Hoffmann Jarní bouře, 1894 Edvard Munch Puberta, 1894-95 Vlastní podobizna, 1895 Egon Schiele Umělcova žena, 1917 Autoportrét, 1910 Lucian Freud Benefits Supervisor Sleeping, 1995 Lenka Klodová Socha, cca 2000 Veronika Bromová Pohledy, 1996 7c) Feminismus Linda Nochlin, Laura Mulvey Barbara Kruger, Your Gaze Hits the Side of My Face 1981, koláž Laura Mulvey, Visual Pleasure and Narrative Cinema (1975) • Odmítla patriarchální modely nazírání v kritice klasického hollywoodského filmu. • S odvoláním na psychoanalytickou teorii Mulvey argumentovala, že diváci odvozují slast z filmů dvěma způsoby: skopofilií (nebo voyerismem), tedy potěšením z dívání, a identifikací s ideálním egem, kt. reprezentuje hrdina na plátně. Hollywoodské kino reflektuje a praktikuje způsob typický pro patriarchální společnost, podle nějž „pleasure in looking has been split between active/male and passive/female“. • Ve filmu je hrdinou muž, je aktivní a vlastní pohled (the gaze), popohání příběh dopředu. Naproti tomu, film ukazuje ženy jako objekty touhy, nikoli hrdinky, jsou pasivní a spíše, než by vlastnily pohled jsou jeho objektem. Přítomnost ženy na plátně často přeruší tok děje, je čistou podívanou (pure spectacle). „Žena jako dekorace“ „Žena jako akční hrdinka“ Feministický přístup k vizuální kultuře (Patricia Mathews) • znovunabytí (recuperating) zkušenosti žen a ženských umělkyň • kritika a dekonstrukce autority, institucí a ideologií a/nebo zkoumání odolnosti vůči nim • nové promyšlení (rethinking) kulturních a sociálních prostorů tradičně připisovaných ženám a následně nový pohled (re-envisioning) na samotný subjekt, zvláště z psychoanalytické perspektivy